Czechenthum«), tak naučíme ty své oapurce průběhem doby jinak pronášeti se o státním právu našem. Naopak, jsme přesvědčeni, že nadejde doba, kdy je budou respektovati jako státní právo uherské, jež tupili a snižovali před čtyřiceti lety právě tak, jako to našea před nímž dnes do prachu padají a o jehož milost žebroní, kdykoli jim počíná téci voda do úst. Však pan dr. Lingg je ne pouze smělý, nýbrž také přísný a též naproti svým lidem ne- uprositelný. Že kultus státního práva tak se zmohl, to zavinili prý Němci sami. Němci prý to byli, již chvěli se před slovem »Rakou- sko« a kteří tento stát pokřtili na »království a země v říšské radě zastoupené«. Němci to byli, kteří naproti výslovnému znění ústavy připustili, aby Čechové do vídeňského parlamentu vstoupili se státoprávním ohražením, Němcito byli, kteří dopustili, aby příšera státního práva českého stala se agitačním heslem a způsobila v českém obyvatelstvu zmatek a šílené veli- kášství, jež prý tak snadno zkrotiti se nedá. A hned na to upřímně doznává, co Němce z požadavků našich nejvíce pálí a oč prý se konference asi rozbijou. O. požadave k, aby příslušník této zemi všude nalezl právo ve vlastním jazy ku.

Tato formule, jako dáblu znamení kříže, brání Němcům překročiti práh chrámu smíření. Tato formule prý ale plyne přirozeně ze — státního práva českého. Skutečně? Ku podivu! Z toho fantomu, z té příšery bez určitého tvaru, kterou nikdo neumí definovati a kterou vyrobil Clam Martinic? Z té plyne požadavěk tak konkretní, tak určitý a tak spravedlivý? Pan Lingg chtěl by to míti docela jinak. Čím liší prý se Chebsko, nebo Liberecko, Děčínsko nebo Žatecko od Horních Rakous nebo o Solnohradska? V tomto státě známe jen jediné státní občanství a Tyrolané a Slovinci jsou prý zrovna tak podanní císaře rakouského jako Němci v Čechách. A marně-li dovolává se Čech jazyka svého ve Vídni, proč prý by se neměl Němec v Čechách vzpírati češtině, jako to činí ve Vídni a v Linci? Proč? Proto, že je český Němec, proto, že stal se »ra- kouským poddaným« ne ze své vůle, nýbrž jako obyvatel tohoto království, kterýmž jedině s Ra- kouskem souvisí, které respekto- vati má zrovna tak, jako tuto říši.

Departementovati toto království, roztrhati je na cáry, a kusy z něho rozházeti po zemích sou- sedních a tím je vyhladiti i s národem naším, to by tak Němcům bylo po chuti — a tomu právě příčí se státní právo, toto naše palladium, jež chrání jed- notu, celistvost a neporušeno st této země i zemí sesterských. V tom vězí síla toho »fantomu«, o jehož zaškrcení dost se Němci namahali, a věru, že na těch, co vládli v německém kasině před ním, křivdy se dopouští pan Lingg, když jim oproti českému státnímu právu vytýká — shovívavost. Pana Lingga naplňují velikou nedůvěrou již »tlumočníci«, o nichž se v jazykovém zákoně dra. Koerbra prý mluví a kteří prý v německých krajích mají při soudech a úřadech obstarávati překlady z jednoho jazyka zemského do dru- hého; ustanovení těchto tlumočníků bylo prý by opětně pokloněním se státnímu přávu. Necht se pan Lingg nebojí, my ve vlastní své zemi s nikým se pomocí tlumočníka smlouvati ne- budeme. Však jednu dovolí nám pan dr. Lingg otázku. Na Moravě, jak známo, žádného ně- meckého »uzavřeného« území není. Tam malá německá menšina rozložena je po zemi. Jak pak tam by pan dr. Lingg poměry »urovnal«? Tak, jak se toho domahá famosní program svatodušní. V té zemi, v níž Němců je hrstka, má býti vnitřní úřadování výhradně německé. Tak vypadá ně- mecká smířlivost a spravedlivost o několik mil dále na východ. Poněvadž vědí, že v českém kraji v království jsou již hotovi, zde že ger- manisáční pšenice už nepokvete, proto obracejí se na Moravu, kterou uchvátiti chtějí. Však aby tak se nestalo, o to postará se nerozlučné českomoravské souručenství — jehož pevným podkladem je opět »fantom« — českéh státního prával

Denní zprávy. K dnešnímu číslu přiloženo jest po kračování románu anglického spisovatel Halla Caina „Křesťan““, str. 157—160. — Pan dr. Vl. Srb rozhodl se tedy, že se podrobuje diktátu pana dra. Milda a že při- jímá vomu za starostu města Prahy. Dříve ovšem odvolal svou resignaci na funkci prvního náměstka a člena rady a dal si hned gratulo- vati panem Ledererem, či správněji řečeno Pražským klubem. A věru může se holedbati velikým vítězstvím. Staročeský tisk vytrubuje mu dnes velikou slávu. Velká většina pražského občanstva přijala prý jeho zvolení se živým zadostiučiněním a veřejnost prý ho vítá se — sympatiemi! Pá- nové ze staročeského tábora jakoby nevidělia neslyšeli, co se dálo během volby starostenské nejen v Čechách, nýbrž i na českém venkově. Jakoby nebyli vyslechli názory českých města korporací o významu primatorské volby za ny- nější politické situace. Ale věc je odbyta. Zvolení pana dra. Srba bude najisto potvrzenoa pan doktor zaujme místo na stolci primatorském. Přejeme si jen, aby zájmy královského města za jeho starostenství v ohledu národním ani hospodářském neutrpěly a jen z tohoto sta- noviska bez jakékoli hořkosti osobní sledovati budeme jeho činnost. Jednu okolnost povinni jsme konstatovati. Staročeský tisk tvrdí, že pan dr. Srb o úřad starostenský se nedral. Zjevně tak ovšem neučiníl, nicméně svým jednáním způsobil, že jeho zvolení mohlo býti pro- hlášeno a to proti jeho vlastnímu názoru.

Kdyby se byl p. Srb do minulého sezení sboru dostavil, nemohl ani pan Voitl z rozkazu své strany jeho zvolení prohlásiti. Proč tedy tak zbytečné vynášení, že nelačnil po lesku a slávě. Zkušenost poučí naši veřejnost, byl-li justament staročeské strany král. Praze na prospěch. — Ve Vídni a v Praze. Přijede-li Pražan po prvé do Vídně, táže se procházkou městem neustále: Jaká to budova? K jakému účelu zbudován tento palác? Co je v tomto pěkném domě? A průvodčí nestačí ani vysvětlovat, to že jsou samé erární budovy: buď ústavy uni- versitní, buď sídla nejrůznějších úřadů a i — kasárny. Zavítáli naproti tomu Vídeňák do Prahy, nepřestává se rovněž ptáti, co je to za housnou barabinu? Jaké to sbořeniště? Proč dávno již ta či ona chajda nebyla sbořena ? atd. A průvodčí můj neustále: »To jej úřad X tam to úřad Y, to patří státu« atd. atd. — Co erárního ve Vídni, je nádherné, vkusné aneb aspoň slušné, co erárního v Praze, až na ne- nepatrné výjimky, chudé, nuzné, zehátralé. Staví-li erár budovu v Praze, musí to být učiněná střízlivost a ve všem se mu musí vyhovět, neučiní-li se tak, nestavlí vů- bec, kdyby to byla sebe větší nezbytnost. V Praze má každá budova svůj typický sloh, připomínající budovy z doby největšího stavitel- ského úpadku. V Praze má každá erární budova vzezření kasáren neb kláštera. Je to zpravidla žlutě špinavá kamenná nestvůra, jež městu ostudu plodí. Divte se proto, jakou lásku každý Čech, zejmena ale každý Pražan, chová k Vídni. Ví a má to neustále před očima, co odtamtud po- chází. Ale divte se tomu. Napadá nám zajímavá historka, jež poutá se ku stavbě umělecké akademie poblíž Stromovky. Plány na tuto budovu byly dávno již hotovy, však nikdo se »nahoře« k tomu neměl se stavbou započíti.

Konečně byl na to upozorněn kýmsi — kdo to byl, na tom nesejde nynější ministr dr. Rezek. Stěžoval si na protahování u tehdejšího chefa ministerstva vnitra hraběte Badena a týž chtěl ve věci té ihned zakročiti, jakmile se vrátí z cest referent stavební v tomto úřadě, pán velice známý. Projížděl se tedy po Evropě, aby konal studie v zájmu renovace některých cisařských zámků a letohradů. Když se byl vrátil, byl ihned v příčině oné stavby interpellován. Pro- hlásil, že plány architekta Rozštlapila jsou vý- borné, v šak přes to měl je po ně- kolik let zla v řené ve psacím stolku. A z jaké příčiny? Poslyšme, jak se vymluvil: Budova jest prý tak archi tekto- nicky pěkně, tak prakticky a účelně myšlena, že by předstihla budovu umělecké akademie vídeňské a to přece nejde! — Může-li býti odpovědi charakterističtější? Nejeví-li se v ní, jak vysoká byrokracie na Prahu pohlíží? Budova vídeňské akademie byla vystavena před více než dvaceti lety a po dvacetiletém pokroku neměla mít Praha praktičtější a účelnější budovy než — Vídeň. Tím vysvětluje se všechno. — Armádní němčina. Píše se nám: Že se Wolf a jeho strana vůči dohodčím kon- ferencím naprosto odmítavě chovají, dokud prý němčina jako státní řeč uzákoněna nebude, jest všeobecné známo. V ohledu tom si troufala

»Ostdeutsche Rundschau« tyto dny psáti: »Jen tak mimochodem budiž oněm vysokým kruhům, které v nejnovější době úplné pochopení ceny německé armádní řeči a nutnosti jejího po- jištění osvědčily, ohlášeno, žese tato bez ně- mecké státní řeči ani mysliti nedá.« Nezmí- nili bychom se o této výstřednosti Wolfově, kdybychom nevěděli, že v té věci všichni Němci od liberálů až po křesťanské sociály jsou za jedno, Nejjasnějším dokladem toho byly jejich orgány hned po známé enunciaci panovníkově. Chytalyť se jí jako tonoucí stébla a vyvozovaly z ní důsledky, které se Wolfovým podobaly jako vejce vejci. Ve své ráži ale všichni zapomněli o tom přemýšleti, jsou-li jejich vývody správné a dají-ii se uskutečniti. Rakousko-uherská říše sestává náhodou ze dvou částí, z rakouské a uherské, jimž je armáda společnou institucí. Je-li německá armádní řeč dogmem, musí jím býti stejně před i za Li- tavou. A nyní přijdeme k tomu, jak se říká shic Rhodus, hic salta«. Nedá-li se německá armádní řeč bez německé státní řeči ani mysliti, jak Wolf hlásá, tedy musí být dů- sledně státní řečí před i za Litavou jenom němčina! A tu bychom se rádi podívali, co by těmto podle Wolfovy logiky zcela správným vývodům páni Maďaři řekli. Zkuste to, páni Němci 1 Ku konci ještě slovíčko! Srovnávala-li se doposud v Uhrách německá armádní řeč se státní maďarštinou, proč by se nemohla s úřadní češtinou, polstinou atd. srovná- vati, aniž by bylo zapotřebí státní němčiny? A proti takové německé sofistice musíme ještě bojovati!

— Hřbitov a kořalna. Vídeňské a po nich krajinské německé listy přinášejí hroznou zprávu o něslýchaněm prý huronství, jehož dopustili se Čechové v jisté »smíšené« obci na Moravě, kde prý na hřbitově pokáceli kříže s německými nápisy, naškrábavše na ně, že ua český hřbitov nepatří. Po vídeňském vzoru při- pojena ku zprávě té ve všech oněch listech po- známka: »Předstayme si krvavé události, jež se sběhly loni v některých moravských městech a přesvědčíme se, že tam z kořalny na hřbitov není daleko,« — A což pokácené a znesvěcené kříže a náhrobky s českými nápisy v Duchcově? Jak daleko tam byla kořalna od hřbitova, když na něm řádil, ne snad nějaký český Botokud, nýbrž sám pan purkmistr tlolhoto města a později poslanec na sněmu zemském — plan Franzl? — Svobodomyslní členové sboru obec- ních starších města Prahy sejdou se dnes k důvěrné poradě o půl 4. hod. odpol. před plenární schůzí sboru v radnici staroměstské. 0— Proboštem jindřichohradeckým jme- nován na uprázdněné místo po zesnulém monsgr. Hoffmannovi monsgr. dr. Alois Jirák, kanovník kapitoly čes.budějovické, professor bohosloveckého semínáře. Narodil se dne 29. února 1848 v Černo- vicích, na kněze vysvěcen dne 14. července 1872. — Rodinné zprávy. V kruhu rodinném na Smíchově slavil dne 8. t. m. stříbrnou svatbu inženýr a vrchní stavební komisař státních, drah pan Jin- dřich Strobach s chotí svou Helenou, rozenou Kerhartovou. — Konfiskace nových dopisníc. V úterý dne 6. t. m. byly skonfiskovány vydavateli p. V. Havlíčkovi nově vydané dopisnice: »Pohřeb českého písemnictví na dvoře arcibiskupa Zbyňka v Praze«a »Ortel nad svobodou svědomí r. 1621 na náměstí Staroměstském«. Konfiskace tato stihla pravdivé zobrazení událostí z české historie. Vydavatel podá námitky proti konfiskaci.

— Soirée akademického kroužku fran- couzskeho koná se zejtra 9. února a nikoliv dnes, jak omylem oznámeno. — Závody na sněžnicích české mládeže v Podkrkonoší pořádá Český krkonošský spolek »Ski« v Jilemníci příští neděli o 2. hod. odpol. na Kozinci u Jilemnice. V týž den dopoledne vykoná se mezi Štěpanicemi a Křížlicemi 10km. závod o mistrovství zemí koruny české v jízdě na sněžnicích, který pořádá Český Ski- k lub Praha. Ježto pohoda jízdě na sněžnicíchi v okolí Jilemnice jest stále velmi přízniva a mimo to v tyto dny stále ještě sněží, jest pořádání obou druhů závodů pro příští neděli zabezpečeno. Lze se nadíti, že ti, kdož o sport tento se zajímají a neměli dosud příležitosti v praxi jej seznati, použijí příští neděle k výletu do Jilemnice. Seznají tu nejen dovednost dospělých jezdců na sněžnicích, ale i dobrý výcvik četného dorostu, školní mládeže obojího pohlaví. Přihlášky k závodům i za bratrský Ski-klub Praha přijíma Český krko- nošský spolek »Ski« v Jilemnici (před- seda p. Oldřich Hrubý). Děti neplatí vkladů žádných. Při jízdě o »mistrovství« obnáší vklad 4 koruny, jejž spolu s přihláškou složiti třeba. — Pohřeb chuďasa. Zámečnickému pomoc- níku Antonínu Kučerovi z čís. 33—V. zemřel 11letý synek Julius. Otec s nouzí opatřil si peníze na rakev, vložil do ní mrtvolu synka, naložil pak rakev na dvoukolový vozík a odvezl ji na olšanský hřbitov. Poněvadž podobný transport není dovolen, podáno na otce oznámení. — Novomanželé na policii. Veselý případ přihodil se v pondělí dne 5. t. m. v Moravské Ostravě.