ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 bda25d70-66c4-11dc-8523-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 15 celkem · entity: person 64, place 25, work 2, org 3
1 masthead
Románová příloha „Národnich Listů“ k čislu 18. ze dne 18. ledna 190l.
2 article
= Vnuk Napoleona I.? Před nedávnem ze- mřel v Kamenici v Sasku chudý krejčí Ludwig, jenž po celý svůj život vydával se za syna vévody Zá- kupského, tedy za přímého vnuka Napoleona I., aniž kdy dosáhl uznání svých nároků. U příležitosti prv- ního provozování Rostandova dramatu »L' Aiglon« v Paříži přinesl jakýs časopis v Kamenici zajímavé podrobnosti o tomto skromném nápadníku na fran- couzský trůn a pan Joly, dopisovatel »Figara«, jal se důkladně pátrat po oprávněnosti jeho nároků. Na- vštívil osobně krejčího Ludwiga a uveřejnil ve »Fi- garu« zprávu o výsledku svého pátrání, z níž vy- jímáme následující: Ludwig jest malý a slabého těla. Vzezření jeho není nikterak všední. Brada poněkud dlouhá ruší ovál tváře, avšak nos jest jemný, čelo široké a krásné. Domníva se, že se narodil kolem roku 1032, roku, kdy vévoda Zákupský zemřel, Rakousku nebo v Německu. Ve stáří několika neděl dán byl na vychování jakémus krejčímu ve Wur- zenu, jenž jej vychoval protestantsky a dal zapsati pod jmenem Ludwig do protestantské farní matriky.
Ludwig Zá Rostandův L Aiglon Figar Sasko Paříž Kamenica Rakousko Německo Vnuk Napoleon I
3 article
Jakýs advokát Sulzberger platil po několik let pravi- delně na stravu dítěte. V tu dobu koupila jakás dáma, jež se jmenovala baronka von Ritzenberg. panství Něšvice, náležející k obci Wurzenu. Neměla ani manžela ani dítek, ale záhy rozšířila se pověst. že jest matkou malého Ludwiga a hoch vypravoval, že když se procházel v parku, volala jej baronka vždy k sobě, líbala jej a darovala mu pamlsky, ale jen pak, nebyl-li nikdo přítomen. Pověsť udržovala se s takovou určitostí, že Ludwig ve věku 16 le t se odhodlal, že soudně přinutí baronku Ritzenber- govou, aby jej uznala za svého syna. Avšak násled- kem nedostatku peněz musel se toho úmyslu vzdát a roku 1870 zemřela baronka, vzavši svoje tajem- ství do hrobu. Ludwig přiučil se krejčovství. Ve věku 18 let procestoval Německo a zdržoval se v Drážda- nech, v Lipsku, Mnichově a Stuttgartu. Obracel se ke všem dvorům a použil svých skrovných úspor do- konce i k cestě do Paříže, aby svoji záležitost před- nesl Napoleonu III. Nešlo mu o plné uznání jeho práv, nýbrž chtěl si toliko vyprositi malý roční důchod. Ale nikde nebyl vyslyšen. Jednoho dne do- stal dopis s následující adresou: »Jeho Výsosti princi Josefu Eugenu Napoleonu Bonapartovi ve Stuttgartu«.
Sulzberger Ritzenberg Ludwig Ritzenber Josef Eugen Napoleon Bonaparte Wurzen Německo Drážda Lipsko Mnichov Stuttgart Paříž
4 article
V tomto dopise ze dne 22. července 1869 oznamo- val mu jakýs bývalý setník, Daniel Kassony, že žil ve velmi důvěrných stycích s vévodou Zákupským, jeho otcem a že ví, že baronka Ritzenburgova jest jeho matkou. Jakožto doklad za pravdu tohoto tvrzení udával Ludwig, že malá jizva na levých prsou po- chází od zranění, jež utržil, když jej násilím vyrvali jeho rodičům. V květnu 1870 dostal Ludwig ve Stuttgartu tajemný dopis ve dvojité obálce s velkou červenou pečetí, jenž byl odevzdán neznámým sluhou. Dopis tento obsahoval toliko následující slova: »Prosím Jeho císařskou Výsost, aby trpělivě vyčkal uznání svých nároků.« — Dopisovatel »Figara« tento list důkladně ohledal. Jest to dosti silný list papíru vel- kého formátu, jakého se užívá v ministerských kan- celářích. Vodní tisk jeví jmeno G. C. Gini, z čehož lze souditi na francouzský neb italský původ. Písmo zdá se být přetvářeno. Od koho pocházela tato li- stina? Komu záleželo na tom, udržovati chudého krejčího v této nadějí? Čekal. Domníval se, že jest povinen svému původu, přestoupiti ke katolicismua církevní dokument, jenž toto přestoupení potvrzuje, jest snad nejpodivuhodnější z jeho dokladů. Znit
Kasson Ludwig Figar G C Giňa Čekal Stuttgart
5 article
»Princ Josef Eugen Napoleon Bonaparte příjal dne 1. ledna 1870 z rukou pana Zimmerle svátost oltářní, byvivyučován v naukách víry katolické. Berger. Ve Stuttgartu 17. září 1872.« K tomu přitištěna správná pečeť katolického vikariátu chrámu a posádky města Stuttgartu. Při důkladnosti německých úřadů zdá se nemožno, aby některý úřadník byl krejčímu Ludwi- govi v úřadní listině dal titul prince, aniž byl k tomu zřejmě oprávněn. Ludwig ujišťoval, že vikariát do- stal z Paříže a z Říma listiny, jež potvrzovaly legi. timitu jeho jmena. Jaké byly tyto listiny a kdoje poslal vikariátu, zůstalo tajemstvím. Tak zemřel Lud- wig, aniž rozluštil tajemství svého původu. Oženil se po svém návratu ze Stuttgartu s prostou ženou z lidu, ale nezanechal dítek. = Hrozné zneuctění mrtvol spácháno v době jednoho měsíce na osamělých hřbitovech v Melzu, Gorle a Garbagnate v Lombardii. Podle stejného způ- sobu případů a jich provedení lze bezpečně předpo- kládat, že to jsou činy celé tlupy zločinců prováděné dle téhož plánu. Příšerné jejich skutky zakládaly se v tom, že tři dny po pohřbu dítěte, panny anebo šestinedělky byl o půlnoci hrob kradenými nástroji hrobníkovými vykopán a rakev vypáčena. Mrtvoly mají na prsou zející rány; bylo jim vyříznuto srdce, dívkám a dětem ustřihnuto též trochu vlasů. Vyše- třující soudce v Miláně a jeho lékařští znalci spa- třují v těchto zločinech projev středověké pověry, pro niž se uvádí jako klassický doklad kniha, naiezající se v Ambrosianské knihovně milánské. V této knize
Josef Eugen Bonaparte Zimmerle Berger Ludwig Lud Garbagnate Stuttgart Paříž Řím Melz Gorle Lombardie Milán
6 article
»Zrcadlo čarodějnic a kouzel s tajnými naukami ka- balistů Zoroastera, Nostradama a Pica de Mirandolo«, tištěné r. 1697 v Pavii, praví se doslovně: »Vezmi o půlnoci chomáček vlasů mladé ženy, jež zrádně opu- štěna zemřela na puklé srdce a byla tři dny po- hřbena, k tomu srdce nevinného dítěte, nech to dvě hodiny vařit a přidej krve zmije. Požiješ-li tohoto nápoje, uvidíš po pěti dnech věci budoucí.« = Létací torpedo. Ze Stokholmu se ozna- muje: Létací torpedo, konstrukce dosud neznámé, bylo patentováno švédskému majoru Ungeovi a vy- nálezci povolena byla subvence ze státních pro- středků, aby mohl konati pokusy. Pohyb této nové střely vzduchem děje se podle popisu patentu vý- hradně silou, vybavující se ponenáhlu z torpedaa vznikající po zapálení náboje, uzavřeného v něm, poměrně zvolna hořícím a vyvinujícím značné množ- ství plynu. Vyvinuvší se plyn, jehož tlak po vzejmutí pozvolna stoupá, žene torpedo silou odrazu, vznika- jící tím, že plyn uniká průchody turbiny, upravené na dně torpeda. Jakmile jest v pohybu, urychluje torpedo svůj let tou měrou, jakou vzrůstá tlak plynu. Trhavým nábojem torpeda může býti kterákoli třas- kavina, jež se vzejme nárazem. Při nárazu na cíl torpedo vybuchne. Počáteční rychlost torpeda potře- buje býti zcela nepatrna, neboť se pak pohybuje ku předu vlastní silou. Turbina dodává mu dostatečné rychlosti v otáčení, aby mohlo ve vzduchu zachovat svůj směr. Torpedo vypaluje se z torpedového děla zvláštní konstrukce, bez třesku a zpátečního nárazu a bez značného tlaku, takže pro mužstvo, obsluhu jící dělo, není nijakého nebezpečí. Při posavadních pokusech doletěla torpeda až do dálky 5000 metrů.
Nostradamus Pica jít Mirandola Turbin Pavia
7 article Rüzné zprávy.
Rüzné zprávy. = Co prozrazuje vrchní číšník. Bývalý vrchní číšník restauračních vagonů, jenž po svém těžkém namahání uchýlil se na zasloužený odpoči- nek do Verviersu, vypravuje rád o svých jízdácha příhodách v restauračních vagonech veškerých evrop- ských dráh. Měl příležitost poznati většinu koruno- vaných hlav a princů evropských. Zajímavé jsou jeho zkušenosti v otázce zpropitného u vznešeného a bohatého panstva. Vznešený Číňan dává, aniž by počítal, a tak se může stát, že s touže lhostejností dá 10 centimů anebo 20 franků. Žaponec, dobrý a skromný, jest velmi štědrý. Američan jest již z do- mova zvyklý na velké zpropitné. Francouz rad chi- kanuje, ale za to jest také štědrý. Anglíčan jest bud velmi lakomý anebo velmi štědrý, prostřední cesty nezná. Rusové, Dánové, Němci, Španělé, Belgičané atd. nehledi na peníze, jsou-li na cestách, ale hledí si to za to vynahraditi doma větší šetrností. Nynío knížecích osobnostech. Leopold II. a belgičtí orin- cové dávají zpravidla číšníku obsluhujícímu je uis- dor zpropitného. Princové Orleanští dávají 25 fr., vévoda Aumalský dával však jen 5 franků, kníže Ferdinand bulharský 20—50 franků, německé knížecí osobnosti 20 marek. Ruská velkoknížata dávají podle rozmaru až 20 franků, president Krüger 10 franků, jeho protivník Chamberlain — 50 centimů a Salis- bury 2 franky. Felix Faure dával 100, Sadi Carnot 40 franků, president Loubet nerad utrácí, dává po 1 neb 2 fr., Kazimír Perier dává pravidelně frank. Nejméně vítaným hostem v restauračních vagonech zdá se býti princ Walesský; nedává vůbec nic, nýbrž ponechává upravení této záležitosti svému kurýru a tento pán jest, neznámo, zdali s vědomím svého velitele čili nic, dokonalý špinka.
Číňan Francouz Rus Dán Němec Španěl Belgičan Leopold Orleanský Aumalský Ferdinand Krüger Chamberlain Faur Carnot Loubet Perier Verviers Američan
8 article Král.české zem. divadlo v Praze.
Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo.
Král Praha národní divadlo
9 title
V pátek dne 18. ledna.
10 article
110. hra v předpl. 2. čtvrtka. Madame Sans-Gene. Veselohra o 4 dějstvích. Francouzsky napsal Victorien Sardou. Přeložil B. Frída. Po druhém dějství přestávka. Začátek o 7. hod. Konec po 9. hod.
Victorien Sardou B Frída SanGenus
11 article Švandovo divadlo na Smichově.
Švandovo divadlo na Smichově. V pátek 18. ledna. Začátek o 7. hod. 22. hra v předplacení. Novinka. Poprvé. Svobodní zednáři. Fraška o 3 jednáních od Laufsa a Kraatze. Režisér p. K. Lier. Denní předprodej lístků v knihkupectví pp. Urbánka Kapra a Kotka na Smíchově.
Fraško K Lier Urbánek Kapr Kotek Smichov Švandův divadlo
12 article Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech. pátek 18. ledna. Začátek o 1/27 hod. Padesáté lidové představení za poloviční ceny. Naši hoši. Obraz ze života o 3 jedn. Dle H. Byrona volně
Král H Byron Pištěkův divadlo
13 article 1455
1455 zpracoval A. Pulda.
A Pulda
14 article
Ljubov Petrovna, když jsem jí řekl, že miluji je- jího syna. A vzavši Nasťu kolem pasu, šla do sálu a na mne již ani nevzhledla. Žabín spěchal za nimi vrzaje nemilo- srdně botami. Saša ujišťoval, že on si objednává schválně boty s hracími zvonečky. »Ženy jsou všechny stejné!« řekl jsem sám soběa ihned jsem si pomyslil: »jaké to nové a hluboké my- šlenky se mi derou dnes do hlavy !« Podávána polévka a Vasa zde dosud nebyl. Ztrativ naději, že bych mohl vedle něho obědvati, sedl jsemsi vedle Peti Zalatarenka, který mně učinil návrh, abychom si sedli k jednomu ze stolků, rozestavených podél hlav- ního stolu u každého okna sálu. Byly na něm pouze tři příbory a stál pouze na dva kroky od domácí paní, byl však polovičně zakryt výklenkem okna. — Zde se ti aspoň nikdo nebude dívati do úst, ani počítati kolik sníš kousků, vábil mne Peťa. Dávno se již smáli jeho žravosti, jak starý tak mladý, ale tentokráte si vyhlédl místo ve stínu, kde by mu nikdo nepřekážel, aby se mohl najísti do syta, až sebou nebude moci ani hýbati. Jako třetí k nám přisedl jakýsi ne dosud starý, na- duřelý pán s kníry, visícími mu přes bradu a s vlasy, trčí- cími na spáncích. Měl na sobě maďarský kabát, pošitý na prsou černými šňůrami, tak že upomínal na moskevského kočího. Po prvním jídle si nalil plnou sklenici vína a po- zvednuv oči na Peťu: — Na vaše zdraví! řekl chraplavým hlasem, na- kloniv hlavu do zadu a vlil si do hrdla plnou sklenici najednou.
Ljubov Nasťa Saša Zalatarenka
15 article
Kdybych byl carem, dal bych jej ihned odpraviti! pomyslil jsem si dívaje se na něho s nenávistí. — Budu vám velice povděčna, rozptýlíte-li poněkud mysl měho syna, pravila Ljubov Petrovna. On jest takový podivínl — Právě s námi hrál, odpověděl jsem. — Al to mě velmi těší, pravila roztržitě, opra- vujíc stuhu na svých šatech. Co jste hráli? — Na vojnu — Na vojnu? opakoval Felsen se smíchem. V tom poznávám mladého Ryndina! Byl zajisté vaším velitelem, a také asi nad vámi zvítězil? Neodpověděl jsem mu. — Vy jste tedy zvítězili? opakovala Ljubov Pe- trovna. — Ne, nás s Vasou zajali. — A vy se nestydíte přiznati se k tomu? vmísil s opět Felsen obraceje se ke mně s roztomilým úsměvem, připadajícím mě velmi urážlivým. — Proč bych se styděl? Styděti se má pouze ten, kdo jedná špatně, a já jsem se ničeho špatného nedo- pustil! odpověděl jsem rozhněvaně a podíval jsem se mu do obličeje tak směle jako v kostele. »Tentokráte se ne- obrátíš!« pravil jsem si, jásaje v duši. On se skutečně neobrátil — podíval se na mne stahuje obočí řekl posměšně: »Pravda, hodná veškeré pochvaly !« Uklonil jsem se Ljubji Petrovně a odcházel jsem ze salonu. Jda kolem kroužku dam zaslechl jsem s nemalým podivením zřetelně pronešené: »Výborně!« Usmívajíce se kývaly na mne dámy, jedna z nich tleskala i pochvalu Zapomonutá otázka.
Ljubov Vasa Petrovna