2
masthead
V Praze, v sobotu dne 3. února 1900.
Praha
4
article
Fa ranní a odpol. uisty
předplácí snt
v Praze v sdministrael
na rěsše
na čtvrt leta. . . . 6 K —
s dvojí donáškoa
na měste
n čtvat lets . . . . 7 K 60 n
ve nlislkách
2K3S
na měsle-
Poštous
ni. . . k eo
s dvojí zisilko-
na měsš
leia : : . . H k eoi
Praha
5
article
Ve vážné chvíli.
Ve vážné chvíli.
Blížící se den porad smiřovacích ve
vnitřních poměrech politických, jakožto do-
mnělý počátek nápravy jejich, byl ve svém
předurčení jakožto »universální prostředek
léčebný« povážlivě otřesen obrovskou stávkou
uhlokopů, již zajisté nikdo nebude považo-
vati za následek »národnostních sporů«. Jest
to nejen pádné vyvrácení názorů vyslovených
ve známém osvědčení průmyslníků a obchod-
níků smiřovatelů, jež zatím bylo rozmnoženo
i projevem vídeňské bursovní komory, stejně
jednostranným, ale zároveň neočekávaná
korrektura chlouby, jako by všecek hospo-
dářský a praktický život ovládán byl povely
panstva, kteréž usmyslilo si, že ozdravení
říše spočívá — ve svatodušním programu
německého souručenství, jako by nebylo ni-
čeho více potřebí, než vyhověti jim, protože
jejich tábor zároveň representuje to, co se
nazývá finanční a průmyslovou silou mon-
archie.
6
article
Od pádu ministerstva Badenova až po
dnešní den vlády této poloviny říše experi-
mentují s právy národů neněmeckých, jak si
to panstvo německé přeje, tu mění jazyková
nařízení Badenova a zavádějí Gautschova, tu
ruší tato a zavádějí zastaralá Stremayrova,
tu pořádají tajné, nezávazné rozpravy s pře-
dáky, tu svolávají smiřovací porady, ale vše
to napravu poměrů nezjednává, Němce ne
uspokojuje, pořádku nedociluje, za to však
ješitnost německou popichuje, požadavky
jejich zvyšuje a vzrůst vnitřních nesnází
urychluje l
A jak je jinak možno, když na př.v
posledním čísle berlínského týdenníku »Zu-
kunftu« s naprostou upřímností se doznává,
že německý liberalism na všech stranách
dodělal, že nacionalism Schönererův se všude
v »provinciích« živelním proudem rozmohl
— tak že se mluví již jen při (úřadních)
slavnostech v Rakousku, protože »u vědomí
německého lidu (v Rakousku) za posledních
dvacet let se dokonal proces odloučení od
něho«, a kdo prý »tomu nerozumí anebo roz
měti nechce, má snad způsobilost státis
hinistrem — ale státníkem není!
Badenův
Gautschův
Němec
Rakousko
7
article
A ještě než toto své rozpoznání berlín-
ký list napsal, již z tábora německých na
cionálů proti dorozumívací akci vržena
puma: »napřed státní němčinu«, a sotva že
vybuchla, již také jednotliví předáci ostat-
ních skupin německých snaží se uniknouti
domnění, že by chtěli spolupůsobiti v nynější
smiřovací konferenci, na pondělí do Vídně
svolané.
Může tu býti ještě pochybnosti o tom,
že všecky posavadní, k zažehnání »národ-
nostního sporu« činěné kroky slouží pra-
vým vůdcům zdejšího Němectvy z a pou-
hou záminku, aby své požadavky do
nekonečna stupňovali a zvyšovali.
Lze však takovýto postup nazývati ukli-
zením národnostního sporu? Jest to vůbec
ještě spor »národnostní«?
Máme za to, že nikoliv, že jest to prů-
hledné zakrývání cílů zcela jiných, cílů.
kteréž budují konečnou nadvládu
Němectva zde a zatlačení neněmeckých
národů do naprosté podřízenosti.
Takové a nejiné konce musí býti poli
tiky, jež obrala si za heslo »vyřízení« sporu
národnostního, jímž míní uzdraviti veškeré
státní choroby, ať už původ a příčina jejich
jest jakákoliv.
Nejnechutnější však jest, hlásá-li s
v poslední době čím dále tím bezmyšlenko-
vitěji, že netřeba než dospěti touto cestou
ku pravidelní práci parlamentní, a potom
že všecko rázem se obrátí. Potom sesílíme
obchodně, průmyslově, finančně, bude dosti
Vídeň
8
article
uhlí, dělníci dovedou přes to, že denně
všecky životní potřeby se zdražují, vyjíti
s hladovými mzdami, rolník bude míti hoj-
nost pracovních sil a bohaté žně, v poměru
mezi touto a druhou polovinou říše nevznikne
nikdy nijaké nedorozumění, soupeřství zájmů
se křižujících s jinými státy zmizí, všecky
zahraničné trhy rázem se nám samy ote-
vrou: zkrátka, jen podrobiti se diktátům
německého nacionalismu a nastane v tétc
říši ráj a nový zlatý věk!
Věru, jest těžko nepsati u nás satyry
Což jest paměť lidí tak krátká, že již za
pomněli na dobro, že jsme v druhé polovině
tohoto století v této říši měli všemožné ně
mecké vedení, že jsme se dočkali, jak něme-
cký absolutism dospěl ke svým koncům na
luzích italských, jak německý byrokratism
musil vykliditi země uherské a Halič, jak by-
německý konstitucionalism nešťastným jak
venku tak uvnitř, až konečně se úplně de
maskoval, když postřehl, že tu jest většina
kteráž sama dobře dovede státi na vlastních
nohou?
Kde zůstaly ony divy a zázraky něme
cké politické všemohoucnosti zdejší v letech
minulých a kde se mají vzíti v letech budou
cích?
Jaké myšlenky obrozovací a omlazovac
má německý, nyní velitelsky si vykračující
nacionalism pro tuto říši? Německým
nátěrem ji opatřiti? Není-li to nejzabed-
něnější způsob reakce? Což pak dá se
vývoj ostatních neněmeckých národů obrátiti
zpět a uvésti v niveč až k dobám josefin-
ským? Německý onen nátěr zmizel na vždy
u nás a každý nový pokus obnoviti jej, bude
nejen opakováním starých chyb, ale spolu
podpalným troudem k bojům ještě urputnějším.
Halič
9
article
Kde má německý nacionalism své zá-
zračné elixiry? Má to snad pomoci hospo-
dářskému sesílení průmyslu rakouského, když
těsnějším přímknutím k Německu — dostane
se ve rdousivé objetí silnějšího a za výhod-
nějších podmínek pracujícího průmyslu ně-
meckého? Má to býti prostředek k rozvoji
našich hospodářských sil, když celní unií
s Německem otevřeme dokořán tamní výrobě
své domácí trhy a dáme je zaplaviti zbožím
z Německa? Či to prospěje našim hospodář-
ským potřebám, když usnadníme německému
průmyslu, aby ještě výdatněji soutěžil s prů-
myslem rakouským na tržištích východních?
Co přinese toto německé vedení Rakou-
sku, co prospěje mu nový nátěr německý?
Doma zpříkřený boj a škodu, další úpadek
hospodářských sil a na venek — újmu jeho
velmocenskému postavení, zatmění jeho su-
verenity a nemylme se — úplné rozdvojení
obou polovin soustátí.
Rakousko s dokonanou nadvládou
německou nebylo by více Rakouskem velké
společnosti národů, Rakousko takové nutně
by musilo v druhé, uherské polovině říše
vzbuditi úsilí po obraně, úsilí oddáliti se od
zvýšeného vlivu a tlaku německého, odhodlán
hledati opory jiné, tak jak to jest známo
z událostí starších dějin.
Smiřovací konference naplní jenom tehdy
svůj úkol, když účastníci jejich provedou
přímý a všemu světu jasný důkaz, že Rakou
sko musí býti rovnoprávným a kdyby
se chtělo státi německým, že by samo pod-
vrátilo základy svého trvání a zmařilo naděje
své budoucnosti.
Okamžik nadcházející žádá celých mužůh
Německo
Rakousko
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Vídně, 2. února. (Z Körbro v
jazykové osnovy.) »N. Fr. Pr.« sděluje,
že v Körbrově osnově jazykového zákona, jenž
bude předložen smiřovacím konferencím, vypra-
cována do podrobna ustanovení, týkající se roz-
hraničení okresů v Čechách. Okresy, jež mají
býti nově utvořeny, aneb v jichž složení maji
nastati změny, jsou všechny vyjmenovány.
Účelem vládního návrhu není prý utvořiti
okresy čisťě národní a proto se tento návrh
liši ve mnohých kusech od návrhu z r. 1890.
Pokud se týče zevní úřadní řeči v okresech
německých, navrhuje se, aby česká podání byla
vesměs přijímána; v úřadě by se projednala
sice německy, ale vyčízení vydalo by se opět
v jazyku českém. Vláda však nepřijala prý ani
český návrh na jmenování soudců extra statum,
ani německý návrh na zavedení tlumočníků,
nýbrž ponechá soudcům, aby se sami se stra-
nami dorozuměli způsobem, jejž uznají za
vhodný.
— (Účel cesty dra. Körbra d
Pešti.) »Pester Lloyd« sděluje, že při ná-
vštévě dra. Körbra a ministra financí Böhma
u předsedy ministerstva uherského Kolom.
Szella dojde také na rozpravu o některých
aktuálních otázkách. Běži prý zejmena o do-
rozumění, jak se má dále postupovati v otázee
kvotové, o zdanění některých obchodních pod-
niků, pracujících samostatně v Rakousku
v Uhrách, o důchodovou daň z uherských
cenných papírů, nalezajících se v Rakousku
konečně o obsazení míst předních funkcionářů
rak.uherské banky. Předešlý správce minister-
stva financi bar. Jorkaš nabídl prý místo ře-
ditele banku bývalému ministru financí dru. Bi-
linskému a to musí nynější vláda vzíti do roz
počtu.
Böhm
Vídeň
Francie
Čechy
Rakousko
Uhry
Körbro d Pešť
Pester Lloyd
11
article
— (Krajské zřízení pro Čechy.)
»Vaterland« obírá se v další stati smiřovacími
konferencemi a přichází k otázce krajského
zřízení v Čechách. »Rozdělení místodržitelství
zřízení dvou pro obvody národnostně rozhrani-
čené je nemožno — píše »Vaterland«. — Pro-
vedení tohoto, radikální stranou učiněného ná-
vrhu bylo by neštěstí, jehož nás pán bůh
chraň, neboť se držíme pevně jednoty zeměa
tato jednota jeví se zevně místodržitelstvím,
jako nejvyšší politickou správou země.« Avšak
místodržitelství, pokračuje »Vaterland«, je prací
pretíženo a musí se mu dostati úlevy. Tose
může státi, vsunou-li se mezi dosavadní první
instance — okresní hejtmanství — a mezi je-
dinou druhou instanci — místodržitelství —
nové krajské úřady, jež mohou převziti značnou
část povinností, ležíeích dosud na místo-
držitolství. Krajských úřadů mohlo by být
tolik, aby ke každému náleželo asi půl millionu
obyvatelů. Nové krajské úřady mohly by býti
druhou instancí pro mnohé záležitosti, přiká-
zané okresním hejtmanstvím, a kromě toho
první instancí pro některé věci, jež spadají
nyní v obor místodržitelství a pro něž druhou
instancí je ministerstvo. »Jednotná politická
správa zůstala by ovšem vyhrazena místo-
držitelství, jemuž by zůstaly i personalie jakož
i otázky týkající se buď celé země neb ně-
kolika krajů.« Tím, že by některé kraje byly
jen české neb německé, vyhovělo by se prý
i těm úřadníkům, kterým pro nedostatečnou
znalost jazykovou je zabráněn postup v ny-
nějším místodržitelství. (Němcům neznalost če-
štiny v postupu dosud nikdy nepřekážela.
bůh
Němec
Čechy
12
article
Pozn. red.) Konečně pisatel ještě podotýká, že
by se zřízení krajové, osvědčí-li se v Čechách.
mohlo rozšířiti časem i na jiné velké korunni
země, jako Moravu, Halič, Tyrolsko a Štyrsko,
při čemž by se mohlo v tčchto zemích vyho-
věti i dávným požadavkům národnostním.
Z Krakova, 2. února. (Poláci a re-
soluce českého výkonného vý-
boru.) Usnesení výkonného výboru strany
svobodomyslné, že smiřovací konference mají
býti jen průpravou a úprava národnostních po-
měrů že se musí provésti i va Slezsku a v ji-
ných zemích smíšených, dotklo se nemile ně-
kterých členů kola polského, kteří soudí, že by
pak mohlo na říšské radě dojíti i na úpravu
národnostních poměrů v Haliči. Člen kola pol-
ského píše v té věci v »Gazetě Narodowé«, že
Poláci ve sporu česko-německém zachovávali
neutralitu a proto že nemohou věřiti, aby jim
se strany spřátelené (české) bylo připraveno ta-
kové nemilé překvapení. »Jsou — prý — na
omylu, kdo se domnivají, že Poláci ve svém
celku budou apaticky přihlížeti ku snahám,
které by pro účely vrtkavé mezinárodní politiky
mohly uvésti v pochybnost vymoženosti čtyři-
cetileté národní práce, dobyté za vůdcovstv
mužů, kteří nikdy nesestoupili se stanoviska
samosprávy a samobytnosti polské. Také po-
chybujeme — končí pisatel — že by se našla
vláda, která by si chtěla dělati nepřátele z nej-
loyálnějšího, par excellence dynastistického
státního živlu v Rakousku.«
Polák
Čechy
Morava
Halič
Tyrolsko
Štyrsko
Krakov
Slezsko
Rakousko
Gazeta Narodowé
13
article
»Glos Narodu« připomíná pisateli výše uve-
dených slov, že špatně porozuměl české reso-
luci. Ta že se týká zemí jihoslovanských. Ale
kdyby přece došlo na řešení haličských záleži
tostí v říšské radě, bylo by tím vinno jen kolo
polské, jež samo k tomu působilo, aby čistě
domácí spor česko-německý byl volán před cizí
soud říšské rady. Budou-li Poláci na říšské
radě hlasovati pro státní zákon, jímž se mají
upraviti poměry v Čechách, nemohou se diviti,
upraví-li se svým časem týmž způsobem také
poměry v Haliči. A kdyby Čechové na dosa-
vadní vrtkavost Poláků odpověděli podporou
haličským Rusům, jednali by loyálněji, než Po-
láci, poněvadž by podporovali Slovany, kdežto
my (Poláci) počínáme se kloniti k nejzarytějším
nepřátelům Slovanstva.
Ze Zádru, v ledna. (Nový arci-
biskup.) »Narodni List« sděluje z pramene
prý bezpečného, že vláda hodlá na uprázdněný
stolec arcibiskupský v Zádru dosadíti nynějšího
biskupa porečského, Flappa, známého odpůrc
slovanské bohoslužby, proti níž se vzpíral i ze-
snulý arcibiskup Rajčevič. Takového vrchního
duchovního pastýře uvítala by Dalmacie as
s malou radostí. Pronásledování glagolice neustalo
ostatně ani úmrtím Rajčevičovým. Týž list při-
náší zprávu, že jakýsi farář pod Velebitem se-
bral všechny bohoslužebné knihy, tištěné glago-
licí a dal je zakopati na hřbitově. Za to se mezi
mládeží dalmatskou glagolský ruch stále vzmáhá
a tvoří se i kroužky, jichž účelem jest pěstování
glagolského písemnictví.
Glos Naroda
Polák
Čecho
Rus
Rajčevič
Rajčevičův
Čechy
Halič
Zádr
Slovan
14
article
Z Opavy, 31. ledna. (Živnostenský
sjezd v Klimkovieích. — Rozdělen
hejtmanství opavského.) V neděli dne 28.
t. m. konal se v jediném českém městě slezském
v Klimkovicích, první ve Slezsku sjezd českých živ-
nostníků, jehož se zúčastnilo na 400 osob, z části i
moravských hostí. Význam tohoto sjezdu — praví
»Opav. Týden. — bude možno ocenit teprve v době
pozdější. Zatím lze říci jen tolik, že sjezd je znám-
kou, že mezi českým živnostnictvem ve Slezsku jest
jiskra života, že jest i vůle a chuť, aby tato jiskra
rozdmýchána byla ve plamen, zkrátka sjezdem pro-
budil se organisační duch ve vrstvách živnostenských,
které až dosud kromě nucenosti společenstevní byly
rozptýleny, rozbity a tím vůči četným svým protiv
níkům a škůdcům úplně bezmocny. — Týž list sdě-
luje, že se pomýšlí na nové rozdělení hejtmanstv
opavského, od něhož před čtyřmi lety odděleny
okresy klimkovský a bílovský, jež sloučeny v nové
hejtmanství bílovské. Nyní mají se odloučiti okresy
oderský a vítkovský a má se pro ně utvořiti nové
hejtmanství se sídlem v Odrách. Nové hejtmanství
bylo by čistě německé, poněvadž některé české obce
okresu vítkovského by se přidělily k Opavě. Opavské
hejtmanství bylo by pak ryze české.
Opava
Klimkovice
Slezsko
Odra
15
article
Z Krakova, 1. února. (»Glos Narodu-
o slovanských klubech.) »Gt. Nar.« vítá ve
vřelé stati založení Slovanského klubu v Praze
doporučuje zakládání podobných klubů také ve
městech haličských, naděje se, že by velice přispěly
ku sblížení Poláků s haličskými Rusy, jichž dosa-
vadní styky jsou málo utěšené. Pisatel se naděje, že
by za stálého styku obou národních stran halič-
ských přese všechny různosti politické vyniklo
mnoho takového, co může strany sblížiti a jakmile
by se odpůrcové sešli na myšlénce, že jsme všichni
Slované, stanuli by rázem na cestě ku zmohutnění
sil a vzájemné obrany proti společnému nepříteli.
»Nochať se tedy vzmáhá myšlenka slovanských
Rus
Slovan
Krakov
Nara
Praha
Glos Naroda
17
article
svazků — píše »Gl. Nar.« — v nichž konečně dojde
k jasné a upřímné výměně myšlenek o otázce slo-
vanské, vyžadující ustálení a přesného vymezení.
zejmena s našeho polského stanoviska. Kéž byi
naše společnost pochopila vážnost a potřebu takové
organisace a šla ve šlépějích osvědčených bojovníků
za věc slovanskou. Čechů, kteří nikdy neustávají
v práci a v boji za dobrou věc pod praporem histo-
rické pravdy.«
Z Pošti, 30. ledna. (Z doby ex-lex. — Od-
straněná císařská hymna.) Za mimozákon-
ného stavu, jenž zavládl v Úhrách počátkem r. 1899.
kdy vládě Banfově nebylo povoleno vybírání daní,
některé strany, zejmena jich advokáti podávali sou-
dům listiny bez kolků. Poplatkový úřad odsoudil je
k obvyklým pokutám. Ale správní soud uherský při-
stoupil na námitky obžalovaných a sprostil je všeli-
kých pokut z toho důvodu, že v oné době vláda ne-
měla práva vybírati nijakých daní a poplatků, tedy
také ne ve způsobě kolků. — Od letošního Nového
roku chovanci vojenské akademie uherské (akademie
Ludvíkovy) nezpívají při slavnostních bohoslužbách,
jako jindy se dálo, hymnu císařskou, nýbrž novou
hymnu Kölcseyovu, v níž se neděje zmínka o císaři
ani o králi.
Čecho
Nara
Pošť
vojenský akademie uherský
akademie Ludvíkov
18
title
Politické zprávy zahraničné.
19
article
V Praze, 2. února.
Praha
20
article
Rusko a Persie.
»HoBoCT« provázejí sdělení ruské vlády,
že dovolila ruské bance v Persii nakoupiti per-
ských papírů za 221, mill. rublů, následujícím
komentářem.
Je to státní akt velkého významu. Země-
pisné položení Persie, její přírodní bohatství,
její úloha jakožto trhu na vyvážené tovary, vá-
bily vážnou pozornost průmyslových států, sna-
žících se rozšířit odbyt svých výrobků, zvláště
v poslední době, kdy světová konkurence při-
ostřila se jako nikdy. Nejvíc úsílí vynakládala
Anglie, aby stanula v Persii pevnou nohou, při
čemž měla nejen obchodní, nýbrž i politické
cíle. Politický vliv měl sloužiti anglické kapse.
Avšak perské vládě nemohlo býti zvlášť pří-
jemno, čeho se Anglie domáhala, kdyžtě znala
z četných příkladů historie skutečnou cenu angli-
ckého přátelství. Pochopitelno, že perská vláda
v rozhodném okamžiku obrátila se k ruské
o finanční výpomoc. Rusko, hraničíc s Persií
dlouhou hranicí, má v ní vážné hospodářské
zájmy, které stále porostou. Jsou tak vážné, že
na př. soukromým ruským podnikem proraženy
jsou v Persii výtečné silnice, stavěny budou že-
lezné dráhy atd. Výpomoc, podaná ruskou vlá-
dou perské, jen upevní přálelské poměry mezi
nimi a zjedná solidně výhody ruskému obchodu
a průmyslu. S druhé strany podmínky půjčky,
Rusko
Persie
Anglie
21
article
ustanovující, kdyby Persie správně neplatila, že
může ruská banka zříditi kontrolu nad celni-
cemi, zaručujícími půjčku, a taktéž závazek
perské vlády, že zaplatí všecky svoje zahraničné
dluhy a do r. 1975 neuzavře žádné zahraničné
půjčky bez souhlasu ruské banky v Persii, jsou
nejlepším důkazem, že perská vláda pevně jest
odhodlána držeti se i budoúcně politického směru,
touto půjčkou ukázaného. A v mezínárodních
poměrech úmluva mezi ruskou a perskou vládou
nemůže vyvolati žádných nedorozumění, nebot
jest dovršením přirozeného stavu věcí. V tom
smyslu musíme ji z duše vítati a přáti, aby
vydala hojného a oběma stranám užitečného
ovoce.
Milanův agent v Petrohradě.
»Poccig« oznamuje, že úřadní zástupce
Srbska v Petrohradě v den svátku prvosvětitele
sv. Sávy, jenž padl na minulou neděli, obcházel
členy srbské kolonie v Petrohradě a prosil je,
aby podepsali telegrafieký pozdrav králi Alex-
andru. Většina petrohradských Srbů, nejen pod-
daných srbského krále, odmítla prosbu páně
Christičovu, jemuž prohlásili, že nynější srbská
vláda provozuje vůbec protisrbskou politikua
že král Alexandr, jenž se s vládou ztotožňuje,
nemůže počítati na sympatie uvědomělých a
poctivých Srbů. Možná, že několík srbských
Milanův
svatý . Sáva
Srba
Christičův
Persie
Petrohrad
Srbsko
Alex
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
O kalendáři a letopočtech.
Letošní rok, kdy po 28. únoru dle pravo-
slavného kalendáře vzroste posavadní rozdíl mez
letopočtem západním a pravoslavným ze dva-
nácti dnů na třináct, přímo vybízí k úvahám,
nebylo-li by možno odstraniti tento rozdíl, vzrů-
stající každým novým stoletím a dosíci jednoty
letopočtu po celém vzdělaném světě. Také na
Rusi, v nejčelnějším pravoslavném státě, ač-
koliv i v kruzích některých učenců jeví se
odpor proti této změně, uvažuje se o léto otázce
a v poslední době i carská akademie věd na
novo obrátila zřetel k ní. Jde tu především
o to, nalézti nejvhodnější způsob, kterak by
bylo nejlépe lze prověsti tuto změnu. O této
otázce pojednává v pařížské »Révue hebdoma-
daire« pan Charles Loiseau, známý přítel nás
Čechův, uveřejňuje toliž článek o opravě ruského
kalendáře a poukazuje na obtíže takovéto změny
v říši, kde pravoslaví s nejmenšími svými po-
drobnostmi, počítaje v to i různost letopočtu,
tvoří takřka základ státního zřízení, kde vědomi
této různosti vůči ostatnímu světu vžilo se
v samu duši lidu
V pařížské »Révue Scientifique« podáváp.
C. Tondini de Quarenghi zajímavou studii o po-
čátcích nynějšího kalendáře západního.
Když Julius César r. 45 př. Kr. opravoval
kalendář tehdáž obvyklý v říši římské, odhadl
tehdejší astronom alexandrinský Sosigenes střední
délku roku na 365 dnů a šest hodin. Žeto
nebyl počet přesný, nebylo učencům alexandrin-
ským neznámo, avšak zlomek zdál se tak ne
patrný a přesně jej zjistit, vyžadovalo tolika-
letého pozorování, že Sosigenes ponechal budou-
cnosti pěči o to, podniknouti, čeho třeba, až
po staletích chyba vzroste tou měrou, že by
Loiseau
Čechův
Tondini
Quarenghi
Julius
Sosigenes
Rus
Révue Scientifique
23
article
bylo třeba nápravy a navrhl prozatím, aby každý
čtvrtý rok bez výjimky byl přestupný.
Průměrná délka roku páčí se nyní s chy-
bou malého zlomku minuty na 365 dnů, 5 hod.
48 51“ 93“. Jestliže se k vůli snažšímu počtu
páčí délka roku na 365 dnů, 5 hod. a 49 min.
shledáme, že rok juliánský, odhadnutý Sosige-
nem na 365 dnů a 6 hod., jest o jedenác-
minut delší, což činí ve čtyřech letech 44 mi-
nuty a ve 400 letech 4400 minut čili tři dny
jednu hodinu a 20 minut.
Následkem toho při jarním rovnodenní, jež
není podrobeno ani našim výpočtům, ani našim
chybám, za čtyři sta let po opravě Julia Césara
páčil so rozdíl již na tři dny. V tu dobu za-
sedalo koncilium nicejské a k vůli stanoven
doby velikonoční vyzvalo alexandrinské hvězdáře.
aby zjednali tomuto podniku vědecký podklad.
Julio César
24
article
Od časů Julia Césara považován 25. březen
jako datum rovnodenní jarního, avšak násled
kem dobrého zdání hvězdářů alexandrinských
stanoveno toto datum na 21. března, podlo
něhož se počítá úplněk velikonoční v celém
křesťanstvu. Církvi alexandrinské, jíž byly nej-
snáze přístupny prameny tehdejší vědy matema-
tické, uloženo, aby každoročně podala církvi
římské zprávu, na který den připadá boží hod
velikonoční, aby prostřednictvím autority papež-
ské mohlo být nařízeno současné slavení svátků
velikonočních po celém křesťanstvu.
Otcové církevního sněmu nicejského tudíž.
co se týče astronomické stránky kalendáře, po-
nechali rozhodující slovo vědě. Byla to otázka,
kde šlo do jisté míry o čest samé církve vůč
obci židovské. »Jest politování hodno«, pravi
císař Konstantin ve svém listě k biskupům,
»slyšíme-li, kterak židé se honosi, že bez nich
hy křesťané nedovedli světit svoje velikonoce.«
A papež Lev Svatý, dávaje výraz názoru církve
o této otázce, dbal tou měrou toho, aby cír-
kevní kalendář souhlasil s úkazy na nebi, že
když vznikla pochybnost o přesnosti některých
Julio César
Konstantin
Svatá
25
article
výpočtů, týkajicích se velikonocí, psal o tom
císaři, vyzývaje jej, aby dal případ vyšetřit nej-
lepšími učenci, buď egyptskými, buď, kdyby
kdyby bylo třeba, i z jiných národův. A šlo tu
o samy výpočty učencův alexandrinských.
Tímto každoročním stanovením velikonoč-
ního úplňku na základě rovnodenní ranního po-
mocí výpočtů hvězdářských měl býti rok cír-
kevní zachováván v souhlasu s úkazy na neb
a vyrovnávány účinky posunování se rovno-
denní.
Avšak tyto chvalitebné úmysly zmařeny
bouřemi příštích věků. Vzrůstající záplava bar-
barů, pak krvavě výboje Islamu vzbudily zcela
jiné starosti, než o astronomii. »Nejprve žít,
pak filosofovat«, tento železný zákon, jenž
tísnil i církev, zallačil v pozadí i péči o přesné
datum rovnodenní jarního. Teprve kdýž omyl
stával se příliš patrným, počali se jím zabývat.
26
article
Slavný anglický františkán Roger Bawn, jhotový
to zázrak učenosti, nazvaný právem » doctor
admirabilis«, podal o tom papeži Klimentu Iv.
zvláštní spis, jejž dnes ještě nelze čísti bez po-
divení. Zemřel r. 1294. V následujícím století
oprava kalendáře rovněž byla předmětem vý
kladu řeckého historika Nikefora Gregorasau
přitomnosti císaře Andronika II. r. 1324. Hi-
storik tento zmiňuje se o tom obšírně v kapi-
tole XIII. své »Historie byzantinské«. O této
otázce pojednáváno bylo též na konciliích kost-
nickém r. 1414 a basilejském r. 1436. Někteř
papežové, zejmena Lev X., ujímali se vážně
věci, koncilium tridentské nařidilo opravu kalen-
dáře, avšak teprve r. 1582 mohl ji konečně
provésti papež Řehoř XIII., Boloňan Ugo Buon-
compagni.
Od koncilia nicejského r. 325 do roku
1582 uplynulo 1257 let. Za tuto dobu rovno-
denní jarní a s ním všechna ostatní data, poši-
nujíce se každoročně asi o 11 minut, byla po-
sunuta asi o deset dnů, tak že rovnodenní jarní,
jež r. 325 připadalo na den 21. března, nastalo
Bawn
Iva
Gregorasau
Andronicus
Řehoř XIII
zejmen Lev X
Boloňany Ugo Buon
27
article
nyní 11. téhož měsíce. Jest pochopitelno, kterak
za takovýchto okolnosti bylo s velikonocemi.
Poněvadž východiskem pro stanovení velikono-
čního úplňku nebylo více skutečné rovnodenn
jarní, tehdáž 11. března, nýbrž smýšlené rovno-
denní, stanovené na den 21. března podle ob-
čanského kalendáře, veškeré úplňky mezi 11.
21. březnem nebyly považovány za velikonoční
Za to považovány za velikonoční úplňky, jež
následovaly deset dnů po poslední lhůtě veliko-
noční, jež tvoří 35. den po rovnodenní, tedy
od 15. až do 25. dubna tehdejšího kalendáře.
Prostředek proti tomuto neladu naznačen
byl tím, co provedlo koncilium nicejské r. 325
vyzvati astronomy, aby stanovili přesné den
rovnodenní jarního. Avšak to se týkalo toliko
přítomnosti; z nynějšího neladu samého bylo
třeba vzíti si poučení pro budouenost. Táž věda,
již se dovoláváno, aby navrátila rovnodenní na
datum, kde skutečně nastávalo, měla býti rovněž
povolána, aby dosáhla toho, by rovnodenní za-
ujímalo stále totéž místo v kalendáři pomocí
jakékoli změny v pravidle vsunování přestupných
roků, každého čtvrtého léta bez výjimky, jež
dosud sledováno a jež shledáno mylným.
28
article
Tento dvojitý problém předložil Řehoř XIII.
učencům své doby a tohoto dvojitého problému
týkají se následující výroky jednoho z nejslav-
nějších učenců protestantských, již se v osm-
náctém století zabývali touto otázkou, Petra Hor-
rebowa, professora astronomie v Kodani.
»Omlouváme právem církevní otce středo-
věku,« praví Horrebow, »že dříve nepřistoupili
k opravě kalendáře, avšak tim větším právem
chválíme Řehoře XIII. Tento papež, zaražen
zlořádem tak značným, jako posunutí všech
ročních dob o deset dnů, jenž se stal zřejmý
všem, nařídil, aby se zjednala náprava. Nařídil,
aby byl napraven a odstraněn omyl, vzrostší
v době tak dlouhé a aby vše vráceno bylo
v stav, jaký byl po konciliu nicejském.-
Týž učenec posuzuje astronomickou strá sku
reformy následovně.
Řehoř
Horrebow
Petra hora
Kodaň
29
article
»To byla myšlenka,« pokračuje, »to byl
úmysl papeže Řehoře XIII. a nemusili bychom
se ji zabývat, kdyby výsledek byl odpovídal
úmyslu tak dobrému. Papež tento učinil vše,
co bylo v jeho moci; svolal s velkým nákladem
mathematiky, o nichž doufal, že jsou schopni
provést jeho úmysl. Avšak toť osudem mathe-
matiků, že nalézejí pravdu, nikoliv když jim
knížata rozkážou, nýbrž když ji dovedou na-
lézt. Učencům svolaným papežem bylo třeba
dlouho číst, dlouho uvažovat, bylo třeba vy-
trvalé práce a pokusů stále opakovaných. Poně-
vadž pak vše to nemohlo býti vykonáno v krátké
době, stalo se, že lidé velmi učení v některých
věcech dopustili se poklesků. To však jim bez
obtiží promíjíme, žádajíce stejnou shovívavost
pro sebe, kdyby se nám přihodilo, že bychom
na cestě ochabli.«
Přece však uznává ve svém výkladu, že
gregorianská oprava kalendáře nebyla zosnována
a provedena ledabyle, nýbrž že jest dílem spo-
lečné práce učencův oné doby, kteří se zdáli
nejschopnější provésti ji. Uznává též, že tehdejší
učencí, jestliže nechtěli odkládati opravu kalen-
dáře do nekonečna, nemohli učiniti lépe. Zkrátka,
dlužno vzdáti veškeru chválu způsobu, jakým
si počínal Řehoř XIII., jenž svolal, nedbaje ná-
kladu, skutečný mezinárodní kongres nejslavněj-
ších učenců své doby.
Přes to přese všecko naskytuje se otázka,
zdali při větší trpělivosti nebylo by se dospělo
k něčemu lepšímu. Neboť ačkoliv oprava kalen-
dáře způsobená Řehořem XIII. v obojím směru,
pokud se týkala správného stanovení jarního
rovnodenní a pojistila stálost jeho pro budouc-
nost, znamenala značný pokrok, přece nebyla
v každém ohledu tak přesná, aby vylučovala
veškeré omyly. O této stránce gregorianské opravy
kalendáře promluvíme snad příště.
Řehoř XIII