1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k čislu. 17. ze
2
masthead
dne 17. ledna 190l.
3
article
= O domnělých nebožticích vypravujeu
příležitosti klamné zprávy, že známý polský virtuos
Paderewski padl v souboji, Ernest Blum ve svých
»Vzpomínkách vaudevillisty«. Onehdy oznámena smrt
slavného pianisty Paderewského, ale byla to chvála
bohu toliko americká kachna. Časopisy sesterské re-
publiky, aby dodaly své zprávě větší zajímavosti.
vypravovaly, že slavný umělec usmrcen byl v sou-
boji. Kým, to nebylo řečeno, ale bezpochyby as
svým sokem, nebyl-li pachatelem některý ze svědků
tohoto smyšlenébo souboje. Dle došlých zpráv —
opakuji — jest pan Paderewski tak zdráv, jako Eiffe-
lova věž a tak málo byl usmrcen v americkém sou-
boji, že se v tu dobu nalezá se svou manželkou
ve Švýcarsku na »letním pobytu«. Není to poprvé,
k nemalému svému politování musím americkým
listům tuto bolest učinit, že smyšlené zprávy tohoto
druhu vyskytly se v časopisech, vycházejících v ma-
lém nákladu. Věc ta byla již před dávnou dobou
zavedena ve Francii — ještě před objevením Evropy
Amerikou — neboť jest známo, že nový svět objevil
starý, třeba by Španě! Kryštof Kolumbus tvrdil opak.
Vzpomínám si, že jsme v jednom malém listě,u
něhož jsem byl po 8 hodin spolupracovníkem,a
jenž po třetím číste, snad následkem mého spolu-
pracovnictví, zmizel se světa, zavedli tyto kachny,
abychom přivábili čtenáře. Ohlásili jsme smrt vel-
kého počtu lidí kteří byli živi a zdrávi. Já sám
oznámil jednoho dne úmrtí Scribeovo a věnoval mu
dojemný nekrolog. Ale pěkně jsem pochodil. Téhož
dne, kdy můj članek vyšel, pořádal Scribe slavnost
a časopisy oznamovaly, kterak on zám zahájil tanec
a že nikdy nebyl tak veselý a čilý, jako onoho dne.
Paderewský
Blum
Špana
Kolumbus
Francie
Evropa
Amerika
4
article
To tedy nesouhlasilo. V témž lístku, jehož život trval
jen 3 čísla, měli jsme ještě jinou myšlenku, jež by ne-
byla napadlaani matce 6 dcer. Nabízeli jsme mládencům
prémie, slibujíce, že je oženíme a že jim opatříme
dívky s pěkným věnem. Dostali jsme vskutku čtyry
dopisy starých mládenců, kteří naši myšlénku schva-
lovali, ale všichni pravili: »Nejdříve mne ožeňte,
pak se předplatím.« — Nikdo není tak nedůvěřivý.
jako starý mládenec. Několik let potom byl jsem
spolupracovníkem »Rappelu«, kde jsem každého jitra
vládě, jež právě byla u vesla, povídal pravdu, když
jednoho dne venkovský list strany protivné, aby mne
pozlobil, oznámil náhle moje úmrtí. Vypravoval do-
konce, že jsem spáchal sebevraždu, poněvadž obe-
censtvo moji čmáranici odmítalo. Nejprve jsem se
tomu smál, ale brzy dostala moje rodina první na-
vštívenku s projevem soustrasti, na niž následovala
dřuhá, pak třetí atd. Jeden z mých přátel, jehož
jsem po delší dobu již nebyl viděl, přiběhl ke mně
a spatřiv mne, vrhl se mi s pláčem do náručí. —
»Tedy to není pravda?« zyolal. — »Můj bože, ne,«
odpověděl jsem. — Dva nebo tři venkovské listy
otiskly tuto klamnou zprávu a přidaly k ní biogra-
fickou noticku s hojnou chválou. Teď nebyla věc již
šprýmovná. Kachna byla brána vážně a zdálo se
mi, že musím onomu venkovskému listu poslati
opravu. Avšak tento list, chtěje v žertu pokračovat,
nepřijal opravu a napsal: »Jakýs šprýmař, jenž se
podepsal jmenem nebožtíka E. Bluma, zesnulého re-
daktora »Rappelu«, píše nám, abychom odvolali smut-
nou zprávu, již jsme přinesli první ze všech listů.
My však se takovými mystifikacemi nedáme napáli
a nepochopujeme, kterak u hrobu dosud svěžího
E Blum
5
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
možno tropit podobné šprýmy.« — Teď jsem se za-
myslil a vzpomínám si, že když jsem onoho jitra
v posteli četl onu odpověď, proběhl mi mráz celým
tělem a tázal jsem se, nemýlím-li se a nejsem-li
vskutku mrtev. Avšak směnka francouzské banky,
jež mi záhy potom předložena byla k výplatě, pře-
svědčila mne, že jsem dosud živ.
= Pěkný štědrý večer. Ve vznešené spo-
lečnosti londýnské mluví se velmi mnoho o poslední
vánoční zábavě u vévody a vévodkyně z Devons-
hiru. Vypravuje se, že v jednom slavnostně vyzdo-
beném salonu nádherného venkovského sídla Chats-
worthu v Derbyshiru uspořádána »nevinná hra«, jež
s krátkými přestávkami trvala celý první sváteka
po celou noc až do páté hodiny ranní, při níž jeden
z hostí prohrál 2200 1. st. Mezi panstvem, jež se
zúčastnilo této štědrovečerní zábavy, byli též kníže
a kněžna Demidovi, lord a lady of Grey, proslavená
krasavice Mrs. Pagetova, sir Edgar Vincent a jiní
známí zástupcové vznešené společnosti. Hra, jíž se
vznešená společnost od několika neděl s takovouto
náruživostí oddává, jest druh whistu, jenž se krátce
označuje jmenem »bridge«. Také lidé méně zámožní,
kteří by se chtěli státi hodně vznešenými, oddávají
se této hře. Výsledky jsou velmi politování hodné.
Ženy a dívky oddány jsou náruživosti hry a již nyní
šťěstí mnohé rodiny zničeno novou tonto modou.
Odpolední společnosti, při nichž »bridge« jest jedinou
zábavou, jsou ve Westendu přímo epidemické a dámy
a páni, vyučující této modní hře, mají skvělé příjmy.
Mrs
Pagetův
Edgar Vincent
Devon
Derbyshir
lada of Grey
6
article
= Klenoty paní Réjaneovy. Z Paříže se
oznamuje: Když slavná herečka paní Réjaneova
onehdy večer vrátila se z divadla domů, shledala k
nemalé své mrzutosti, že v její nepřítomnosti kdosi
neznámý vnikl do jejího bytu a vzal s sebou kasetu
se šperky v ceně více než 100.000 franků. Podezření
policie padlo na jakéhos Henriho Verneaua, vojáka
posádky pařížské. Než mohl vinník býti zatčen, po-
dařilo se mu uprchnouti do Brusselu, kdež se svou
milenkou najal si malý byt v ulici du Midi. Zde byl
vi sobotu vypátrán policejním inspektorem van Winem
a zatčen. Vyznal se z krádeže a udal, že větší část
ukradených šperků zastavil v Paříži a v Brusselu.
V brusselské zastavárně nalezen mimo jiné zlatý
kříž, posázený drahokamy, majetek paní Řéjaneovy.
Verneau kude vydán francouzskému soudu.
= Osud umělcův. Z Paříže se oznamuje
Značné účastenství vzbuzuje zde osud malíře Alfréda
Stevensa, jenž po dlouhou dobu jakožto malíř vý-
jevů z elegantního života, byl hýčkaným miláčkem
společnosti a vydělal si milliony. Nyní pak ve věku
70 let žije v nuzných poměrech ve skrovném pří-
bytku v avenue Frochot, kdež žije mnoho malířůa
literátů. Jednomu ze svých navštěvovatelů pravil
umělec, na jehož tváří jsou patrny stopy. útrpení:
»Uvedete mne snad ve špatnou pověst v sousedství,
roznese-li se, že jsem svým štětcem vydělal tři mil-
liony franků a že nemám nyní jediného sou. Mohu
si představit, kterak se o mně řekne: Kterak as byl
ve svém mládí prostopášný! A přece jsem nikdy ani
nepil, ani nehrál, aniž utrácel peníze se ženskými.
Réjaneův
Verneau
Win
Stevensa
Paříž
Brusel
7
article
Ale nedovedl jsem nikdy šetřit. Prostřednictvím mého
bratra Arthura bylo mi arci na počátku snádno, pro-
dávati svoje obrazy. Pracovav u Camilla Roqueplana,
maloval jsem pak pro jednoho ze svých příznivců za
náhradu 500 franků měsíčně. Roku 1853 získal jsem
třetí medailli a můj obraz »La descente de la Cour-
tille« byl státem zakoupen za 1500 franků. Roku
1855 získal jsem druhou medailli a vystavoval
pak hors concours. Roku 1863 stal jsem
se rytiřem a roku 1867 důstojníkem čestné
legie. Při výstavě r. 1878 udělil mi ministr Bardoux
komandérský kříž. Roku 1889 dostal jsem čestnou
medailli. President Carnot chtěl mne navrhnout pro-
velkokříž čestné legie, avšak odmítl jsem, poněvadž
žádný jiný malíř neměl tohoto vyznamenání. Za to
koupil ode mne stát můj obraz za 14.000 franků pro
galerii Luxembourgskou. Na tyto pocty jsem hrdší,
než na vysoké ceny, jež moje obrazy docílily! Po-
čítám nízko, páčím-li příjem ze svých prací na tři
milliony. — »Jakou dobu svého života považujete
za nejzajímavější?« tázal se navštěvovatel. — »Za-
jisté dobu, kdy Georges Petit dal mi na čtyři léta
200.000 franků, abych maloval pohledy na moře,
kterémužto oboru umění jsem z počátku dával před-
nost. Pak dostal jsem 80.000 franků za »Čtvero roč-
ních počasí«, jež král Leopold belgický zakoupil pro
svoje museum. Jednou z mých nejpříjemnějších
vzpomínek jest doba, kdy mi bylo 30 let. Jakýs
brusselský obchodník s obrazy zaplatil mi tehdáž za
obraz, na němž jsem pracoval měsíc, 10.000 fr.« —
Pak pohlédl umělec smutně na nedokončené obrazy
ve svém atelieru a pravil: »Bohužel, nemohu praco-
vat, ačkoliv některé z těchto věcí jsou objednány ..«
Arthur
Camillo Roqueplan
Carnot
Petit
Leopold
Luxembourgska
Le descente jít le coura
8
article
Zemřelí v Praze.
Dne 11. ledna 1901: Bouškova Ludmila,
dcera obchodníka, 8 roků, 585—II. Juhans Franti-
šek, cídič strojů, 44 roky, 223—VII. Ebertová Bar-
bora, soukromnice, 85 roků, 154—V. Vrbovec
Vojtěch, mlynářský pomocník, 56 roků, 1150—II.
Duschenes Bedřich JUDr., advokát, 57 roků, 361—I.
Studnička Samuel, soukromník, 85 roků, 279—v.
Roubíčková Johanna, manželka tesaře, 79 roků,
408—II. Bartoníkova Marie, dcera posluhovačky,
13 dní, 126—VI. — Ve všeobecné nem oc-
nici: Suk Václav, zámečník, 43 roky. Sotola
František, 58 roků. Luka Josef, chalupník, 49 roků.
Bendová Marie, manželka obuvníka, 60 roků. Šár-
ková Antonie, dělnice, 19 roků. Baumann František,
číšník 26 roků. U milosrdných sester:
Bukvář František, kočí, 64 roky. Procházková Te-
rezie, vdova po nádenníku, 80 roků. — U milo-
srdných bratří: Laesig Karel, rukavičkářský
pomocník, 38 roků. — V Josefovské ne-
mocnici: Eisnerova Kamila, dcera učitele, 25
roků. Polodová Marie, nádennice, 52 roky.
Král. české zem. divadlo v Praze,
Národní divadlo.
Ve čtvrtekrdne 17. ledna.
Mimo předplacení.
Pohostinsku vystoupí slečna Emmy Destinnova,
člen královské dvorní opery v Berlíně.
MTGNO.
Romantická opera o třech dějstvích od A. Thomasa.
Začátek o 7. hod.
Konec před 10. hod.
Ebertová
Bedřich JUDr
I Studnička
Samuel
Roubíčková
Bartoníkův
Marie
František
Josef
Bendová
Baumann
Karel
Král
Destinnův
A Thomasa
Praha
Berlín
Polodová Marie
národní divadlo
Bouškův Ludmila
Juhan František
Suk Václav
Bukvář František
Eisnerův Kamil
9
article
Svandovo divadlo na Smichově.
Svandovo divadlo na Smichově.
Ve čtvrtek 17. ledna.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch biletářu.
Snigu
Pan bibliotékář.
ik
Veselohra o 4 jednáních od G. Mosera.
vo
G Moser
Smichov
Svandovo divadlo
10
article
jemné zamrazení; tímto dojmem působila na mne někdy
hudba.
Odvážil jsem se pohlednouti na ni. Mžourala a dí-
vala se na mne, věšíc hlavu na stranu a usmívajíc se
na mne posměšně, ale zároveň okouzlujícím způsobem.
— Ne, naopak! vyrvalo se mně mimovolné.
Co jsem to řekl! zaznělo mi v hlavě. Moje ruce
stydly. Proč se na mne tak dívá? přišlo mně na mysl.
— Jste konečně připraven býti roztomilým! pravila,
smějíc se a obracejíc ke mně celou svou tvář, jakoby
chtěla říci: »Jen se na mne dívej dle libosti, já ti ne-
překážím . ..«
Kdyby mně nyní řekla, abych skočil doprostřed je-
zera, učinil bych to! myslil jsem si.
A pojednou jsem vzpomínal na slova Vasou prone-
šená: »Co lidí pro ni zemřelo!« která vyslovil o skotské
královně, co zatím jsem vdechoval slabou vůni voňavky,
vycházející od Ljubje Petrovny.
— Seznámil jse se s Vasou? Zalíbil se vám ? ptala
se mne.
— Miluji ho! zvolal jsem, a byl bych rád připo-
jil: miluji ho pro něho samého a proto, že jest vaším
synem
Vasa
Ljubj Petrovna
Vasa
11
article
— Již ho milujete? Tak rychle ! pravila smějícse
— Již ho milujete? Tak rychle ! pravila smějícse
a dívala se při tom na Felsena.
Čemu se tak diví? tázal jsem se sama sebe, poně-
kud udiven. Vždyf to není nic zvláštního !.
— V tomto šťastném věku může se každý beztrestně
přiznat ke svým citům, pravil husar, podívav se na ni
očima, v nichž vzplanul divoký žár.
Ona se odvrátila s lehkým úsměvem; Felsen se
také usmíval, a jaký to byl dvojsmyslný smíchl
Felsen
12
article
— To není žádná odpověď, pánové, pravil uražený
Francouz nedívaje se na Sašu a obraceje se na všechny
vůbec. — Ptám se vás ještě jednou, kde jest Lev?
— Není-li v besídce, tam, v modré besídce? pra-
vila rozpačitě, nesmějíc sebou ani hnouti, aby nevyzradila
vinníka za svými zády.
— A proč by tam byl samoten, Anno Vasiljevno!
pokračoval neústupný vychovatel, divaje se jí jaksi pode-
sl ni e
Poir dlorln
zřele do očí.
Domníval se patrně, že není všechno v pořádku. o
Anna Vasiljevna se začervenala. Styděla se lháti a
sepollrorr
zároven byla těmito otázkami asi uražena.
Pane Kereti, prosím vás, pravila jaksi odho-
dlaně a chvějíc se, tak ji tato odhodlanost rozčilovala
— prosím vás, nechte toho; ubezpečuji vás, že se Lev
ničeho zlého nedopustil. K čemu kaziti dětskou veselost?
vždyť jsou v tom stáří . .
Francouz se mlčky uklonil a obrátiv se stranou,
odcházel se svým společníkem, poslouchati vypravování
Bulkenfressovo — o Blücherovi, jak ujišťoval Saša
Ryndin.
Když zašli, začal Saša libati svou ochrankynia
Lev, přibliživ se k ní, řekl jí svým silným a čestným
hlasem:
— Vy jste pravý anděl, Anno Vasiljevnol
Dobrá Anna Vasiljevna byla v tomto okamžiku nej-
šťastnější z nás všech.
Když jsme došli k domu, odvedla Lva do svého
pokoje, uložila ho do vlastní svě postele, dokud nebyly
vyprány a usušeny jeho kalhoty a halenka. K obědu se
dostavil Lev takým švihákem, že Kereti jaksi nedůvěřivě
Zavomenutá otázka.
Francouz
Saša
Anna Vasiljevna
Kereť
Blücher
Ryndin
Lev
Vasiljevnol