1
masthead
2. února 1900.
2
masthead
Přiloha „Národních Listů
6
article
srk er aj
segntu
Casopis bibliografický.
52— Měl jsem již několikráte příležitost
ukázati, s jakými obtížemi u nás zásapí soupis
staré literatury české, po jejímž soustavném ka-
talogisování marně voláme. Dnes nemohu
k tomu než připojiti nový stesk na nedosta-
tečné registrování naší literatury běžné. Massv
českých knih a periodických publikací stoupají
rok za rokem úžasnými číslicemi, přehled o nich
je naprosto nemožný pro jednotlivce a ukládá
i bibliografu značnou práci. Rok za rokem
roste pro budoucnost nebezpečí, že se pak ne-
zdaří ani přivést pořádek do té neurovnané
spousty, a že tak mnohé české dílo, kterému
nepoštěstilo se vzbuditi širší zájem, zapadne
beze stopy a bude scházeti ve výkazu naš
tištěné práce duševní, až jednou konečně k němu
dojde. Nesmíme zapomínati, že právě biblio-
grafický zájem je zcela různý od uměleckého.
vědeckého a podobného cenění a že je naprosto
nulný, máli obraz té které literatury býti úplný
Laik by ani neuvěřil, jak veliké množství knih,
letáků i drobnějších listů, kalendářů atd. vy-
chází do roka, aniž by bylo registrováno na
trhu veřejném, jak brzy mizí veškerá stopa
téměř této literafurý a jak těžko, ba nemožno
sestaviti později úplný výčet publikaci zmízelých.
A přece vliv jejich není nepatrný. Obraceji se
právě k vrstvám neliterárním, napájejí, čtenářstvo
své podivnými, cizími ideami, vštěpují mu cel
přiběhy, látky povldkové, názory, stilistické
obraty, jichž pramen po letech marně hledáme
v okolí neb v duši našeho lidu.
li Avšak mimo tuto téměř nezvěstnou lit-
raturu i ostatní, známé kritikami a inseráty
třeba nadbytečně doporučované knihy potřebuj
nutně rychlé a methodické bibliografie, jež sou
běžně s bibliografiekého stanoviska seznamovala
by čtenářstvo s běžnou produkel.
7
article
Až dosud máme takových knihopisných
periodik poskrovnu. Naše denní listy jsou nu
ceny omezovati se na zásilky ukázkové a n
knihy koupené, nelze u nich tudiž předpokládat
úplného, methodicky sestaveného výčtu všeho, co
se u nás tiskne. Listy odborné registrují každý
jen svoji literaturu a tu ještě přirozeně hlavním
vodítkem při výběru jest jim vnitřní cenaté
které knihy a ne bibliografická úplnost. Z knih-
kupeckého (ne bibliografického) stanoviska sta
rají se o výčet novinek četní »Zpravodajově«.
»Oznamovatelé«, katalogy a jiné periodické pu
blikace, sloužící však hlávně zájmům knihku-
peckým. — Měli jsme sice literární listy, jež hle-
děly sloučiti dva dosti různorodé pojmy, kritiku
knih dle vnitřní jich ceny a registrování biblio
grafické, bohužel všák, že list začal a po p
člivě redigované jeho rubrice bibliografieké zů-
stala nevyplněná mezera.
A přece nadlouho nebudeme moci býti bez
listu, který by věnován byl soustavnému regi
strování běžné české literatury, připravoval tím
maferiál pro příští bibliografii doby současné,
zároveň informoval českého čtenáře o současné
produkci a o všem, co s ni souvisí.
8
article
Úkol listu nebyl by tak jednoduchý, jak
by se zdálo na prvni pohled. Mimo pečlivé se-
znamy, třídění materiálu, stručné referátý a no-
ticky o připravovaných věcech, bylo by nutno,
aby si též všimal všeho, co s českou knihou
souvisí. Dějiny knihy české, knihařství i knih-
tiskařství, dějiny jejt úpravy a výzdoby, práce
mužů o vytváření a šíření české knihy zaslou-
žilých, to vše tvořilo by hojný a rozmanitý
obsah, jenž rozmnožiti by se dal ještě značněji
studiem českého knihovnictvi, hlavně moderního,
hojnými články informačními o podobných pra
cích cizích — těžko opravdu z předu již vytý-
kati pevné meze obsahu, ale tolik zdá se m
přece jisto, že na jedné straně přispěl by značně
k rozšíření dobré české knihy, k zdárnému vý
voji jeji úpravy, k pevné organisaci našieh
knihoven lidových a spolkových, a na druhé
straně pro bibliografii české knihy byl by prů-
kopníkem neocenitelným. Dnes nemožno ještě
říci, kdo ujme se této myšlenky a vzkřísí v nové
formě literární listy z hrobu, ale tolik je jisto,
že při obrovském číselném vzrůstu literatury
naší nedá asi na sebe dlouho čekati,
9
article
České spisy-
* E. St. Vráz, Cesty světem. Díl I. N
příčrovníkovou Amerikou. V Praze 1900
Bursík a Kohout.
Hlučný průběh našeho veřejného života má své
jasné i stinné stránky a k těmlo počítáme zjev v roz
sahu našich národních sil sice vysvětlitelný, neži
k vážným úvahám vybízející, nedostatečnou toliž
pozornost k tiché práci kulturní. Jsouce starostlivi o
budoucnost svou jako národ, který zapsal se vlastní
krví do knihy dějín a nyní domáhá se podílu v evrop
ském koncertu, sobě po přirozeném i lidském právu
příslušného, nepodobáme se oněm Židům ze zajetí
se navrátivším, kteří jednou rukou obnovovali město
své nepřítelem zkažené a druhou třímali meč na
ochranu obnovovací práce své, nýbrž zůstáváme až
příliš často lhostejni ku skvělým výkonům myšlení
a ducha českého, jimiž by každý jiný národ poklá-
dal se poctěným, povzneseným. Úsudu toho neušel
ani veliký, všestranně vzdělaný a až do krajnosti
odhodlaný cestovatel, jehož tajuplný zjev halí se o
dvaciti let jmenem E. St. Vráze. Novější doba naše
honosí se sice mnohými jmeny costovatelskými, ale
žádné z nich nedosahuje významu Vrázova ; jestit
on objevcem par excellence a tím se liší již od tou-
ristů Kořenského a Gutha, jest všestranně vzdělán
k cestám svým vyzbrojen, čímž převyšuje Čzardu.
Vráz
Bursík
Žid
Vrázův
Kořenský
Guth
N příčrovníkova Amerika
Praha
10
article
Feislmantla, Holuba i P. Durdika, a zachoval si vřelý
český cit za všech okolností, čeho pohříchu nebylo
lze tvrditi o nadaném jinak Steckrovi. Hledíme-li
k obsažné stránce cest Vrázových, tož jediné Stecke
s ním může býti srovnáván, neboť oba cestami
svými razili dráhy poznávání zeměpisnému, Stecker
v libyjské poušti. Vráz pak v zemích, jichž ličení
jest předmětem jeho »Cest světeme
Před námi leží prvý díl »Cest« těchto, o nichž
ve všech příčinách říci lze, že jsou událostí literární
i vědeckou. Způsob líčení Vrázova jest obecenstvu
českému znám i z prací průpravných i z přednášek
velečelných a proto nechci o něm se šířiti, za to ale
věcný obsah a úprava díla zasluhují bedlivého oce-
nění. Obsahem prvého dílu jest veliká objevná cesta
z Venezuely proti Orinoku do vidlice Maraňon s Ori-
nokem spojující, odtud pak nesmírnou říší brasil-
ských a peruvských pralesů, proti obrovskému proudu
řeky Amazonské a na příč věčnosněžných Cordillen
ku břehům Pacifického oceánu. Mnohý sice namítne,
že cesta ta není novou, že zůstavili ve směru jejím
stopy svých podnikův i španělští a portugalští con-
quisladorové XVI. i missionáři XVII. stol., ale kdo po-
hrouží se ve svrchovaně zajímavou četbu Vrázových
zkužeností, ten tuším pozná záhy, že za našich po-
kročilých dob naskytuje se velmi nulkavá potřeba,
aby llany orinocké a selvy maraňonské byly znovu
objeveny. Osmdesáte let autonomie jihoamerických
republik není dobou pokroku, nýbrž značí hrůznou
reakci za vůdcovství liného, k vyšším formám život-
ním nezpůsobilého kreolství a mulatství, jehož pů-
sobení lze toliko srovnávati s činy Turků. Ti i on
fatalisticky hledíce do budoucnosti a tyjíce z bohat-
ství půdy, na niž osud šťastný je postavil, zanedbá
vají pilnou práci předchůdcův a tak i v srdci jižní
Vrázův
Stecke
Stecker
Vráz
Turek
Venezuela
Maraňon
Ori
11
article
Ameriky mnohý okres větší našeho království dne
opět zarůstá houštím pralesa, jakkoli před 100 jest
roky byl obýván pílnými osadníky
Pro tuto stránku jihoamerického života má ener
gický a duchaplný Vráz pravé porozumění. On pro-
niká do říše nekonečných llanův a neprostupných
pralesů se starou španělskou nebo portugalskou
mapou v ruce, zkoumá bedlivě sextantem, zanáší
svá pozorování do ilineráře přesně upraveného a při
tom okem otevřeným pozoruje přírodu ve všech
zjevech jejích, zejmena pak v plemeni lidském, je-
muž žírné ony kraje dány údělem. Jsa téměř ne-
dotknutelným v zápase s úpornou přírodou, jde p
stopách slavného Humboldla a otevírá vědomostem
našim kraj polovicí Evropy velikosti rovný, ale téměř
již zapomenutý
A svěží, všestranně uvážené slovo jeho doplňuje
tu věrný obraz, provedený dle nejmodernějších po-
žadavkův artistických, tu pečlivě navržená mapka.
doplňující vědomosti dosavadní, kteréž vlastnosti
dodávají Vrázovým »Cestám« významu, daleko hra-
nice našeho literárního života přesahujícího. A tak
vděčni jsme neunavnému badateli, že podal nám
dílo, které jest ozdobou českého písemnictví a spolu
obohacením vědomostí lidských. Max Dlouhý.
Vráz
Vrázův
Dlouhý
Evropa
12
article
* Jaroslav Vrchlický, Čarovná za
hrada. Druhé vydání. Sebraných spisů sv. XXXIII.
Nakl. J. Otto. Kniha veršů lásky: Serenády.
Idyllky, Dívčí profily, Jarní symfonie. Ale posta
jest zároveň filosofem, jenž i ve sladkých touhách
lásky nalezá hlubší smysl, nejen ozlacuje lásku září
poeste, ale pojí k milostné touze vyšší všelidskou
myšlenku, jež ji povznáší nad všednost. A jak
suggestivně v »Dívčích profilech« vyvolává ženské
postavy dob dávno minulých: Královnu ze Sáby.
Erigonu, Dioné, Faustu, Flavii atd. atd. A Iýrické
ty básně zvučí jasnými zvonivými rytmy, tu laš-
kovně hravými, tu kovově dunivými aneb teskně
unylými.
J. a E. Gonconrtové, Renata Maupe
rinova. Román přeložil Adolf Holk. S úvodním
slovem Jaromíra Boreckého Světová knihovna
č. 135—137 red. Jarosl. K v apil. Nakl. J. O t to.
Jeden z nejroztomilejšícb románů slavné dvojice
autorů. Označili ji jako psychologickou analysu
současné mládeže (z r. 1864), chtěli vykresliti co
možná pravdivě moderní dívku a moderního mladíka.
Vrchlický
svatý . XXXIII
Otta
Dionen
Faust
Flavius
E Gonconrtová
Maupe
Holk
Jarosl
Sába
verš láska : serenáda
13
article
Avšak hrdinka románu jest bytost tak roztomilá.
tak prostě poetická, že obyčejný čtenář pustí s
zřetele všechny paychologické záhady, veškeru
vskutku znamenitou a duchaplnou analysu, abyse
kochal prostě půvabnou bytostí této dívky shynouei
dusnem prostředí, v němž odsouzena krněti.«
* Henryk Sienkiewicz, Křižáci. Román.
přeložil J. J. Langner. Přítel domoviny, ročn. XV.
sv. 1—7. Nakl. Ed. Beaufort. Román slavného
autora, vynikajícího stejně v oboru pověsti historické
jako v líčení moderního člověka. Práce, opírajícíse
o důkladné studium pramenů historických a přec
prosycena svěžím životem. Autor líči boje Polák
s řádem německých Křižáků na konci XIV. a na po
čátku XV. století, jež rozhodnuty vítěznou Litvou
Grunewaldu, která na čtyři století zastavila postu
německého živlu v krajinách polských.
Historické rozhledy. Poučné čtení pro mlá
dež česko-slovanskou, red. Ant. J. Zavadil, ročn
III. Nakl. Emil Šolc v Telčí. První svazeček nového
ročníku tohoto díla obsahuje články »Král. hlavní
město Brno a hrad Spilberk«, »Zašlé osady v okol
Prahy«, »Král. věnné město Chrudim« a »Rozhledy«.
Podávati mládeži statě z oboru historie a místopisu
způsobem snadno pochopitelným a zajímavým, jes
úkol zajistě záslužný. Přítomný svazeček svým vý
běrem i spracováním nasvědčuje, že se vydavatel
podařilo dostáti tomu úkolu a udržeti sborník n
výši, jaké dosáhly oba první ročníky. Text opatřen
dvanácti illustracemi, většinou původními, pěkně pro
vedenými.
Sienkiewicz
Langner
Beaufort
Grunewald
J Zavadil
Šolc
Král
Litva
Telč
Brno
Praha
Chrudim
14
article
Z českých listů.
* »Osvěta« ve svých drobných zprávách revi
duje několika poznámkami naši českou literární pro
dukci za minulý rok: politické čtení, po zrušení
novinového kolku se rozhojnilo, vánoční trh lite-
rární byl slabý, slabší než léta minulá, vážných.
samoslatných belletristických prací není mnoho, za
to značně stoupá suma se branných spisů starších
autorů. Literatura nanková, jak původní, tak pře-
kladová, utěšeně stoupá, ač bohužel, dosud ještě
mnoho vynikajících, velice potřebných vědeckých
spisů cizích marně čeká v naší literatuře na překlad
a na kritické ocenění. Potěšitelným úkazem jsou
překlady předních našich autorů do cizích řečí.
»Osvěta« podává podrobný jich výčet, provázený
obšírnějšími úvahami.
15
article
*V »Národohospodářském Obzoru« oliskuje
Fiedler velice důležitý článek pro naše rolníky a pro
celý náš venkov »O organisaci peněžního oběhu
v obilních skladištích«. Nemůžeme citovati celý jeho
obsah a omezujeme se jen na několik závěrečných
slov autorových: »dochází k poznání, že nejlépe
jest zřizovati soukromá skladiště obilní, zřízená a
spravovaná družstevně na základě zákona ze dne
9. dubna 1873 z. č. 70. »Ale tato cesla předpokládá,
aby soukromým skladištím obilním otevřeny byly
provozovací prostředky pomocí úvěru. K lomu bylo
by ale zapotřebí zákonné úpravy zvláštní úvěrní
formy, zavádějící do obchodu obilních skladišť nový
papír úvěrní, zemědělský list sk adní. Mimo to bylo
by třeba tuhé organisace stálého, bezprostředně vy
konávaného a nikoliv, jak to často obvyklé, papí
rového — dozoru nad správou obilních skladišt.«
K tomu všemu však, jak autor podotýká, bylo by
třeba »hledati již nyní opatření, aby obchodu v obil
ních skladištích otevřen byl úvěr aspoň pro počátek
dostačitelný. Jedním z takových nejbližších opatření
bylo by doplnění zákona o okresních hospodářských
záložnách, kterým by tyto záložny zmocněny byly
poskytovati zápůjčky soukromým obilním skla
dištím, společenstevně upraveným. Dále mohlo by
snad vzato býti v úvahu, nebylo-li by lze přimě
řeným doplněním stanov zemské banky království
českého otevříti témže skladištím úvěr u tohoto
ústavu,«
Fiedler
16
article
Ve »Věstníku českoslovanských museí« uva-
žuje F. Peřinka so zaniklých osadách.« Z doku-
mentů, vztahujících se k dějinám naší země známe
množství jmen osadních, jež dnes náleží již minu
losti, a leckdy nezachovaly se ani sledy těch by-
valých lidských sídel z historické doby, o nichž vy
pravují knihy kostelních nadací, diplomatáře a p.
uvádějíce často již o nich, že jsou to vesnice opu
štěné, zničené. Seznam jich, ani přibližně úplný
dosud nemáme. Autor správně praví: »K povinno
stem, které se kladou na bedra místních musei, po
ložil bych novou, neměně důležitou ... totiž za
chraňování památek zaniklých osad.« Probírá pal
podrobněji tento ne právě snadný úkol a podávě
k němu stručný návod. Mapa zaniklých osad če
ských a soustavný komentář k ní, otištěný v ně
kterém z našich časopisů historických, byl by jiste
vítaným příspěvkem k studiu topografie i histori
české,
* V »Českém časopisu historickém« počínáJ
Vlček několik úvah literárních z doby jozefinské
jimiž pěkně osvětluje duševní hnutí v naší zemi
koncem XVIII. století, ukazuje prameny jeho z lite
ratur cizích a zárodky duševní práce domácí. Bylo
by opravdu žádoucno, aby počátky našeho obrození
byly soustavně vylíčeny na takovém širším základě.
na nějž autor se staví, na základě materiálu, objí
majícího veškeré tehdejší duševní tvoření v Čecháci
a budujícího nové své poznatky na stálém srovná
vání s tehdejšími duševními proudy cizíny.
Čtenář.
Peřinka
Čechák
17
article
Ze slovanských listů-
* Vruském tisku nastalo od Nového roku
několik vážných změn. Zanikly denníky »Mirovyie
Olgoloski« a »Ruse. První list, redakcí Trubnikova
byl založen na širokých základech jako svého čast
»Golose a měl »zabíti« populární »Novoje Vremja-
Gajděburova sympatická »Russ vycházela ve dvojín
vydání. Jedno bylo illustrované. Feuilletony neděln
psával sem známý filosof Vladimír Solovjev. Ne
mohouc však nalézti odpovědného redaktora, pře
stala vycházeti. Za to vznikly časopisy »Rossija«
»Sěvernyj Kurjer«. Hlavním redaktorem a zárovei
feuilletonistou prvního jest p. A. V. Amiitěa tr o
Old Gentleman), feuilletonní kroniku obstarává pan
Deroševič z Oděssy. Časopis má své korrespon-
denty ve všech hlavních městech evropských. Vyda-
vátelem a hlavním redaktorem »Sěverného Kurjera-
jest kníže V. V. Barjatyňskij a spoluredaktorem
professor Arabažin, dobrý znalec polské lite-
ratury.
Absolventkám pefrohradského paed ag -
gickěho institutu uděleno právo nositi na
prsou odznak vyššího vzdělání. O podobné právo
ucházeli se též dentisté, bylo jim však odepřeno.
Mirovyi Olgoloski
Ruse
Trubnikov
Russ
Solovjev
A V Amiitě
Old
Deroševič
V V Barjatyňskij
Arabažin
Rossija
Sěvernyj Kurjer
Sěverný Kurjer
Novoj Vremja
18
article
* Petrohradský»Kraj« oznamujé, že professoru
dru. Jaromíru Čelakovskému podařilos
nalézti v moskevském archivu ministerstva zahra
ničných záležitostí cenné příspěvky k českým ději
nám, jmenovitě ze XVI. a XVIl. stol. Prof. Čela-
kovský jest prvním zahraničným učencem, jemuž
dovoleno bylo nahlédnouti do tak řečených »Libri
legationum« králů polských, chovaných v Moskvě
v pěti dílech a pocházejících z leť 1502—1526.
Hojnou kořist odnese prý též z archivů varšavských.
Za svého krátkého pobytu mohl si učiniti pouze
obštrnější výtahy z těchto velmi důležitých prameno
mezi nimiž nalezá se též dosud neznámě.
česky psané zřízení Slezska z r. 1512
V tomto roce dojde prý k výpravě mladých děje
pisců čaských na: Rus. Stejně cenné objevy něini
prof. Čelakovský též ve Lvově a v Krakově v ústavě
Ossolinských a v museu knížat Czartoryských. Za-
jímavým publikacím jého hledí se vstřic s napjetím
i ve vědeckých kruzích polských.
* Přátelé starého Krakova hledí se vzrů-
stající obavou k šíření šablonovitého, západoevrop
ského rázu v této stolici polské. Šlavební rozvo
Krákova jest ovšem přirozeným důsledkem neočeká-
vaného vzrůstu města, ale celý nový Krakov jes
málo zajímavý, ad tuu tam lze stopovati snahu
aby do místní archilektury uvedena byla nová tvůrčí
myšlenka. Za to s vytrvalou houževnalosti Polác
brání své staré památky před zubem času. Právě
podnikli důkladnou restaunci všech čelnějších ko
slelů krakovských, ano i královského Wawelu, jenž
znenáhla počíná nabývati obrysů ze XVI. a XVII.
stol. Jedná se ješté o opravu královského zámku.
kde umístěna jsou kasárna a vojenská nemoenice.
Čelakovský
profesor
Czartoryský
Moskva
Slezsko
Rus
Lvov
Krakov
Wawel
19
article
Ministr Krieghammer žádal za vyklizení Wawelu
1,300.000 zl. na stavbu nových budov pro vojako
ale nyní požadavek svůj zdvojnásobil. Zdá se,že
Slovanům vychází se vstříc všude se stejnou ochotou
* Záhřebský »Vienac« zahájil 32. ročník redake
proslulého básníka chorvatského Jovana Hrani-
loviče. V prvních číslech upoutala naši pozornos
noticka dra. Vladimíra Cačide o konceriu Ondříčkoví
a zlostný referát o Holečkově knize »Na Černou Hloru
a Černá Hora koncem věku«. Holečkova kniha oplývá
prý ignorancí a odpory, psal ji prý člověk, jemu
nejde o pravdu, ale který soudí vše a priori podle
své maroty. Nevidí nic dobrého u Chorvatů a nie
špatného u Srbů a své mocné rabulistiky užívá prs
k tomu, aby vylíčil Chorvaty jako zrádce slovanské
morální i kulturní solidárnosti. Kdo pročte několik
stránek, vidí prý, že Holeček je fanatik a ignorant
Citovali jsme schválně několik květů kritiky chorvat-
ského listu, aby vysvitlo zřejměji, kdo je pravdě
bližši, zda klidný, slovansky měkký a filosofující nái
špisovatel publicista či neustále »ignorantstvím« se
ohánějící chorvatský jeho posuzovatel.
Hrani
Cačide
Holečkův
Chorvat
Srba
Holeček
Wawel
Slovan
Na Černá Hlor
20
article
* Počátkem tohoto roku objeví se na knihkupe
ckém trhu sebrané spisy Jovana Hranilovide.
Vyjdou nákladem Dianičké tiskárny v Záhřebě. Sbírka
bude prý úplnou a poskytne jasný obraz obsáhlé
tvorby básníkovy.
* V »Prosvjetě« uvažuje Anta Petrovié o sou-
časném chorvatském básníku Velimiru Dež-
ličovi. Písemnictví chorvatské rozvíjelo se sou-
stavně od roku 1835. Šenoa byl přímým dědicem
doby illyrské. Plsemnictví v letech 1880—90 pojí se
těsně k Šenoovi a na nejnovějších spisovatelích jest
patrný ráz předešlých decenií. Hranilovida
Harambašié pokračují v práci Senoově. Jenom
že se cítí modernějšími. Rovněž ti, kdo přišti po
Kranjčevidovi mohli se za přispění starých
rozvijeti volněji a svobodněji. Velimir Deželic ob-
jevil se v době obratu. Kranjčevi é formou i my
šlenkou vyspěl na moderního básníka, ale Tresi
zatím přerval styky s minulostí, ne-li myšlenkami
tedy formou. Budoucnost ukáže, kam chorvatská mo
derna dospěje. Dnešní literatura chorvatská má zá
stupce všech hlavních směrů pěkného písemnictví
čistému umění, jehož typickým zástupcem nyní jes
Ilal Gabrielle D'Annuncio, slouží u Chorvatů mladi
stvý Mihovil Nikolid: ve šlépějích Tolstého
Ibsena a jiných bojovníků za ideu, jmenovitě za so
ciální myšlenky, kráčí Kozarac, ač nikde ne
upadá do krajností. Deželič přidržuje se střední
zlaté cesty Horaliovy. Poesie jeho nemá vignety
žádné školy, není ani romantikem, ani symbolistou
ani dekadentem, ale jest básníkem plným idealismu
Vládne moderní formou, verš jeho je pravidelný
při tom hudební. Ideové těžisko jeho spočívá v r
llexních básních milostných a v poesii rodinnéh
krbu.
Hranilovide
Ant
Petrovié
Velimir Dež
Šenoa
Tresi
Chorvat
Nikolid
Tolstý Ibsen
Horaliův
Záhřeb
Hranilovida Harambašié
Ilat Gabrielle D ' Annuncio
21
article
* Slovinská »Družba sv. Mohorja« roze
slala v minulém roce svým členům šest knih, mez
nimi zeměpis Australie a Strilarovu knihu »Jahody«
Společnost čítá 78.103 členy a rozšířila dosu
468.617 dobrých knih ve slovinském lidu. Letošníh
roku hodlá vydati slovinské písně, národní i umělé
pro smíšený i mužský sbor.
* Slovinské spolky učitelské založily nový časo
pis pro mládež »Zvonček«. Redakce sympalického
měsíčníku tohoto svěřena byla básníku Engelbert
Slavjanin.
Ganglovi.
Z olzích spisů.
* Arnošt Renan: Apoštolé. Z francouz
ského originálu přeložil Bořivoj Vajgrt. Vzdělavae
bibliotéky sv. 35. V Praze 1897. — Týž: Filoso
flcká dramata. Vzděl. bibl. sv. 43. 1899. — Ná
kladem red. K. St. Sokola. Praha, Marianská ul. 21.
Obě tyto objemné knihy překladové náležejí
onu ušlechtilou družinu naší litoratury, která ne
přišla sloužit ani modnímu vkusu ani zisku, al
jistému ideálu, čili věci těžko dosažitelné, žádoucí
ale přece znevažovaně, protože přítiš ryzí u neprak
tické. Chce přispěti k žádoucí všestrannosti a úpl
nosti naší překladové literatury, v níž prostředn
produkce zábavná a všedně interessautní příliš míst
sobě přisvojuje, a poskytnouti ukázky se stolu au
tora, jehož dílo určuje v mnohém ráz pravé moder
nosti nynější literatury. Také podati českému čte
nářstvu intelligentnímu příležitost pochlubiti se nej
jemnějším druhem amatérského vkusu knihového.
Mohorja
Strilarův
Jahoda
Engelbert Slavjanin
Gangl
Renan
Vajgrt
svatý . 35
Sokol
Austrálie
Praha
marianský ulice
22
article
Čísti knihu Renanovu se zálibou a prospěchen
není tak snadnou věcí. I když se najdou čtenáři
třeba vyčkati na pravou chvíli duševní disposice
Na dočasnou módnost jeho před léty zde ani nemy
slíme. To nebyly přednosti Renanovy, co tu víiě
zily, ale pikantní interessantnost látky, novota a od
vážnost jedné jeho knihy. Podstata Renanova dile
celého tím nepoznána. K tomu se příliš ještě nedo
stávalo u nás toho, čím se Renan hlavně vyznačuje
totiž svěžího, poeticko-vědeckého dilettantismu.
Pochopiti a oceniti Renana znamená pochopiti
tento t. ř. dilettantism. Psal o něm u nás
na př. Vrchlický (Studie a podobizny II.). Dle Bour
geta i dle Lemaitra jest Renan otcem dilettantismu.
Jest to taková disposice ducha, když všeck y formy
života, jak býval i jest, s radostí objímá, hledá, slu-
duje, a to nikoli za účely vědeckými nebo uměle
ckými, ale nejvíce pro vlastní rozkoš badatelskou
v nížto se práce rozumová s volnou hrou obraznost-
a líbezným vláním citovosti směšuje v celek boha-
tého, podivuhodně složeného obsahu.
Renanův
zil
Renan
Vrchlický
Lemaitra
23
article
Autor je liberál, ale blouznivě zaujatý obsahem
kteréhokoli náboženství, pokud mystikou svých pří
běhů a obřadů rozněcuje jeho obraznost, kombinační
důmysl a dobrotivé city. Odtud jeho veliká snáše-
livost, pružnost názoru, přistupnost cizímu a no-
vému, zápalnost, ale i jakási včelám podobná těka
vost a mlsavost. Jenom k žahadlům se nezná. Pole
mickou sílu odmílá. Nehodí prý se ani jeho vkusu
ani jschopnostem (Apoštolé str. 52) a odkazujeji
Voltairovi.
Jeho theorie je krátce: Vše pochopiti — vše
odpustiti. »Náš rozkol s osobami, jež věří v nábo-
ženství positivní, jest jedině vědecký. Srdcem jdeme
s nimi. Máme jen jediného nepřítele a ten jest také
jejich nepřítelem. Myslím sprostý materialism
podlost zištného člověka.« (Tamže str. 57.)
Tu žije srdcem a obrazností s křesťanem, tu se
starým Římanem, tu s židem, tu v starověku, hne
Voltaire
Říman
24
article
zns v středověku, nikdy nezapíraje při tom myšlen
a rozum člověka novověkého. K životu takovému je
potřebí mnoho podmínek, mnoho vzdělání, mnoho
práce, k dílu takovému mnoho příznivých podmínek
fysických i duševních, a Renan splňuje skoro
všechny.
Přispívá mu k tomu jehio francouzská letora, po
hyblivý, svěží duch zdravý, síla fysická i hmotné
poměry, způsob života, bohatě zásobená knihovna
krásné obrazy přírodní, jichž mu dopřano hojně po
žívati, mnobo samoty a bezpečnosti před zevšedňu
jícimi starostmi svěla. On jest tu obrazem člověk
hyperkulturou vytvořeného. Tím už laké ohla
šuje úpadek, ač sám ještě úpadkovým charakte
rem netrpí. Je všestranný, není hluboký, je bohaty
není důsledný, je kritický, ale není soustavně vě
decký, bourá a zmítá, renguje, ale polemiku odmítá
Jaký je smyst existence takových Renanů
Jednak vedl renanism k oživení starých, zašlých
forem, k vyrovnání protiv fanatickou příkrostí pře
kážejících, jednak k tomu, co sám pověděl na kone
předmluvy ku »Kalibánu«: »Dojem věcí lidských jest
jedině úplný, když se vykáže místo i roni
vedle slzí, soucitu vedle vzteku, úsměvu vedle
úcty.« (Filos. dramatn.) Doplňovati a zlaďovatí tvář
nost světa v lidském dojmu a názoru.
Co jsou jeho »Aooštolé«? Jest to kniha, ktera
vypravuje, vykládá a líčí, kterak se po smrti Kristově
vývíjela legenda a tradice o jeho osobě, jak se vy
víjela víra křesťanská a obsah našeho náboženslví
za pomocí apoštolů a jejich časových poměrů. Je
tom mnoho práce vědecké, rozsáhlý obzer poznatku
mnoho kritiky, ale i mnoho duchaplného pouze s
strojování, mnoho střízlivosti, ale i silná vláda fan-
tasie. Historie i román, vážně bádání i snivá hra
umění, čarohra blýsknavých myšlenek v závoji pou-
tavého stylu.
Renan
Kalibán
Aooštolý
Kristův
25
article
Kouzio snivé, tiché, do dálky nejsvětodějnějšíe
událostí roztoužené nálady a stlný výraz uměleck
této nálady, podporovaný právě nejvíce ovocem sub
tilních stodii o té látce, nesčíslnými podrobnostmi
hislorickými, jest nejdůležítější stránkou té dojista
významné knihy a hledá právé čtenáře, kleří by s
přáli požitku takových nálad duši na čas odevzdati
aby decbem exotické té poesie učené nadchla a zjem
Také »Filosofická dramata« jeho jsou druh lite-
ratury exolické. Hlavní jejich věcí jsou myšlenky
»filosofické ideja«. Své postavení k filosofii označi
rozhodně v Předmluvě. Pravdy filosofické (praví) ne
mohou nikdy býti předmětem zkušebným
ony nemají býti proto ani přímo popírány, an
přímo tvrzeny. Jest možno toliko různou jich
tvářnost zobrazovati, a to nepřímo, pomocí osob
rozmlouvajících. Ale při Rozmluvách filosofických
nabyl (praví) zkušenosti, že dialog pouhý nestačí
že je třeba děje, že volné drama bez místního zbar
vení na způsob Shakespeara dovoluje podati mno
hem jemnější odstíny
Kde vzíti takový dějz
Každý na příklad Shakespearův děj skutečný má
vedle sebe ještě děj ideální, děj idejní, jenž není
časový, nýbrž neodvislý, vždy platný. Dramata Re
nanova tedy nejsou hrami k provozování, nýbrž ku
zábavám soukromým takových čtenářů, kteří v dějích
hledají myšlenky a to veliké myšlenky. Jsou tedy
více filosoflemi, nežli dramaty. Zásoba myšlenní jes
obsahem, drama jest formou. Věda novověku (praví
nechce forem přísně vědeckých. Abstraktní formul
logické ať padnon. Útučištěm filosofie je umění.
Příčina toho ? Skepse
»Člověk této doby vidí, že nikdy nic vědět
nebude o nejvyšší příčině všehomíra a vlastního
osudu.« Z té příčiny se odvrací od forem přísné
vědy.
Shakespeare
Shakespearův
26
article
»Ale přece si přeje, aby mu o nich bylo vy
pravováno.« Rozumějme tak, že pochybnosti
šero myšlenek hledá vyjasnění nikoli abstrakcemi
opět temnými to prostředky, ale pravdou živě před
slavenou v ruchu dialogu a děje dramatického.
Renan uznává dobře hlubší pravdu zjevenou
uměním. Ale on to umění přece zneuznává a tu
počíná Renanův osudný blud, na němž se i kolísn
literární význam jeho filosofických dramat. Renan
dobře vidí, že je dvojí filosofie, jedna knihová, for-
mální, systematická a obyčejně mrtvá, a druhá živá,
kterou spíše vyjádřiti lze uměním. Kde končí vláda
slova, tam začíná výmluvnost hudby, praví; a hudb
přenese člověka přes propast, u níž se jeho slovné
přemýšlení zastavilo. Tu je také zřetelně viděti, jaký
ráz jeho filosofie má. Tušení a city nejsou z ní vy
loučeny.
Jeho názor o filosofii neknižní, nýbrž živé,je
zcela pravý. Tu je Renan mužem pokrokově moder-
ním. Živá filosofie prýští ze života. (Srov. dra.
Renan
Renanův
27
article
Krejčího »Volné listy v české mysli« str. 28: »Živí
filosofie je ta, podle níž se žije. Ona dělá dějiny. T
je vlastně ta pravá filosofle.«) Ale Renan zapomněl
pro živou filosofii utvořiti v dramatech svých její ne-
zbytný základ, totiž — život. Výborně ocenil Šhakes
peara co do filosofie, ale životnosti jeho a kypící síl
skutečnosti nerozuměl. Nechal zem zemí a ujal se
ideálního děje vznášejícího se nad skutečno stí
Zůstala mu hra myšlenek, ale bra citů a vášní život-
ních mu ulekla ze sitě. Kořist to mrtvá. Není to an
dramatické, je to jenom dialogické. Duchaplná, ele-
gantní tvorba však to je. Žádá jenom více přípravy
než drama životní. Drama Shakespearovo mluví ku
každému, drama Renanovo chce filosofující obecen
stvo vybrané. Sebeklam zírá už ze srovnávání dra
mat svých s biblickou knihou Job. Kniha ta je vý
razem jisté filosofie životní. Libi se mu to, ale on
jde opáčnou cestou k věci: Job i Shakespeare vy-
cházeji ze života a výraz filosofického názoru se jim
poddává sám sebou. Ani autoři nevědí, co všecko vy
jádřili svými obrazy. Ale Renan jde naopak od filo-
sofie, má zásobu myšlenek a hledá figury a scény
kde by myšlenky ty bylo lze vyjádřiti a tak zobraziti
jako by šly z hlavy těch osob a nikoli z hlavy
Renanovy.
Renan
Shakespearův
Renanův
Job
Shakespeare
28
article
Mějme příklad na »Kalibánu«. Divoch nevzdělaný
surová hmota ze Shakespearovy pohádky »Bouře“
Vzdělaný Arijec, Prospero, květ kultury rozumové
a symbol mocné vědy, propůjčí mu dar řeči a tím
i rozumu (?). Arijec vítězí nad silami přírodními, pro-
bouzí síly ztracené, objevuje jejich zakletí a vysvobo
zuje je (akt I.). Střídavé dialogy milánské šlechtv
a lidu. Někdo tvrdí »Uspěch míti, toť pravý život!-
Jiný to vyvrací. Jiný přinese thema: »Lépe je slou
žiti zásadě, ona nás přežije.« Druhý: »I jděte mi-
Ona dřív hyne, než li my.« Rozněty — skepse, roz
něty — skepse a tak stále. Přelétnou idoje o státu
o politice, o theologii, o knížatech, o božstvu, o umění
a každou ideu potírá nějaká negativní idea zase
Divoch Kalibán (= zde už materialistický dav lidový
zvítězí nad Prosperem (= živlem aristokratickým
a sám dosedne na trůn. Sotva se to stalo, už přijímá
odbyté tradice vládní a despotické a chrání aristo
kraty proti lidu, jenž je nemoudrý, nevzdělaný a nízký
»Omlazující nápoje je pokračování Kalibána, jako
má Faust svůj II. díl, tak i tuto. Je to díl mnohem
svěžejší a jadinější. Také další dramata mají mnoho
zajímavého a půvabného. Ale všude třeba pamatovati
zvláště mladému čtenáři, na podstatu diletantismu
a jeho choulostivé podmínky i nebezpečí.
Kalibán
Shakespearův
Faust
30
article
Z cizích divadel.
31
article
* Dosavadní ředilel lvovského divadl
Ludvík Heller překvapil obecenstvo vlastní prach
v 4 aktech »Debiutantka«. Jest to dáma z vyš-
ších kruhů, hraběnka Bielecká, ta adeptka divadelní.
jež vinou muže hráče ocitá se v bídě a opouští palá
i okolí šlechtické, aby hledala ukojení touhy své na
scéně. Leč debut se nezdaří a mladá umělkyně vržena
je na bludnou cestu kočující, venkovské herečky, na
které podniká statečně boj se zástupcem žádostivých
ctitelů hrab. Wezierským i s nesvědomitým učitelem
svým, hercem Miloszem, jenž vykořistiv ji úplně.
hledá si novou žačku, vrhnuv nešťastné debulantce
do tváře s posměškem, že nikdy ani neměla talentu
a že jí ho on vemluvil jen v naději na peněžní od-
měnu. A touto nevlídnou perspektivou kus konči.
Představení mělo živý úspěch a herci dětali svému
řediteli radost.
* V posledním týdnu se skoro o ničem jiném
nemluví, než o nové hře Ibsenově, »Kdy ž m
mrtví procitneme«; »epilog« ten (jak hru Ibsen
nazval), jest literární události prvního řádu, takže
máme za svou povinnost v této rubrice předběžně
aspoň s obsahem čtenáře seznámiti. Sochař prol
Arnold Rubek proslavil se svým »Vzkříšením«, o něž
největsí zásluhu měla tehdejší jeho modelka Irena
Heller
Bielecká
Milosz
Ibsenův
Ibsen
Rubek
Irena
32
article
Ale umělec tehdy příliš ohlušil v něm člověka a Irena
pochopila, že po dokončení díla i její úloha je do-
hrána a odešla. Rubek oženil se podruhé, ale žena
jeho nerozumí jeho umění, ba ani nechce mu roz-
uměti a tak nejen že stane se mu lhostejnou, ona
v něm i ubije umělce. Rubek je mrtev jako umělec.
zrovna jako je pro něho mrtva Irena. Po létech však
oba se sejdou v lázních, »oba mrtví procitnou, ale
poznají, že vlastně nikdy nežili, a že jediný život
najdou ve společně smrti.“ Žena Rubekova, Maja, před
tím přátelsky rozejde se s ním a jde za mužem —
lovcem, kterému doufá lépe rozuměti, než umělci
Rubekovi. Nové dílo bude současně provozováno na
švédském i norském divadle, a pak dojista rozšíří se
na všechna možná jeviště.
* Prostřední úspěch v berlínském dvor
ním divadle měla nová hra L' Arrongeov
»Otto Langmann Witwe«. Dějem kusu je
líčení boje solidního, starého obchodu s moderním
obchodem, »skladem zboží«, morálkou: chvála po-
čestné práce. Ale vše je líčeno mdle, jako bez života.
Jedině episoda v loži vrátného dala autoru lepší pří-
ležitost k vytvoření skutečných typů.
Irena
Rubek
L Arrongeov
Langmann
Mij
33
article
* Bouříivý úspěch — čili úspěch, při němž ví-
tězně válčila pochvala s opposicí — mělo drama
Halbovo »Tisícileté království«, v
dvorním divadle v Mnichově. Autor uvádí
na scénu kováře Drewsa, přísně luteránsky nábož-
ného Severoněmce, jenž pevně věří v tisicileté krá-
lovství a prorokuje je a jenž v revoluci r. 1848 vidí
znamení bližícího se království toho. Na konec ale
poznává své poblouzení, jemuž padá za oběť, když
blesk zapáli mu dům. Kus ukázal sice znovu Hal-
bovo umění drobnomalby duševní, ale zevní děj ne-
zřidka trpí povážlivými nepravdopodobnostmi
* Z ruských novinek budí největší sen-
saci nová hra knížete D. P. Golicyna-Murav-
lina »Maksim Sumbulov«, opět jedna z leto
tak na Rusi oblíbených her historických. Hrdin
kusu je mladý vojín pluku střeleckého, zamilovaný
do carevny Žofie; tato vládychtivá panovnice po-
užívá však slepě oddaného Sumbulova k provádění
svých plánů. Postava Žofie byla autorem silně
zidealisována. — V Moskvě provedena hra P. P.
G nědiče »Zavěščanije«. Starý strýček ničí
závěť, ve které ustanovil mladého synovce architekta
dědicem proto, že tento chce se proti vůli jeho že-
niti s příliš mladou dívkou. Dědičkou dle druhé
závěti se stane stará panna, vášnivě do mladého
příbuzného zamilovaná. Nedbajíc posměšku tohoto,
nabízí mu nezištně část dědictví. Tu teprve ocení ji
architekt, odřekne se dědictví, ale i mladičké nevěsty
a je zas vše v pořádku.
Golicyn
Maksim Sumbulov
Žofie
Mnichov
Murav
Rus
Moskva
Halbovo
35
article
Z cizích revuí.
* „Globus“ přináší zajímavé zprávy o »figu-
rách pomsty«, jak jsou obvyklé u různých národů.
V bavorské Pfalci zrazené děvče zapálí o půlnoci
svíčku a s proklínáním probodá ji jehlami, a pak
prý nevěrník najisto zemře. Japanka, je-li svým man-
želem klamána, pověsí jeho obraz na strom a rovněk
ho probodá, aby na místech, kde je bodnut, cíti
bolesti. Ve Skotsku zhotoví z hlíny figuru toho, jenž
má zemřiti, probodají ji a hodí do řeky, aby si ji
odnesla. Člňané staví na plot nenáviděného figuru
ze slámy, ovinutou kusem krví potřísněného papíru
a probodanou hřebíky.
* Velice poutava je historie novoročních po-
zdravů, jak ji líčí R. Forrer v „Zeitschrift fu
Bücher Freunde“. Zvyk, přáti si k novému roku
a vyměňovati si v tu dobu dary. jest prastarý; užv
egyptských vykopaninách nacházejí se flacony s dra-
hými oleji, na nichž jest novoroční přání v hierogli-
fech. Staří Peršané obdarovávali se na Nový rok
vejci. Římané zprvu na Nový rok posílali si navzá-
jem větve vavřínové, později dary cennější, opatřené
vždy příslušnými blahopřejnými nápisy. Dary tyto
čím dále tím více se přeháněly, až v době císařské
byl s nimi provozován přepjatý luxus. Proto také
křesťanství, směřující ve všemě k prostotě, snažilo se
tento zlozvyk ne-li docela odstraniti, tedy alespoň
omeziti. Vyhubiti se však nedal docela. Za to vzmá-
hal se v prvních dobách křesťanství zvyk místo
dárků věnovati chudině almužny. A tak jedni pova-
žovali den Nového roku za den vážný, jiní za den
veselí a radosti. U Slovanů a Germánů dary novo-
roční byly zaměněny většinou dary na Štědrý den,
u Romanů novoroční obdarování zůstalo více ucho-
váno. Studie provázena je četnými starými i moder-
ními ukázkami novoročních blahopřejných lístků.
R Forrer
Bücher Freund
Peršan
Říman
Germán
Romanus
Skotsko
Slovan
36
article
* Velmi zajímavou otázkou obírá se HI. Ströbel
v revuí „Die neue Zeit“: proletariatem v moderní
literatuře. Dle něho poprvé uvedli proletariat do lite-
ratury v polovici tohoto století Dickens a Sue. Ale
není to proletariat deroucí se vší silou ku předu, za
vzděláním a zlepšením své existence, nýbrž prole-
tariat zubožený, který měšťáčtí autoři líčili sou-
strastně. A toto dle autora falešně pochopené stano-
visko k proletariatu trvá až dodnes; až posud spi-
sovatelé s větší oblibou líčí ubohého, zbídačilého
proletáře, než snaživého, čilého a pokročilého děl-
níka. Viktor Hugo, Zola, Hauptmann i druzí zdají se
nechápati prostě pravé jádro proletariatu. Jediný, kdo
by se svým časem mohl státi opravdovým básníkem
proletariatu, je dle autora Philipp Langmann.
Mr. Penn.
Dickens
Sue
Hugo
Zola
Hauptmann
Langmann
37
article
Bibliografie.
* Šaškova Moravská bibliotéka. Ročník
XIV. čís. 1. Jan Václav z Fimberka-
* V lepším světě. Nákladem knihtiskárny
Šaška a Frgala ve Velkém Meziříčí.
* Ratolístka Josef: O slohu různých
národů se zvláštním zřetelem k ornamentice.
Střední věk. II. díl. Nákladem Aloise Šarapatkyv
Praze.
* Dr. Kadlec a dr. Heller: Německo-česká
terminologle úřadní a právnická. Sešit 5t.
Obsahuje: Zäckchen-Zucker. Nákladem J. Otty
Praze.
* Světová knihovna. J. E. Goncour
tové: Renata Maunerinova. Rediguje Jaroslav
Kvapil. Nákladem J. Otty.
* Hartmann Anton: Sbírka rakouských
zákonů. Svazek II. Exekuční řád ze dne 27. května
1896 s uvozovacím zákonem. Nákladem V. Krause
v Táhoře.
* Solcova knihovna: Šillerova rodina
Brodský Boh. Nákladem E. Šolce v Telči
* Dr. Veselý Fr. X.: Právo živnosten-
ské. Příruční kniha pro živnostníky. Obsahuje: Část
všeobecnou. — Základní rozdily živnosti. — Orgány
živnostenské samosprávy. — Dělnictvo živnostenské
a zákonná ochrana jeho. — Soudy živnostenské.
Tiskem A. Wiesnera v Praze. Nákladem vlastním.
* Právnik. Časopis věnovaný vědě právnía
státní. Vydává Právnická jednota v Praze. Redaktor
JUDr. Jo s. Stupecký. XXXIX. ročník. V Praze
1900.
* Rozhledy po lidumilství. Redakcí JUČ. F .
Cyr. Vlka. Roč. VIII. V Praze 1900.
* Kslega adresowa mlasta Lwowa. (Adre-
sář města Lvova) na rok 1900, vydaná právě Frant.
Šaškův
Jan Václav
Ratolístka
Josef
doktor
Kadlec
Heller
Zucker
J Ott
Goncour
Maunerinův
Kvapil
Hartmann
V Kraus
Táhora
Šillerův
E Šolc
A Wiesner
JUDr
Jo
Stupecký
F Cyr
Vlk
František
Fimberk
Velký Meziříčí
Německo
Praha
Telč
Lvov
Frgal
Alois Šarapatkyv Praga
Solcov knihovna
38
article
Reichmanem, přijde vhod všem obchodníkům a prů-
myslníkům, kteří mají styky se Lvovem. Adresářje
prakticky sestaven a podává ve zvláštních oddílech
seznam obyvatelů lvovských nejprve dle abecedy.
pak dle zaměstnání, seznam protokolovaných firem,
abecední seznam úřadů, veřejných i soukromých
ústavů, redakcí, škol, společností a spolků ve Lvově,
mimo to i seznam větších průmyslových závodůa
lázeňských míst v celé Haliči.
* Lókařské rozhledy, měsíčník pro praktické
lékaře. Rediguje dr. Vlad. Preininger. Roč. VII
Věnuje zvláštní pozornost socialním otázkám posta-
vení lékařova
* Český časopis historický. Vydávají Jar.
Goll a Jos. Pekař nákladem Bursíka a Kohouta
Roč. V. Bedlivě redigovaný sborník určen jest nejen
pro odborníky, bádáním historickým se zabývající,
nýbrž i pro širší kruby intelligence, jež pečlíva jest
zejmena o zevrubnější znalost dějin domácích
*Osvěty, listů pro rozhled v umění, vědě a
politice, redakcí Václava Vlčka vydán na rok 1900
druhý svazek. Z bohatého obsahu vyjímáme redak-
torovu stať »Přes padosát let na poušti«. Rozhledy
a úvahy
Účetní listy, časopis věnovaný účetnictvía
obchodním zájmům vůbec. Čís. 1. Ročník 1. Vydává
a rediguje Josef Pazourek, ředitel vyšší obchodní
školy. V Hradci Králové. Leden 1900.
* J. Merhaut: Andělská sonata. Nákla
Vbk.
dem knihkupectví A. Plše v Brně. Seš. 2. 1900
Reichman
doktor
Vlad
Preininger
Goll
Jos
Pekař
Bursík
Vlček
Pazourek
J Merhaut
A Plš
Lvov
Halič
Hradec Králové
Náklo
Brno
andělský sonáta