ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 bd7a52f0-668b-11dc-92e6-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 38 celkem · entity: person 157, place 40, work 4, org 11
1 masthead
2. února 1900.
2 masthead
Přiloha „Národních Listů
3 masthead
k čislu 32.
4 masthead
Strana 9
5 title
Z literatury.
6 article
srk er aj segntu Casopis bibliografický. 52— Měl jsem již několikráte příležitost ukázati, s jakými obtížemi u nás zásapí soupis staré literatury české, po jejímž soustavném ka- talogisování marně voláme. Dnes nemohu k tomu než připojiti nový stesk na nedosta- tečné registrování naší literatury běžné. Massv českých knih a periodických publikací stoupají rok za rokem úžasnými číslicemi, přehled o nich je naprosto nemožný pro jednotlivce a ukládá i bibliografu značnou práci. Rok za rokem roste pro budoucnost nebezpečí, že se pak ne- zdaří ani přivést pořádek do té neurovnané spousty, a že tak mnohé české dílo, kterému nepoštěstilo se vzbuditi širší zájem, zapadne beze stopy a bude scházeti ve výkazu naš tištěné práce duševní, až jednou konečně k němu dojde. Nesmíme zapomínati, že právě biblio- grafický zájem je zcela různý od uměleckého. vědeckého a podobného cenění a že je naprosto nulný, máli obraz té které literatury býti úplný Laik by ani neuvěřil, jak veliké množství knih, letáků i drobnějších listů, kalendářů atd. vy- chází do roka, aniž by bylo registrováno na trhu veřejném, jak brzy mizí veškerá stopa téměř této literafurý a jak těžko, ba nemožno sestaviti později úplný výčet publikaci zmízelých. A přece vliv jejich není nepatrný. Obraceji se právě k vrstvám neliterárním, napájejí, čtenářstvo své podivnými, cizími ideami, vštěpují mu cel přiběhy, látky povldkové, názory, stilistické obraty, jichž pramen po letech marně hledáme v okolí neb v duši našeho lidu. li Avšak mimo tuto téměř nezvěstnou lit- raturu i ostatní, známé kritikami a inseráty třeba nadbytečně doporučované knihy potřebuj nutně rychlé a methodické bibliografie, jež sou běžně s bibliografiekého stanoviska seznamovala by čtenářstvo s běžnou produkel.
7 article
Až dosud máme takových knihopisných periodik poskrovnu. Naše denní listy jsou nu ceny omezovati se na zásilky ukázkové a n knihy koupené, nelze u nich tudiž předpokládat úplného, methodicky sestaveného výčtu všeho, co se u nás tiskne. Listy odborné registrují každý jen svoji literaturu a tu ještě přirozeně hlavním vodítkem při výběru jest jim vnitřní cenaté které knihy a ne bibliografická úplnost. Z knih- kupeckého (ne bibliografického) stanoviska sta rají se o výčet novinek četní »Zpravodajově«. »Oznamovatelé«, katalogy a jiné periodické pu blikace, sloužící však hlávně zájmům knihku- peckým. — Měli jsme sice literární listy, jež hle- děly sloučiti dva dosti různorodé pojmy, kritiku knih dle vnitřní jich ceny a registrování biblio grafické, bohužel všák, že list začal a po p člivě redigované jeho rubrice bibliografieké zů- stala nevyplněná mezera. A přece nadlouho nebudeme moci býti bez listu, který by věnován byl soustavnému regi strování běžné české literatury, připravoval tím maferiál pro příští bibliografii doby současné, zároveň informoval českého čtenáře o současné produkci a o všem, co s ni souvisí.
8 article
Úkol listu nebyl by tak jednoduchý, jak by se zdálo na prvni pohled. Mimo pečlivé se- znamy, třídění materiálu, stručné referátý a no- ticky o připravovaných věcech, bylo by nutno, aby si též všimal všeho, co s českou knihou souvisí. Dějiny knihy české, knihařství i knih- tiskařství, dějiny jejt úpravy a výzdoby, práce mužů o vytváření a šíření české knihy zaslou- žilých, to vše tvořilo by hojný a rozmanitý obsah, jenž rozmnožiti by se dal ještě značněji studiem českého knihovnictvi, hlavně moderního, hojnými články informačními o podobných pra cích cizích — těžko opravdu z předu již vytý- kati pevné meze obsahu, ale tolik zdá se m přece jisto, že na jedné straně přispěl by značně k rozšíření dobré české knihy, k zdárnému vý voji jeji úpravy, k pevné organisaci našieh knihoven lidových a spolkových, a na druhé straně pro bibliografii české knihy byl by prů- kopníkem neocenitelným. Dnes nemožno ještě říci, kdo ujme se této myšlenky a vzkřísí v nové formě literární listy z hrobu, ale tolik je jisto, že při obrovském číselném vzrůstu literatury naší nedá asi na sebe dlouho čekati,
9 article
České spisy- * E. St. Vráz, Cesty světem. Díl I. N příčrovníkovou Amerikou. V Praze 1900 Bursík a Kohout. Hlučný průběh našeho veřejného života má své jasné i stinné stránky a k těmlo počítáme zjev v roz sahu našich národních sil sice vysvětlitelný, neži k vážným úvahám vybízející, nedostatečnou toliž pozornost k tiché práci kulturní. Jsouce starostlivi o budoucnost svou jako národ, který zapsal se vlastní krví do knihy dějín a nyní domáhá se podílu v evrop ském koncertu, sobě po přirozeném i lidském právu příslušného, nepodobáme se oněm Židům ze zajetí se navrátivším, kteří jednou rukou obnovovali město své nepřítelem zkažené a druhou třímali meč na ochranu obnovovací práce své, nýbrž zůstáváme až příliš často lhostejni ku skvělým výkonům myšlení a ducha českého, jimiž by každý jiný národ poklá- dal se poctěným, povzneseným. Úsudu toho neušel ani veliký, všestranně vzdělaný a až do krajnosti odhodlaný cestovatel, jehož tajuplný zjev halí se o dvaciti let jmenem E. St. Vráze. Novější doba naše honosí se sice mnohými jmeny costovatelskými, ale žádné z nich nedosahuje významu Vrázova ; jestit on objevcem par excellence a tím se liší již od tou- ristů Kořenského a Gutha, jest všestranně vzdělán k cestám svým vyzbrojen, čímž převyšuje Čzardu.
Vráz Bursík Žid Vrázův Kořenský Guth N příčrovníkova Amerika Praha
10 article
Feislmantla, Holuba i P. Durdika, a zachoval si vřelý český cit za všech okolností, čeho pohříchu nebylo lze tvrditi o nadaném jinak Steckrovi. Hledíme-li k obsažné stránce cest Vrázových, tož jediné Stecke s ním může býti srovnáván, neboť oba cestami svými razili dráhy poznávání zeměpisnému, Stecker v libyjské poušti. Vráz pak v zemích, jichž ličení jest předmětem jeho »Cest světeme Před námi leží prvý díl »Cest« těchto, o nichž ve všech příčinách říci lze, že jsou událostí literární i vědeckou. Způsob líčení Vrázova jest obecenstvu českému znám i z prací průpravných i z přednášek velečelných a proto nechci o něm se šířiti, za to ale věcný obsah a úprava díla zasluhují bedlivého oce- nění. Obsahem prvého dílu jest veliká objevná cesta z Venezuely proti Orinoku do vidlice Maraňon s Ori- nokem spojující, odtud pak nesmírnou říší brasil- ských a peruvských pralesů, proti obrovskému proudu řeky Amazonské a na příč věčnosněžných Cordillen ku břehům Pacifického oceánu. Mnohý sice namítne, že cesta ta není novou, že zůstavili ve směru jejím stopy svých podnikův i španělští a portugalští con- quisladorové XVI. i missionáři XVII. stol., ale kdo po- hrouží se ve svrchovaně zajímavou četbu Vrázových zkužeností, ten tuším pozná záhy, že za našich po- kročilých dob naskytuje se velmi nulkavá potřeba, aby llany orinocké a selvy maraňonské byly znovu objeveny. Osmdesáte let autonomie jihoamerických republik není dobou pokroku, nýbrž značí hrůznou reakci za vůdcovství liného, k vyšším formám život- ním nezpůsobilého kreolství a mulatství, jehož pů- sobení lze toliko srovnávati s činy Turků. Ti i on fatalisticky hledíce do budoucnosti a tyjíce z bohat- ství půdy, na niž osud šťastný je postavil, zanedbá vají pilnou práci předchůdcův a tak i v srdci jižní
Vrázův Stecke Stecker Vráz Turek Venezuela Maraňon Ori
11 article
Ameriky mnohý okres větší našeho království dne opět zarůstá houštím pralesa, jakkoli před 100 jest roky byl obýván pílnými osadníky Pro tuto stránku jihoamerického života má ener gický a duchaplný Vráz pravé porozumění. On pro- niká do říše nekonečných llanův a neprostupných pralesů se starou španělskou nebo portugalskou mapou v ruce, zkoumá bedlivě sextantem, zanáší svá pozorování do ilineráře přesně upraveného a při tom okem otevřeným pozoruje přírodu ve všech zjevech jejích, zejmena pak v plemeni lidském, je- muž žírné ony kraje dány údělem. Jsa téměř ne- dotknutelným v zápase s úpornou přírodou, jde p stopách slavného Humboldla a otevírá vědomostem našim kraj polovicí Evropy velikosti rovný, ale téměř již zapomenutý A svěží, všestranně uvážené slovo jeho doplňuje tu věrný obraz, provedený dle nejmodernějších po- žadavkův artistických, tu pečlivě navržená mapka. doplňující vědomosti dosavadní, kteréž vlastnosti dodávají Vrázovým »Cestám« významu, daleko hra- nice našeho literárního života přesahujícího. A tak vděčni jsme neunavnému badateli, že podal nám dílo, které jest ozdobou českého písemnictví a spolu obohacením vědomostí lidských. Max Dlouhý.
Vráz Vrázův Dlouhý Evropa
12 article
* Jaroslav Vrchlický, Čarovná za hrada. Druhé vydání. Sebraných spisů sv. XXXIII. Nakl. J. Otto. Kniha veršů lásky: Serenády. Idyllky, Dívčí profily, Jarní symfonie. Ale posta jest zároveň filosofem, jenž i ve sladkých touhách lásky nalezá hlubší smysl, nejen ozlacuje lásku září poeste, ale pojí k milostné touze vyšší všelidskou myšlenku, jež ji povznáší nad všednost. A jak suggestivně v »Dívčích profilech« vyvolává ženské postavy dob dávno minulých: Královnu ze Sáby. Erigonu, Dioné, Faustu, Flavii atd. atd. A Iýrické ty básně zvučí jasnými zvonivými rytmy, tu laš- kovně hravými, tu kovově dunivými aneb teskně unylými. J. a E. Gonconrtové, Renata Maupe rinova. Román přeložil Adolf Holk. S úvodním slovem Jaromíra Boreckého Světová knihovna č. 135—137 red. Jarosl. K v apil. Nakl. J. O t to. Jeden z nejroztomilejšícb románů slavné dvojice autorů. Označili ji jako psychologickou analysu současné mládeže (z r. 1864), chtěli vykresliti co možná pravdivě moderní dívku a moderního mladíka.
Vrchlický svatý . XXXIII Otta Dionen Faust Flavius E Gonconrtová Maupe Holk Jarosl Sába verš láska : serenáda
13 article
Avšak hrdinka románu jest bytost tak roztomilá. tak prostě poetická, že obyčejný čtenář pustí s zřetele všechny paychologické záhady, veškeru vskutku znamenitou a duchaplnou analysu, abyse kochal prostě půvabnou bytostí této dívky shynouei dusnem prostředí, v němž odsouzena krněti.« * Henryk Sienkiewicz, Křižáci. Román. přeložil J. J. Langner. Přítel domoviny, ročn. XV. sv. 1—7. Nakl. Ed. Beaufort. Román slavného autora, vynikajícího stejně v oboru pověsti historické jako v líčení moderního člověka. Práce, opírajícíse o důkladné studium pramenů historických a přec prosycena svěžím životem. Autor líči boje Polák s řádem německých Křižáků na konci XIV. a na po čátku XV. století, jež rozhodnuty vítěznou Litvou Grunewaldu, která na čtyři století zastavila postu německého živlu v krajinách polských. Historické rozhledy. Poučné čtení pro mlá dež česko-slovanskou, red. Ant. J. Zavadil, ročn III. Nakl. Emil Šolc v Telčí. První svazeček nového ročníku tohoto díla obsahuje články »Král. hlavní město Brno a hrad Spilberk«, »Zašlé osady v okol Prahy«, »Král. věnné město Chrudim« a »Rozhledy«. Podávati mládeži statě z oboru historie a místopisu způsobem snadno pochopitelným a zajímavým, jes úkol zajistě záslužný. Přítomný svazeček svým vý běrem i spracováním nasvědčuje, že se vydavatel podařilo dostáti tomu úkolu a udržeti sborník n výši, jaké dosáhly oba první ročníky. Text opatřen dvanácti illustracemi, většinou původními, pěkně pro vedenými.
Sienkiewicz Langner Beaufort Grunewald J Zavadil Šolc Král Litva Telč Brno Praha Chrudim
14 article
Z českých listů. * »Osvěta« ve svých drobných zprávách revi duje několika poznámkami naši českou literární pro dukci za minulý rok: politické čtení, po zrušení novinového kolku se rozhojnilo, vánoční trh lite- rární byl slabý, slabší než léta minulá, vážných. samoslatných belletristických prací není mnoho, za to značně stoupá suma se branných spisů starších autorů. Literatura nanková, jak původní, tak pře- kladová, utěšeně stoupá, ač bohužel, dosud ještě mnoho vynikajících, velice potřebných vědeckých spisů cizích marně čeká v naší literatuře na překlad a na kritické ocenění. Potěšitelným úkazem jsou překlady předních našich autorů do cizích řečí. »Osvěta« podává podrobný jich výčet, provázený obšírnějšími úvahami.
15 article
*V »Národohospodářském Obzoru« oliskuje Fiedler velice důležitý článek pro naše rolníky a pro celý náš venkov »O organisaci peněžního oběhu v obilních skladištích«. Nemůžeme citovati celý jeho obsah a omezujeme se jen na několik závěrečných slov autorových: »dochází k poznání, že nejlépe jest zřizovati soukromá skladiště obilní, zřízená a spravovaná družstevně na základě zákona ze dne 9. dubna 1873 z. č. 70. »Ale tato cesla předpokládá, aby soukromým skladištím obilním otevřeny byly provozovací prostředky pomocí úvěru. K lomu bylo by ale zapotřebí zákonné úpravy zvláštní úvěrní formy, zavádějící do obchodu obilních skladišť nový papír úvěrní, zemědělský list sk adní. Mimo to bylo by třeba tuhé organisace stálého, bezprostředně vy konávaného a nikoliv, jak to často obvyklé, papí rového — dozoru nad správou obilních skladišt.« K tomu všemu však, jak autor podotýká, bylo by třeba »hledati již nyní opatření, aby obchodu v obil ních skladištích otevřen byl úvěr aspoň pro počátek dostačitelný. Jedním z takových nejbližších opatření bylo by doplnění zákona o okresních hospodářských záložnách, kterým by tyto záložny zmocněny byly poskytovati zápůjčky soukromým obilním skla dištím, společenstevně upraveným. Dále mohlo by snad vzato býti v úvahu, nebylo-li by lze přimě řeným doplněním stanov zemské banky království českého otevříti témže skladištím úvěr u tohoto ústavu,«
Fiedler
16 article
Ve »Věstníku českoslovanských museí« uva- žuje F. Peřinka so zaniklých osadách.« Z doku- mentů, vztahujících se k dějinám naší země známe množství jmen osadních, jež dnes náleží již minu losti, a leckdy nezachovaly se ani sledy těch by- valých lidských sídel z historické doby, o nichž vy pravují knihy kostelních nadací, diplomatáře a p. uvádějíce často již o nich, že jsou to vesnice opu štěné, zničené. Seznam jich, ani přibližně úplný dosud nemáme. Autor správně praví: »K povinno stem, které se kladou na bedra místních musei, po ložil bych novou, neměně důležitou ... totiž za chraňování památek zaniklých osad.« Probírá pal podrobněji tento ne právě snadný úkol a podávě k němu stručný návod. Mapa zaniklých osad če ských a soustavný komentář k ní, otištěný v ně kterém z našich časopisů historických, byl by jiste vítaným příspěvkem k studiu topografie i histori české, * V »Českém časopisu historickém« počínáJ Vlček několik úvah literárních z doby jozefinské jimiž pěkně osvětluje duševní hnutí v naší zemi koncem XVIII. století, ukazuje prameny jeho z lite ratur cizích a zárodky duševní práce domácí. Bylo by opravdu žádoucno, aby počátky našeho obrození byly soustavně vylíčeny na takovém širším základě. na nějž autor se staví, na základě materiálu, objí majícího veškeré tehdejší duševní tvoření v Čecháci a budujícího nové své poznatky na stálém srovná vání s tehdejšími duševními proudy cizíny. Čtenář.
Peřinka Čechák
17 article
Ze slovanských listů- * Vruském tisku nastalo od Nového roku několik vážných změn. Zanikly denníky »Mirovyie Olgoloski« a »Ruse. První list, redakcí Trubnikova byl založen na širokých základech jako svého čast »Golose a měl »zabíti« populární »Novoje Vremja- Gajděburova sympatická »Russ vycházela ve dvojín vydání. Jedno bylo illustrované. Feuilletony neděln psával sem známý filosof Vladimír Solovjev. Ne mohouc však nalézti odpovědného redaktora, pře stala vycházeti. Za to vznikly časopisy »Rossija« »Sěvernyj Kurjer«. Hlavním redaktorem a zárovei feuilletonistou prvního jest p. A. V. Amiitěa tr o Old Gentleman), feuilletonní kroniku obstarává pan Deroševič z Oděssy. Časopis má své korrespon- denty ve všech hlavních městech evropských. Vyda- vátelem a hlavním redaktorem »Sěverného Kurjera- jest kníže V. V. Barjatyňskij a spoluredaktorem professor Arabažin, dobrý znalec polské lite- ratury. Absolventkám pefrohradského paed ag - gickěho institutu uděleno právo nositi na prsou odznak vyššího vzdělání. O podobné právo ucházeli se též dentisté, bylo jim však odepřeno.
Mirovyi Olgoloski Ruse Trubnikov Russ Solovjev A V Amiitě Old Deroševič V V Barjatyňskij Arabažin Rossija Sěvernyj Kurjer Sěverný Kurjer Novoj Vremja
18 article
* Petrohradský»Kraj« oznamujé, že professoru dru. Jaromíru Čelakovskému podařilos nalézti v moskevském archivu ministerstva zahra ničných záležitostí cenné příspěvky k českým ději nám, jmenovitě ze XVI. a XVIl. stol. Prof. Čela- kovský jest prvním zahraničným učencem, jemuž dovoleno bylo nahlédnouti do tak řečených »Libri legationum« králů polských, chovaných v Moskvě v pěti dílech a pocházejících z leť 1502—1526. Hojnou kořist odnese prý též z archivů varšavských. Za svého krátkého pobytu mohl si učiniti pouze obštrnější výtahy z těchto velmi důležitých prameno mezi nimiž nalezá se též dosud neznámě. česky psané zřízení Slezska z r. 1512 V tomto roce dojde prý k výpravě mladých děje pisců čaských na: Rus. Stejně cenné objevy něini prof. Čelakovský též ve Lvově a v Krakově v ústavě Ossolinských a v museu knížat Czartoryských. Za- jímavým publikacím jého hledí se vstřic s napjetím i ve vědeckých kruzích polských. * Přátelé starého Krakova hledí se vzrů- stající obavou k šíření šablonovitého, západoevrop ského rázu v této stolici polské. Šlavební rozvo Krákova jest ovšem přirozeným důsledkem neočeká- vaného vzrůstu města, ale celý nový Krakov jes málo zajímavý, ad tuu tam lze stopovati snahu aby do místní archilektury uvedena byla nová tvůrčí myšlenka. Za to s vytrvalou houževnalosti Polác brání své staré památky před zubem času. Právě podnikli důkladnou restaunci všech čelnějších ko slelů krakovských, ano i královského Wawelu, jenž znenáhla počíná nabývati obrysů ze XVI. a XVII. stol. Jedná se ješté o opravu královského zámku. kde umístěna jsou kasárna a vojenská nemoenice.
Čelakovský profesor Czartoryský Moskva Slezsko Rus Lvov Krakov Wawel
19 article
Ministr Krieghammer žádal za vyklizení Wawelu 1,300.000 zl. na stavbu nových budov pro vojako ale nyní požadavek svůj zdvojnásobil. Zdá se,že Slovanům vychází se vstříc všude se stejnou ochotou * Záhřebský »Vienac« zahájil 32. ročník redake proslulého básníka chorvatského Jovana Hrani- loviče. V prvních číslech upoutala naši pozornos noticka dra. Vladimíra Cačide o konceriu Ondříčkoví a zlostný referát o Holečkově knize »Na Černou Hloru a Černá Hora koncem věku«. Holečkova kniha oplývá prý ignorancí a odpory, psal ji prý člověk, jemu nejde o pravdu, ale který soudí vše a priori podle své maroty. Nevidí nic dobrého u Chorvatů a nie špatného u Srbů a své mocné rabulistiky užívá prs k tomu, aby vylíčil Chorvaty jako zrádce slovanské morální i kulturní solidárnosti. Kdo pročte několik stránek, vidí prý, že Holeček je fanatik a ignorant Citovali jsme schválně několik květů kritiky chorvat- ského listu, aby vysvitlo zřejměji, kdo je pravdě bližši, zda klidný, slovansky měkký a filosofující nái špisovatel publicista či neustále »ignorantstvím« se ohánějící chorvatský jeho posuzovatel.
Hrani Cačide Holečkův Chorvat Srba Holeček Wawel Slovan Na Černá Hlor
20 article
* Počátkem tohoto roku objeví se na knihkupe ckém trhu sebrané spisy Jovana Hranilovide. Vyjdou nákladem Dianičké tiskárny v Záhřebě. Sbírka bude prý úplnou a poskytne jasný obraz obsáhlé tvorby básníkovy. * V »Prosvjetě« uvažuje Anta Petrovié o sou- časném chorvatském básníku Velimiru Dež- ličovi. Písemnictví chorvatské rozvíjelo se sou- stavně od roku 1835. Šenoa byl přímým dědicem doby illyrské. Plsemnictví v letech 1880—90 pojí se těsně k Šenoovi a na nejnovějších spisovatelích jest patrný ráz předešlých decenií. Hranilovida Harambašié pokračují v práci Senoově. Jenom že se cítí modernějšími. Rovněž ti, kdo přišti po Kranjčevidovi mohli se za přispění starých rozvijeti volněji a svobodněji. Velimir Deželic ob- jevil se v době obratu. Kranjčevi é formou i my šlenkou vyspěl na moderního básníka, ale Tresi zatím přerval styky s minulostí, ne-li myšlenkami tedy formou. Budoucnost ukáže, kam chorvatská mo derna dospěje. Dnešní literatura chorvatská má zá stupce všech hlavních směrů pěkného písemnictví čistému umění, jehož typickým zástupcem nyní jes Ilal Gabrielle D'Annuncio, slouží u Chorvatů mladi stvý Mihovil Nikolid: ve šlépějích Tolstého Ibsena a jiných bojovníků za ideu, jmenovitě za so ciální myšlenky, kráčí Kozarac, ač nikde ne upadá do krajností. Deželič přidržuje se střední zlaté cesty Horaliovy. Poesie jeho nemá vignety žádné školy, není ani romantikem, ani symbolistou ani dekadentem, ale jest básníkem plným idealismu Vládne moderní formou, verš jeho je pravidelný při tom hudební. Ideové těžisko jeho spočívá v r llexních básních milostných a v poesii rodinnéh krbu.
Hranilovide Ant Petrovié Velimir Dež Šenoa Tresi Chorvat Nikolid Tolstý Ibsen Horaliův Záhřeb Hranilovida Harambašié Ilat Gabrielle D ' Annuncio
21 article
* Slovinská »Družba sv. Mohorja« roze slala v minulém roce svým členům šest knih, mez nimi zeměpis Australie a Strilarovu knihu »Jahody« Společnost čítá 78.103 členy a rozšířila dosu 468.617 dobrých knih ve slovinském lidu. Letošníh roku hodlá vydati slovinské písně, národní i umělé pro smíšený i mužský sbor. * Slovinské spolky učitelské založily nový časo pis pro mládež »Zvonček«. Redakce sympalického měsíčníku tohoto svěřena byla básníku Engelbert Slavjanin. Ganglovi. Z olzích spisů. * Arnošt Renan: Apoštolé. Z francouz ského originálu přeložil Bořivoj Vajgrt. Vzdělavae bibliotéky sv. 35. V Praze 1897. — Týž: Filoso flcká dramata. Vzděl. bibl. sv. 43. 1899. — Ná kladem red. K. St. Sokola. Praha, Marianská ul. 21. Obě tyto objemné knihy překladové náležejí onu ušlechtilou družinu naší litoratury, která ne přišla sloužit ani modnímu vkusu ani zisku, al jistému ideálu, čili věci těžko dosažitelné, žádoucí ale přece znevažovaně, protože přítiš ryzí u neprak tické. Chce přispěti k žádoucí všestrannosti a úpl nosti naší překladové literatury, v níž prostředn produkce zábavná a všedně interessautní příliš míst sobě přisvojuje, a poskytnouti ukázky se stolu au tora, jehož dílo určuje v mnohém ráz pravé moder nosti nynější literatury. Také podati českému čte nářstvu intelligentnímu příležitost pochlubiti se nej jemnějším druhem amatérského vkusu knihového.
Mohorja Strilarův Jahoda Engelbert Slavjanin Gangl Renan Vajgrt svatý . 35 Sokol Austrálie Praha marianský ulice
22 article
Čísti knihu Renanovu se zálibou a prospěchen není tak snadnou věcí. I když se najdou čtenáři třeba vyčkati na pravou chvíli duševní disposice Na dočasnou módnost jeho před léty zde ani nemy slíme. To nebyly přednosti Renanovy, co tu víiě zily, ale pikantní interessantnost látky, novota a od vážnost jedné jeho knihy. Podstata Renanova dile celého tím nepoznána. K tomu se příliš ještě nedo stávalo u nás toho, čím se Renan hlavně vyznačuje totiž svěžího, poeticko-vědeckého dilettantismu. Pochopiti a oceniti Renana znamená pochopiti tento t. ř. dilettantism. Psal o něm u nás na př. Vrchlický (Studie a podobizny II.). Dle Bour geta i dle Lemaitra jest Renan otcem dilettantismu. Jest to taková disposice ducha, když všeck y formy života, jak býval i jest, s radostí objímá, hledá, slu- duje, a to nikoli za účely vědeckými nebo uměle ckými, ale nejvíce pro vlastní rozkoš badatelskou v nížto se práce rozumová s volnou hrou obraznost- a líbezným vláním citovosti směšuje v celek boha- tého, podivuhodně složeného obsahu.
Renanův zil Renan Vrchlický Lemaitra
23 article
Autor je liberál, ale blouznivě zaujatý obsahem kteréhokoli náboženství, pokud mystikou svých pří běhů a obřadů rozněcuje jeho obraznost, kombinační důmysl a dobrotivé city. Odtud jeho veliká snáše- livost, pružnost názoru, přistupnost cizímu a no- vému, zápalnost, ale i jakási včelám podobná těka vost a mlsavost. Jenom k žahadlům se nezná. Pole mickou sílu odmílá. Nehodí prý se ani jeho vkusu ani jschopnostem (Apoštolé str. 52) a odkazujeji Voltairovi. Jeho theorie je krátce: Vše pochopiti — vše odpustiti. »Náš rozkol s osobami, jež věří v nábo- ženství positivní, jest jedině vědecký. Srdcem jdeme s nimi. Máme jen jediného nepřítele a ten jest také jejich nepřítelem. Myslím sprostý materialism podlost zištného člověka.« (Tamže str. 57.) Tu žije srdcem a obrazností s křesťanem, tu se starým Římanem, tu s židem, tu v starověku, hne
Voltaire Říman
24 article
zns v středověku, nikdy nezapíraje při tom myšlen a rozum člověka novověkého. K životu takovému je potřebí mnoho podmínek, mnoho vzdělání, mnoho práce, k dílu takovému mnoho příznivých podmínek fysických i duševních, a Renan splňuje skoro všechny. Přispívá mu k tomu jehio francouzská letora, po hyblivý, svěží duch zdravý, síla fysická i hmotné poměry, způsob života, bohatě zásobená knihovna krásné obrazy přírodní, jichž mu dopřano hojně po žívati, mnobo samoty a bezpečnosti před zevšedňu jícimi starostmi svěla. On jest tu obrazem člověk hyperkulturou vytvořeného. Tím už laké ohla šuje úpadek, ač sám ještě úpadkovým charakte rem netrpí. Je všestranný, není hluboký, je bohaty není důsledný, je kritický, ale není soustavně vě decký, bourá a zmítá, renguje, ale polemiku odmítá Jaký je smyst existence takových Renanů Jednak vedl renanism k oživení starých, zašlých forem, k vyrovnání protiv fanatickou příkrostí pře kážejících, jednak k tomu, co sám pověděl na kone předmluvy ku »Kalibánu«: »Dojem věcí lidských jest jedině úplný, když se vykáže místo i roni vedle slzí, soucitu vedle vzteku, úsměvu vedle úcty.« (Filos. dramatn.) Doplňovati a zlaďovatí tvář nost světa v lidském dojmu a názoru. Co jsou jeho »Aooštolé«? Jest to kniha, ktera vypravuje, vykládá a líčí, kterak se po smrti Kristově vývíjela legenda a tradice o jeho osobě, jak se vy víjela víra křesťanská a obsah našeho náboženslví za pomocí apoštolů a jejich časových poměrů. Je tom mnoho práce vědecké, rozsáhlý obzer poznatku mnoho kritiky, ale i mnoho duchaplného pouze s strojování, mnoho střízlivosti, ale i silná vláda fan- tasie. Historie i román, vážně bádání i snivá hra umění, čarohra blýsknavých myšlenek v závoji pou- tavého stylu.
Renan Kalibán Aooštolý Kristův
25 article
Kouzio snivé, tiché, do dálky nejsvětodějnějšíe událostí roztoužené nálady a stlný výraz uměleck této nálady, podporovaný právě nejvíce ovocem sub tilních stodii o té látce, nesčíslnými podrobnostmi hislorickými, jest nejdůležítější stránkou té dojista významné knihy a hledá právé čtenáře, kleří by s přáli požitku takových nálad duši na čas odevzdati aby decbem exotické té poesie učené nadchla a zjem Také »Filosofická dramata« jeho jsou druh lite- ratury exolické. Hlavní jejich věcí jsou myšlenky »filosofické ideja«. Své postavení k filosofii označi rozhodně v Předmluvě. Pravdy filosofické (praví) ne mohou nikdy býti předmětem zkušebným ony nemají býti proto ani přímo popírány, an přímo tvrzeny. Jest možno toliko různou jich tvářnost zobrazovati, a to nepřímo, pomocí osob rozmlouvajících. Ale při Rozmluvách filosofických nabyl (praví) zkušenosti, že dialog pouhý nestačí že je třeba děje, že volné drama bez místního zbar vení na způsob Shakespeara dovoluje podati mno hem jemnější odstíny Kde vzíti takový dějz Každý na příklad Shakespearův děj skutečný má vedle sebe ještě děj ideální, děj idejní, jenž není časový, nýbrž neodvislý, vždy platný. Dramata Re nanova tedy nejsou hrami k provozování, nýbrž ku zábavám soukromým takových čtenářů, kteří v dějích hledají myšlenky a to veliké myšlenky. Jsou tedy více filosoflemi, nežli dramaty. Zásoba myšlenní jes obsahem, drama jest formou. Věda novověku (praví nechce forem přísně vědeckých. Abstraktní formul logické ať padnon. Útučištěm filosofie je umění. Příčina toho ? Skepse »Člověk této doby vidí, že nikdy nic vědět nebude o nejvyšší příčině všehomíra a vlastního osudu.« Z té příčiny se odvrací od forem přísné vědy.
Shakespeare Shakespearův
26 article
»Ale přece si přeje, aby mu o nich bylo vy pravováno.« Rozumějme tak, že pochybnosti šero myšlenek hledá vyjasnění nikoli abstrakcemi opět temnými to prostředky, ale pravdou živě před slavenou v ruchu dialogu a děje dramatického. Renan uznává dobře hlubší pravdu zjevenou uměním. Ale on to umění přece zneuznává a tu počíná Renanův osudný blud, na němž se i kolísn literární význam jeho filosofických dramat. Renan dobře vidí, že je dvojí filosofie, jedna knihová, for- mální, systematická a obyčejně mrtvá, a druhá živá, kterou spíše vyjádřiti lze uměním. Kde končí vláda slova, tam začíná výmluvnost hudby, praví; a hudb přenese člověka přes propast, u níž se jeho slovné přemýšlení zastavilo. Tu je také zřetelně viděti, jaký ráz jeho filosofie má. Tušení a city nejsou z ní vy loučeny. Jeho názor o filosofii neknižní, nýbrž živé,je zcela pravý. Tu je Renan mužem pokrokově moder- ním. Živá filosofie prýští ze života. (Srov. dra.
Renan Renanův
27 article
Krejčího »Volné listy v české mysli« str. 28: »Živí filosofie je ta, podle níž se žije. Ona dělá dějiny. T je vlastně ta pravá filosofle.«) Ale Renan zapomněl pro živou filosofii utvořiti v dramatech svých její ne- zbytný základ, totiž — život. Výborně ocenil Šhakes peara co do filosofie, ale životnosti jeho a kypící síl skutečnosti nerozuměl. Nechal zem zemí a ujal se ideálního děje vznášejícího se nad skutečno stí Zůstala mu hra myšlenek, ale bra citů a vášní život- ních mu ulekla ze sitě. Kořist to mrtvá. Není to an dramatické, je to jenom dialogické. Duchaplná, ele- gantní tvorba však to je. Žádá jenom více přípravy než drama životní. Drama Shakespearovo mluví ku každému, drama Renanovo chce filosofující obecen stvo vybrané. Sebeklam zírá už ze srovnávání dra mat svých s biblickou knihou Job. Kniha ta je vý razem jisté filosofie životní. Libi se mu to, ale on jde opáčnou cestou k věci: Job i Shakespeare vy- cházeji ze života a výraz filosofického názoru se jim poddává sám sebou. Ani autoři nevědí, co všecko vy jádřili svými obrazy. Ale Renan jde naopak od filo- sofie, má zásobu myšlenek a hledá figury a scény kde by myšlenky ty bylo lze vyjádřiti a tak zobraziti jako by šly z hlavy těch osob a nikoli z hlavy Renanovy.
Renan Shakespearův Renanův Job Shakespeare
28 article
Mějme příklad na »Kalibánu«. Divoch nevzdělaný surová hmota ze Shakespearovy pohádky »Bouře“ Vzdělaný Arijec, Prospero, květ kultury rozumové a symbol mocné vědy, propůjčí mu dar řeči a tím i rozumu (?). Arijec vítězí nad silami přírodními, pro- bouzí síly ztracené, objevuje jejich zakletí a vysvobo zuje je (akt I.). Střídavé dialogy milánské šlechtv a lidu. Někdo tvrdí »Uspěch míti, toť pravý život!- Jiný to vyvrací. Jiný přinese thema: »Lépe je slou žiti zásadě, ona nás přežije.« Druhý: »I jděte mi- Ona dřív hyne, než li my.« Rozněty — skepse, roz něty — skepse a tak stále. Přelétnou idoje o státu o politice, o theologii, o knížatech, o božstvu, o umění a každou ideu potírá nějaká negativní idea zase Divoch Kalibán (= zde už materialistický dav lidový zvítězí nad Prosperem (= živlem aristokratickým a sám dosedne na trůn. Sotva se to stalo, už přijímá odbyté tradice vládní a despotické a chrání aristo kraty proti lidu, jenž je nemoudrý, nevzdělaný a nízký »Omlazující nápoje je pokračování Kalibána, jako má Faust svůj II. díl, tak i tuto. Je to díl mnohem svěžejší a jadinější. Také další dramata mají mnoho zajímavého a půvabného. Ale všude třeba pamatovati zvláště mladému čtenáři, na podstatu diletantismu a jeho choulostivé podmínky i nebezpečí.
Kalibán Shakespearův Faust
30 article
Z cizích divadel.
31 article
* Dosavadní ředilel lvovského divadl Ludvík Heller překvapil obecenstvo vlastní prach v 4 aktech »Debiutantka«. Jest to dáma z vyš- ších kruhů, hraběnka Bielecká, ta adeptka divadelní. jež vinou muže hráče ocitá se v bídě a opouští palá i okolí šlechtické, aby hledala ukojení touhy své na scéně. Leč debut se nezdaří a mladá umělkyně vržena je na bludnou cestu kočující, venkovské herečky, na které podniká statečně boj se zástupcem žádostivých ctitelů hrab. Wezierským i s nesvědomitým učitelem svým, hercem Miloszem, jenž vykořistiv ji úplně. hledá si novou žačku, vrhnuv nešťastné debulantce do tváře s posměškem, že nikdy ani neměla talentu a že jí ho on vemluvil jen v naději na peněžní od- měnu. A touto nevlídnou perspektivou kus konči. Představení mělo živý úspěch a herci dětali svému řediteli radost. * V posledním týdnu se skoro o ničem jiném nemluví, než o nové hře Ibsenově, »Kdy ž m mrtví procitneme«; »epilog« ten (jak hru Ibsen nazval), jest literární události prvního řádu, takže máme za svou povinnost v této rubrice předběžně aspoň s obsahem čtenáře seznámiti. Sochař prol Arnold Rubek proslavil se svým »Vzkříšením«, o něž největsí zásluhu měla tehdejší jeho modelka Irena
Heller Bielecká Milosz Ibsenův Ibsen Rubek Irena
32 article
Ale umělec tehdy příliš ohlušil v něm člověka a Irena pochopila, že po dokončení díla i její úloha je do- hrána a odešla. Rubek oženil se podruhé, ale žena jeho nerozumí jeho umění, ba ani nechce mu roz- uměti a tak nejen že stane se mu lhostejnou, ona v něm i ubije umělce. Rubek je mrtev jako umělec. zrovna jako je pro něho mrtva Irena. Po létech však oba se sejdou v lázních, »oba mrtví procitnou, ale poznají, že vlastně nikdy nežili, a že jediný život najdou ve společně smrti.“ Žena Rubekova, Maja, před tím přátelsky rozejde se s ním a jde za mužem — lovcem, kterému doufá lépe rozuměti, než umělci Rubekovi. Nové dílo bude současně provozováno na švédském i norském divadle, a pak dojista rozšíří se na všechna možná jeviště. * Prostřední úspěch v berlínském dvor ním divadle měla nová hra L' Arrongeov »Otto Langmann Witwe«. Dějem kusu je líčení boje solidního, starého obchodu s moderním obchodem, »skladem zboží«, morálkou: chvála po- čestné práce. Ale vše je líčeno mdle, jako bez života. Jedině episoda v loži vrátného dala autoru lepší pří- ležitost k vytvoření skutečných typů.
Irena Rubek L Arrongeov Langmann Mij
33 article
* Bouříivý úspěch — čili úspěch, při němž ví- tězně válčila pochvala s opposicí — mělo drama Halbovo »Tisícileté království«, v dvorním divadle v Mnichově. Autor uvádí na scénu kováře Drewsa, přísně luteránsky nábož- ného Severoněmce, jenž pevně věří v tisicileté krá- lovství a prorokuje je a jenž v revoluci r. 1848 vidí znamení bližícího se království toho. Na konec ale poznává své poblouzení, jemuž padá za oběť, když blesk zapáli mu dům. Kus ukázal sice znovu Hal- bovo umění drobnomalby duševní, ale zevní děj ne- zřidka trpí povážlivými nepravdopodobnostmi * Z ruských novinek budí největší sen- saci nová hra knížete D. P. Golicyna-Murav- lina »Maksim Sumbulov«, opět jedna z leto tak na Rusi oblíbených her historických. Hrdin kusu je mladý vojín pluku střeleckého, zamilovaný do carevny Žofie; tato vládychtivá panovnice po- užívá však slepě oddaného Sumbulova k provádění svých plánů. Postava Žofie byla autorem silně zidealisována. — V Moskvě provedena hra P. P. G nědiče »Zavěščanije«. Starý strýček ničí závěť, ve které ustanovil mladého synovce architekta dědicem proto, že tento chce se proti vůli jeho že- niti s příliš mladou dívkou. Dědičkou dle druhé závěti se stane stará panna, vášnivě do mladého příbuzného zamilovaná. Nedbajíc posměšku tohoto, nabízí mu nezištně část dědictví. Tu teprve ocení ji architekt, odřekne se dědictví, ale i mladičké nevěsty a je zas vše v pořádku.
Golicyn Maksim Sumbulov Žofie Mnichov Murav Rus Moskva Halbovo
34 article
Mr. Penn.
35 article
Z cizích revuí. * „Globus“ přináší zajímavé zprávy o »figu- rách pomsty«, jak jsou obvyklé u různých národů. V bavorské Pfalci zrazené děvče zapálí o půlnoci svíčku a s proklínáním probodá ji jehlami, a pak prý nevěrník najisto zemře. Japanka, je-li svým man- želem klamána, pověsí jeho obraz na strom a rovněk ho probodá, aby na místech, kde je bodnut, cíti bolesti. Ve Skotsku zhotoví z hlíny figuru toho, jenž má zemřiti, probodají ji a hodí do řeky, aby si ji odnesla. Člňané staví na plot nenáviděného figuru ze slámy, ovinutou kusem krví potřísněného papíru a probodanou hřebíky. * Velice poutava je historie novoročních po- zdravů, jak ji líčí R. Forrer v „Zeitschrift fu Bücher Freunde“. Zvyk, přáti si k novému roku a vyměňovati si v tu dobu dary. jest prastarý; užv egyptských vykopaninách nacházejí se flacony s dra- hými oleji, na nichž jest novoroční přání v hierogli- fech. Staří Peršané obdarovávali se na Nový rok vejci. Římané zprvu na Nový rok posílali si navzá- jem větve vavřínové, později dary cennější, opatřené vždy příslušnými blahopřejnými nápisy. Dary tyto čím dále tím více se přeháněly, až v době císařské byl s nimi provozován přepjatý luxus. Proto také křesťanství, směřující ve všemě k prostotě, snažilo se tento zlozvyk ne-li docela odstraniti, tedy alespoň omeziti. Vyhubiti se však nedal docela. Za to vzmá- hal se v prvních dobách křesťanství zvyk místo dárků věnovati chudině almužny. A tak jedni pova- žovali den Nového roku za den vážný, jiní za den veselí a radosti. U Slovanů a Germánů dary novo- roční byly zaměněny většinou dary na Štědrý den, u Romanů novoroční obdarování zůstalo více ucho- váno. Studie provázena je četnými starými i moder- ními ukázkami novoročních blahopřejných lístků.
R Forrer Bücher Freund Peršan Říman Germán Romanus Skotsko Slovan
36 article
* Velmi zajímavou otázkou obírá se HI. Ströbel v revuí „Die neue Zeit“: proletariatem v moderní literatuře. Dle něho poprvé uvedli proletariat do lite- ratury v polovici tohoto století Dickens a Sue. Ale není to proletariat deroucí se vší silou ku předu, za vzděláním a zlepšením své existence, nýbrž prole- tariat zubožený, který měšťáčtí autoři líčili sou- strastně. A toto dle autora falešně pochopené stano- visko k proletariatu trvá až dodnes; až posud spi- sovatelé s větší oblibou líčí ubohého, zbídačilého proletáře, než snaživého, čilého a pokročilého děl- níka. Viktor Hugo, Zola, Hauptmann i druzí zdají se nechápati prostě pravé jádro proletariatu. Jediný, kdo by se svým časem mohl státi opravdovým básníkem proletariatu, je dle autora Philipp Langmann. Mr. Penn.
Dickens Sue Hugo Zola Hauptmann Langmann
37 article
Bibliografie. * Šaškova Moravská bibliotéka. Ročník XIV. čís. 1. Jan Václav z Fimberka- * V lepším světě. Nákladem knihtiskárny Šaška a Frgala ve Velkém Meziříčí. * Ratolístka Josef: O slohu různých národů se zvláštním zřetelem k ornamentice. Střední věk. II. díl. Nákladem Aloise Šarapatkyv Praze. * Dr. Kadlec a dr. Heller: Německo-česká terminologle úřadní a právnická. Sešit 5t. Obsahuje: Zäckchen-Zucker. Nákladem J. Otty Praze. * Světová knihovna. J. E. Goncour tové: Renata Maunerinova. Rediguje Jaroslav Kvapil. Nákladem J. Otty. * Hartmann Anton: Sbírka rakouských zákonů. Svazek II. Exekuční řád ze dne 27. května 1896 s uvozovacím zákonem. Nákladem V. Krause v Táhoře. * Solcova knihovna: Šillerova rodina Brodský Boh. Nákladem E. Šolce v Telči * Dr. Veselý Fr. X.: Právo živnosten- ské. Příruční kniha pro živnostníky. Obsahuje: Část všeobecnou. — Základní rozdily živnosti. — Orgány živnostenské samosprávy. — Dělnictvo živnostenské a zákonná ochrana jeho. — Soudy živnostenské. Tiskem A. Wiesnera v Praze. Nákladem vlastním. * Právnik. Časopis věnovaný vědě právnía státní. Vydává Právnická jednota v Praze. Redaktor JUDr. Jo s. Stupecký. XXXIX. ročník. V Praze 1900. * Rozhledy po lidumilství. Redakcí JUČ. F . Cyr. Vlka. Roč. VIII. V Praze 1900. * Kslega adresowa mlasta Lwowa. (Adre- sář města Lvova) na rok 1900, vydaná právě Frant.
Šaškův Jan Václav Ratolístka Josef doktor Kadlec Heller Zucker J Ott Goncour Maunerinův Kvapil Hartmann V Kraus Táhora Šillerův E Šolc A Wiesner JUDr Jo Stupecký F Cyr Vlk František Fimberk Velký Meziříčí Německo Praha Telč Lvov Frgal Alois Šarapatkyv Praga Solcov knihovna
38 article
Reichmanem, přijde vhod všem obchodníkům a prů- myslníkům, kteří mají styky se Lvovem. Adresářje prakticky sestaven a podává ve zvláštních oddílech seznam obyvatelů lvovských nejprve dle abecedy. pak dle zaměstnání, seznam protokolovaných firem, abecední seznam úřadů, veřejných i soukromých ústavů, redakcí, škol, společností a spolků ve Lvově, mimo to i seznam větších průmyslových závodůa lázeňských míst v celé Haliči. * Lókařské rozhledy, měsíčník pro praktické lékaře. Rediguje dr. Vlad. Preininger. Roč. VII Věnuje zvláštní pozornost socialním otázkám posta- vení lékařova * Český časopis historický. Vydávají Jar. Goll a Jos. Pekař nákladem Bursíka a Kohouta Roč. V. Bedlivě redigovaný sborník určen jest nejen pro odborníky, bádáním historickým se zabývající, nýbrž i pro širší kruby intelligence, jež pečlíva jest zejmena o zevrubnější znalost dějin domácích *Osvěty, listů pro rozhled v umění, vědě a politice, redakcí Václava Vlčka vydán na rok 1900 druhý svazek. Z bohatého obsahu vyjímáme redak- torovu stať »Přes padosát let na poušti«. Rozhledy a úvahy Účetní listy, časopis věnovaný účetnictvía obchodním zájmům vůbec. Čís. 1. Ročník 1. Vydává a rediguje Josef Pazourek, ředitel vyšší obchodní školy. V Hradci Králové. Leden 1900. * J. Merhaut: Andělská sonata. Nákla Vbk. dem knihkupectví A. Plše v Brně. Seš. 2. 1900
Reichman doktor Vlad Preininger Goll Jos Pekař Bursík Vlček Pazourek J Merhaut A Plš Lvov Halič Hradec Králové Náklo Brno andělský sonáta