2
masthead
V Praze, v pátek dne 2. února 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. lista
předplácí se-
v Praze v adninistraci
n měsle ! . . . . .2
na čtvrt lsta . . . . 6 K —h
s drojí doníškou
na maěslo
na čtvrt leta . . . . 7 K 50
ve flisikáchr
na měsíe . . . 2 K. 80h
Poštou:
n. . . ke
s dvojí zásilkou
na měsíe
n čtvrk isla . . . . n k do
Praha
5
title
Dnošni čislo pro Frahu je o 12 stranácl.
Dnošni
Frah
6
article
Poslanci národa českého před
vážným rozhodnutím.
Poslanci národa českého před
vážným rozhodnutím.
Zejtra, dne 3. února, shromáždí se
sbor poslancův národa českého,
aby rozhodl o tom, máme li my, Čechové,
jíti na bezprogramové ty konfe
rence vídeňskě, jež svolává vláda
p. Körbrova jako prý »poslední pokus« o
smírné dohodnutí se německé me-
šiny s naším národem o rovnopráv
nost jazyka německého a českého ve veřej-
ném životě vlastí našich. —
Není-li již neslýchaností pouhý ten sku-
tek, že na sklonku 19. století má se v srdei
Evropy od tisíciletí usedlý vzdělaný národ.
jenž druhdy nálezel ku nejslavnějším náro-
dům souvěkým a v tomto dokonávajícím
století znovu ku podivuhodné výši vzděla-
nosti a zdatnosti ve všech oborech kultur
ních byl se vlastní silou povznesl.
— že má starobylý ten národ Janův a Ji
říkův, čítající 6 millionův hlav, — tep rv
smlouvati se ve Vidni se zá-
stupci menšiny německého oby-
vatelstva zemí koruny české o pouhé
rovné právo svého jazyka v do-
mově svém, poněvadž tato menšina po-
tomkův někdejších přistěhovalcův, kteří po
bitvě bělohorské výslovně sami se
vydávali za cizince a koloni sty,
(viz: Gindelyho »Dějiny protireformace v Če-
cháche), nám dnes drze a neslušně,
proti jasnému znění platných
zákonů, rovné právo jazyka našeho ve
veřejné správě vlastí našich upírá ?
Čecho
Janův
Gindely
Evropa
7
article
Či snad není zde právní otázka tak
jasna, či snad zákony si odporují a pochyb-
nosti připouštějí? Vizme přece ! Že do bitvy
bělohorské jazyk český byl v zemích koruny
české po zákoně a řádu zemském panu-
jícím jazykem státním, toho ani
Němci upříti nemohou. Po bitvě bělohorské
pak obnoveným zřízením zemským, čili zá-
kladními zákony ze dne 10. května 1627 a
10. května 1628 prohlášena v zemích če-
ských zásada úplné rovnosti české
jako německé řeči ve všech stát
ních a zemských úřadech. Tyto
zemské základní zákony nebyly žádným zá-
konem a žádným aktem státním zrušeny,
naopak, vlastním majestátním listem posled-
ního korunovaného krále českého Ferdinanda
V. ze dne 8. dubna 1848, vtěleným v zá-
konník zemský, znova stvrzeny a sesíleny.
Němec
český Ferdinand V
8
article
Stanovenoť v tomto majestatním listu hned
v čl I.: »Národnost česká budiž položena
za základ tak, že se česká řeč ve
všech větvích státní správya
veřejného vyučování s řečí ně-
meckou v úplnou rovnost stavíe,
A pak v článku IX.: »Od nynějška mají
všičkni úřadové veřejní a všecky
soudy obsazeny býti jedině osoba m
obojí řeči zemské mocnými«. —
Nuž, a o tomto památném majestátním
listu krále českého rozhodl po padesáti
letech, dne 13. prosince 1898, dekretem
čís. 14.934 nejvyšší soudní dv ů
rakouský, že »řečené nejvyšší na-
řízení jeví se ve smyslu tehdej-
šího práva státního býti záko-
nem a žádným pozdějším záko-
nem zrušeno nebylo,« pročež plnou
platnost zákonnou pro království české až
po dnešní den podrželo. —
Ano, tato rovnost našeho ja-
zyka ve veškeré veřejné správě
vlasti naší nebyla ani žádným říšsk ým
zákonem ztenčena neb zrušena, nýbrž byla
ještě článkem XIX. základních zákonů stát-
ních (zaručujícím všem národům ve státě
rovné právo a prohlašujícím slavně: »Rov né
právo všech v zemích obvyklých
řečí ve škole, v úřadě a v životě
veřejném se od státu uznává,«
znova utvrzena a sesílena. —
Tyto zemské a říšské zákony
jež nemohou býti žádnými nařízeními vlád
ními vyzdviženy, tvoří nerozborný
jasný a solidní podklad zákonní pro
poměry jazykové u všech státních
zemských úřadů v zemích koruny
české. Ony neznají a nečiní žádného roz-
dílu mezi tak zy. zevnější neb vnitřní řečí
úřadův. Dle jasných jejich ustanovení jest
úplná rovnost obou zemských jazyků při
všech státních i zemských úřadech vlast
našich v zevnějším jako ve vnitřním úřado-
vání nepopíratelně přikázána.
9
article
Každékoliv podání, jež obyvatelstvo zemí
koruny české k úřadům neb soudům státním
podá, musí býti jak v t. zv. vnějším, tak
i t. zv vnitřním úřadování projednán
a vyřízeno v řeči podání, byla-lito
jedna z obou řečí zemských. —
Tojest zákonný a právní sťlav
otázky jazykové v zemích ko-
runy české.
Tomuto danému a psanému právu na-
šemu však odporoval od bachovského
absolutismu let padesátých počínaje,
vděk úpornému nám duchu sledujících po
sobě německo-centralistických vlád a systémů
vídeňských stav skutečný a odporuje
mu po zrušení Badenových nařízení a po
vydání tajných výnosů Kindingrových po
dnešní den.
Rovného práva jazyka našeho se u velm
mnohých státních úřadů zemí koruny české.
politických, berních, finančních, celních, po
štovních, železničních, školních, horních atd.
ani ve styku se stranami nešetří, ba ani
u všech soudův se tak neděje — zejmena
ne v našich krajích zněmčilých, na Moravě
a dokonce ve Slezsku!
A což teprve v tak zv. »vnitřním« jed-
nání úřadův a soudů: tu, vyjma kratičkou
éru Badenovu a částečně Gautschovu, stáleu
všech státních úřadů zemí našich všechno
projednávání záležitostí občanských, soud-
ních a veřejných, všechno úřadní dopisování
vzájemné jen po německu se děje, tu jest
jazyk český, jazyk většiny obyvatelstva, prostě
a úplně vyhostěn. — Od čtyřiceti let prote-
stujeme neunavně ve jmenu práva a zákona
proti tomuto nesnesitelnému stavu, a domá-
háme se prostě, poctivé restituce
zákonného právního stavu, který
jedině odpovídá pravdě věci, skutečným po-
měrům a potřebě, a právní jistotě našeho
národa, tedy rozhodné většiny obyvatelstva
naší vlasti. —
Badenův
Kindingrový
Gautschův
Morava
Slezsko
10
article
Kdybychom tedy žili v této říši v po-
měrech jen poněkud normálních, neobráce-
ných na rub zdravého rozumu, mohlo by
se za to míti, že jde o nastávajících těch
konferencích dohodčích ve Vídní o to, aby
konečně již jednou dobrému právu našemu
učiněno bylo za dost, že tedy vláda se na-
sazením veškeré své autority o to přičiní,
aby slova zákona skutkem se stala
»aby řeč česká ve všech větvíc
státní správy byla v zemích koruny
české s řečí německou v súplnou rovnost
postavena«, a k tomu konci aby od nynějška
»všickni úřadové veřejní a v šeckly soud
obsazeny byly jedině osobam
obojí řeči zemské mocnými«. To
a jedině to, jak trefně své doby dr. Be-
dřich Pacák prokázal (viz »Nár. Listy« ze
dne 29. ledna 1898) rozřešilo by spor ja-
zykový v Čechách v budoucnosti hravěa
pro věky. Puštěním této zása d
visí vše ve vzduchu. Jen jejím usku-
tečněním objevila by se v budoucnosti všecka
ostatní opatření jako provisoria. Jakmile by-
chom měli v Čechách vesměs úřadnictvo státní
obou jazyků znalé, jest po otázce jazykové
u státních úřadů. Upuštěním od zásady té
jest nerozřešení otázky té pro-
hlášeno permanentním. —
Jde ale vládě, jde Němcům při nastá
Be
Pacák
Němec
Vídeň
Čechy
11
article
vajících konferencích o rozřešení otázky
v tomto smyslu a duchu?
omae
Pohříchu, naprosto ne.
Němci chtějí naopak Čechy rozděliti.
aby si v nich pořídili vlastní německou
zemi, v níž by netrpěli českých úřadníkův
a vůbec ní slova českého a vláda dle všech
zpráv hledá formuli jakou by tento
absurdní požadavek německých
nacionálů byl aspoň z části vy-
plněn a proveden, my pak abychom
se s tím za koncessi vnitřní úřadní češtiny
v oblasti našich českých krajů a v úzounkém
pásmu krajů smíšených konečně smířilia
na to v parlamentě vídeňském dobrotu
dělali.
poq . sa n
Němec
Čechy
12
article
To jest dle nápovědí samých officios-
ních listů vlastiní a jediný úkol nastáva-
jících vídeňských konferencí: Nikoliv o re
stituci právního, zákonného stavu, nikolivo
konečné provedení zákony nám zajištěného
rovného práva ve všech úřadech a soudech
státních vlástí našich, nýbrž o to asi spíše
jde, abychom my z tohoto do
brého svého práva kvůli uspo-
kojení německých choutek notn
procento slevili, a nad to ještě ku
rozdělení své vlasti a k utvoření v ní no-
vého německého Šlesvik - Ho
štýnu přivolilii
To se tají za tou německou formul
»jednojazyčnosti úřadů«, to je tím plánem
rozdělení Čech na tré národních pásem.
Takové návrhy a plány očekávají naše po-
slance na konferencích vídeňských. V tom
vědomí musí na zejtří sbor poslanců národa
českého přistoupiti k vážné otázce: Jie sli
v prospěchu národa českého, aby
vůbec vy pravil své posly ku po-
dobnému vyjednávání na půdě ví-
deňské, či nebyl-li by prospěch velké věci
jeho lépe opatřen, kdyby odepřel obeslati vše-
liké konference dohodčí na tak dlouho, dokud
mu nebude se strany vlády dána pevná a
bezpečná jistota, že vláda nesitranně
uznává právo průvem a zákon
zákonem a jest ochotna zasaditi
se u Němcův, aby oni konečně upustili
od svého křivdícího vzdoru a přistoupili na
stanovisko práva, slušnosti a spravedlivosti-
na rovnost obou národů a jejich jazyků
v celé oblasti zemí koruny české!
Němcův
Šlesvik
Čechy
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 31. ledna. (Smiřovací kon-
ference — hlasy klerikální a pol-
ské.) Dle zpráv vídeňských listů smiřovací kon-
ference budou zahájeny v ponděli dne 5. února
v poledne proslovem dra. Körbra. První schůze
bude společna pro konferenci českou i morav-
skou. Věcné jednání bude se však díti v každé
konferenci zvlášť. Konference české zúčastní se
22 delegátů (po 11 z každé národnosti), konfe-
rence moravské 12 delegátů. Dojde-li na konfe-
rencích k dohodě stran osnovy jazykového zá-
kona, předloží ji vláda říšské radě. Nedojde-
k dohodě, předloží vláda sněmovně svou vlastní
osnovu jazykového zákona.
Pochybnosti o výsledku smiřovacích konfe-
rencí vzmáhají se i ve straně německo-kleri
kální. V »Linzer Volksblattu« projevují se obavy.
že konference zůstanou bezvýsledny a říšská
rada že i na dále bude k práci neschopna.
»Nikdo rozumný — pravi se dále v lineckém
listě — nebude vinu tohoto neúspěehu přičitati
vládě, nýbrž bude se věděti, že hlavním vin-
níkem jsou smutné poměry parlamentní«. Pisatel
očekává, že levice v brzku vyhlásí veřejně válku
novému ministerstvu, při němž bude státi jen
pravice a snad ještě křesťanští sociálové. —
Orgán štyrských klerikálů, »Grazer Volksblatt«,
také shledává podezřelé známky, nasvědčující
tomu, že levici jde o zmaření smiřovací akce
nové vlády. Pokud se týče smiřovacích konfe-
rencí, soudí, že Čechové, kteři jsou národně
i hospodářsky sjednocení, budou se cítiti mnohem
Linzer
Čecho
Praha
Grazer Volksblatt
14
article
pevnějšími, než Němci, jejichž souručenství před-
stavuje »míchanou společnost«.
Krakovský »Czas«ýl jenž na blížiefi se kon-
ference pohlížel dosud optimisticky, upadá také
v pochybnosti. Neběží prý o to, co bude státi
v popředí rozmluv, nýbržlo jich pozadí. A v tomto
pozadí bude s jedné strany státní právo české.
s druhé strany německá hegemonie. Ani to, ani
ono nebude předmětem konferenci, ale stojíc
v pozadí, bude míti vliv na veškero jednání.
»Němci — píše dále »Czase — na konferencích
ovšem nevystoupí s hegemonii, naopak budou
státi na půdě rovnoprávnosti (?). Čechové tak
nedaji na denní pořádek otázku slátního práva,
nýbrz budou žádati jen (2) za vyřízení olázky
jazykové. Ale za zády Němců, kteří zasednou
na konferencích, jsou tací, kteří veřejně vyzná-
vají, že nechtějí rovnoprávnosti, leč nadvládu
že trvají na starých tradicích německé převahy
v říši. Čechově pak, kleří zasednou na konfe-
rencích, nikdy se nezřekli státního práva a po-
kládají je za svou nejpevnější oporu. Proto, ač
se německá hegemonie a české státní právo na
konferencích neobjeví, přitomny tam přece budou.
A to jest důvod pro pochybnosti o jejich vý-
sledku«. »Czask se netají tím, že se mu příč
rovně české státní právo jako německá hegemonie
Obé by vedlo k odloučení Haliče od ostalních
zemí rakouských a v tom vidí pro Poláky ne-
bezpečí.
Němec
Czas
Čecho
Čechův
Polák
Halič
Czas
15
article
(Nač ministerstvo vojen stv
spotřebovalo roku 1897 třicet mil
lionů?) Společný ministr vojenství Krieg
hammer připravil delegacím roku 1898 nemil
překvapení, když jim předložil k dodatečnému
schválení úvěr třiceti millionů zl., jež bez svo-
lení parlamentů a delegací vydal r. 1897. Nač
byly peníze vydány, vysvětlil prý pan ministn
v důvěrně schůzi výborové do veřejnosti přišlo
tehda, že peněz bylo třeba na opatření nových
pušek, dělových nábojů a na nutné opevňovaci
práce. Vysvětlení ministrovo bylo prý tak pře-
svědčivé, že delegace úvěr dodatečně schválily.
Věc ta přišla na denní pořádek včerejší schůze
sněmu uherského, na němž žádáno dodatečné
schválení té části onoho válečného výdeje, jenž
připadá na Uhry. Na podnět, daný poslancem
Komjathem, ze strany Košutovy, ujal se slova
ministr-president Szell, aby sněmovné odůvodnil
nezbytnost výdaje z roku 1897. I dovídáme se
nyní, že ministerstvo války vydalo roku 1897
za nové malokaliberní ručnice pro záložní vojsko,
jež bylo opatřeno do té doby zbraní starou,
16.65 mill., za náboje dělostřelecké 7.025 mill.,
na rozmnožení vozatajského materiálu 3.875 mill
a zbytek 3.5 mill. zl. že byl vydán za urych-
lené práce opevňovací v Haliči, v Tyrolskua
v Kotoru. Ministr-president Szell nezůstal dlužen
odpověď ani na otázku, proti komu bylo
třeba tohoto náhlého zbrojení a zrychleného
opevňování. Všeho toho nebylo třeba ani proti
Rusku (opevňovací práce v Haliči), ani proti
Italii (opevňovací práce v Tyrolsku a v boce
kotorské), nýbrž jedině proti Turecku.
Krieg
Komjath
Košutův
Szell
Italia
Uhry
Halič
Tyrolsku
Kotor
Rusko
Tyrolsko
Turecko
mill
16
article
Turecko vedlo tehda válku proti Řecku a zmo-
bilisovalo mnohem více vojska, než bylo třeba
na pokoření Řecka. Proto musilo zbrojiti i Ra
kousko a opevňovati své hranice v Haliči, v Ty-
rolsku a v kotorské boce. Jak vidno, není nad
šikovný výklad. Uherskou sněmovnu také uspo-
kojil, tak že úvěr dodatečně schválila.
Z Brna, 31. ledna. (Dr. O t. bar. Pra
žák o situaci.) Bar. Pražák mluvil v ne
děli ve schůzi hospodářského spolku v Ždáni-
cich před svými voliči o politické sítuaci. Z ob-
šírné jeho řeči, v níž vyčerpal veškeru sou-
časnou látku, dotknul se ovšem i příštích smiřo-
vacích konferencí a německých požaďavků. Pr
té přiležitosti pravil: »Národ náš vůbec na kon-
ference dohodčí pohližeti může jenom jako na
pokus, kterak by podrobně měl uveden býti
v život platný zákon rovnoprávnostní, což arci
lze uskutečniti formou různou, — o zásadě
rovnoprávnostní samé však, poněvadž základně
platné a životní, do pražádného vyjednávánía
slevování s nikým a nikdy pouštěti se nemůže
a nebude. Proto jest samozřejmo, že ani o šl-
leném požadavku státní řeči némecké nemůže
V drobném prodejit
zanní číslo o sobě k. . . za nh
odpoledni
. . . Ha zk
Ve dlialkách na venkově
ranní čslo. . . . . . . . 10
sdpolední
.. . . . . . bb
Inseraty
rlatí sa hohevěe nopřel
Tiedplačení a insarty pěljíná sdmini-
strace v Harinnské nlici č. 3.
Tannsckásají za táž redakee
tiskirná a eipadice Ndnick Listš
kukvplay ae novrua di.
Pražák
Turecko
Řecko
Halič
Brno
17
article
nebude diskutovati i kdyby byl zakryt titulem
sebe nevinnějším, aniž vůbec o celku sváloduš-
ního programu levíčáckého, který na postulátu
tom a vůbec na snahách hegemonistických jest
založen. Vydáním programu toho Vůbec dosáhl
se krajního přiostření národního sporu, a to
obzvláště i na Moravě, kde program onen více
než třičtvršinovou českou většinu obyvatelstva
stlačiti chee definitivně na stupeň helótů nepa-
trné menšiny německé, nechtěje většině té při-
znati rovné právo jazykové, ačkoli by ona dě-
jinné i přítomné daleko větší a důvodnější ná-
roky měla na prvenství všeliké v této zemi.
Program ten, zejmena také pokud země naší se
týká, nemůže býti povazovan za program antu-
ální, za program reální strany politické, a my
pohlížeti na něj můžeme jenom jako na pouhou
donquijoterii a harlekynádu, s níž nelze se mu-
žům vážným vážně obírati,«
Morava
18
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 1. února.
sndniěho buržl
Dobrodružné zprávy z Bulharska,
Tyto dní kolovaly novinámí pověsti, že
Bulharsko se svolením Ruska prohlásí se dne
19. února za nezávislé království a že Rusko
při té přiležitosti vězme si Bürena.
Z dopisu, který ze Sofie obdřžely »IIer.
Bbg.«, nabýváme přesvědčení že tyto dobro-
družné zprávy nevznikly ve vídeňských redak-
eich, jak jsme podezírali, a neměly za účel
pouze provokovati Růsko k ubezpečení, že z
Bulharska nie, ani Burgas si nevezme, kdyby
ve Vídni prohlášena byla annexe Bosny a Her-
cegoviny, nýbřž že zrodily se tentokrát opravdu
ns
na bulharské půdě, v samé Sofii.
Dopisovatel praví, že diplomatický sbor
Sofli byl překvapen těmito pověstmi a že s ne-
klidem a napjatým očekáváním hledí vstřic nej-
bližší budouenosti. Členové diplomatického sboru,
kteří se k podobným orientálským pověstem
obyčejně trpělivě usmívají, v daném případě
chovají se méně skeptickyi
Avšak znalci Ruska, praví dopisovatel,
ruské politiky prohlašují, že všechny ty pověsti
jsou směšny, protože nejprvé Rusko nemyslí,
že by už byla nadešla vhodná doba k darování
Bulharsku nezávislosti, a za druhě, že bez soa-
hlasu Ruska kníže Ferdinand ničeho ne-
podnikne.
Büren
Ferdinand
Praha
Bulharsko
Rusko
Sofie
Burgas
Vídeň
Bosna
Soft
Heracegovina
19
article
I my jsme pevně přesvědčeni, že pověsti
zmíněné jsou plané i když pramenem jejich jsou
vládní kruhy bulharské. V tom připadě jsou
znamením, že vnitřní položení Bulharska je kri-
tické a že vláda snaží se před očima nespoko-
jeného národa vyčarovati kouzelné obrazy, aby
jeho pozornost a mysl upoutaly. Ale Bulhaři
jsou příliš realní, aby se domnívali, že prohlá
šení za království zapudí z jejich země hospo-
dářskou bídu a škrtne veliký státní dluh, s kte.
rým bulharský národ už nemůže zápolit. Ko-
nečně sousední království srbské jest jim po-
učnou výstrahou. Bída a propasť jeho roste do
nekonečna právě od té doby, co je Milan pro-
hlásil za království.
Odezva „Ligy vlastenecké“.
»Gazeta Toruúska« píše (prokládáme co pro-
loženo): Listy se rozpisují o odezvě jakési
»Ligy vlastenecké«, jejíž náčelníci nikomu z nás
a tedy ani redakcím nejsou známi. Některé
polské redakce pochybují o jsoucnosti takové
ligy a odezvu považují za fabrikát německý,
mající za účel seštvati Poláky s Ruskem, když
dělají, jako by sídlem ligy byla Varšava, a
odezva obrací se hlavně proti vládě ruské. Avšak
jsou i tací Poláci, kteří ve jsouenosť ligy věří.
Ať je tak neb onak, soudíme, že vydání
řečené odezvy neposlouží pol-
ské věci, ať je pořízeno krátkozrakými vla-
stenci polskými, nebo agenty, Polákům nepřá-
telskými. Určitě nemožno věděti, kdo ji vydal,
neboť autorové nechtějí odkrýti hledí. Fakt, že
ani v polských redakcích nevědí o jsoucnosti ligy,
mluví v neprospěch autorův odezvy a budí po-
dezření, že, nejsou-li oni cizími agenty, patří
Bulhar
Milan
Polák
Bulharsko
ko
Rusko
Varšava
Gazeta Toruúsko
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Zimní bouře na Černém moři.
Stroskotaný parník »ihart. Dle očitého svědka.
Třetího prosince zvedl se severovýchodn
vítr, dobře známý v Novorossijsku, strachovaný
námořníky. Šestého už dostihl nebývalé síly
Uragan spouštěl se s okolních hor a jako
vzteklý padal do zálivu, zdvihaje celé hory vln
jež s ustrašující rychlostí hnaly se ke břehu
narážely o břehy a tříštily se na milliony strují
které podchycené orkánem vrhaly se na město,
měníce se letem v ledové jehly.
V zálivu povstal pekelný tanec. Odražené
od pobřeží vlny, tloukly se se zadními a vítr
šlehaje řval a rozhazoval vše, co mu bylo
v cestě. Mlha padající s horských úžlabin, za-
halovala všecko — město, moře i hory. Bylo
to děsné.
Zle bylo na moři, ale ve městě nebylo lépe.
Po ulicích choditi nemožno. Jen v okamžiku,
kdy vichr dechu nabíral, bylo možno pohybo-
vati se ku předu. Mrazu 27° Reaumura. Ráno
7. prosince vyšel jsem z domu odětý jako pro
severní pól. Dokud chránily domy, ještě se to
šlo, ale za rohem přímo k moři hned mne to
srazilo k zemi a vítr zuřivě zahvídal nade mnou,
nesa celé spousty sněhového prachu a mořské
tříště. Šlebaly mně po tváři a zalepily oči.
S namaháním jsem vstal a nahnut ku předu
zápasím, padaje po každém kroku. Všude obraz
vzrušení. Sházené střechy a krovy po zemi. Po-
lámané tovární kominy trčí k nebi, rozvalené
stěny a rozházené ploty daleko leží od původ
niho mista. Převrácené telegrafní sloupy s po-
trhaným drátem, jenž pokryt ledovým rukávní-
kem, mezi tím povalené kandelábry, pokryté
vrstvou ledu. Železné traversy zohýbané a domy
pokryté do sáhu výše vrstvou ledu. U mnohých
domů závěje do výšky střech. Okna i stěny
přikryty lípkým sněhem a domy rovnoběžné
s mořem jsou holé hromady ledu.
Reaumura
Novorossijsk
21
article
Na ulici ani fiakra neviděti, jen řídko pěší
chodec stěží přemáhá vichr. Skrze mlhu skoro
u samého břehu viděti vrcholek stožáru. »Snad
tu nerozbit o břeh parník?« přišla mně my-
šlenka. Zde nikdy nepřistávaly parníky. Chci
k němu. Ale vítr nemaje zde překážky dul
strašnou silou. Dýchati skoro nemožno. Vítr
mě svalil na zem, i obrátím se tváří do sněhu
a nadýchám se. Zpozorovali mne z parníkua
pískají parním strojem. Však pro bouři ledva
slyšeti. Padaje a vázna v mokrém sněhu plížím
se, jak bouře dovolovala, ku břehu. Na parníku
viděti 3 silhuety. Jsem u břehu. Moře oblilo
mě ledovou sprchou. Parník vjel na mělčinu
as 16—17 sáhů od břehu. S paluby volají n
mě troubou (rupor), ale pro bouři nic nemohu
srozuměti. Ukazuji rukama, že neslyším. Zase
volají, ale marně. Vítr mě zase srazil k zemi.
Již ani nevstávám, sedím, opírám se nohama do
sněhu. Rukama se držím za hromádky ledu.
Moře po mně stříká, oděv pokrývá se mi ledo-
vou korou. Studeno proniká do kostí. Mlha za-
haluje vše, slyším jen hlas lodního dunidla.
Odhaluju bašlik od uší. Naslouchám. »Ochrannou
stanici... uvědomte,« zdálo se mi, že roze-
znávám slova.
Zůstati déle zde, neměl bych síly. Tváře
jen hoří, řasy na očich zamrzly, na jazyku a
v ústech cítím slané stříkání. Jako jehly vráží
se mi do tváří. Ruce a nohy přestávámi cíti.
22
article
začinají tuhnouti. Podniknouti něco nemám sil
a zůstati déle — bylo by nesmyslem. — Obrá-
tím se a běžím k městu. Orkán mě nesl. Ani
jednou neuvázl jsem ve sněhu mokrém od
mořské sprchy ještě nezamrzlé. Běžím tak ry-
ehle, že jsem celý zpocen a začínám se dusiti.
Obejíti roh domu nebylo možno. Třeba se
proplížiti kolem. Do stanice dojiti jsem nemohl.
Na ulici ani živé duše. Zazvonit někde u domu.
ale kde? U většiny objeví se služka a poslat
ji na ochranou stanici, ani pomyšlení. Nejblíže
mám do našieh kasáren. Vyzvu vojsko. Povědě
jsem o co jde. Vojáků se přihlásilo mnoho. Vy-
bral jsem 6 lidí a povelel obléci se co nejte-
pleji a vziti provazy. Pokud se oblékali, zatím
jsem okřál.
Na stanici též dáno věděti. Vzali jsmes
za ruce a šli ku břehu. S nesmírnými obtížemi
došli jsme k parníku. Státi na břehu nebylo
možno. Lehli jsme a začali volati, abychom na
sebe upozornili parník. Ale odtamtud nás dlouho
nemohli zpozorovati. Mhla byla teď ještě hustší
a vítr silnější než dříve. Parník vůbec nevi-
děti. Vlny nás neustále zalívaly, tak že náš
oděv úplné zamrzl. Přehoditi provaz pro při-
lišnou vzdálenost se nám nepoštěstilo. Kámen
na konec přivázaný, vítr stále donášel zpět. Na
pokus doplouti k parníku nebylo též pomyšlení.
Všechno lidské namahání tu márno. Nozbý
valo než spoléhati na boha a vytrvalost po-
sádky a zůstati nečinnými pozorovateli.
Přes tři hodiny namáhali jsme své síly, a
když nebylo již déle možno vytrvati, vrátili
jsme se do kasáren. Celou noc zuřila bouře.
Teprve 8. prosince k jitru se poněkud utišila
Mhla již nebyia i vítr byl menší, U břehu byl
mnoho plynoucího ledu. Mezi parníkem a ná
Mhl
23
article
břežím bylo ho tolik, že přes položená široká
prkna mohlo se choditi.
Časně z rána vojáci byli již na břehu. Ale
ještě dříve pokoušeli se již čtyři potápěči pro
brati k parníku, odkud na břeh přehozeno lano
Stalo se to ještě včera večer. Potápěč se vrace
domů. S parníku vypálili raketu, na níž přivá-
zán tenký provaz. Našed raketu, potápěč zpozo
roval provaz, vytáhnul, přivázal na břehu a ráno
se čtyřmi soudruhy na čluně se snažili prokle
stiti dráhu mezi krami ledu k uvázlému par-
níku. Přinesli jsme prkna, svázali je provazy
a položili na led. Nad nimi napnuto lano, a po
tomto více než chatrném mostě začalo zachra-
ňování nešťastných. Některé vynášeli na rukách
z lodě, spouštěli je po provazech na prkna,
kdež je druzí kladli na své ruce a přenášeli ku
břehu. Někteří sami se potáceli po prknech.
Všichni odvedeni do kasáren. Děti a nemocní
donešeni tam na rukách. S paluby musili čtyři
lidi odtrhnouti od ledu. Mrtvých nebylo. Někteř
měli oznobené prsty i uši. Jenom u dvou bylo
oznobení tak značné, že bylo třeba odevzdati je
do nemocnice. Ostatní umístěni v kasárnách maj-
kopského záložního batalionu, kde je nasytili
ošatili. Co nešťastníci vytrpěli, vychází z vypra-
vování kormidelníka Michala Mandryka.
»lhor« vyšel z Batumu s nákladem vína.
stavebního dříví a bavlny. Cestujících s námoř
níky bylo 50. Mezi nimi 4 ženštíny a 6 dětí.
V neděli, 5. prosince (po star. stylu) připluli ve
4 hodiny odpoledne do novorosijského zálivu,
ale do přístavu nemohli. Polámalo se kormidlo.
Vyhodili dvě kotvy a čekali, až se vítr utiší.
Vítr lodí strašně zmítal. V pondělí začali dávati
signály ochrannému přístavnímu parníku, aby
nám pomohl. Odpověděl, aby se více přibližili,
Michalus Mandryk
novorosijský záliv
24
article
sám že nemůže se dál odvážiti. Kapitán přiká-
zal vytáhnouti kotvy, ale to bylo nemožné. Lod
to začalo unášeti ke břehu. Dána zpáteční pára
ale přece to žene dále ku břehu. Kotvy jen
škrábaly po dně. Tak minulo pondělí. V úterý
ráno korma vjela na skálu. Přikázáno rozný-
tovat kotvy. S jednou se to poštěstilo, druhá
nějak vzdorovala. Parník se obrátil bokem
k větru a loď sedla na mělčinu celým předkem.
Přikázáno všem vzíti na sebe ochranné pasy.
Námořníci po celý den odstraňovali z lodi vodu.
Nebylo čeho k jídlu. Aby se zahřáli, stěsnali
se všickni v malou kajutu. Celý úterek takto
prostáli, dávajíce signály o pomoc. Viděli po
břehu přicházející lidi, kteří trochu postáli, ale
zase odcházeli, Signály nepochybně nebylo pro
hustou mlhu viděti. Pouštěli rakety s provazem
a psaním, stříleli, ale vše nadarmo. Kormista
oblékl potápěcí oblek a s provazem v ruce
skočil do moře, zamýšleje vyplouti na břeh.
Nebylo možno. Jedva živého jej vytáhli z vody.
V noci myslili, že bude všemu konec. Mnozí
začali se modliti. Kdo na moři nebýval, strachu
nemíval. Ve středu teprv uzřeli potápěče, blížící
se po člunu. Potom po prknech dostali se na
břeh ...
Parník ještě dnes trčí na mělčině. Je to
hromada ledu. Moře okolo bez mála do polo-
viny zálivu je zamrzlé. Chodí se po něm. Led
je silnější nad dva lokte. Kromě »lhora« vrženy
na břeh dvě plachetní lodi a jeden anglický
parnik. Přístav od 1840. roku nikdo zamrzlý
neviděl.
V Novorossijsku, v prosinci 1899.
J. Šedivý-
Dán
J Šedivá
Novorossijsk