1
article
přítel, jemuž prý v příčině té také brzy potom do-
psal, ale k dopisu nedostal odpovědi. A právě onto
byl, jenž z místnosti poslední odcházel a jenž
si prý při loučení nápadně počínal.
Hradecký mladík skutečně skvosty ty odnesl.
Rozjařen požitím lihovin a rozčilen mrzce prohý
řenou nocí, neuvážil následků nejapného jednání
provedl nesmyslný kousek. A také dopis od přítele
z D., vybízejícího jej k navrácení odnesených před-
mětů, obdržel. Ale šperků nevrátil, protože se s ám
před sebou zastyděl, že se pro své jednání
do duše pociťoval zničeným, bídným ... A divné
myšlenky kolotaly mu rozpálenou lebí. Vyzývají jej
k vrácení cenných předmětů, které si neprávem vzal,
štítí se ho... ukazují na něho jako na zlosyna . ..
ba budou před ním varovati ostatní společnost lid-
skou... bouchnou za ním kriminálními vraty a na-
posled bude si šeptat svět, aby to slyšel i ten, kdo
o tom až do té chvíle nevěděl: »Vidíte ho, vidíte?
To je ten vyškolený zloděj, ten nebezpečný zlo-
děj, jenž krade lidem skvosty, před nímž se všecko
třese — — —.
A to všechno jest on! On, synek zámožných
čestných lidí.
Ne, ne! Měl těch hrozných myšlének dost
dost a v duchu proklínal osudnou chvíli, kteráž vy-
lákala jej v nešťastný den z městských zdí do osud
ného zátiší, v němž tak bídně probil noc a nyní od
pykává své příšerné dobrodružství strašnými výčit-
kami týraného svědomí.
Mladý muž rozhodl se pro plán zcela zvláštní
Zajede do D., vyhledá kamaráda a vyzná se mu,
že skvosty odnesl. Poví mu, že učinil tak z nejap-
ného žertu, beze zlého úmyslu a že nechtěl nikomu
na majetku uškoditi. Aby však v očích nikoho ne-
platil za zloděje, oznámí příteli zároveň, že věci na
cestě domů ztratil, protože byl pitkou schvácen
v této chvíli že přichází nahradit plnou cenu všeho.
lidska
2
article
Tím, jedině tím vše se napraví a nemilou historku
na věky zase uspí čas. Šperky zatím zastaví v Praze
a k obnosu na ně půjčenému přidá zbytek ceny, již
určí mu d—ský přítel
Ještě téhož dne odjížděl rozvažující mladík rych-
líkem z Hradce do Prahy, kdež na skvosty obdrže
v zastavárně 140 korun. Nejbližším vlakem ubíral se
opět k domovu... Ale zde očekávalo jej překva-
pení, jehož se ani ve snu nenadál a jež ho málem
připraviti mohlo o rozum... Sluha s premovanou
čepicí doručoval mu v předsíni úřadní obsílku
k prvému výslechu u vyšetřujícího soudce — — pro
zločin krádeže... A v přítomnosti sluhově meškal
zničený otec, aby na synu zvěděl při prvém oslovení
po návratu z pražské cesty, kde že jeho dítě kradlo,
kdy že dostalo se na kluzkou cestu žití, při které že
příležitosti stalo se sprostým zlodějem — — —
Nezbývalo, nežli svěřit se otci se svatou prav-
dou. Zoufalý hoch kajícně k činu se přiznal a ener-
gický otec, vida nezbytí, neprodleně také zakročil.
Sebral syna a odjel s ním bez meškání do D. Zde
bylo s ním sděleno, že rodina poškozeného mladíka
čítá si efektivní škodu obnosem 600
korun a že požaduje »jmenem vzniklých výloh«
ještě náhradu dalších 80 korun. Otec hrade-
ckého hocha zavázal se již také obnosy ty v prů-
běhu 24 hodin nahraditi a vypravil se také
domů pro peníze. Ale ke složení peněz nedošlo.
U soudu totiž zvěděl otec, že nahražením škody
udánlivé následků zavedeného šetření nijak neod-
činí, ba, že se ani do té doby vůbec ještě neví
jak na věc pohlížeti bude státní zastupitelství.
Šperk
Praha
Hradec
3
article
Jeť dle našich zákonů jen tehda možno vyhnouti
se trestnímu stíhání pro zločin ze ziskuchtivosti spá-
chaný, byla-li vzniklá škoda nahražena účinnou
litostí před podáním trestního oznámení. Zde však
již oznámení se stalo a vyšetřování s mladým mu-
žem již bylo zavedeno. A podle výše označené
škody určuje se i kompetence soudních instancí.
Kdyby v tomto případě byla škoda skutečně obná-
šela 600 korun, ocitl se žalovaný před lavicemi po-
rotců. Ale právě v tom byl háček.
Státnímu zastupitelství nezdál se nárok poškoze)
ných oprávněným i učiněn návrh na výslech odbor-
ných znalců, kteříž pak ku všeobecnému překvapení
ocenili šperky na nejvyšší obnos 214
korun. Tím arci přestala zde příslušnost soudců
lidových a mladý provinilec ocitl se před čtyřčlen-
ným senátem, aby se ze zločinu krádeže skvost
zodpovídal zkoušeným soudcům.
Přelíčení, jak již označeno, konalo se v těchto
dnech. Předsedal mu president pan Kvěch, veřej
ným žalobcem byl státní zástupce pan Matouš
obhájení žalovaného jinocha převzal pan sekretái
Scheidler z Prahy.
Kvěch
Matouš
Scheidler
Praha
4
article
Obviněný setrval na původním tvrzení, uváděje
že v nešťastné chvíli jednal z pouhého žertu, jehož
nevčasnosti a nemístnosti stal se nepředvídanou
obětí.
Vřelou řeč promluvil za svého klienta obbájce
pan Scheidler. Dokazoval, že tu není ani motivu
ze ziskuchtivosti, ani zlého úmyslu a že skutečně
šlo jen o nejapné zažertování; obhájce poukazoval
k pečlivému vychování, kteréž synu věnovati se
snaži! ubohý otec, promluvil o blahých poměrech
majetkových, v nichž rodina obviněného žije a ko-
nečně ujal se cti a dobrého jmena otcova, jenž tak
bolestně trpí za neprozřetelnost synovu. K závěru
svých vývodů žádal obhajce, aby klient jeho žaloby
byl sproštěn aneb alespoň jen k mírnému trestu od-
souzen.
Senát po dlouhé poradě uznal žalovaného vin-
ným ve směru žalobního děje a rozsudek zněl na
čtyři měsíce prostého žaláře ..
Rozsudek způsobil ve veřejnosti nemalé vzrušení.
Mladý muž, zničený nyní nejen útrapami duševní
rozervanosti, ale i připravený o kariéra budoucnosti,
jež se na něho z počátku tak blaženě usmívala,
s trpkou zkušeností vstoupí asi do arény příštího
žití . .
Scheidler
6
article
Osobní z Moravy. Zatímní finanční konci
Osobní z Moravy. Zatímní finanční konci
pisté Karel Wagner, Frt. Sobotka, Karel Vi-
lím a Jaroslav Pokorný, dále konceptní prakti-
kanti Jan Šabacký, Václav Poustka, Josef
Wurm a Karel Jeb jmenováni byli od finančního
ředitelstva zemského pro markrabství moravské sku-
tečnými koncipisty v X. třídě.
Věstník vojenský. Stav železniční
ho a telegr. pluku rozmnožuje se od 1. ledna
1901 o 4 nadporučíky, 5 šikovatelů, 8 četařů a 4 dů-
stojnické sluhy, dále pak o 5 četařů a 5 desátníků
(při současném zmenšení stavu o 5 nadzákopníkůa
5 podzákopníků) a konečně o 5 dělmistrů. Dělmistři
ti přidělí se plukovnímu štábu bez vřadění do jisté
pořadové třídy gážistů a dostanou výstroj jako děl-
mistři technického vojen. komitétu.
Z obrany zemské. Okres. šiko vateli
od 1. října 1900 jmenováni byli zatímní okres. šiko-
vatelé Frant. Novotný od brněnského 14., Karel
Havel a Karel Maurer od čáslavského 12. pěšího
pluku zemské obrany. Na odpočinek dává se od
1. února setník 1. třídy na dovolené od pražského
8. pluku Vinc. Weltzl v Praze.
Přespolni pošta zavedena bude od 21. t. m.
v obvodu poštov. úřadu v Červených Pečkách
v okresu kolínském a od 21. ledna v Libouchci po
případě v Ústí nad Labem.
Wagner
Frt
Karel V
Pokorná
Šabacký
Poustka
Wurm
Karel Jeb
František
Novotná
Havel
Maurer
Vinc
Morava
Sobotka
Praha
Libouchec
Ústí nad Labe
Červená Pečky
7
article
Misto skutečného učitele kreslení jako
Misto skutečného učitele kreslení jako
předmětu hlavního obsadí se od nového škol. roku
na českém státním gymnasiu v Plzní. Žádosti svědčící
ministerstvu vyučování též s uvedením nároku co do
let suplentských do 28. února školní radě zemské
pro království české v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 8. ledna 1901: Musílková Františka.
soukromnice, 60 roků, 857—I. Komedova Johanna,
dcera řeznického pomocníka, 11 měsíců, 123—VI.
Hoffmann Jindřich, knoflikář, 60 roků, 1640—II. Ha-
mousova Marie, dcera uzenářského pomocníka, 23/4 r.
552—II. Poppe Josef, rukavičkář, 47 roků, 555—II.
Macáková Barbora, vdova po tesaři, 77 r., 1873—-II.
— Ve všeobecné nemocnici: Peková Ro-
salie, manželka topiče, 35 roků. Průchová Anna,
vdova po zahradníku, 83 roky. Unruhova Emilie,
dcera pilnikáře, 12 roků. Pošvova Anna, dcera ko-
váře, 5 měsíců. — U milosrdných sestera
Hablíková Magdalena, vdova po inkasistovi, 78 roků.
Javorová Kateřina, nádennice, 65 roků.
Johann
Hoffmann
Jindřich
Marie
Popp
Macáková
Průchová
Anna
Pošvův
Kateřina
Plzeň
Praha
Musílková František
Hablíková Magdalena
Peková Ro
Unruhův Emilie
8
article
Příznivcům našim
Příznivcům našim
Tělocvičná jednota »Sokol« v Mor. Ostravě, na-
byvši v posledních letech značného rozkvětu, zabývá
se již po delší dobu zřízením vlastní tělocvičny.
Nynější tělocvičné místnosti jsou úplně nevyho-
vující a zabraňují následkem toho dalšímu vzrůstua
pokroku jejímu. Sbírky pořádané ve prospěch fondu
ku vystavění tělocvičny dostoupily té výše, že za-
koupeno býti mohlo stavební místo nyní v ceně asi
15.000 K a získáno 4000 K stavebního fondu, takže
se již vážně pomýšleti může na zřízení tělocvičny.
Za tím účelem utvořen spolek »Družstvo
pro zřízenítělocvičny protělocvič-
nou jednotu »Sokol« v Mor. Ostravě«,
jehož majetkem tělocvična bude a jehož povinností
bude pečovati o brzké provedení stavby tělocvičny.
Členem může se státi každý, a to buď zakláda-
jícím nebo přispívajícím.
Zakládajícím členem stane se ten, kdo nejméně
100 K najednou nebo během roku složí. Kdo složí
nejméně 200 K, zaznamenán bude ku vděčné paměti
na pamětní desce v budově jako zakladatel.
Přispívajícím členem se stane každý, kdo ročně
platí příspěvek 2 k.
Dovolujeme si Vás zváti, byste se stal členem
družstva utvořeného a tím nám přispěl k uskutečnění
úkolu našeho.
Ustavující schůze koná se v neděli, dne
13. ledna 1901 v Palackého dvoraně v Národním
domě v Mor. Ostravě o 3. hod. odpol.
Veškeré peněžité příspěvky zasílány buďtež na
bratra Robrrta Bíhala, učitele v Polské
Ostravě.
Na zdar
Výbor tělocvičné jednoty »Sokols
v Mor. Ostravě.
Robrrt Bíhal
Morava
Ostrava
Palacký
Sokol
národní dům
9
article
A vzdaloval se, kývaje na nás blahosklonně,
jakoby nám dokazoval svou přízeň.
— Udatný vojín! zachechtal se Lev, vystrkujez
křoví svou potutelnou tvář.
— Nedělej hlouposti, Lve! zavolal jsem na něho.
Rychle odtáhl hlavu a zmízel v zelení.
— Co budeme dělati? ptal se mne Vasa.
— Očekávati nepřítele.
— A bude to trvati dlouho?
— Nevím, možná, že sem vůbec nepůjde.
— A proč nás sem tedy postavili?
— K vůli opatrnosti.
— Saša jest, jak se zdá, zkušený vojín ! pravil Vasa,
usmívaje se roztržitě.
— Chcete, já vám budu tykati a vy mně také?
zeptal jsem se ho pojednou, nechápaje sám, jak mně to
vyklouzlo.
— Děkuji vám, chci . . . díky, opakoval a začer-
venal se.
— Chtěl bys býti v opravdové bitvě, Vaso? zeptal
jsem se ho rychle, aby rozmluva neuvázla na tom »díky«.
— V bitvě? opakoval Vasa, usedaje do trávy. Nel
Rány, krev, řežou ruce a nohy, promluvil pomalu a celé
jeho tělo se zachvělo, jakoby viděl zároveň všechny
hrůzy války před sebou. Nejlépe jest, když zabijí člo-
věka najednou.
— Lépe, když nezabijí a ty zvítězíš.
— To ví bůh! odpověděl tiše, pozvedl rychle hlavu
a podíval se s úsměvem na mne.
Lev právě vystrčil opět hlavu z křoví.
— Boro! Boro! volal na mne tlumeně, dávaje mně
rukou znamení.
Lev
Vasa
Saša
Rán
Bora
10
article
— Podívej se sem!
Několik kroků od jeho úkrytu, vytažena polovičně
na břeh, ležela loď s osmi vesly, v které někdy večer
Foma Bogdanovič vozíval své hosty po jezeře. Byla za-
jisté vytažena k vůli správce, poněvadž vedrem pukala,a
na slunci prokukovaly velké štěrbiny.
— Já tam vlezu, pravil Lev a běžel k lodi.
— Polezeš tam a upadneš! volal jsem na něho.
Ale Lev již přistrčil k lodi jakýsi špalek, povalující
se na břehu, postavil ho, vylezl naň, přidržel se oběma
rukama okraje a octl se v lodi.
— Jak výborně odtud vidím! křičel z lodi, nyní
jich nepropustím! ani za nevím co. Dostal jsem se do níl
obrátil se ke mně, skákaje po lavičkách a troubě do hrsti
nějaký pochod.
Mohl jsem ho přemluviti, aby vylezl z lodi, ale
nezáleželo mně nyní na něm. Myslel jsem na svého no-
vého druha. Jeho úsměv mne neoklamal. Porozuměl jsem,
že v posledních jeho slovech se skrývala duševní těžko-
myslnost. Nezakusil jsem dosud žádného hoře, a bylo
mně za těžko pochopovati u jiného neustálý, nepomíjející
zármutek.
Co jest to za podivného chlapce ! pravil jsem sám
k sobě, což by chtěl odpočívati v dusné, těsné rakvi, pod
těžkou zemí, zachvěl jsem se mimovolně při této my-
šlence, — což není lépe žíti, dýchati volný vzduch?
Rozhledl jsem se kolem sebe. Den byl velmi jasný,
nebe tmavomodré! Lesknoucí se kapky, stopy to noční
bouře, chvěly se na svěžích listech . . . Vzduchem se
nesla vůně kozího pysku a akacií . .
— Podívej se Vaso, jak jest zde pěkně! pravil
jsem, blíže se k němu.
Bogdanovič
Vasa