1
article
108.50, dráha Karla Ludv. —.—, polab. dráha
468.—, rakouská zbrojovka —.—, turecké
tabákové režie —.—, alpinky 425.—, rým.-
muráň. 456.—, pražské želez. společ. 1630.—
turecké losy 105.—, mostecké uhlářské společ
nosti —.— po —.—, pozemkové —.—, paro-
plavební —.—, buštěhradské A. —.— (—.—)
buštěhradské B. —.—, západočeské uhelné
společnosti —.—, tramway a) —.—, tramway
b) —.—, Lloyd —.—, Poldina huť —
české báňské —.—, montanní —.—, vídeňské
cihlářské —.—, hirtenberské —.—, silniční
A. —.—, B. —.—, Rudolf ova huť —.—
Smýšlení klidné.
Z Nového Yorku, 11. ledna 1901. (Telegram
»Národních Listů«). Pšenice ustálená, na místě 813/s,
na leden —, na březen 811/2, na květen 811/2,
kukuřice na březen 451/4, na květen 441/4. Mouka
2.80. Dovozné za obilí 31/2. Cukr 31/2. Káva 73/1s.
Směnky na Londýn 4.831/4. Stříbro 6334.
Ludv
Lloyd
Rudolf ovum
Nový York
Londýn
západočeský uhelný společnost
Poldin huť
2
article
Poslední zprávy.
Poslední zprávy.
Z Petrohradu, 12. ledna. (C.-B.) Při
včerejší slavnosti na rozloučenou s německým
velevyslancem kn. Radolínem uspořádané
německou kolonií, pronesl velevyslanec pří-
pitek oběma císařům, v němž vyslovil svou
radost nad uzdravením císaře Mikuláše
a dodal, že pracoval s duší tělem na zacho-
vání a povznesení starých dobrých styků
mezi Německem a Ruskem, jichž zájmy ži-
votní se nikde nekřižují, naopak při dobré
vůli mohou ke společnému prospěchu spolu
postupovati a na velkém díle míru spolu-
působiti.
Boje v Číně.
Z Nového Yorku, 11. ledna. (C.-B.) »Reu
terova kancelář« oznamuje z Pekina ze dne 10-
Princ Čin obdržel od císařského dvora tele
gram, kterýmž se protestuje proti 2.
článku nóty velmocí, ježto se v něm
žádá za potrestání většího počtu osob, než uve-
deno bylo v císařském dekretu ze dne posled-
ního září. Čin odpověděl, že bude o jednotlivých
odstavcích lze jednati teprv, až nóta bude pode-
psána, ježto se vyslancové zdráhají vyslýchati
námitky, než dostanou definitivní odpověď. —
Němci chtějí vykonati vojenskou parádu na po-
čest prince Chuna, bratra císaře Kvansy.
Princ Chun odpověděl, že není sice žádným
úřadním zástupcem čínského dvora, že však zná
úmysl svého bratra, do Pekina se navrátit. Dále
prohlásil Chun, že záležitost, o níž jde, posu-
zována býti musí se stanoviska
činského, čehož cizinci nečiní.
Čína protestuje proti požadavku, aby měla
vyslaneciva v Pekině stálé vojenské stráže
Mikuláš
Němec
Chun
Petrohrad
Německo
Rusko
Čína
Nový York
3
article
chce takovéto opatření dopustiti jenom na čas
Boxerské hnutí vzešlo z pohnutek
ryze vlasteneckých. Cizinci vyžadovali
si po mnohá léta obchodních výsad a zbohatli
ziskem, z těchto privilegií plynoucím. Oni vnu-
covali Číně nevýhodné smleuvy
hrozbami, že zaberou nejlepší části země,
bude-li se Čína vzpírati. Čínský národ byl po-
stupně ztrátou Vejhaveje, Port-Arthuru a jiných
území podněcován. Podobné výbuchy udávají
se u všech národů východu.
Z Londýna, 12. ledna. (C.-B.) Markýz
of Salisbury projevil dle »Daily Chroniclu«
svůj souhlas, aby železniční tra
Njučvan-Šanhajkvan Rusku byla
postoupena. Dráha tato nemá dále náležet
anglické společnosti a nemá na ní tato společ
nost provozovati vozbu.
Z Londýna, 12. ledna. (C.-B.) Dl
telegramu, jejž přináší »Standard« ze Šanchaje
ze dne 10., je čínský císař v Sinanu
zajat a není s to do Pekina utéci.
Arthur
Čína
Londýn
Salisbury
Rusko
Sinan
Daily Chronicl
4
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Zappellačního senátu živnosten-
ského soudu.
Antonín V. byl zaměstnán jako komptoirista
u jistého obchodníka v Karlíně. V měsíci červenci
1900, sotva že komptoir byl zavřen, prchal V., ni-
koli na procházku, nýbrž po ulicích karlínskýcha
pátral, který obchod kupecký jest ještě otevřen. Ne-
byl k takové revisi nikým vyzván, konal ji dobro
volně a to s pečlivostí kromobyčejnou. Jedné neděle
přišel komptoirista také do obchodu p. Č. v Karlíně
a vybízel k uzavření krámu. Na toto dobrovolné
urgování stěžoval si druhého dne obchodník p. Č.
zaměstnavateli mladíka a podotkl při tom: »Tako-
vého 1. bych já ve svém krámě nestrpěl, toho bych
hned vyhodil«. A na to principál odvětil: »Tojá
také udělám«. Komptoirista sice tvrdil, že brzo
potom zaměstnavatel zvolal: »Marš na hodinu, já
vás tady nestrpím!« ale toto tvrzení svědkové ne-
potvrdili. Na to komptoirista o půl 6. hod. odpol.
opustil krám, ač tam měl do 6 hodin pracovat,
takže korrespondenci musil principál sám obstarati.
Antonín
Karlín
5
article
Druhého rána přišel komptoirista do obchodu a
ptal se principála, zda to s tou výpovědí myslil do
opravdy a zda jí nedal v okamžitém rozčilení. A na
to dostal odpověď, že výpověď je platná, poněvadž
neoprávněně se vzdálil z komptoiru. Komptoirista
žalobou, u živnostenského soudu podanou, domáhal
se náhrady v obnosu 280 K za půltřetího měsíce,
poněvadž bezdůvodně okamžitě byl propuštěn. Při
líčení u živnostenského soudu prohlásil přincipál,
že komptoiristu okamžitě zbavil místa z toho dů-
vodu, že se vzdálil a nařízené jemu práce nevy-
konal. Soud žalobě komptoiristy vyhověl a sice
z toho důvodu, že tento ojedinělý důvod nebyl tak
značné důležitosti, aby se stal podkladem pro oka-
mžité propuštění. Obchodník z rozsudku podal od-
volání, o kterém rozhodoval u zemského soudu šesti-
členný senát, který se skládal z pp. vrchního rady
7
article
Sroubka, radů Nováka a Krušiny a přísedících pp.
Grossmanna a Štětky. Po projednání sporu odvo-
lací senát rozsudek první stolice v plném rozsahu
Ve veselé společnosti.
Před čtyřčlenným senátem v Hradci
Králové.
(Pův. zpráva »Nár. Listů «.)
V těchto dnech projednáváno bylo před čtyř-
členným senátem zdejšího krajského soudu zajímavé
líčení, jehož průběh, zejmena pro mladší svět může
býti nemálo poučným a do jisté míry i výstražným.
Mladý muž z vážené měšťanské rodiny, kteráž po-
žívá značného jmění, zavítal před nedlouhým časem
nahodile do veselé společnosti několika přátel v D.
s nimiž pak ztrávil zbytek dne a zdržel se i po val-
nou čásť v noci. Hoši dali se v soukromém bytě jed-
noho z d—ských kamarádů — statkářova syna —
do hry v karty a nestřídmým kouřením a nezřízenou
pitkou »krátili« si čas noční chvíle, v níž svedla je
z různých končin rodného kraje tak nepředvídana
náhoda.
Konečně nebylo do chvíle, kdy se rozbřesknouti
mělo, již tak daleko a mladíci, uondání tíhou
prohýřené noci, počali se zvedati se svých sedadel.
Stopy těžkých okamžiků, jevící se ve vybledlých
tvářích a strhaném zraku hlásaly zcela zřejmě, že
mládenci zapudili dobu obvyklého odpočinku poněkud
rozmařile a nezvykle. Sotva že se udrželi na nohou
a s přemáháním konečně podali si ruce na rozlou-
čenou, abysi v o sudné chvíli zmatenosti jazyků za-
blabolili slib o novém, brzkém shledání ..
Někteří vypravili se z D. k domovu vlaky, jiní
dovlékli se do vychladlých a opuštěných peřin do
svých příbytků za přispění ostatních, méně přetíže
ných soudruhů ...
Novák
Krušina
Grossmann
Štětka
Hradec Králové
8
article
Ale neuplynuly od té chvíle ani 24 hodiny a
prostá historka o zcela všední vesnické schůzce,o
jejíž podrobnostech beztoho se již po vsi rozštěbetaly
vrabčí zobáky, počala vzrůstati v událost nemálo
zvláštní, ano přímo sensační. Pověsť o ní rostla
vyprávěním, jako v podobných případech bývá.
A za novou míru času, v němž se tichá víska
překulila na zádech matky zeměpolokoule kolem zem-
ské osy, vyprávěl si v D. i poslední chalupník, že
vlastně v noci na předešlé ráno vnikli do statkářovy
budovy suroví bandité, kteří si v pytlech odnesli
domů peníze a poklady a jen div divoucí, že samého
pána domu ušetřili před ukrutnou smrtí. Vykoupil
prý se jen kilogramy zlata, či snad úpisem podílů
na založení nějaké akciové společnosti pro pěstování
loupežného rytířství ..
Ale ať se měly věci tak či onak. Na roztrušo-
vaných řečech bylo přece jen trochu pravdy, třeba
zrníčko ze žoku klevet a ničemných klábosů.
A nežli sešel se den se dnem, ujížděl statkářův
synek z D. do krajského města k soudu — učinit
trestní oznámení... Udal tam vše do nejmenších
podrobností, co se v pusté noci v jeho bytě přiho-
dilo, zejmena pak co se událo před rozchodem jeho
nočních společníků: když poslední z nich mizel za
dveřmi bytu, zmizely prý s nimi z pokoje
hostitelova šperky, před tím na po-
hovce volně rozložené v ceně něko-
lika set korun ..
Poškozený tvrdil zcela určitě, že skvosty ne-
oprávněným způsobem si přivlastnil jeho hradecký
9
title
— Mně se zda, zvolal Vasa, jakoby . .
Vasa
10
article
— Ano, pěkně, odpověděl, nepohnuv sebou.
Ležel na znaku, maje ruce složeny pod hlavou a
díval se na nebe.
— Jak ta oblaka podivuhodně plují, pravil, jako
koráby po moři.
Bílá, vlnitá oblaka se honila po modrém nebi. Brzy
se spojila, opět rozešla a tála, tvoříce neustále nové, mě-
níci se obrazy.
— Již jest korábu konec, pravil Vasa, škoda ! a
tam, jen se podívej, jaké to kopce! A na nich jsou pravé
věže a dole celý les. Viděl jsem takové staré hrady
nad Rýnem.
— Tam na levo jest nějaké zvíře! zvolal jsem,
nechávaje se unésti touto podivnou a měnící se hrou,
zajíc, zajíc, i sluchy pozvedl.
— A podívej se, jak orel krásně leti!
Podíval jsem se, kam okazoval rukou. Byl to černý
bod, třepetající se ve výšce a spouštějící se pomalu dolů.
— Jak mu tam je asi volno! pokračoval Vasa.
Orlovi se tam skutečně líbilo. Nelítal, ale pohyboval
se jen pomalu s rozpjatýma křidloma ve svěžích vlnách
modrého nebe. Bavili jsme se dlouho pohledem na něho.
Oblaka nad ním plula nekonečným řetězem a neustále
nehybně se černal ve vzduchu, jakoby se chlubil svou
sílou a svobodou.
— Lítá pod nebem, zahovořil opět Vasa, nevío
ničem, co se zde děje! řekl pojednou velmi teskně.
— Ano, a když sletí, rdousí malá ptáčata, podotknul
jsem, neboť jsem si vzpomněl, jak jsem jednou v našem
úvozu spatřil jestřába, trhajícího boloubka.
Vasa
hrad nad Rýn
11
article
oVšeobecný smích následoval na tato slova. Opický
se radostí válel v trávě.
sí— Děti, my se takovými žerty přípravujeme jenom
o drahocenný čas, promluvil Saša. Ludvíku Antonoviči,
víte, kde jest vaše místo? U studny, v nejzazším koutě
zahrady, a nesmíte na nás dříve vypadnouti, dokud ne-
zaujmete svá místa! Tam také máte připraveno ležení,
jest tam strážnice. Peťa ví.
— Vím, vím, odpověděl Zalatarenko, neboj se!
Když Turci odešli, vzavše šavle a otočivše si dle
rozkazu kapesníky kolem hlavy jako turbany, prohlížel
pedantický Saša pevnost, postavil dělo naproti zdvihacímu
mostu, vybral stráže a nechav hlavní své síly státi, ode-
bral se s Vasou, se mnou a Lvem vyhledati příhodné
místo pro přední stráže. Zašli jsme hodně daleko, Sasa
nebyl a místem spokojen. Konečně jsme došli až ku
břehu jezera.
— Zde jest to podivuhodné! zvolal, zde nás ne-
obklíčr.;Postav se Lve, zde do křoví. Jak uzříš nepřítele,
leť do pevnosti mne o tom zpraviti, odkud přichází a jak
jest silen. A ty Boro a Vaso, tam za strom! a ukazoval
nám na vysokou bilou břízu, stojící na protějším
kraji stromořadí. Budeme-li napadeni, spěchejte kolem
besídky, abychom se spojili. Oni se všichni za námi
pustí, vím, že Ludvík Antonovič jest špatný vojeznalec,
připojil Saša vážně, a já na ně vypadnu, rozdvojíma
pak porazím každé oddělení zvlášť! pravil, hoře již na-
před vítězoslávou budoucí porážky.
— Hleďte, a ty také, Lve, křikl na bratra, který s
již usadil ve svém úkrytu, pomyslete, že na našem za-
řízení závisí, abych tak řekl, osud ruského vojska. S bohem,
doufám, že bude s námi vlasť spokojena.
Zanomenuta otáska.
Saša
Antonovič
Zalatarenko
Sas
Lev
Bora
Turec
Vasa