ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 bd002a00-66c4-11dc-b153-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 16 celkem · entity: person 60, place 12, org 7, work 6
1 masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu lI. ze dne 1l. ledna 1901.
2 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Napoleon či Bonaparte? Z Paříže se nám oznamuje: Jest velmi zajímavé, že francouzský žurnalista pan Ch. Laurent, konstatoval na základě úřadních dat, že potomci Napoleonovi nemají práva přikládati si příjmení »Bonaparte«. Jest to obzvláště princ Louis, druhý syn prince Jeronýma, nyní v službách armády ruské pode jmenem generála Bona- parta. Ale toto jmeno mu nepřísluší. Vizme, pod kte- rou rubrikou byli zapsáni oba synové toho, jejž francouzský lid jmenoval »Plonplon« (zdrobnění jmena Napoleon) před odhlasováním zákona, jímž byli vy- loučeni z armády potomci rodin, panovavších kdysi ve Francií: 1. třída 1882. 8. arrond. č. 287. Napoleon Viktor Jérome Frédéric, narozen 18. července 1862 v Paříži, jedn. dobrovolník 32. dělostřeleckého pluku. — 2. třída. 1885. 17. arrondis. č. 200. Napoléon Louis Joseph Jéröme, narozen 16. července 1864 v Paříži. Jednoroční dobrovolník v disponibilitě, Když svrchu řečený zákon byl odhlasován, byla připsána k těmto záznamům poznámka: »Z rejstříku vymazáni«. — Pan Laurent k tomu praví v časopise »Le Francaise: »Jak se tedy stalo, že generál Napoleon užívá jmena Bonaparte? Nemá k tomu práva od onoho dne, kdy se zdobil svým císařským jmenem. Má jedině právo. nazývati se generálem Napoleonem. A to již přece také něco znamená.« = Závěť Andréeova. Zmínili jsme se již, že smělý větroplavec Andrée, než nastoupil na Špicber- kách svoji výpravu, odevzdal svému bratru závět ustanoviv, že smí býti otevřena teprve koncem roku 1900. Závěť byla dne 5. t. m. ve Stokholmu ote- vřena. Dojemný tento výkon proveden v kanceláři notáře Hartiusa a sice na žádost sestry Andréeovy.
Napoleon Bonaparte Ch Laurent Louis Jeroným Plonplon Jérome Frédéric Joseph Andrée Paříž Francie Le Francaise Andréeův
3 article
Mladší bratr, inženýr, byl pro to, aby se ještě se- čkalo. Zdálo se, jakoby ještě posud nevěřil ve smut- nou skutečnost. Při otevírání závěti byli přítomni mimo oba sourozence ještě někteří příbuzní a mnoho přátel. S hlubokým pohnutím vyslechli úvodní slova notářova, věnovaná krátké vzpomínce polárnímu ba- dateli. Pak otevřel notář obálku, opatřenou černými pečetěmi. Obsahovala v několika balíčkách různé li- stiny. Některé z nich zabaleny byly do voskového plátna s nápisem: »Nečíst, spálit.« Dále nalezena celá řada přípisů od učenců, kteří Andréea povzbuzo- vali, aby podnikl svojí smělou výpravu. Andrée při- ložil je bezpochyby proto, aby ospravedlnil svůj smělý podnik. Mezi těmito dopisy byl jediný od známého francouzského učence de Fouvielle jenžz tohoto dobrodružného podniku Andréea zrazoval. Na tento dopis připsal Andrée tužkou: »Možná, že má pravdu, ale jest již pozdě. Vykonal jsem všechny přípravy, nemohu již ustoupit.« Závěť sama jest velmi stručná a zní následovně: »Poslední vůle, již dnes píši, jest bezpochyby poslední listinou, kterou jsem zhotovil. Má tudíž právní platnost. Píšu večer, než nastoupím svoji cestu, jež bude spojena s ne- bezpečími, jakých historie dosud neznala. Předtucha mi praví, že tato hrozná cesta znamená pro mne smrt.« Na to následují ustanovení poslední vůle. Jmění několíka tisíc švédských korun připadnez polovice bratrovi, z polovice sestře. Velkolepou bi- bliothéku, obsahující znamenitá vědecká díla, odkázal Andrée svému bratru za podmínkou, aby po jeho smrti stala se částí lidové knihovny. — Tím bylo
Andrée Píša
4 article
otevření závěti skončeno. Byl to skutečně poslední akt tragedie Andréeovy = Ochočené ještěrky. Pěkné pozorování ze života zvířat podává jeden ze spolupracovníků paříž- ského časopisu »Cosmos«. »Navštívil jsem kdysi učence nedávno zemřelého, známého svými pozoru- hodnými přírodovědeckými výzkumy, mr. Johnsona na ostrově Madeiře, kdež po dobu letních veder měl osamotnělé letní sídlo v horách, kdež bydlel sám se svým sluhou. Jednou večer při západu slunce pro- cházel jsem se v zahradě villy, nedaleko nízké zdi. vydané paprskům slunce a rozryté četnými trhlinami, a děrami, jež poskytovaly znamenitý útulek ještěr- kám. V tuto dobu však byly se odebraly ještěrky již na odpočinek. Johnson tázal se mne, chci-li vídět jeho ještěrky. Pak přistoupil ke zdi a zaklepal rychle prstem napodobuje víření bubnu. Ihned vyběhlo as tucet ještěrek ze skulin sousední části zdi a chvíli po tom opustily své útulky se vrozenou sobě čilostí, posadily se na ruku, na paži, na ramena svého do- brého přítele a konečně běžely bez bázně i přes jeho tvář, při čemž se zvláštní zálibou celovaly jeho rty.
Andréeův Johnson Madeira
5 article
Na to bral je badatel opatrně do ruky a sázel je opět na zeď, kdež rovněž rychle opět zmizely, jako se byly objevily. Johnson vysvětlil mi, že krátká doba ve chvíli oddechu po jídle po několika nedělích sta- čila, aby nejbázlivější ze všech zvířat takovýmto způ- sobem byla ochočena. V prvních dnech zabubnoval na zeď, položil kus cukru na některý vyčnívající ká- men a odstoupil pak na nějakou vzdálenost. Kdyžsi byl takto získal jich důvěry, zůstával státi vždycky blíže zdi, konečně nechal si cukr v ruce, opřené o zeď, později položil lahůdku na hořejší plochu dlaně, pak na paži a na rameno a vzal jej konečně mezi rty. Ještěrky zvykly si tomuto podávání lahůdky záhy tou měrou, že na dané znamení ihned beze vší bázně běžely ke svému příteli.« = Pověra a barbarství.3Časopis »Notes and queries« přináší následující článek. Na vnější straně západního průčelí dómu v Exeteru nalezá se 68 starých soch ve výklencích. Veškeré tyto sochy zho- toveny jsou z křehkého vápence, jenž během pěti století utrpěl značných pohrom vlivem podnebí.
Johnson Kdyžsi Exeter
6 article
Dolejší řada těchto soch však jest poškozena ještě jiným způsobem. Jsou ještě pamětníci, že lid v De- vonshiru byl pevně přesvědčen, že masť zhotovená z prášku úlomků těchto soch, smíseného s olejem, hojí choroby kostí. Lidé, stížení těmito chorobami, anebo jich příbuzní chodili tam v noční doběa urazili palec, prst, kus roucha anebo i nos, jestliže tak daleko dosáhli. Toto pověrečné léčení, pachané nevzdělanými lidmi, bylo lze přece ještě snáze pro- minout, než následující: Jakýs Yankee cestoval se mnou náhodou před několika lety po evropské pev- nině, při čemž se mluvilo též o dómu ve Štrasburku. »Ale ovšem, že jsem tam byl«, připomenul Američan, otevřel ruční kabelu a ukázal mi velký kamenný lupen ze 14. století, ještě zcela dobře zachovalý. »Přimě! jsem chlapa, jenž nahoře na věži měl dozor, aby mi ten kus urazil na památku. Vrátím se ted do Ameriky a jsem hrdý, že vám to mohu ukázat.« — »Nepotřebuji připomenout«, praví autor článku mr. Harry Hems, »že jsem nikterak nebyl hrdý na svého soudruha« ...
Yankee Američan Hems Štrasburk Amerika
7 article
= Záhadná tragedie. V Hobokenu, N. J., ode- hrála se těchto dnů krvavá truchlohra, při které jakýs Frank Driesen přišel o život, a jeho bývalá hospo- dyně paní Felgmannová poraněna. Z počátku se pro- slýchalo, že Driesen Felgmannovou postřelil a pak spáchal sebevraždu. Nyní však policie myslí, že byl Driesen zavražděn. Dosud bylo vyšetřeno následující: Frank Driesen, 40letý, měl v přízemí domu na Bloom- field streetu čalounický obchod a bydlel nad obchodem, kde jej v úterý večer policista Dougherty nalezl mrtvého. Krátce před tím přiběhla služka Anna Waltrová k policistovi a žádala jej, aby poslal pro lékaře, poněvadž když se domů vrátila, nalezla svého zaměstnavatele mrtvého. Policista zjistil, že Anna mluvila pravdu, načež se postaral, aby byla mrtvola dopravena do márnice a Felgmannová, která jest dle všeho jen lehce poraněna, převezena do hospitálu. Policie má za to, že jedna z obou uvedených žen (Felgmannová neb Waltrová), ať již ze msty neb žárlivosti, Driesena zastřelila. Z té příčiny byla Waltrová zatčena a v dalším vyšetřování se po- kračuje.
Driesen Dougherty Waltrová Anna Hoboken HOSPITÁLU
8 article
Zemřelí v Praze. Dne 6. ledna 1901: Kotnauerová Anna, man- želka hlídače, 25 roků, 102—III. Strošnajdrová Anna, manželka strojmistra, 40 roků, 668—VII. Vocelková Františka, manželka úřadníka, 36 roků, 236—I. Her- get Jiří, býv. konduktor, 48 r., 116.IV. — Ve vše- obecné nemocnici: Mareš Josef, zedník, 24 roky. — V chudobinci: Trolda František, býv. krejčí, 86 roků. — U milosrdných bratří- Kaska Bohumil, sladovnický pomocník, 39 roků. Dne 7. ledna 1901: Bělík Josef, Btruhlář, 58 roků, 682—I. Tůma Jan, syn typografa, 16 neděl, 1492—II. Baum Jakub, býv. učitel, 81 rok, 578—II. Nekvasilova Julie, dcera dělnice, 2 roky, 223—III. Habartova Milada, dcera řezníka, 3:/2 roku, 699—VII. Potůčková Anna, vdova po řezníku, 79 roků, 539—III. Veselá Anna, vdova po mlynářském pomocníku, 75 roků, 291—I. — Ve všeobecné nemocnici: Taufner František, malíř pokojů, 43 roky. Holub Josef, kovář, 69 roků. Stejskalová Kateřina, manželka stráž- níka, 61 rok. — U milosrdných sester: Jaroš Rudolf, horník, 23 roky.
I get Jiří Josef Btruhlář I Tůma Jan Baum Nekvasilův Julie Habartův Milada Stejskalová Kateřina Jaroš Rudolf Praha Strošnajdrová Anno Vocelková František Kotnauerová Anno Mareš Josef Trolda František Kaska Bohumil Taufner František
9 article Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V pátek dne 11. ledna. 106. hra v předpl. 2. čtvrtka. PR. Veselohra o třech dějstvích. Napsala Božena Viková pn cká. Režisér; Jakub Seifert. Po druhém dějství přestávka. Začátek o 7. hod. Konec o 1/410. hod
Král Viková Seifert Praha národní divadlo
10 article Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech. V pátek 11. ledna. Začátek o 1/27. hod. Čtyřicátéosmé lidové představení za poloviční ceny. Dítě lásky. (Fourchambault.) Činohra o 5 jednáních od Em. Augiera.
Král Čtyřicátéosmý Augier Pištěkův divadlo
11 article Svandovo divadlo na Smíchově.
Svandovo divadlo na Smíchově. V pátek 11. ledna. Začátek o 7. hod. 20. hra v předplacení (sudá). Únos Sabinek. Veselohra o 4 jedn. od F. ze Schönthanů. Přeložil J. Kühnel.
Sabinka J Kühnel Smíchov Svandovo divadlo
12 article
byli Turky a k tomu seděli v pevnosti, nesmějíce učiniti útok! Losujme To jest však proti dějinám! odvětil Saša, Ru- sové vždy útočili a Turci seděli v pevnostech! — Poněvadž za nic nestáli! podotkl Ludvík Anto- — To jest stejné! Losujme, měřme hůl! ozývaly se hlasy i z ruského vojska. — Já nechci býti Turkem, řekl Peta. Ryndin ustoupil. — Pojdte měřiti, Ludviku Antonoviči, pravil, po- zdvihuje hůl. Študent dosáhl výše než Sasa. — Do pevnosti, Sašo! do pevnosti! volali nadšen — Půjdu, pravil Saša nespokojeně, ale já vám okážu, jak se musí chrániti, okážu vám asiatské sezení, to uvidíte! — Uvidíme, uvidíme. Žabin, jsa vřaděn mezi Turky, vystoupil neočeká- vaně v před, uhodil se pěstí do prsou co měl síly a od- říkával: Meč naším bude soudcem, ale doufám pevně, že spravedlivý bůh nám pomůže náš hrdý půlměsíc potříti.
Turek Saša Ludvík Anta Peto Ludvik Antonovič Sas Turec
13 title
Turci.
Turek
15 article
On měl pro všechny případy v životě pohotově svého Ozera. Saša mu neodpověděl. Ale student, kterého bezpo- chyby velice překvapil řvavý bas »Donské ropuchy«, se k němu přiblížil, řka: — Studuji medicinu a mohu vás ubezpečiti, že časem můžete zemříti nějakou nemocí, ale souchotinami nikdy
Saša
16 article
věji, batuško, ona jest tam, přerušil ho rychle Foma Bogdanovič, okazuje prstem na jídelnu. — Nepřejete si kmínky, baťuško? Baťuška pohledl na dvéře jídelny, pak na stůl s láh- vemi a se zákuskami, jakoby se rozmýšlel. — Vypiju trochu kminky, Fomo Bogdanoviči, roz hodl se a hluboce se uklonil. A vypiv sklenku, obrátil své kroky k Anně Va- siljevně. Foma Bogdanovič spěchal rychle za nim. Ale ode dveří buffetu, které se otevřely dokořán, vnikla vůně jídla. Bogun, dosud v kabátě kapelníka, vcházel slavnostně, veda za sebou řadu lidí, nesoucích ztěží na ohromných mísách obrovské rybí paštiky. Foma Bogdanovič uchopil duchovního. — Požehnejte tomuto jídlu, baťuško, pravil, po- zvednuv malebně obě ruce k té straně, kde nesli mísy. Duchovní se obrátil k svatému obrazu. Vše se hrnulo k stolům. Hovor umikl. Hostě Fomy Bogdanoviče začali s jakousi zuřivostí ničiti jeho paštiky, žvýkali a mlaskali hlasitě, držíce vidličky až u sa- mých zubu. Sotva ze jsme snědli s Vasou kousek koláče, už tu byl Saša a hnal nás. — Potřebujete býti před obědem již tak hltavi Budou zde žvýkati celou hodinu, pravil, okazuje na hosty — a mý přijdeme daremně o čas. Pojďme si hráti do zahrady na vojnu. — Hrajme si na vojnu! ozvaly se veselé hlasy soudruhů, sběhnuvších se se všech stran sálu na všeli- jaká znamení, která jim dával očima a rukou. Zapomonutá otázka.
Bogdanovič Baťuška Anna Virginie Hovor Saša Foma Bogdanovič