2
masthead
V Praze, ve středu dne 3l. ledna 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
pbsdplácí
v Praze v sdministrael
ns čtvit leta . . . . 6 R —k
s dvojí donáškon
te
kčivrt leta . . . . 7 K 50 h
na měsíe . . 2 K 90
Pošton:
na čtvrt lala . . . 9 K 80
s drejí zisilkau
na maěsl
n dtrrt leis . . . . n k cot
K doplňovací volbě poslance na sněm
království českého za města Slané, Louny.
Rakovník a Velvary doporučuje se po
úradě s pp. důvěrníky za kandidáta pan
dr. Ladislav Dvořák,
advokát v Praze.
Volba koná se dne 6. února t.r
V Praze, dne 25. ledna 1900
dle Výkonný výbor
národii strany svobodonyslné.
doktor
Dvořák
Praha
Slaný
Louny
Rakovník
Velvary
5
article
Výhrůžky přes Berlín!
Výhrůžky přes Berlín!
Není pochýbnosti, že pád ministerstva
hraběte Badena, několikeré metamorfosy
podniknuté s jazykovými nařízeními až po
jejich pád dne 17. října m. r. ne méhě než
respekt těch kterých činitelů výkonné moci
před taktikou německé menšiny parlamentu,
dodal politikům německým takové smělosti
a neomalenosti, že pokládají každý svůj ná-
pad za pravé vtělení státnického věhlasu,
i kdyby byl tak hrozitánský, jako jest tak
kap
zvaný svatodušní program jejich.
Ovšem politikové němečtí mohou s opráv-
něnou chloubou poukázati na to, žeod hr.
Badena každá vláda snažila se vyhověti je-
jich stanovisku, a odklizením jazykových na-
řízení Gautschových že vlastné uvedeni byl
přímo v držení veškeré moci, a jsouce jed
nou na tomto stupni úspěchů, že nepotřebují
jíž dbáti ani toho, že nejsou jen menšinou
ve sněmovně, ale — i v obyvatelstvu této
poloviny říše.
Jest známo, jaké opatření učinili u ny.
nějšího ministerstva, aby se přesvědčili, proč
byl povolán do ministerstva dr. Rezek, jest
známo, jak německá lidová strana zaonačila
si svolání říšské rady 2 a proto není divu.
že jest nyní ministerstvo Körbrovo nejen
miláčkem německých stran obstrukčních, ale
že pro činnost jeho činí výdatnou propagandu
i v časopisech berlínských.
Zvláště poučným a charakteristickým
pro prostředky, jakých při tom užívají, jest
však dopis vídeňský, nadepsaný »Libuša a
Austria«, jenž jest vlastně vtělením bajky
Krylova o zlém beránku — Čechovi a dobrém
vlku — levici německé.
Nejprvé upozorňuje berlínské »přátele-
tohoto soustátí, že předehra k dorozumíva-
cím konferencím ministerstvém zahájeným
není »bohužel« příliš slibná, protože my zl
Čechové počínáme si tak, jakoby šlo o po-
kračevání zápasu ne již mezi národy, ale
muže proti muží, oko za oko, zub za zub.
Baden
Gautschův
Rezek
Krylův
Čecho
Berlín
Austria
6
article
Časopisy mladočeské prý přičítají kabinetu
Körbrovu tendence, jako hr. Clarovi, ačkoli
prý tento (zrušiv jazyková nařízení. Red.)
prokázal poctivou a upřímnou vůli. Ale nyn
nezbude Čechům, než aby přiznali barvu.
Na to následuje popis ubohého vlka
Němci jsou oduševněni poctivou a upřímnou
vůlí (nejnovější doklad návrhy jejich obchod
ních komor na změnu volebního řádu. Red.
s Čechy vyjednávati a tím položiti základy
ke zdárné činnosti parlamentní. (A o čem
svědčí všecka ústava a činnost Nčmiců od let
šedesátých, než o úsilí po jejich nadvládě?
Red.) Na to se ličí ochota, s jakou přistou-
pily německé kluby ke smířovací akci vládní
a to tím spíše, že ani si nelze pomysliti kor-
rektnějšího a upřímnějšího postupování, než jest
postupování nynějšího předsedy ministerstva.
Avšak zlý beránek — Čech — působí
Němcům přes to vše nepokojný spáneka
těžké sny, a proto nutno náležitě ho poučiti
To obstarává se následovně:
Čechové a zvláště zástupci českého ná
roda by musili býti prohlášeni za skutečné
nepřátele lidua spolu za nepřátele říše,
kdyby nepřikročili ke konferencím dorozumí-
vacím v onom duchu umírněnosti a smířli-
vosti, jakýž jest pohotově v řadách Němeů
v míře tak vrchovaté. (Viz svátodušní pro-
gram jejich. Red.) Nepředpokládáme — po-
kračuje se dále v poučování nás Čechů —že
by měli mladočeští poslanci tak tlustou kůži.
že by nevěděli — což jest bez mála vše-
obecným přesvědčením — že nynější smiřo-
vací pokus předsedy ministerstva ryt. Körbra
jest posledním appellem k Čechů m
Körbrův
Claro
Čecho
Němec
Reda
Čechy
7
article
Uvalili by na sebe velikou zodpovědnost,
kdyby nevyhověli nejdůležitější z veškerých
státních nutností: kdyby nevyhověli doroz
umění s Němci! (To připomíná známé rčení
Svornost jest to, co chci já Red.) Proti
ústavě, pokračuje výklad, v Rakousku se
nebude vládnouti, pokud jest nynější vláda
u vesla, ale nezbylo by, než vládnouti proti
Čechům, kdyby přes veškero přicházení jim
v ústrety nechtěli podati rukys ke smíru. e
Než i po téton výhrůžce dovídáme se
dále, že hotový jazykový zákon, kdyby kon-
ference zůstala bezúspěšnou, ve své nezmě-
něné podstatě (Opět výhrůžka? Red.) podán
bude radě říšské a potom prý se ukáže, jak
to vlastně s českou obstrukcí je. Kdyby ne-
byla mířila jen proti vládě hraběte Clara,
ale proti všem nezbytnostem státním, potom
prý musí proti nám Čechům propuknouti
bouře rozhořčení nejen u Němců, ale i u Po-
láků, Rusínů, Slovinců a Vlachů, a vůbec
prý se ani nedají domysliti následky tako-
vého postupu. Rakousko prý stojí před roz-
hodnutími, jež budou ve svých důsledcích
dalekosáhlými ..s n
Němec
Red
Čecho
Claro
Rusín
Slovinec
Vlach
Rakousko
Reda
8
article
Krátkou, velmi krátkou paměť maj
páni v táboře německém, domnívají li se,
že výhrůžkami oddělí nás od našeho do-
brého práva: býti rovnoprávným a rovno-
cenným činitelem s nimi ve všech zemích
českých a všude tam, kde živel český má
právo živlu historického a usedlého. Naše
vlasť jest nedilná a jednotná, práva jazyka
českého jsou dána nejen minulostí, ale
zvláště přítomnou kulturní vyspělostí a zdat-
ností našeho národa, a v obraně jejich bu-
deme jako vždy státi jeden za všechnya
všicci za jednoho. Hájíce tato svá práva,
Němcům ničeho neubíráme, po nadvládě ne-
toužíme, a k inferioritě z vlastního odhod-
lání nikdy neklesneme. Může-li Němectvo se
spokojiti postavením rovnoprávným s Vlachy
a Francouzi ve Švýcarsku, a jest tamní kmen
německý neméně zdatný než Němectvo zdejší,
nikdy nesrovná se Čech s tím, aby ve svých
vlastech byl pokládán za nižšího, za podří-
zeného nadvládě německé menšiny, jež
ostatně až příliš často prozrazuje, že nezáří
světlem vlastním, že sama chce býti pouze
oběžnicí druhého řádu.
Výbrůžka rozhořčením výše vzpomenu
tých neněmeckých národů jest dokladem
jak se klamou Němci ve své vyvýšenosti.
Vlach
Francouz
Čo
Němec
Švýcarsko
9
article
Ani Slovincům; ani Polákům, ani Rusínům
ani Vlachům jsme my Čechově nikdy a ni
čím neukřivdili, bojujíce za rovnoprávnost
svého národa v tomto soustátí, bojujeme
dobrý a spravedlivý boj za rovnoprávnost
národů neněmeckých, kteří tvoří ohromnou
většinu v této polovině říše.
Národ český myšlenky pospolitostis
nimi nikdy se nevzdá, tak jako ostatní Slo
vané se nezpronevěří pospolitosti s námi
My jsme odhodláni hájiti práva svá přímo
a otevřeně před každou, jakonkoliv instancí
a ani hrozby nás nelekají, ani sliby se ne
dáme zvábitil
Ostatně jsou páni z německého tábora
na omylu, domnívají-li se, že lze náš národ
znesvářiti s posavadními spojenci našemi
byť i tito ve své politice nebyli vždy stál
na témž stanovisku, jako my. My pochopu-
jeme, že i oni mají dané podmínky pro svů
postup, tak jako my. Respektování těchto
odchylek dáno jest poměry, do nichž my ne-
zasahujeme a zasahovati nemíníme.
Ostatně naskytuje se nyní Němcům
zvláště výdatná příležitost, aby lidovým po
třebám vyšli vstříc, a jak mužové z tábora
jejich na př. v nynější krisi uhelné si počí-
nají, jest dokladem všeho spíše, než jejich
ústupnosti a smířlivosti. A my Čechové
máme k zápasícímu lřdu všu de
blíže, než onil
Polák
Rusín
Vlach
Čechův
Němec
Čecho
10
article
Voličská schůze v Lounech.
Voličská schůze v Lounech.
(Pův. zpráva.)
Na neděli 28. t. m. svolala rada městská
v Lounech do sálu Sokolovny voličskou schůzi
aby na ní jako kandidát národní strany svo-
bodomyslné ku volbě poslance do sněmu král
českého voličům se představil pan dr. L adi-
slav Dvořák, advokát v Praze. Starosta
král. měšta Loun pan JUDr. Stopka zahájiv
schůzi sdělil, že p. kandidát více roků již se
zdarem účastní se činnosti ve straně, posledně
pak že jako jednatel výkonného výboru strany
řídil organisaci opposice sborů autonomních
i různých jiných opposičních projevů. Zvolen
byv akklamaci předsedou schůze, udělil slovo
p. dru. Lad. Dvořákovi. Tento v řeči dvou-
hodinné se svrchovaným napjetím vyslechnuté
a častým souhlasem a potleskem provázené
vytkl strany i svoje opposíční stanovisko proti
každé vládě, jež nezjedná rovnoprávnosti a po-
litickým, kulturním a hospodářským požadavkům
národa českého zasloužené platností. Poselstvo
české s nedůvěrou přihlíží ku chystaným kon
ferencím i ku jich výsledku, nevěříc ve zdar
jejich vzhledem ku požadavkům německým,
vůči nimž jsme a budeme neústupni a nesmi-
řitelni. Naše spravedlivé stanovisko v otázce
jazykové opírá se o zákony platné, o přiroze-
nost i mravnost politickou. Nebudelli nám vy
hověno, dočká se vláda dra. Körbra stejné tak-
tiky delegace české jako hrabě Clary. Řečník
vysvětluje důmyslný a při vší vehemenci, s ja-
kou obstrnkční boj v říšské radě byl veden.
přece důstojný effekt obstrukce, jaký ve všech
stranách politických vývolala, tak že jakkel
hr. Clary již ve výborech na hlavu byl pora
žen a padl, přece sympatie všeho politického
světa rakouského platily české věci vítězné.
Obstrakce nevyčerpala však tehdy své pro-
středky, jež bude li treba, pozná i p. dr. Körber
Dr. Dvořák vřelými slovy dotýká se dnešního
roztrpčení národa našeho a právě vzhledem
doktor
L adi
Dvořák
Loun
JUDr
Stopka
Claro
Körber
Louny
Praha
11
article
k tomu dovozuje, že jest nutno projevit touto
volbou důvěru politice strany, jež vývreholila
ve chvíli příslušné v obstrukci, jež dále ve
známé odpovědi dra. Stránského a v prohlá-
šení dra. Kramáře v delegacích osvědčila, že
s duchapřítomností imponující a s rázností do-
vede obhájit právo a čest národní kdekolia
proti komukoli. V tomto směru nemůže žádná
frakce národní tvrdit, že vedla by věc n českou
lépe a rozhodněji, tím méně, že právě frakce
radikální to byla, jež právě v den, kdy sbor
důvěrniků, našich měl se radit o enargickém
postupu proti vládě Clarově, prohlásila ve
článku svého orgánu, že politika česká musí
být opatrna jako holubice a chytrá jako ha-
dové! Článek tento, který byl patrně žásadním
prohlášením, v dalším znění, mluvil vpro touž
politiku a pro týž postup taktický, který sle-
duje strana svobodomyslná! Nuže, jakým prá-
vem může nyní frakce radikální tvrdit, že li
náš odpoví na poslední události jen, bude-li volit
radikála? Zrovna tak jest to s nynějším opra-
veným názvem frakce radikální, jež si dala
název »státoprávní«. Zda jiná strana vice může
činit nárok na uznání, že sleduje program stá-
toprávní, než strana svobodomyslná, jež5 vešl
r. 1889 ve volební zápas s opuštěným prapo-
rem státoprávním a jež od té doby nejen ad-
ressami sněmovními dala projev svému státo-
právnímu přesvědčení, ale zápasíc nyní pro
rovné právo našeho národa i külturni a hospo-
dářský i politicko autonomní jeho rozvbj sleduje
jen tímto jedině možným evolučním postupem
konečný cíl státoprávní. mvašog 9e m
Stránský
Kramář
Clarův
12
article
Řečník promlouvá dále jímavě o zápasu
směru centralistického a federalistického i o histo-
riekých naučeních pro národ náš od doby ústav-
ního života. Také u nás byl jednou jediné roz-
hodujícím státoprávní radikalismus, který nechtě
jednat s nikým, pokud všeho nedojde. Leč chyby
tehdejší passivní opposice byly tak bolestné, že
národ sám cítě osten jejich škodlivý, dohutil po-
slance, aby nastoupili postup prospěšnější. Mlu-
ví-li se o radikalismu, sáhla a sáhne strana
k němu tehdy, kdy ne prospěcho strannický, ale
zájem národa toho žádal, jako při postupu ob-
strukce v známém zasedání květnovém ve sněmu,
při vítězné obstrukci proti koalici, při zápasu
s vládou Claryovou neméně výsledném. A dnes
nedojdelli ku splnění požadavků našich, nepůjde
jen o vládu cislajtánskou, bude se jednat o celý
parlament tohoto státu. Jinak nelze radikalismus
provozovat. Radikalism nemůže býtlil a není
u žádného národa programem a cílem, on může
být jen prostředkem taktickým doby přihodné
Dr. Dvořák promlouvá dále o kandidatuře pře
dáka národního dělnictva, redaktora p. Klofáče.
Claryová
Dvořák
Klofáč
13
article
Promlouvá o sympatiích, s nimiž sleduje organi-
saci a boj národního dělnictva, jimž dal upřímný
projev i na mnohých schůzích veřejných. Lituje
tím více, že musí odpověděti panu Klofáčovi n
výtku tohoto o domnělé nedůslednosti strany
svobodomyslné, kterou pan Klofáč na schůzi ve
Slaném vyslovil. Pan Klofáč popřel rozhodně na
schůzi oné, že by výtka nedůslednosti měla jemu
platit a popíral zejmena, že není správno tvrzen
dra. Dvořáka, že on (Klořáč) nabízel kompromis
sociálním demokratům přes hlavy a bez vědomí
národního dělnicíva. Dr. Dvolak praví, že doufal,
že se dnes s panem Klofáčem setká a že mu
oznámí dni a ona místa schůzí, kdy sociální
demokracii veřejně nabídky ony činil; bylo t
ve schůzi na Smíchově dne 31. října 1898, kdy
v delší řeči prohlásil, že rve-li se národní děl-
nictvo se soclální demokracií, ze to jest jen da-
njsísv a. bee
lon
Klofáč
Dvořák
doktor
Dvolak
Slaný
Smíchov
Klořáč
14
article
V drobném prodejii
ranní číslo o sobě. . . . zaí
odpele dní
.. na z
Ve flislkách na venkovět
ranní čírlo.
odpolednt .
. . . . . . . sb
Inserůty
platí se hotově rapřel
Fředplacani a insarty přijímá sdminl-
strace v Marisnske ulici č. 3.
Tam nacházejí se těl redakee
tiskárna a szpeliss „Národnich Listi“
Eukophny ae norraceji.
Národnich
Eukophna
Marisnske ulice
16
article
vod ku reakci, že v tomto boji nesmí se dále
pokračovati, nýbrž že ve společných věcech nutno
postupovat společně. Bylo to dále v Ústí nad
Orlicí o Svatodušním pondělí roku 1899, kdy
rovněž mluvil o společném postupu se sociální
demokracil, ježto by se jinak prý nic nedoellilo;
bylo to i v Rychnově nad Kněžnou na počátku
roku 1899, kde mluvil o shodě oné. Na schů-
zích oněch, zvláště však v Ústí, prohlásil mluvčí
strany sociálněidemokratické, že program ná-
rodního dělnictva nedopoušti společného postupu
a odmít ruku ke smíru nabízenou. Ptám se —
praví dr. Dvořák — jak si zasloužily ty tisícově
massy národního dělnictva, že předák jeho přes
jeho hlavy spojoval se se sociální demokracií.
Jaká v tom důslednost, hlásat vyhlazovací zápas
sociální demokracii a pak s posměchem druhé
strany nabízet se bez úspěchu ke smíru?
Dr. Dvořák uvádí výslovně, že činí toto
prohlášení ku výslovnému přání p. Klofáče,
který popřel toto nabizení ke smíru.
doktor
Dvořák
Klofáč
Ústí nad Orlice
Rychnov nad Kněžná
Ústí
17
article
Dr Dvořák dále uvádi, že tímto taktem
jež jen osoby p. Klofáče se týče, nikterak ne-
chce se mířit proti záslužné národní činnosti
národního dělnictva, jež o tom rovněž tak asi
jako jiní předáci jeho pranic nevědělo. Řečník
promlouvá dále s porozuměním o oprávněných
požadaveích učitelstva a slíbuje jmenem strany
a zvláště svým, bude-li zvolen, že učiní vše,
aby ještě v tomto zasedání sněmovním bylo jim
výhověno. U věcné rozpravě líčí pak proztředky,
jak odpomoci steskům živnostnictva a načrtává
program v léto příčině. Ku konci své soustavné
řeči připomíná dr. Dvořák, že varuje před opti-
mismem, ale že přece spatřuje sílu národní
politiky strany v tom, že tato dovedla toho, že
přes změny dočasných vlád program náš ná-
rodní nalehá neodkladně na své uskutečnění;
k tomuto rozpjetí sil národních a ku dovedněmu
vybudování politiky české můžeme s nadějí zraky
své obraceti, neboť právo nerodí se u zeleného
stolu dle pouhých theorií, ale tvoři se dle tlaku,
jaký dovedná delegace česká vykoná na zákono-
dárné činitele ve státě.
Klofáč
Dvořák
18
article
Po této potleskem provázené řeči ujal se
slova p K. St. Sokol a p. dr. Baxa. Ob
líčili znova věci z novin dávno již známé, sna-
žice se vyvolati ve voličstvu náladu svým kandi-
daturám příznivou.
Když dr. Dvořák v replice konstatoval,ž
dr. Baxa přes jeho vybídnutí neuvedl ani jediný
případ, kdy by byla strana svobodomyslná
ustoupila od státoprávního programu a když vy-
vracel lehce jednu námitku za druhou, takže
dr. Baxa za to začal mu výkřiky do řeči skákati,
spustila i gallerie svou. Jednu chvili bylo velmi
živo v sále. Dr. Dvořák vyčkav ufišení, ukončil
tuto seénu prohlášením, že jest patrno, že
pánové, nemohouce věcnými důvody, tímto způ
sobem odpovídají na jeho upřímné, vlastenecké
prohlášeníl
Pan dr. Stopka potom schůzí prohlási
za skončenu, ježto místnost byla v tu dobu již
spolku místnímu zadána.
Všetechnická schůze dne 28. ledna
roku 1900.
(Původní zpráva »Národních Listůe.)
Předsedající koll. I5g. C. B. Doleža! zahajue
schůzi za hojnéko účastenství posluchačů české vy-
soké školy technické i členů sboru professorského,
vílaje tyto ve středu svých kollegů. Byli to pánové
rektor prof. Velflík a zemský i říšský poslanee
dr. G. Blažek, prof. V. Hrázký, prof. J. Saska,
prot. A. Pravdaa proť. dr. F. Fiedier
Sokol
doktor
Baxa
Dvořák
Stopka
profesor
Velflík
G Blažek
V Hrázký
J Saska
A Pravdaa
F Fiedier
Ob
národní Listů
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Za starým vlastence m.
Podává Karel Zástěra.
Dne 25. ledna byl tomu právě rok, co na
věčný spánek se odebral Antonín Rybička-Sku
tečský, jeden z nejpilnějších dělníků na národu
našeho roli dědičné. Byl vtělená dobrosrdečnost
obětavost a úslužnost až ku škodě sebe sa-
mého a své rodiny. Byl muž pravdomluvný
přímý a spravedlivý, nepřítel obojetnosti a lice-
měrnosti. Nekoříval se a nepochleboval nikomu,
ani osobám sebe vyšším. V soukromém životě
byl skromný, střídmý a šetrný a pořádku velmi
milovný. Avšak nade všecko byl vytrvalýa
horlivý pěstitel dědičné role národní. V té pří-
čině obětoval a nakládal vše, seč byly duševní
a hmotné síly jeho. Byl neunavný sběratel.
strážce a ochrance všeho, co mohlo objasniti
zdánlivě sebe nepatrnější rys doby národníhe
probuzení našeho.
Zástěra
Rybička
tečský
20
article
V rozhovoru rád někdy žertem podotekl
»že jako v báchorce »obr- lidožrout« člověčinu.
tak on že »slovančinu« čenichá«.. Jindy zase
že městem (Vidní) slídí, jako kdysi neblahé
paměti ve Skutči ti rychmburšti »Šnopouni«,
*) Lidový výraz z okolí skutečského pro vrchno-
panské slídiče za podloudným zbožím (Schnapphähne)
Co Rybička našel a zakoupil, co ze sta-
rých listin vypsal a opsal, zasílal vždy »museu
království českého«. Jeho zásilky jsou v roz-
ličných ročnících Musejníka dopodrobna uve-
deny. Nacházíme tu příspěvky z let 1853 až
1897. A to ke knihovně: mnoho set kněh
a drobných publikací a do archivu mnoho
set autografů, přepisů neb originálů listin rodo-
pišu, privilegii měst českých a česko-morav-
ských, cechů a pod. se týkajících; výpisky
s desk a jiných pamětních kněh.
Již r. 1897 tuše brzké své rozloučení se
světem a věda, že nahromaděných poznámek
již nebude moci využitkovati, rozhodl se Ry-
bička srovnati abecedně všechen sebraný a na
lísteích rozepsaný material k rodokmenům české
šlechty a k dějinám českým se vztahující,
uložív jej do pěti větších a sedmi menšíeh
krabic, museu do Prahy jej zaslal. Doslo jej
Rybička
Skuteč
Praha
21
article
za to od správního výboru Musea velmi licho
tivé uznání.
Směr i ducha mravenčí pilnosti Rybičkovy
vyznačuje poznámka, kterou r. 1857 (Čas. Čes-
Mus. str. 141) svým doplňkům kněhopisným
předeslal. »Často nám bylo slýchati tužby bra-
tří našich Slováků, že Čechové nevšímají sobě
jejich činnosti literární, a to buď naprosto aneh
aspoň ne v té míře, jak by toho zasluhovala.
Tomu na svědomí ukázáno mezi jiným i k tomu
že v literatuře Jungmannově nejsou obsa
ženy mnohé ne nedůležité spisý na Slovensku
vyšlé — — — — takovéto tužby slyševše je
opět a opět, prohlíželi sme všemožně k tomu,
abychom vyhledali spisy na Slovensku
v starší i novější době vyšlé, avšak ani v lite-
ratuře Jungmannově obsažené, aniž v musej
ních zprávách v bibliografických oznámené«.
Tak nebyly před Rybičkou nikde oznámeny
2 knihy k doplnění literatury Jungmannovy, pak
Historie rozličné o starém městě pražském. Bu-
rian Walda vytiskl 1580 25 spisů různého
obsahu mezi těmito a) 5 knih jako dodatek
k bibliografii právnické a jedna kniha »Roze-
brání spisu druhého mistra Samuele Martina atd.
Rybičkův
Slovák
Čecho
Jungmannův
Rybička
Walda
Samuel
Martino
Čes
Slovensko
Musa
22
article
Obranou křesťanskou nazraného, kterýž proti
ohlášení starších kněží jednoty Bratrské léta
1630 sepsal a vůbec vydal. Pro vyjevení kři-
vých nářků a odvedení nedůvodných hanění uči-
něné od B. Jana Felina. V Lešně Polském léta
Páně 1637 v malém 4.« O tomto spisu Ry-
bička podotýká: »Důležité se nám zdají verše
elegické na začátku knihy těto vytištěné, ježto
náležejí k starším časoměrným básním českým
a sotva komu z našínců známy budou; Jung-
mann sám knihy této neviděl«. Též ke sbirc
obrazů a rytin přispěl Rybička mnoha sty
kusů, podobizen vlastenců českých, náhrobků.
hradů atd. Ke sbírce map zaslal hojně při-
spěvků, jakož i k mincim a medaillím
Již v útlém dětském věku Rybička spiso-
vatelsky se pokoušel. Čítával se zálibou »Bi-
blické příběhy«, tuším od Chmely sepsané.
Mravoučná část spisu tu mladé mysli příliš za-
stiňovala barvitost historického děje, proto se
10letý hošík odhodlal sestaviti vypravování čistě
historické, a prácí předpojatou hoch vskutku
dokončil. Svoji »biblickou historii« z dětských
let svěřil mladý muž později svému skutečskému
učiteli p. Ant. Petrusovi. Od toho pána jsem
B Felin
Jung
Rybička
Petrus
Lešno
23
article
ji v letech osmdesátých s tím doložením získal
abych ji příležitostně »panu radovi« vrátil
Stalo se. Panu radovi způsobila památka z dět
ských let milé překvapení a mnohou upomínku
z mládí u ného oživila. Ctihodný kmet jako by
té chvíle byl omládl
Přes půl století byl Rybička spisovatelsky
činným. Práce jeho roztroušeny jsou po vše
likých časopisech. Nejdůsledněji soustředil Ry
bička své umění literárně-biografické ve starém
Kobrově Slovníku Naučném. Bylo to dílo na
svoji dobu a na české poměry tehdejší monu
mentální a při tom dráhu razlcí do všech od-
borů české práce. A od let 1859 až po 1874.
tedy po všechen čas vydávání, byl Rybička
z nejpilnějších a nejochotnějších jeho přispl-
vatelů. Uložil tu přes 1300 nejrůznějších článků
životopisných, což konečně nezůstalo veřejnost
ani tajno. Co však neproniklo do širší veřej-
nosti, byly mnohé potyčky zákulisní, jež Ry
bička pro své články s velectěnou redakcí Slov-
níka sváděti musel. Měl jako autor svoje zvláštní
stanovisko při každém předmětu statí, a redakce
jak povědomo, mají už tu prožluklou vlastnost
všecky společnou, že rovněž bez zvláštního svého
stanoviska ani na svět nepřicházejí a v něm
přečasto i podstatu své vlastní bytosti shlédávají.
rada
Rybička
Kobrův
24
article
Nu a tak obě stanoviska, redakční a auto-
rovo, často se srážela. Rybička toho tolik věděl
pěkného o svých milých starých lidech, jichz
povahy a postavy, osudy a děje líčil. A co
věděl, chtěl všecko hezky čtenáři Slovníku vy-
ložiti. A k tomu by bývalo třeba místa, hodně
místa. A právě místa bylo ve Slovníku pořád
málo. A redakce nestačila Rybičkovy články, na
nichž s takou pílí byl pracoval, krátit a škrtat.
A to roztrpčovalo Rybičku. Vytýkal redakci bez-
ohlednost a nešetrnost a hrozil dokonce, že svoje
spolupracovnictví vypoví. Roku 1860 byl už
dokonce odhodlán tak učiniti. Že však přece
úmysl svůj neprovedl, bylo jedině zasluhou přítele
dra. Frant. Lad. Riegra.
Ze dne 24. prosince 1859 datován zaji-
mavý list, v němž Rieger trucujícímu spolu-
pracovníku následovně přátelsky domlouvá:
»Poznávám z Vašeho posledního dopisu od
5. října, že se na mne horšíte pro krácení
článků. Nevěřite, jak těžké postavení v té věei
mám; každý spisovatel, právě jako každý pro-
fessor, pokládá předmět, v němž právě pracuje,
za nejdůležitější — a cokoli o něm2 praví,
nezdá se mu dosti obšírné a důkladně. Snad
i já sám toho nejsem prost vzhledem článků
politických aneb ekonomických, jež pracují ;a
nezbývá tu než nechati třetího soudit o tom;
já sám, ač mi toho zajisté netřeba, nechám
články své projíti pod korrektorským perem
Malého, rovněž jako já jeho články korriguji.«
Vaše články mají zajisté cenu nade všeck
pochybnost vyvýšenou, jak důkladností tak
i v původnosti své. Čítaje takové práce Vaše,
jichž zvláště výborný vzor jste podal ve svém
Krameriusu, lituji vždy, že návrh můjána vydá-
vání českého Plutarcha, kterýž jsem před třemi
lety učinil a jejž nejeden z našich spisovatelů
ochotně přijal, ke skutku nepřišel« .
Rybička
Rybičkův
František
Riegr
Rieger
Malý
Plutarch
25
article
»Nemohu než Vás prositi, abyste hleděl
laskavě ke vši možné stručnosti; já pak mám
nesnáze s nakladatelem, kterýž se boji, aby se
dílo příliš nerozšířilo a nezdražilo a člověk
neví, kde co zkrátiti neb vynechati má!«
Znal jsem Rybičku po mnohá desítiletí
setkával jsem se s ním svého času ve Vídn
denně buď ve Slovanské besedě aneb návštěvou
v jeho tiché, české domácnosti. Naskýtala se
mi tu příležitost obdivovati jeho do nejvyššího
stáří vlastenecky zaujatou mysl a obdivuhodnou,
stále svěží paměť. Občas sice postěžoval sobě,
že jej paměť »opouští«, ale hned na to spustiv
se do výprávování, vykládal lehce takové po-
drobnosti buď z domácí historie, z dějů té neb
oné šlechtické neb patricijské rodiny, neb z místní
kroniky toho kterého města, že jsem žasl. Šlo
většinou o nepatrně události, kterých si oby-
čejný smrtelník ani nepovšimne a přece-li, tedy
jich v krátkosti jistě zapomene. Ale právě tyto
drobnůstky života, dodávající obrazu minulosti
onoho zvláštního zabarvení a vůně, karakterisuj
Rybička
26
article
Rybičku, jehož pětravému staromilství v minu-
losti české ničeho neušlo, nic nepatrným se ne-
zdálo, aby záznamu hezasluhovalo.l 0
V srpnu 1898 byl jsem návštěvou u Ry-
bičky. Hovor se obrátil na Poličku. Pan rada
vzpomínal dob z konce minulého století. Ote
jeho býval za mladých let v Poličce na učení
u kupce. V pozdějších letech vypravovával sy-
novi mnohou historku z poličského života
tehdejších dob. A pan rada nořil se do svých
vzpomínek. Vypravoval, kterak za císaře“ Josef
věnným městům dostalo se »zkoušeného magi-
strátu«. První purkmistr nového magistrátu nebyl
u Poličských obliben. Tenkrát měšťané poličsti
rádi si potrpěli na masopust a mnohý žertsi
při tom dovolili zvláště v dny ostatkové. A právě
tehdá uspořádali tak nákladný maškarný průvod,
že se o kráse a nádheře šatstva jednotlivých
masek dlouho miuvilo. Však neméně vzpomínáno
zvláštní hrůzyplné návštěvy, jež v úterý maso-
pustní do nejlepšího veseli vpadla. Vybraná spo-
lečnost seděla v panském hostinci u džbánku,
živě se bavíc.
Rybička
Hovor
rada
Josef věnný
27
article
Bylo již kolem dvanácté. Tu za hlučného
veselí rozevrou se dvéře a vstoupí — muž
v přestrojení hrobníka. Vážným krokem bliží
se ke společnosti, prose za dovolení, aby své
»maškary« směl předvésti. Dovolení dáno. A do
místnosti kus za kusem vstupují tři umrlčí
truhly (masky) a volným krokem obejdou
místnosť a opět se vytratí. Veselá společnost
zůstala prý nad tímto »masopustním« žertem
poněkud omráčená. Však ne na dlouho. Část
společnosti pustila se po stopě návštěvy. Hrobník
se svým průvodem ubíral se ku kostelu sv. Mi-
chala a u marnice (zvonice) zmizela výprava.
Vypravovalo se, že prý to byl kněz a jeho přá-
telé, neboť oni jediní prý se nebáli hřbito
třeba o půlnoci navštíviti.
Jiná episodka. Těžce snášelo měšťanstvo
polické bezohledné vystupování téhož starosty
a přivrženců jeho, nelajíc nikterak nevůli
svoji, kde a jak se dalo. Otec Rybičkův jako
milovník střelby, jediného vášnivě pěstovaného
sportu oné doby, účastíval se za svého pobytu
v Poličce oblibených zábav střelby do terče,
jsa bezpochyby sám i členem měšťanského
sboru ostrostřelců. Do střelnice spolkové vě-
noval terč, na němž znázorněna živým koloritem
babylonská věž, symbol zmatenosti v podni-
kání. Pod obrazem byl pichlavý poněkut
nápis:
»Wo eine schlechte Regierung.
Da herrscht lauter Verwirrung.«
Zajisté ostrý na svou dobu projev oppo-
sičního proli domácí autoritě ducha v ob-
čansjvu.
Povahou byl Rybička zosobněná skromnost.
Své literární práce jinak veřejnosti nepřed
* Kde špatná vláda,
tam samá — váda.
Rybičkův
Rybička