Románová příloha

„Národních Listů“ k číslu 342. ze dne 12. prosince 1905.

Různé zprávy.

EEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEÍ

Láhvové pivo výtečné jakosti, z bránického pivovaru, dostati lze ve skladu „U Křižovníků“. Telefon čís. 477. 2199 Jan Kalivoda. EE

Co zavinila kočka. V Londýně projednán byl těchto dnů zajímavý proces, v němž hrály přední úlohu dvě dámy z »lep- ších kruhů«: jedna z nich docela čistokrevná aristo- kratka. Před policejním soudem ve Westminsteru obje- vily se žalované: baronka Kamila z Perglasůa švadlena slečna Elsa Colenuttova. Lpělo na nich po- dezření, že z dobročinného bazaru, pořádaného na prospěch spolku přátel zvířat, odcizily damskou brož v ceně — padesáti haléřů .. Skutková povaha činu, jak jej vyličoval poli- cejní zřízenec, jenž provedl zatčení baronky, byla asi tato Jedna z pořadatelek bazaru upozornila detektiva na baronku, jakožto na ženštinu velmi prý nespole- hlivou. Z té příčiny pásl po ní tajný policista a sku- tečně zjistil, že ve chvíli, kdy nabízela obecenstvu ku prodeji směsíci různých předmětů, roznášejícje mezi shromážděným obecenstvem, tajně podstrčila damskou brož slečně Colenuttově, která se právě ko- lem baronky ubírala. Povolána do bazarových místností, prohlásila baronka Perglasová, že brož odevzdala Colenuttově ku prodeji. Švadlena však to popřela, namítajíc, že brož obdržela od baronky — darem a že cenu za- mýšlela vyrovnati hotovými. Soudci nezdálo se býti pravděpodobným, že by byla baronka zamýšlela krádež spáchati, neboťi vydána byla řada skvělých průkazů o osobní zacho- valosti se strany předních anglických rodin, kteréž jí před tím svěřovaly děti k vychování.

Právní zástupce barončin rozťal konečně gordi- cký uzel nejistoty, prohlásiv, že za policií skrývá se jedna z nejzarputilejších nepřítelkyň obviněné ba- ronky. Detektiv po delším zdráhání faktum toto při- znal. Byl na baronku upozorněn bývalou dvorní pia- nistkou německého císaře Janotovou, o níž za prvního dojmu soudil, že je baronce nepřítelkyní. Z té příčiny uznal soudce, aby líčení byle odro- čeno a k nejbližšímu jednání předvolati dal pia- nistku Janotovu. A tu byly objeveny zajímavé i vážné podrob- nosti. Prokázalo se totiž, že baronka udržovala kdys s pianistkou věrné přátelství, ba že po dobu 15 roků žily obě dámy spolu jako dvojíce nerozlučných by- tostí. Ale před 11/2 rokem pošla jim kočka. Skutečná. čtyřnohá kočka, kteráž byla miláčkem slečny Jano- tovy. A pianistka jala se tvrditi, že baronka zúmy- slné zvíře zahubila. Podezření tak hanebného pan z Perglasů nesnesla i odrazila útok pianistky vypo- vězením jí přátelství. Janotova, do hloubi duše ura- žena, přísabala za to baronce pomstu. A příležitosti ke splnění přísahy dočkala se v chvíli, kdy zjistila, že baronka převzala na sebe úkol dobrovolné prodavačky v bazaru, pořádaného na prospěch spolku přátel zvířat. Zjistiv veškeré okolnosti tyto, prohlásil soudce osvobozující rozsudek. Přátelství, pomsta, trestní oznámení, proces, vy- hlídka do kriminálu — a to vše proto, že přítelkyn pošla kočka — — — —

= Ke krádeži v paláci prince ze Schaumburg- Lippe oznamují se ze Šoproně tyto další podrobno- sti: Krádež, jak už řečeno, spáchána byla v saloně, hraničícím na ložnici korunního prince dánského, jenž tou dobou právě v zámku meškal. Neprodleně učiněna byla opatření k dopadení pachatele a zji- stilo se, že krádež provedena byla neobyčejně smě- lou operací za doby, kdy v zámku vše tvrdě spalo. Na promoklé půdě sadu, obklopujícího zámek prin- cův, spatřeny byly stopy kročejů, dokazující zřejmě, že krádež spáchána byla dvěma lidmi. Stopy vedly k vysokému železnému plotu, z čehož vidno, že zlo- ději tudy přelezli. U veliké jídelny vymáčkli pacha- telé tabuli skleněných dveří, do sálu vedoucích. Klíč vězel v zámkn těchto dveří se strany vnitřní, tak že lu- piči velmi snadno mohli odemknouti dvéře ony po vy- máčknutí skleněné tabule. V chodbě umístěna byla skříň.

kterou lupiči odemkli klíčem na svrchu skříně polo- ženým, načež vybrali odtamtud značné množství stříbrných příborů. Na to vypačili skleněnou skříň, v níž uloženo bylo množství cenných věcí, mimo jiné i dary vynikajících knížecích osobností, jakož i velkolepý dar ruského cara, svého času princezně udělený. Pokud se dalo zjistiti, staly se oběťmi lupu tyto předměty: dánská koruna, opatřená vyrytým datem 5. května 1896, stříbrný stolní zvonek, soška norské dívky z ryzího zlata, antický pohár ze stříbra, dvě starožitné brože, dva páry náušnic, opatřených drahokamy vzácné ceny, starožitný zlatý náramek, štampilka se zlatou rukojetí, zlatá harfa posázená brillanty, deset zlatých ruských mincí, knížka pro po- známky ve stříbrných deskách, jakož i drobné stří- brné předměty v ceně 10.000 K. Panuje nezvratný názor, že krádež spáchati mohli toliko lidé, s domá- cím zařízením zámku dokonale obeznámení. Prin- cezna, dcera dánského korunního prince, nejvíce želí ztráty skvostu, jehož se jí dostalo jmenem svatebního daru. Odcizených příborů bylo celkem 168 kusů. Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. 66. hra v předpl (2. čtvrtka.)

Švandovo divadlo na Smíchově. Začátek o 7. hod V úterý 12. prosince. Novinka. Pařížanka. Komedie o 3 jedn. Napsal Henri Becque. Přel. Hanuš Jelínek. Režisér Vilém Táborský. Náramek. Veselohra o 1 jedn. Napsal Giannino Antona Tra versi. Režisér Ant. Jiříkovský- Konec o 3410. hod (bliže Palackeno

Halánků Žitné kořalky, různé likéry a rosolky, rumy a punšo- viny, přirodní slivovici, uher. i franc. cognac, doporu- čuje při solidní obsluze za ceny mírné výroba lihovin „U Halánků“ v Praze, na Betlem- ském náměstí. — Závod založen r. 1824. Bordeauxský punč, ananasový punč E. Lichtwitz a spol., ruský c. a k. dvor. dodavatele arac-punč-erém v Opavě. Hlav. zástupce pro Prahu p. Bedřich Haar, Marian- ská ul. Na sklenice v kavárnách a restauracích

v nezměněné tišině, jako se nedočkáte Kolumba, jak pluje se svými plachetními koráby k americkým břehům. Zmi- zeli pastevci, tyto poslední romantické postavy na naší půdě. Byli to mužové vlastní sily. Danému slovu vždy dostáli. Byli v sobě uceleni jako předbojníci země, jsouce podobni plavcům do nových moří. Často se mne tázali čtenáři, znal-li jsem Virgi- ňana? Myslím, že jsem ho znal tak dobře, jako by otec měl znáti vlastního syna. A jindy se mne opět tázali, zdali ta a ta událost jest pravdivá? Na to mám po ruce nejlepší odpověď, jaká jen jest možná. Kdysi jsem před- čítal pastevcům, trpělivě naslouchajícím, ze svého ruko- pisu. Vypravovalo se o přihodě v indiánské reservaci. »Bylo to na Vraní reservaci?« tázal se jeden z nich, když jsem dočetl. Řekl jsem mu, že reservace moje ve sku- tečnosti neexistuje a příhoda že se neudála; a jeho obli- čej jevil nespokojenost. »Proč,« řekl mi, »marníte svůj čas, sepisuje, co se nikde neudálo, když toho víte tak mnoho, co se skutečně stalo?« A já nemohl jinak, než říci mu, že jest to největší poklona, jaké se mi kdy do- stalo, a nerozpakuji se pověděti vám to i zdel

a pralesy; i rozkládal, odhaluje jí svá obsáhlá pozorování i svůj bystrý rozum. Zapomněl úplně býti ostýchavým. Poslala Molly spáti a zdržela jej ještě hodinu hovorem. Potom mu ukázala staré památky, na něž byla hrdá, »protože,« děla, »my také máme jakýsi podíl na utvoření naší země. A teď jděte k Molly, sice byste si oba myslili, že jsem nudná stará paní.« »Myslím«, počal, ale nebyl zcela s to vyjádřiti, co myslil a náhle jej opět zaplavila jeho ostýchavost. »V tom případě, synovče,« řekla, »obávám se, že budete nucen polibit mne na dobrou noc.« A tak jej propustila k jeho ženě a k štěstí většímu, než oba z nich poznali, co opustili hory a přišli na Vý- chod. »Ten obstojí,« řekla sama k sobě, přikyvujíc. Jejich návštěva v Dunbartoně byla samé štěstí a ná- hrada za žalostné dny v Benningtoně. Stará dáma po- skytla své neteři mnoho útěchy a rad v ústraní a když měli odjeti, stála ve vratech, držíc je oba chvili za ruce. »Bůh vám žehnej, moji drahouškové,« řekla jim. »A až přijdete podruhé, budu míti připravený dětský pokoj.« A tak se stalo než opustila prateta tento svět, že mohla pochovati na rukou prvé z jejich mnoha dětí. Soudce Henry na Mizící říčce měl připravený svůj svatební dar. Vzrůstající jeho záležitosti ve Wyomingu vyžadovaly jeho přítomnosti na mnoha místech vzdálených od farmy i učinil Virgiňana svým společníkem. Když ko- nečně zlodějové převládli, jak se to stalo, nutíce majitele skotu, aby buď opustili kraj neb byli zničeni, předešel Virgiňan tomuto poprasku. Stáda byla odehnána do Mon- tany. Potom v roce 1892 přišla dobytčí válka, kdy zlo- dějové přivodili i sobě zkázu, dostavše do úřadu své „Virgiňan.“