V Praze, v úterý dne 12. prosince.

K číslu 342. číslo v Praze za 21 a na venkově za 3h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc. 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NAk

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Z parlamentu. Z Vídně, 12. prosince. V poslanecké sněmovně dodělán bude dnes pilný návrh o listopadových událostech pražských. Dalšími pilnými návrhy, jež projednány býti mají, jsou návrh dra. Sylvestra na prodloužení platnosti zákona o místních drahách a návrhy na upra- vení platů státních zřízenců. Potom počne druhé čtení rozpočtového provisoria na druhou polo- vici roku 1906, které nabude většího rozsahu než jindy. Polské opravní návrhy v říšském sněmu německém. Z Berlína, 12. prosince. Poláci podali na říšském sněmu 13 návrhů, mezi nimi osnovu zákona ve příčině jazyka, který m udělovati se má vyučování nábo- ženství, osnovu zákona ve příčině z aná- šení neněmeckých jmen a jmen rodinných do rejstříků, návrh ve příčině změny soudního řízení ve smyslu ochrany jazyku mateřskému, návrh o právu spolčovacím a shromaždo- vacím a návrh ve příčině svobodných voleb. Jednání se zřízenci soukromých drah. Z Vídně, 12. prosince. Ke sporu za- městnanců na soukromých dra- hách se správami těchto rozhodnuto včera večer, že konati se bude zejtra ve středu v ministerstvu železnic za prostřednictví 1 zástupce vládního pora da se zástupci společnosti dráhy jižní, pozejtří pak se zástupci společnosti státní dráhy. »Arbeiterzeitung« oznamuje, že jednání v této věci nebude snadným.

Z Vídně, 12. prosince. Poštovní kontrolor František Brdník, správce telegrafníhoa telefonního úřadu v říšské radě, jmenován byl vrchním poštovním kontrolorem. Pan Franti šek Brdník jest již 7 let na svém místě. Již od 6. hodiny ranní jest v úřadě a v 10 hodin v noci jej opouští. Po celou dobu tu ne- byl ani jediný den na dovolené. Dodáváme, že pan Brdník jest horlivým českým vlastencem a že se svojí národností netají. Holič doktorem práv. Z Vídně, 12. prosince. Včera byl na zdejší universitě promován doktorem práv holič Ja- kovljevič Milajevoj. Přišel ze slavon- ské Rumy do Vídně jako holičský pomoc- ník a zařídil si zde později samostatný závod. Ve své prázdni studoval, odbyl gymnasium

JDi maturitní zkoušku, potom věnoval se studiu právnickému. Před třemi roky odbyl první státní zkoušku, pak absolvoval ještě obchodní akade- mii vídeňskou a pokračoval dále ve svých stu- diich právnických, při čemž stále byl holičem. 17. listopadu t. r. udělal poslední rigorosuma včera byl na doktora povýšen.

Krise v Uhrách. Z Vídně, 12. prosince. Ode dneška za tý den sejde se opět maďarský parlament. Dnes večer přijede sem podle zpráv »Fremden- blattu« ministerský předseda bar. Fejérvá ry a bude přijat císařem ve slyšení, ve kterém vy- slechne rozhodnutí koruny o svý ch návrzích. Z Pešti, 11. prosince. (C.-B.) Zejtřejší úřadní list uveřejní sesazení vrchního župan komitátu trenčínského Gézy Osztrolu cz- kyho a jmenování královského soudce Julia Barosse vrchním županem komitátu trenčín- ského. Z Pešti, 11. prosince. (C.-B.) „Uherská telegr. a korresp. kanc.“ oznamuje: Sociál- ní demokraté chtěli dnes provésti velkou demonstraci pro všeobecné hlasovací právo před místnostmi klubu strany nezávis- lcsti. Ježto však z výkladů novin této strany vysvitlo, že by se tato demonstrace považovala za nezřízený nátlak, upuštěno od ní a usne- seno, aby místo zamýšlené demonstrace do kenference strany nezávislosti vypravena byla devitičlenná deputace. Ale na konec upuštěno také od vyslání této deputace a usneseno, vy- čkati klidně, jak strana nezávís- losti v otázce všeobecného hlaso- vacího práva se rozhodne. Četní so- ciální demokraté, kteří o změněném usnesení v čas nebyli zpraveni, shromáždili se nedaleko klubovních místností strany nezávislosti a před redakcí socialistického časopisu „Nepszava“ avšak rozešli se pak na vyzvání posla z ředitel- stva strany v dokonalém pořádku.

Události na Rusi. Děsné pustošení v Kyjevě. Z Bukurešti, 12. prosince. »Neue F Presse« oznamuje z Kyjeva: Rusové, kteří zde byli na projezdu, líčí situaci v Kyjevě jako velice strašnou. Přes 2000 obchodů bylo prý vydrancováno a vypá- leno. Ve středu v noci spustošila lůza skladiště. Škoda jest ohromná. Přes 7000 rodin dříve dobře situova- ných uvedeno bylo na žebrotu.

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.

O zavraždění generála Sacharova. Z Berlína, 12. prosince. O zavraždění ge- nerála Sacharova sdělují se tyto podrob- nosti: »Neznámá vrahyně, která jest asi 30 let stará, vydávala se za statkářku, jež se domáhá u Sacharova ochrany proti nepokojům děl- nickým. Mezi tím, co Sacharov četl její pro- sebný list, zastřelila ho. Dopravena byla ne- prodleně do vězení. Tam rozšířila se pověsťo attentátu a uvěznění pachatelky. Vězni žádali, aby pachatelka neprodleně propuštěna byla na svo- bodu. Došlo k velikým nepokojů m, k jichž potlačení povoláno býti musilo vojsko.

Vojáci pomáhali drancovat.

Z Podvoločisky, 12. prosince. »Neue Freie Presse« oznamuje: »Dnes sem při- byli četní sběhové z Charkova a Rostova, kteří sdělují, že v pátek dne 7. t. m. počala luza drancovati a vražditi. Pěší pluk, který byl povolán na pomoc, připo- jil se k luze. Stejně učinil též druhý pěší pluk. Teprve povolaným dra- gounům a kozákům podařilo se zjednati pokoj. Počet mrtvých a raněných jest neobyčejně veliký. Město Jelizavetgrad v plamenech. Z Bukurešti, 12. prosince. Dle zpráv sem došlých město Jelizavetgrad jev plamenech. Luza vraždí a dran- cuje v židovské čtvrti. Z Kišiněva povolán tam byl pěší pluk ke zjednání pořádku. Hrozí všeobecná stávka všech ře- meslník u. Vzpoura ruského vojska v Mandžursku. Z Paříže, 12. prosince. Ze Šanchaje oznamují: Ruská armáda v Mandžurii prohlásila se pro revoluci. Četní důstojníci byli od buřičů porubáni. Četní poddůstojníci spolčili se s buřiči. Některé pluky zahnaly své velitelea zvolily si nové vůdce. Vojsko chce vynutiti návrat do Evropy. Z Berlína, 12. prosince. Z Petrohradu sdělují: »Do ministerstva vojenství došly hrozné zprávy z dálného Východu. Celá mandžurská armáda nalezá prý se v úplné vzpouře. Zajala ge- nerály a štábní důstojníky. Censura podrobuje všechny soukromé listy, z Ma n-, džurska docházející, nejpřísnější kontrole. Situace armády jest osudná. Také záložním důstojníkům jest návrat domů co nej- přísněji zakázán.

FEUILLETON. Poslední s keře.

Jako přízrak chodila churavá Liana zahra- dou. Šedý její šat podobal se mlhavému sloupu. vlas měl barvu rudohnědého listí a z očí plížilc se šero a stíny. Vyhublými prsty dotýkala se pozdních květů, ale neutrhla jich, jenom bledé rty tiskla k nim a chudá ňadra zvedala se v ne rovném tempu. Byl kalný den v podzimu, studený vítr rva chabé listí, v ostře zeleném trávníku leskly se krů- pěje deště, smáčené květy, beztvaré už a plihé. shýbaly se do rozmočené hlíny. „Konec“, šeptala Liana a přiblížila se ku plotu. Mezerou podívala se ven, do smutných rozlehlých polí, pojících se na obzoru s pochmur nou oblohou, těžce visící. Zraky její bloudily pu- stinou, nalézajíce všude umírání. Vrätila se. Zdlouhavým krokem ubírala se k terrase, ko stále v neuřčito upřené, hlavu cho- robné skloněfeu k zemi. Gltila, že i její život pomalu zhasíná, tak skere, jake ty květy venku, samy, vydány v šane větřu a deštl, který rve zbylou křásu. Když vešla, odevzdala jí panská kytici růží. Krvavých ruží. „Poslední s keře“ bylo napsáno známým rukopisem na vloženém lístku. Liana se zachvěla, ale vzala je, mlčky vložila je do vásy a postavila před nádherné benátské zrcadlo. Sama zapadla v křeslo a nehýbajíc sebou, zírala na ně. „Vidite, jak jste krásny?“ potají mluvila k růžím. „Jen se dívejte, dívejte, vaše krása musí vám stačit, více vám život nedal. Toužily jste po motýlech, po šťastném ssání včel — a tu přišel kdosi, urval vás životu a poslal vás — abyste lhaly. Slyšíte, nádherné, ušlechtilé růže?

Máte mi lháti lásku — jaká to potupa vašeho sym- bolu! Musíte vadnout při falešné hře člověka, jenž za obchod považuje sňatek!“ Vstala pobouřena, s trpkým úsměvem n rtech a bezděky přistoupila k oknu. Kalná ob- loha ukryla se v mlhu, hejno vran snášelo se nad brázdami, a na silnici teskně hvízdal chocholouš. „Posílá mi růže — oh, rozumím!“ šeptala opět, obrátivši e do salonku. „Tak přicházeli mnozí, krásná slova mluvili, ale já vycítila jsem vždy, že byla to jenom slova. Já chtěla však lásku. A tak zůstala jsem säma. Zbylý, jediný květ ze záříci kdysí řediny nechtěl se dáti za- prodat, také peslední s kéře, jako vy, ubohé pod- zimní růže, jichž pomocí cíle dojíti chce člověk s maskou na tváři! A vy se rdíte nad bezcitností jeho! Vůně vaše dýše pokojem, je cosi měkkého- a teplého v ní, snad povzbuzení, snad pohádka. o jiné, skutečné lásce, v jejíchž službách vadly. byste plny roznícení a sladkých vzdechů; o té lásce, o níž jsem snívala vždy a která vždy mne míjela. Beze hluku plynul můj život, bez bouří, ale šla jsem pouští a jen se dívala na ptačí hnízda. Jenom dívat jsem se směla, jenom po- slouchat zpěvy ve větvích a pozorovati štěstí, je- hož jsem nikdy nevytoužila. A nevytoužím už! Můj život prchá, snad s posledními květy zmizí — tak marně prošlý ze dne ke dni. A není upřímné duše kolem mne, jsem sama, s jizvou v srdci, kterou vyryla krutá touha po tiché, vroucí lásce. Tu jizvu vyhladí pouze smrt. Ale já nelkám, nechci soucitu, vždyť zvítězila jsem, srdce moje zůstalo čisté, neporušené lživým předstíráním.- V zadumání sklonila se Liana ke stolku s ůžemi. Soumrak vplížil se do komnaty, věci splynuly v šeru, chlad rozprostřel se nado vším. A jedna z růží vypadla z vázy — Lianě k nohoum.