Románová přiloha „Národnich Listů“ k čislu 336. ze dne 6. prosince 1905.

Různé zprávy. Kinematograf a politika. Angličané jsou bez odporu lidé nadmíru prak- tičtí. Dovedou veškerých moderních vynálezů a objevů využitkovati v čas a při vhodných příležitostech. Za dnešních dob používá se v Londýně kinema- tografu jakožto osvědčeného prostředku ve volebním boji. Kandidáti parlamentní kariery, darem přesvěd- čivého řečnictví ne právě vrchovitou měrou nadaní jsou ve značné výhodě. Mají štěstí. Společnost »Pictoria! Politics Association« dává osobnostem hrnoucím se do manéže politických cirků, k dispo- sici kinematografické obrazy, kteréž pak při veřej ných produkcích na velké massy voličů mají nad obyčejný vliv a působí na ně mocněji, nežli který koliv ohnivý výkon řečnický. Prvý pokus podniknut byl v tom směru na po- litické schůzi ve Wargrave a jak souhlasné zprávy vyznívají, provázen byl znamenitým výsledkem.

Předplatí-li se kandidát politické nesmrtelnostiu označené firmy na kinematografický apparát, nemá více zapotřebí, aby se namáhal před svými voliči s sáhodlouhými řečmi. Nedá se popříti, že věc jest oběma stranám velmi příjemnou. Kandidát vystoupí prostě na tribunu a dostačí mu, pronese-li okřídlená slova: »Přicházíme k dalšímu obrazu.« Dle líčení jednotlivých listů jsou až dosud ve- škeré obrazy politického kinematografu ve službě ochranného cla a projevují snahu obmeziti pokua možno příliv cizineckých živlů. Jedna z obrázkových serií nese název »Ochranné clo proti volnosti obchodu.« Dívák spatřuje Johna Bulla ve spokojeném spánku. Nad hlavou vznáší se mu pojednou zlá víla Svobody obchodu... V té chvíli přibližuje se jí dobrá víla Ochranného cla a ukazuje Johnu Bullovi celou řadu výjevů bídy a nouze, jež zavinil svo- bodný obchod. Bull nahlíží do vnitra chudé světničky. obývané hladovící rodinou ... Potom upírá zraky na pekařský krám, ve kterém vyloženy jsou velké i malé pecny ehleba, symbolicky představující ochranné clo a svobodný obchod.

Konečně se obě víly spolu utkají a počne svár a hádka, jež skončí násilným vztažením ruky obou zápasících. Dobrá víla ochranného cla, kteráž jest postavou větší a zevnějškem sličnější, nežli zlá víla svobodného obchodu, přemůže konečně sokynia srazí ji k zemi . . . John Bull má z toho nehoráznou radost, směje se a všechno je zase spraveno. Jiná serie obrazů představuje realistické scény ze života přistěhovalce, jejž John Bull z plna srdce nenávidí. Scény počínají výjezdem parolodi z brém- ského přístavu a končí tím, že cízinec s karabáčem v ruce vyhání Angličana z práce. »Johne Bulle, procitní !« »Cizinče, pryč ze země!« »Táhni, kam patříš !e Tak vyznívají názvy jednotlivých lákavých scen, obrazy kinematografu tlumočených, jež na Johna Bulla mají ve směru Chamberlainovy politiky neochvějný vliv. Pro volby příštím rokem nastávající připravuje se celá řada jiných případných obrazů a není vylou- čena možnost, že se neminou s účinky na velké dět z politického světa Albionu .

= Demonstrační loďstvo v Pireu. Takřka sou- časně sjely se v Pireu válečné lodi pěti velmocí za účelem provedení demonstrací proti Turecku. Ra- kousko jest zastoupeno pancéřovým křižákem »Sv. Jiřím« o 7300 tunách a torpedovou lodí »Szigewarem« na 2350 tun. Na prvé lodi jest vlajka contreadmirála Jul. z Ripperů, hlavního velitele spojeného loďstva. Anglické lodi jsou pancéřový křížák »Lancaster«o 9950 tunách a torpedovka »Sentínel«. Italské oddě- lení sestává z brnonosek »Garibaldi« a »Ostro«. Francouzská brnonoska »Charlemagne« jest ze všech největší a k ní přináleží torpedový křížák »Dard«.

Rusko vyslalo dvě malé lodi staršího systému, tor- pední křižak »Kubanec« a torpední loď »Černomorec«, Po skončených mezinárodních pozdravech a návště- vách odebrali se velitelé všech lodí ke contreadmirálu z Ripperů na jeho loď. Shromáždění mělo výhradně námořnický účel, by velitelé znali svá postavení v taktickém seřadění mezinárodní eskadry při plavbě a při zakotvení lodí. Mimo to pak aby znali též tajné signály. Jisto jest, že Rakousko převzalo v té demonstraci náčelnictví, ale contre- admirál z Ripperů neměl do dneška žádných pří- kazů, jak se má proti Turecku zachovati, nepodrobí-li se ono požadavkům velmocí. Nerozhodnost dotyčná vysvětluje se tím, že velmoci očekávají podrobení se sultána. Nepochybno, že neučiní-li tak, spojená es- kadra obsadí ostrov Mytilene, jako svého času uči- níli Francouzové. Že by vplula do ústí dardanelského, jak se všeobecně tvrdí, jest vyloučeno, neboť by po- rušila neutralitu, na které Angličanům nejvíce záleží. Že se sultán vzpírá přijetí finanční komise a kon- troly v Makedonii, jest přírozeno, neboť ona nezlepší stav věci a vyvolá rozčilení mezi mohamedány, kteří tvoří většinu obyvatelstva a kteří se dosud chovali pokojně. K zavedení pořádku a míru v Makedoni třeba použiti zcela jiných prostředků a ne diplomati- ckého mastičkářství a byrokratických kejklů. To do- kazuje tak zv. mezinárodní četnictvo, od něhož se očekávalo potlačení povstání, jež se však objevilo úplné neschopným.

Zemřelí v Praze Dne 24. listopadu 1905: Grünhutová Kate- řina, manželka továrníka, 56 roků, 676—I. Mestek Václav, sluha, 76 roků, 445—I. Riedl Norbert, pou- zdrařský mistr, 54 roky, 512—I. Fialová Marie, vdova po kováři, 85 roků, 1350—II. Porgesová Amalie, sou- kromnice, 83 roky, 490—I. Adler Bernard, býv. ob- chodník, 63 roky, 6—V. Trucová Růžena, šička, 24 r. 139—VII. Engiändr Jaroslav, syn jircháře, 7 měs. 464—VIII. Kohoutová Anna, dělnice, 68 r., 530—VIIl. Novákova Alžběta, dcera truhláře, 27 roků, 442—VIII Svojecký Miroslav, syn dělníka, 11 měs., 446—VIII. — U Milosrdných sester: Hoffmann Matěj, mlynářský pomocník, 76 roků. Kopecká Berta, dcera krejčího, 16 roků. — V městském chudobin- ci: Rolandova Kateřina, dcera uzenáře, 75 roků. Ve všeobecné nem ocnici: Bílek Bedřich, obuvník, 25 roků. Freitag Leopold, býv. čalouník, 67 roků. Kuželková Anna, manželka zedníka, 35 roků. Sýkorová Růžena, manželka kupce, 64 roky

Pištěkovo lidové divadlo vnehraceo Ve středu 6. prosince Začátek o 7. hod. Pražské švadlenky.

Fraška se zpěvy o 5 jedn. Hudbu i slova napsai O. Faster. na Král.

Ve středu 6. prosince.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Ve středu 6. prosince. Odpoledne o 31/2 hod BETLÉ M. Vánoční hra se zpěvy o 6 obrazech. S použitím národních motivů napsal Karel Mašek. Hudbu složil František Picka. Scénicky vystavil Karel Štapfer Režisér Gustav Schmoranz.

62. hra v předpl (2. čtvrtka.) Princezna Pampeliška. Pohádka o třech dějstvích. Napsal Jaroslav Kvapil Režisér Jaroslav Kvapil. Začátek o 7. hod. Konec o 1/210. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě l. pražského měšť. pivovaru. Poprvé: Zázračný talisman. Fraška se zpěvy a tanci o 5 odděl. Dle Nestroy napsal O. Faster. Hudbu složil O. Faster. Režisér V. Spurný. Dirigent E. Starý.

Švandovo divadlo na Smíchově.

Začátek o 7. niod. Ve středu 6. prosince. Původní drama o 3 jedn. Napsal Karel Kamínek. Režisér Vílém Táborský. Právě vyšlo! Právě vyšlo! Právě vyšlo!

Edition MI. I.

SONATIN slonn Fr. Musil. Dva svazky po 3 k.

Pro dospělejší hráče. u Nakladatel Mojmír Urbánek v Praze, Jungmannova tř. č. 14. Hlávkův palác. Telefon č. 3006. 26443

Vzal ji do náručí. »Ty to pociťuješ tak jako já,« šeptal skoro. »Ne- mohl jsem doufati, že bychom oba dva si to zde tak mnoho zalibili.« Náhle, co dleli beze slova nad tůní, připlulo divoké zvířátko kolem skály shora. Nevidělo je ani netušilo, že jsou přítomni. Chovali se tiše, pozorujíce bystrou hlavu, brázdíci rychle vlny, jak prošla tůní a tak přeplavala na druhou stranu. Tam vystoupilo na malou písčinku, obra- célo sem tam svou šedou hlavu se špičatým černým nosem, nevidouc je stále a pak se převalilo na hřbet v teplém, suchém písku. Když se chvíli válelo, vysko- čilo opět, otřáslo svou kůži a capalo pryč. Tu novomanžel otevřel hluboce své plaché srdce. »Já jsem jako ten brach,« řekl snivě. »Často jsem prováděl totéž.« A natáhnuv pomalu ruce i nohy ležel, v plné délce na zádech, položiv si hlavu na její klín. »Kdybych dovedl mluviti jeho zvířecí řečí, mluvil bych s ním. A ono by mi řeklo: „Pojď a válej se v písku. Nač bys se rozpakoval? Co na tom, že jsi člověkem? Pojď, provaluj se se mnou v písku.“ To by řeklo.« Vír- giňan se zamlčel. »Ale,« pokračoval, »je to bída, že na mně spočívá zodpovědnost. Kdyby to mohlo býti na vždy zapomenuto tebou i mnou!« Opét se zamlčel, mluvil dále, stále snivě. »Často, když jsem zde tábořil, budilo to ve mně žádost, abych se stal zemí, vodou, abych se stal stromem, splynul s tím vším. Abych se od nich ne- rozeznával. Nikdy se již od nich neoddělil. Proč je to ?« ptal se, patře na ni. »Co je to? Ty to nevíš, ani já to nevím. Rád bych věděl, cítil-li by zde tak každý?«

kde bude státi a jak se bude vyjímati jeho bílý tvar pod zelení obklopujících smrků. Na onom místě, které si vy- bral, byla půda rovná, bez kamení a kořenů, postlaná napadlým jehličím smrků. Kdyby přišel vítr neb liják, byly větve nad ním dosti husté a se tří stran tvořily vy- soké skály a mlází hradbu. Nařezal kolíky pro stan a přední kůl; natáhnuv a upevniv šňůru, jeden konec přibil na kůl, druhý při- vázal ke stromu. Když napínané lano pozvedlo plátno do patřičné výše od země, rozestřel a přikolikoval strany a zadek, nechávaje otvor, aby se mohli divati ven na oheň a čásť potoku vzadu. Nařezal chumáče mladých smrčků a prostřel je hustě, aby byla měkká podlaha ve stanu a na ně rozestřel bůvolí kůži a houně. Do hlav umístil hezoučký tlumok s jejími věcmi. Pro své věci si udělal přístřešek ze skřížených kůlů, pokrytých plachtou za prvými smrky. Rozdělal oheň, kde jeho kouř mohl plynouti vzhůru, pryč od smrků a stanu a nedaleko po- stávil kuchařské potřeby a své zásoby a chystal tuto prvou večeři za soumraku. Když konečně přišla na jeho zavolání, přejevši na koni přes říčku, nezbývalo jí již nic na práci, než aby si sedla a jedla u tabule, již on prostřel. Seděli spolu, pozorujíce poslední soumrak a nenáhlé nastupování tmy. Poslední odlesk dne opustil oblohu a v červáncích, jež následovaly, vycházely zvolna prvé hvězdy, mezitím poblíž nich stávaly se plameny a žhavý popel jejich ohně stále jasnějšími. Potom ji poslal do stanu zatím, než umyl ná- dobí a podíval se ke koním, aby dohlédl, neutekli-li z pastviště. Chvíli na to, kdy již nastala úplná tma, při- pojil se k ní. Vše bylo tak, jak to viděl předem ve svých myšlenkách, smrky se zapadajícím sluncem na nich spo- „Virgiňan- 465 —