Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 33l. ze dne I. prosince 1905.

Různé zprávy

Automobil ve službě zločinců. V blízkém okolí Berlína spáchána byla těchto dnů odvážná loupež a lupiči použili při tom s výbor ným úspěchem automobilu. Tím stalo se, že dopravní prostředek moderní dobyocitl se ve službách zločinců. V Anglii a ve Francii využitkovali útočníci na cizí majetek dávno již pokroku techniky ve svů prospěch a přímo se honosí, že ve volbě prostředků. jichž používají ke svým záměrům, kráčí s vývinem doby. Na počátku loňské zimy událo se v městech se- verní části Anglie několik větších krádeží, při nichž pachatelé použili automobilů. Zloději zmizeli nejvýš podivuhodným způsobem z místa činu i se svou ko- řistí a lupem. A sotva že činnost na jedné straně města skončili, objevili se již na druhém jeho konci Ze stop na místě patrných soudili detektivové se vší určitostí, že čin provedli členové jedné a téže bandy, mimo to pak souzeno, že lupiči přijeli i odjeli auto- mobilem. Ve Francii stal se loňského podzimu známým lupič jménem Bochen, jenž v jižních končinách země provozoval dlouhou dobu své ničemné rejdy. Stíhati jej na cestách, jež podnikal svým automobilem, stalo se naprostou nemožností. Zdálo se téměř, že zá- hadný muž se objevuje současně na dvou různých místech. Cestoval se svou ženou a se zručným chaf feurem. Ve chvíli, když zřízenci hotelů za to s ur čitostí měli, že panstvo mešká ve svých komnatách, provádě! ludrácký trojlistek loupeže a krádežev místě na 50 kilometrů vzdáleném.

Jednou stihla Bochena a jeho společníky mrzutá nehoda a nepříjemnost: automobil vypověděl službu a zastavil se. Policie využitkovala příhodné chvíle a jakkoliv společnost ujišťovala, že pomoci cizích nepotřebuje, byl vůz podroben důkladné podrobné prohlídce. A při tom objevena spousta přístrojů a podezřelého nářadí, o němž na prvý pohled bylo jisto, že ho po užívají pouze dlouhoprsťáci k zasvěceným účelům .. Části podezřelého šatu, kterýž pod sedadly na lezen, podával neklamný důkaz o tom, že se pa chatelé při krádežích přestrojovali. A když konečně v hlubinách kapes velectěné společnosti nalezena slušná sbírka drahokamů, byli majitel automobilu i s chotí a chaffeurem prohlášeni za zatčené. Tak tomu bylo v Anglii a Francii, kteráž i v tomto odboru vyškolené praxe kráčí v čele s pochodní pokroku.

= Hrozné zemětřesení na Chalkidice. Teprve nyní přinášeji mniši ze Svaté hory Athu obšírnější zprávy o zemětřesení, jež tam před časem panovalo. Podobného nebylo tam od roku 1585, kdy většina klášterů, kostelů a jiných budov byla zničena. Otřesy započaly o 4. hod. ráno a to tak silně, že všichni obyvatelé opustili polonazí byty, by se spasili pod širým nebem. Mnozí z nich si počínali jako zběsilí, pobíhajíce z místa na místo, jiní se vrhali na zem a kvíleli, jiní počali vzývati všecky svaté o pomoc. Děsný poplach povstal, když se každému téměř ko- lébala půda pod nohama a zdála se propadávati. Z hloubi země zaznívalo hrozné dunění a rachocení. jako by se otevíral jícen sopky. Se všech stran řítily se zdi a věže a ze ssutin rozlehal se nářek a volání o pomoc raněných lidí a zuřivé řvaní zvířat. Snad ani jediné budova na Svaté hoře nezůstala nepoško- zena. Klášter Ivirů sřítil se takřka celý a zdi jeho památného skvostného kostela z byzantinských dob pukly na mnoha místech. Knihovna a refektář se sesv- paly. Půda, na níž stojí klášter a jeho zahrada klesly o několik centimetrů. Velmi byl též poškozen velký klášter svaté Laury, jehož severní zdi se sřítily a zvonice spadla. Úplně byl zničen klášter svatého Michala se svými umělými a drahocennými freskami a obrazy Kromě toho utrpěly všecky kláštery větší nebo menší poškození. Velké škody způsobily bal- vany, jež se na strmém svahu Athu odtrhly a sedm chýší rozdrtily. Kolik lidí bylo při tom usmrceno, dosud se neví. V klášteře Všech svatých bylo deset mnichů z Mytiliny a z Eginy za živa zasypáno au Kotunakia byl usmrcen starý poustevník ve svém domku, který se na něho sesypal. Rovněž velké množství dobytka, zejmena ovcí, zahynulo. Prvému silnému otřesu následovalo několik slabších a krat- ších.

Zemřeli v Praze. Dne 21. listopadu 1905: Štěrbová Eleonora manželka typografa, 51 rok, 841—I. Batuškova Rů- žena, dcera dlaždiče, 10 roků, 388—II. Fischel Isidor, kupec, 57 roků, 1040——II. Picková Františka, man- želka naddozorce potravní daně, 55 roků, 1105—II. Žemlová Františka, majitelka krejčovského závodu, 50 roků, 331—III. Nováková Terezie, vdova po ná- denníku, 76 roků, 145—VI. Lavičkova Anna, dcera provazníka, 14 roků, 633—VIII. Löflerova Pavlína, dcera hospodyně, 1 měs., 544—VIII. Procházka Mi- roslav, syn slévače, 3 r. 3 měs., 579—VIII. — U Alžbětinek: Králíková Marie, manželka zedníka, 32 roky. Pazltová Růžena, manželka akvisitéra banky, 211/4 roku. — U Milosrdných sester: Hori- nová Terezie, vdova po zámečníku, 69 roků. V městském chudobinci: Sasková Josefa, vdova po redaktoru, 76 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Foltnerová Marie, manželka truhláře, 22 roky. Kotrba Antonín, školák, 14 roků. Kuchyň- ková Karolina, manželka zámečníka, 56 roků. Něme- čková Anna, vdova po pekaři, 69 roků. Ryba Antonín, dělník, 41 rok.

Dne 22. listopadu 1905: Goldschmid Alex- andr, továrník, 49 r., 6 měs., 452—II. Kohnová Rů- žena, soukromnice, 48 roků, 1746—II. Kunte Bohumil, syn majitelky drožky, 3 měs., 638—II. Posselt Jan, ředitel v. v., 78 roků, 433—III. Benešová Anna, man- želka rukavičkáře, 26 roků, 189—V. — U Milosrd- ných bratří: Husák Antonín, krejčí, 53 roky. — V c. a k. vojenské nemocnici č. 11: Mrzena Václav, pěšák, 22 roky. — Ve všeobecné ne- mocnici: Bielawská Barbora, vdova po truhláři, 64 roky. Krausová Růžena, vdova po strážníku, 63r. Váňa Antonín, soukromník, 77 roků. Dne 23. listopadu 1905: Hartmann Franti- šek, dílovedoucí, 47 roků, 86—I. Franková Rozalie, manželka obchodníka, 48 roků, 736—II. Rinešová Anna, manželka školníka, 70 roků, 159—II. Šulcová Marie, dcera obchodníka, 5 roků, 1161—II. Hrouda Josef, výpomocný sluha, 51 rok, 435—III. Brada Ferdinand, lakýrník, 20 roků, 78—VI. Doležalova

Král.české zem. divadlo v Praze.

Růžena, dcera dělníka, 11/ roku, 616—VII. Kutová Marie, soukromnice, 76 roků, 746—VII. Novotná Jar- mila, dcera studnaře, 8 neděl, 425—VII. Pospíchalová Kateřina, soukromnice, 82roky, 703—VII. — U Alžbětinek: Fraňková Františka, vdova po krej- čím, 70 roků. — U Milosrdných bratří: Pém Maxmilián, truhlář, 27 roků. — V městském cho- robinci: Kratochvílová Marie, vdova, 71 rok. — Ve všeobecné nemocnici: Bohuslávek Jakub, dělník, 62 roky. Sýkora Josef, sluha, 40 roků. Štěti- nová Pavlína, vdova po strojvůdci, 42 roky. Šusta Václav, obchodní sluha, 24 roky.

Národní divadlo.

V pátek 1. prosince. 57. hra v předpl. (1. čtvrtka.)

Lucerna. Divadelní hra o 6 obrazech. Napsal Alois Jirásek. Režisér Jaroslav Kvapil. Scénicky vypravil Gustav Schmoranz. Začátek o 7. hod. Konec před 10. hod. O 3/42. hod. odn- V sobotu 2. prosince. Pro studentstvo. HAMLE T. V sobotu 2. prosince. Večer v předplacení Hubička.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy, V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. V pátek 1. prosince. Začátek o 7. hod.

Po třetí: Bláznovská noc. Výpravná fraška se zpěvy a tanci o 5 obrazech. Napsali L. Krenn a K. Lindau. Přeložil P. Lípa. Hudbu složili K. Einödshofer a L. Held. Režisér Fr. Hlavatý. Dirigent E. Starý.

Svandovo divadlo na Smichové.

Začátek o 7. hod. V pátek 1. prosince. 23. hra v předplacení (páteční). Novinka. Poprvé: Dáma z čís. 23. (La Dame du 23.) Napsali Paul Gavault a W. Bourgain. Přeložil V. Tá borský. Režisér A. Vojta. Denní prodej lístků u knihkupce pana Lrbanaa v Praze, vedle Národního divadla a v trafice proli zimnímu divadlu na Smíchově. 25990 na Kra.

Pištěkovo lidové divadlo vinehránech. Začátek o 7. hod V pátek 1. prosince. Lidové představení při malých cenách. Magelona. 25877 Tragedie o 4 jednáních. Napsal J. J. Kolár Zejtra při malých cenách: Prodaný ženich.

ho o kořisť. Ale jak dospěl k tomu, že zvolil takovou cestu k vyrovnání jako tato, tváří v tvář? Znal mnohý lepší způsob; a teď ho vlastní jeho ukvapené prohlášení lapilo do pasti. Slova jeho byla jako dvéře, jež se za ním zavřely, aby provedl svou hrozbu doslovně, se svědky po ruce, aby dohlédli, učinil-li tak. Trampas se podíval opět na slunce a na stín. Měl čas až do západu. Srdce to v něm převracelo takto opačně: sám sobě dal ve svém vzteku tuto ubývající lhůtu milosti. Ale neodvážil se opustiti město před celým světem, když ho celý svět slyšel. I jeho přátelé by od něho odpadli po takovémto činu. Nemohl by — ta my- šlenka skutečně se mu namátla — nemohl by ho pře- padnouti před určenou dobou? Ale byl to marný nápad. I kdyby ho jeho přátelé uschovali po takovém činu, ne- přátelé by ho našli a jeho život by najisto propadl. Jeho vlastní pasť se nad ním zavřela. Přišel na hlavní třidu a spatřil opodál Virgiňana, stojícího v rozhovoru s biskupem. Vplížil se mezi dva domy a proklel je oba. Tento pohled mu byl dobrý, ro- zehřálť trochu vztekem jeho zoufalé srdce. I zašel do jednoho místa a dal si whisky. »Kdybych byl ve vaší kůži,« řekl hospodský, »bál bych se, tolik si přihnouti.« Ale Trampasovy nervy se skoro již vymykaly opo- jení i pozřel ještě trochu whisky a vyšel opět ven. Náhle se střetl s několika svými druhy v kradení dobytka i šel s nimi kousek. »Nu, teď už to nebude dlouho trvat,« řekli mu A jemu se zdálo, že nikdy neslyšel tak smutných slov »Ne,« vynutil ze sebe: »teď už brzy.« Jejich veselost mu připadala nepřirozenou, tak že při ni klesal na mysli.

»Ale když víš, že jsi statečným a když já to vím, že jsi statečným, ó, bože, můj bože! Jaký tu činí svět rozdil? Jak mnohem vyšší odvahou jest jíti svou ce- stou —« »Já jdu svou cestou,« vpadl. »Což nemůžeš na- hlédnouti, jak to musí býti s mužem? To se neděje k vůli přátelům neb nepřátelům, že jsem pohnut tu věc provésti. Kdyby nějaký muž řekl, že jsem zlodějem a já o náhodou slyšel, nechal bych ho dále mluviti takově věci o sobě? Což nejsem povinen své vlastní eti něčím lepším než to? Seděl bych v koutě a otíral svou čest a šeptal jí: »No! No! Já vím, že nejsi zlodějem? Ne, panečku, ani dost málo! To, co si lidé říkají o mě po- vaze, není jen tak povrchní věcí. Neboť faktum, že jsem je nechal, aby to říkali, jest důkazem, že si necením do- sti svou vlastní povahu, abych ji chránil před jejich oso- čováním a ztrestal je za to. A to bych byl smutnou vránou.« Zbledla velice. »Což nemůžeš nahlédnouti, jak se musí zachovati muž?« opakoval. »Nemohu,« odvětila takovým hlasem, že se ani nezdál jejím vlastním. »I kdybých měla, nemohu. Prolé- vati krev chladnokrevně. Když jsem doslechla o tom mi- nulém případě — o usmrcení oněch dobytčích zlodějů — říkala jsem si: »Musil to učiniti. Bylo to veřejnou povin- ností. A když jsem ležela, nespíc, přivykala jsem Wyo- mingu, že je jiný než Vermont. Ale to zde« — otřásla se — »když pomyslím na zejtřek a na —. Učiníš-li to, nemůže býti zejtřka pro tebe a pro mne.« Při těchto slovech zbledl on také. »Ty míníš —« tázal se a nemohl dále. „Virgiňan.