V Praze, v pátek dne I. prosince.

K číslu 331. Číslo v Praze za 21 a na venkově za 3t

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARU

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Volební reforma. Z Vídně, 1. prosince. Není žádné pochyby že krise, ve které se ocitl baron Gautsch s ním rovné právo hlasovací, ve třech dnech nebude již tajnou, nýbrž docela zjevnou. Mů- žeme pro sebe reklamovati, nepravíme zásluhu, nýbrž skromné faktum, že »Národní Listy« byly prvním časopisem, který ukázal na rejdy a pikle, jaké zahájeny byly proti ministerskému předsedovi nynějšímu a jeho dílu hned, jak je ve sněmovně ohlásil. Ba dodáváme na základě nejspolehlivějších informací, že koalice něme- eko-polsko-velkostatkářská zahájila svoji práci proti němu již před několika nedělmi, když do- věděla se na drátech vedoucích nahoru, že jest pevně odhodlána koruna, zavésti v obou polo- vicích říše všeobecné rovné právo hlasovací. Že dnes krise jest patrnou, doznává ko- nečně i žurnál, jejž lze považovati za hlasatele německé šlechty, jakkoli v čele svém má titul »demokratický orgán«. Jest to »Neue Wiener Tagblatt«. Tento list konstatuje, že mohly by se vyskytnouti při projednáván zatímního rozpočtu na první polovici roku 1906 obtíže. Jaké to jsou obtíže, vyložili jsme obšírně v listě středečním. Voleno tehdy slovo eufemi- stické obtíže místo překážky. Dvojspolek proti rovnému právu hlasovacímu chce totiž z ame- ziti projednávání provisoria toho prostředky t. zv. chladnými, totiž krytou a tajnou agitací, která má jednu vlastnost všech vlastností lidských nejhorší a nejpodlejší — z babělo st.

Kdyby alespoň panstvo, jehož krach pokládán byl jistojistým a neodvratným, mělo mužnost zemříti slušně. Ale skonati hrdinně a slavně není každému dáno. Rakouský parlamentarismus rakouská politika vůbec vyznamenávají se ode dávna pokoutností a historie se trestá. Z Vídně, 1. prosince. »Arbeiterzei- tung« otiskuje celý referát »Národních Listů- o machinacích proti rovnému právu hlasovacímu doslova. Pojednává o této zprávě na místě čel ném v dlouhé stati, na jejímž konci varuje spi- klence, dávajíc jim na srozuměnou že dílo. které podnikají, není hrdinné, nýbrž směšné. Z Vídně, 1. prosince. »Arbeiterzei tung« pronáší se o včerejší řeči dra. K ra- máře: »Jeho výklady byly také tentokráte vroucím a skvělým plaidoyerem pro volební reformu. Zejmena, co řekl o státních následcích opravdového zastoupení lidového, jest svědectvím, že jest mužem daleko myslícím, jemuž volební systém není vulgérn starostí o mandát vlastní. Jest zajisté pozoru- hodno, že jediným žurnálem vídeňským, který si vyjel na dra. Adlera pro jeho zdreujíeí ortel, jejž vynesl nad němectvím v Ra- kousku, jest vládní »Fremdenblat t«. Tento oficiosus vytýká sociálně demokratickému řečníku, že opustil prostřední linii, na které se- trvati musí každý, kdo chce sloužiti národnímu míru. Čekalo se prý, že dr. Adler rozplaší obavy Němců. Tím větší prý bylo překvapení, které způsobily jeho výklady u stran levice.

Kolo polské. Z Vídně, 1. prosince. Ve včerejší schůzi kola polského ujal se slova ministr dr. Pie- tak. Děkoval za uznání, které mu vzdal před- seda hr. Dzieduszycki. Potom odůvod- ňeval své stanovisko v ministerské radě, řka, že to jest neodvratno vzhledem k mocnému vzruchu lidovému. Jeho slova však minula se s účinkem, naopak došla hlučného odporu, ná- sledkem kterého byla schůze skončena. Čeká se, že dnes do debaty o prohlášení barona Gautsche zasáhne hrabě Dziedus zy- cki a že večer klub polský dospěje k něja- kému rozhodnutí.

Uherská krise. Z Vídně, 1. prosince. Maďarský minister- ský předseda bar. Fejérváry sem včera večen přijel a bude dnes císařem přijat ve slyšení. Proč jest tady, vlastně neví nikdo určitě pově- děti. Jsou o tom zprávy různé. Podle jedné bar. Fejérváry podá prostě žádost za propuště- nou a to ze dvou příčin: Jednak proto prý, že koruna nepřijala jeho návrh, aby říšský sněm uherský byl rozpuštěn, nežli se ještě sestoupí 19. prosince a také proto, že vyskytly se v jeho kabinetě neshody o prostředcích donucovacích naproti odboji sborů samosprávných. Bar. Fe- jérváry prý poznal, že nemůže zdolati odpor municipální a pokládá tudíž poslání své skon- čeným.

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Podle jiných zpráv přišel bar. Fejér váry teprve sobě vyžádati zmocnění, aby po- slaneckou sněmovnu rozpustil před 19. prosin- cem. Podle třetí zprávy konečně chce doporu- čiti svým nástupcem svého syna barona Eme richa Fejérvára. Z Liptavského Sv. Mikuláše, 30. listopadu. (C.-B.) Valná schůze komitátu liptavského usnesla se neklásti vojenským povoláváním o vystavo- vání vstupních certifikátů žádných překážek. Rovněž mají býti dobrovolně placené daně při- jímány a odváděny státním pokladnám. Baron Fejérváry. Z Vídně, 1. prosince. Podle pešťského te- legramu veze baron Fejérváry osnovu ma- nifestu ke schválení korunou, který sepsal mi- nistr justice Lanyi.

Telegrafické zprávy. Řecký král v Paříži. Z Paříže, 30. listopadu. (C.-B.) President Loubet dával dnes na počesť krále Řeků hostinu, na níž pronesl následující přípitek: Důkazy sympatie, které projevujete naší vlasti, jsou pro nás cenné. Nedivíme se jim však, po- něvadž pocházejí od vládce s námi spřáteleného národa, se kterým nás pojí tolik vzpomínek. Přítomnosť Vaše dává nám příležitosť dáti opětný výraz přáním, jež chováme pro Řecko, krále a královskou rodinu, jakož i pro blaho Vašeho vznešeného otce, doyena mezi krále a pro celou královskou rodinu dánskou. Dorděvič obžalován. Z Bělehradu, 30. listopadu. (C.-B.) Vláda podala prostřednictvím bělehradské prefektury žalobu na bývalého předsedu ministerstva D or- děviče pro uveřejnění důvěrných státních listin. Přístav tangerský. Z Tangeru, 30. listopadu. (C.-B.) Topogra- fické a vyměřovací práce pro přístav v Tangeru byly už německými inženýry a jich personálem zahájeny. Třetí loďstvo čínské. Z Londýna, 30. listopadu. (Pův.) Ze Šan- chaje sděluje »Morning Post« kolující tam pověst, že se Čína rozhodla zříditi třetí loďstvo.

FEUILLETON Zroadlo. Bořek Nětým.

(Frant. Gregorovi, starostovi v Borotíně.) Řetěz střelců postupoval po namrzlé půdě k lesu za ustavičné palby, za pokřiků honcůa štěkotu psů. Mnohý ušatý hlodavec za těchto slavnostních intrád vypouštěl srdnatou duši tam, kde je věčná doba šetření, zanechávaje tělesné pozůstatky své pro potěžkávající ruce hamižných materialistů, aby nasyceni byli nena- sytní a plstí ozdobeny byly kruté hlavy vše ni- čicích mužů. Byli střelci většinou mistři, stař praktikanti, ačkoli do stáří měli daleko; byl dobří přírodopisci, kteří dobře rozeznávali za- jíce od koženic honcových a koroptev od ohnuté baby a věděli, že za prázdnou ránu zbytečně utratili čtyrák, blahé paměti. Zejmena občan Latinář nikdy nechybil, zvláště ušáka, odpočívajícího v teplém pelechu, a nikdy se nemýhl. „Víš,“ vykládal sousedovi, než vešli do lesa, „teď mají už srnci parůžky dole. Kdyby na tebe nějaký přišel, poznáš jej pe zrcadle, po krátkém, svalnatém těle, tmavší srsti a sražené hlavě. Po tom pal, jinak je to keza, těch nesmíme střílet, víš, je s námi na honě přísežný znalec. A zvláště ta ostuda, příteli, celé okolí by se nám smálo. Teda zrcadlo, povídám, zrcadlo. A co máš pít? — Čerta? Nu, podej, ten já tuze rád.“ (Vždy rád pil, šelma, všecko, čeho neměl v čutoře.)

Zavdal si, natáhl kohoutky, a už zabočili do lesa. Zase křik, zase štěkot, řehtačky, kle- pání holemi o stromy, střelba, kouř, pokřik. Inu, pekelný rámus, v němž zajíci skoro resig- novaně vyčkávali ortel smrti buď v útulku,či běhali jako vrtohlaví, nebo usednuvše na bo- bek, přemítali, zdali už je do opravdy soudný den. Latinář bystrým zrakem pátral před sebe. brzo-li také jemu zjeví se někde pod smrčkem ta „šikovná potvůrka“, ale neměl štěstí. Sou- sed jeho také šel nečinně dlouho, až se dopálil a bouchl jen tak z obou hlavní, aby aspoň toho rámusu bylo trochu víc. Potom vyhodil patrony a jal se znovu nabíjeti. „Viš,“ radil střelec Latinář, „nabijsi nulky, také si do jedné hlavně jich nandám. Teď přijdeme k rychtářově seči, tam bývá srnčí. My do ní nevlezeme, půjdeme při kraji. Ale víš, jak povídám, pozor, zrcadlo, jinak koza, ta ostuda, smích po okolí, je zde přísežný znalec, víš!“ „No jóó, zrcadlo,“ řekl soused a nabi nulky. Vyšli na mýtinu a zahnuvše poněkud stra- nou, kráčeli opatrně vedle seče na levém křídle připraveni jsouce skoliti každého z čeledi srnčí, majícího zrcadlo. V seči rozpoutal se zase povyk, padaly rány jedna za druhou... V té ozval se křik „Pozóóór na levóó, srnec!“ a v zápětí šílený úprk zvěře, prorážející větvičky. Oba střelci se připravili a zimničně čekali. Za vteřinu vyrazily na mýtinu dva kusy srnčího. Soused namířil, „bác, bác“, a Latinář zařval, až rány přehlušil: „Sákra, to je koza,

tam ten má zrcadlo,“ přisedl, zalícil a zase „bác, bác“ a „tam ten s tím zrcadlem“ úpěl bolestným mekotem, vláče za sebou zadek pro- střelený. „Rozběhnu se ho dorazit,“ řekl hrdě Latinář a běžel za kořistí, soused jeho šel po barvě podívat se, co vyvedl. Nešel daleko a na- lezl zastřeleného, kapitálního srnce. Hvizdl na nejbližšího honce, odevzdal mu jej a vydal se za Latinářem. „Krucityrknsakra, to je koza!“ zalamento- val tento, když přišel soused, nad doraženou srnkou. „Ale dyť měla zrcadlo,“ omlouval se hned, protože se přece nikdy nezmýlím, zrak mám jak ostříž. Ta ostuda, ta hanba, jestli se- to doví pan znalec. Mordelement, měla zrcadlo,“ zlostně zakřikl. „Nemá,“ řekl klidně soused. „Ale měla, když povídám,“ zlobil se La- „Může být, že měla, ale teď už ho nemá, když jsi jí ho rozstřelil,“ zasmál se souseda rozběhl se za lečí. — tinář. Večer a hostiny Latinář nebyl, nastudil prý se a dostal rýmu s kašlem. Divili se tomu všichni, ale něco na tom bylo. Poznav totiž ne- šťastný omyl, popadl milý znalec srnců bez parůžků kozu a rychle ji odvlekl do ústraní kamsi, odkud ji v noci přinesl čeledín domů. Ovšem nic nezůstane tajno pod sluncem. Sou- sed Latinářův za veselí při hostině prozradil, že Latinář na honě prostřelil srně zrcadlo, což značí sedm let mrzutosti. Letos právě tato lhůta vyprší