V Praze, v sobotu dne 25. listopadu.

K číslu 325. čislo v Praze za 21 a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

Předplaeeni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.“ Vláda chystá prý se přejíti na pravo. Z Vídně, 25. listopadu. Myslíme, že ne mineme se s pravdou, řekneme-li si, že jmeno vání ještě žádného sekčního chefa v Rakou- sku nezpůsobilo tolik rozruchu politického, jako povolání dra. Fořta do mini- sterstva železnic. Byl povyk a lomoz v německém táboře před ním a jest nyní po něm. Napřed ozvaly se hlasy z Vídně a ze zemí koruny české. Nyní tvrdí muziku také ze Štyrského Hradce. Tamější »Grazer Tagblatt«, orgán dra. Derschatty, pro- náší se takto: »Němečtí poslanci vidí čím dale tím jasněji, že vláda vzhledem na volební opravu a na blízké volby chystá se pře- jíti na pravo, čehož jsme se báli hned. když baron Gautsch nastoupil. Tato do- mněnka jest také potvrzena zprávou, rozšířenou v parlamentních kruzích, že dostane se záhy Polákům důležitého místa ve státní správě. Podle těchto opatření budou Němci poli- tický směr barona Gautsche nyní posuzo- vati. »Zeite oznamuje, že němečtí poslanci chtějí sosnovati proti baronu Gautschov pro jmenování dra. Fořta v parla- mentě demonstraci. Není však ještě rozhodnuto, jakou formou se to stane.

Dr. Lecher o volební opravě. Z Vídně, 25. listopadu. Ve zdejším soci- álně-politickém spolku přednášel včera večen poslanec na německém sněmu říšském dr Bartz o všeobecném a rovném vo- lebním právu v Německu a jeho dů- ležitosti pro demokratický vývoj německé říše. Po této přednášce následovala debata, které se súčast- nili četní poslanci němečtí. Bodem nej- pozoruhodnějším byla řeč dra. Lechrao Moravě. Pravil po té stránce, že pro Němce v markrabství moravském zavedení všeobecného a rovného práva hlasovacího jest přijatelné je- nom tehdy, zavede-li se národní autono- mie a zavedou-li se volební ka- tastry. Oprávněné námitky proti vo- lební reformě pro zemský sněm, která spočívá na kombinaci systému kuriátního a systému katasterního, jež byly proneseny, bu- dou vyvráceny, zavede-li se vše- obecné a rovné právo hlasovací mezích každé národnosti a zruší-li se všechny privileje velkostatku, obchodních ko- mor a censů berních.

Mělo by se uvážiti, zdali by pro Vídeň, Prahu a předměstí a pro jiná velká města nedoporučoval se proporcionální sy stém se skrutiniemi listovými aby hospodářsky a kulturně vysoce postavené menšiny nabyly platnosti.« Dr. Le- cher varoval vládu co nejdůtklivěji před prů- tahem a vyzval ji, aby osnovu o voleb- ním právu rovném podala nepro- dleně. Potom dodal: »Jsou pohříchu ještě poslanci, kteří myslí, že jest hlavním účelem ústavy, zajistiti jim doživotní 10zl. sinekurua hlas senilní. Tito pánové budou nyní provozo- vati obvyklou svoji taktiku: budou intrikovat v kuloárech. Tím musí býti donuceni přiznati barvu a míti před veřejností celou zodpověd- nost.« Jednání o společných záležitostech. Z Vídně, 25. listopadu. Dnešek náležeti bude záležitostem společným. Odpoledne koná se za předsednictví hraběte Goluchow- ského v ministerstvu zahraničním společná ministerská rada, která zabývati se bude roz- počtem na rok 1906 vůbec a výdaji vojenským zvláště. Po této konferenci bude teprve patrno. zdali jest potřebna korunní rada za předsed- nictví císařova.

Belgický král chce prý odstoupit. Z Vídně, 25. listopadu. »Neue Fr. Presse oznamuje z Brusselu, že král belgický Leo- pold hodlá vzdáti se koruny.

Telegrafické zprávy. Francouzské vyslanectví v Norsku. Z Paříže, 24. listopadu. (C.-B.) Senát po- volil jednohlasně prostředky ku zřízení vysla- nectví v Kristianii. Čestný admirál anglický. Z Londýna, 24. listopadu. (C.-B.) Král Hakon byl jmenován čestným admirálem anglického lodstva. Ministerská rada anglická. Z Londýna, 24. listopadu. (C.-B.) »Evening Standard« oznamuje: Ministerská rada nedo- spěla ke konečnému usnesení. Další porada bude se konati dne 1. prosince. Z kruhů diplomatických. Z Londýna, 24. listopadu. (C.-B.) Dle dobrých zpráv vzdá se sir Sanderson na jaře svého úřadu jako stálý podtajemník zahra- ničního úřadu. Na jeho místo nastoupí dosa- vadní velevyslanec v Petrohradě C. Hardinge. Přátelská dohoda německo-anglická. Z Londýna, 24. listopadu. (C.-B.) Dne 1. prosince sejde se za předsednictví lorda A v e- luryho výbor, který si vytkl za cíl sjednati přátelskou dohodu mezi Německem a Anglií. Postup Němců na Východ. Z Berlína, 24. listopadu. (Pův.) Výkazy, v »Deutsche Erde« uveřejněné o změnách ná- rodnostních v obcích v Poznaňsku a záp. Pru- sku v minulém stoleti, neuspokojují Němce, ale tito se těší, že činnost kolonisační komise ve »východní marce« každoročně se šíří, kdežto r. 1897 bylo 300 koupí, v posledních dvou le- tech již přes 2000 a nyní se zpateronásobila činnost k zakoupení polských usedlostí. Ale tu napomáhati prý musí kde jaký kulturní a ho- spodářský prostředek, též bystrá dopravní poli- tika, zdravá pozemková politika, úprava úvěru atd., ale především Němci ve východní marce musejí sami to nejlepší vykonati.

FEUILLETON. Podivná zbraň.

Napsala Claudie Ashtonova. Z angličiny přeložil Otak. Kla z ar. Ukončili jsme oběd a usedli po obou stranách krbu, abychom si zakouřili a pohovořili. Po nějaké době obrátil se hovor na různé drahocenné předměty i otázala jsem se hostitele, co si ze svého majetku cení nejvýše? Přivřel oči a položil se pohodlně do křesla, jakoby hluboce uvažoval. „Nikdy jsem o tom vážně nepřemýšlel,“ řekl ko- nečně. „Jsou dvě neb tři věci, které si zvláště ce- ním, avšak z celého mého majetku podivná jedna zbraň, která mne zachránila před několika lety při jisté příležitosti, jež pro mne mohla býti osudnou, jest pro mne nejcennější. Z peněžního stanoviska jest to věc bezcenná, avšak kdybych ji při zmíněné pří- ležitosti nebyl měl, bylo by to mělo pro mne i pro Mínku špatné následky. Mínka byla paní hostitelova a byla toho času právě návštěvou u přátel.“ Moje zvědavost byla vzbuzena. Nebylo mi známo, že by John Harpeden kdy býval v nějaké nebezpečné situaci, zmínila jsem se mu o tom. „Myslím, že jste o tom dosud neslyšela,“ odvětil. „libo-li, sdělím vám, jak se věc sběhla, a ukážu vám onu zbraň. Zkuste uhodnouti, co to jest. Ne- chám vás hádati ze tří předmětů, ačkoli myslím, že byste nethodla ani ze čtyřiceti.“ Myslila jsem na zbraň, která mi nejdříve na- padla, revolver. Usmál se shovívavě a zakroutil hlavou. „Nic tal obyčejného, milá přítelkyně.“ „Dýka?“ „Nikoliv.“ Jelikož zmínka o obvyklýchi zbraních jej pouze rozveselovala, hádala jsom po obědě, že to byla hůl Harpeden se usmál a vstál. „Nikdo dosud ne uhodl,“ tekl, otevíraje sousední malý pokojík. Přines

dřevěnou skřínku a postavil ji přede mne. S velikou vážností odklopil víko a vyndal malý, kožený stře- víček, nový, lesklý damský pantoflíček s vysokým podpatkem a ozdobnou stříbrnou přestičkou. Oněměla jsem. Zajisté — Harpeden žertoval. Hledíte zklamaně, řekl, a mohu-li tak říci skep- ticky; avšak počkejte, až uslyšíte moje vypravování Za prosincové noci před několika roky přijali jsme s Mínou pozvání k večeři u přátel. Bydlili jsme tehdy v Thornfieldu, venkovském městečku, jak vám známo, a k přátelům, s nimiž jsme měli večeřeti, bylo asi půl hodinky cesty. Nuže, Mínka, ačkoliv jinak ta nejhodnější žena na světě, jest, jako každá jiná jejího pohlaví marnivá a chlubí se ráda svými šperky. Ačkoli zmíněná přátelská večeře nebyla žádnou zvláštní událostí, navěšela na sebe všechny klenoty, nevyjímaje ani démantový náhrdelník, zděděný po staré kmotře, který byl velmi cenný. V našem městečku bylo možno najati jediný jen povoz; použili jsme ho k návštěvě přátel Elmerso- vých a já nařídil jsem kočímu, aby pro nás kolem jedenácté hodiny přijel.

Avšak povoz se v určitý čas nedostavil, ba ani později, ačkoliv jsme téměř do půlnoci čekali. Mrs Elmersová nutila nás zůstati do rána, já pak navrhl jsem, že se pochlédnu po otálejícím povoze a přijedu pro ženušku; tato však soudila, že bylo by nejprost- ším rozřešením celé záležitosti, kdybychom šli domů Byla krásná měsíční noc a vzdálenost, kterou nám bylo překonati, nestála za řeč. Elmers a jeden z jeho přátel nabídli se, že nás doprovodí, avšak my nabídnutí to s díky odmítli. Znali jsme cestu dobře a nepociťovali jsme žádného strachu. Mína se zvedla a vydali jsme se na cestu. Právě uprostřed cesty tvořily křoviny osamělou úzkou uličku, vedoucí k lesu, na jehož druhém konci stál náš dům. Když jsme došli na pokraj lesa, za- stoupili nám cestu dva muži, jako by byli ze země vyrostli. Ploužili se křovinami a my jich nezpozoro- pěšky. vali, až stáli před námi. Měli škrabošky na tvářích a v okamžiku jsme pochopili, čeho od nás požadují, ženuščin náhrdelník a jiné různé věci, jako: moje hodinky, její prsteny a náramky. Později jsme se do- věděli, že byli vlastně tři. Třetí muž najal náš po- voz k jakési vymyšlené cestě a zařídil věc tak, že kočí nemohl v určený čas pro nás přijeti. Bylo jim známo, že moje žena má na krku diamantový náhrdelník, a věděli, že bude jim snadné obdržeti tento skvost od ženy a bezbranného muže. Avšak přepočítali se poněkud.

Víte, že nejsem zbabělcem a ačkoliv jsem nemě) při sobě zbraně, byl jsem odhodlán brániti se přes ujištění jednoho z lupičů, že se nám nic nestane, nebudeme-li klásti odpor. Mimovolně jsem sáhl do kapsy jako pro zbraň, a nahmatal jsem tam ženuš- činy střevíčky, které mi dala, abych je uschoval. Napadlo mi, že rána tvrdým opatkem bude účinnější než pouhou pěstí, vytáhl jsem tedy ruku a zvolal: „Zadržtel“ K mému největšímu podivení oba muži se oči- vidně zarazili a hleděli na moji ruku jako očarovaní, pak zamumlali: „Je ozbrojen!“ a utíkali, co jim nohy stačily. Byli to bez odporu nebezpeční lupiči a mohlo s námi špatně dopadnouti, kdyby nebylo onoho střevíčku. V okamžiku vysvětlila se mi příčina jejich útěku. Jak jsem již připomenul, byla měsíčná noc, hladký, kožený střevíc nabyl ve svitu měsíce podoby revolveru a lesk stříbrné přesky klam ten ještě zvy- Neměli času předmět v mě ruce dlouho pozo- rovati, zrak je ošálil, viděli namířený revolver a rychlý útěk zdál se jim nejvýhodnějším. Avšak štěstí jim nepřálo, vběhli přímo do rukou několika dělníkům, vracejícím se z městečka a krátce po tom měl jsem zadostiučinění slyšeti, že byli uvězněni. A nyní víte, proč si tak vážím této podivná zbraně.“ šoval.