Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 324. ze dne 24. listopadu 1905.

Různé zprávy

Leopold a Filip. Velmi zřídka našla by se v širém světě taková nesrovnalosť povah dvojice lidí jedné krve, jako byl právě zemřelý hrabě Filip Flanderský a o dva roky starší bratr jeho král Leopold belgický. O králi zná- mo, že žíje v rozbroji se svými dcerami Louisou a Štěpánkou, že se soudí s nimi o pozůstalosť královny Jindřišky a že nesnesl se se svou ženou, jinak i lidu odpornou Rakušankou. Věru, že to byl zvláštní r- dinný život, jejž vedl a vede král Belgů. Naproti tomu králův bratr, princ Filip Flander ský, narozený 24. března 1837, byl po boku své choti, jedné z hohenzollernských princezen, nejšťast- nějším člověkem. Hraběnka Flanderská byla dle li- dové pověsti joviální, prostou, roztomilou paní, kte- ráž s povahou nebožky švakrové nedala se ani ve snu porovnávati. Největší rozdíl mezi princem Flanderským a jeho bratremkrálem záležel v politické ctižádostivosti obou bratří.

Již jakožto vévoda z Brabantu netajil se tehda 20letý korunní princ Leopold touhou po provedení obrovských kolonisačních plánů, které po době 30 le uskutečnil založením konžského státu Myšlenka Leo- polda II. byla dalekosáhlá, oživená nezkrotným du- chem sebevědomí. Cíle a snaby jeho ležely v mlhavé dáli. Přes to stal se vládcem rozsáhlé říše, jíž neob- mezeně dával zákony, zaručující mu bohatství, moc a sílu .. A hrabě Flanderský? Koruna byla mu dvakráte nabízena a prostý hrabě jí dvakráte zamítl. Roku 1862, když Otto I. iprinc bavorský, zbaven byl řeckého trůnu, byl to Leopold I. belgický, jenž se za svého 25letého syna Filipa koruny řecké zřekl. O čtyři roky později — král Leopold I. zatím byl mrtev — kynula hraběti Flanderskému koruna rumunská. Moldavsko-valašská šlechta zbavila trůnu knižete Kuzu a poslanecká sně- morna zvolila 23. února 1866 hraběte Flanderského dědičným vládcem spojených rumunských knížectví.

Ale hrabě Flanderský zachoval se opět zamítavě. Zůstal nadále toliko generálním inspektorem belgické kavalerie až do r. 1902. Té doby, když král zamítl jeho povýšení, proje- vil hrabě přání, že by rád složil důstojenství vojen- ské. Král přijal demissi bratrovu zcela lhostejnéa hrabě přestal být generálním inspektorem vojska. Od doby, kdy vstoupil do zátiší života, neobje- voval se hrabě Flanderský více v žádném popředí brusselských kruhů. Nebylo jej zříti při žádné dvorní slavnosti, postrádali jej při všech zábavách a rado- vánkách. Žil jen sobě a své choti až do posledka života. A tak, jak žil i prostě zemře!« Kdo ví. jaké divné pocity zůstaly jeho věčným tajemstvím? C asi vše věděl, co vše znal, co vše divného prožil ten muž zvláštní povahy? Kdo ví? Ale přece jen, jak se zdá, těšil se sympatiím nejširší veřejnosti brusselské větším a vroucnějším, nežli mocný vládce a král jeho bratr ... = Skandál v kruzích londýnských. Policejní soud v Londýně vznesl žalobu na mnohonásobného millionáře Hugha Watta, bývalého člena parlamentu. Trojice mužů jej obviňuje, že ji najal k zavraždéní své choti. Prvá manželka obviněného dala se s ním rozvésti, protože udržoval důvěrný poměr s paní Regibaldou Bauchampovou, ženou divadelního herce. Před tím podal Bauchamp žalobu na rozvod svého manželství, při kteréž příležitosti se zjistilo, že paní Bauchampová jest matkou dospělé dcery a že ná- klonnost věrolomné ženy k millionáři byla toliko v- volána jeho nesmírným bohatstvím. Po provedení obou manželských sporů oženil se Watt s bývalou paní Bauchampovou, o jejíž bezžití nyní usiloval zjednáním trojíce tajných vrabů . ..

= Co se vše přihodilo v Athénách minulého týdne. Minulý týden byl opět bohatý na krvavé činy při nichž ženy hrály hlavní roli. Choť dvorního úřad- níka Dulya servala se se svou přítelkyní, ale nevy. užitkovala vítězství, poněvadž její soused Zajimis se přemožené ujal. To paní Dulyovou rozčililo a tak po- štvala svého muže, by se pomstil. Duly, chtěje se za- vděčiti, přepadl Zajimisa na ulici, ale ten chtěl utéci V tom okamžiku objevila se žena Dulya a spatřivši. že muž ji dostatečně nepomstil, volala na něho »Proč jej šetříš? Zab jej!« To podráždilo muže tak, že vytáhl revolver a střelil po prchajícím. První koule zranila pronásledovaného do ucha, druhá do rukya třetí do krku tak, že zraněný padl na zem. Byl umí- rající dopraven do nemocnice, kde za několik hodin zemřel. — Svému povolání za oběť padl 1 policista minulé soboty. O 2 hod. s půlnoci slyšel z domu pod Akropolí volání o pomoc. Vstoupiv do dvora, setkal se s neznámým člověkem, jenž jej bodl dlouhým nožem do srdce a skoliv jej tak, utekl. Strážník skonal za několik minut. Pachatel jest sluha, který v osudné chvíli meškal u své milenky. Jelikož jí vyhrožoval zabitím, nedá-li mu peněz, volala o pomoc. — V živé ulici odpoledne zavraždil truhlářský pomocník mi- lence své sestry. Ten udržoval s ní po delší čas milostný poměr, připověděv jí, že ji pojme za ženu. V poslední době její bratr jej několikráte žádal, by dostál slibu. Když se v neděli zase tak vymlouval, bodi truhlář svůdce sestřina třikráte do prsou tak, že druhého dne zemřel. Vraždy z těchto příčin nepovažují se v Řecku za velké zločiny. V některých krajinách mají krevní pomsty za následek časté oběti jiných životů lidských.

Zemřelí v Praze Dne 16. listopadu 1905: Kučera Josef, ob- chodvedoucí, 36 roků, 387—I. Kůžel Augustin, ob- chodvedoucí, 45 roků, 451—I. Oppelt Jindřich, býv. obchodník, 83 roky, 287—I. Klečák Karel, krejčí, 47 roků, 389—II. Kopřiva Vojtěch, soukromník, 831/2 r. 1562—II. Marková Marie, vdova po zahradníku, 98 r. 1807—II. Rakošanova Otilie, dítě, 6 měs., 1878—II. Skálová Kateřina, manželka malíře pokojů, 70 roků, 1414—II. Nestler Karel, sazeč písma, 55 r., 271—III. Schmausova Jaroslava, 8 roků, 586—III. — U Alž- bětinek: Richtrová Marie, vdova, 52 roky. Skuti- nová Marie, vdova po hostinském, 72 roky. — U Mi- losrdných sester: Chládek Václav, sklenáři 20 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Ho- ráková Alžběta, manželka koláře, 55 roků. Klokan František, řezník, 24 roky. Koryntova Božena, dcera tesaře. 18 roků. Křížek Antonín. dělník. 58 roků.

Dne 17. listopadu 1905: Teweles Filip, býv, obchodník, 82 roky, 256—I. Hušek Jindřich, c. k. ma- jor v. v., 76 roků, 344—I. Fuchsová Berta, soukrom- nice, 49 roků, 1631—II. Poschlová Anna, vdova po pošt. podúřadníku, 73 r., 152—II. Baštýřová Emilie, manželka c. k. šikovatele, 23 roky, 414—III. Lvovská Ludmila, vdova po měšťanu, 81 rok, 165—III. Po- spíšilová Božena, manželka domovníka, 34 roky, 602—III. Přibáňová Anna, vdova po kováři, 63 roky. 536—VIII. — U Milosrdných sester: Divi Matěj, dělník, 60 roků. — Ve všeobecné ne mocnici: Kammel Antonín, dělník, 63 roky. Kli Ková Anna, 44 roky. Kubín Emanuel, hutník, 54 roky Dne 18. listopadu 1905: Heller Jáchym Moric, statkář, 63 roky, 1053—II. Petrlíkova Karolina, dcera krejčího, 13 dní, 189—II. Remek Jan, syn sta- vitele harmonií, 1 rok 11 měs., 105—II. Kratochvíl Vladimír, syn dozorce potravní daně, 6 měs., 117—IV. Kraus Václav, syn švadleny, 2 měs., 191—IV. Picková Anna, soukromnice, 31 r., 74—V. Procházková Anna, posluhovačka, 81 rok, 437—VII. — U Alžběti- nek: Novotná Alžběta, vdova po hokynáři, 76 roků. — U Milosrdných bratří :Šmíd Antonín, kolo- vrátkář, 72 roky. — U Milosrdných sester Novotný František, almužník, 66 roků. — Ve v še- obecné nemocnici: Eliášová Božena, manžel- ka kočího u pošty, 31 rok. Jedličková Antonie, man- želka kočího, 57 roky. Krejčík Jan, býv. dělník, 78 roků. Rössler Václav, vážný, 54 roky.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V pátek 24. listopadu. 50. hra v předpl. (2. čtvrtka.) Pohostinsku vystoupí Fr. Pácal od c. k. dvorní opery ve Vídni. Dalibor. Opera o třech dějstvích. Složil Bedřich Smetana. S textem od J. Wenziga v úpravě V. J. Novotného. Dirigent František Picka. Režisér Robert Polák. Začátek o 7. hod. Konec o 3/4 10. hod.

Lidové úivadlo „Urania“ v VII. části Prahy. zahradě I. pražského měšť. pivovaru Ve pátek 24. listopadu. Začátek o 7. hod. 3Poprvé: „Bláznovská noc“. Výpravná fraška se zpěvy a tanci o 5 obr. Napsali L. Krenn a K. Lindau. Přeložil P. Lípa. Hudbu složil K. Einödshofer a L. Held. Režisér Fr. Hlavatý. Dirigent E. Starý

Švandovo divadlo na Smichově. Začátek o 7. hod. Po 56té: Neviděli jste Bobeše? Vaudeville o 3 jedn. Dle Anatola Felixe a H. de Quidrean »CacheCache« pro české divadlo upravil V. Táborský. Hudbu složil Rudolf Pískáček. Režisér Josef Kubík. V pátek 24. listopadu.

Pištěkovo lidové divadlo vinohracieoh na Král. Ve pátek 24. listopadu. Začátek o 7. hod Zázračný talisman.

Fraška se zpěvy a tanci o 5 jedn. Dle Nestroje, napsa! O. Faster. 440 —

*) V amerických hostincích mívají losí hlavy s parohama

dokázal, že se žení. A kýval opět hlavou, opakuje »Na zdraví ! Stáli u nálevny plni citů, prázdni slov, vzpomínky a náklonnosť pracovaly v jejich srdcích. Všichni zažili spolu drsné dny a styděli se za své pohnutí. »To je horko,« řekl Kazatel. »Na Pájavci je větší,« řekl MeLean. »Mé mrně do- stává zoubky.« Slova počala opět váznouti. Přešlapovali na místě, dívali se do sklenic, četli nápisy na lahvích. Tu a tam uronili slovo k majiteli nálevny, jak jde obchod a obdi- vovali se jeho výzdobé. »Pěkná hlava«,*) poznamenal MeLean. »Velký, starý los«, přisvědčoval majitel. »Zastřelil jsem ho sám onehdy na Šedém Býku«. »V Tetonu bylo poslední dobou hojně koz,« řekl Virgiňan. Na pultu stál přístroj, do něhož nezaměstnaní náv- štěvníci mohli spustiti niklový peníz. Peníz skákal mezi kolíky, dopadnuv konečně do některého z různých otvorů. Lze vyhráti desetkrát tolik, co se vsadí, ale nebýval to obyčejný výsledek; a tři přátelě se ženichem hráli si ted dobrosrdečně s nikláky, vyměňujíce si je za stříbro, když jim došla zásoba. »Byli jste to posledně v Tetonech na honu?« vy zvídal hostinský; vědělť, že to byli koňští zloději. »Ano,« řekl Virgiňan. »Chtěl bych ještě deset ni- kláků«.

za ozdobu.

bych se byl dožil věku devětadvaceti let, jako je mi a při všech svých přihodách si neučinil nepřitele, pokládal bych si to za chybu.« Příběh jeho byl skončen. Učinil ji svým důvěrníkem ve věcech, o nichž nikdy dříve nemluvil a ona byla šťastna, že je mu takto mnohem blíže. Seslabilo to jistý strach, smíšený s její láskou k němu. Po kolik nejbližších mil mlčel a jeho mlčení jí po- stačilo. Vermont mizel z její myšlenek a Wyoming neměl již v sobě tolik osamělosti. Sestupovali spolu do mapy, jež se pod nimi prostírala, takže to již nebyla mapa, nýbrž země s rostlinstvem a psouny, sedícími na ní, a tu a tam poletoval nad ní pták. A po chvíli se ho tázala: »Na co myslíš?« »Já jsem počítal. Když se to představí v hodinách, zní to zcela krátce. Když se to počítá v minutách, naváží se to na hodnou haldu. Šedesátkrát dvacet je dvanáct set. Převeď to na vteřiny a dostaneš dvaasedmdesát tisíc vteřin. Dvaasedmdesát tisíc vteřin, než budeme svoji«. »Vteřin. Když pomyslím, že to již došlo na vteřiny !« »Já na to myslím. Odčítám od nich každou minutu šedesát«. S takovýmto odčítáním čas ubíhá. Více mil jízdy již leželo za nimi a v panenské pustině počínaly se již obje- vovati jízvy nově vykopaných vodních struh a prvé drá- těné ploty. Na to minuli chýši a tu a tam nahodilá pole, přední to hlídky osazení. Volná cesta stala se zcela spou- tanou, běžíc mezi nepřetržitě napjatým ostnatým drátem. Daleko na východ zdvíhající se kotouč prachu označoval blížící se poštu, jež přivážela nejspíše biskupa, k jehož návštěvě zde určili svou svatbu. vlrsiňan.-