2
masthead
V Praze, v Sobotu dne 14. září 1901.
Sobota
Praha
4
article
Na ranní a adpal. Histy
přilehami (.Nandny Obaor v
středu a „Literární Hlidka
v pátek) přeslp lácí se:
Praze v aěsinistraci
na něsí
n ětnt leta. . . . . 6 K —
s dreji donšškes
na měsic . . . . ..
na štvt lota
re niuitity: 7 K 50
2 K 80n
na měsíe . . .
Pešteni
za měsíe . . . . .
kai
na čtvrt lela
s dvojí zšeilko
s K soh
na pařate
ei
ra čkvri l lel
Praha
5
article
Čisté volby v Uhrách — či co?
Čisté volby v Uhrách — či co?
V Uhrách vlají již na všech stranách
volební prapory a kandidáti poslanečtí hlásí
se v počtu neobyčejném. Nemysliž nikdo,
že tato hojnost (v některých okresích voleb
ních již se přihlásilo až i po šesti kandi-
dátech) jest prvním znatelným účinkem zá-
kona nového o »čistých volbách«, s který
mižto slovy se setkáváme již po několik
neděl, a jež zejmena nyní všude se vysky
tují, kde se píše a mluví o volbách do pří-
štího říšského sněmu uherského, jež se
vykonaji ve dnech od 2. včetně do 11.
října. —
Nepopíráme, že novému zákonu o voli-
telnosti se podaři odstraniti nejkřiklavější
volební zlořády, že učiní volební agitaci opa-
trnější a korteše, bez nichž si volby uberské
ani mysliti nelze, vybíravějšími v prostředcích
ale domnívati se, že budou proto volby tyto
lacinější než volby posavadní, a že při nich
snáze pronikne »pravé přesvědčení voličstva«,
toť by znamenalo věřiti v zázraky, kteréž
se nedějí za našich dnů ani v Uhrách.
Naopak nutno spíše očekávati, že strany
a kandidáti, kteří za dřívějších poměrů ne-
dovedli se uplatniti, kteří po desetiletí málo-
mocně přihlíželi, kterak Štěstěna přeje smě
lým a podnikavým, a odvrací se od likna-
vých, nerozhodných a chabých, ani při ny
nějších volbách lépe nepochodí.
Žádné voličstvo nezřekne se rázem
svých zvyklostí, a nejméné jest voličstvo
uherské toho putičkového rázu, aby vzdalo
se beze vší náhrady »největšího svého práva«
voliti vesele a hlučně za průvodu oblíbené
cikánské hudby, vina a pod.
V Uhrách pak více než kdekoliv jinde
kyne vítězství volební osobám společensky
silným a ve veřejném životě již osvědče-
ným. Slabí nováčkové a v ústraní se krčící
idealisté a dobráčkové pochodí při nynějších
čistých volbách uherských právě tak, jako
při volbách dřívějších.
Uhry
6
article
Nemíníme tím nikterak podceňovati šle-
chetné úmysly nového uherského zákona,
ale nemůžeme též zapomenouti osvědčeného
pravidla zkušenosti, že »svět se nemění.«
Bylo by tudíž neodpustitelným hříchem.
spolehati se opovážlivě na všemohoucnos
nového zákona a domnívati se, že nynější
čisté volby uherské otevrou bránu sněmovny
většímu počtu kandidátů oněch uherských
národností, kteří půjdou do volebního zápasu
s nejryzejšími myšlenkami a s prázdnou
kapsou.
Nový zákon prospěje však Uhrám již
tím, že všude tam, kam o něm zvěst pro-
nikne, zůstaví dobrý dojem a že zastře po-
někud vzpomínku na volby bývalé.
Vždyť jsou i v samé vládní straně uher-
ské vynikající politikové, kteří ještě nyní, na
počátku volební kampaně, nechtějí ani vě-
řiti, že by cílem nového zákona byly pouhé
čisté volby. Domnívají se, že cil, za nimž se
spěje nynějšími volbami uherskými, jest po-
někud jiny, že totiž zamýšlí se o broditi
sněmovní většinu, kteráž déle pěta-
dvaceti let nehybně a jaksi ztrnule stála
v čele veřejných záležitostí v Uhrách.
Všeliké pokusy, dospěti v říšském sněmu
uherském k novému útvaru většiny, selhá-
valy, i strany, jako strana lidu, kteréž při
posledních volbách s velikým sebevědomím
vystoupily na kolbišti, pozbyly na jevišti
sněmovním záhy své přítažlivosti a sil
ostatních, starších skupin opposičních stále
ubývalo.
Uhry
7
article
Z dola, z voličstva, obrození vět-
šiny sněmovní nepřicházelo a nepřicházelo,
a tak přikročeno k jemnému tlaku s hůry
nejprvé vyčerpaly se některé síly, jež Tiszova
skupina dovedla postaviti v čelo vlády, az
konečně Banffem poslání své zakončila, na
to působeno k »sesílení« strany liberalní tim,
že se připojila k ní národní strana, jejímž
vůdcem byl hrabě Apponyi, a nyní zákonem
o »čistých volbách« zavřeny dvéře sněmovní
celé řadě poslanců, kteří nemohou již kan-
didovati, protože by se musili vzdáti jiného,
pro sebe mnohem výhodnějšího postavení
Tak povstane největší průlom ve straně nej
četnější, vládní, kteráž v řadách svýchči
tala nejvíce mužů, již požívají výhod, úřadů,
hodností a postavení s poslaneckým mandá-
tem dle nového zákona o volitelnosti neslu-
čitelných. Toť také příčina, proč ve sve
velko-varadínské řeči někdejší mnohaletý
předseda ministerstva Tisza nový zákono
volitelnosti nazval — skokem do tmy.
Tiszův
Apponyi
ministerstvo Tisza
8
article
Upozornili jsme již opětně na důležitost
nynějších voleb uherských, dnes chcemese
pokusiti o to, vypátrati, proč osvědčenému
státníku uherskému zdají se býti tyto volby
skokem do tmy?
Pravili jsme již, že ve stranách oppo-
sičních mimořádných změn po volbách oče-
kávati nelze, aspoň netakových, aby některá
z oněch stran se mohla státi oporným bodem
nějaké nové většiny. Zejmena to platío
straně lidu, kteráž svými hesly se snažila
získati i Slováky a o níž se tentokráte po-
chybuje, že dovede uhájiti i onen nepatrný
počet mandátů — tušíme asi dvacet — jež
držela ve sněmu rozpuštěném.
Nutno tudíž předpokládati, že pod pra-
porem vládní strany nynějšími volbami bu-
dou do posavadní většiny uvedeni jiní živ-
lové. V tomto ohledu čteme v časopisu há-
jícím posavadní většinu: »Povážlivou znám-
kou jest, že v nynější volební kampani se
vyskytuje nepoměrně mnoho dvojitých
kandidatur jedné a téže strany. To jest bez-
podmínečně chorobný zjev, jenž svědčí
nejen o houbě různých snaživců po mandátu,
Slovák
9
article
ale i o nejasných poměrech ve straně
samé. Na voličích bude, aby odhalili, co za-
krývá dotyčný kandidát škraboškou programu
strany.«
A takovýmito kandidátními škraboškam
jen jen se hemží pod praporem posavadní
vládní většiny.
Nejvýznačnější škraboškou jest škraboška
agrárni a vyslovuje se již domněnka, že bude
v celé třetině okresů zapotřebí voleb užších.
Zejmena do strany liberální dostane se mnoho
snových« liberálů. Má se za to, že novo-
liberální tento přírostek ve vládní většině
bude rázu konservativně agrárního; a tohoto
rázu nabude nový říšský sněm zejmena čet
nými aristokraty, kteří s úspěchem se
ucházejí o mandát.
Vzorem těchto aristokratů - agrárníků jes
hrabě Karolyi, jenž dne 10. t. m. v kandi-
dátní řeči své se vydával za přítele malých
lidí, malých živnostníků, řemeslníkův a rol-
níkův, a po tomto lichotivém úvodu jádro
svého programu hospodářského takto vyklá-
dal: Budeme míti zapotřebí vyšších cel
jak pro dobytek tak pro obilí, abychom se
ubránili soutěži východní. Před tímto
požadavkem musí se ukloniti průmys
rakouský i uherský; průmysl tento
ovšem prozatím (l) bude zatlačen do nevýhod-
nějšího postavení. Rakousko ví velmi dobře,
že cizí průmysl, jenž k nám do Uher se dere,
je činí namnoze neschopným k soutěži;a
bude proto zajisté ochotno, povoliti
uherskému zemědělství výhod-
nější celní sazby, začež Uhry poskyt-
nou Rakousku výhodnější celní sazby prů-
myslové . ..
Nuže, kdož tu nevidí, že jest to tyž
program, kterýž nátlakem velkostatkářů
Německu se vtělil v návrh nového celního
tarifu, a kterýž příznivé uvítalo i agrárn
ústředí ve Vídní?
Karolyi
Uher
Rakousko
Uhry
Německo
Vídeň
10
article
Latifundie v Německu, v Rakousku
v Uhrách pateně postupují dle jednotného
hesla, a program jejich svírá zdejší ho-
spodářské zájmy se dvou stran jako
kleště. Co by naše zemědělství — na ně
kolik málo let, než by Německo zde hospo
dářsky úplně opanovalo — získalo zvýšením
cel obilních, to by ihned ztratilo sazbou vý
hodnějších cel ve prospěch agrárníků — ari
stokratů v Uhrách.
Avšak pro nás Čechy jest tento pro-
gram, jenž směřuje k celní jednotě Cislaj
tanie s Německem, nejen hospodářsky
nebezpečný, ale i národně odstrašující
vždyť není nikomu neznámo, že celní jednota
jest prvým krokem k těsnějšímu přičleněn
politickému.
Ejhle, jak dalekosáhlý význam maji
i pro nás Čechy nastávající volby uherské.
A jaké budou konce aristokratického agrár-
ního programu, kterýmž drobný zeměděle
nic nezíská, jímž však ohrožena jest všecka
ostatní výroba a jehož nejbližší konce by
byly hospodářské podřízení Německu?
V Uhrách jsou si dobře vědomi, kam
by dospěli s podobným programem a proto
ten strach před — skokem do temna
Čecho
Německo
Rakousko
Uhry
11
article
Politické zprávy domácí.
Nový zemský maršálek halický.
Stančíci (šlechtická strana) opanovala vol
bami do zemského sněmu úplně pole. Odpůrce
jejich to překvapilo. Zdálo se jim, že šlechlické
privileje skončily prodejem propinačného práva
a že nový, demokraticko-národní proud nabude
vrchu nad oligarehií stančíkův a srovná je
v právech s obyčejnými občany. Na takovou
změnu ukazovalo selské hnuti, vyvolané Stoja-
lovským, jakož i hnutí, za kterým stojí polst
lidovci, demokraté a socialisté. Avšak ty na-
děje se neuskutečnily. Stojalovský se smířil se
šlechtou, polští demokraté ukázali se stejnými
stančíky jako šlechlici, jen ne tak materialně
zabezpečenými, a polské lidovce smetla s poli-
tického jeviště tatáž síla, která nepřipustila
k volbám do sněmu samostatné kandidáty ruské-
Stančíci slaví vítězství a korunou vltězství je-
jich bude jmenování hr. Ondřeje Potockého
zemským maršálkem, nyní už bezmála jisté
Hr. Ondřej Potocký je zosobněním polského
stančlctva a v té přičině odstupující hr. Stani-
slav Badeni daleko zůstává za nim.
Stančík
Potocki
Potocká
Staňa
Baden
Hradec
12
article
Co se týče poměru nového zemského mar-
šálka k halickým Rusům, píše: »Tan
Hr. Stanislav Badení nebyl takovým zažraným
stančíkem, ani nebyl tak nesnášelivým k oppo-
sičným a ruským stranám, jako byli nejednou
krakovští stančici. Ale hr. Ondřej Potocký je
krakovským stančíkem v plném slova významu.
Stančíci dávno se chystali, že seberou své sily
a upevní svou moc. Nyní teprve stalo se jas-
ným, proč při posledních volbách do říšské
rady propadli všichni vůdcové polské lidové
strany, proč Kolo Polské přivábilo k sobě Sto-
jalovského, téhož Stojalovského, na něhož stan-
číci po celá leta konali štvanice jako na divo-
kou zvěř, proč rozbili polskou demokracii
proč konečně přinutili k odstoupení hr. Stani-
slava Badenia. Hrabata Potočtí jsou historickým
odpůrci národa ruského. Haličtí Rusové nikdy
nezapomenou hr. Alfreda Potockého, rakouského
předsedy ministerstva a halického náměstníka
za něhož jejich nejlepší lidé byli odevzdání
soudu pro podezření z vlastizrady. Rusové vědí,
že nemají čeho nadíti se od nového zemského
maršálka.
List obrací se potom k poraženým polským
lidovcům a demokratům, kteři trnou nad tím,
že na Halič valí se reakce a vyčitá jim, že
podporovali stančíky, pokud šlo o utlačování
Rusů, čímž sami svůj neslavný osud zaviníli
Rus
Stanislav Badení
Potocká
Stančík
Stojalovský
Staňa
Potocký
Potocki
Halič
Tana Hradec
13
article
Jak se v Haliči voli
Seznamy voličů města Jasla obsahovaly
440 oprávněných voličů. Seznamy byly jak se
patří veřejně vyloženy ve lhůtě reklamačné.
Avšak komissi reklamačné se zdálo, že mez
zaznamenanými voliči je poněkud málo tako-
vých, o kterých je nepochybno, že dají hlasy
kandidátu ústředního komitétu. Narobeno tedy
tolik fingovaných reklamací, kolik hlasů schá-
zelo k zabezpečení většiny, a komisse tyto re-
klamace uznala za správné a jmena osob, na
nich napsaných, zapsala mezi oprávněné voliče.
Šťastnými, povolanýmí tím způsobem stančíkům
na pomoc, byli po většině židé, buď zhola žád-
ných daní neplaticíj anebo bydlicí v jiných
obeích, tak že v Jasle volebného práva nemají
Halič
Jaslo
14
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 14. záři.
Cesta královskýchmanželůsrbských
po Srbsku a intriky proti nim.
Z Bělehradu, 9. září. (Dopis »Nár. Listů«.
Král Alexandr vyjel si dnes ze Smedereva s krá
lovnou Dragou na cestu po středu a západu
Srbska a na té cestě provázejí je rozličné intriky
známé žurnalistiky ze sousedstva. Bijou do krále
a nejvíce do královny. Jí nemohou nijak odpu-
stiti, považujíce ji za hlavního, ba jediného vin-
níka, že milanovština v Srbsku udělala bankrot
Z počátku ji napadali veřejně a otevřeně, nyni
potměšile a potutelně. Žalostno, že i v Srbsku
ještě je malá společnost, která jim sekunduje
Známé listy ze sousedního mocnářství ne-
přestávají psáti, že královna nebude míti děti
a dokazovati, že dynastická otázka musí v Srbsku
rozpáliti boj, který bude míti nejstrašnější ná-
sledky pro dynastii i Srbsko. Jen proto jmenují
pretendenty na trůn srbský i knížete Nikolu
i jeho syny, i jeho zetě knížete Karaďorděviče
a druhého zetě Jiří knižete Romanovského
Jednoho dne přšou, že král Alexandr prohlásí za
svého následníka jednoho, druhý den druhého,
třetího dne zase, že žádného z nich, nýbrž
jednoho z bratří královny Dragy. Potom zase
píšou o napjatých poměrech mezi Srbskem a Ru-
munskem, protože tam žije králův příbuzný plu-
kovník a velitel srbské jízdné gardy Alexandn
Konstantinovič. Nejnovější zpráva chce oženiti
černohorského kněževiče Mirka se sličnou dcerou
plukovníka Konstantinoviče; tak prý Mirko do-
stane se do příbuzenstva krále Alexandra, jenž
jej jako svého přibuzného prohlásí za následníka.
Karadjordjevič
Jiří knižout
Drag
Alexandn Konstantinovič
Mirek
Konstantinovič
Mirka
Alexandr
Praha
Srbsko
Bělehrad
Smederevo
15
article
Ve všech takových zprávách jest jistá tendence
každému velmi průhledná. Prozatím třeba doufaui.
že královo manželství nezůstane bez potomstv
a kdyby zůstalo, král i královna sami se po-
starají, aby otázka o následnictví upravena byla
ve prospěch Srbska i Srbstva beze všech otřesů.
Nezůstává při nechutném psaní a tak deli
kátných věcech. Cizí agenti potloukají se po Béle-
hradě i zemi a tlachajíce o nich po krčmách
snaží se snížiti majestát královských manželů.
jak se o to staly pokusy již v měsíci dubnu.
K tomuto druhu nedůstojného škrabání patř
i zprávy, že sejde s cesty královských manželů
do Petrohradu, protože prý královna Draga neni
z dosti vznešeného rodu, aby mohla býti přijata
na carském dvoře. (Rozuměj: není německou
prineeznou.)
Vzpomeneme-li si, jak vídeňské listy nej
vážněji dokazovaly, že ruský car poradil králi
Alexandrovi, aby šel do Vídně, že se mu tam
i královně dostane nejskvělejšího přijetí, poroz-
umíme, odkud pocházejí všecky tyto intrikya
jaký jest jejich účel.
Zde si dobře povšimli a zapamatovali, jak
se jeden vídeňský list podřekl, že prý otázka
o následnictví v Srbsku není jen domácí otáz-
kou srbskou, nýbrž týká se i Vídně a Pešti,
kde mají dosti kandidátů na srbský trůn, n
př. uherské barony Nikoliče a Bažiče, kteří jsou
také ve vzdáleném pokrevenství s Obrenoviči.
Možno si představiti, jaké rozhořčenítu
vzniká z takových novinářských tlachů, když
se soustavně opětují a když se vidí, že vychá-
zejí z diplomatického manevrování nejen naproti
královským manželům, nýbrž i naproti srbskému
státu a národu. Který Srb může zůstati chlad-
ným, když ve Vídni a Pešti jeho nejvnitřnějš
otázku, otázku dynastickou, ještě nenarozenou,
prohlašují za svou. To je přílišná nestydatost,
přílišná urážka.
Béle
Drag
Alexandrov
Nikolič
Bažič
Obrenovič
Srb
Petrohrad
Vídeň
Srbsko
Pešť
16
article
Avšak tu již nejde o city Srbů, nýbrž
to, aby jim ukázána byla moc. Rakousko-
uherský vyslanec téměř každý den dochází k mi-
nistru předsedovi dru. Vujičí a prolestuje, octla-
se v některém listu srbském sebe bezvýznam-
nější poznámka, nepříznivá Rakousko-Uhersku
nebo Kallayovi. Hned je pohotově s hrozbou
bude-li se to opakovati, že Rakousko- Uhersko
uzavře hranici srbskému dobytku.
Tyto hrozby nutí Srbsko, aby se hospo-
dářsky emancipovalo od Rakousko-Uherska
v čas se zabezpečilo proti následkům, kdyby
Rakousko-Uhersko své hrozby splnilo. Srbsko
je Rakousko-Uherskem nuceno hledati si také
jiné zahraničné obchodní styky, a najde je
Rusku, Francii i jinde. Ono pečuje jen o svou
bezpečnost a nevyhledává žádných rozmíšek
se sousedním mocnářstvím, ale je přirozeno
chce-li z řady jeho národů dáti přednost fomu.
který se k němu vždycky choval slušně —
národu českému.
Srba
Kallay
Rakousko
Uhersko
Srbsko
RakouskoUhersko
Rusko
Francie
17
article
Nová politická skupina ve Francii
»Temps« ze dne 12. t. m. přináší článel
o utvoření nové politické skupiny francouzské
jejíž jmeno zní: »Alliance republikánsko-demo-
kratická.« Presidentem skupiny je Adolf Carnot
člen akademie věd, ve výboru zasedají Lourties,
senátor, býv. ministr, Muteau, poslanec Freděric
Nattat, bývalý městský rada pařížský a j. Cílem
skupiny je utvořiti stranu republikánsko - demo-
kratickou, stranu budoucnosti, vážně a hluboce
reformatorskou, necouvající před žádným po-
krokem, ale zavrhující politiku střeštěnosti
krajnosti, zabývající se zvláště otázkami hospo-
dářskými a sociálními, lišící se tím od stran
ryze politických. Hlavním úmyslem zakladatelů
je sbližiti se s »mírnými republikány«, které
radikálové s Brissonem v čele potírají. Program
nové strany není nový, je v něm ohlas všech
velkých myšlenek, jimiž se řídí francouzská
republikánská politika od Gambetty až po
Waldeck - Rousseaua. Co se tkne soeialistů, je
nová strana na stanovisku neutrálním. V
Francii musí každá vláda počítati se socialisty
Nevystupuje též zřejmě proti nacionalistům, ale
má zajisté v úmyslu udržeti »mírné republikány«
před stále vzrůstajícím vlivem nacionalistů.
Carnot
Brisson
Rousseau
Francie
Waldeck
akademie věda
Freděric Nattat
18
article
Schůzka v Gdanskr.
Vilém II., jenž společně s bratrem sývm
admirálem princem Jindřichem řídil líčený útol
německého loďstva před očima carovýma na
pobřeží u Gdanska, měl opět malheur, jako pře
mnoha lety při manevrech pozemních. Tehdy
řidil útok jízdy tak, že vojenšti znalci, kteří to
pak nepřízní dvora odpykali, vyjádřili se, že by
jízda ta ve skutečnosti celá byla bývala s po-
vrchu smetena. Nyní pak nepodařilo se dle
znalcův loďstvem, oběma bratry královskými
řízeným, vynutiti si vjezd do rejdy gdanská.
Slovem »bravurni« útok eskadry pod
vedením Vilémovým byl pobřežn
divisí lodní a pobřežními batte
riemi na dobro a důkladně o
ra žen.
Překvapilo také, že car vrátil se
včera z »Hohenzollera« velmi ry
chle na svou yachtu a že z kráti
také co možno nejvíce představován
se němockých velitelů lodních. Někteří korre-
spondenti praví, že car byl mořskou
nemocí zachvácen.
U jedné pobřežní batterie
okolí Gdanska zatčen byl včer
podezřelý prý cizinec, jejž dva
vojáci odvedli do vězení do Gdan-
ska. Jest prý námořmíkem ital-
skéko původu a v podezření, že
jest anarchistou.
Vilém II
Jindřich
Vilémová
Gdanska
Gdan
Gdansko
19
title
Útok na presidenta Mac Klnleye
Mac
21
article
Minule projevili jsme tušení, neblahé sice.
ale dobře odůvodněné, když poukázali jsme
k vážnému rozporu, jenž jevil se mezi slavným
uspokojivým ujišťováním bulletinů lékařských
mezi číselnými udaji o tepu, teplotě a dechu,
jež v odporu k onomu nijak nesvědčilyo
lepšícím se stavu presidentově, naopak připra-
vovaly spíše na silné zhoršení. Již zvěst o tom,
že část látky z kabátu Kinleyova uvázla v ráně a
způsobila zde »slabé« (!) zanicení, způsobovala
velké obavy, poněvadž doznávala se jí otrava
krve, třeba nebylo doznáváno celé nebezpeč
nové této komplikace. Dnes ale rázem obavy
tyto se potvrdily. Ať již následkem této otravy
krve či nastavším zatím zánětem pobřišnice.
stav Mac Kinleyův stal se kritickým
Vážným byl zajisté již dříve, ale veřejnosti bylo
toto nebezpečí z ohledu na rodinu i nepochybně
také z ohledu na bursu zastíráno. Jeť nynější
vláda americká v rukou mužů, kteři celým
jměním svým jsou interessováni na hausse bur
a kteří nejsou zvykli obětovati ani interessu ve-
řejnému svůj zájem soukromý. Dnes ale za-
pírati nebylo již lze a proto úřadní bulletiny
doznávají dnes, co tušil od počátku svět ne
officiální.
Mac Kinleyův
22
article
Život Mac Kinleye octl se
nebezpečí největším. Čtenáři z de
peší pozdní noci zvědí, podařilo-li se ještě
jednou nebezpečí zaplašiti neb vyspělo-li v samu
katastrofu. Dle všeho ale drama buffalské v nej-
bližších hodinách změní se v tragedil
A případné následky?
Bylo by předčasno dnes se jimi zabývati.
Tolik ale vi veřejnost celkem již, že v Ma
Kinleyovi padl by hlavní sloup »ringův«
»trustův« a celého jich vyssávačského hospodář
ství, na druhé straně však, že i jeho nástupce
Rosevelt jest stejně horlivým vyznavačem impe
rialismu, ba mužem, jehož temperament prudký
neváhal by za světovládu americkou
sáhnouti třeba i k meči!
Starý svět bude musit tuto skutečnos
přijati a dle ní se i zaříditi. Zbylo-liž mu vša
k tomu dosti sil? A zbylo-liž mu k tomu i dost
— shody ?l
Mac Kinley
Ma
23
article
Anarchistě.
Zběžný aspoň přehled o vývoji a vzniku
anarchismu, jenž také tuto sociální tragedií No-
vého světa způsobil, bude zajisté i čtenáře naše
zajímati.
Anarchismus nazývá se nejkrajnějš
učení revolučního socialismu, jehož zvláštn
forma opět jest růský nihilism čili amorfism.
Cilem anarchismu jest úplné stržení (pande-
strukce) všech ústavů společenského a státního
řádu a zavedení společnosti úplné beztvárné
pomocí všeobecné revoluce, aby »z řádu plat-
ného, založeného na vlastnictví, na vykořisťo-
vání, na zásadě autority buď náboženské nebo
nadsmyslné, občansko doktrinářské nebo jako-
binsky revoluční, nezůstal kámen na kamen
nejprve v celé Evropě, pak v ostatních částech
celého světa« (Bakunin), aby zničeny byly
všecky zárodky, z nichž by znova mohly vznik-
nouti nerovnosti společenské. Účelu toho má
býti dosaženo dle jedné frakce anarchistů tak
zv. stoupenců »propagandy činů« (na rozdíl od
»etických anarchistů«) všemi násilnými pro-
středky revolučními. Předchůdci anarchismu
V nvobném přo dejit
znnni číslo o sobě . . . za 9h
odpeled ní
.. . . za 2h
Ve dlinlkáeh ne veukově:
zsnni číslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 5h
Inseráty
platí se hotevé napřed.
Předplscení a lnsertr pěiitná admisl-
slrace v Harianské ulici č. a
Tam nacházejí ss ték redakee
tiskárna a expečipe ,Rárodnich Listá“.
Rukoplay se navráceji.
Bakunin
Rárodnich
Evropa
Harianský ulice
24
article
jsou některá výstřední učení revolučního so-
cialismu francouzského (Roussean, Babeuf,
Proudhon a j.). Za vlastního otce anarcbismu
pokládá se však Rus Bakunin, jenž četnými
spisy svými i polotajným mezinárodním spolkem
»Alliance de la démoeratie socialiste« z r. 1869
program jeho rozšiřoval a také v bouřích pa-
řížské kommuny r. 1870 ve skutek uvádel.
Anarchism šířil se zvlástě po státech jiho-a
západoovropských. Známé projevy anarchismu
jsou četné attentáty na osoby panovnické z let
minulých (na císaře něm. Viléma, cara Alex-
andra II. a j.), i bouře belgické 1887. Do
Rakouska vnikl anarchism po vydání německého
zákona proti sociální demokracii (z r. 1878),
zejmena působením Jana Mosta (v Londýně
pak v Novém Yorku), zvláště v r. 1883 a 1884.
Té doby následovalo i několik útokův
anarchistických ve Vídni, zvláště proti policejní
stráži. Následkem jich byli anarchisté Stell-
macher a Kammerer popraveni a řada osob i na
attentátech činně nezúčastněných na léta poslána
do žalářův.
Až do dob posledních hostila z nich ně-
které i trestnice na Borech. V Čechách samých
zapustil anarchism rovněž kořeny, zvláště na se-
veru, ale stoupenci jeho hlásí se málem vesmě
k »anarchistům ethickým«, kteří z avrhují
násilné prostředky. Doufají dospěti
k cílům svým přirozeným lidstva vývojem. Zdaž
se vůbec kdy splní jejich doufání?
Babeuf
Proudhon
Rus
Bakunin
Vilém
Alex
Mosta
Stella
Kammerer
Rakousko
Londýn
Nový York
Vídeň
Čechy
Alliance jít le démoeratie
25
article
Útoky na náčelníky států.
Vzhledem na trudné bližící se konce attentátu
na Mac Kinieye nebude jistě od místa podati opět
přehled útoků, jichž předmětem staly se hlavy států
neb jich následníci od počátku XÍX. století až po
dnes. Provedeny byly útoky tyto: r. 1800 24. pro-
since: Arenas a Cerachis podnikli pekelným strojem
attentát na Napoleona Bonaparta. 1801 11. března:
zardousen car ruský Pavel II. 1804 v únoru: Ca-
doudalovo spiknutí proti Napoleonu Bonapartovia
nezdařený attentát. 1809 13. října: útok studujicího
Slapsze v zámecké zahradě v Schönbrunnu na císafe
Napoleona I. 1832 9. srpna: Reindlův útok na cisaře
Ferdinanda V. 1835 28. července: attentát Fieschův
na Ludvíka Filipa pekelným strojem. 1836 25. června:
útok vojína Alibauda; 1836 27. prosince: příručího
Meuniera; 1840 15. října: dělníka Darmesa: 1846
16. dudna: továrníka Henrya, vesměs na krále Lu-
dvíka Filipa. 1840 10. června: útok sklepníka Ox-
forda a 1842 20. května: tesařského dělníka Prancisa
na královnu Viktorii. 1844 26. července: útok purkm.
Bonaparte
Pavel
Bonapartovius
Reindlův
Ludvík Filip
Alibauda
Meunier
Henrya
Ox
ford
Schönbrunn
Ca
Ludvík Filip
Viktoria
26
article
Txbecha na krále pruského Bedžicha Viléma. 1849
12. července: atlentál na cisaře Františka Josefa
v Dol. Ingelheimu. 1850 22. května: útok ohně-
strůjce Sefeloga ve Wetzlaru na krále Bedřicha Vi-
léma IV. 1852 2. února: útok dýkou Martína Marina
v kostele Atocha v Madridě na královnu Isabellu.
1853 18. února: útok dýkou krejčího Libenyiho na
císaře Františka Josefa ve Vídni. 1853 5. července:
attentát na Napoleona III. 1854 27. března: attentát
na Karla III., vévodu z Parmy. 1855 28. dubna:
útok Pianoria proti Napoleonu III. 18558.
září: útok Bellemaův na Napoleona III. 1856
28. května: útok na královnu Isabellu. 1856
8. prosince: útok vojína Agesilaa Milania na krále
neapolského. 1858 14. ledna: útek Orsina na Na-
poleona III. pumou, při čemž zahynulo mnoho osob.
1861 14. července: útok Beckera proti králi Vilémovi.
1863 24. prosince: útok na Napoleona III. 1865
14. dubna: zavraždění presidenta Lincolna ve Wa-
shingtonu. 1866 16. dubna: útok Karakazova na
eara Alexandra II. v Petrohradě. 1867: útok na
cara Alexandra II. v Paříži. 1868 : zavraždění
knížete srbského Michala. 1869: útok na místokrále
v Egyptě. 1869: útok na Napoleona III. v Bois de
Vilém
František Josef
Bedřich V
Isabella
Agesilaa
Becker
Lincoln
Alexandr II
Michalus
Dolo
Ingelheim
Wetzlar
Martín
Madrid
Vídeň
Parma
Wa
Petrohrad
Paříž
Egypt
Bois
Atocha
Orsino
královna Isabella
Napoleon III
Karel III
27
article
Boulogne. 1872: útok na královnu anglickou Vik-
torii a na královnu španělskou Isabellu. 1875
5. srpna: zavraždění presidenta republiky Ecuadoru
Gabriela Garcie Morena. 1877 21. dubna: zavraždění
presidenta republiky Paraguaye, B. Gilla. 1878
11. května: útok Hödela na císaře Viléma. 1878
25. října: útok Moncasia na krále španělského Al-
fonsa. 1878 17. listopadu: Passanantův útok na
krále italského Humberta. 1879 14. dubna: útok
Solověvův na cara Alexandra II. 1879 2. prosince:
útok na téhož v Moskvě. 1879 12. prosince: útok
na místokrále v Indii. 1879 30. prosince: attentát
Oterův na španělského krále Alfonsa a královnu
Kristinu. 1880 27. února: útok v »zimním paláci«
v Petrohradě proti životu Alexandra II. 1882 13.
března: car Alexandr II. v Petrohradě zavražděn
pumou dynamitovou.
Dlužno ostatně vzpomenouti zde též, že šle-
chstný president republiky Spojených států Garfield
stal se obětí attentátu z osobní mstivosti spácha-
ného. Léta osmdesátá nevykazují však mnoho
attentátů na členy dynastií, mezi kteréž řaditi jest
ovšem i útok žaponského fanatika na nynějšího cara,
když týž ještě jako carevič Zaponskem cestoval.
Isabella
Gabriel
Garcie
Morena
Gill
Vilém
španělský Al
Passanantův
Oterův
Alfonso
Kristin
Zaponsk
Boulogne
anglický Vik
Paraguay
Moskva
Indie
Petrohrad
spojený stát Garfield
car Alexandr II
28
article
Rozmnožily se ale za to řady attentátů na státniky
a politiky — ano i osobnosti nepolitické, kteréž
zvláště ve Francii, Španělsku a Italii (na Crispia)
anarchisty byly provedeny. Jedna z posledních obětí
jich byl: španělský ministrpresident Canovas del
Castillo. Teprve poslední léla vykazují opět řadu
attentátů na hlavy státův.
24. června 1894 zavražděn Carnot v Lyoně
dýkou a týž rok stal se pokus atlentátu na egypt
ského místokrále.
V roce 1896 sfal se obětí attentátu člena potla-
čované sekty náboženské perský šach Nasr-Eddin
týž rok udál se v letě pokus attentátu na presidenta
francouzského Felixa Faura.
Italia
Carnot
Eddin
Faur
Francie
Španělsko
Canovas del Castilla
29
article
V roce 1897 udály se attentáty: V lednu na
presidenta republiky venezuelské Crespa, v dubnu
na krále Humberta I. anarchistou Acciaritem dýkou
(král zůstal nezraněn), dále opětný pokus attentátu
na presidenta Faura a konečně na podzim attentát
na presidenta republiky mexické Diaze. V roce
1898 na jaře střeleno bylo na vyjíždce na krále ře-
ckého Jiřího; týž rok nalíčili policejní detektivové
attentát na Viléma II., když byl příjezd jeho oče-
káván v Kahýře. Dne 10. září téhož roku zavraždéna
pak císařovna Alžběta v Ženevě anarchistou Lu-
chenem. Roku 1899 přepaden o závodech a holo
udeřen president francouzský Loubet a v letě téhož
roku udál se i pověstný »attentál« na krále Milana,
po němž vystřelil Kněževič. Rok 1900 zaznamena
pak nezdařený útok Sipidův na anglického násled-
nika na brusselském nádraží. Od té doby nasledo-
valy nezdařené »attentáty« na Viléma II. ve Vrati-
slavi a Homburku. Attentát na Mac Kinleye dne
6. září t. r. byl prvním opravdovým attentátem
XX. století. Zdaž i poslednímr
Telegramy.
y. Z Buffala, 13. září. Stav presidentův
stal se velmi vážným a budí největší obavy.
Včerejší buletiny tvrdily, že je stav jeho uspo-
kojivý, že si stěžuje jen na únavu, ale nynější
zprávy znějí velmi smutně. President neztrávil
potravu, nemohl odměšovati, tepna neuspokojila
a o 3. hod. ráno prohlásil lékař stav jeh
za velmi kritieky. Dostavila se všeobecná
Crespo
Humbert I
Acciarit
Faur
Diaz
Jiří
Vilém II
Alžběta
Milan
Kněževič
Ženeva
Lu
Vrat
Homburk
Buffalo