2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
15. ledna 1913. číslo 14.
4
article
cké — mimo osobní prospěch — vážně se chce
věnovati.
Posl. Pokorný (Vyškov, venkovské obce
má horkou půdu pod nohama a také mu lidovo-
pokroková strana včera uřezala hvězdičky místo-
předsedy výkonného vyboru. Posl. Měchura
(agrárnik, Kyjov venkov) bude znovu kandido-
vati ve svém okresu, bude však míti protikleri-
kálního kandidáta v osobě Ingra z Vlkoše. Na
všeobeenou kurii Přerov, dosud klerikál Smýkal.
dělá si naději Tusar, jenž už tam konal
schůzi, na kteréž prohlásil, že hlasování pro
rozpočet jest věcí nikoliv zásadní, nýbrž
pouze taktickou. Tedy med kolem úst. Pan
místodržitel blevleben se už přimluví, aby za
návštěvu plesu jeho různé rekursy v nemocenské
pokladně dopadly u obce brněnské ve prospěch
separatistů. Ve všeobecné kurii Prostějov, dosud
posl. Reichstädter, bude týž znovu kandi-
dovati, agrárníci tam pošlou říž. posl. Mlčo cha,
s0c. demokraté Bechyně. Ve městské skupině
olomoucké se propaguje velmi živě kandidatura
cís. rady Wüsta, jenž má býti postaven proti
dosavadnímu posl. Fischerovi. Proto to zu-
ření v »Proudech«. Za venkovské obce na Pro-
stějovsku, dosud posl. Vaca, mluvi se o kandi-
datuře adr. Sonntaga, ale mimo to i o jiných.
Je tam nebezpečí klerikálního vitězství. Poslanee
Vaca prý by vyhrál určitě čtvrtou kurii olo-
mouckou (dosud Smrček). Na Slavkovsku (venkov
nebude více kandidovati lidovopokr, dosavadní
posl. Střelec, má tam vystoupiti lidovopokro-
kový starosta novorousinovský dr. Vepřov-
ský. Ve všeobecné kurii slovácké (Kyjov) vy-
stoupí i jrárník Krist proti dosuvadnímu kler.
Horákovi; za venkovské obce Břeclava proti
dosavadnímu posl. dru, Hessovi má jiti do boje
mlynář Karel Vrána (pokrokáři a klerikál
Čepka z Podivína.
Posl
Pokorná
Měchura
Ingr
Smýkal
Tusar
Reichstädter
Wüst
Fischer
Vaca
Sonntag
doktor
Vepřov
Hess
Vrána
Čepek
Vyškov
Kyjov
Vlkoš
Přerov
Bechyně
Slavkovsko
Břeclava
Podivín
všeobecný kurie Prostějov
všeobecný kurie slovácký
5
article
Ze Slezska.
Ze Slezska.
Ať již jest jakýkoliv soud o postavení Poláků
na Těšinsku jedno jest jisto, a sice, že všude tam
kde Poláci zde přijdou do styku s Němci — ustu-
pují. Proti našim poukazům na to, že Poláci po-
stupují ve Slezsku jen proti nám, kdežto vůči Něm-
cům že se ani z daleka nebrání tak, jak bylo by
nutno, odpovidávali, že v německém ovzduší jejich
příslušníkům nehrozí žádné nebezpečí, poněvadz
prý odnárodňovací proces, na rozdíl od ovzduší
českého, postupuje zde velmi pomalu, tak pomalu,
že na práci proti Němcům zbude dosti času, al
vybojují svůj boj s námi. Snad v těchto odpovědích
bylo něco pravdy před lety, kdy Němci neměli
polsky psaný list a Koždoňovu politickou stranu
polských renegátů. Od té doby však, co existuje
„Slazak“ a co je pan Koždoň poslancem, není pol-
ská odpověď tohoto rázu vůbec na místě. Jest sice
pravda, že ani nyní polští lidé ve Slezsku neří-
kají o sobě, že jsou Němci, avšak na druhé straně
jest opět pravda, že nejsou Poláky. Jsou polsky
mluvícími „šlonzoky“, kteří nenávidí každého ná-
rodního Poláka, kteří mu nadávají „Galicianá“ a
kteří v něm vidí zrádce dynastie a státu, kterým
však naprosto nic nevadí styk s nacionálními Něm-
ci, jejich krámy atd. Tudiž nejsme jistě daleko od
místa, jestliže řekneme, že tito „Šlonzoci“, jichž po-
čet vinou polského vedení velmi v posledních le-
tech vzrostl, mají blíže k Němeům, než k Polákům.
Polák
Němec
Koždoňův
Koždoň
Slezsko
Německo
6
article
Jaká to jronie čsudul Kdysi polští radikálové sam
vydupávali „Slezáky“ v celé řadě míst, aby mohli
štváti proti české intelidenci, jakoby v příčíně na-
cionalismu neměla s lidem nic společného, a dnee
jsou nučeni onehdejší svůj vynález potírati, poně-
vadž v něm Němci našli nebezpečnou zbraň preti
Polákům samotnýml
Zdá se ostatně, že chyba, která polským ve-
dením od let byla páchána, má býti odčiněna
polský postup proti Němcům že má se diti — dle
bývalého českého receptu — ne na venkově, ale v
městech samotných, z nichž některá, ačkoliv mají
německou obecní správu, mají větší polovinu pol-
ského obyvatelstva. Němectví na polském venko-
vě nemá ve Slezsku hluboké kořeny a vyhyne.
jestliže ztralí styk s městem. Proto polská taktika
musí směřovati proti městům, aby zde byli Němei
omezeni na defensivu a aby tak ztratili možnost
útočného postupu na venkově. Počátek zahajují Po-
láci útokem na sídlo německé výbojné práce na Tě-
šínsku, na Těšin samotný. Co nevidět dojde zde k
obecním volbám a tak již dnes vede „Dziennik
Cieszynski“ prudkou kampaň proti radnici. Těšín
má dle posledního sčítání lidu vedle 13.000 Němců
Slezák
Němec
Polák
Němei
Dziennik Cieszynski
Slezsko
Těšín
Němec
7
article
7000 Poláků a 1500 Čechů. Při rozmyslné práci
při houževnaté podpoře polského okolí městských.
polských snah, není situace i pro Poláky beznaděj-
ná, a to tím spíše, že počet Poláků v městé při
správně provedeném sčítání by se alespoň ještěo
tři tisíce zvýšil, tudíž byla by síla Poláků a Něm-
ců přibližně stejná. Bohužel chybí zde právě práce.
a pak styk s českou menšinou, a tak směle se mů-
že říci, že přes úžasné obecní hospodářství na rad-
nici, zvítězí Němci na celé čáře opětovně. Je to
zajímavé, že Poláci nemají v Těšině toho, kdo by
pracoval alespoň poněkud na organisaci polské-
ho živlu v místě! A přece jest zde řada polských ú-
řadníků, jest zde polské dymnasium, učitelský ú-
stav (v souvisícím takořka Bobreku) profesoři, den-
ní list, obecná i měšťanská škola, sídlo Macierze
szkolne, ústředí polských Ralfcisenek a spolků ho-
spodářských atd. Dovedeme si tuto okolnost vy-
světliti jen tím, že jest v Těšíně mnoho zanedbáno,
a že se do těžké práce nikomu nechce. Ovšem po-
hodlnost musí stranou, nemá-li se vedle měst po-
něměiti i slezský venkov. To jest jasné.
Polák
Čecho
Němec
Německo
Těšín
8
article
Rakousko-Uhersko.
Rakousko-Uhersko.
Opatijská porada.
RakouskoUhersko
9
article
Výkonný výbor spojených chorvatských
a slovinských klerikálních stran z obou po-
lovin mocnářství měl schůzi v Opatiji, o níž
vydána jen stručná úřadní zpráva, že mezi
stranami panuje svorný názor na věci, týka-
jící se rakouských Jihoslovanů, jínak schůze
byla důvěrnou. Ale přes to tajemníl
výkonného výboru, dr. Akačič, podal ve-
řejnosti o schůzi některé zprávy, které mo-
hou zajímati. Naproti tvrzení některých uher-
ských listů, že zástupci Cuvajovu, dru. Unkel-
häussrovi, bylo uloženo získati pro vládu
chorvatskou stranu práva a že jest naděje
ve zdar tohoto poslání, dr. Akačič oznamuje.
že pravaši jsou státoprávní, oposiční strana
jsou proti vyrovnání s Uhrami a s Maďary
se nepustí do žádného vyjednávání, jehož
účelem by bylo zříditi v Chorvatsku vyrov-
nací vládu. Při příštích volbách strana bude
v Chorvatsku kandidovati ve všech svých
dosavadních okresech. V rakouském parla-
mentě klerikální Jihoslované zastavili ob-
strukci jen na čas. Pokud běží o poměr
klerikálů k Srbům, dr. Akačič doufá.
že od nynějška Srbové nedovolí, aby se jich
zneužívalo proti Chorvatům a naopak Chor-
vaté nedají se zneužiti proti Srbům na pro-
spěch společného jim všem nepřítele. Ve vě-
cech náboženských nemá býti příště
činěno nijakého rozdílu, a každý Jihoslovan.
pracující pro národní zásady strany
práva, bude jí vítán.
Jihoslovan
doktor
Akačič
Cuvajův
Maďar
Srba
Chorvat
Opatiji
Uhry
Chorvatsko
spojený chorvatský
národní zásada strana práv
10
article
Tento výrok dra. Akačiče potvrzuje to
co jsme již před časem dle novinových hlasů
mohli zaznamenati, že totiž chorvatská strana
práva, až do nedávna rozhodný odpůrce Srbů
a jich národních snah, zanechala své bezdů-
vodné nechuti k Srbům a připouští jednotu
všech Jihoslovanů, ať si se hlásí k tomu neb
onomu vyznání. Tento správný krok stal se
ve straně práva možným ovšem teprve p
smrti bývalého vůdce strany, dra. Jos. Franka.
jenž Srbů vůbec neuznával, netoliko v Chor-
vatsku, ale ani v samém království srbském
znaje všude jen Chorvaty.
Po schůzí opatijské zajelo si několik kle-
rikálních Slovinců do Splitu, kdež mluvili na
pravašské schůzi. Byli tam mimo jiné také
poslanci dr. Krek a dr. Korošec. I zde
řečí klerikálních slovinských vůdců vyzněly
již mnohem smířlivěji, než bývalo před vál-
kou. Dr. Krek tvrdil, že balkánské události
musejí míti vliv také na příští vývoj vnitřních
poměrů v habsburské říši. Hlavní překážkou
kulturního sjednocení jihoslovanských národů
na Balkáně byl prý ve vzhledě náboženském
byzantinismus. Po zhroucení Turecka pozbude
i tento byzantinismus významu a nic nebude
překážeti všem Jihoslovanům, aby si přátel-
sky podali ruce.
Srba
Jihoslovan
Franco
Chorvat
doktor
Krek
Korošec
Chor
Split
Balkán
Turecko
11
article
Kulturní jednota jihoslovanská a Rakousko.
Kulturní jednota jihoslovanská a Rakousko.
Slovinská omladina v Lublani založilasi
list „Praporec“, v němž chce pracovati pro
rozvoj všeho Slovanstva dle příkladu, daného
Srbskem. Chtějí pracovati pro svobodnou.
neodvislou kulturu slovanskou, opírající se
o svobodné charaktery a svobodné lidi, kteří
Slovanstvu zabezpečí svobodný rozvoj. Am
bude 15 milionů svorných Jihoslovanů, padne
jich hlas všude na váhu. Pro takovou kulturní
jednotu jsou povinni pracovati všichni Bul-
haři, Srbové, Chorvaté a Slovinci.
Programu slovinských nadšenců zalekla
se vídeňská „Reichspost“ a vyzývá rakouskou
vládu (rozuměj policii!), aby si povšimla lu-
blaňského ruchu. „Slowo pol.“ souhlasí, že
vláda si má povšimnouti ruchu jihoslovanské-
ho, ale ne ve smyslu policejním, aby ruch ten
pronásledovala. Rakousko-Uhersko musí ko-
nečně poznati, že jihoslovanskou otázku, t.j
otázku chorvatskou, srbskou a slovinskou vy-
řídí jen tehda, až se říše rakouská
stane Slovanům matkou a ne ma-
cechou neb katem. Rakouští Jihoslo-
vané musejí nalézti doma tutéž možnost vol-
ného národního rozvoje, jako v Srbsku. Pak
nebudou nuceni šilhati po Bělehradu a stanou
se mocnou oporou říše i její dynastie.
Jihoslovan
Srba
Chorvat
Rakousko
Lublaň
Srbsko
Uhersko
Bělehrad
13
article
Rusko a Mongolie.
Rusko a Mongolie.
Do Petrohradu přibylo mongolské posel-
stvo, aby se carovi jménem chutuchty a mon-
golského národa poděkovalo za to, že s Mon-
golií uzavřel a podepsal smlouvu, jež byla
před pravoslavnými vánocemi uveřejněna.
smlouvě té bylo již leccos povědomo. Známo
bylo, že se jí dostává Rusům v Mongolii ne-
obyčejných výhod a přednosti: dovoluje se
jim všude v zemi bez poplatků obchodovati.
beze cla tovary dovážeti, podniky a průmysly
zakládati, půdy a pastvin koupí nabývati
koupený v Mongolii dobytek Rusové směji
bez poplatku delší dobu pásti na veřejných
pastvinách. Neznámo až do poslední doby zů-
stávalo, co Rusko Mongolii poskytne navzá-
jem za tak ohromné výhody. Prohlášením
smlouvy i toto tajemství zmizelo. Co Rusko
dává Mongolii, či vlastně k čemu se jí zava-
zuje, jest, jedním slovem řečeno, vojenská
ochrana, kdyby Mongolie byla nepřátelsky
napadena.
Na koho se tu myslí, který případ s
předvídá?
Mongolie je země málo obydlená, obyva-
telstvo živí se chovem dobytka; země roz-
drobena na množstvi samosprávných kníže-
ctví, politicky bezvýznamných a vojensky
slabých; této slabosti užívala přelidněná Čín
k tomu, aby pro svůj přebytečný lid mongol-
skou půdu zachvacovala, čínské kolonie na
ní zakládala a pomoci čínských kolonistů od-
nímala Mongolům stará práva a utužoval
nad nimi svou despotickou, krutou moc.
Vnitřní rozháranosti Číny Mongolové pře
dvěma lety užili k tomu, že čínské kolonisty
vyhnali, prohlásili Mongolii za stát od Číny
téměř neodvislý a knížectví mongolská zor-
ganisovala se v tužší spolek pod společnou
hlavou, jejíž jméno „chutuchta“, tolik asi jako
král. Ruský vyslanec Korostovec za zásluhy.
kterých si o tuto organisaci a tedy o osvo-
bození Mongolie získal, povýšen za mongol-
ského knížete.
Rus
Ruska
Mongolie
Mongol
Rusko
Petrohrad
Čína
14
article
Mezitím, co se v číně odehrávaly vnitřn
boje, jichž výsledkem bylo zrušení císařstv
a prohlášení republiky, Mongolle jednala
Ruskem o to, aby si zabezpečila jeho ochranu
proti číně, o níž bylo mežno předvídati, že
se vynasnaží přinutit Mongolii k návratu v
starý poměr, jakmile bude míti k tomu do-
sti síly.
Tu sílu se nyní čína domnívá míti a je
přesvědčena, že síla ta vychází z její republi-
kánské formy. Čína hrozí Mongolii vojenským
zakročením, ale jakmile by se vzchopila, aby
své hrozby vyplnila, uvalila by na sebe válku
s Ruskem, nynějším ochrancem Mongolie.
Válka Ruska s Čínou o Mongolii není už
jen čertem, malovaným na stěnu císařem Vi-
lémem. Ne zbožné přání západní Evropy, je
Rusko stále po dobrém, po zlém strká do
Asie, ale přirozený vývoj věcí žene k této
srážce, na niž se Rusko musí v čas připraviti
aby nebylo událostmí náhle zaskočeno tak,
jako se stalo před devíti lety.
Za jisté může býti položeno, že čínská
republika půjde vstříc válce s Ruskem nejen
k vůli Mongčlii, nýbrž také že bude chtiti
zkusit své mladě sily. Bývalo až do bozer-
ského povstání, že jeden Rus takořka hol
zaháněl celé davy Číňanů. Ale ty doby již
minuly. Čína po příkladě Japonska organi-
suje se vojensky podle vzoru evropskéhoa
že bude z Číňana dobrý voják, toho důkazy
již podal. Vojenský výcvik osvojuje si snudno
a protože také snadno život dává, může Čí-
ňan za nemnoho let býti nebezpečnějším ne-
přítelem než Japonec — o to nebezpečnějším
že je Číňanů jako pisku v moři. Ale rozvoj vo-
jenské moci Číny bude paralysován naprostou
neschopností Číňanů k dobré administraci.
Mongolie
Rus
Číňan
Japonec
Rusko
Čína
Evropa
Asie
Japonsko
15
article
Tisíciletá vnitřní anarchie potřebovala by při
dobrých administrátorech set roků, aby ustou-
píla pořádku; při špatných pak administráto-
rech trvání její nebude přerušeno. Připočte-
me-li k tomu ještě, že špatná administrace
bude také překážkou organisace branné moci.
vyjde nám výslednice, že Čína nebude Rusku
nepřítelem strašným a že nelze předvídati
nutnost, aby Rusko evropskou hranici svou
musilo nechat bez ochrany a všecku svou
vojenskou sílu bylo nuceno soustřediti naproli
Čině.
Zbývá otázka, jak se má Japonsko k vy-
psaným novým poměrům.
V Japonsku nastoupilo nedávno minister-
stvo knížete Kacury, jenž je považován z
přítele Ruska. Ale ministerstvo může býti
svrženo a po příteli může se k veslu dostati
protivník. Co potom? I Rusku nepříznivá vlá-
da v Japonsku bude nyní s Ruskem udržo-
vati dobrý poměr a to ze všech příčin.
Japonsko si dá pozor, aby se zbytečně
nezapletlo do nové války s Ruskem. Rekla-
my, které předcházejí paměti bývalého
presidenta Roosevelta, jež za nedlouho
vyjdou z tisku, uvádějí z nich místoo
míru portsmouthském. Roosevelt praví, že
byl Japonskem a nikoli Ruskem požá-
dán, aby sprostředkoval mír, a že síly Japon-
ska byly vyčerpány vítězstvími, nikoli však
síly Ruska porážkamí. Fakt není nový pro ty,
kdo v oné době sledovali, co píše veřejnost
ruská, jež poměr vítěze a poraženého v ru-
sko-japonské válce udávala tak, jako nyní
Roosevelt. Co píše Roosevelt, není pro nás
odhalením, jako pro záp. Evropu, nýbrž po-
tvrzením, že Rusové i v době těžké válečné
krise o sobě veřejnosti oznamovali jen prav-
du, lišíce se v tom podstatně od jiných nám
známých národů, které jsou naučeny sobě
lháti a žádají, aby jim také jiní lhali.
Kacura
Roosevelt
Rus
Rusko
Japonsko
Evropa
16
article
Japonsko tedy bude od nepřátelství s Ru-
skem zdržováno respektem z nabyté zkušeno-
sti a mimo to není už mezi nimi příčiny k žád-
nému velkému sporu. Ani nejobratnějším
evropským intrikám nepodaří se již poštvati
Japonsko na Rusko. Japonsko nyní obrátí svou
pozornost na Čínu, jež jest nyní nejbližším
předmětem jeho ctižádosti. Ono bude v Číné
podporovati vnitřní rozháranost, aby ji po-
sléze dovedla ku poznání, že pro ni není spá-
sy ani v republikánské formě, nýbrž pouze
v povolání japonské císařské dynastie na
uprázdněný čínský trůn. Japonsko by praco-
valo proti sobě a ke zmaru svých velkých
plánů, kdyby v případě války rusko-čínské
pomáhalo Číně. Podobá se, že v té válce ne-
bude Rusku třeba pomoci Japonska; ale kdy-
by třeba bylo, zajisté se mu jí dostane —a
Čína, pokořena se západu i východu, uvede
k sobě dynastii japonskou a ohromné její
lichomořské pobřeží, dopomůže Japoncům
k dosažení posledního cíle jejich ctižádosti —
ku převaze nad Tichým oceánem.
Když možnost rusko-čínského válečnéh
koniliktu o Mongolii připustíme a všecky její
stránky uvážíme, vyjde nám, že Rusko, nebu-
de-li ospalé a líné, na tu válku dobře dostačí
a bude moci být i v Evropě připraveno na
všecky možné případy.
Japonec
Japonsko
Rusko
Čína
Evropa
17
article
Ruské sbírky ve prospěch Balkánců.
Příměří a londýnská konference nezastavily
ruské sbírky ve prospěch Čezveného kříže bal-
kánských spojenců. Sbírky konají se v chrámech.
ve spolcích a společnostech i na ulicích; příspěvky
dávají nejen jednotlivci, nýbrž i obce, zvláště
městské, a zemstva gubernská i újezdná. Každý
den nalezáme v ruských listech výkazy o znač-
ných výsledcích sbírek a darech. Jen o někte-
rých se zminime, abychom ukázali na ruskou obě-
tavost a štědrost. Minulou neděli byl v Petro-
hradě uspořádán »den slovanských praporů«, t.j.
na ulicích dámy prodávaly slovanské praporečky.
ježto v zimé není květů. Strženo 35.000 rublů.
Paní Maria Ivanovna Doliná uspořádala tři »slo-
vanske koncerty«, jež dohromady vynesly asi
24.000 rublů čistých. Zemstva věnují po 4—5000
rub., sbírky v jednotlivých plucích vynášejí i přen
2000 rub. Třeba se o tom aspoň kratičce zmíniti
ke cti ruského národa.
Obtíže německé vlády.
Při opětném zahájení prací říšského sněmu ně-
meckého nalézá se vláda v obtížné situaci. Lonl
v květnu, kdy říšský sněm přijal vojenskou a lodnt
předlohu, která má nyní býti ještě doplněna novou
vojenskou předlohou, ohlásíla, že do 30. dubna 1913
předloží návrh daně z držebnosti, jež má uhraditi
zvýšené náklady na vojsko a loďstvo, leč z vyjed-
návání, která se konala mezi spolkovými vládami
a parlamentními skupinami, vysvítá, že vláda pro
tuto novou daň sotva sežene většinu.
Daň z držebnosti měla původně býti daní
majetku nebo z dědictvi, vláda však váhala dátij
tak radikální formu, takže nyní má býti jen taxou
ze vzrůstu majetku nebo dědictvi. Při aastoupent
dědictví platili by dědicové daň z toho, oč vzrosilo
Balkánec
Ivanovna
Petrahradit
18
article
jmění zůstavítelovo za jeho správy a rovněž dai
z majetku, kdyby jí spolková rada nebo říšský
sněm daly přednost před daní z dědictví, by nepo-
stihovala celkové jmění, nýbrž jen jeho přírostek
Oba tyto návrhy ze však dle všeho setkají
se silnou oposici ve spolkové radě i v řížském sně-
mu, takže není jisto, budou-li příjaty. Proti danl
z dědíctví také ve zmírněně formě jako daní z pří-
rostku dědictví staví se konservativcl a část centra,
socialísté pak ji pokládají za málo radikální a potí-
rají ji rovněž, kdežto daň z majetku má ve spol-
kové radě odpůrce v jižních státech, Sasku a svo-
bodných městech, jež z ní učinily zdroj vlastních
příjmů a spatřují v její přeměně v daň řišskou za-
sahování do své samostatnosti.
Je tedy otázkou, jak vláda prosadí svůj pro-
jekt, na němž závisí provedení nového vojenského
a lodního zákona. Nebezpečí je tím větší, že kan-
cléř Bethmann-Hollweg se rozkmotřil s centrem
tím, že přínutšl vůdce centra a minísterského před-
sedu bavorského barona Hertlinga respektovati
říšský zákon o jezovitech z r. 1873. V souvislosti
s těmito obtížemi jsou také slechy o nastávajícím
odstoupení pruského ministra vojenství.
Hertling
jižní stát
Sasko
19
article
Generál Suchomlinov v Paříži
Návštěva ruského ministra vojenství generála
Suchomlinova v Paříži měla za účel vyříditi přímo
s generálním štábem francouzským jisté vojenské
otázky, vyplývající ze spojeneckého poměru obou
států a za nynější situace byly snad zvláště nalé-
havé, takže dána přednost osobnímu rozhovoru
před zdlouhavou korespondencí mezi Petrohradem
a Paříkí.
Ministr měl také rozhovor se zástupcem
„Tempsu“, jemuž učinil zajímavá sdělení o reorga-
nisaci ruské armády, z nichž vysvítá, že vojen-
ská oltuace Ruska je nyní znamenitá
Raská armáda pracuje mnoho, ba možno říci, ž
pracuje více, než kterákoli jiná.
Suchomlinov
Temps
Paříž
Petrohrad
Rusko
20
article
Stálým cílem ministra bylo zvýšiti aktivní
ofensivní sílu srmády. Prote změníl před dvěma
lety disposice, poknd jde o mobilisaci. Touto
změnou bylo dosaženo pokroku v různých směrechi
Především se zjednodušilo soustředění, dále se
zmenšila „mrtvá váha“, kterou tvoří pevnostní po-
sádky, a tím vzrostla útočná síla armády, konečně
v důsledku zmíněných opatření bylo možno utvo-
řiti pět nových srmádních sborů. Napříště, ať se
stane v Asli cokoli — a voják musí i v míru při-
bližeti ke všem hypothesám — bude Rusko míti
v Evropě volné ruce.
S hlediska materiálního je situace velmi uspo-
kojivá. Od šestí let bylo celé ruské dělostřelectvo
přetvořeno. Zvláště se vybadovalo vedle dělostře-
lectva lehkého těžké polní dělostřelectvo, jemui
ministr přikládá pro ofensivu velký význam. Zá-
sobování munící se vyrovná ostataím armádám
spíže je předčí. Koupilo se za čtyří miliony rublů
automobilních vozů a všechny pěší i jizdní sbor
vyzbrojeny polními kulomety.
S hlediska výcviku učinilo Rusko co možno
nelvíce. Každá jednotka prodlí ročně nejméně čtrft
měsíce ve cvičebných táborech a kromě toho, nes
hledě k velkým manevrům, konají se každoročně
po šest neděl trvalá pochodová evičení bez návratu
do ubikací, s každodenním tábořením. Výcvik je
znamenitý. Pěchota je ve službě tří léta, dělostřea
lectvo a jtzda 4 léta. Armáda ruská zdokonaluje
se neustále a říše může na ni úplně spoléhati.
Rusko
Evropa
21
article
Ze strany.
Ze strany.
Ustavující schůze místní organisnce národnl
strany svobodomyslné v Jaroměři. K ustavení míst-
ní organisace nár. strany svobodomyslné v Jaro-
měři svolal p. továrník Oldřich Čerych místní
příslušníky strany ke schůzi na den 9. ledna t. r.
na níž se uvolil přednášeti p. posl. dr. Jar. Preisa
„O poměrech, jak se vyivořily v po-
sledních dobách na Balkáaě, a co od
alch můžeme očekávati se stanovl-
ska národního a obchodního“. Na velmi
četně navštívenou schůzi dostavily se též deputace
místních organlsací z Čes. Skalice pp.: továrník
Lad. Bartoů ryt!ř z Dobenína, Oadřej
Grešl. starosta města, MUDr. Jar. Kordinaa
Břet. Jahoda, lékárníki dále ze Dvora Králové
pp.: Stan. Fingr, býv. starosta, Malát, pošt-
mistr. F. Novák, továrník, JUDr. Jar. Jetman
a kom. rada J. Klazar. Schůsi zahájíl p. tov.
Oldř. Čerych srdečným uvftáním přítomných,
hlavně vzácných hostů p. dra. Jar. Preissea
delegátů místních organisací. V proslovu uvádí tov.
p. Oldř. Čerych, že s radostí pozoruje, že se tak
hojně sežli příslušníci naší strany a že pokládá
tento moment za vhodný k ustavení místní organi-
Čerych
Jar
Barto
Grešl
MUDr
Kordinaa Břet
Jahoda
Stan
Fingr
Malát
F Novák
JUDr
J Klazar
Oldř
Jaroměř
Čes
Skalica
Dobenín
Dvůr Králové
továrník lada
22
article
vrací se tam, odkud vyšla a zachová si, stup-
ňuje svou někdejší mravní velikost. Hlas rod-
ného Japanu je mocnější než vše ostatní.
„Tejkoku bansej!“ „Ať žije vlast na vě-
kyl“ byl pokřikmikadova vojska po vítězných
bitvách. A vskutku: pod Japonskem novým
žije nezměněně Japonsko věčné. Nenosí cop
staré šavle nahradilo novou zbraní; duší však
zůstalo věrno minulosti. Přizpůsobilo se, ale
neodcizilo.
Jaký to rozdíl proti smýšlení čínskémuí
Ve své světnici, pod fialovým světlem svíti-
len, odpočívá starý Čeu-Péi, pořádaje zprávy
o čušimské. bitvě. A filosofuje:
„Říše může býti ujařmena; jestliže Sy
Nebes vykonal svou povinnost až do konce.
řídil se předpisy, zachoval pět zákonů mravo-
uky a dbal tří nevyhnutelných cností, které
jsou: lidskost, moudrost a síla duševní; jestliže
každý kníže, každý ministr, každý místodrži-
tel, každý muž z lidu rovněž vykonal svou
povinnost, řídil se předpisy, zachoval pět zá-
konů a dbal tří cností, nesejde na tom, byla-li
Japonsko
23
article
Říše přemožena či zvítězila-li. Nesejde na
tom, jsou-li její obyvatelé mrtví či živí. Jsou-li
mrtví, jejich bezúhonný příklad je přežil
sami jejich nepřátelé jsou nuceni obdivovat
se mu a následovat ho. Naproti tomu národ.
který se uchyluje od Nezměnitelného Středu
pro okamžitou výhodu, pro prchavý úspěch.
pro zdánlivou slávu nebo pro lživý získ, těžce
ubližuje své pověsti a své cti a zanechává po
sobě památku potřísněnou, schopnou zhoubně
působiti na všechny národy příští, až do tři-
tátého a až do šedesátého pokolení.“
Dvojí morálka vlastenectví, konservativ-
ního a vývojového, morálka staré Číny a no-
vého Japonska, je znepokojivým problémem
Farrěrova románu. Stařičký Čeu-Péi, filosofe
vychovaný zásadami Ta-Hio, knihy Velkého
Vědění, dnes, po vítězství čínské revoluce.
ve kterém zákoutí Říše Středu jsi se as
ukryl? Nebo uprchl jsi k nám, abys nás uči
své moudrosti, tak krásné a tak nečasová?
O. T.
Farrěrův
Středa
Čína
Japonsko
ČeoPée
Velký věděný
24
article
Dramatické umění.
+ Z dívadelní kroniky. Ředítel Národního
divadla p. G. Schmoranz nastudoval znovu
nově vystavil 13. ledna španělskou veselohru
„Sedlák svým pánem“ v překladu J. Vrchli-
ckého. Je to sice jen drobounká ukázka z těch
pěti milionů dramatických veršů, jimiž Felia
Lope de Vega Carpis naplnil na rozmezí 16,
17. věku svých patnáct set divadelních her,
ale ukázka půvabná, nadechnutá jako dětská
pohádka, kterou ještě dnes je milo poslech-
nout, třeba že nezapírá náladu doby mocně
rozvitého absolutismu. Je dosuď svěží svou
naivností i čistotou svého stylu, a pozoruhod-
nou, právě na svou dobu, srdečnou sympatii
s níž kreslena mužná hrdost a idyllická pro-
stota venkovana, právem pyšného na svoji
práci, jenž cítí se právě tak králem na své
hroudě, jako francouzský král na svém dvoře.
G Schmoranz
Sedlák
Ředítel národní divadlo
Lop jít Vega Carpis
25
article
Neznám staršího provedení této hry na Národ-
ním divadle, kdy tuším p. Šmaha hrál mou-
drého a počestného sedláka Juana. Pan
Schmoranz dal hře pěkný scénický rámecv
prvním aktu, náves se statkem Judnovým
hřbitovem a kostelním vchodem, kam přichází
král se svým průvodem a dovídá se z náhrob-
ního kamene, jejž Juan za živa si postavil, že
sedlák netouží po tom, pohlédnout svému
králi v tvář. V druhém aktu rozdělenou scénu
nádvoří statku a humna pod stromem, kde
tančí večer chasa, dceruška sedlákova čeká na
svého milence, šlechtice, syn sedlákův se za-
miluje s jeho schovankou, v noci král přestro-
jen přichází k sedlákovi, poslechnout sí jeho
zdravou životní filosofii a na konec vypudil
zamilovaného šlechtice. V třetím aktu jablo-
ňový sad — málo odpovídající ostatní reálně
podané výpravě — v němž zastihují Juana
královi poslové, žádající na něm pro krále
jeho peníze i jeho děti, aby se král přesvědčil
o jeho oddanosti, a konečně ve čtvrtém aktu
pěkně vypravenou královskou komnatu, kde
děti Juanovi dojdou štěstí a Juan sám mírně
pokárán za sxou pýchu, téší se nepmezené
králově přízni. Verše nebyly však bohužel de-
klamovány tím prostým, čistým stylem, jím
jsou psány. Návyk naturalistického vyhráván
každého detaílu a přehnaného důraznění kaž-
dého verše znatelné rušil plynný rythmus ve-
selé hry a bránil prosté, ostré kresbě postav
jíž je nezbytně potřebí, má-li být vyvolána
svěží, naivní nálada, jíž je hra prosycena. Pře
to přijmulo obecenstvo starou veselohru jako
novinku vděčně a sympaticky.
Šmaha
Juan
Schmoranz
Judnův
Juan král
26
article
Hudba.
Hudba.
+ Opera v Městském dívadle Král. Vino-
hradů. Každé divadlo vychová si z pravidla svoje
zvláštní obecenstvo, zcela odlišné od návštěvníke
divadel jiných. Také vinohradské divadlo má u
své obecenstvo, zeela osobité ve svých názorech
a ve svých požadavcích. Jeho vlastnostmi jsou
pokud jde o operu, vděčnost za každý lehce pří-
stupný požitek, poměrně malý dosud styk s opern
tvorbou a shovívavá mírnost požadavků na vý-
konné síly. Mšme-li na očích tyto vlastnosti —
ze stanoviska divadla a sil jeho jsou to rozhodně
přednosti — obecenstva, dovedeme si pak vy-
světlit nedělní veliký úspěch »Troubadoura« v
vinohradském divadle, který byl takového rázu
jakoby šlo o naprostou novinku a ne o operu
která se hraje na české operní scéně po půl sto-
letí. Ze solistů, ve Verdiově opeře zaměstnaných
překvapila slečna Wastlova jako Azucena výko-
nem pečlivě připraveným a převýšila přesností
hudebností svého přednesu značně svoje okoli
Slečna Vronská, zpívajíc Leonoru, byla v ohledu
dramatickém dobře na místě, ale koloraturní ráz
partie, třeba i okleštěné, byl jí cizí půdou. Ve
zpěvu jejím postrádali jsme naprosto oné bravurní
virtuosity, které partie žádá a pro kterou byla by
slečna Drozenova povolanější interpretkou Leo-
nory. Pan Drvota měl hojně příležitosti k uplat-
nění kovového lesku svých vysokých tonů a vy-
zpívav ve strettě Manricově dvakrát za sebou
vysoké so«, zvítězil přirozeně na celé čáře a byl
hlučně oslavován. Pan Čermák (Luna) neměl
štsslný večerj když si občas zadistonoxal a kdrě
Wastlův
výko
Vronská
Leonora
Drozenův
Drvota
Manricův
Čermák
Leo
Verdiov opera
27
article
pak přednášel koloraturní výzdoby své partie
jistě obracel se Verdi v hrobě. Slušně secvičeny
byly v »Troubadouru« sbory.
Celek trpěl většinou nemožně rozvleklými
tempy, která zvláště v dramaticky vzrušených
výjevech finálních trapaě působila. Kterási dů-
vtipná hlava přikomponovala do Verdiovy oper
baletní vložku a to ke suoru cikánů na počátku
druhého dějství. Je to při nejmenším zcela zby-
tečné čímkoli doplňovat dramatické prostředky
genlálního dramatika vlašského, stejně jako j
zbytečné, jestliže pan Drvota korriguje part Man-
řicův. Tady mohou býti páni zpěváci bez starosti.
nebožtík Verdi uměl psát partie docela dobře
dokonce i pro zpěváky vděčně. (K tomu tane
v »Troubadouru« jašté připomínám, že jím sami
cikání tak zaujati byli, že táhnouce dále i svoje
kovadliny na jevišti zapomenuli.)
Náš Bedřich Smetana, slavné paměti prvni
hudební referent »Nár. Listů« neunavně horlii
proti tehdejšímu pěílišnému favorisování »Trouba-
doura« v Prozatímním divadle. Co by dnes asi
řekl, kdyby viděl, jak po 50 létech týž »Trouba-
dour« hraje se na obou českých operních scé-
náchl Jaké štěstí, že nemáme ještě třetí operní
divadlo! Jistě i tam slyšeli bychom zpívat:
»jen ty jsi moje blaženost,
on ať pozná moji zloste
a jiné perly z překladatelského pera nebožtík
aš.
Zm. Zdngla.
Verdi
Verdiův
Drvota
Smetan
28
article
+ Spolek pro pěstování písně zahájí páty
ročník svojí činnosti v pátek 17. ledna o 1/28. hod.
večerní v sále holelu Čentral. Na programu jsou
dánské písně, jež zazpívá pan Holge
Bruusgaard, člen opery z Kodané, jehož
hlas i výkony kritika dánská vesměs nadšene
chváli a porovnává jej s Vilémem Heroldem. Na
pořadu dalších večerů je večer Brahms ův
v podání Bedřicha Plaškeho, večer a n-
glické písně, již zazpívá slě. Anna Hesse-
ová z Petrohradu a večer písní Foerstero-
vých, jež přednese pí. Anna Strettiov
z Vidně. Přístup ke koncertům, jichž spolek po-
řádá 8 za roční příspěvek 8 K, mají pouze čie-
nové. Členské přihlášky přijímá sl. A. Hrdličková.
Praha-l., Liliova ul.6.
+ Z České Fílharmonie. Zejtřejší čtvrteční
koncert x Národním domě na Král. Vinohradech
Holge
Vilém Herold
Brahms
Plaške
Hess
Strettiov
A Hrdličková
Petrohrad
Praha
Liliov ulice
spolek pro pěstování
Český Fílharmonie
národní dům na Královský
Foersterovýchod
29
article
nabude zvlášíní zajímavosti tím, že v něm obe-
censtvu bude představen nejdokonalejší dosud
klavírový stroj: Hupfeldova fonola. V nedávné
době vzbudily dva koncerty, Hzené Arturem Ni-
kischem v Londýně za účasti fonoly, velikou sen-
saci. Na zejtřejším programu hráti bude lonola
na Petrofově koncertním křídle (u přístroje pan
Julian Seliger z Vídně) s průvodem orchestru
Lisztovu Uherskou fantasii a solová čísla. Upo-
zorňuje se, že fonola není pouhým hudebním
automatem, nýbrž, že podává věrnou kopii repro-
dukce kteréhos slavného pianisty.
+ Večer písni Emmy Heimové koná se dnes
15. ledna o půl 8. hod. večer v hotelu Central.
Lístky v hud. závodě Em. Wetzlera a večer u po-
kladny.
+ Gustav Mahler, Symlonie č. 5 bude se-
hrána 100členným orchestrem Orchestrálního sdru-
žení řízením Otakara Ostrčila na koncertě dne
27 ledna v Rudolfinu. Předprodej vstupenek na-
lezá se u firem: M. Urbánek, Jungmannova tř,,
F. A. Urbánek, Ferdinandova tř. vedle Nár. div.
E. Wetzler, Ferdinandova tř., F. Chadim, Vodi-
čkova ulice, F. Kříž, ulice Karoliny Světlé a E.
Veselý, Ferdinandova tř., Platýz.
Hupfeldův
Artur
Petrofův
Seliger
Lisztův
Heim
Wetzler
Mahler
Symlonie
Ostrčil
M Urbánek
F A Urbánek
E Wetzler
F Chadim
E Veselá
Ferdinandův
Platýz
Londýn
Vídeň
Rudolfinum
Jungmannův třída
Ferdinandov třída
čkov ulice
ulice Karolina Světlá
Central
večer píseň
30
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Velkokníže Mikuláš. Z Petrohradu, 14. led-
na. [Spb. Ag.] Novinové zprávy o domněl« těžkém
onemocnění velkoknižete Mikuláše Nikolajeviče
jsou bezpodstatné. Velkokníže onemocněl nedávno
lehkou bronchitidou, ale pozdravil se už.
= velky raniový pramen objeven. Z Dráž-
din, 14. ledna. (»N. W. T.«) V Orerschleme
v saském rudohoří byl objeven velký pramen ra-
diový s 4015 Macheovými jednotkami. Byl by to
nejsilnější radiový pramen na světě. Vláda naří-
dila jeho prozkoumání.
= Tři osoby zastřeleny žebráky. Z Palerma
se sděluje některým cizím listům: Včera přišla dvě
puškami ozbrojená individua na jeden stateku
Nara a žebrala o chléb. Když se majitel obráti
k nim zády, chtěje jim žádané přinésti, zastřelili
ho. Rovněž zastřelili syna statkářova a hlídače,
kteří neznámé lotry pronásledovali. Po zločinu zmi-
zeli beze stopy.
Srbský avlatik Bělovučič, zdržující se již
delší dobu ve švýcarském břehu (Brieg), který
chce se pokusit o přelet Simplonu, podnikl včera
odpoledne vzlet, ale s výše asi 1000 m musil vrá-
titi se pro silný vítr a velké mrazy na letiště.
Aparát byl poněkud poškozen, takže v nejbližších
daech nebude pokus opakovati.
Mikuláš
Nikolajevič
Petrohrad
Palermo
Nara
Macheový