ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 b8dcd9a0-6615-11dc-91ce-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 23 celkem · entity: place 79, person 49, org 10, work 2
1 masthead
Ročník XXXX.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 18. července 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 196.
4 article
Na rauní a odpal. HIotý O přilohani („Nančný Obzor' ve středu a „Literární Hlidka v půtek) předelácí se Praze v alninistraei n něsc . . . . . . 2 K — na čtvzs leta . . . . . 6 K —h s drojí čon kškou na měsíe ns řtvi leta na něsle . . . . . . 2 K 30 h Peštou: a měsí sk strrt leba k o na měsí ftrrti leka Vojna Němců s Němci o naše právo! Do podzimu a tedy do volebního zápasu o tvářnost budoucího sněmu království če- ského máme sice ještě dosti daleko, ale mezi našimi »vezdy dobrými súsedy« již zahajuje se veselá vojna ostrou žurnalistickou pře- střelkou, na jejíž zajímavou příčinu jsme již minulého úterku byli obrátili zřetel veřej- nosti naší. Schönereroví a Wolfov Všeněmci, dychtíce o těchto volbách v Čechách zabit jednou ranou dvě mouchy totiž stranu německých pokrokář (Eppingrovcův a Funkovcův), jako stranu německých lidovců (Pradovu a Stra- chovu) udeřili smělým svým heslem bojov ným zrovna na tu pásku, která obě tyto strany od dvaceti let u nás ve sněmu v jedno pojila: na to jejich mrzké úsil o rozdělení tohoto našeho krá- lovství demarkační čarou přes prsa vlasti naší, jemuž zabránila jedině bdělá a rázná opposice strany naší, vzbu- divší všechen národ k nevídanému živelnímu odporu, proti němuž ani starousedlá organi- sace strany staročeské, ani dané » kavalírské slovo« naší šlechty, ani veškero úsilí vlády a kruhů rozhodujících ničeho nezmohly .. Nuže, po deseti letech dočkává se národ náš, za všechno své utrpení, jímž byl odtud z Vídně i z německé strany mstivě pokutován a týrán, milého zadostučinění tím, že se Němci zdejší nyní pro toto dělení české lví kůže sami mezi sebou poperou.
HIotý Pešta Němec Funkovcův Praha Čechy Vídeň
5 article
Schönererovcům a Wolfiánům připadá totiž celá ta plenerovská myšlénka o rozdělení Čech dle národních oblasti — zbabělou hloupou. Jaká prý to pošetilá skromnost, chtíti se spokojit jen pouhou třetinou Čech, od Rumburku po Mělník a od Chomutova pro Králíky: celé Čechy prý mu s matce Germanii propadnouti za kořist, jako vůbec celá Cislajtanie az dolu po Terst! Nechť prý tedy Němectvo v Čechách o nastávajících volbách rozhodně odmítne všechny kandidáty pokrokářův a německých nacionálů, přijdou-li mu opět s tím pošetilým programem Plenerovým a Schmeykalovým o rozdělení Čech na zemi německoua území české, a volí jen kandidáty Schönere- rovcův, kteří chtějí celé Čechy celou Moravu a Slezsko, o boi Rakousy, Tyrolsko, Vorarlberk, Salcpurk, Štyrsko, Korutanya Krajinu, ba i Gorici, Gradisku, Istrii a Terst, »jako země bývalého ně- meckého buntu«, podčiniti jařmu státní němčiny, čili despoticke vládní germanisaci, aby je v dané chvíli lačný jícen velryby Germanie mohl pohodlně shltnouti jako biblického Jonáše. Troufají, že lid německý v Čecháchje dvacetiletou štvanicí pangermánskou s do- statek — poblázněn, aby se mu tento »vy šší a smělejší cíl« mnohem více zamlouval, nežli »pouhé rozdělení Čech«, mající býti k cíli tomu první etappou. — Lze si pomysliti, jaké rozpaky a nesnáze Schönerer s Wolfem zdejším německým na- cionálům a pokrokařům tímto přetrumfnutím jejich toušův způsobil. V každém německém obchodě papírnickém lze dostati dopisnici s podobenkou Pradovou, na níž čte se jeho heslo: »Spása a budoucnost Něme- ctva jen v myšlénce všeněmecké spočívá.« A nyní vyvstane Schönerer vyjádří tu myšlénku všeněmeckou pure simple dle pravdy jako tužbu Němců po
Čo Plenerův Schmeykalův Schöner Štyrsko Wolf Pradová Schönerer Němec Čechy Rumburk Mělník Chomutov Terst Morava Slezsko Rakousy Tyrolsko Vorarlberk Gorica Gradisko Istria
6 article
zničení Rakouska, houfným zabráním jeho »bývalých buntovních zemí«, Čech, Mo- ravy a Slezska i všech alpských zemí rakou- ských do svazku »Alldeutschlandu«, násled- kem čehož volá: žádné rozdělení Tyrolska na oblast německou a vlaskou a žádné roz- dělení Čech na území německé a české, nýbrž celé Tyroly a celé Čechy Němcům Tu je ovšem německým farizejcům ve- řejná odpověď těžká. Mezi čtyřma očima dovedli by Schönererovi snadno po- šeptat: »Ale, brachu, buď přece rozumným a nahlédni, že chceme totéž co ty, jen že hledíme k tomu dojíti chytřejia opatrněji, nežli ty!« Však na foru veřejnosti to nejde. Tu musejí pp. Prade Strache hledět uhájiti svou dvacetiletou my- šlénku rozdělení Čech jako rozumnější, moudřejší a prakticky možnější, nežli jest utopie Schönererova.
Čo Rakousko Slezsko
7 article
Strache pokusil se o důkaz ten ve své warnsdorfské »Abwehr«, a hlavním jeho toušem bylo, že prý by »čistým rozdělením země české bylo právě tak zajištěno udržení našeho německého území jazykového, ja- koby jím rozkotán byl šílený přízrak českého státního práva«, jehož jmenem prý my Čechové činímesi nároky na dobyti německé půdy a na samopanství v celé zemi. (ll) Ku takové hle bídné lži a klevetě musil se utéci jeden ze starých německo- nacionálních pohlavárů, jakkoli od třicetil let my Čechové nabízeli Němcům všechny možne garancie pro rovnou svobodu a rovné právo v celých Čechách, stanou«li se jen věrnými občany této naší společné vlasti. Dnes však odpovídá Schönererovi a Wolfovi »Rei- chenberger Zeitung« (Prade ?) ještě zajímavějšími důvody. V článku nadepsaném: »Všeněmecké utopie«, praví doslovně: »Nejkrásnější pro- gram nestojí za bukvici, nemá li vyhlídky, že kdy bude proveden. Čeho nám Čecho- němcům potřebí, nezáleží v tom, aby Čech uznal státní němčinu nýbrž aby naše německé jazykové územi bylo spravováno německým úřadníky, aby v něm všechen život občanský zůstal německým.
Čecho Němec Schönerer Wolf Čechy Rei chenberger Zeitung Prade
8 article
Toužíme po rozdělení správy Čech proto. aby toto naše německé území jazykové zů- stalo prosto všech českých úřad- níkůy a soudeův a dosáhlo co možná nejrozsáhlejší samosprávy, od obce a ž po sněm zemský, od správy obecní a ž po mistodržitelství, od c. k. okresního soudu až po vrchní zemský soud: slovem, úplné rozdělení Čech ve dvě jazykové, ostře od sebe oddělené oblasti. To prý je možné, to prý se dá za obapolného dohod- nutí provésti. — »Staví-li se nyní proti české frási o če- ském státním právu heslo všeněmecké,že Čechy bývaly druhdy německou spolkovou zemí a že musí býti tento jejich ráz takřka znova vydobyt: tedy je to směšnou utopil,« volá »Reichenberger Zeitung«, řkouc: »veškera moc rakouského státu nestačila by, aby Čechy poněmčila; toliko národní chauvinism druhu nejhloupějšího může na cosi podob- ného pomyšleti. Naše snaha nésti se musí pouze k tomu, bychom si uhajili svého území jazykového, jal nyní trvá. (A proto si pánové podvodně připočetli v ně na 150.000 českých duší! Pozn. red.) Státní němčina, i kdyby byla zákonem zajištěna, nezabrání tomu, aby české obyvatelstvo Čech, vládnoucí vděk své převaze větší rozpínavostí a překonávajíeí svou plodností Němce napořád, v Čechách nerozmáhalo se čím dále tím více. Avšak, jakmile Čech překročí německé jazykové území, nemá býti na budoucně na jeho národnost žádného zřetele více bráno.« — Takové výhody přineslo prý by rozdě- lení Čech Němcům v Čechách. Dik »Rei- chenberger Zeitungu« za toto nestřežené, upřímné slovo! To byl tedy úče německých punktatorů z roku 1890, tolik mělo znamenati ono národnostní rozhraničení Čech, po němž tehdy ti Plenerově, Schmeykalové, Pradové a Funkové práhli a k němuž naši bistoričtí šlechtici s našimi staročeskými punktátory tak neopatrně svolovali.
Němec Čo Diké Plenerův Schmeykalová Pradová Čechy Rei Reichenberger Zeitung
9 article
Rozdělením Čech mělo býti na věky odzvoněno a odzpíváno českému státnímu právu, jako rovnému právu Čecha usedlého ve zněmčených krajích vlasti naší. Jakmile by vkročil do té německé země v Čechách, pozbyl veškerého domovského práva a ná- rodnost jeho byla dána tak ve psí, jakoby se byl ocitl někde v Prusku neb Sasku. Ale naproti tomu Němec mohl překro- čiti hranice oblasti české kdekoliv chtěla Rakouskem měla mu býti zaručena výsada, že bude při všech c. k. úřadech jednáno s ním jeho jazykem, že bude národnost jeho požívati i v nejčeštějších krajích rovného práva s námi. To byl vtip punktací víden- ských z r. 1890, za něž dr. Rieger j al ko generální řečník Němců lámal ve sněmu českém kopí. Nuže, dnes »válka Němců s Němci« pro ten plán vlastizrádný: dnes dere se v táboře německém ku předu a úspěchu drz os velkoněmecká, které ani to rozděleni tisícileté jednoty Čech ještě nestačí. poněvadž její vlčí zub dychtí sežrati Čechy celé. A tu chtějí se staroče ské listy na nás toho domáhat, abychom dali rozhřešení, ba — satisfak ei staročeským oněm punktátorům za jich osudnou slabost a hřích nesmrtelný, jehož se podepsánímí pro- tokolu ze dne 17. ledna 1890 byli dopustili? Tu opovažují se stranu naši úrážeti tvrzením. jakoby se byla vrátila v koleje staročeské politiky, doběhnuvší do bařin punktací ví- deňských? Nikdy a nikdy ne! Dnes není u nás naprosto více půdy pro onu mírumilovnou politiku staročeskou z let osm- desátých, ochotnou podati Němcům znovu pravici českou, »třebas ji Němci 99krát byli odmítli«, dnes máme všichni upřímní Čechové toliko jediné heslo: »Žádný smír s nepřátely svobodného státua národa českéhole
Čecho Němec Rieger Čechy Prusko Sasko Rakousko
10 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 17. července. (Otázka ra kouská.) V »Revue de Paris« objevila se stať V. Beaumonta o rakouské olázce, která patrně polemisuje se známým spisem Cherada- movým o téže olázce, ale ve svých vývodech přec jen s ním souhlasí. Beaumont vytýká pře- dem, že Francouzi se svého centralistického slanoviska nesprávně posuzují poméry rakouské. jež jsou jim těžko pochopitélny. Sily, působle v Rakousku, dělí v destruktivné a konserva tivné. K oněm počítá panslavismus, pangerma nismus a socialismus, ale žádná z nich prý není s to ohroziti trvání Rakouska. Panslavis- mus proto, že zřízením ústavním ulomeno mu ostří a v Rusku nejeví se mimo to nijaké ochoty, podporovati panslavistické snahy. My šlenka pangermánská obmezuje se prý v Ra- kousku jako v Námecku jen úzkým kruhei
Paris V Beaumont Francouz Praha Beaumont Rakousko Rusko Cherada
11 article
přívrženců a samo pangermánské hnutí pohybuje se jen na povrchu, nevnikajíc do hloubky (7) Proti silám destruktivným působí síly konserva- tivné ve všech národech rakouských, v nichž ohromná většina obyvatelstva jest říši věrna. Čechové ani nesní o českém státě vně Ra- kouska; Poláci jsou vděční a věrni; Madaři domáhají se sice prvého místa v řiši, ale přejí si, aby tato říše byla neodvislá a mocná. Také otázka náboženská pomáhá živlům konservativ- ným, zejmena proti myšlence všeněmecké. Na- proti protestantskému Německu kupí se v Ra- kousku, prostoupeném též živly pravoslavnými, živlové katoličtí kolem katolické dynastie. Ostatne zachování rakouské říše jest též zájmfem celé Evropý; bez Rakouska sklesla by Francie na stát třetího řádu. Z takových důvodů soudi pisatel, že trvání Rakouska není vůbec obro- ženo a že by se vlastně o Srakouské otázee nemělo ani mluviti.
Čecho Polák Madar Německo Ra Rakousko Francie
12 article
V Praze, 17. července. (Vylouče n Vídně z Dolních Rakous.) Vídeňský dopisovatel »Pester Lloydu« v úvaze o letošním jednání sněmu dolnorakouského upozorňuje n stále více se vzmáhající protivy mezi Vídnía venkovem dolnorakouským. Vídeň jako integru- jící část Dolních Rakous přispívá 80% na zemské potřeby, ale přes to její zvláštní zájmy nedo- cházejí u sněmovní většiny, sestávající z poslanců venkovských obcí a měst, náležitého ohledu, ano bývají časem i poškozovány. Proto není divu — píše »P. L.« — mluví-li se stále častěji a na- léhavěji o tom, aby se Vídeň vyloučifa ze svazku s Dolními Rakousy a prohlásila se za s amo- statiné říšské město, čehož se nejednou již domáhal zejmena posl. Kronawetter. Otázka tato není sice dosud zralá k řešení, ale bude-li nynější vzájemné odcizování Vídně a venkova pokračovati dále, není pochyby, že otázka samo- statné Vídně stane se palčivou a způsobí vláde ještě mnoho nepříjemností.
P L Praha Vídeň Dolní Rakousy Pester Lloyd
13 article
Ze Lvova, 15. července. (Dr. Bobřinský se rozmyslil.) Před půl rókem roznesla se zprává, že místopředseda haličské zemské školní rády dr. Bobřinský opustí své místo a vrátí se na kathedru krakovské uníversity, poněvadžse mu nedostalo stejného vyznamenání (tajného radovství), jako místopředsedovi finančního ředi- telatví Korytovskému. Všechny liberální kruhy haličské, ruské i polské a zejmena učitelstvo, byly touto zprávou potěšeny, poněvadž v Bobřin- ském vídí hlavní příčinu školské mizerie halič- ské. Pověsti však znenáhla ulichly, a nyní se proslýchá, že dr. Babřinský se již smířil s tím, že jeho činnost nebyla náležitě uznána a setrvá i nadále na svém místě. Toho uznání má se mu prý dostati dodatečně a cestě hr. Pininského do Vidně připisuje se mimo jiné i ten účel, aby dru. Bobřinskému vymohl dávno želanou hod nost tajného rady. Také ovace, kterou stančíci po uzavření zemského sněmu připravili, dru. Bobřinskému, vykládá se jako předzvěst brzkého vyznamenání. Splní-li se tyto nové pověsti, pak jsou naděje na změnu školního systému v Haliči opět na dlouho pochovány!
Bobřinský doktor Babřinský Lvov Bobřin Halič
14 article
Ze Záhřeba, 15. července. (Přitom- nost chorvatského ministra Cseha) při slavnostním zahějení jízdy na trati z Gebely do Gruže a Trebině uvítána v chorvatských kruzích s povděkem. Přikládáť se jeho přítom- nosti při tomto slavnostním aktu znáčný význam politický. »Agr. Tagbl.« uvažuje, že ministr pro Chorvatsko nemohl býti vyslán do Bosny jak zástupce uherské vlády, poněvadž tuto tam za- stupoval uherský ministr obchodu Alexandr He gedůs. »Ministr Cseh,« píše dále zmíněný list, »mohl býti tedy pozván ke slavnostem jen jako zástupce Chorvatska; to však může se vyklá- dati jen tak, že v Pešti shledali slušným, aby při slavnostním aktu na území politicky tak důležítém v ystoupila nálezitě t a ke V drobuém prodejis ranní čí-lo o sebě . . . h odpelední . . . . . sa z k Va ňllalkách na venkevět ranní číslo. . . . . odpolední . . . . . . . . Bh Inserát platí se hotově nepřat Předplacení a inserty příjínaá zámninl- stracs v Marianské ulici č. a. Tam nacházejí se též redakee Uiskárna n ezpedlee „Národnich Listd“, Eukopisy se nevracsji
Alexandr He Cseh Záhřeb Gebel Gruže Trebina Chorvatsko Bosna Pešť Virginie Národnich Listd
15 article
politická individualita Chorvat- ska.« Záhřebský list vítá to jako potěšitelný symptom, jako zjev, poskytující Chorvatům za- dostučinění a přál by si, aby se ve směru tom i dále pokračovalo. Pokud se týče správce Bosny, p. Kallaye, víme, že ochotně podporuje chorvatské snahy v okupovaném územi, což ukázal mímo jiné i loňského roku při svěcení praporu sarajev- ského pěveckého spolku »Trebeviče«. Jest tedy skulečně možno, že ministr Cseh byl v Bosně jako zástupce autonomního království chorvat- ského. V officiálních řečech, pronesených při zahájení jízdy na nové hosenské železnici, ne- stala se však o Chorvatsku žádná zmínka. R. Ze Záhřeba, 15. čekvence. (D vě zemědělské banky v Záhřebě.) V době největšího politického úpadku, fofiž po- čátkem let devadesátých minulého století, byla v Záhřebě založena srbská banka. Její název svojí prostotou vyzýval sice takové chorvatské státoprávníky, kterým jest chorvatství především negaci srbství, ale za to neobsahoval nic věcného, neurčoval totiž blíže směru a úkolu nového finančního ústavá. A přece se vzdor tomu již od prvého počátku tušilo, že srbská bank zorganisuje srbské zemědělstvo v Chorvatsku, ba že se stane základem hospodářské emanci- pace všech Srbů v říší. A skutečně dosavadní činnost banky ukázala, že úkol svůj správně pojala: V té chvíli jest na sto Raiffeisenových zádruh, které již působí anebo v nejbližši době začnou působiti a to zvláště, ne-li výhradně pomocí srbské banky, která se takto stala ústředním finančním zemědělským ústavem, aniž by se pyšně zdobila přivlastkem »zemědělská«. Netušený úspěch srbské banky zvláště v organisaci zemědělského úvěru byl“ jednou z nejsílnějších pohnutek k tomu, že přikročeno bylo k založení chorvatské zemědělské banky.
Chorvat Kallay Cseh Srba Raiffeisenův Bosna Boseň Chorvatsko Záhřeb srbský banka chorvatský zemědělský banka
16 article
Tu však ihned ukázal se rozdil mezi tichou prací a parádním hlukem: Srbská banka po- vstala tiše, takže se oní Bezmála ani nevědělo, dokud nebylo viděti velkých výsledkův jeji činnosti. Chorvatská zemědělská banka započala známým »prvým chorvatským katolickým kon- gresem«, jenž zvolil dvanáctičlenný výbor, který přes 6 měsíců pracoval na stanovách banky. Po celou tu dobu bojovaly proti sobě dva ne- smiřitelné proudy: exploatační chuť, přikrytá agrární firmou a hospodářský romantism, slibu- jící si od podniku ryze finančnílro dalekosáhlé následky rázu národohospodářského. Vlastenectví a zdravý smysl zvítězily konečné nad oběma proudy. Ale právě to vítězství rozhořčilo jak Hinanční spekulanty, tak národní romantiky tak silně, že zájem o zemědělskou banku jeví se pouze v oněch kruzích, které k tomu jaksi za- vazuje jejich čest, jako zakladatelův celého podniku. 1. červencem vypršela lhůta pro úpis 40.000 podílů po 100 K, z čehož se měla upsati polovice a ihned splatiti 10%. Do té chvile jest upsáno kolem 13.000 podílů, z čehož 1000 podílův upsal biskup Strossmayer, 2000 záhřebská kapitola, asi právě tolik venkovské kněžstvo záhřebského arcibiskupství, 500 podílů arcibiskup záhřebský atd. V celém Záhřebě jest posud dvě sté světských akcionářů, v druhém hlavním městě v Oseku pouze padesát. Z ven- kova úpisné archy teprve se vracejí, předem však již možno tvrditi, . že chorvatská země- dělská banka bude finančním ústavem kněžským. Banka začne působiti s jedním millionem korun a není pochyby o tom, že se do ni nahrnou chorvalské úspory, jakmile se ukáže, že jest řízena obratně a svědomitě. Jednomu však sotva dostojí správa příštího finančního střediska chorvatského zemědělstva: tomu, aby vskutku do všech důsledků plnila úkol, k
Strossmayer Záhřeb Osek zemědělský banka podíl
17 article FEUILLETON,
FEUILLETON, —a. Z českého venkova, 17. července. Nevím již, který to byl filosof, jenž pro- slavil se výrokem, že nejprotivnějším tvorem na světě je a zůstane člověk. Praži-li čtyři neděle slunce — a to přece není tak hrozné — chodí na procesí a modlí se, aby pánbůh seslal déšt. a prší-li šest neděl za sebou, vyhledává v lese borovici, na níž by se ze zoufalství oběsil. Nespokojen je se vším. Dá-li mu bůh pe níze, chce míti k nim nádavkem také ještě zdraví a kyne-li, jako mazancové těsto a rdi-li se v tváři samou dobrou krví jako pivoňka, touží po penězích. Je-li malý, chtěl by býti velkým, je-li černý, chtěl by býti plavým, jeden nařiká, proč ho pánbůh na svět stvořil a druhý reptá proti Prozřetelnosti, že i těm nejhoužev- natějším tak krátkou vyměřila dobu pro do- časnou pout. Že nebylo žádnou příjemností jezditi před léty v dostavníku nebo ve voze poštovním,o tom ani dost málo nepochybuji; že ale nesta- čilo lidem, když dostali se z Prahy do Vídně za půl dne, kdežto v době předželezničné měli k tomu zapotřebí aspoň tří dnů, svědčí jižo lidské nenasytnosti. Inženýři přemýšleli i vyna- lezli lokomotivu, která tam donese člověka z neplných šest hodin, leč i to je nespokojencům příliš dlouhá jízda, a proto chtějí jezditi dnes buď elektrikou, kterou by bylo možno dostati se tam za měně než tři hodiny, aneb — pro- zatím aspoň — novou lokomotivou z Česko- moravské strojírny, kterýžto vehikl prý proletí obrovskou vzdálenost 360 kilometrů za čtyř hodiny. Dovede-li velociped závoditi s osob- ním vlakem a dojede-li automobil z Paříže do Berlína za 16 hodin, k čemuž zapotřebí má mezinárodní expresní vlak více než 20 hodin, nelze diviti se, že nechtějí se dráhy dát za- hanbit jízdou po zcela sprosté silnici.
Praha Vídeň Paříž Berlín Českomoravský strojírna
18 article
Jsem na venkově v klidném zátiší, a proto nenávidím především všechen chvat. Vybídl mne zde ale nieméné, abych zúčastnil se vý- letu a sice do Přiběnic, jež ve svém nepěkném zvyku, to, co našeho, buď bez příčiny podceňo- vatí, neb hodnotu a význam téhož až ku směš- nosti přeceňovati, nazýváme: — České Herku- lanum. Ve svém vzdoru proti rychlosti, proti té moderní honbě, jež minuty a hodiny v pra- vém slova toho smyslu polyká, prohlásil jsem veřejně a slavně, že výpravy jinak se nezúčast- ním, než když konána bude způsobem nejvol- nějším a nejpohodlnějším. A skutečně bylo usnešeno, že tam pojede se na vorech zpátky na vozech žebřinových. Za heslem »hodně pomalu« vyjeli jsme, provázeni nepře- tržitě sluničkem a jeho zlatými paprsky.
Přiběnice Český Herek
19 article
Dle Heina je slunce nevěrným manželem zapuzené luny, která se svými dětmi, hvězdi- čkami, bloudí v noci ve světa prostoru a tu i tam z rána zmlžené zraky své ku svému zlému veliteli obrací s tichou prosbou, aby se nadní slitoval. V takový den je prý rozmar slunce zvlášť nepěkný a v takový den patrně podnikli jsme také svou výpravu. Slunce pralo do ná nemilosrdně. Co ale na tom, kdo vyjel si na letní byt ke sluníčku svou co do krásy pochyb- nější část těla obraceti nesmí. Krásná plavba. Šťastně minuli jsme nej- nebezpečnější jez u Brdlikova mlýna v Táboře a ocitli se v úzkém romantickém údolí Lužnice, jež na jedné straně vroubeno je Pintovkou, na druhé malebným klášterem klokotským. O, jak nám bylo volno! Jeden z účast- níků výletu, duše poetická a pro emulsi pří- rodních krás zvlášť zladěná, nemohl oddolati citům a proto, posilniv se jak náleží šunkou a chlebem, jakož i třeboňským ležákem, zanotoval píseň, jež srdcem naším právě tak otřásala jako piltoreskními skalisky, jimiž se vor náš vinul. Požádal jšem bohem nadaného pěvce, aby mi laskavě skizzoval melodii a také slova. Jsem přesvědčen, že až do široké vniknou veřejnosti, udělají sensaci.
Brdlikov mlýn Tábor Lužnice Pintovka
20 article
Jsem ostatné také o tom přesvědčen,že by sensaci ještě větší udělaly mnohé naše kraje, kolem nichž ujíždí parní stroj s těmí, kteří na sta mil odtud hledají přírodní krásy a svěž zdravý vzduch, a jež svými půvaby tak zvané cizinské »ráje« v nejednom ohledu předčí které, abych naznačil to slovem nehledaným máme u huby. Takovou jest partií též ona, kterou pro- téká Lužnice, počínaje u Soběslavi až k jejimu ústí u Týna nad Vlt. Její část nejkrásnějs tvoří ovšem údolíčko mezi Táborem a Příbě- nicemi. Lužnice tam ve své přírodní leposti. již drzá ruka regulujícího inženýra dosud ne- byla se dolkla. Divoká holčina, prostovlasá jako vůbec všecky Rusalky, plna záludů vrtochů. Nevázané dítě přírody, jejíž jedinou moderní okrasou je cesla, kteráž jako skuteč nou riviru na šiji ji navlékl hrabě Jan Harrach a jež z Tábora sahá až ku troskám památného starého hradu.
Harrach téká Lužnice Soběslav Týn nad Vltava Tábor Lužnice
21 article
A ty břehy, plné zelených lesů v levoi v pravo, plné divoce rozrytých skal, maleb- ných, fantastických a groteskních tvarů, zele ných jako brčál koberců, rozházených po cel délce údolí mlýnů, chat i zahrad ! A ne jako na Rýně, aby i na rychlém parníku celou ho- dinu jediné a totéž měli jste před sebou pano- rama — nikoli; mění se každým okamžikem a každé je jiné, každé má své speciální krásy A jedete-li na voru, máte času se jimi kochati máte ho až vás to mrzí. Chodec, který kráčí mnohem mírnějším krokem než je c. k. erární, ujde pohodlně cestu z Tábora do Příběnic za půl třetí hodiny my tam jeli hodin pět a půl. Představte si to: proleti-li vor vrátky jezovými, žene se chvilenku v před jakous ta kous rychlostí, jinak plíží se líně jako silničním prachem venkovský žebrák, jemuž nehrozí zje policajta. Kdyby stateční plavci, jadrní to jihočešt hoši, se v potu tváři nenamáhali, nepohyboval bychom se vůbec. Pojednou ucítite pod sebou
Rýn Tábor Příběnice
22 article
hlomoz chrupotu podobný i pociťujete, že pozbyí vor lehkosti a zdánlivé pružnosti po vodě plo voucího tělesa, nýbrž že stal se nehybným A dejme tomu, že byste toho nezpozorovali, upoutání jednak přírodními krásami vůkol a do- brým třeboňským jinak — upozornili by vás na to plavci svým křikem, že přihodilo se cosi ne- obyčejného. »Co se pro bůh stalo ?« »Co, co? Dřepíme! Aby do toho tisíc...« a jedna nadávka stihá druhou. Rozpředete honem rozmluvu, aby ženská společnost na vorech příli mastná slova pánů »od sochora« neslyšela. Důležitější je ovšem otázka, co dělat? Plavei v ohledu tom majíz zkušenost. Seže- nou se v jedno místo, zasadí sochory a ryci — už to jede. Statně přestáli jsme Scyllu »Bučinu«, aby to za chvíli hůře s námi dopadlo v Charybdé »Bouchalu«. Zříceniny Příběnie v hustém lese na vysoké skále zvedaly se již před námi. Nescházelo nie. než aby byl na ně vystoupil nějaký silný Záboj a jal se obzírati krajínu na vše strany, nestoji-l na blízku objednaný námi žebřiňak. Však mezi číše okrajem a rtem — udělal to pojednou opět hrk! a — my uvázlí opět. Tentokráte ale důkladně — v »Bouchalu«. Sestoupila se ihned odborná komise, ohle- dala situaci, zjistila, který vor uvázl a pak s bohorovným klidem prohlásila, dále že ne- můžeme. Děkuji pěkně. »A račte dovolit, co se s námi stane Pivo už je jako louh, chleba nám spad“ do vody, šunku jsme snědli a v Malšicích čeká na nás na třetl hodinu objednaný dobrý oběd. « »Voda je voda,« klidně na to vrátný, tak klidně, že bys ho byl k vůli klidu tomu pro- »Snad se nám podaří předek zatáhnout k břehu.« To se po hrozném namáhání, při němž lil se plaveům s čela pot a z nohou krev, sku- bod“.
Skylla Bučina Bouchal Malšice
23 article
tečně podařilo. Předek skutečně zatažen byl ke břehu, nikoli ale k samému, tak že bylo třeba improvisovati z vesel ne zrovna pohodlný a bez- pečný můstek na souš. Hurá! poslední ze společnosti měl pod sebou »terru firmu«. Tím ale nebylo vyhráno. Kudy s břehu, jenž čněl nad námi do hrozné výše jako stěna Martinská? Nic platno. Vzhůru na vrchol. A velectěná společnost dvanácti pánů a dam v okamžiku tom stala se stádem šplha- jících k nebi kamziků. Nepopírám, že těm mladým a hubeným bylo to velmi interessantní zábavou. Ale mne? Leč nemluvme o tom. Ubohý vůdce výpravy zkusil k vůli tomu ode mne, jakkoli měl nejlepší vůli, zjednati nám příjemnou chvíli, tolik, že dnes je mi ho ještě líto. Na štěstí je to hodný, dobrý člověk a od- pustí mi, a já jemu též. Na Přiběnice jsme ani nešli, ze zlosti. Zlý osud tarasil nám úklady svými cestu k nim a my vyzvavše ho, hrdě jsme se obrátili, když již stanuli jsmie před nimi, prohlásivše: »Ne- chceme je viděti.« I vyhledali jsnie povoz a jeli do Malšic na oběd. Tam ale jali jsme se hned po polévce velice seriosně uvažovati o tom, jak možno u nás za- nášeti se obrovskými plány, jako je kanalisace Vltavy, stavba spojovacího průplavu mezi Budě- jovicemi a Vídní a ponechati ve stavu pode vší kritikou zanedbaném řeku, na níž v Čechách snad nejživější provozuje se voroplavba, »Nechte kanály prozatím být,« volá se všude po celém kraji, »a upravte naše řeky l« Ne tak, pánové. Jedno pěkně po druhém. Nejdřív upravme to, co máme a potom pusťme se do toho, co nám schází. Na upravení Lužnice v místech, kde jest plavbě nejvíce nebezpečna, věru by mnoho za- potřebí nebylo.
Malšice Vltava Buda Vídeň Čechy Lužnice