2
masthead
V Praze, v sobotu dne 13. července 190.
Praha
4
article
Na ranní a odpol, HIsty
OpElohamí („ Naučný Obzor v
středu a Literární Hlidka
v půtek) přeadplácí seu
Prnze v zdmínlstra l
sa měsíc . . . . . . 2 K —
zs čtvzt leta . . . . . 6 K —h
s dvejí Zonálke
K 50
na něsje
K 50h
ma čhví leba
v liiic: aK 30h
sa něsíe . . .
Poštout
na nisle . . . . .
ke
na ěirrt lala
s dvojí zišílieu
a řivrt lota
HIsta OpEloham
5
article
Maďaři a Slované.
Maďaři a Slované.
Příští volby v Uhrách zásluhují zvýšené
pozornosti již proto, že bude se jimi rozho-
dovati o tvářnosti sněmu druhé poloviny
soustátí, jemuž bude rozhodovati především
o veledůležitých souborech otázek hospodář
ských v poměru obou polovin říše k sobě
v postavení jejich k obchodním smlouvám
mezihárodním.
Až doposud, nepřetržitě od dob Deáko
vých, hlavní ráz vládnoucí strany v Uhrách
zůstával ve své podstatě a ve svých zása-
dách týž, a proto také vzpomenuté otázky
řešily se přesně daným směrem a zamyšle-
ným vývojem.
Zatím však nastaly kromobyčejné změny
ve stupnici sil v cislajtánské polovině říše.
zatím rozvinul se mohutně hospodářský po
stup Německa, a toto čím dále tím výše
vztyčovalo nejen své další hospodářské plány.
ale před zraky našimi zabíralo na jihový
chodě evropském jednu posici za druhou,
až zasáhlo vlivem svým i asijskou državu
tureckou až daleko k Bagdadu, a toto vše
šlo před se bez ohledu na hospodářské
zájmy a potřeby Uher, ač vůdčí politikové
maďarští náleželi povždy k nejupříminějším
oporám tak zvané politiky trojspolkové.
V myslicích hlavách maďarských poprvé
tu procitly myšlenky, kteréž jenom jednotlivci
mezi nimi dosud veřejně vyslovovali, kterež
však tíhou události samy si razily a razí dále
cestu: myšlenky, že samostatný hospodářský
vývoj Uher ve směru přirozeném utkává se
s nejtužším a nejnebezpečnějším odpůrcem
— s hospodářskou politikou německou.
Maďar
Slovan
Uhry
Německo
Bagdád
6
article
Jest pak vůbec jen otázkou času, kdy
týmž německým pudem na Východ jako ho-
spodářské zájmy Uher budou zasaženy
i zájmy jejich politické.
Nelze rovněž říci, že by mezi maďar-
skými politiky samými nebylo v posledních
letech nastalo nějakých změn. Ony nadešly
nejen novým seskupením většiny po pádu
ministerstev v duchu Tiszově vládnoucích.
ony nastaly i novou úpravou volební půdy,
čímž zvláště přílišný, bezprostřední vliv
státních úřadníkův na volby znáčně byl ob-
mezen.
Možno tudíž důvodně předpokládati, že
ovzduší voleb uherských bude tentokráte
značně se lišiti od vóleb předešlých a že
i volební hesla budou se na mnoze různiti
od posavadních hesel. Vždyť již nyní lze
pozorovati ve vlastních vládních okresích
soupeřství četných kandidátův, kteří dosu
pospolu vládní většinu tvořili.
Za těchto okolností možno předpoklá-
dati, že i nemaďarské národnosti dovedou
pro sebe získati pevnější volební půdy;
jak jsme již oznámili, byli Slováci prvními
kteří vydali vlastní volební program, pomě-
rům přiměřený a střízlivý.
Okrajiny uherské to byly hlavně, z nichž
se rekrutovali členové vládní strany, kdezto
okresy ryze maďarské volívaly opposičně.
Nalézti při volbách nastávajících onu pravou
hranici mezi zájmy Maďarů a nárudností
zejmena slovanských, mohlo by býti v da-
ném okamžiku počátkem nenáhlého uzdra-
vování vzájemných poměrů, uzdravování tím
více žádoucího, že ani království uherské
neobejde se budoucně na dlouho bez nále
Uher
Slovák
Maďar
7
article
žité organisace veškerých domácích
sil, bez rozdílu národnosti.
A zajímavo jest, že titíž politikové, kteří
od věků hlavní zájem němectví při jeho po-
stupu na Východ shledávali ve vnitřní ne-
urovnanosti mezi uherskými Slovany a Ma-
dary, že titíž lidě již na samých počáteleh
volebního ruchu v Uhrách snášejí kde jakou
záminku, aby, možno-li, ještě příkřili tamní
poměry.
Předevčírem se dostavil i list zdejšího
Němectva se svou troškou do mlýna a ve
zvláštním dopise z Uher líčil nejpestřejšími
barvami domnělě nebezpečné rejdy Slováků
a uherských Rusů, při čemž ovšem nesmělo
scházeti pozadí panslavistického strašáka.
Němcům tento prostředek konal v Uhrách
vždy výborné služby, ač nechceme se do-
mnívati, že by i takoví Maďaří nebyli pro-
hlédli záměry německé, kteří obyčejně se
tvářili, že v »panslavism« věří. Jim tato
věc prospívala v jiném ohledu — oni pře-
křtili »panslavismem« vše, co souviselo se
známými snahamí Vídně oproti Uhrám,a
ranami » panslavistům« zasazovanými prášili
zcela jiny kabát !
Slovák
Rus
Němec
Jim
Uhry
Vídeň
Ma
8
article
Dnes musí Maďaři právě tak jako Slo-
vané uherští cítiti a viděti, že další provo-
zování takověto taktiky jest nejen nevčasné,
ale i přezilé, ne-li přímo směšné. Maďaři
žijí mezi Slovany děle tisíce let a vědí ze
zkušenosti, že je tito nikdy neohrožovali;
pokud pak jde o obranu a uhájení posic na
středním a dolním Dunaji, ani jediný, ani
velký ani malý národ slovanský neohrožuje
dnes Maďary; plány na hospodářské a tím
i politické ovládnutí všeho jihoevropského
Východu od hranic českých až po Bospor.
plány ony vznikly v jiných hlavách a prová
dějí se již po léta silami, jimž se Slovan
stvem není pranic společného.
Když přihlížíme k nynější moci madar.
ské, a rozhlédneme se po oné zajímavé ša-
chovnici národů, kteráž rozprostírá se po
obou stranách Dunaje až po Černé moře,a
srovnáme-li s tím onu obrovitou organisaci
německou, jež jest v plné zbroji a v usta-
vičném postupu; nejsme ani ha okamžik na
rozpacích, že totéž nebezpečí, kteréž ohro-
žuje Slovany v oněch končinách rozložené.
že totéž nebezpečí stihlo by i Maďary.
kdyby v čas neprohlédli!
V takových dobách nutno přehlédnouti
posavadní zbrojnice na všech stranácha
nutno soustřediti všecku pozornost na je-
diné a opravdové nebezpečí. Tu
jsou nerozvážné klevety a pomluvy, jako
ona, již nedávno konstatoval J. Hurban Va-
janský v brožuře hraběte Jana Esterhaze.
anebo ony, jež z »Pesti Hirlapu« a z jiných,
německou mlhou zaslepených listů přešly
i do vzpomenutého zdejšího kasinového o
gánu jakožto »původní dopis«, v okamžiku
nynějším nejtrudnější známkou politické ne-
ub
proziravosti.
Maďar
Slovan
J Hurban
Esterhaz
Pest Hirlap
dolní Dunaj
Bospor
Dunaj
Virginie
9
article
Proto zaznamenáváme, nemajíce nija-
kého zvláštního ohledu a zájmu na směru
maďarského listu »Alkotmany«, že v samém
středu maďarském již se ozývají protestující
hlasy proti soustavnému štvaní Maďarůa
Slovanů. Na základě místních a co nejhod-
nověrnějších informací rozmetal » Alkotmany«
na dobro nejnovější hrůzostrašné historie
»o panslávských« rejdech v Uhrách. List
výslovně praví, že ony historky byly zvláště
upraveny pro potřebu agitace volební,
protože vládní kandidáti jsou ohroženi v ně-
kterých severních uherských okresech!
Proto, praví, musi na pomoc přispěti
vlastizrada, panslávové, ruské ruble a trvati
nepožehnaný a nerozumný boj mezi Maďary
a národnostmi nemaďarskými. Dobře končí
list následovně: »Není úkolem maďarského
tisku, aby psal ce možná nejvíce zlomyslně
o případných protivách, kteréž vznikají mez
státní ideou maďarskou a tou kterou skupi-
nou jednotlivých uherských státních občanův.
ale každá věc má se vyřizovati s láskou,
upřímností a především s pravdou; jinak
si vychováme i z dobrých přátel ne-
přátele.« —
Jest si jen přáti, aby toto nazírán
klidné se rozprostranilo v Uhrách a aby
přetrvalo i dobu volebního ruchul
Maďar
Uhry
Slovan
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 12. července. (Zákon o ko-
řaleční přirážee), panovníkem schválený
v Išlu dne 8. července, byl dnes vyhlášen v říš-
ském zákonníku. Timto novým zákonem zvyšuje
se daň z alkoholu, stanovená zákonem z r. 1888
při nižší sazbě na 70 haléřů a při vyšší sazbě
na 90 haléřů, o 20 haléřů, tak že bude od
1. září t. r. obnášeti při nižší sazbě 90 haléřů,
při vyšší sazbě 110 haléřů z každého hekto-
litrového stupně (z litru) alkoholu. Dle čl. 2.
nového zákona musí se všechen alkohol, jenž se
dne 1. září t. r. bude nacházeti na skladě av
obratu, dodatečně zdaniti 20 haléři z každého
litru. Dodatečného zdanění jsou prosty zásoby,
nepřesahující pět litrů a ta kořalka, jež dle plat-
ných již zákonů byla prosta státní daně z ko-
řalky. Dle čl. 3. připadne z výnosu nové kořa-
leční přirážky zemskému fondu království českého
18.8 procent, Moravě 15.78 procent, Slezsku
5.3 procent, Haliči 28.34 procent, Bukovině
3.14 procent, Dolním Rakousům 10.76 procent,
Horním Rakousům 0.9 procent, Štyrsku 4.68 pro-
cent, Korutanům 3 procenta, Kráňsku 4.5 pro-
cent, Tyrolsku 2.27 procent, Vorariberku 0:2 pro-
cent, Solnohradsku 0.56 procent, Istrii 0 32 pro-
cent, Terstu 0.46 procent, Gorici 0.32 procent
a Dalmácii 0.52 procent. Toto rozdělení výnosu
mezi jedhotlivé korunní země platí do r. 1909
během tohoto roku určí se podíly jednotlivýeh
zemi novým zákonem.
Praha
Išlu
Morava
Slezsko
Halič
Bukovina
Dolní Rakousy
Horní Rakousy
Korutany
Istria
Terst
Gorica
Vorariberk
Zákon o ko
11
article
Z Krakova, 12. července. (Minister-
stvo veřejných pract.) » Glos Narodue
otiskuje vídeňskou zprávu, že v kruzích parla-
mentních koluje pověst, že ještě před podzim-
ním zasedáním říšské rady bude utvořeno nové
ministerstvo veřejných prací, jemuž bude mimo
jiné poručeno také řízení praci průplavních. Jako
prvého ministra veřejných prací jmenují prý Lra
Biliňského, jenž by se v tom připadě vzdal
místa guvernéra rakousko-uherského banku.
Zpráva tato není nová. Podobné pověsti
kolovaly již okole velkonoc, když se připravo-
valy vládní předlohy průplavové. Později pověsti
ty utichly a místo nich objevila se nová, že
v ministerstvě obchodu bude zřízen nový odbor
pro vodní stavby. Pokud se týče osoby dra. Bilin-
ského, pochybuje sám »Glos Naroda«, že by
nynější guvernér rakousko uherského banku své
místo hodlal zaměniti nižší hodností a k tomu
ještě v kabinetě dra. Körbra, který asi v brzku
odejde na zasloužený odpočinek.
Glos Narodue
Lr Biliňský
Glos Naroda
Körbr
Krakov
Bilin
12
article
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 12. července.
Pycoe Coópanie.
Prof. Karějev ve své přednášce o směrech
v ruské veřejnosti, již nedávno měl v Umělecké
besedě, pověděl, že ruskému marxismu, velmi
rozvětvenému na ruských universitách, objevi
se silný nepřítel v obnoveném a prohloubeném
národním hnuti. Boj mezi kosmopolitickým
marxismem a tímto novým národním hnutím
může trvati deset i dvacet let, ale marxism
v něm podlehne.
Přednášející neoznačil národního soupeř
marxismu jmenem, ale bylo zřejmo, že měl na
mysli organisaci, která vzniká v »Pyccgox
Cpain«,
Vydaný 1. sešit »Letopisu« tohoto sdružen
seznamuje nás s jeho počátkem.
Loni několik ruských vlastenců shodlo s
v myšlence založiti spolek, který by byl pro-
středníkem mezi ruskými lidmi, uznávajícími.
že dlužno přihllžeti a pracovatí k tomu, aby v
všech odvětvích národního bytu projevoval se
národní tvůrčí duch, vtělovala se národní tvůrči
myšlenka.
Z toho počátku vyklubalo se po několika-
měsíčných poradách »Pyceroe Coópanie«, jehož
účelem je prostudování všech jevů ruského ná-
rodního života v přítomnosti i minulosti, pro-
hlubování národního vědomí a vyhledávání toho,
čím by národní duch mohl býti podepřen. V tom
směru »P. C.« propracovávati bude otázky,
týkající se ruské slovesnosti, umění, národovědy,
práva a národního hospodářství. Vše skutečně
ruské musí být i slovanským. Proto pojalo
»P. C.« mezi své povinnosti i obeznamování
ruského obecenstva se světem slovanským.
Že snaha »P. C.« dochází porozumění.
svědčí hojné účastenství obecenstva. Přihlásilo
se v prvých dvou schůzích 220 členů a ve
Iřeti 115.
profesor
Karějev
Pyceroe
P C
Praha
Pyccgox Cpain
13
article
Sobrání rozdělilo si práci podle oborů, jež
jsou: 1. přednáškový (předseda N. M. Sokolov)
2. vydavatelský (předseda A. A. Suvorin), 3. ná
rodohospodářský (předseda A. V. Vasiljev)
4. obor pro smíšené kraje (předseda A. M
Zolotarev), 5. právnický (předseda A. A. Papkov).
6. brusičský (předseda A. V. Vasiljev), 7. obor
pro cestování za vědeckými účely (předsed
V. V. Komarov), 8. obor pro umění a hudbu
(předseda S. V. Juferov), 9. obor slovanský
mající za účel sbližení ruského národa se slo-
vanským světem (předseda V. V. Komarov).
10. krojový (přodseda A. V. Vasiljev), 1 1. kniho
venský a čítárenský (předseda A. A. Papkov)
12. školský (předseda baron R. A. Disterlo).
»O tvůrčích prazásadách a bytových zvlášt-
nostech ruského národa« promluvil v jedné z
schůzí člen generál kontrolor A. V. Vasiljev
Podle »Letopisu« podáváme tresť této řeči, nej
lépe objasňující stanovisko, názory a cíle tohoto
důležitého národního sdružení.
Dvě božské, tvůrčí prazásady vloženy jsou
Tvůrcem v přírodu našeho národa, a utvrzeny
i pěstovány jsou v něm křesťanstvím. Prvou
z těch prazásad je neochvějná s vobod
ducha, svoboda každé duše lidské, nad. niž
není ve světě ničeho drahocennějšího. Druhou
je zásada sborovostti, zásada svobodnéh
podrobení se jhu Krislovu, svobodné vážnosti
ke každé právě tak svobodné lidské osobnosti
svobodného sebeobmezení ve prospěch druhých.
Je to zásada světová, sborová, obecná a státní,
V drobném prodejit
ranní čísle o sobě . . . za 8h
odpolediní
. . . . za 2h
ve dlislkách na venkovš-
ranní čísly. . . . . . . . 10
odpolední .
. . . . . . . 6h
Inserá ty
plati se hetevě zspřiš.
Fřečrlacení a inserty přijíná zěmisl-
strace v Marianské ulici č. 3
Tam nachfeejí ne trž rečakoe
Ulskárna a expedice „Národnich Listů“.
Bukopiny se Bovraceji.
Sobrání
M Sokolov
Suvorin
A V Vasiljev
A M Zolotarev
Papkov
V V Komarov
S V Juferov
Disterlo
Krislův
14
article
neboť bez těchto blahodatných zásad svobodné
shody a svobodného sebeobětování nemůže býti
pevné společnosti a pevného státu ne rabů, nýbrž
lidí svobodných, křesťanův a občanů
Obě tyto zásady spojují se nejvyšší zásadou
křesťanské lásky k bohu i bližnímu.
Na prostranství všeho devítivěkového vědo-
mého života ruského národa spatřujeme ve všech
kladných, samobytných jevech toho života fytéž
tvůrčí zásady: jedinečnou a sborovou. Ony celou
ruskou historií jedna druhou provázejí a do-
plňuji.
Sborová je ruská píseň, sborový je ruský
život v rodině, v miru i obci. Jedinci svobodně
ustupují část svého práva ve prospěch celku,
jenž při všeobecné lásce potřebuje svobody mí-
nění jedinců.
My ovšem víme též o křiklavých odchyl-
kách v ruském životě od těchto vzorův a těchto
zásaď. My tedy, ukazujíce na prazásady ruského
života, nechceme říci: my ruští lidé každý zvlášt
a všichni dohromady jsme dobří a věrní plnitelé
přikázání Kristových, nýbrž jen tolik: taková
jest naše národní myšlénka, takový jest náš od-
věký cíl, za kterým musíme vytrvale spěti. Zů-
staneme-li své národní myšlénce věrni, zacho-
váme-li ji v sobě a vtělíme-li ve společenskýi
státní stroj zděděné tvůrčí prazásady, vneseme-li
je i ve všesvětový, mezinárodní i meziplemenný
život, vědomo jedinému bohu; avšak abychom
nezakopali hřivny svojí, musíme spravovati se
těmi zásadami a naše »Pyecroe Coópauie«, aby
ospravedlnilo své bytí a své jméno, musí samo
jiti v před a jiné vésti pod praporem těchto
křesťanských, věčných, tvůrčích, na věky utvrze-
ných a nezrušitelných prazásad.
Kristův
bůh
15
article
Bytové zvláštnosti národa, jež vlastně dávají
jemu zvláštní vnější podobu a vytvářejí jeho
národní podstatu a dělají jej národem, bytové
tyto zvláštnosti jsou plodem svobodného tvoření
národa, budujícího svůj život svým způsobema
vkusem. A dokud národ jest duchovně svoboden,
tvoří neustále a tvořivost jeho jest osobitá ve
všem. Počínaje od materiálných a vnějších jevů
života, jako: způsoby dobývání a připrávování
potravy, kroj šatstva, zařízení domácnostia
vzhled obydlí, — osobitost národa projevuje se
v jazyku, v národním umění slovesném, v umě-
ních a řemeslech, v obyčejích, v obřadechi
psaných zákonech, v hospodářské vzájemnosti
členů národa mezi sebou i mezi jinými národy,
ve zřízeních státních i způsobu vlády, konečně
i v církevních obřadech a zřízení. Všecky tyto
národní zvláštnosti, tvořice plod mnohověká
práce a odkazy předkův, už proto musejí beti
bedlivě opatrovány a odevzdávány nezkráceny
v dědietví dalším pokolením.
Jen při takovém zachovávání a dalším od-
kazování bytových zvláštností zachovává se, roz-
víjí se, roste a mohutní národní osobitost za
účinkování blahodatných tvůrčích zásad. Se zra-
dou těchto zásad začíná ztráta zvláštností bylo-
vých, ochabuje samostatná tvořivost národa a
on, stávaje se cizím ohlasem a planým fikem,
ztrácí následkem toho nejen nárok na samostatné
místo a hlas v obecném aboru národů, nýbrži
právo na další trvání; a skutečně, takovi vy-
klestivší se národové vymírají anebo zneněhla
se přerozují v krev a maso jiného, zdravéjšího,
duchem silnějšího národa — »přimykají k vyšší
kultuře«.
Milujme co nejvíce národ svůj, važmesi
a svatě chovejme jeho národní osobilost, ale
nedělejme si z jeho bytových zvláštností model!
16
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Ze ibire.
Píše J. Geisler.?)
[Za činskou hranicí] Doručiv r
skému kupci Alexandru Chrisanovu Gorbunov
doporučující list náčelníkova zástupce z Usu, byl
jsem velmi přívětivě jím i jeho mladou ženou
přijat a pohostěn. Styk s milými těmito lidm
a dobrá strava v čistém srubu po několikadenní
jízdě liduprázdnými kraji velmi dobře na mne
působily. Neodolal jsem proto pozvání, abych
pobyl až do druhého dne. Džakula, jmenovalo
se místo podle říčky, tvoříci hranici chošunu
kemčického.
V Džakule žije několik sajotských rodin
v jurtách po značném prostranství roztroušených.
Členové jejich zabývají se hlavně chovem dobytk
a primitivním obděláváním půdy. Rušti kupe
směňují tovary a zboží sibiřské a evropské za
tovar sajotský. Doprava zboží děje se po Jeniseji.
Pan Gorbunov a tatarský zástupce kupe
Safianova doprovodili mne koňmo k malé jeskyni
ve strmé skále vytesané. Malý kamenný Buddha
v ní sedí, střežen jsa dvěma strážci vytesanými
po stranách vchodu ze skály. Na jiných skalách
viděti vytesána všeliká písmena. Jeskyně s Buddhou
jest sajotské poutnické místo. »Kurja« (modli-
tebna) stojí na stepi v podobě domku bez oken
Pan Gorbunov postaral se před naší vy
jižďkou, aby nás Sajot kostelník v kurje očeká-
val. Prostinký domek má plochou střechu, uvniti
se stropu visí plno tretek, šátků, bubínků po
dobných tamburině a čínských papírových svíti
len. Na dřevěné lávce mísečky s plodinamí
hlavně obllím, oběti to za dobrou úrodu. Boz
stva sama zavěšena na čelné stěny. Obrazy
Buddhy a představující čínského draka i jiné ne-
stvůry, vše na hedbávu dovedně malováno. Ně
které jsou rouškou zahaleny.
J Geisler
Alexandr
Chrisanův
Gorbunov
Džakula
Safianův
Kurja
Buddha
Jenisej
17
article
Jen o velkých svátcích bývají odkryty
Nám je Sajot ochotně odkrývá, šklebě velké sv
zuby. Zdálo by se, že jsou Sajoté náboženstv
buddhistického. Zatím nevědí o Buddhovi a jeho
nauce ničeho. Opatřili si jen k účelům potřeby
náboženské předměty, jež sami vyrobiti nedo
vedou. Nescházi ani mosazný roh s nestvůř
*) Viz ranní fenilietony »Nár. Listů« z r. 190
č. 13., 16., 44., 58. a 125.
hlavou, jakých buddhističtí lamové užívají. Sajot
kostelník chtěl se jeho krásným tonem pochlu-
biti. Zatroubil. Ozval se hlas schopný naplnii
i nevěříeího hrůzou. Hlavně ovšem strachem
před opětováním.
Před kurjou na provaze mezi dvěma koly
visí nesčetné klůcky bílé bavlněné látky. Hadříky
podobné viděl jsem již před jeskyní s Kirgizem.
Později i podle pěšin visely podobné na stro-
mech, hlavně u křížovatek. Jsou to sajotské
modlitby. Každý Sajot, navštíví-li posvátné ml-
sto, zavěšuje tím způsobem v okoli svoji mod-
Cestou z kurje přidali se k nám dva Sa-
joté. Byl s námi již kostelník, učeň šamána
a tudíž i čekatel télo hodnosti. Safiánův tatar-
ský zástupce, plynně rusky mluvicí, jel na
krásném velkém mongolském hřebci, pan Gor-
bunov a Sajoté na pěkných malých sajotských
kobylkách, výtečných běhounech. Sotva jsme
kousek, zastaví p. Gorbunov koně, seskočí,a
zdvořile mne vybízí, abych vyzkoušel jeho koně.
Safiánův
Gor
Gorbunov
18
article
Měl sajotské, jako prkno rovné sedlo, mimo to
byl mne menšl, třmeny byly tudíž značně kratší.
Byl bych nejraději odmítnul, leč ke svému
pozvání ihned připojil, že to zde tak zvykem.
Sotva jsem na ryzku vsedl, pustili se
všichni v divoký cval, a tak šlo to několik
minut. Pak nabídnul mi svého koně Saflánův
zástupce. Ten měl pohodlné mongolské sedlo
jehož třmeny daly se pro mne upraviti. Al opět
letem ku předu.
Čistokrevný veliký bělouš letěl jako vít.
Brzo byl jsem zaačně napřed, plnou volnost
jemu ponechávaje. Nedbal jsem nikterak po-
křiků ostatních, abych zastavil. Učinil jsem tak
až před Gorbunovým srübem. Neměl jsem
chuti otloukati své kosti ještě na třech sajot-
ských sedlech.
Odpoledne jsme honili koroptve, divoké
husy, kachny a zorávy. Ptactva tu nesmírné
množství. S bolatým lovem vrátili jsmese
večer do srubu.
Již za prvního úsvitu dne následujícíh
vyjeli moji průvodci se zavazadly napřed, vzavše
mého a Gurjánova koně s sebou. Já s Gurjá-
nem vyjeli jsme až o 10. hodině odpolední na
koních p. Gorbunova. Bylo mi ještě třikráte
zkoušeti cizí koně. Tentokráte octli jsme se
na cestě poněkud vyvýšené, pečlivě z kamenů
zbudované, po stranách ještě dobře znatelnými
Al
Gorbunův
Gurjánův
Gorbunov
Gurjá
19
article
litbu.
příkopy opatřené. Jaké překvapení zde v zemi
kde i pojem vozu jest vůbee neznám, kde
všechnu dopravu hřbet koňský anebo lidská
záda obstarávají! Zovou ji cestou Džingizchá
novou. Zde všechno velké, neb významné při-
pisuji buď slavnému dobyvateli. Jisto však jest.
že jeskyně s Buddhou, skalní nápisy i tato ceste
nejsou dílem Sajotů, nýbrž staršího nějakého
národa kulturně daleko vyššího.
1ot
Step za Džakuli na 80 km. dlouháa
uprostřed ke 30 km. širaká, jest dokola ohra-
ničena kuželovitými vrchy. Jednotlivé menší
větší kužele i ze středu jejího vystupují. Celk
tvoří pěkný, krajinářsky zvláštní obraz. Úrodna
je step pouze podle Jeniseje, zšíře asi 10 km.
dále postrádá potřebné vláhy — jestiť po ceie
její déli jediná studánka. U té měl jsem doho
niti svůj průvod.
S p. Gorbunovem a ostatními z Džakuly
rozloučil jsem se po hodinové společné jízdě
Pouze sajotský sluha ve svátečním obleku jel
se mnou a Gurjánem dále, aby koně p. Gor
bunovi zpět přivedl. Sajot bavil nás zpěvem
národních písní, ale jakým! Pravý zpěv břicho-
mluvcel.
Sajota
Jenisej
Gorbunov
km
20
article
Naslouchaje z počátku divným, zdánlivě
z dálky přicházejícím zvukům, ohlížím se na
všechny strany po zpěváku. Následující teprv
neméně zvláštní hvizdot mne přesvědčil, že
zpívá a hvízdá před námi jedoucí Sajot. Na
polo otevřenými ústy, nepohybuje rty, vybavuje
ze sebe brzo hluboké, brzo vysoké kloktavé
tony jednolvárné nemelodické písně. Po každé
sloce pohvizduje si způsobem podobným. Škoda,
že neměl jsem tlumočníka. Obsah písně zůsta
mně tajen.
Sajotští cvalouni mají příjemný pro jezdce
chod, polo klus, polo krok. Rusové tomu ří-
kají sna pěrěstupě«. Klusati do plna však se
jim nechce. Při nejmenší pobídce dají se ihned
do cvalu. Cválati vydrží dlouho a téměř bez
únavy, ohnivým tempem. Můj malý hřebec jen
letěl, že jsem jej zdržoval, hlavu vysoko vzpí-
naje. Bylo mi řemeny jednoduché úzdy oběma
rukama vzepříti, abych po kamenitých místech
stepi, kam jsme směrem ke studánce s cesty
se byli dostali, úprku jeho zbránil. Sotva všai
popuštěna úzda, hned znovu hnal se, kámen
nekámen, divokým tryskem, hromady přeskakuje
a nutě mne tak do závodu s překážkami. Ne-
třeba sa však ničeho báti. Sajotský koník má
bystré oko, a nekovaným kopytem nastupuje
velmi jistě.
Rus
21
article
Sajoté jsou výteční jezdci, prožijí značnou
část svého života v sedle. Malý hošík v Džakule
byl mi toho prvým svědkem. Na nesedlaněm
koni, bez uzdy, honil se hodnou chvili mezi
volně se pasoucími koni, nežli dlouhým prutem
jiného koně ze stáda k jurtě záhnal. Konis
z pastvy nechtělo, užil všech kliček, aby se
vyhnul, což dalo hošikovi pernou práci. Malý
koněberka začínal už natahovati moldánky z ne-
zdaru svého počínání, tepal bosýma nožkama
svého nositele, ovalem i tryskem nadjížděje
druhému.
Sajotské sedlo různí se podobou od našich
jezdec sedí na koni také jinak než u nás.
V kratších třmenech spočívá jeho noha patou
vzhůru, kyčle nejsou kolmo, nýbrž šikmo n
zad svislé a k bokům, koně přimknuty. Starší
jezdee jako by v polodřepu stál v třmenu s ohnu-
tými koleny.
U studánky zastihl jsem své lidi uprostře
hejna Sajotů z blízkých čtyř jurt. Muži, ženy.
děti hleděli na mne s otevřenýma ústy sledujíce
každý můj pohyb. Vypiv čaj, dal jsem do ručky
asi rok starému buclatému naháčkovi kousek
cukru. Hned sběhly se kolem matky všechny
ženské štěbetajíce, a jedna po druhé neznámou
bilou pochoutku olizujíce. Řady velkých bílých
zubů usmívajících se žen mne přesvédčily, že
dobyl jsem si rázem jejich přízně. Nejstarší
muž živě vyjednával s Čichačovem, jediným
z nás, jenž uměl poněkud sajotsky. Sajot byl
patrně hlavou rodiny a mezi řečí s Čichačovem
stále se na mne s prosebnými posuňky obracel.
22
article
Dověděl jsem se, »že jim došel tabák, a rád b
za skopa od nás tabák vyměnil. Skopa na cestu
nemohli jsme potřebovati, a jiného v jurtách
nic nemají, co bychom mohli potřebovati. Vza
jsem hrst tabáku a dal starému. Mžikem bylo
všechno kolem mne, muži i ženy dlaně nadsta-
vují a posuňkují jako naši cikáni. Podělil jsem
po špetce všechny a mnohé úklony byly mi
díkem.
Na stepi žije mnoho dropů. Vyjel jsem si
napřed na kus cesty na návrši a uzřel v dále
asi pěti set metrů několik dropů. Dle instrukce
jaké se mi dostalo, zamířil jsem šikmo k nim
Ptáci pozvedli hlavy a mírným dlouhým krokem
postupovali ku předu. Popohnav koně doje
jsem k nim asi na dvacet kroků, a teprve tehdy
dali se do běku, křídly mávajíce. Nežli však
těžká těla se ponadzvedla, můj kůň již zarazil
a výstřel zahřměl. Brzo na to houpal se již
u mého sedla asi 16kilový kohout.
Při návratu vidím čtyři sajotské jezdce
tryskem a divoce rukrma házející ke mně se
hnáti. Mimoděk ohmatal jsem svůj pistolet, maje
pušku po jezdecku na zádech. Jako vichr se
přihnali, zarazili, hmátli pod dlouhé kabáty a
vytáhli — každý svou dýmečku, o tabák prosíce,
Rozdav jim polovici malé tělesné zásoby cigare-
tového tabáku, měl jsem s nimi krátkou kon-
versaci, kteráž s mé strany se omezovala na
slovo: »bilbes« = nerozumím. A opět synové
stepi vzdalovali se ode mne prudkým tryskem.
Ještě několikráte zkoušel jsem své lovecké
štěstí toho odpoledne, Jednou i za velkým orlem
slídě, avšak bez úspěchu.
Cikán
Pták
23
article
Zapadalo již slunce, když loučil jsem se
s krásnou džakulskou stepí, stoje na vrcholi
nevysokého hrbetu. Měli jsme ještě na 15 km
cesty ke srubu kupce Bjakova v Kemčiku. Bylo
třeba bystrého klusu, abychom p. Bjakova ještě
bdícího zastihli. Sotva jsme ujeli kus cesty,
i za dne netuze znatelné, zavládla úplná tma.
Chvílemi bylo s vyvýšenin mírně vlnité stepi
viděti světla miholající před námi. Směr byi
tedy správný a na štěstí kromě mělkých ka-
lužin nebylo překážek na cestě. Okolo desáté
dojeli jsme první sajotské jurty v Kemčiku.
Posuňky a opakováním jmena Bjakov přiměli
jsme Sajota nedůvěřivě patřícího, aby nás
temnotami doprovodil. Brzo na ušlapané pěšině
zahlědli jsme před sebou světlo srubu Bja-
kova. Sajot ukázav rukou na světlo, zmizel.
Na umdlených již koních, za temné noci,
nebylo možno rychle postupovati. Svěllu jsme
se nikterak nepřibližovali. Zdálo se stále stejně
blízké. Pojednou shaslo. Hned potom zůžila se
pěšina a za nedlouho sbíhaly se vysokou
travou, pokud se s koně rozeznati dalo, křížem
krážem mnohé pěšiny, cestičky skotu. Chvíli
na to zastavili jsme před vodou. Je to potok,
řeka, čí jezero? Patrně ztratili jsme pravý
Objíždějíce, vjeli jsme na měkkou, nepo-
rostlou, bořící se půdu, kůň se zdráhá v kroku.
Voláme, vystřelime jednou, podruhé. Nikdo se
neozývá. Ani psi nezaštěkali. Vrátime se smě-
rem, odkud jsme přijeli. Jsme opět před ně-
jakou vodou. Jsme se svým rozumem u konce.
směr.
Bjakov
Sajota
km