Románová přiloha

„Národních Listů“ k číslu 127. ze dne 9. května 1903.

Různé zprávy. = Rafinuvaná krádež klenotů. Z Paříže se ozna muje: Pan Lebon, major na pensi, bydlící v okolí Paříže, příšel si těchto dnů do jednoho ze zdejších bankovních závodů pro skřínku se šperky v ceně 50 tisíc franků, kterou tu měl delší dobu uloženou. Na cestě k nádraží zastavil se u známého majitele smě- nárny, u něhož pobyl krátkou chvíli, při čemž skříňku se šperky, zabalenou do papíru z novin, položil na pohovku. Když přišel domů, vložil balíček do zásuvky. Po několika dnech shledal p. Lebon, otevřev balíček, že obsahuje na místo šperků tři balíky čokolády. Pan Lebon vzpomenul si teď, že když si bral skříňku se šperky z banky, sledovali jej tři muži, z nichž jeden současně s ním vnikl do směnárny. Polici! se poda- řilo, vypátrati kupce, u něhož čokoláda byla koupena. Kupec udal, že onoho dne tři mužové u něho kupo- vali čokoládu a zabalili ji do novin. Kupci bylo ná- padno, že měřili velikost balíku centimetrem a zkou- šelí jeho váhu. Poněvadž pak p. Lebon při své ná- vštěvě u směnárníka měl balíček se šperky na po- hovce, bylo zloději snadno, vyměniti oba balíčkya podstrčiti na místě šperků čokoládu. Kupec sice podal důkladný popis osob tří zlodějů, ale jesť pochybno podaří-li se, dopadnouti po tolika dnech zloděje a na- lézti skřínku se šperky.

= Vyjma Iordmayora. Z Londýna se oznamuje Jakýs vynikající herec londýnský podnikl onehdy výlet do Skotska. Jednou večer zastavil se v malém městě a pojedl znamenitě v malém hostinci, tak že na konec zvolal: »Jedl jsem dnes lépe, než kdokoli v celé Anglii.« — »Vyjma lordmayora,« doložil ho- stinský. — »Ne, nevyjímám nikoho,« odsekl host. — »Musíte vyjmout lorámayora,« napomínal hostinský »Lordmayor je vždycky první.« — Herec to nechtě pochopit, strhla se hádka a hostinský zavolal policii Předvolán před smírčího soudce dověděl se umělec že ode dávna je ve městě obyčejem, vždycky vy- jmouti lordmayora a byl odsouzen k pokutě 25 sbil- lingů anebo do vězení na dvanáct hodin Herec za- platil pokutu a odcházeje prohodil, že v celé Angli nezná většího blázna, než hostinského. — »Ovšem vyjma lordmayora,« doložil se šibalským úsměvem. A byl ten tam. = Hosté v restauraci napadeni lupiči. Z Puebla Colo, se oznamuje: Loupežná vražda, tak odvážná že se něco takového jen na dálném západě dá pro- váděti, byla zde spuchána těchto dnů. Dva lupič vnikli do jednoho z nejpřednějších restaurantů ve městě a pokusili se oloupiti hosty v něm. Vešli nej- prve zadními dveřmi, prohlédli si místnost a pak do ní vešli znovu. Byli jen dva, ale majíce v rukou re- volvery, nebáli se podniknouti útok na celý zástup lidí. Jeden počal vypírati zásuvku pokladníkovu, druhý chtěl okrásti hosty. Nařídil jim, aby vyzdvihli ruce vzhůru a chtěl jim prohlížeti kapsy. První z nich, dr J. F. Furner, zdráhal se peníze vydati a lupič mu vpálil rány do obličeje a zabil jej na místě. Také drubý host, C. B. Bishop, chtěl klásti odpor a by střelen do levé strany těla. Lupiči pak shledavše, že mnoho nezmohou, dali se na útěk. Bishop jest v ne- mocnici a poranění jeho je těžké. Dr. Turner byl 30letý a přijel sem z Iowy.

— Dopadení zloději. Z Paříže se oznamuje Osoby, jež před několika dny vloupaly se do něko tka chrámnů v Abbevillu a jež, jak nyní vyšlo na jevo. dopustily se též krádeže v kathedrále v Toursu, byly po úsilovném namáhání tajné policie zatčeny. V by tech dvou přechovávaček, jež rovněž zatčeny, nale- zeny ukradené drahocenné gobeliny z kathedrály toursské, rozstříhané na zcela malé kousky, takže jsou úplně nepotřebné. Tři zatčení zloději jsou zlo- činci dávno hledaní, několikráte již trestaní. Budou se musit zodpovídat nejen z krádeže, ale i ze zavra- ždění policisty, jenž je s jedním soudruhem překvapil na nádraží v Abbevillu. = Pomsta herečky. Z Nov. Yorku se oznamuje Byl zde podniknut zvláštní pokus na otrávení Johna C. Fischera, divadelního ředitele. Fischer slavil ja- kési jubileum své působnosti a sezval četné hosty. Ke slavnosti poslána mu byla neznámými lidmiz Chicaga láhev vzácného šampaňského, jež obsaho- valo strychnin a kyanovodík v takovém množství, že by to bylo stačilo na otrávení několika tisíců lidí. Víno bylo nalito do sklenic a hosté se je již chystali píti, když se jeho podivný zápach a barva staly nápadnými. Bylo slito znovu do láhve a ode- vzdáno chemikovi, který v něm nalezl jed v takovém množství, že je dle všeho připravoval člověk, který nemá o lékařství ani ponětí. Pouhá stotina toho byla by stačila na otrávení všech hostů. Bylo hned zahájeno pátrání po pachateli a shledáno, že víno posláno po expressu z Chicaga a že je zde do ex- pressní úřadovny dodávala mladá, bohatě oděná dáma. Fischer má v podezření jednu chicagskou herečku, která u jeho společnosti vystupovala.

= Chtěli umět německy. »Giornale d' Italia« při- náší doslovné znění jídelního lístku hostiny, kterou uspořádal německý vyslanec u Vatikánu na počest císaře Víléma II. Tento jídelní lístek zní- Brodo — Kalte lache farel — Kaltzlen denstuelle — Mit Fischen german — Medaillons von Stras- burger — Gonseleterpostez — Getruffelke bohmische — Iosonen am spielt — Grummer salat — Holsge- frorones von erdturem Kleinkuche — Macht isol. Na první pohled by se zdálo, že reporter listu špatně opisoval, aneb že sazeči nedbale sázeli. Ale předně bývá obyčejem, že si reporter opatří originál jídelního lístku a za druhé nasvědčuje hned první slůvko »Brodo«, jež znamená italsky polévku, že to domácí výroba vyslaneckého paláce. Vrchní kuchař, na němž se toliko žádalo, aby uměl dobře vařit, chtěl se pochlubit svou znalostí němčiny a poněvadž také správce domu neuměl o nic lépe německy, do- stala se tato skvostná ukázka němčiny na vyslancovu tabuli. Ostatně není vyslanecký kuchař první, jenž. se blamoval, když se pokusil o něco, čemu nerozumí.

= »Zatmění slunce«. Z Paříže se oznamuje Občan Celestin Parnot, rolník z okolí La Ferté sous- Jouarre, bude ještě dlouho pamatovat na zatmění slunce, jež by byl málem viděl. Přibyl onehdy na východní nádraží, chtěje navštivit známého, obchod- níka s rybami v ulici Fontaine au Roi. Před nádra- žím se tázal policajta, kudy se tam jde; dostalo se mu ponaučení, aby šel přímo k boulevardu Magentaa tázal se na konci boulevardu znovu. Když přišel na náměstí de la République, nebylo tu nijakého stráž- níka, jehož by se mohl zeptat. Tu přistoupil k němu neznámý muž a tázal se ho: »Chcete zajisté vidět zatmění slunce?« — »Jaké zatmění slunce ?« tázal se venkovan. — »Nu, což pak nevíte, že je dnes zatmění slunce, což pak nic nepozorujete?« — Ven- kovan zvedl hlavu, ale neviděl ničeho, neboť slunce

bylo pod mrakem. Neznámý zatím zmizel. Když si zenkovan chvíli potom chtěl koupiti doutník, spozo- roval k nemalému svému leknutí, že mu zmizela peněženka s 200 fr. a se zpátečním lístkem. = Zloděj specialista. Z Nového Yorku se ozna- muje: Alfred Britton, který dle líčení policejního in- spektora Brooksa jest nejprohnanějším zlodějem na světě, byl zde zatčen. Přišel do obchodu Tiffany na Union Square a dal si ukázati různé stříbrné předměty. Jelikož se však pro něho nic nehodilo, odešel zase z obchodu, avšak po jeho odchodu byly pohřešeny 4 těžké stříbrné předměty, načež příručí učinil ihned na policii oznámení a podal popis zlo- děje. Za šest hodin později byl Britton zatčen a při té příležitosti pravil: »Rozumí se, že jsem krádež spáchal a kradu vždy, kdykoliv se mi k tomu na- skytne příležitost. Obyčejně pak jdu do některého velkého obchodu a tam si vezmu, co, si přeji. V po- sledních třech letech odcizil jsem sošku ze slono- viny v ceně 1600 dollarů, stříbrné hodiny v ceně 375 doll., šest kapesních hodinek, různé řezbářské práce ze slonoviny a bronzové ornamenty.« Soudce u policejního soudu v Yorkvillu odkázal Brit- tona na záruku 1500 doll. k dalšímu procesu. Kle- notník Louis Elsberg na Bowery byl zatčen na ob- vinění, že od Brittona kupoval kradené věci.

Zemřelí v Praze. Dne 3. května 1903: Hrych Ant., syn učitele; 71/2 měsíce, 1449—II. Kotalíkova Johanna, dcera listo- noše, 15 měsíců, 375—II. Skopka Hynek, syn dělníka, 1 rok, 247—VII. Kulík Karel, syn klempíře, 11 měsíců, 445—II. Kadeřábkova Oldřiška, dcera výčepníka, 414 měsíce, 987—II. Lašova Julie, dcera jircháře, 31/4 r. 67—VIII. Hnilicova Emilie, dcera dělníka, 1. rok, 124—VIII. Černá Anna, industrální učitelka, 35 roků, 995—I. Hřebíček Karel, syn vrchního strojníka, 4 měs., 461—II. Mikuleckých Marie, dcera dělníka, 11/2 roku, 645—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Suk Josef, hostinský, 72 roky. Škodová Anna, dělnice, 56 roků. — U Milosrdných bratří: Faix Joseí , řeznický pomocník, 22 roky. — U Milosrdných sester: Vostrý Václav, kolovrátkář, 46 roků. — V městském chudobinci: Podhorská Eleonora; vdova po pokrývači, 79 roků. Dne 4. května 1903: Pačesová Barbora, man- želka dělníka, 24 roky, 82—VIII. Matzalova Marie, dcera po stát. úřadníku, 89 roků, 319—II. Štěpánková Katerina, manželka velkoobchodníka, 56 r., 1171—II.

Dvořákova Josefa, dcera mag. officiála, 13 měsíců, 131—II. Kulička Josef, vězeňský dozorce, 83 roky, 179—IV. Kohoutova Božena, dcera řemenáře, 8 měs., 203—VIII. Kubín Antonín, kotlář, 20 roků, 271—VII. Fišer Josef, syn dělnice, 2 měsíce, 278—VII. Krejčí Antonín, syn kováře, 5 roků, 375—VII. Janský Karel, kloboučník, 57 roků, 566—VII. Bašová Frant., vdova po obchodníku, 78 roků, 717—II. — Ve všeobecné nemocnici: Bazlerová Aloisie, manželka topiče, 34 roky. Klapkova Josefa, dělnice, 23 roky. Kumpánová Marie, žebračka, 73 roky. Náprstkova Josefa, služka, 22 roky. Vrňatova Justína, služka, 24 roky. — U M i- losrdných sester: Nárovec Antonín, zedník, 28 roků. Šírl František, zedník, 43 roky. Mecerová Marie, vdova po nádenníku, 70 roků. Mužík Jan, nádenník, 60 roků. — U Alžbětinek: Fialová Josefa, vdova po advokátním úřadníku, 43 roky.

řekla, že více nežli to neprohraju; myslila jsem si tedy, že bude lépe, nebudu-li odpírati a šli jsme s ostatními do salonu, kde již byly na dlouhém stole rozloženy karty a tantesy. Lord Valmond řekl, že mne naučí hráti a že bu- deme spolu míti bank; avšak lady Dorainová usedla na židli, kterou držel pro mne a položivši mu ruku na rukáv, řekla takovým líbezným hlasem: »Harry, to jsou již léta, co jsem si s vámi nepohovořila, posaďte se sem ke mně.« On však odvětil »ne« a že mi slibil, že mně ukáže, jak se hraje a tak se Ti mu zkřivila ústa. Vypadala velmi vábně, nevím, jak to mohl učiniti, lichotilo mně to skoro, jako tehdy, když vikomt jel celou noc z Versaillu. Zasmála se — ale nebyl to příliš hezký úsměv — a řekla: »Tedy jest to s vámi tak zlé, nebohý hochu?« On však se na ni podíval vzdorně, jakoby dva meče se skřížily, ale ne- řekl již ani slova, přešel pouze na druhou stranu stolu, kde byly dvě prázdné židle vedle sebe. Když jsme usedli, řekl, že ženy jsou dáblové, což se mi zdálo velmi hrubé od něho. Řekla jsem mu toa pravil, já že nejsem ženou; ale vzpomínám si ted, matinko, jak mne nazval v Nazeby »malým dáblem«, když byl tehdy hrubým; dokazuje to, jak jsou muži ne- důsledni, či ne? Někdy si myslím, že by mi rád řekl něco hezkého, jako to dělával vikomt, jenom že s Angli- čany, myslím, musíš býti v pokoji sama ; nemají ani po- tuchy o tom provésti to tak, jako Francouzi, mluvící na- hlas o něčem jiném. Všichni tváří se úzkostlivě při hře; to naprosto není taková švanda jako bývala roulette v Nazeby; a sá- zejí mnoho, ač by se zdálo, že se příliš nehledí na tan- tesy. Není to nijak téžká hra, matinko, a někteří měli

hostitelku a Oktavia říká, že jest to od ní velmi zmužilé, jelikož zde dlí v domě i lady Greswoldová, která jí po- řádala koncert, i lady Bobby-Pomeroyová, která přivedla všechny mladé muže; a Oktavia pravila, že to dokazuje, že jest opravdu nadaná, když se dovedla tak brzy eman- cipovati. Měli jsme zlaté talíře na zvěřinu a na ostatní jídla poreulánové a lady Greswoldová rozmlouvala později s Oktavií a tázala se jí, nemyslíli, že by snad bylo bý- valo lépe začíti zlatem při polévce, nechati » hors d' oeuvres« výhradně na sévreském nádobí pro změnu. Já sama ne- mám ráda zlatých talířů, nůž tak vrže na nich jako břidlicový kamínek. Onen pán, který mne uváděl, skřípal, až mi zuby trnuly, že jsem konečně byla nucena říci mu to. Měli jsme jesetra z Volhy, neb odkud brali římští vladaři své, ale talíře byly studené. Po celou dobu hrály jemně housle za jakýmsi niagarským vodopádem na konci komnaty, což jest skvostné; vodopád jest všecek ve skupinách zeleně, tak pěkné jako v Croixmare; tam to mívali neustále. Po obědě, když jsme byly samy v saloně, přišel lístek paní Murray- Hartleyové. Hovořila právě s Oktavií a se mnou i přečetla, to nahlas; byl od lorda Valmonda a byl odeslán z hostince z městečka. Psal, že hodlal čekati zde o samotě na stře- lecký ples, že však při svém příjezdu neměl ani zatopeno v pokoji, že proto píše paní Murray-Hartlevové, mohla-li by jej laskavě vzíti k sobě. Byla všecka okouzlena a tá- zala se ihned lady Greswoldové, nebude-li lépe, aby vy- stěhovali lorda Oldfielda z jeho pokoje — ten že jest nejlepší v celém mládeneckém oddělení — protože jest. pouze baronem; afe lady Greswoldová odvětila, že na tom Její zprávy.