ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 b7751810-7683-11dc-9183-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 36, org 8, person 82, work 11
1 masthead
Ročník XXXXVI.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek 14. listopadu 1907.
Praha
3 masthead
Číslo 315.
4 article
Na ranní a odpol. Iisty přodplácí se v Praze v administrati na měaíe . . . . . . sa Etvrt leta . . . . 6 K — s drojí čenálkor na měsl s čtvrt Lta . . . . 7 K 60h ve slIalkéchi na něsfe . . . . . . 2 K 30h Poštou: s čtrt lela . . . . 9 K 80 s dvojí zisilkeu na něsíc :::ke n čtrrt kreka
Praha
5 title
Dnešní čísle pre Prahu Ie a 10 stranác.
Praha ie
6 article Kyne nám jakýs prospěch v vládní většině Beckově?
Kyne nám jakýs prospěch v vládní většině Beckově? Šedesát devět poslanců národa českého zařadí se tedy ve sněmovně poslanecké ví- deňského rajchsrátu do Beckovy vládní vět- šiny, aby v ní schválilo netoliko rakousko- uherské vyrovnání a rozpočet státní, ale vůbec veškeré potřeby vlády. Všichni tito zástupci našeho lidu — tak slušno za to míti, pokud není opak dokázán — rozhodli se pro tento krok v domnění, naději a víře, že bude jim lze jakožto účastníkům většiny vládní pro národ svůj více vyzískati, nežli by mohli vydobýti v postavení neodvislém, jako oposiční menšina vytrvalým, zmužilým a tuhým zápasem. — Nuže ohledejme, na čem podstatném zakládá se tato jejich na- děje a víra. Vstupujeme-li na loď námořní, nesvěříme se jí věru se vším, co máme, aniž bychom věděli, kam vlastně po- jede, jaký jest její kapitán, je-li chatrnáč solidně stavěná a jak jest o pohodlí i bez- pečnost cestujících na ní postaráno. — Tím více musejí se, trváme, tázati zá- stupcové tolikráte zklamaného národa, když vstupují na lodní můstek cizího politi- ckého korábu, pluje-li koráb ten opravdu tam, kam oni touží, ručí-li jim společnost lodní a kapitán za šťastnou plavbu k cíli jejich, či nehrozí-li nebezpečí, že mezi plavbou změní loď směr a dovez je k docela jiným přístavům a pobřežím nez chtěli a žádali.
Beckův
7 article
Když roku 1879 staročeští politikové ve Vídni svěřovali se kapitánu Taaffovi a vstu- povali bezpodmínečně do lodi jeho vládn klerikálně polské většiny, byli také plni na- děje a víry, že plavba dopadne pro náro český šťastně, vždyť vztýčeny na lodi teh- dejší pravice vedle konservati v n vlajky též sympatické nám vlajky »rovno- právnosti všech národů« i »a uto- nomie království a zemí.« — Jaký byl však konec 12leté Odyssey staročeských stát- níků? Kam dopravil je ten koráb Taaffovy vládní většiny? Nikoliv k vytouženým bře- hům rovnoprávnosti národní, ani v přístav autonomie království a zemí, ale v úskalí Plenerových punktac, kde hrozila zkáza a zhouba nejen rovnému právu na- šeho národa, alebrž i tisícileté jednotě naší vlasti. — Ubezpečena naší službovolností hleděla vláda Taaffova jen usmířit zuřivou oposici německou a uzavřela s Plenerem svůj mír na naše útraty. Takové zkušenosti jsme nabyli ve vládní většině z let 1879 az 1890, jakkoliv měla jednotný program »auto- nomie a rovnoprávnosti«, jejž opět a opět deklarovala v adresách pospolitých, s nímž však nepronikla, poněvadž kapitán lodi — Taaffe sledoval — zcela jiný cíl Nuže, jaký cíl sleduje kapitán. Beck? Ví a zná to bezpečně naše poselstvo? D nedávna nebylo naprosto jasno v této pří čině u nás. Nastalo snad vyjasnění v mi nulém témdni? Nikde o tom z v ě st a jistoty nejmenší. Naopak, Něme jsou si jistí panem Beckem, že pry
Taaff Taaffův Plenerův Plener Beck Vídeň
8 article
neučiní pro nás ničeho bez jejich svolení, neřku aby učinil čehos proti nim. — To není zrovna povzbuzující. Avšak snad za to nalezneme ve společnosti na lodi Beckově tolik přátel a spojencův dobrých, že můžeme pomocí jich kapi- tána přiměti, aby dal lodi směr k cíli a přístavu, jehož dostihnouti si žádáme. Po- patřme tedy na tu společnost, v níž se na palubě vládní lodi octne našich 69 poslan- cův, ač-li v poslední ještě chvíli čeští agrár níci moravští si to nerozmyslí v koráb Beckův vstoupiti. Spatříme tam především společnost ně meckých křesťanských sociálů a klerikálů vedenou pp. Gessmannem. Luegrem, Ebenhochem a Liechtensteinem, čí tající 96 poslanců. Hned vedle nich svaz německo nacionální o síle 51 poslanců (33 ně meckých agrárníků a 18 německých nacio- nálů, vedených ministry Derschattou a Pe- schkou), dále 18 německých pokro- kářů, vedených ministrem Marchetem,a 3 vídeňské německé pokrokáře — úhrnem tedy 168 Němců. Dále 70 Poláků (54 členů kola polského a 16 polských lidovců) a 17 katolických Slovinců a 5 Rumunů Tedy úhrnem 92 Neněmců proti 168 Němcům. To by činilo jen velmi malou a vratkou, sotva dvouhlasovou nadpolo- viční většinu 260 z 516 poslanců. Proto potřeboval bar. Beck — českých hlasů! Vstoupí-li nyní 69 poslanců českých do této jeho většiny, vzroste ona na 329 hlasů, což je už počet pro kapitána Beck dostatečný.
Beckův Liechtenstein Derschatta Polák Rumun Beck dostatečná Němec
9 article
Avšak nám vše musí na tom záležet. co zmůžeme my pro sebe v této vládní většině? Dejme tomu, že by i ostatní Slo vané v ní zařadění, tedy Poláci a klerikální Slovinci k nám drželi a snahy naše podpo- rovali, mnoho li to vydá? Pouhých 69 — 70 + 17 = 156 slovanských hlasů proti 165 německým. Na koho bude baron Beck větší zřete bráti: na tužby naší slovanské menšiny či na úpornou nám vůli německé většiny? Tak iv nejlepším — jen že sotva pravděpo dobném případě, že by v železném kruhu vládní té většiny všickni Slo- vané byli za jedno, měli by v ždy pře- vahu rozhodující solidárn Němci.
Polák Beck Němec
10 article
Či snad jest naděje dosti malá, že by oni se k vůli nám kdy mezi sebou znesnadili a rozštěpili do té míry, aby čásť jejich, na př. katolický střed, nebo křesťanští sociálové Lue- grovi k naší straně se přidali? Spolehati na tuto možnost zdá se nám pošeti- lejší ještě, než sázeli v malou rakouskou loterii na quinterno! Cože řekl předseda katolického středu tyrolský zemský hejtman dr. Kathrein bar. Beckovi, kdy týž se teprv chystal sestaviti své »protiuherské« mi- nisterstvo? Varoval jej jako nejzu- řivější německý nacionál, a b se chránil učiniti národu česke mu po právu a spravedlnosti hroze krutou odvetou a pomstou všech Němců- »Splnění českých požadavků,« zněla hrozba Tyroláka Kathreina, »sjednotilo by všechny německé strany k odporu a odpor ten učini by každou vládu nemožnou.« Tak nám přejou dnešní němečtí kleri- kálové z alpských zemí; tak se zvrhli epi- goni Greuterovi. — A křesťanští so- ciálové Luegrovi? O přízni, jakout k nám chovají, mohou Čechové vídeňští dolnorakouští vypravovati kroniky. A kdyby nevypravovali oni, pověděl by nám vlastní ústřední orgán Luegrovcův »Deutsch e Volksblatt«, který v minulých právě dnech zrovna sípal zlobu a vzteky proti nám Čechům. Vzpomeňme pouze jeho úvodního článku ze dne 7. t. m. o názvu: »Česká tyra nie!« Žádný chebský ani liberecký pamflet nemohl by štváti a brojiti proti nám soči- vější křivdou, než činil tu orgán strany kře sťansko-sociální, s níž mají nyní poslane národa českého zíti pod jedním krovem.
doktor Kathrein Beck Němec Tyrolák Čecho Deutsch e Volksblatt
11 article
»České strany v parlamentě,« běsnil Luegrův ten orgán, »rovnají se zloději. který volá: Chyíte ho, aby sám od sebe odvrátil pozornost! Obviňoval nás, že prý my Čechové žalujeme a nařikáme na útisk, zatím co prý sami jsme největšími a nejne snášelivějšími utiskovateli Němců. Že naši poslanci ve sněmovně a ve výborech trou- fají si mluviti česky — to jest orgánu Lue grovu »drzou demonstrací«, která se nedá ani kvalifikovat, to jest mu »humbugem« jenž nesmí býti na dále ztrpěn a proti ně muž volal »Deutsches Volksblalt« všechny německé strany do koalice, aby tento drzy český teror byl zlomen.« Takový duch panuje tedy v té nejčet- nější z německých stran, která bude panující a vůdčí stranou v te Beckově vládní většině, převyšujíc sama již počet našinců o 27 hlav. — Tážeme se znovu: lze v takovéto většině vládní dosíci nejmenšího posi- tivního prospěchu pro naši věc? Může tak různorodá německo-centralisticko zpátečnicko- klerikální a polsko- česká koalice sjednotiti se na nějakém společném programu, který by vyhovoval i jen poněkud tužbám a potřebám našim národním, politickým, kulturním nebo národohospodářským? — Jedinou útěchou naší v neblahé chví jest, že tato roztodivná koalice stran, ná- rodů a zájmů tak různorodých, nemůže míti dlouhého trvání, že vydrží jedva přes kampaň rakousko uherského vy- rovnání, ale pak se roztřiskne při prvním nárazu jako »boloňská lahvička«.
Čecho Němec Český strana parlament Deutsches Volksblalt
12 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 13. listopadu. (Klub jihosle vanský a vyrovnání.) Orgánu profesor Mandiče, terstskému „Balkanu“ sděluje se z Vídně, že jihoslovanský svaz se usnesl, hlaso- vati proti vyrovnání. Schůzi, v níž se stalo toto usnesení, předsedal místopředseda Ploj na místě churavého předsedy Ivčeviče. Z pramene soukromého dovídá se týž list, že jihoslovan- ský klub svým rozhodnutím staví se v odpor proti svému předsedovi, dru. Ivčeviči, který se všemožně přičiňoval, aby svůj klub získal p ro
Mandič Ivčevič Praha Balkan Vídeň
13 article
vyrovnání. Odmítavé stanovisko jihoslovanskéhe klubu souvisí nade vši pochybnost s nedávnou návštěvou členů chorvatské delegace na sněmě uherském. Chorvatští členové uherského sněmu rozbodli se totiž dříve, než jich členové odjel do Vídně, že budou hlasovali proti vyrovnání šlo o to, aby chorvatští poslanci v obou parla mentech postupovali proti vyrovnání svorně. V tom směru stala prý se již dohoda, že Chor vaté před hlasováním jak v Pešti, tak i ve Vídni přednesou souhlasné státopráv ne ohražení, v němž poukáži, že nové vyrov nání smluveno bez oprávněných zástupců krá lovství chorvatského a proto nemůže býti poklá dáno za právně platné. V Praze, 13. listopadu. (No vý směr pol ského kola.) Včerejší volbou prof. Glabin- ského za předsedu polského kola proveden opět jeden z důsledků reformy volebního řádu a výsledku posledních říšských volep. Konserva- tivně šlechtická většina polské delegace ve Vídni, jež udávala směr polské politiky od po čátku ústavní doby v Rakousku, jež se po vol bách sovrkla na malou menšinu, odstraněna z předsednictva polského kola, v jehož čelo vstupuje vůdce haličské strany všepolské, nebol národně demokratické. Tím, jak poznamenává „Nov. Ref.“, také celé polské kolo vstupuje v nové znamení politické; místo směru konserva tivného nastoupí směr demokratický.
Chor profesor Glabin Vídeň Pešť Praha Rakousko
14 article
V kabinetě ministerském budou však Po láci zastoupení i nadále přívržencem skupiny konservativní, ryt. Davidem Abrahamowi- czem, který má po hr. Dzieduszyckém převzíu polské ministerstvo krajanské. Demokratická většina rynějšího polského kola nemá obavy, že by Dav. Abrahamowicz v kabinetě mohl provo- zovati jinou politiku, než která dojde schválení v kole. Jeden z členů polského kola vyslovil se o té věci tak: „Abrahamowicz, a vkoli je konser vativec, nemůže prováděti politiku antidemi kratickou, poněvadž jeho posice jako ministra je politická a záleží tedy od polského kola, v němž většinu mají demokraté. Proto, ačkoli Abraha mowicz rozmnoží v kabinetě živel konserva tivný, pokládám jeho vstup do ministerstva z ospravedlněný okolnostmi.
David Abrahamův
15 article
Krakovský „Czas“ píše sice, že nyní, když Glabiňski byl zvolen za přelsedu polského kola a tím převzal odpovědnost za řízení polské politiky ve Vídni, zastavuje polemíku proti němu a jeho straně a bude podporovati všechny snahy nového předsednictva, směřující ke blahu pol. ského národa. Ale nezdá se, že by strana kon- servativná a její orgány se již spřátelily s osud nou pro ně změnou v kole. Mistodržitel hr. Po- tocki, jehož orgánem je „Czas“, konferova za svého posledního pobytu ve Vídni s četným poslanci polskými, ale ani slova nepromluvi s úřadujícím v tu dobu místopředsedou kola. posl. Glabiňským, ani s ostatními členy parla mentní komise polského kola. Hr. Potocki se tedy zatím ještě nesmířil s demokratickým rá- zem kola. Ze Záhřeba, 11. listopadu. (Věci chor- vatské.) Už delší dobu se tvrdí, že jednín z členů nové chorvatské vlády Rakodezayovy bude také prof. Fr. Spevec. „Obzor“ vyžádal si jeho mínění o nynější situaci v Chorvatsku a zvěděl následující. Železničná pragma tika jest jedna z oněch chyb, které kalí dobrý poměr mezi Uhrami a Chorvatskem. Tento po měr bude nepříznivý a bude zdrojem nespokoje V drobném proueji: ranní číslo o sobě odpolední . . . . n s Ve úlialkách na veakovů ransí čialo. . . . . . odpolodní . . . . . . . . 4k Inserál plati se hetově zapřed. Předplacení a inserty přijímá admini- strace v Narianské ulici č.3. Tam nachárejí se též redakce. Ulskárna a sxpedice „Národnich Listů“ Rukopisy se novrapsjl.
Glabiňski Potocki Věk Vídeň Hradec Záhřeb Chorvatsko Uhry Narianský ulice Czas
16 article
nosti tak dlouho, dokud Uhry nebudou přesně dodržovati vyrovnání z r. 1868. Když se dělala železničná pragmatika, chybovalo se na obou stranách. Věci se hnaly do krajnosti. Uhry nechtějí kapitulovati, Chorvatsko však ne- může pragmatiku uznati. Z tohoto dilematu ne- najde se východiště ani vzdorem, ani bojem až na nůž, nýbrž vzájemnými ústupky, jichž stejně vyžaduje zájem Uher i Chorvatska. V Uhrách uznali, že je sporna otázka, jaký ráz přísluší státním drahám, totiž jsou-li „státní úřad“ nebo jen „státní podnik“. Společná vláda tedy chybila, když otázku tu rozhodla jedno- stranně, místo aby ji přikázala kralevinským de- putacím, které jsou pro tu věc jediné kompe- tentní forum. Chyba ta se musí napraviti a dá se napraviti, bude-li na obou stranách dosti poli- tické obezřetnosti. Pokud jde o státní jed- notu, které hájí v Uhrách, jež však v Chorvat- sku působí zlou krev, bylo by nejlépe o ní ne- mluvit (?). Ve vědě se různě chápe pojem státu vůbec a pojem soustátí zvlášť; podobně jsou ve vědě různé názory o poměru Chorvatskak Uhrám. Vlády učinily by nejlépe, kdyby vyme- zení tohoto poměru ponechaly vědě a držely se přesně zákona, vyrovnání, v němž se onen po- měr nazývá „státním společenstvím“. Ostatně dr. Wekerle sám uznal, že Chorvaté jsou „narod politický“ a nikoli pouze „národnost“ (kterýmžto názvem, jak známo, Maďaři poctívají Slováky, Rumuny atd. Pozn. red.). Název „politický ná- rod“ nedá se však vměstnati do pojmu jednot- ného státu.
Uher Chorvat doktor Wekerle Maďar Slovák Rumun Chorvatsko Uhry
17 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 13 listopadu. Třeti hosudarstvenná duma. V Helsingforse ve Finsku koná se již ně- kolik dní sjezd ruských kadetů, na nějž přijelo 132 delegátů z 31 gubernií. Po dlouhých a bouřlivých debatách přijata resoluce, jaké tak- tiky se kadetští poslanci přidrží v třetí dumě. Nemajíce více naděje, že budou hráti vůdci úlohu, kadeti slibují státi na zákonné půdě a vésti politiku aktivnou. Za tím účelem podporo- vati budou všechny reformy, které souhlasí s je- jich programem, třeba vycházely od vlády. Tím- to způsobem kadeti doufají, že kolem sebe zno- va shromáždí silnou skupinu poslanců, která je učiní v dumě aspoň vlivným činitelem, když ne rozhodujícím. Menšina sjezdu, již vede moskev- sk) advokát Mandelstamm, hlasovala proti této resoluci a trvá na půdě příkré oposice proti vládě a na nesmířitelném stanovisku naproti loyalným stranám ruského parlamentu, i naproti okťabristům. Kdyby kadoti byli takovou resoluci přijali už před prvou dumou, mohli býti rozhodujíeí stranou v dumě a byli by Rusku zachránili prvotný volební řád. Chyby kadetské nedají se napraviti hned ani docela, ačkoli po roztržce s politiky druhu Mandelstammova bude odpomo- ženo hlavnímu zlu, tomu, že kadeti neměli po- vahy strany národní, ačkoli se nazývají stranou národní svobody. Revoluční taktika Mandel- stammů, Winawerů a Herzensteinů trvale poško- dila nejen stranu kadetů, nýbrž i věc ústavné svobody v Rusku. Parlament není půdou revo- luční. Jakmile kadeti vstoupili do parlamentu. měli před sebou jedině tu cestu, na kterou na- stoupil nejlepší politik jejich strany, Petr Struwe.
Mandelstamm Petr Praha 13 listopad Helsingfors Finsko Rusko národní svoboda
18 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Neapolští „giurnalistě“. Sedíme u drobného stolečku kavárenského v známě neapolské galerii. Galerie Umberto I. je mohutná stavba neapolská o půdorysu v po- době latinského kříže, kterou zbudoval v letech 1887—1890 architekt E. di Mauro na návrh inženýra E. Rocca. Budova stála asi 28 milionů lir — pochopitelné při rozsáhlosti třípatrové té stavby, sáhající vrškem skvělé kopule do výše pře= 56 metrů. Nitro stavby, dvě prostranné křížící se chodby hostí množství elogantních obchodů a kaváren, z nichž jednu hned první den svého nenpolského pobytu jsme navštívili. Kolem stolků tísní se obecenstvo, které ka- váren nenavštěvuje. Jsou to většinou mladé ženy, jinoši neurčitého zaměstnání — sem tam nějaký cizinec prodírá se tlumem a i kněz po- supné tváře pozastaví svě těžké kroky, aby svoji životní jednotvárnou dráhu aspoň na několik okamžiků poobčerstvil pohledem na jiskrnou hru očí a rytmus těla černooké a dosti ještě svěži „eantatrice“. Obecenstvo dosti rychle se mění. Neapoli tán je živé letory, dlouho neposedí. Vypiv svů) čaj neb čokoládu, takovou neúhlednou černo hnědou bryndu, leč chuti výborné, poodpočinue a pohovořiv se známým, s nímž se kdesi setka a s nímž usedl ku přátelskému pobesedování záhy zase povstává a odchází za novými dojmy. snad k večeři (t. j. obědu v našem slova smyslu) Stolek dlouho opuštěn nezůstává. Nějací cizine jej zaujali. Číst noviny sem nepřichází ani do- mácí člověk — neměl by tu za hudby a zpěvu ani potřebného k tomu klidu — ani cizinec kterého zajímá ruch vůkol a všechen život města dosud mu neznámého.
E Mauro E Rocca Neapol Galerius Umberto I
19 article
Stoleček při kraji, který jsme zaujali, ne zdá se býti tak nevýhodný, jak se nám na první pohled jevilo. Krajní to místo má také své neocenitelné výhody. Můžeť turista pozorovati neapolský li.. Právě sune se kolem nás nějaký kluk se ška- tulkou zápalek — „cerini“ je tu zovou — jen jedinou, která stačí maskovati jeho žebrotu, ne- boť vůči dobromyslnému cizinci stačí dvě slova „ho fame!“ (mám hlad!) a ani těch není třeba, výrazný posuněk mluví ještě zřetelněji — kluk jen ukáže prstem na ústa, jež při tom pootevře a přitiskne dlaň druhé ruky kamsi na krajinu žaludeční. Leč záhy přestane si cizinec v Neapoli vší- mati těchto drobných cizopasníků turistikya těm pak už nezbývá než okukovati turisty. Za to vzbudí trvalý zájem, zvláště je-li člo- věk tak trochu literátem, některý — „giurna- lista“ Není to žurnalista v našem slova smyslu tento neapolský „giurnalista“ — je to prodavač novin. Celá spousta lidí mladých starých, mužů i žen (tyto jsou výjimkou) živí prodejem novin po ulicích, v kavárnách, hostin- cích. Neuvěřitelné množství jich nosí s sebou, amfiteatrálně rozložených v podobě široce roze- vřeného kornoutu, jejž drží giurnalista levou rukou, maje hrot kornoutu v kapse téže strany Co chvíli zastaví se u vašeho stolku některý nabízí vám poslední čísla časopisů neapolských neb italských, jež udávají tón (Tribuna, Italia), po- kud neseznal, že nejste Vlachem. Ale tu má hned po ruce, z bezedných magacinů svých kapes je lově, některé svělové listy Irancouzské (Le
Vlach Neapol Irancouzský
20 article
Temps, Le Matin atd.), německé (Münchene neueste Nachrichten atd.), neb ruské (Novoje Vremja). Slyší-li vás mluvit se soudruhy, hned vytáhne list ruský, pokládaje cizince slovanské národnosti vždy za Rusy — jinak vnucuje nej dříve německé. Zdá se, že Němci a Rusové nej- více po Italii cestují, ač v obrazárnách a mu- seích vídal jsem vždy nejvíce Angličanů a Fran- couzů. Běda vám, shledá-li, že se oň zajímáte — tak lebce se ho pak nezbavíto. Dlužno je ol- bývat jako mouchy. Cizinec nechce novin. Nu — lehká pomoc. Kde se vzaly, tu se vzaly, n stolku máte pohlednice. A pěkné — obrázky typů neapolských, lodníků, dívek z lidu, krajin. Capri, Vesuvu, pompejských fresk, výjevů ze ži- vota, tanců (tarantela), pouličních prodavačů přístavního života, ruchu v úzkých ulicích sta- rého města s četnými zákoutími, kde třeba na- horu, ježto ulička dere se po boku hory některé do výše, postupovati po schodech („gradini“) a proplétati se mezi trpělivými osliky s těžkým nákladem, kravami, jež si právě konsumentky dojí do přiměřených nádob, aby byly jisty, že jim nikdo mléka nenapančal, a mezi ryšavými bradatými kozami, které si často lehnou na chodník nejživější nenpolské třídy. Nekoupíte-li pohlednice, má giurnalista
Rus Němec Angličan Fran Temps Le Matina Capri Vesuv Novoj Vremja
21 article
také fotografické reprodukce slavných skulptural- ních nudit z římských, benátských, florentin ských neb neapolských sbírek. Je tu jistě ně- která „venere“, kapitolinská, knidská, genetri „vincitrice“, Praxitelova „Callipige“, zvedajíe řízu a prohlížející své tvary bujné, jistě však chlípná Tizianova „La Venere del cagnolino“ (s pejskem) z florentinské „Galleria degli Uíti- zi“, snad i jiné lepé nahotiny („Amor a Psyché“ nebo „Tři gracie“ od Canovy, Leda z Musea nazionale florenckého od Ammanatia, Tizianovu „Maddalenu“ z florencké „Galleria Pitti“, neb téhož Tiora z „Galleria degli Uffizi“, Quidla Renia „La casta Suzana“ (Zuzana čistá) z flo- reneké „Galleria Uffizi“ neb téhož Cleopatra z „Gallerie Pitti“ — vše září bělosti kararského mramoru ... Vždycky jsem byl v Italii pamětliv slov Ne- rudových, v jeho „Obrazích z ciziny“ proneše- ných, že třeba v obchodu nabídnouti Vlachovi tretinu požadovaného jím obnosu, a vždy jsme se smluvili na ceně o málo vyšší a ještě pak časem jsem se trochu ošidil, vždy však levněji koupil u takového giurnalisty, než v krámě. Ne- dostane-li co požaduje, jde s cenou dolů, hezky nízko. Nemá-li věc požadovanou, ztrati se n chvíli, ale hned je tu zpět s předmětem žáda- ným. Spokojí se s menším výdělkem, nemá ve! ké režie a kupuje za výrobní ceny (neb skoro ze ty penize). Třeba však znáti vlašsky. Neškodí, lámete-li trochu ten jazyk. Ovšem je neapolský dialekt i pro znalce vlaštiny úplně nesrozumi telný pro zkratky a některé idiotismy neapolské ale tito neapolstí kameloti umějí spisovnou vla štinu a po několika dnech se obeznámile.
Praxitelův Callipige Tizianův Amor Psyché Canův Ammanatius Maddalena Quidl Zuzana Gallerio Uffizi Cleopatra Gallerie Pitti Vlach Galleria degle Uít Galleria Pitti Galleria degle Uffizi
22 article
Giurnalisté jsou však také nejzasloužilejší- mi šiřiteli národní píeně. V každé kavárně proplélá se mezi stolky nějaký, nabízeje písen s průvodem piana cizincům. Neapolský naklada- tel Raffaele Izzo vydává sbírku „Canzoni po- polari Napoletane“, ve které uveřejnil již na dvě stě těchto písní, z nichž nejoblíbenější jseu skladby G. F. Bongiovannia, G. Chiarolanzy, R Falva, G. Giannellia, G. Scognamiglia, R. Segrea a jiných. V jich čele kráčí světoznámá barca- rola „Santa Lucia“, která i u nás mnoho se zpívá pro svou sladkou melodii a pro přístupný srozumitelný text. Některé jsou totiž psány vla štinou spisovnou, nesmírná většina však neapol- ským dialektem, který se chápe, jak je v jeho povaze a vůbec v povaze lidu, s humorem i no- vých výzkumů vědeckých a vymožeností techni ckých, jako Chiarolanzy „Llurdema nuvite (L'ultima novita) neboli „'o telegrafo senza fili (o bozdrátové telegrafii), o nedávném vynálezu italského badatele Marconia, jehož stanici v Ri mě na Monte Mario lid si z Monte Pincio, řím ské to Král. Obory a Letné, ukazuje i cizince nat s hrdosti upozorňuje. Když i našim zpěvákům přirostla k srdcita barcarola, divte se Neapolitánům, když opěvá jejich nejznámější ulici *), nejspolehlivější svě tici lodníkovu a kdo ví co ještě... [.Sul mare luccica l'astro d' argonto, placida č l' onda, prosporo č il vento l [Venite agile barchetla mla... Santa Lucial Santa Lucia !]
Raffael Izzo G F G Chiarolanza Falvo G Giannellius G Scognamiglius R Segreo Santa Lucius Král Neapolitán Monte Monte Pincio Letná Sula astra d ' argonto Santa Lucial Santa Lucia
23 article
Však ji zpíval první noci kdosi kytarou a houslemi provázen nedaleko našeho obydli v Pension Muller u via Parthenope (tak slula Neapol ve starověku prý po starém božství foini ckém, sireně Parthenope). I „Giurnalisty“ opěvá jedna z těch kanzon jak tedy by neměli přičiňovati se o její rozpro dání. Nakladatel určil cenu na půldruhé liry z výtisk, ale od giurnalisty, umíte-li s ním smlou- vati, dostanete ji i za třetinu. Zapřisahás stokráte, že nemůže: „parole d'honneur!“, ne- boť rádi pletou frančtinu do italštiny, aby se po- chlubili znalosti cizí řeči, „banca rotta!“ (jako bychom řekli „ať to praskne!“) — „ultim prezzo!“, t. j. poslední cena — a když se s ním dohovořite po vlašsku a nedáte se ošiditi (žádně větší peníze, vyplatít jen smluvený obnos v droh- ných), pochodíte dobře. Dodává-li, nedivte se. naleznete-li mezi mincemi nějaké pence, leply nějakou minci španělskou, brazilskou, uruquny- skou. Třeba jen všechny peníze prohlédnouti neplatící hned vrátit se slovy „non vale“. Vy- mění ji. Do Neapole vraeojí se italští lodnícia přinášejí cizí měnu, i cizí lodníci zde nechávaji svou, domácí měnu. V obohodech a kavárnách ty cizí peníze nechtějí. Když se nahromadilo takových mineí více, nezbývá nežli ji dávati diškrecí (v Neapoli říkají zpropitnému „macche *) Vede po náměstí Pjazza Plebiscito ke Casle del Ovo, nejvýznačnější neapolské pevnosti při sa A Raímondia „'A giornalista“. mím roni“, t. j. makarony; tak sluje nejoblíbenější pokrm zdejší, jako v Rusku dávali jsme je, když žádal izvoščik „na čajok“ (na čaj). Jako diškre- ci cizí peníz Neapolitán (kočí cocchiere, neb nosič facchino atd.) rád vezme a dá ji dále. Jsou to obyčejně peníze téže as hodnoty deseticentesimové nebo pěticentesimové, jak jejich soldo nebo dvojsoldo (dieci centesimo)
Muller Plebiscito Casla Neapolitán Neapol Rusko via Parthenope
24 article
Ale ještě jednu tvář má neapolský „giur nalista“. Neodbyl-li noviny ani pohlednice ani can- zeni, nekoupíte-li nic takového, mrkne na vás významně a slibuje ukázati „tarantelu“, neapol- ský národní tanec. A když ani tomu nerozumite, ač jeho posuněk je velmi dvojsmyslný a slibný. dokládá, že on sám („io solo“) ví o tom, kde lze viděti „les tableau vivants“ (živé obrazy). Snad to také neúčinkuje na cizince. Tu ovšem nezbývá než aby vytasil se s nejsilnějším trum- fem. Pousměje se šibalsky, přimhouří oči jako kuplířka a slibuje „posizioni pompejane“. Byl-li turista už v Pompejích, ukazovali mu asi guidové (průvodci), když byli někde za rohem uklouzli damské části společnosti, nedaleko chrámu Au- gustova ve vykopaninách pompejských starověký vykřičený dům, v němž jako v známém a umě- leeky znamenitém pompejském „Casa dei Vetti“ (Domus vetliorum) jsou na stěnách za- chovány fresky, obscenní to obrázky, znázor- ňující, že už u starých Římanů byla — v lásee veliká vynalězavost. Dle těchto obrazů slibuje „giurnalista“ živé obrazy, potřebné snad jen nejvyžilejším světákům. Veliké město jižní, vy- značující se divočejším pudem, nežli jaký při chází u seveřana, mravní pokleslost přístavního města, do něhož přichází s lodnictvem celého světa nejhorší cháska, neobejde se bez výstřed- ností, které jsou lékaři dobře známy ze studia chorob, k nimž podobná místa a výjevy nejlepší poskytují příležitost. Ale život je těžký, dnešní „lazzarone“ je přičinlivý a nehanbí se za žádný výdělek, by? vycházel ze zřídla sebe nečistějšího. Špína fy- sická není v nižších kruzích neapolských nie zvláštního, špína mravní je jen jejím důsled- kem a — bída je zlá... Takový giurnalista jde se pak pomodliti k Madonně di Piedigrotta, aby se mu živnost lépe dařila ... a Madonna ma jistě dopřeje toho výdělku.
Říman Piedigrott ma Pompeje Domus Casa dei Vetti
25 article
Dr. D. Panýrek
doktor D Panýrek