1
masthead
Ročník XXXXVI.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 14. listopadu 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Iisty
přodplácí se
v Praze v administrati
na měaíe . . . . . .
sa Etvrt leta . . . . 6 K —
s drojí čenálkor
na měsl
s čtvrt Lta . . . . 7 K 60h
ve slIalkéchi
na něsfe . . . . . . 2 K 30h
Poštou:
s čtrt lela . . . . 9 K 80
s dvojí zisilkeu
na něsíc
:::ke
n čtrrt kreka
Praha
5
title
Dnešní čísle pre Prahu Ie a 10 stranác.
Praha ie
6
article
Kyne nám jakýs prospěch v
vládní většině Beckově?
Kyne nám jakýs prospěch v
vládní většině Beckově?
Šedesát devět poslanců národa českého
zařadí se tedy ve sněmovně poslanecké ví-
deňského rajchsrátu do Beckovy vládní vět-
šiny, aby v ní schválilo netoliko rakousko-
uherské vyrovnání a rozpočet státní, ale
vůbec veškeré potřeby vlády. Všichni tito
zástupci našeho lidu — tak slušno za to
míti, pokud není opak dokázán — rozhodli
se pro tento krok v domnění, naději a víře,
že bude jim lze jakožto účastníkům většiny
vládní pro národ svůj více vyzískati, nežli
by mohli vydobýti v postavení neodvislém,
jako oposiční menšina vytrvalým, zmužilým
a tuhým zápasem. — Nuže ohledejme, na
čem podstatném zakládá se tato jejich na-
děje a víra. Vstupujeme-li na loď námořní,
nesvěříme se jí věru se vším, co máme,
aniž bychom věděli, kam vlastně po-
jede, jaký jest její kapitán, je-li chatrnáč
solidně stavěná a jak jest o pohodlí i bez-
pečnost cestujících na ní postaráno. —
Tím více musejí se, trváme, tázati zá-
stupcové tolikráte zklamaného národa, když
vstupují na lodní můstek cizího politi-
ckého korábu, pluje-li koráb ten
opravdu tam, kam oni touží, ručí-li
jim společnost lodní a kapitán za šťastnou
plavbu k cíli jejich, či nehrozí-li nebezpečí,
že mezi plavbou změní loď směr a dovez
je k docela jiným přístavům a pobřežím nez
chtěli a žádali.
Beckův
7
article
Když roku 1879 staročeští politikové ve
Vídni svěřovali se kapitánu Taaffovi a vstu-
povali bezpodmínečně do lodi jeho vládn
klerikálně polské většiny, byli také plni na-
děje a víry, že plavba dopadne pro náro
český šťastně, vždyť vztýčeny na lodi teh-
dejší pravice vedle konservati v n
vlajky též sympatické nám vlajky »rovno-
právnosti všech národů« i »a uto-
nomie království a zemí.« — Jaký byl
však konec 12leté Odyssey staročeských stát-
níků? Kam dopravil je ten koráb Taaffovy
vládní většiny? Nikoliv k vytouženým bře-
hům rovnoprávnosti národní, ani v přístav
autonomie království a zemí, ale v úskalí
Plenerových punktac, kde hrozila
zkáza a zhouba nejen rovnému právu na-
šeho národa, alebrž i tisícileté jednotě naší
vlasti. — Ubezpečena naší službovolností
hleděla vláda Taaffova jen usmířit zuřivou
oposici německou a uzavřela s Plenerem
svůj mír na naše útraty. Takové zkušenosti
jsme nabyli ve vládní většině z let 1879 az
1890, jakkoliv měla jednotný program »auto-
nomie a rovnoprávnosti«, jejž opět a opět
deklarovala v adresách pospolitých, s nímž
však nepronikla, poněvadž kapitán lodi —
Taaffe sledoval — zcela jiný cíl
Nuže, jaký cíl sleduje kapitán. Beck?
Ví a zná to bezpečně naše poselstvo? D
nedávna nebylo naprosto jasno v této pří
čině u nás. Nastalo snad vyjasnění v mi
nulém témdni? Nikde o tom z v ě st
a jistoty nejmenší. Naopak, Něme
jsou si jistí panem Beckem, že pry
Taaff
Taaffův
Plenerův
Plener
Beck
Vídeň
8
article
neučiní pro nás ničeho bez jejich
svolení, neřku aby učinil čehos proti
nim. — To není zrovna povzbuzující. Avšak
snad za to nalezneme ve společnosti
na lodi Beckově tolik přátel a spojencův
dobrých, že můžeme pomocí jich kapi-
tána přiměti, aby dal lodi směr k cíli
a přístavu, jehož dostihnouti si žádáme. Po-
patřme tedy na tu společnost, v níž se na
palubě vládní lodi octne našich 69 poslan-
cův, ač-li v poslední ještě chvíli čeští agrár
níci moravští si to nerozmyslí v koráb
Beckův vstoupiti.
Spatříme tam především společnost ně
meckých křesťanských sociálů
a klerikálů vedenou pp. Gessmannem.
Luegrem, Ebenhochem a Liechtensteinem, čí
tající 96 poslanců.
Hned vedle nich svaz německo
nacionální o síle 51 poslanců (33 ně
meckých agrárníků a 18 německých nacio-
nálů, vedených ministry Derschattou a Pe-
schkou), dále 18 německých pokro-
kářů, vedených ministrem Marchetem,a
3 vídeňské německé pokrokáře — úhrnem
tedy 168 Němců. Dále 70 Poláků (54
členů kola polského a 16 polských lidovců)
a 17 katolických Slovinců a 5 Rumunů
Tedy úhrnem 92 Neněmců proti 168
Němcům.
To by činilo jen velmi malou a vratkou,
sotva dvouhlasovou nadpolo-
viční většinu 260 z 516 poslanců. Proto
potřeboval bar. Beck — českých
hlasů! Vstoupí-li nyní 69 poslanců českých
do této jeho většiny, vzroste ona na 329
hlasů, což je už počet pro kapitána Beck
dostatečný.
Beckův
Liechtenstein
Derschatta
Polák
Rumun
Beck
dostatečná
Němec
9
article
Avšak nám vše musí na tom záležet.
co zmůžeme my pro sebe v této vládní
většině? Dejme tomu, že by i ostatní Slo
vané v ní zařadění, tedy Poláci a klerikální
Slovinci k nám drželi a snahy naše podpo-
rovali, mnoho li to vydá? Pouhých 69 —
70 + 17 = 156 slovanských hlasů proti 165
německým.
Na koho bude baron Beck větší zřete
bráti: na tužby naší slovanské menšiny či na
úpornou nám vůli německé většiny? Tak iv
nejlepším — jen že sotva pravděpo
dobném případě, že by v železném
kruhu vládní té většiny všickni Slo-
vané byli za jedno, měli by v ždy pře-
vahu rozhodující solidárn
Němci.
Polák
Beck
Němec
10
article
Či snad jest naděje dosti malá, že by
oni se k vůli nám kdy mezi sebou
znesnadili a rozštěpili do té míry, aby
čásť jejich, na př. katolický střed,
nebo křesťanští sociálové Lue-
grovi k naší straně se přidali? Spolehati
na tuto možnost zdá se nám pošeti-
lejší ještě, než sázeli v malou rakouskou
loterii na quinterno! Cože řekl předseda
katolického středu tyrolský zemský hejtman
dr. Kathrein bar. Beckovi, kdy týž se
teprv chystal sestaviti své »protiuherské« mi-
nisterstvo? Varoval jej jako nejzu-
řivější německý nacionál, a b
se chránil učiniti národu česke
mu po právu a spravedlnosti
hroze krutou odvetou a pomstou všech Němců-
»Splnění českých požadavků,« zněla hrozba
Tyroláka Kathreina, »sjednotilo by všechny
německé strany k odporu a odpor ten učini
by každou vládu nemožnou.«
Tak nám přejou dnešní němečtí kleri-
kálové z alpských zemí; tak se zvrhli epi-
goni Greuterovi. — A křesťanští so-
ciálové Luegrovi? O přízni, jakout
k nám chovají, mohou Čechové vídeňští
dolnorakouští vypravovati kroniky. A kdyby
nevypravovali oni, pověděl by nám vlastní
ústřední orgán Luegrovcův »Deutsch e
Volksblatt«, který v minulých právě
dnech zrovna sípal zlobu a vzteky proti nám
Čechům. Vzpomeňme pouze jeho úvodního
článku ze dne 7. t. m. o názvu: »Česká tyra
nie!« Žádný chebský ani liberecký pamflet
nemohl by štváti a brojiti proti nám soči-
vější křivdou, než činil tu orgán strany kře
sťansko-sociální, s níž mají nyní poslane
národa českého zíti pod jedním
krovem.
doktor
Kathrein
Beck
Němec
Tyrolák
Čecho
Deutsch e Volksblatt
11
article
»České strany v parlamentě,« běsnil
Luegrův ten orgán, »rovnají se zloději.
který volá: Chyíte ho, aby sám od sebe
odvrátil pozornost! Obviňoval nás, že prý
my Čechové žalujeme a nařikáme na útisk,
zatím co prý sami jsme největšími a nejne
snášelivějšími utiskovateli Němců. Že naši
poslanci ve sněmovně a ve výborech trou-
fají si mluviti česky — to jest orgánu Lue
grovu »drzou demonstrací«, která se nedá
ani kvalifikovat, to jest mu »humbugem«
jenž nesmí býti na dále ztrpěn a proti ně
muž volal »Deutsches Volksblalt« všechny
německé strany do koalice, aby tento drzy
český teror byl zlomen.«
Takový duch panuje tedy v té nejčet-
nější z německých stran, která bude
panující a vůdčí stranou v te
Beckově vládní většině, převyšujíc sama již
počet našinců o 27 hlav. —
Tážeme se znovu: lze v takovéto
většině vládní dosíci nejmenšího posi-
tivního prospěchu pro naši věc? Může tak
různorodá německo-centralisticko zpátečnicko-
klerikální a polsko- česká koalice sjednotiti se
na nějakém společném programu, který by
vyhovoval i jen poněkud tužbám a potřebám
našim národním, politickým, kulturním nebo
národohospodářským? —
Jedinou útěchou naší v neblahé chví
jest, že tato roztodivná koalice stran, ná-
rodů a zájmů tak různorodých, nemůže
míti dlouhého trvání, že vydrží
jedva přes kampaň rakousko uherského vy-
rovnání, ale pak se roztřiskne při prvním
nárazu jako »boloňská lahvička«.
Čecho
Němec
Český strana
parlament
Deutsches Volksblalt
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 13. listopadu. (Klub jihosle
vanský a vyrovnání.) Orgánu profesor
Mandiče, terstskému „Balkanu“ sděluje se
z Vídně, že jihoslovanský svaz se usnesl, hlaso-
vati proti vyrovnání. Schůzi, v níž se stalo
toto usnesení, předsedal místopředseda Ploj na
místě churavého předsedy Ivčeviče. Z pramene
soukromého dovídá se týž list, že jihoslovan-
ský klub svým rozhodnutím staví se v odpor
proti svému předsedovi, dru. Ivčeviči, který se
všemožně přičiňoval, aby svůj klub získal p ro
Mandič
Ivčevič
Praha
Balkan
Vídeň
13
article
vyrovnání. Odmítavé stanovisko jihoslovanskéhe
klubu souvisí nade vši pochybnost s nedávnou
návštěvou členů chorvatské delegace na sněmě
uherském. Chorvatští členové uherského sněmu
rozbodli se totiž dříve, než jich členové odjel
do Vídně, že budou hlasovali proti vyrovnání
šlo o to, aby chorvatští poslanci v obou parla
mentech postupovali proti vyrovnání svorně.
V tom směru stala prý se již dohoda, že Chor
vaté před hlasováním jak v Pešti, tak i ve
Vídni přednesou souhlasné státopráv ne
ohražení, v němž poukáži, že nové vyrov
nání smluveno bez oprávněných zástupců krá
lovství chorvatského a proto nemůže býti poklá
dáno za právně platné.
V Praze, 13. listopadu. (No vý směr pol
ského kola.) Včerejší volbou prof. Glabin-
ského za předsedu polského kola proveden
opět jeden z důsledků reformy volebního řádu
a výsledku posledních říšských volep. Konserva-
tivně šlechtická většina polské delegace ve
Vídni, jež udávala směr polské politiky od po
čátku ústavní doby v Rakousku, jež se po vol
bách sovrkla na malou menšinu, odstraněna
z předsednictva polského kola, v jehož čelo
vstupuje vůdce haličské strany všepolské, nebol
národně demokratické. Tím, jak poznamenává
„Nov. Ref.“, také celé polské kolo vstupuje
v nové znamení politické; místo směru konserva
tivného nastoupí směr demokratický.
Chor
profesor
Glabin
Vídeň
Pešť
Praha
Rakousko
14
article
V kabinetě ministerském budou však Po
láci zastoupení i nadále přívržencem skupiny
konservativní, ryt. Davidem Abrahamowi-
czem, který má po hr. Dzieduszyckém převzíu
polské ministerstvo krajanské. Demokratická
většina rynějšího polského kola nemá obavy, že
by Dav. Abrahamowicz v kabinetě mohl provo-
zovati jinou politiku, než která dojde schválení
v kole. Jeden z členů polského kola vyslovil se
o té věci tak: „Abrahamowicz, a vkoli je konser
vativec, nemůže prováděti politiku antidemi
kratickou, poněvadž jeho posice jako ministra je
politická a záleží tedy od polského kola, v němž
většinu mají demokraté. Proto, ačkoli Abraha
mowicz rozmnoží v kabinetě živel konserva
tivný, pokládám jeho vstup do ministerstva z
ospravedlněný okolnostmi.
David Abrahamův
15
article
Krakovský „Czas“ píše sice, že nyní, když
Glabiňski byl zvolen za přelsedu polského
kola a tím převzal odpovědnost za řízení polské
politiky ve Vídni, zastavuje polemíku proti němu
a jeho straně a bude podporovati všechny snahy
nového předsednictva, směřující ke blahu pol.
ského národa. Ale nezdá se, že by strana kon-
servativná a její orgány se již spřátelily s osud
nou pro ně změnou v kole. Mistodržitel hr. Po-
tocki, jehož orgánem je „Czas“, konferova
za svého posledního pobytu ve Vídni s četným
poslanci polskými, ale ani slova nepromluvi
s úřadujícím v tu dobu místopředsedou kola.
posl. Glabiňským, ani s ostatními členy parla
mentní komise polského kola. Hr. Potocki se
tedy zatím ještě nesmířil s demokratickým rá-
zem kola.
Ze Záhřeba, 11. listopadu. (Věci chor-
vatské.) Už delší dobu se tvrdí, že jednín
z členů nové chorvatské vlády Rakodezayovy
bude také prof. Fr. Spevec. „Obzor“ vyžádal
si jeho mínění o nynější situaci v Chorvatsku
a zvěděl následující. Železničná pragma
tika jest jedna z oněch chyb, které kalí dobrý
poměr mezi Uhrami a Chorvatskem. Tento po
měr bude nepříznivý a bude zdrojem nespokoje
V drobném proueji:
ranní číslo o sobě
odpolední
. . . . n s
Ve úlialkách na veakovů
ransí čialo. . . . . .
odpolodní . . . . . . . . 4k
Inserál
plati se hetově zapřed.
Předplacení a inserty přijímá admini-
strace v Narianské ulici č.3.
Tam nachárejí se též redakce.
Ulskárna a sxpedice „Národnich Listů“
Rukopisy se novrapsjl.
Glabiňski
Potocki
Věk
Vídeň
Hradec
Záhřeb
Chorvatsko
Uhry
Narianský ulice
Czas
16
article
nosti tak dlouho, dokud Uhry nebudou přesně
dodržovati vyrovnání z r. 1868. Když se dělala
železničná pragmatika, chybovalo se na
obou stranách. Věci se hnaly do krajnosti.
Uhry nechtějí kapitulovati, Chorvatsko však ne-
může pragmatiku uznati. Z tohoto dilematu ne-
najde se východiště ani vzdorem, ani bojem až
na nůž, nýbrž vzájemnými ústupky, jichž stejně
vyžaduje zájem Uher i Chorvatska. V Uhrách
uznali, že je sporna otázka, jaký ráz přísluší
státním drahám, totiž jsou-li „státní úřad“
nebo jen „státní podnik“. Společná vláda
tedy chybila, když otázku tu rozhodla jedno-
stranně, místo aby ji přikázala kralevinským de-
putacím, které jsou pro tu věc jediné kompe-
tentní forum. Chyba ta se musí napraviti a dá
se napraviti, bude-li na obou stranách dosti poli-
tické obezřetnosti. Pokud jde o státní jed-
notu, které hájí v Uhrách, jež však v Chorvat-
sku působí zlou krev, bylo by nejlépe o ní ne-
mluvit (?). Ve vědě se různě chápe pojem státu
vůbec a pojem soustátí zvlášť; podobně jsou ve
vědě různé názory o poměru Chorvatskak
Uhrám. Vlády učinily by nejlépe, kdyby vyme-
zení tohoto poměru ponechaly vědě a držely se
přesně zákona, vyrovnání, v němž se onen po-
měr nazývá „státním společenstvím“. Ostatně
dr. Wekerle sám uznal, že Chorvaté jsou „narod
politický“ a nikoli pouze „národnost“ (kterýmžto
názvem, jak známo, Maďaři poctívají Slováky,
Rumuny atd. Pozn. red.). Název „politický ná-
rod“ nedá se však vměstnati do pojmu jednot-
ného státu.
Uher
Chorvat
doktor
Wekerle
Maďar
Slovák
Rumun
Chorvatsko
Uhry
17
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 13 listopadu.
Třeti hosudarstvenná duma.
V Helsingforse ve Finsku koná se již ně-
kolik dní sjezd ruských kadetů, na nějž přijelo
132 delegátů z 31 gubernií. Po dlouhých a
bouřlivých debatách přijata resoluce, jaké tak-
tiky se kadetští poslanci přidrží v třetí dumě.
Nemajíce více naděje, že budou hráti vůdci
úlohu, kadeti slibují státi na zákonné půdě a
vésti politiku aktivnou. Za tím účelem podporo-
vati budou všechny reformy, které souhlasí s je-
jich programem, třeba vycházely od vlády. Tím-
to způsobem kadeti doufají, že kolem sebe zno-
va shromáždí silnou skupinu poslanců, která je
učiní v dumě aspoň vlivným činitelem, když ne
rozhodujícím. Menšina sjezdu, již vede moskev-
sk) advokát Mandelstamm, hlasovala proti této
resoluci a trvá na půdě příkré oposice proti
vládě a na nesmířitelném stanovisku naproti
loyalným stranám ruského parlamentu, i naproti
okťabristům.
Kdyby kadoti byli takovou resoluci přijali
už před prvou dumou, mohli býti rozhodujíeí
stranou v dumě a byli by Rusku zachránili
prvotný volební řád. Chyby kadetské nedají se
napraviti hned ani docela, ačkoli po roztržce
s politiky druhu Mandelstammova bude odpomo-
ženo hlavnímu zlu, tomu, že kadeti neměli po-
vahy strany národní, ačkoli se nazývají stranou
národní svobody. Revoluční taktika Mandel-
stammů, Winawerů a Herzensteinů trvale poško-
dila nejen stranu kadetů, nýbrž i věc ústavné
svobody v Rusku. Parlament není půdou revo-
luční. Jakmile kadeti vstoupili do parlamentu.
měli před sebou jedině tu cestu, na kterou na-
stoupil nejlepší politik jejich strany, Petr
Struwe.
Mandelstamm
Petr
Praha
13 listopad
Helsingfors
Finsko
Rusko
národní svoboda
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Neapolští „giurnalistě“.
Sedíme u drobného stolečku kavárenského
v známě neapolské galerii. Galerie Umberto I.
je mohutná stavba neapolská o půdorysu v po-
době latinského kříže, kterou zbudoval v letech
1887—1890 architekt E. di Mauro na návrh
inženýra E. Rocca. Budova stála asi 28 milionů
lir — pochopitelné při rozsáhlosti třípatrové té
stavby, sáhající vrškem skvělé kopule do výše
pře= 56 metrů.
Nitro stavby, dvě prostranné křížící se
chodby hostí množství elogantních obchodů a
kaváren, z nichž jednu hned první den svého
nenpolského pobytu jsme navštívili.
Kolem stolků tísní se obecenstvo, které ka-
váren nenavštěvuje. Jsou to většinou mladé
ženy, jinoši neurčitého zaměstnání — sem tam
nějaký cizinec prodírá se tlumem a i kněz po-
supné tváře pozastaví svě těžké kroky, aby svoji
životní jednotvárnou dráhu aspoň na několik
okamžiků poobčerstvil pohledem na jiskrnou hru
očí a rytmus těla černooké a dosti ještě svěži
„eantatrice“.
Obecenstvo dosti rychle se mění. Neapoli
tán je živé letory, dlouho neposedí. Vypiv svů)
čaj neb čokoládu, takovou neúhlednou černo
hnědou bryndu, leč chuti výborné, poodpočinue
a pohovořiv se známým, s nímž se kdesi setka
a s nímž usedl ku přátelskému pobesedování
záhy zase povstává a odchází za novými dojmy.
snad k večeři (t. j. obědu v našem slova smyslu)
Stolek dlouho opuštěn nezůstává. Nějací cizine
jej zaujali. Číst noviny sem nepřichází ani do-
mácí člověk — neměl by tu za hudby a zpěvu
ani potřebného k tomu klidu — ani cizinec
kterého zajímá ruch vůkol a všechen život města
dosud mu neznámého.
E Mauro
E Rocca
Neapol
Galerius Umberto I
19
article
Stoleček při kraji, který jsme zaujali, ne
zdá se býti tak nevýhodný, jak se nám na první
pohled jevilo.
Krajní to místo má také své neocenitelné
výhody. Můžeť turista pozorovati neapolský li..
Právě sune se kolem nás nějaký kluk se ška-
tulkou zápalek — „cerini“ je tu zovou — jen
jedinou, která stačí maskovati jeho žebrotu, ne-
boť vůči dobromyslnému cizinci stačí dvě slova
„ho fame!“ (mám hlad!) a ani těch není třeba,
výrazný posuněk mluví ještě zřetelněji — kluk
jen ukáže prstem na ústa, jež při tom pootevře
a přitiskne dlaň druhé ruky kamsi na krajinu
žaludeční.
Leč záhy přestane si cizinec v Neapoli vší-
mati těchto drobných cizopasníků turistikya
těm pak už nezbývá než okukovati turisty.
Za to vzbudí trvalý zájem, zvláště je-li člo-
věk tak trochu literátem, některý — „giurna-
lista“
Není to žurnalista v našem slova smyslu
tento neapolský „giurnalista“ — je to
prodavač novin. Celá spousta lidí mladých
starých, mužů i žen (tyto jsou výjimkou) živí
prodejem novin po ulicích, v kavárnách, hostin-
cích. Neuvěřitelné množství jich nosí s sebou,
amfiteatrálně rozložených v podobě široce roze-
vřeného kornoutu, jejž drží giurnalista levou
rukou, maje hrot kornoutu v kapse téže strany
Co chvíli zastaví se u vašeho stolku některý
nabízí vám poslední čísla časopisů neapolských
neb italských, jež udávají tón (Tribuna, Italia), po-
kud neseznal, že nejste Vlachem. Ale tu má hned
po ruce, z bezedných magacinů svých kapes je
lově, některé svělové listy Irancouzské (Le
Vlach
Neapol
Irancouzský
20
article
Temps, Le Matin atd.), německé (Münchene
neueste Nachrichten atd.), neb ruské (Novoje
Vremja). Slyší-li vás mluvit se soudruhy, hned
vytáhne list ruský, pokládaje cizince slovanské
národnosti vždy za Rusy — jinak vnucuje nej
dříve německé. Zdá se, že Němci a Rusové nej-
více po Italii cestují, ač v obrazárnách a mu-
seích vídal jsem vždy nejvíce Angličanů a Fran-
couzů. Běda vám, shledá-li, že se oň zajímáte
— tak lebce se ho pak nezbavíto. Dlužno je ol-
bývat jako mouchy. Cizinec nechce novin. Nu
— lehká pomoc. Kde se vzaly, tu se vzaly, n
stolku máte pohlednice. A pěkné — obrázky
typů neapolských, lodníků, dívek z lidu, krajin.
Capri, Vesuvu, pompejských fresk, výjevů ze ži-
vota, tanců (tarantela), pouličních prodavačů
přístavního života, ruchu v úzkých ulicích sta-
rého města s četnými zákoutími, kde třeba na-
horu, ježto ulička dere se po boku hory některé
do výše, postupovati po schodech („gradini“)
a proplétati se mezi trpělivými osliky s těžkým
nákladem, kravami, jež si právě konsumentky
dojí do přiměřených nádob, aby byly jisty, že
jim nikdo mléka nenapančal, a mezi ryšavými
bradatými kozami, které si často lehnou na
chodník nejživější nenpolské třídy.
Nekoupíte-li pohlednice, má giurnalista
Rus
Němec
Angličan
Fran
Temps
Le Matina
Capri
Vesuv
Novoj Vremja
21
article
také fotografické reprodukce slavných skulptural-
ních nudit z římských, benátských, florentin
ských neb neapolských sbírek. Je tu jistě ně-
která „venere“, kapitolinská, knidská, genetri
„vincitrice“, Praxitelova „Callipige“, zvedajíe
řízu a prohlížející své tvary bujné, jistě však
chlípná Tizianova „La Venere del cagnolino“
(s pejskem) z florentinské „Galleria degli Uíti-
zi“, snad i jiné lepé nahotiny („Amor a Psyché“
nebo „Tři gracie“ od Canovy, Leda z Musea
nazionale florenckého od Ammanatia, Tizianovu
„Maddalenu“ z florencké „Galleria Pitti“, neb
téhož Tiora z „Galleria degli Uffizi“, Quidla
Renia „La casta Suzana“ (Zuzana čistá) z flo-
reneké „Galleria Uffizi“ neb téhož Cleopatra
z „Gallerie Pitti“ — vše září bělosti kararského
mramoru ...
Vždycky jsem byl v Italii pamětliv slov Ne-
rudových, v jeho „Obrazích z ciziny“ proneše-
ných, že třeba v obchodu nabídnouti Vlachovi
tretinu požadovaného jím obnosu, a vždy jsme
se smluvili na ceně o málo vyšší a ještě pak
časem jsem se trochu ošidil, vždy však levněji
koupil u takového giurnalisty, než v krámě. Ne-
dostane-li co požaduje, jde s cenou dolů, hezky
nízko. Nemá-li věc požadovanou, ztrati se n
chvíli, ale hned je tu zpět s předmětem žáda-
ným. Spokojí se s menším výdělkem, nemá ve!
ké režie a kupuje za výrobní ceny (neb skoro ze
ty penize). Třeba však znáti vlašsky. Neškodí,
lámete-li trochu ten jazyk. Ovšem je neapolský
dialekt i pro znalce vlaštiny úplně nesrozumi
telný pro zkratky a některé idiotismy neapolské
ale tito neapolstí kameloti umějí spisovnou vla
štinu a po několika dnech se obeznámile.
Praxitelův
Callipige
Tizianův
Amor
Psyché
Canův
Ammanatius
Maddalena
Quidl
Zuzana
Gallerio Uffizi
Cleopatra
Gallerie Pitti
Vlach
Galleria degle Uít
Galleria Pitti
Galleria degle Uffizi
22
article
Giurnalisté jsou však také nejzasloužilejší-
mi šiřiteli národní píeně. V každé kavárně
proplélá se mezi stolky nějaký, nabízeje písen
s průvodem piana cizincům. Neapolský naklada-
tel Raffaele Izzo vydává sbírku „Canzoni po-
polari Napoletane“, ve které uveřejnil již na dvě
stě těchto písní, z nichž nejoblíbenější jseu
skladby G. F. Bongiovannia, G. Chiarolanzy, R
Falva, G. Giannellia, G. Scognamiglia, R. Segrea
a jiných. V jich čele kráčí světoznámá barca-
rola „Santa Lucia“, která i u nás mnoho se
zpívá pro svou sladkou melodii a pro přístupný
srozumitelný text. Některé jsou totiž psány vla
štinou spisovnou, nesmírná většina však neapol-
ským dialektem, který se chápe, jak je v jeho
povaze a vůbec v povaze lidu, s humorem i no-
vých výzkumů vědeckých a vymožeností techni
ckých, jako Chiarolanzy „Llurdema nuvite
(L'ultima novita) neboli „'o telegrafo senza fili
(o bozdrátové telegrafii), o nedávném vynálezu
italského badatele Marconia, jehož stanici v Ri
mě na Monte Mario lid si z Monte Pincio, řím
ské to Král. Obory a Letné, ukazuje i cizince nat
s hrdosti upozorňuje.
Když i našim zpěvákům přirostla k srdcita
barcarola, divte se Neapolitánům, když opěvá
jejich nejznámější ulici *), nejspolehlivější svě
tici lodníkovu a kdo ví co ještě...
[.Sul mare luccica
l'astro d' argonto,
placida č l' onda,
prosporo č il vento l
[Venite agile
barchetla mla...
Santa Lucial
Santa Lucia !]
Raffael Izzo
G F
G Chiarolanza
Falvo
G Giannellius
G Scognamiglius
R Segreo
Santa Lucius
Král
Neapolitán
Monte
Monte Pincio
Letná
Sula
astra d ' argonto
Santa Lucial Santa Lucia
23
article
Však ji zpíval první noci kdosi kytarou a
houslemi provázen nedaleko našeho obydli v
Pension Muller u via Parthenope (tak slula
Neapol ve starověku prý po starém božství foini
ckém, sireně Parthenope).
I „Giurnalisty“ opěvá jedna z těch kanzon
jak tedy by neměli přičiňovati se o její rozpro
dání. Nakladatel určil cenu na půldruhé liry z
výtisk, ale od giurnalisty, umíte-li s ním smlou-
vati, dostanete ji i za třetinu. Zapřisahás
stokráte, že nemůže: „parole d'honneur!“, ne-
boť rádi pletou frančtinu do italštiny, aby se po-
chlubili znalosti cizí řeči, „banca rotta!“ (jako
bychom řekli „ať to praskne!“) — „ultim
prezzo!“, t. j. poslední cena — a když se s ním
dohovořite po vlašsku a nedáte se ošiditi (žádně
větší peníze, vyplatít jen smluvený obnos v droh-
ných), pochodíte dobře. Dodává-li, nedivte se.
naleznete-li mezi mincemi nějaké pence, leply
nějakou minci španělskou, brazilskou, uruquny-
skou. Třeba jen všechny peníze prohlédnouti
neplatící hned vrátit se slovy „non vale“. Vy-
mění ji. Do Neapole vraeojí se italští lodnícia
přinášejí cizí měnu, i cizí lodníci zde nechávaji
svou, domácí měnu. V obohodech a kavárnách
ty cizí peníze nechtějí. Když se nahromadilo
takových mineí více, nezbývá nežli ji dávati
diškrecí (v Neapoli říkají zpropitnému „macche
*) Vede po náměstí Pjazza Plebiscito ke Casle
del Ovo, nejvýznačnější neapolské pevnosti při sa
A Raímondia „'A giornalista“.
mím
roni“, t. j. makarony; tak sluje nejoblíbenější
pokrm zdejší, jako v Rusku dávali jsme je, když
žádal izvoščik „na čajok“ (na čaj). Jako diškre-
ci cizí peníz Neapolitán (kočí cocchiere, neb
nosič facchino atd.) rád vezme a dá ji dále.
Jsou to obyčejně peníze téže as hodnoty
deseticentesimové nebo pěticentesimové, jak
jejich soldo nebo dvojsoldo (dieci centesimo)
Muller
Plebiscito
Casla
Neapolitán
Neapol
Rusko
via Parthenope
24
article
Ale ještě jednu tvář má neapolský „giur
nalista“.
Neodbyl-li noviny ani pohlednice ani can-
zeni, nekoupíte-li nic takového, mrkne na vás
významně a slibuje ukázati „tarantelu“, neapol-
ský národní tanec. A když ani tomu nerozumite,
ač jeho posuněk je velmi dvojsmyslný a slibný.
dokládá, že on sám („io solo“) ví o tom, kde
lze viděti „les tableau vivants“ (živé obrazy).
Snad to také neúčinkuje na cizince. Tu ovšem
nezbývá než aby vytasil se s nejsilnějším trum-
fem. Pousměje se šibalsky, přimhouří oči jako
kuplířka a slibuje „posizioni pompejane“. Byl-li
turista už v Pompejích, ukazovali mu asi guidové
(průvodci), když byli někde za rohem uklouzli
damské části společnosti, nedaleko chrámu Au-
gustova ve vykopaninách pompejských starověký
vykřičený dům, v němž jako v známém a umě-
leeky znamenitém pompejském „Casa dei
Vetti“ (Domus vetliorum) jsou na stěnách za-
chovány fresky, obscenní to obrázky, znázor-
ňující, že už u starých Římanů byla — v lásee
veliká vynalězavost. Dle těchto obrazů slibuje
„giurnalista“ živé obrazy, potřebné snad jen
nejvyžilejším světákům. Veliké město jižní, vy-
značující se divočejším pudem, nežli jaký při
chází u seveřana, mravní pokleslost přístavního
města, do něhož přichází s lodnictvem celého
světa nejhorší cháska, neobejde se bez výstřed-
ností, které jsou lékaři dobře známy ze studia
chorob, k nimž podobná místa a výjevy nejlepší
poskytují příležitost.
Ale život je těžký, dnešní „lazzarone“ je
přičinlivý a nehanbí se za žádný výdělek, by?
vycházel ze zřídla sebe nečistějšího. Špína fy-
sická není v nižších kruzích neapolských nie
zvláštního, špína mravní je jen jejím důsled-
kem a — bída je zlá... Takový giurnalista jde
se pak pomodliti k Madonně di Piedigrotta, aby
se mu živnost lépe dařila ... a Madonna ma
jistě dopřeje toho výdělku.
Říman
Piedigrott
ma
Pompeje
Domus
Casa dei Vetti
25
article
Dr. D. Panýrek
doktor
D Panýrek