1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, ve středu 13. listopadu 1907.
Praha
5
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí pet
v Praze v alministrael
na měsíc . . . . . . 2
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s drojí donáškou
za měsle
.. . . . 7 K 50
na čtrit lada.
ve nlialkách
na měsíe . . . . . . 2 K 30 h
Poštou:
. . . . . B K
na mre ěste
s tvrt tda . . . . 9 R oo
s dvojí zásilkeu
K s
n avrt váa . . . . 11 K ep
na pilet
Praha
6
article
Strýc a synovec.
Strýc a synovec.
Návštěva císařských manželů německých
v Anglii tvoří v tomto okamžiku střed mezi-
národní pozornosti. Pro veřejnost, kteráž sto-
povala po leta napjatý poměr mezi strýcem
králem Eduardem, a synovcem, císařem Vilé
mem, a zaznamenávala podrážděné projevy
časopisectva anglického a říšsko-německého.
nemůže nynější setkání obou panovníků ne-
zdati se politickou událostí prvního řádu,
protože v něm shledává konečný projev
vzájemného sblížení, jehož první doklad po
skytla letošní návštěva krále anglickéhov
Vilhelmshöhe.
Sblížení tomu předcházela ovšem zna-
menitá diplomatická kampaň diplomacie an
glické, kterouž svými četnými cestami kra
Eduard sám okázale podporoval, a jejíž
každá stanice považovala se za nový článek
soustavné zahraničné politiky anglické, jížse
Německo těsněji a těsněji opoutávalo, takže
jeho osamocení znenáhla se stávalo význač
ným rázem mezinárodních poměrů, oslabujíc
spolu dřívější obavy, jak byly spojovány
s domnělou všemohoucností jeho.
V tomto smyslu anglická politika svě
tová nemálo k tomu příspěla, že všeck
Evropa pociťovala ubývání posavadníhoa
skutečného, ať předpokládaného tlaku a na
bývala stále rostoucí důvěry v opravdové
úspěchy politiky míru.
Eduard
Anglie
Německo
Evropa
7
article
Zahajeno bylo toto novější období poli-
tiky anglické tak zvanou »entente cordialee
s Francií, následujícím na to upravením
záležitostí, jež se týkaly Středozemního moře.
a vyspěly ve smlouvu uzavřenou mezi Franci
a Španělskem a zakončeno bylo dohodou
anglicko-ruskou o věcech asijských. Ve všech
těchto krocích vidělo veřejné mínění jednak
odstranění vážných, hrozivých nedorozumění
a tímtéž i obmezování dalšího, vzrušu
jícího rozmachu sil německých. Při tom
vedla si Anglie tak opatrně a obratně, že
akce její neposkytovala nijaké záminky ke
případným protestům, protože všecky vzpo-
menuté úmluvy a dohody zachovávaly přísně
formu udržení posavadního stavu.
Tyto anglické úspěchy ovšem naplnily
zejmena sebevědomí anglické, zle dotčené
událostmi, jež předcházely válce v jižn
Africe s republikami burskými, kteréž ovšem
odpor svůj, podnícený proslulým telegramem
berlínským, odpykaly ztrátou samostatnosti.
Čas tedy zdánlivě zahladil jak vzpo
mínky na ony události, tak několikaleté po
dezřívání, kterýmž se oba národové často
vali, a dnes, za hostiny, pořádané londýn-
skou veleobcí německému panovníku a dů
věrného jeho přijetí anglickými královskými
manžely na zámku windsorském se podobá
tomu, že není vyloučena možnost podobné
dohody mezi Anglií a Německem, kdyby
ovšem otázky případné, jež by mohly mezi
oběma vzniknouti, byly podobné povahy jako
ony, jež Anglie upravovala se státy výše
jmenovanými.
Ale takových otázek mezi Anglií a Ne
meckem prý není, jejich vzájemná, do ne
dávna nikterak netajená podrážděnost prý
štila hlavně z důvodů vnitřní — nedůvěry
již živilo jednak množící se válečné loďstv
Franek
Francie
Španělsko
Anglie
Afrika
Německo
8
article
německé, jednak vojenské úvahy o tom, je-li
pravdě podobný vpád německý do Anglie
Možno tvrditi, že všecky tyto »imponde
rabilie« vnitřního cítění anglického a něme
ckého jsou nynější návštěvou překonánya
že návštěva sama jest bezpečnou zárukou
bezelstného obnovení pravidelných, přátel
ských poměrů mezi Anglií a Německem
mezi strýcem a synovcem?
Říšské časopisy, zejmena ony, jež jsou
blízké vládě německé, ovšem takto na ná-
vštěvu nynější pohlížejí. Dle nich v obojí ná-
vštěvě, jak v prvé na Wilhelmshöhe tak
i v nynější věnčeny jsou úspěchem snahy,
nadobro překonati dřívější ne-
dorozumění mezi oběma mocnostmia
postaviti obapolné styky na půdu pokojného
a přátelského poměru. Politický význam
její tkví prý nade vši pochybnosť v tom, že
sobapolně chovaně přání pěstovati nezka-
lené styky, nabývá nové a důležité podpory.
Mimo to prý vřelé uvítání německých císař-
ských manželů v Anglii nalezne srdečného
ohlasu v národě německém.
Dle francouzských pozorovatelů jedině
angličtí socialisté chovají se nepřátelsky k tétc
návštěvě, jsouce pamětlivi porážek, jež utr-
pěli při posledních volbách do říšského
sněmu jejich soudruzi, ale jejich nepřízen
nevybočí z mezí projevů akademických
jsouť si všicci Angličané vědomi povinnost
svých vůči — hostům.
Jinak lid anglický jest spokojen se vším
co se zdá zabezpečovati zachování pokojea
tím i nerušenou jeho výrobnost a plynouci
z ní blahobyt.
Angličan
Anglie
Německo
9
article
Přes to vše, a přes okázale zdvořily
tón, s jakým píší velké anglické časopisy
o nynější návštěvě, nepostrádají projevy je
jich znatelného vědomí, že anglická politika
posledních let se osvědčila. Tak »Tribunee
poznamenává mimo jiné, že nynější setkání
synovce se strýcem »jest uznáním zahra-
ničné politiky anglické, kteráž se začaste
v Německu nesprávně pochopovala. Myšlenk
ligy míru, jež nalezla v králi Edvardovi nej
horlivějšího podporovatele, nemíří prý ni
kterak proti Německu, jak se domnívaly ně
které tamní kruhy, ale jest prý poctivým
obchodním programem, jaký jest samo-
zřejmý v zemi s rozsáhlými zájmy zámoř-
skými.« Ovšem i obchodní programy mohou
jíti sousedům do živého . . . »Spectator
bez obalu doznává, že by bylo naivní tajít
si vůčí návštěvě německého císaře důvody
pro něž Angličané tak bděle a úzkostlivě
stopují německou politiku, ale to nevadí an
těm, kdož politiku onu pokládají za proti-
chůdnou zájmům anglickým, aby nechoval
úcty k důstojnému soupeři.
Zbylo by ovšem ještě zodpověděti otázku.
jak zbližování panovníků obou velmocía
snahy po odklizení nedůvěry, kterouž oba
národové po léta si dávali na jevo, se odrazí
na ostatních poměrech mezinárodních ? Jestio
všeobecně známo, že oba panovníci právě
v poměrech zahraničných se vyznačují mimo-
řádnou čilostí, a jest tudíž přirozeno, že
zblížení jejich a velmocí tak význačných
samo sebou jest událostí velikého dosahu
v politice zahraničné.
Některé anglické listy ovšem pronášejí
Tribunee
Angličan
Německo
10
article
výrok, jenž za nynějších poměrů na blízkém
Východě připouští všeliký výklad; pravíť, že
totiž jest v zájmu Evropy, »aby Německo
bylo spokojeno a šťastno, a že tudíž není to
v programu zabraničně politiky anglické.
stavěti se proti oprávněným nárokům ně-
meckým.«
Zkušenosti nabyté v bouřích marockých
ukázaly světu, tam že Anglie podobnýc
zájmů německých neuznává; kde jest tudíž
hledati ony zájmy, jež přispějí ke štěstía
spokojenosti Německa?
Evropa
Německo
Anglie
11
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 32)
Ve Vídni, 12. listo padu.
(Původní telef. zpráva »Nár. Listů-.)
Ošklivý den byl dnes: i venku na ulici
i uvnitř ve sněmovně. Osklivý den pohodou,
ošklivý den politikou. Venku pravá listopadová
mlha, hustá tak, že by ji mohl krájeti, zatem-
ňující světlo denní tou měrou, že v zasedaei
síni parlamentu musila býti rozžehnuta všechna
světla elektrická. Uvnitř byla bouře, kterouž
uvitán druhý kabinet svob. p. Becka, jemuž do-
stalo se v poslanecké sněmovně přijetí, jakého
neměl ještě žádný kabinet.
Dávno nežli byla zahájena schůze, věnovaná
představení nových ministrů, obstoupil velký zá-
stup kresťansko sociálních poslanců lavicí mini
sterskou, na které počet křesel rozmnožen by
o třinácté. Členové kola polského vešli pravými
dveřmi hromadně ze své místnosti klubovní, ve
které zvolili profesora dra. G obiňského svým
předsedou. Sociální demokraté stáli na svých
místech shluknuti, netlačice se nikterak do středu
dvorany.
Bylo po 412. hodinu, když předseda dr
Weiskirchner vkročil na své křeslo; zaháji
nned jednání. V tutéž chvili bylo viděti, jak n
prahu sněmovny objevuje se v čele nového
svého ministerstva baron Beck.
Sociálně-demokratický poslanec Höger, zočiv
jej, volal ke svým soudruhům rýmovaným dvou-
verším: »Aufpassen Kinder — jetzt kommt der
Dlätenschinder.« (Pozor děti, teď jde výběrč
diet.) Dr. Adler však pokynul svému soudruhu
by mlčel. Skutečně polom již se neozval z
středu sociálně-demokratichého svazu ani jediný
výkřik.
Beck
Weiskirchner
Höger
doktor
Adler
Vídeň
poslanecký sněmovna
Aufpassen Kinder
demokratichý svaz
12
article
Za baronem Beckem šli ministři, napřed
staří, polom noví. Usedli na ministerských lavi
etch takto: uprostřed bar. Beck, po jeho levic
dr. Marchet, dr. Klein, dr. Derschatta, Peschka,
dr. Ebenhoch a dr. Gessmann, takže teď oba
křesťansko-sociální členové kabinelu sedí na
krajní levici ministerské lavice. Po pravici mi-
nisterského předsedy usedli: bar. Bienerth, dr.
Korytowski, dr. Fiedler a Prášek. Dvé křesla
ministerská zůstala dnes neobsazena: jedno jes
uprázdněno demisí polského ministra krajana hr
Dzieduszyckěho, druhé nemocí ministra
zeměbrany šl. Latschera, za kterého do-
stavil se do sněmovny odborný cheť tohol
resortu, podmaršálek Georgi, jenž však ne-
usedl vedle ministrů, nýbrž na lavici vládníeh
zástupeů: později promluvil. Je slatné poslavy
jako byl ministr Schönaich, jenže je mnohem
hubenější. Hlas má silný a zvučný a poly
boval se ve sněmovně, jako by tam byl doma
Křesťanští sociálové dopustili se veliké chyby
vítajíce přichod ministerstva, rozmnoženého dvě
ma jejich přívrženci, demonstrativním, několi
kráte opětovaným potleskem. Ovace ty způso
bily reakci na místech, na kterých sedí češt
radikálové. Tam počali poslanci Lisý, Fresl
Choc, Reichstädler a Buřival pokřikovati proti
ministerstvu. Nastal lomoz, ve kterém nebylo
rozeznati jednollivé hlasy.
Beck
doktor
Marchet
Klein
Derschatt
Peschek
Ebenhoch
Gessmann
Bienerth
Korytowski
Fiedler
Prášek
Dzieduszyckě
George
Schönaich
Lisá
Fresl Choc
Reichstädler
Buřival
13
article
Dole poslanci slyšeli, kterak poslanec Frs
volal na bar. Becka: »Beck je největší vetešník
Beck je největší hokynář!« Sborem volali všichn
jmenovaní poslanci česko-radikální několikrále
»Hanba!« »Hanba!« »Hanba!« »Fuj!« dodáva-
jice: »Prodali jste národ!« »Koupený ministr!e
»Zradil český národ!« »Napřed křičeli: Pryč o
Uherl a pak dali se koupiti za dva fauteuilly !«
Poslanec Lisý přednášel všeobecně známé verše
Svatopluka Čecha z »Písní otroka« o hrncl
ztuchlé rýže ... Bylo slyšeti, jak někdo hvízda
na železniční píšťalku, ale nebylo lze zjistiti, kdo-
Z lože žurnalislické bylo viděti, kterak po
vslává ministerský předseda bar. Beck a po něm
všichni přítomní ministři; bylo viděti, kterak bar
Beck něco sděluje sněmovně. Co sděloval, ne
bylo rozuměti. Bylo jen slyšeti, kterak každý
jeho výrok provázen jest hlučnou pochvalou
a bouřlivým polleskem křesťanských sociálů
a bylo zároveň slyšeti, jak s týmž potleskem
splývají výkřiky českých radikálů.
Nahoře v loži ministerské paní Becková
v loži výhražené členům panské sněmovny
bývalý ministr a nynější předseda správníh
soudu hr. Bedřich Schönborn, bývalý ministerský
předseda a bývalý místodržitel v král. českém
hr. František Thun, bývalý poslanec dr. Russ,
továrník Križík a baron Berger sledovali pra-
zvlášíní divadlo, kteréž odehrávalo se dole, kde
na místa členů nynější vlády čeští poslane
radikální metali slovní šípy a střely nejprudší
Marně tišil zvoncem předseda dr. Weiskirchne
tento protest; trvalo dlouho, nežli nastalo
upokojení.
Frs
Beck
Lisá
Čecho
Becková
Schönborn
Thun
doktor
Russ
Križík
Berger
Weiskirchnout
zvlášíň divadlo
14
article
Jménem sociálních demokralů navrhl po
slanec Němec, aby o sdělení barona Beck
o změnách v jeho kabinetu zahájila se debata
Pro návrh tento hlasovali také přítomní češt
radikálové a poslanci dr. Stránský, dr
Drtina a prof. Masaryk. Návrh byl za-
mítnut. Potom poslanec Klofáč, který se ne-
zúčastnil demonstrací politiekých svých přátel —
stejně jako se jich nezúčastnili poslanci dr. Bax
a dr. Hajn, kdežto poslanci Hubka, Kalina
Žemlička nebyli ve schůzi — pronesl českým
jazykem stručný prolest proti způsobu, jakým
provedena rekonstrukce vlády.
Stalo se, jak jsme předpověděli v listě po
ledním: sehůze protáhla se do pozdního večera
Valná její čásť zabrána byla ještě rokovánín
o pilných návrzích, jimiž žádá se podpora pre
rodiny chudých záložníků, do zbraně povola-
ných. Správce ministerstva zeměbrany Georg
prohlásil, že podá příslušnou předlohu, jakmile
otázka ta vyřízena bude v uherském minister
stvu zeměbrany.
Novou sensací dnešní rozpravy byla řeč
Tyrolana Kienzla, malého sedláka, nepatrnéhi
zevnějškem, muže s tváří hladce oholenou, hu-
stými, černými vlasy, do nízkého čela splý
vajícími, s kalhotami příliš krátkými a velikým-
botami. Nikdo by se nenadál u tohoto horáku
V drobném proueji:
rnnní čslo o svbě . . . a zh
odpoleddní
Ve flialkách na venkove
ranní čísla,
10h
odpole dní
. . . . . . . 4k
Inserat
plnší se hotově zapřad.
Piedplacení a inserty přijiniá sdlmini-
strace v Marispské ulicí č. 3.
Tam nacházají se též redakce
tiskárna a expedipe „Národnáeh Liste-
Iinkopisy se nevraesji
Němec
Beck
doktor
Stránský
Drtina
profesor
Masaryk
Klofáč
Bax
Hajn
Hubka
Žemlička
Georg
Tyrolan
Marispský ulice
15
article
takové schopnosti řečnické, jakou dnes osvěděil
Zvlášíního půvabu jí dodalo, že mluvena byla
tyrolským nářečím. Stenografům ovšem vedlo
se při ní velice špatně: Kienzl mluví rychlostí,
jaké nebylo v zasedáních sněmovních od nebož-
tíka dolnorakouského poslance Rufa, . kterém
tvrdili stenografové, že namluví za minutu skoro
200 slov. K tomu mluvil dnešní debutant obsa-
hem i tónem naprosto lidovým, prostým, jedno-
duchým. Kdo ho dnes slyšel ve sboru zákono-
dárném, kdo jej dnes viděl obklopeného celou
sněmovnou, klerá jednomyslně mu tleskala, ne-
mohl se diviti, že dobře pochodil u svých voličů.
Jest to svěrázná, samorostlá postava, jakýchje
velice poskrovnu také ve sněmovně, vyšlé ze
všeobecného a rovného práva hlasovacího.
Jakkoli trvala schůze do 8. hodiny večerní,
nesplnila se naděje presidia, že podaří se do-
spěti ku prvnímu čtení řádného rozpočtu na
rok 1908 a zatímného rozpočtu na první polo-
vinu roku přištiho. Ba nepodařilo se ani vy-
říditi všechny pilné návrhy. Návrhy na poskyt-
nuti příspěvků rodinám záložníků do zbraně po-
volaných byly přijaty ve smyslu kladném. Ná-
vrhy však o zdražení potravin zůstaly dosu
nevyřízeny.
Sněmovna má teď šestidenní prázdno
Z Vídně, 12. listopadu. (K. k)
Předseda dr. Weisskirchner zahájil schiůzi
o 11.15 hod.
Připisem min. předsedy oznamují se změny
ve složení ministerstva
Ministři, kteří vešli do poslanecké sněmovny
byli pozdravení hlučným opětným potleskem a v-
láním slávy. (Ilučné volání: Hanba a Fujl mezi če-
skými radikály.
Předseda opětně žádá za klid. (Trvalý hluk mez
českými radikály)
Rufus
doktor
Weisskirchner
Vídeň
16
article
Předslavení mínistrá.
M.-p. bar. Beck: Vysoká sněmovno! Mám čest
představiti p. ninistra obchodu dra. Fiedlera JIllučn
pochvala a pollesk), p. ministra orby dra. Ebenhoch
(Hlučná pochvala a pollesk) a p ministry dra. Gess-
manna (Hlučná pochvala a pollesk). Peschku (Hluč-
ná pochvala a potlesk) a Práška (Hlučná pochivala
a pollesk. Češti radikálové opakují stále své vý-
křiky.)
Předseda: Nyní konečně mohou býti pánové
snad už klidni. (Hluk neustává.) P. posl. Choce pro-
sím, by se choval klidně. (Ustavičný hluk.) P. posl.
Choci, teď mluví předseda a prosím vás, byste mne
nopřerušoval. Zachovávcjte důstojnost poslaneck
sněmovny! (arvalý hluk, výkřiky mezi českými ra-
dikály.)
Předseda sděluje, že posl. kn. Auersperg
vzdal se svého mandálu ve vyrovnacím výboru
že za min. zeměbrany dostavil se do sněmovny vlád-
ní zástupce podmaršálek šl. Bedřích Georgi, dále
odb. přednosta Reuter a odb. ráda dr. Stö ger.
K formálnímu návrhu uděluje se slovo posl. Němei.
doktor
Fiedler
Peschek
Prášek
Choc
Auersperg
George
Stö
poslaneck sněmovna
Reuter
Vysoký sněmovna
17
article
Prolest proti minislru krajanu Práškovl.
Posl. Němec: Předseda ministerstva představil
nám celou řadu nových p ministrů. Poněvadž jejich
predstavení znamená zároveň změnu vládní poliliky,
chceme poskylnouti vládě příležitost, aby rozvinula
svůj nový program před celou sněmovnou. (Pochvala
mezi sociálními demokraty.) Nechci se o charakieru
nových ministrů šíriti, nýbrž jen podolknouti, že na
min. lavici pro české záležitosti sedí tak zv. ministr-
krajan p. Prášek, který byl zjevným nepříte-
lem volební reformy a dělniclva (Hluč-
né volání sociálních demokralů: Tak jest! Abzůg
Plášek!), od jehož činnosti očekává me
to nejhorši pro český pracující lid a
proti jehož zastupování českého ná-
roda v korunní radě prolestujeme co
nejrozhodněji jménem sociálně dem -
kratického dělnictva a jménem všech
pokrokových a svobodomyslných ži-
vlů českého národa. (Hlučná pochvala mezi
socialními demokraty a českými radikály) Činím for
Práškovl
Posl
Němec
Prášek
Abzůg
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Drahokamy lékem a kouzlem.
Drahokamům přičítal člověk ode dávna
nadpřirozené vlastnosti. Byly napsány celé knihy
o kultu drahokamů, o léčivé síle domnělé,
kouzelném jejich vlivu při nemoci, na ochranu
a pod. Jako herbáře poučovaly o rostlinách a je-
jich moci, vykládaly lapidáře o moci draho-
kamenů a nerostů vůbec. Výklady týkaly se při
rozeného působení i vybájených vlastností ho
jivých, jež byly vlivem tradic východních
zvláště arabských a zvláště řecko-římských při
suzovány některým nerostům. Působil tu bud
kámen svou barvou, vlastnostmi, nebo obraz.
písmena čarovná, vyrytá na kameni. Zajímavé
zprávy o tomto léčení a čarodějství drahokamů
seštavil Ph. Mg. E. Šedivý v úvodě studie o la-
pidáři rukopisu Vodňanského, chovaného v bibl.
Musejní Čas. č. lékarnictva XXV. (též v otisku)
Vodňanský lapidář sestaven jest na zá
kladě starověkých a středověkých představ o
moci kamenů, zvláště podle spisu Alberta
Magna o nerostech. P. Šedivý otiskuje po úvodě
text lapidáře a v poznámkách připojuje pak
s velikou znalostí dějin léčitelství přehled ná-
zorů o jednotlivých drahokamech. Pilně si hledí
také českých názvů, obyčejů i pověr. Odborn
tato práce výborného znalce zasluhuje pozor
nosi širší veřejnosti.
E Šedivá
Vodňanský
Albert magna
Šedivá
19
article
Jak vznikly drahokamy a klenoty? Skor-
výstražně bájí pověst: Když byl Prometheua
příkován na Kavkaze, dostal se do kruhu, který
byl přikován odsouzenému na ruku, kousek ka-
měnku ze skály sřícené. Tak vznikl prvý drahu
kam a prvý prsten — z pouta! O jednotlivých
kamenech vypravuje Vodňanský lapidář:
Diamant (adamas) jest barvy jako kři-
šťál, ale temnější. A jest tak tvrdý, že ho ne-
může rýti. Jenom krví kozlovou změkčí se. Nej-
větší bývá jako lískový ořech. Kdož jej nosí, ne
bojí se nepřátel ani zvířat lítých. Tento výklad
staročeský byl čerpán z názorů starověkých
středověkých o diamantu. U Římanů vyniká dia-
mant nad všechny drahokamy, ohněm zůstává
netknut, na kovadlině tepán rozbíjí kladivo i ko-
vadlinu, porušuje se toliko čerstvou, teplou krví
kozlovou, ruší magnotičnost železa. Podobně
i Číňan věřil, že možno jej roztlouci jen kozlín
rohem, v prstenu nošen, že chrání člověka před
jedem. Nejlepší býval cyperský, barvy měděné
jako kazijed a proti šílenosti, činí člověka ne
přemožitelným. U Řeků nemohl býti porušen
ničím. V Indii velice zhusta byl universálnín
prostředkem. Dle Aristotela všechny kameny.-
s kterými byl smíšen, drtil, prolo byl doporučo-
ván za lék proti kaménkům měchýřovým, žlučo
vým a p. Kdo spolkl diamant, roztrhal mu
střeva. Dle pozdějších zpráv arabistů nebylo
radno dávati diamant do úst, ježto leží vždy
mezi hady jedovatými a nasákl jedovatinou
Diamant v prstenu hasí žízeň, chrání proti lsti-
vosti, prolhanosti, prchlivosti a opilství. Léko
vání podobným drahokamem mohl si popřáti
ovšem jen bohatoc. Luzano di Ticino, slavný le
kař vlašský, léčí slavného Lorenza di Medici
r. 1492 nápojem z prášku z diamantů a perel
Smaragd jest barvy zelené a světlý.
Prometheu
Říman
Číňan
Řek
Aristoteles
di Ticino
Lorenzo di Medici
Kavkaz
Indie
20
article
A lepší jest ploský než okruhlý. Ten kámen
pták noh mívá v hnízdě. Ten ve zlatě stojí
plodí čest i zboží, moudrosti a milosti přidává,
kdož jej na sobě nosí, padoucí nemoci pozbývá;
čistým a spořádaným činí, neboť tam nemůže
býti, kdež se hřích děje, a hned se rozskočí na
kusy. Oči dobře chová a pamět dobrou dává
Také tyto představy o smaragdu jsou převzaty
z cizích lapidářů, podle nichž smaragd byl
prvým drabokamem starověku klasického; dia-
mant, rubín a safír dostaly prý se na západ až
po válečném tažení Alexandrově, ač začasté
jménem „smaragd“ vyrozumíván jednak mala-
chit, jednak zelený kazivec, jednak beryl. Dl
Herodota v pověstném prsteně Polykratově byl
prý uměle řezaný smaragd. Přivážen byl z In-
die a z Egypta; proto dobře byli s ním obezná-
mení zvláště Židé, po nich Arabové. V Egyptě
byly světoznámě doly smaragdové při Nilu. Stař
však začasté za smaragd měli různé jiné věci.
Herodot v Herakleově chrámu v Tyru viděl celý
sloup ze světlého smaragdu (malachitu). Theo-
frast prý píše o léčivé moci smaragdu při be-
lestech očních. Plinius doporučuje nošení sma-
ragdu pro oči namáháním sesláblé; jsou-li na
něm vyryty podoby ptáků nebo brouků, má mo
čarodějnou. Bezůhonnému člověku jest amule-
tem pravdomluvnosti a výřečnosti, uvězněným
dává svobodu a námořníky chrání od bouří.
S medem rozelřen léčí oční nemoci. Arabov
užívají smaragdů proti kousnutí jedovatých zví-
řat, padoucnici, chrlení krve a průjmu. Novo
rozeňátka chrání od padoucnice. Podání tolo
patrně neprávem přeneseno ze zeleného jaspisu
Alexandrův
Hérodotos
Herodot
Herakleův
Tyr
Theo
Plinius
Ina
Egypt
Nil
21
article
na smaragd. U Indů jest dobrým protijedom, za
puzuje úplavíci a nemoci žluči, dráždí chut.
Jest dobrý proti slabomyslnosti a blouznění.
Topas jest dvojí; jeden jest zlaté barvy
svěllé, a ten jest dobrý. Druhý žlutý a ten jest
horší. Chceš-li ho zkusiti, je-li pravý, uvrz ho
u var, kdy nejvíce voda vře. Je-li dobrý, ihned
var stane, až jej rukou vyjmeš. A opět vyjme
se ven, bude-li brada výše státi než čelo neb
hlava dole a nohy nahoře, tehdy jest dobrý-
Krev stavuje, mila činí a všecky sváry klidí.
obludám nedá překážeti. Tyto názory staro-
českého lapidáře shodují se s lékařskými ná-
zory starověkými i středověkými. U Řeků, když
se zbláznil někdo z piti, dával se mu rozměl-
něný topas s vodou píti a jiný zavěsil se mu
na hrdlo. Mléčné šťávy, jíž nabudeme při třen
kamene s vodou, užívalo se proti bolestem očl.
proti vodnatelnosti a otrávení. Podle hindského
lapidáře sesiluje topas chuť žaludku atd. Mnohá
vlastnost podle barvy přejata od jantaru.
Safír jest dvojí, jeden od východu slunce
a ten jest lepší, druhý jest od západu, ten slove
polský a horší jest. Ten kámen jest modrý jake
jasné nebe, ale zlý jest ovšem modrý, a lepš
jest temnější modrosti. Ale nejlepší jest, kterí
má barvu jako oblaky temné a červené. Příměti
odstraňuje, bolesti zapuzuje od čela a od ja-
zyka. Vídal jsem, že okolo oka chodě, čistí ho.
Řek
22
article
Všechny údy posiluje a nepřátely smiřuje, milo-
stiva a nábožna činí. Tak poučuje staročeský
lapidář o moci safíru. Na východě a v klasickém
starověku léčili blankytným safirem krticovilé
případy, střovní vředy, záněty očí. Magickým
nimbem opředli safír Kyranovci: Při písmeněs
spojeny jsou saturejevá nať, pštrosí pěro, ryb
se safírom, kteréžto věci spojeny v amulet, činí
majitele svého příjemna, podporují zažívání
lásku budí. Vlastnosti tyto ovšem přičísti slušt
spojení s pérem pštrosa (znamení to vášnivosti),
jinak safír chrání člověka před hříchem, čin
majetníka bohu milým, chová tělo při dobré
barvě, zmenšuje jeho pot, léčí píštěle a bolesti
čela. S mlékem pitý, uzdravuje bolesti břicha,
léči poruchy jazyka. Z něho možno též předpo-
vídati věci budoucí; jest moci sušivé. Je-li žena
obtěžována proti své vůli láskou cizího muže,
tu třikráte lije víno přes safír a dá onomu píti.
Amotist jest barvy fioletné a čím jest svět-
lejší, tím jest mocnější. V zlate (ob)stojí; ten
se nedá zapíti, rozum dává, k učení velmi po
máhá, milou ženu muži činí. Ametistu, užival
Řekové proti pijáctví (srv, jméno amethystos)
u Hebrejeů působi libé sny, dle sanskritu při
náší štěstí. Podle Plinia užívali ho magové prot
pijáctví. Ametisí, v němž vyryto jméno měsíce
neb slunce, zavěšený na hrdlo se srstí paviáno
vou neb s peřím vlaštovčím, chránil proti kou-
zlům. U Arabů kdo pil z nádoby ametystové, ni
kdy se neopil; kdo ho nosil, chráněn byl před
pakostnicí, kdo ho vložil pod podušku, snů zlýel
ušelřen byl. Sv. Hildegarda léčí jím skvrny obii
čeje. Drží se kámen nad vroucí vodou a kapk
z poroseného ametystu zpět do vody zkapale
dají kosmetickou vodičku; tato působí i prot
otokům. Dle Arnolda zahání amelist mimo jin
i myšlenky zlé, nečisté a podlé.
Řek
Plinius
Arab
Hildegard
Arnold
východ
23
article
Magnes jest barvy, jako jest rezavé železo
Ten jsem v Čechách nalezl. Ten železo k sob
táhne, a železo přitažené druhé železo táhne-
až pověsí se mnoho jehel jedna ke druhé. A jso
také magnety, které jedním rohem táhnou že-
lezo a druhým pryč odpuzují. Jest také magnes
který netáhne, ale železo ho táhne. A jes
magnes, který táhne tělo člověčí. Ale kdož by
magneta zmazal česnekem, nepotáhne nic. Opě
magnes svou moc ztratí při diamantu, tak že
malý diamant velikého magneta přemůže. Čin
sny hrozné. A také praví, položí-li druh svému
druhu magnet pod hlavu, jestli druhu věren, ze
sna bude jeho objímati. A jestli mu nevěren
ze sna hrůzou spadne s lože. Zloději, zetroue
jej, nosí jej s sebou, vejdouce v dům, ve čtyřecl
úhlech, totiž koutech nasypají prach (magne
tový), a tu hned hrůzou vyběhnou všichni lido
z domu. Kdož vodnatelnost má, ten prach
magnetový pije a pozbude své nemoci. Podl
mínění starých přišel magnes z Indie do středo
mořských krajin, zvláště do Egypta; podobuě
i Arabové mají Indii za hlavní původní nale-
ziště. Dle hindského lapidáře chutná mngne-
ostře a suše, jest teplý, hojí žloutenku a vředy
žluč. Podobně v Řecku uživán v rozpuštěném
medu. Starý Řím znal pět magnetů, mezi nim
krvavě červený z Ethiopie, Makedonie a Male
Asie. Černý magnet jest proti melaneholii
Magnes přicházel k platnosti léčebné nejvíee
svými vlastnostmi kysličníka železnatého, jednak
však pracovala opět fantasie lidská v bájíc
o přitažlivé síle zmíněného kovu. Přikládán na
tělo mirnil rheumatické bolesti rukou a nohou,
Byl-li kdo otráveným železem raněn neb spolkl-l
otrávené železo, pil magnetový prášek so teplou
vodou neb mlékem. Magnetový prášek smísen
s mlékem vytáhne hroty z těla. Magnet na krku
nošený dodává paměti. A v milostných kouzlech
hraje první roli.
Magnes
Čechy
Indie
Egypt
Řecko
Řím
Makedonie
Mala Asie
24
article
Krystal jest dvojí. Jeden vzníká stvrdnutí
ledu. Druhý se rodí jako jiný kámen. Pod jazy-
kem držán hasí žízeň, zetřen s mlékem a pili
mléka kojícím dává. Tyto názory staročeské sko
dují se s představami u Řeků a Římanů
kteři pokládali křišťál za zkamenělý led,
což i v pozdních dobách známý chemik Kunkel
tvrdí. Později teprve za Platona přenesen název
kamene na průhledný křemen; tudíž pojem sou-
hlasný s naším. S Platonem Seneka i Claudiar
naproti tomu přičítají mu původ z ledu. Plinius
a Orpheus užívají ho jako čočky zápalné a jak
hejivý obklad na ledviny. U Arabů zavěšovár
byl na hrdlo při děsivých snech; tlumi horkost
a krvácení u Indů. Dle pozdějších rozetřor
s mlékem dává matkám mléko, odtud i náš la-
pidář. Býval též doporučován při očních nemo-
cech, proti krticím a vyrážce, někdy též prot
žízni a horkosti. Kdo nost křišťál na prstě,
tomu mráz neuškodí. Jeho průhlodnost nemalou
hrála úlohu v pověrčivosti starých při čarách
a kouzlech; podobně i u nás. Z něho i hádáno
o zdraví a budoucích věcech, tím vyvinula s
celá nauka t. zv. věštna z křišťálu, krystalo-
mantic, z kamene „vizího“, „vidoucího“.
Řek
Říman
Kunkel
Platon
Platon Seneka
Claudiar
Plinius
Orpheus
25
article
Mezi léčivé drahokamy počítala se také
perla. Nechtíe prý, aby ji lidé měli, vytváří
skřínky, aby se pohroužily, tak je pak v písku
nalézají. Ten kámen dává lehké oddychování
posiluje srdce a prsa, a zastavuje tok všeliké
krve. Za středověku byly perly skutečně jako
lék velice často vyhledávány vznešenými a bo
hatými pacienty a to zvláště ve XIV.—XV. stol.
Reku 1397 zavázali se dva mniši pod trestem
smrti, že vyléčí Karla VI. léčivými nápoji, při-
pravenými z porel. Jejich práce neměla žádou
cího výsledku; byli pak mukami trápeni jako
kouzelníci a zaklínači duchů, byli oba sťati me-
čem a těla rozčtvrcena. Staročeští lékaři hojili
pravidelně perlami. Dosvědčuje to nejlépe Řad
lékárnický Zalužanského, mnohé účty lékárnick
archivu jindř.-hradeckého a léčiva v staré lékárně
ve sbírkách Musen král. českého. Sv. Bernar
přihližeje k daremným útratám, zakazoval mni-
chům koupi perel.
Vedle drahokamů skutečných znali lékaři
a lékárníci středověcí kameny hojivé, zvláštního
původu. Ve vnitřnostech kohouta, mladých vla-
štovic a hlemýždů snažili se vyhledati léčivé ka-
Karel VI
Reka
Musen král