1
masthead
23. února 1908.
2
masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha „ Národních Listů k č. b0
4
article
„Sherlockové Holmesové.
„Sherlockové Holmesové.
azlsg eeii
tt
soet
te
Pan policejní president seděl ve své komna-
tě, a sotva že mu hlava vyčnívala ze zátopy
časopisů všemožných formátů a všemožného vy-
znání politického.
Shápal se jednoho po druhém a pronikave
zraky jeho nevšímaly si tentokráte ani úvodních
článků, aní roforátů z parlamentu, ani volebnich
provolání, ale pátraly jen po rubrice lokální
v té zas hledaly zprávy delší nebo kratší, více
méně stručné aněbo více méně rozbředlé a roz-
šlapané, — zprávy a zprávičky, které podřízent
úřadníci policejní přečetli hned z rána v potu
tváři svých a modrými tužkami zaškrtali pro nej
vyššího pána a náčelníka svého.
Pan president četl, hltal, polykal věly, řádky
a celé odstavce, div se nezadávil, ale pokaždo
mrštil číslem stranou a jen zuby zaskřípěl. Cho
pil se listu jiného, pozřel další lokálku, a za
letěl časopis za všemi přodešlými.
Sherlocková Holmes
5
article
Líce páně presidentovy rudly, oči vylézaly
z jamek, na čele perlil se mu pot a ruce člm
dále nervosněji se chvěly
Konečně nebylo divu. Týden již trvalat
štvanice a zprávy všech časopisů vyznivaly
stejně:
„Po pachatelích musejní krádeže posu
není ani stopy. Konečně by nikomu z nás nezá-
leželo ani na pachatelích, avšak není také stopy
po ukradených třech faraonech. Ano
chlouba našeho musea, tři farnonové nejstarších
posud známých dynastif, tři všemocní vládci sta
rého Egypta, kteří seděli na trůně asi před čtyř
mi až pěti tisíci lety — tyto tři mumie, na něž
se do našeho musea chodila dívat celá Evrora
které nám záviděla nejslavnější musea svě
tová — tyto tři poklady jsou pryč, tytam. S nimi
jak známo, zmizely i všechny tři sarkofágy
v nichž faraenové v pestrých rakvích svých byi
spočívali. Uvážíme-li, že každý ten kamenní
sarkofág vážil nejméně dvacet metrických centů
je na bíledni, že krádež sotva spáchal člověk je
diný, a je na snadě domněnka, že byli nejměně
dva — možno, že více. Ktorak takováto oxpo
dice mohla uniknouti osvědčenému bystrozraku
policie, která jindy sebere každého malého drá-
teníčka, je skutečně nepochopitelno — —.
Pan president, kdykoli dospěl k podobnému
závěrku, jen zuřivě zafuněl, někdy taky odplivl
Pořád mu vyčítají ty malé dráteníky! No k
nečně —
Pan president náhle zazvonil
Vstoupil pan kancelista Louskáček, jeho
místo bylo ve světnici, kterou se k panu presi
dentovi vcházelo
„Louskáček, doběhnou dolů, k panu před
nestovi býró šeštadevadesátého, že mu vzkazuju
aby nařidil, aby aspoň čtrnáct dní nebyl areto
ván žádný dráteník, hlavně žádný malý. — Jak
se někde ňáký dráteník objeví, ať se post obrát
na druhou stranu, aby ho ani neviděl. Roz
uměli?“
pán
Louskáček
Roza
Egypt
Louskáček
6
article
„K službám, pane dvorní rado“ ee
„K službám, pane dvorní rado“ ee
Louskáček zmizel
„Aspoň s tímhle bude pokoj!“ zavrčel pan
president.
Časopisy lítaly dál na hromadu, nakvaše
nost páně presidentova dosáhla již nejkrajněj
ších mezí.
Zatracení faraoni!
Pročpak je vlastně z toho Egypta vyvážejí
Proč jich tam nenechají! Ještě taky faraony aby
policie hlídalal
Pan president zazvonil podruhé. Dvét
xrzlyá
„Louskáček! Je tady vrchní tajný?“
„Čeká, až ho pan dvorní rada předpustí.
„Ať vejde.
Vstoupila postava s liščíma očima, s pohy
livým, čeniclným nosem.
„Je něco nového, Ryse
„Ráčíte-li dovolit, je.
„Bez okolků! Co jste vypátrali?“
„Byt zlodějů, kteří spáchali krádež v m
Pan president visel očima na ústech vrel
ního tajného
seu.
Louskáček
prezidentův
Rys
Egypt
7
article
„Kde pak?“
„Kde pak?“
„Na Žižkově.
„Zatkli jste je?
„Nezatkli, ráčíte-li dovolit.“
„Proč, u všech čertů!“ uderil pan presiden
do stolu.
„Ráčíte-li dovolit, pachatelé dávno zmizeli.
„Utekli?
„Zdá se. Je zjištěno, že hned po prvnín
poplachu v novinách tři podezřelí lidé odjel
rychlíkem společnosti státní dráhy. Byli pozoro
váni, když kupovali jízdné lístky.“
„Proč nebyli zadržáni?
„Ráčíte-li dovolit, kupovali si lístky druh
třídy. To si nemůže každý zloděj dovolit — —
Pan president se zamyslil. Po delším hlou
bání otázali se:
ono
„Bylo prázdné hnízdo prohlédnuto?
„Ráčite-li dovolit, bylo.
„Něco nalezeno?
„Nic, bohužel. V kamnech toliko nějak
spálené papíry.“
„Bylo v bytě ještě něco?“
„Nic jiného než klavír staré fasony, asi t
metry dlouhý, dva metry široký.
„Podívali jste se do něho?
„Nepodívali.
„Proč nepodívali?
„Byl zamčen, a nebyl u něho klíček. Ostat
ně — klavír — —
„Co se s ním stalo?“
„Byl prodán. Domácí naléhal, aby se by
co nejdříve vyprázdnil, aby ho zas mohl pro
najmout.
„A kde je klavír teď?“
„I, ráčíte-li dovolit, koupil ho nějaký veteš
ník. Ani jsme se neptali na jméno — —
V tom okamžiku bylo na dvéře komnaty
Žižkov
8
article
uctivě zaklopáno. Klepal to pan kancelista Lou
skáček.
„No, proč pak nás vytrhujou? Co pak je?
„Pane dvorní rado — je zde nějaký veteš
ník, Isidor Afterduft, má prý nějaké sdělení stran
té krádeže —
„Ještě taky takové obtěžování!“ prones
nevrle pan president. „At vejde.
Do svatyně vplížila se shrbená postava.
„Nesete nám — —
„Nenesu, milostivý pane! Kdo pak by t
unesl! Já sám na to musel vzít šest nakladačů
od špoditéra, abych to dostal do magacinu.“
„Nač?“
„Na ten klavír, milostivý pane.“
„Na jaký klavír?
„No, na ten ze Žižkova, co jsem tam koupi
po těch pánech, kteří odjeli z Prahy.
„A proč nám to povidáte?
„Milostivý pane, já ho koupil na zdařbůh
unkšaut, jak se říká, myslel jsem si: no, aspoř
za futrál přijdeš na své peníze. Já už koupi
klavírů, že neměly ani klaviaturu, ani mecha-
niku, ale přece jsem přišel pokaždé na své po-
níze . .
Lou skáčko
Isidor Afterduft
Žižkov
Praha
9
article
„Co je nám do toho? Dál — dál!“
„Já ho musel koupit unkšaut, milosti, pre-
tože se nedal otevřit, nebyl u něho klíček. Ale
já mám doma tisíc klíčů a klíčků, tak se mi
jeden z nich právě hodil. — Otevru klavir —
no, a nemýlil jsem se: byl vykuchán, mechanika
pryč!
„Byl prázdný?“ otázal se pan prosident.
„O, nebyl prázdný, milosti! Kontrér — by
plný — dyť jsem povídal, že jsem na to musi
vzií šest lidí od špoditéra.
„A co pak tam tedy bylo, ke všem čertůml
zvolal nevrle i naléhavě pan president, „kdyi
byla mechanika vykuchána?
„Milostpane, neráčej se horšit — já za t
nemohu, já to tam nedal, so war ich léb', nedail
— no, co tam bylo! Ti tři ukradení fa-
raonové z musea tam byli, v to
fortepiáně, i s těmi sarkofágy — ale
ono je to taky fortepiáno, milostivý pane, jako
Behemot! — No, milostivý pane, já doufám
že přijdu na své peníze, vždyť je na vrácení těch
faraonů vypsána odměna pěti tisíe korun! Dobře
jsem koupil — a do smrti se budu vděčně modli
k Bohu všemohoucímu, že u toho fortepiána ne
byl žádný klíček a že se do něho přede mnou
nepodíval nikdo jiný ...
bůh
10
article
— bývalého bytu Wastn-
ského. Z bytu Wasiňského, který
pod jménem chemikn Elaneroweicne
ubytoval se v Libušině ul. v Žižkově.
odstěhován byl těchto dnů nábytek
a byt nově upraven. Když byln
však zatopeno v kamnech, vyrazil
nich kouř. Přivolaný kamnář.
pátrajíci po závadě, nalezl v ka m-
noch skryté dalši lupíčsk
nástroje Wasiňského, pa-
čídla, pilniky a p. Nástroje
byly dopraveny do bezpe-
nostního oddělení polie
ředitelstvi.
Novinářská zpráva posledních dnův
Libušin ulice
Žižkov
11
article
Dvě Evy-
Dvě Evy-
Napsal Václav J isk ra.
Eva
J isk
12
article
Petr stál ve svém atelieru a rozpomínal
se na vše od prvních počátků: Byl podzim, ten
první, nádherný čas podzimu. Listí zářilo stup
nicí rudých a oranžových tónů a obzor byl do-
konale čistý. Bylo tak krásně a smutno. Snad
bylo jen jemu smutno, nepamatoval se aspor
již, že by byl zachytil dojem přibuzného smutku
na některé z potkávaných tváří.
Ach, jak mu bylo smutno! Smutek umíráni
to byl, jenž naplňoval celou jeho duši. Věčná
touha po něčem zvláštním, nepojmenovatelnén
provázela ho dnes více než jindy a vědomí toh
čehosi nehmotného, nedostávajícího se, působilo
onen smytek.
Zušel na postranní stezku a — potkal s
s očima, v nichž překvapen shledal také „něe-
zvláštního a nepojmenovatelněho“, eo však způso-
bilo mu náhlou, jásavou radost, jíž si nedoved
odůvodniti. Úžaslý nad svojí radostí, stál na c
stičce tak dlouho, až majitelka podivuhodných
očí zašla, a nežli uspěl ujasniti si nesrovnalost
v působení jednoho a téhož „čehosi“, zmizela
mu s očí. Prošel sad křížem, marně.
Jeho smutek nabyl určitějšího tvaru. Pře
stěhoval ono zvláštní a nepojmenovatelné něeo
do oči neznámé a věčná touha po něm stěles
nila se rovněž v určitý eíl: najiti neznámou.
A našel ji, při slavnosti dobročinné. Tehdy
ztratil na chvili schopnost mluviti, neboť srdce
chtělo mu vyskočiti z těln.
Poznali se, ale poznání to způsobilo mla
dému muži bolest. Podivuhodné oči nenáležely
jen paní X., ale také jejímu manželu.
Leč voda a čas utíkají stále a malíř do-
spěl tak daleko, že smířiv se s nezměnitelnou
skutečností, oddal se platonické lásce k paní X
Vídal ji čnsto. Dávala umělecké večery a
na jednom z nich žádal ho manžel, aby maloval
jeho chot.
Petr
13
article
Zejtra přijde ponejprv. Pohlédl na své ruce
Chvěly se nesmírně. Sovřel je pevně, snaže s
ovládnouti svaly. Nesmí přece, nesmí — V ná
sledující minutě již nevěděl, čeho nesmí. Okem
umělce urovnával určené pozadí. Potřebuje ble
dé růže, sklánějící se, zajímavé, tajuplné. On
bude na ně hleděti, ale plnýma očima obrácená
k němu, aby mohl zachytiti její duši.
Chvíle, již si nedovedl určitě představiti,
nadešla. Paní X. dostavila se ku prvnímu se-
zení v průvodu své malé dcerušky.
„Nebude vás Evička rušíti?“ plalase
vlídně
„Nemyslím,“ vypravil ze sevřené hrud
mladý muž, „ale musím ji zaměstnati, nudil
by se a pak snad trochu rušila.
Vyhledal obrázky a připravil ovoce do
vedlejšího pokoje. Pro případ nudy upozorni
malou slečnu na zahradu, kde bylu nízká hou-
pačka.
Za deset minut prohlédla slečna obrázky
najedla se ovoce a přikročila ke třelímu bodu
vykázaného jí programu, šla do zahrádky n
houpačku.
Petrovi se zalmělo v očích. Ponejprv byl ve
skutečnosti sám s tou, jež neodstupovala s jeho
mysli ani na okamžik.
Vzal uhel do ruky, postavil se ke stojan
a zadíval se na paní X., která trpělivě „držela“
„Ale vy jste mne vůbec neposadil?“ vzpo
mněla si pojednou.
„Pravda,“ zahučel a díval se dále.
„Nu?
„Zůstaňte, jak jste,“ mluvil jako ze sna
Paní X. pod jeho upjatým pohledem trochu
zčervenala. On přetřel si čelo. Uhel mu vypad
z ruky. Překvapena, vzhlédla tázavě. Mlčel, zl-
raje na ni, a paní X. v té chvíli pronikla jistota
toho, co dávno tušila.
Co dělati? Natáhla se pro růži, aby získala
času k úvaze. Růže měla ostny, a než je paní
Evička
Petro
sen paní X
14
article
Eva se stonku odstranila, byla s úvahou hotova
Obrátila se k malíři a lehce, bozstaroslně pre
mluvilaá
„Prosím vás, pomozte mi. Už dávno chtěl
jsem míti obraz Evičky, ale nijak nemohla jsem
ji dosud přiměti k sezení. Teď, kdy muži na-
padlo, aby jste mne maloval, udělala jsem s
plán. Eva půjde vždyeky se mnou, ale místo mne
budete malovat ji. Ošidím ji tak. Bude myslit.
že sem chodí se mnou a zatím budu choditi ji
s ní. Viďte, že mi pomůžete v šizení?“
Jako lavina sřítily se všechny krásné sny
Petrovy. Místo rozkoše nahleděti se do syta na
její drahou mu tvář, má pozorovati malou, ne-
posednou holku. Chtěl vykřiknouti ne, ale v tom
projelo mu mysli, že by se připravil o denn
vidění jí. Bude přece chodit s Evou. : ..
„Ano,“ vypravil tedy ze sebe sevřeným
rty. „Tak zejtra začneme.
Nazejtří prohlížela ve vedlejším pokoj
velká Eva připravené obrázky, a malou usazova
si malíř do vhodné posy. Dívala se na něj z hlu-
boka a s nepokrytou nechutí. Patrně vycítil-
jeho nepřízeň k sobě.
Malíř pozoroval sličnou dětskou tvář, vý
razné oči, plné nepřízně. Ty oči byly matčing.
i líbeznost tváře byla po ní. Mladý muž pohladi
něžně dítě; ale to beze všeho vyňalo kapesní
a utřelo se, zaujmuvši opět velmi hodně přede
šlou posici.
Petr odstoupil, prohlížeje si model.
„Dobře,“ řekl.
Eva
Obrátil
Evička
Petr
Petrov
15
article
Na ta slova smeklo se děvčátko s lenošky
Na ta slova smeklo se děvčátko s lenošky
chtějíc odejíti
„Co činíš,“ vykřikl. Petr, přiskočiv k n
aby ji zadržel. „Teď, když jsem tě nejkrásněj
posadil, utikáš pryě
Přišla mama
„Co děláš, Evičko?
Evička beze slova lezla zase na lenošku
Petr počal skizzovati.
„Bude to ještě dlouho?“ ptala se holčičk
„Chvilinku.
„Já už nebudu držot,“ řekla Evička určit
a vstala. Byl konec pro dnešek, a druhého dn-
opět vzkázal Petr, že je špatné světlo. Potřebo
val samoty, aby našel sama sebe,
Ale po čase zvykla Eva sedět a malíř na-
učil se s ni dobře bavit, a naučil se míti ji rád.
K malování paní Evy vůbec nedošlo, a když
byl portrait malé Evičky hotov, přestaly návšté
vy u něho. Petrovi zbylo jen melancholické sněn
a práce. Chodil stále k paní X., a zahořklý
smutek usazoval se v něm vždy určitěji. Pozděj
nabyl jakéhosi klidného rázu, stal se jeho dru
hem, nezbytností. Zvykl mu, jako zvykl mlčen
a samotě, a léta ubíhala.
Rok obracel se za rokem, paní Eva začala
voditi Evičku do společností. Sličné dítě vy
rostlo, podrževši své podivuhodné, výrazné oči
Často se Petr usmál, když se díval na portrai
malé Evy a vzpomněl tehdejší její nepřízu
k sobě.
Petr
Evička
Eva
Petro
Petr usmát
Pozdějovice
Eva
16
article
Teď ji učil malovati. Chodila k němu,
když ji pozoroval u stojanu, zapomněl někdy
že má před sehou dceru a pozoroval ji s obdi-
vem, kturý kdysi měl pro matku. Když se vzpa-
matoval, bývalo mu těžko. Počal chápati,že
ten klidný smutek, jenž ho dosud provázel, ne-
byl jeho dílem, nýbrž útvarem neuvědomělého
zlhostejnění, jež přivodilo uplynulých patná
Marně se přemlouval, že vzpomínka b
rozechvívá, byl neklidný a rozčilený ne pro
vzpomínku, ale pro Evu, pro bývalou malou
Evu, ktorá se tolik podobala matce a přece byla
docela jiná.
Přistíhl se, že ji žárlivě střeží. Jednou ve-
čer, když zpívala u piana, zachytil pohled mla
dého člověka, jenž ho krajně vzrušil. Byl to po
hled obdivu a lásky. Petr postavil se k pianu
tak, aby zastoupil Evu zrakům onoho mladika
Cítil, že k němu chová nenávist, a když viděí
později, že Eva vypadá v rozhovoru s mladýn
mužem o stupeň šťastněji než před tím, b
zdrcen.
Pan X. si přál míti obraz své dcery v dív
čím věku.
„Pamatujete se,“ mluvil k ní Petr dojatým
hlasem, když ji maloval, „pamatujete se, jak
jsem vás pohladil po tvářičce? Vy jste se utřeln
kapesníkem s komiekým výrazem naprosté nut
nosti a správnosti svého počínání. Tehdy jste se
ke mně nechovala přiliš přátelsky“ . .
Eva se usmála. „Nopamatuji se již.
Eva
Petr
Eva zrak
17
article
„Pozdějí jsme se stali přáteli. Vy jste byi
mým kritikem, a sice velmi přísným. Když jste
jednou po sezení prohlížela, co bylo hotovo
pronesla jste nespokojeně: „Takhle já ani nevy
padám, ty to moc neumiš.“ Ale když byl obra
hotov, byla jste přece uspokojena. „Líbí se ti?-
ptal jsem se vás. „Tak tedy už se mi libí,“ řekla
jste, a když jsem vás zase pohladil, podíval
jste se velmi vážně a pronesla: „Nehlaď mne.
musila bych se utírat a to bych nerada.
„Proč?“ ptal jsem se. „No, protože tě mán
ráda.“ „A proč se vlastně utíráš?“ „Vždycky se
utírám, po každém, jen po tatínkovi a po m
mince ne!“
„Musil jsem se spokojiti s vaším výkladem
a nehladil jsem vás již nikdy rukou. Jenom
srdcem“ ..
Evy se zmoenil nepokoj. Již delší čas eftila
zvláštní nevolnost v přítomnosti Petrově. Nedc
vedla si ji vyložiti, ale pociťovala ji tím silněji.
Často se jí chtělo z prostřed práce utéci, a poci
nevolnosti a odporu stupňoval se v posledn.
době do nejvyšší míry. Zároveň byla dojata
měla vědomí, že někomu ubližuje.
Teď seděla mlčky, pobledlá, na svém místě
Sevřela rty-a dívala se před sebe. Něco ji pu
dilo k jednání, k zastoupení cesty něčemu, pr
co nenalézala jména. Neměla ujasněno, co udělá
ale cítila, že jakmile promluví, síla jakási ji p
vede až do konce
Musil
Eva
Petrov
21
article
Vstala náhle.
Vstala náhle.
„Slyšte mne, prosím. Papa měl podivný
nápad dáti mne malovati. Vždyť jste mne již ma
loval, k čemu tedy ta bezúčelnost? Chei vás pro
siti, abyste místo mne maloval matinku.
Petr zbledl. Jako blesk představila se m
před oči scéna z dávné minulosti, tak zeela po
dobná dnesní. Dal se do zoufalého smíchu.
„A vy ji budete doprovázeti, ne
Eva mlčela. V jeho smíchu bylo přílio
mnoho zoufalství. Čekala tiše
Petr ukončil smích a zakryl tvář rukou
Eva přestala dýchati. Byla to dlouhá chvíle. K
nečně sňal Petr ruce s obličeje, který nabyl po
pelavé barvy. Drsným hlasem vypravil ze seb
trhaná slova:
„Ne, drahá sločno, ne! Řekněte doma,ž
odjedu —
Klesl těžce do křesla, zakryv znova rvá?
A tiše, zcela tiše zmizela Eva .
Petr
Eva
Petr ruka
Papa
22
article
Lékařská hlídka.
Lékařská hlídka.
Poznámky k chystané organisaei
zdravotní.
Prof. dr. Hlava, člen panské sněmovny.
Kusé telegramy z Vídně hlásají, že vládn
kruhy se zanášejí myšlenkou zříditi centráln
zdravotní ústav, který má býti přičleněn k mini
sterstvu vnitra. Neznáme delaily zámyslu vlád
ního. Ale je zajímavo při tom vzpomenouti, že
německá říše má zdravotní ústav déle než
25 let a že právě loňského roku dospěla k org
nisaci další t. j. ku potřebné decentralisaci. Zři
zeno jest, jak ze zprávy M. Kirchnera (B. kl. W
č. 7, 1908) vysvítá, v Německu 17 ústa vo
státních (Medizina! Untersuchungsämter)
k tomu přistupuje ještě ústav pro nemoci in
fekční (Berlín), ústav pro experimentální thera-
pi ve Frankfurtu, hygienický ústav v Beuthen
Poznani, Gelsenkirchen, 9 universitních ústavů
6 ústavů bakteriologiekých větších měst mim
jiné, v Berlíně pak mimo zdravotní úřad a ústa
pro infekční nemoci ještě městský úslav bakte
riologický a onon městské nemoenice ve Frie-
drichshainu. Německo disponuje tedy neměno
než 39 ústavy pro vyšetřování nemocí infek
čních; mimo to jsou zřizovány zvláštní ústavy
při vypuknutí některých nemocí infekčních, jak
na př. tyfu. Tak fungují nyní tyfové vyšetřovae
ústavy v městech: Trevir, Saarbrücken, Neun-
kirchen, Saarlouis a Idar.
Každý z uvedených ústavů vyšetřovacíel
má svůj ohraničený distrikt a tak je umožněn
co nejrychleji konstatovati první případy one-
mocnění infekčního a tak je jen možno potlačit
jednotlivé epidemie. Takovým způsobem se stari
stát německý o zdraví svého občana. Bohuže
nedovedli se ani v Německu vyprostiti úplně z
jha právnického a nemají dosud ministerstva
zdravotního.
profesor
M Kirchner
Idar
Vídeň
Německo
Berlín
Frankfurt
Beuthen Poznaň
Gelsenkirchen
Saarbrücken
Neun
Louis
panská sněmovna
ústav pro experimentální ther
hygienický ústav
23
article
Než vraťme se k našim poměrům. U nás
není ani zdravotního úřadu, ani zvláštních ústa-
vů vyšetřovacích státních. U nás obstarávají
vyšetření epidemiologické a jinaká bakteriologi
cká vyšetření ústavy universitní a to ústavy
pathologicko-anatomické a hygienické, chemicko
pokud jsou řízeny členy řádnými neb mimořád-
nými zdravotní rady jednollivých zemí. Vyšetřo-
vání děje se vlastně zdarma, vždyť honorář na
útraty s vyšetřováním spojené obnáší v králoy-
ství českém 400 K pro člena mimořádného
800 K pro člena řádného zdravotní rady, kterýž
poslednější jest povinen mimo to ještě sestavo-
vati dobrá zdání. Členství vrchní zdravotní rady
ve Vidni je nutno považovati jen za vyzname-
nání — neboť honorováno není nikterak.
Takovým způsobem obstarávati zdravotn
ctví není více možno; absorbovati síly učitelské
není v intencích vyučování — to je jedině snad
v intencích pana finančního ministra. Nezbývá
než i u nás důkladně reorganisovati zdravol
nictví a to nejen v příčině potlačování nemoei
infekčních, nýbrž zdravotní služby v celku a tu
nutno se učiti ze zkušenosti našich sousedů. Z
hájiti reorganisaci zdravotnictví jen zřízením ně
jakého centrálního zdravotního ústavu ve Vídn
— tedy začíti, čím Němci před 25 lety začali
zdá se nám býti zvráceným stanoviskem. Divím
se velice kolegovi Weichselbaumovi, který v „N.
Freie Presse“ ze dne 16. února 1908 plaiduje
pro centralisaci, když německý stát v konsekven
ci zkušeností za 25 let nabytých a vzhledem ke
zkušenostem lékalským o nutnosti nejrychlej
šího zakročení decentralisuje službu zdravotni
ckou. I u nás nutno s decentralisací zdravotnictv
počítat — nejsou to snad snahy federalistické
(u nás je všechno politicum), nýbrž prostě roz
umové důvody, které tak velí.
Němec
Weichselbaum
N Frei
Presse
24
article
Dřive než promluvím o reorganisaci, jaks
ji žádáme my lékaří, chei poukázati ne některé
momenty, které musí býti současně upraveny
má-li míti zdravotnictví nějaký výsledek. Předen
jest nutno upraviti poměr úřadního lé
kaře k úřadům. Dosud jest zdravolnictví při
věskem, popclkou politických úřadů. Dobrozdán
lékaře nemá váhy, jest jen politickému úřadníku
poradním zdáním, lékař nemá exekutivu. Takovo
předpotopní poměry musí přestati. Politický
úředník musí býti vázán na zdání lékaře
zrovna jako je scudce vázán na zdání experta
To platí také pro naše autonomní úřady městské
i vesnické. Lékař úřadní musí míti právo n
řizovací a nesmí záležeti na libovůli politi
ckého úřadníka, zda nařízení se vykonati maj
nebo ne. Víme dobře, že tento druhý požadavel
osamesfatnění lékaře, že toto vybavení se z pod
ručí právníků střetne se s názory právniekými
střetne se s naší autonomií. Tu nezbývá než aby
poměr státního dohledu na zdravotnictví a po-
měr úřadního lékaře k obcím byl upraven. Spro-
středkujíeím návrhem by bylo zří zle n
okresních zdravotních rad, do kte-
rýchž by patřili zástupci obvodních a obecníel
lékařů, členové okresního výboru, tedy laikové
a členové, které by stát jmenoval jako úřadního
lékaře, zástupce učitelstva, znalce stavebnictví
lékárníka. Této okresní radě zdravotní musile
by býti přiznáno právo nařizovací ve
věcech zdravotních; obcím by zůstalo řízení od-
volací cestou politickou jak to již na Moravě
v nové osnově zák. zdravotního navrženo jest.
Morava
okresní výbor
25
article
Za těchto poměrů bylo by zdravotnictv
účinným, státu by přináležel dohled vrchní
který v epidemických nemocech jest nezbytným
a obcím, které vysílají své zástupce do těcht
okresních rad, by zůstala jistá ingerence. —
Autonomie jest hezká věc, ale ve zdravotní
ckých záležitostech přestává každá autonomie
v těch věcech jest jedině lékař kompelentniu
a jelikož se jedná o zabezpečení zdraví — tedy
toho, co nejlepšího máme — přestává všechn
mudrování o kompelenci.
Kompetence autonomních úřadů je ovšem
v jednotlivých našich zemích různá a netajín
se, že rozřešení této olázky jest oříškem velice
tvrdým, ale vzhledem k věci bude třeba povol
nosti s obou stran — obcí i státu.
Vedle zlepšení právomoci v úřadě obecního
i zeměpanského lékaře jest třeba povznesení jeho
společenského a zvláště materiálního; tak jak dnes
úřadní lékař postaven (1/s jich jest v každé zemi
v VIII. třídě v Čechách 20 ; 3/% v IX. v Čechách
601; 1/2 v X. v Čechách 21 a asi 10 dílem
zdarma, dílem za adjutum 1000—1200 K —
v Čechách 10), tak jak dnes městský, obecní lé-
kař jest postaven s platy mnohdy menšími nežli
má ponocný — to jest graduovaného člověka ne-
důstojno.
Bude-li postavení lékaře úřadního takto
upraveno, možno přistoupiti k další organisa i
zdravotní služby. V konsekvenci osamostatnění
lékaře leží zřízení ministerstva zdra-
votního, vybavení, odpoutání nynějšího de-
partementu zdravotního od minist. vnitra a o
ministerstva obchodu, ke kterémuž přináleží
zdravotnictví námořní,
Přes to, že panská sněmovna odmítla tento
požadavek všech lékařů rakouských, nutno tento
požadavek opětně a opětně zdůrazniti. Ovšem
nesmělo by se jednati o pouhé osamostatnění
zdravotního departementu, tak jak dosud je, ný-
brž i tu by musila nastoupiti další roorganisace.
Čechy
Čechy 10
26
article
Představujeme si, že nutno přihlížeti k úkolům
takého centrálního místa; tyto úkoly jsou rázu
administrativního a rázu věde
ckěho. Má-li administrace řádně fungovati,
musí míti dostatečných pomocných sil, obezná-
mených všemi prostředky moderními k vyšetřo-
váním epidemiologickým, chemickým, ano mus
míti po ruce i prostředky ku potlačení nemo
zejména infekčních. Doposud opíralo se státn
zdravotnictví, jak jsme již uvedli, o ochotu uni-
versitních ústavů. To je však poměr státu nepří-
padný a využiti odborných sil universitních třeb
rostringovati na minimum. Stát musí míti své vy-
šetřovaci ústavy a musí zříditi vedle administra-
tivního oddělení při jednotlivých vládách zem-
ských i zvláštní své ústavy vyšetřovací
sice nejenom jeden ústav centrální ve Vídni, ný-
brž hned několik a to v Praze pro Čechy, Me-
ravu a Slezsko, ve Lvově pro Halič a Buko-
vinu, v Terstu pro Istrii, Dalmacii, Gorici
Bosnu a Hercegovinu, v Štyrském Hrade
pro Štyrsko, Korutany a Krajinu, kdežto Ví-
deňský ústav byl by zřízen pro Horní
Dolní Rakousy, Solnohrady a Tyrolsko. Těchlo
pět ústavů by bylo vedeno zkušenými bakterio-
logy mediky a odbornými chemiky a ke každé-
mu ústavu přidélen by musil býti i ústav pro
výrobu ochranných ser, očkovacích látek pro
lidi i zvířata, jež by se finančně dobře vyplatily.
Vídeň
Praha
Čechy
Slezsko
Lvov
Halič
Buka
Terst
Istria
Dalmacie
Gorica
Bosna a Hercegovina
Štyrský Hrad pro Štyrsko
Korutany
Dolní Rakousy
Solnohrad
Tyrolsko
Irav
27
article
Odborníkům těchto ústavů by také přináleželo
spolu s administrativními úřadníky vypracování
dobrozdání pro zdravotní rady jednotlivých zemíi,
čímž by odpadlo posavadní přetížení členů této
rady, kteří by zajisté považovali svůj úřad jako
čestný a rádi poskytli svých zkušeností v danýcli
případech. Snad by se daly nynější ústavy pro
zkoumání potravin přičleniti k těmto státním
ústavům vyšetřovacím, jež by měly tedy za úkol
1. Bakteriologické vyšetřování nemocí nakažli-
vých, epidemiologické; 2. bakteriologické vyše
třování vody pitné, užitkové, odpadové, půdy
atd.; 3. chemické vyšetřování pathologických
produkta, vod, potravin, požívatin atd.; 4. vý-
rebu sera proti nemocem lidským a zvířecím
5. výrobu očkovacích látek (vaccina, proti vztel.-
lině); 6. zkoumání cizích ser atd.
Ústavy vyšetřovací by byly přičleněny k sa
mostatnému zdravotnímu oddělení politických
správ, tedy místodržitelství; jejich parere jese
závazné samozřejmo pro administrativního lé-
kařského úřadníka, ale také závazné pro poli-
tickou správu.
28
article
Vedle těchto ústředních ústavů vyšetřova-
cích bude nutno, zrovna tak jak v Německu se
děje, zřizovati expositury ústavů vy-
šetřovacich tam, kde béží o potlačení vy-
puknuvších nemocí infekčních. Namítne se mné.
že zřízení těchto ústavů bude státi mnoho pe-
něz a jich udržování také. To se rozumí samo
sebou a hned podotýkám, že šefovi jak bakteri -
logovi, tak chemikovi takého ústavu musí se
rádně zaplatiti, má-li se věnovati zcela svému.
tak zodpovědnému, ale i pro svou osobu nebez
pečnému úkolu. Ale co je vydání asi 7 mil.
ke zřízení těchto ústavů a roční etat 1 mil.K
na udržování těchto ústavů oproti vydání za jiné.
méně důležité věci. Korunní prine Rudolf řek
při zahájení hygienického sjezdu ve Vídní.
největší statek člověka jest zdraví a stát má po-
vinnost již ke svému prospěchu starali se o teto
zdraví. Zatím uběhlo asi 20 let — a nestalo se
pro zdravotnictví vše, co je žádoucno. Admini-
strativní úkoly minist. zdravotního, přenesené na
samostatná zdravotní oddělení, při jednotlivýeh
místodržitelstvích musí býti přosně stanoveny
rozšířeny. Tyto úkoly se vztahují předně na ve-
řejné zdravotnictví, jako je organisace zdravot-
nictví při správě státní, zemské a obeení s pře-
dem uvedeným požadavkem práva nařizovnelh
(ovent. prostřednictvím okresních rad zdravot-
ních) a váhy, rozhodující jeho zdání.
Rudolf
Německo
Vídeň
29
article
Do kompetence administralivní přináleží pak
potírání nemocí infekčních, personal zdravotní,
jeho výchova, provozování praxe, práva a po-
vinnost, dohled na lékárnictví, léčiva, místa lázen-
ská, minerální a léčivé vody, ústavy humanitn
a léčebné, záležitosti zdravotní, živnostenské.
stavební, vodní, dopravní, hutnictví, hornictví.
školni, potravinářství, pohřebnictví, péče huma-
nitní atd. atd. Nemohu v tomto krátkém článku
uvésti vše, co pak do kompetence zdravotníel
úřadů patřiti musí — o tom zvláštní pojed-
nání by bylo nutně — ale z uvedeného
je vidno, jakým směrem reorganisace by měla
se nésti. Že s personalem zdravotním, jaký je
přidělen posavadním zdravolním oddělením mí-
stodržitelství, neni možno dostáti všem úkolům,
je na bílední. Nezbývá než zdvojnásobiti posa-
vadní počet lékařů úřadních, aby nemusili, jak
dosud, pracovati až do únavy. I o dohled nad
úřady a orgány zdravotními musí býti lépe po-
staráno; lane mi tu na mysli rozdíl inspektera
živnostenského oproti zdravotnímu.
Též o výchovu zdravotních úřadníků při
politických úřadech musilo by býti lépe posta-
ráno. Oni buďtež hygienickými poradei ve svěm
okrese, büďte bráni z řad snaživých, mladých,
v praxi již osvědčených. lékařů obecních, tak
jak se asi děje v Německu
Zkouška fysikátní odpovídej požadavkům
této moderní služby. Hmotně budiž o lékaře ty
tak postaráno, by cele mohli se věnovati je
Německo