1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listů“ k číslu 223. ze dne 13. srpna 1904.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Tajemství šatníku. Tragikomické dobrodruž-
ství, jehož počátek byl sice vážný, ale zakončení
nemálo komické, zažil předevčírem hrabě W., člen
pěšťské společnosti šlechtické. V květnu přijal hrabě
za sluhu Josefa Rakunyu z Debrecína. Sluha se zdál
spolehlivým mužem a získal si brzy důvěry svého
pána. Asi v polovici června odcestoval hrabě na ně-
kolik týdnů z města a svěřil sluhovi svůj byt v oše-
třování. Po návratu domů bylo hraběti nápadno, že
v bytě jeho panuje hrozný nepořádek. Ještě více
však byl překvapen, když nahlédl do svého šatníku.
Jednotlivé kusy jeho garderoby byly rozházeny, po-
mačkány a zašpiněny. Hrabě jal se neprodleně vy-
slýchati sluhu, jenž se však tak přesvědčivě vymlu-
vil, že mu pán věnoval víru a na sluhu se opět
udobřil. Brzy na to však koustatoval hrabě k nemi-
lému překvapení, že mu ze spořitelní knížky, ve psa-
cím stole uložené, schází na hotovosti 300 kor. I ne-
lenil a učinil o tom městskému hejtmanství ozná-
mení, prohlásil tam zároveň, že pachatelem krádeže
není nikdo jiný, nežli sluha Rakunya. Sluha v době
nepřítomnosti svého pána nosil jeho oděv, vydávaje
se za tajemníka hraběcího a 300 korun prohýřil ve
veselých kroužcích nočních dámiček. Hrabě na to
sluhu propustil, nedav pranic na jeho ujišťování, že
už ničeho takového více neprovede a že si důvěry
svého pána nanovo získá pořádným životem a správ-
ným jednáním. Od té doby minulo několik neděl.
Josef Rakunyu
Hrabě
Debrecín
4
article
Hrabě W. opětně vydal se na cestu z města a teprve
ve čtvrtek se vrátil. Večer, právě v okamžiku, kdy
si ulehnouti chtěl, zaslechl podezřelý šramot, jenž
se ozýval z jeho šatníku. Když pak se brzy na to
šramot opětoval, nebylo pochyby více o tom, že se
někdo ve skříni skrývá. Ihned pojal hrabě podezření,
že by to mohl býti jeho propuštěný sluha, jenž asi
v úmyslu zločinném se do pokoje vedral a návratem
hraběte překvapen, vklouzl do skříně, kdež našel
svůj úkryt. Hrabě opustil na rychlo pokoj, uzamkl
dvéře a vyzval na to domovníka, aby byt jeho hlí-
dal po tu dobu, než by se opět vrátil. Na to vydal
se hrabě na policejní úřad, kdež oznámil, co se mu
přihodilo. Byli mu neprodleně dáni k disposici dva
detektivové, kteří se společně s hrabětem do bytu
jeho vydali. Policisté obstoupili skříň a nabitými re-
volvery namířili proti dvířkám. Pan domovník zatím
v pozadí komnaty zaujal posici, aby byl první
venku, kdyby ze šatníku někdo vylezl. Jeden z de
tektivů zaklepal pak na šatník a vážně promluvil
rozechvělým hlasem: »Jménem zákona vás vyzývám.
abyste opustil svůj úkryt.« Nastalo ticho. Žádná od-
pověď. Detektivové tudíž otevřeli dvéře šatníku a na-
táhli kohoutky. Hrabě chopil se židlice, již mířil
proti skříni a domovník stál již před východem
z bytu. Konečně otevřena skříň a z ní vyskoci! —
myší párek... A dříve než se přítomní vzpamatovali
ze svého leknutí, schovaly se myši opět na jiném
místě v pokoji .
Hrabě
domovník
5
article
= Rodinná tragedie. V lůně přední rodiny preš-
purské odehrála se v době posledních dnů tragedie
tak příšerná, že si děsnější věru nelze v mysli před-
staviti. Za průměrně krátký čas byla rodina, kteráž
povždy žila v největším štěstí a spokojenosti, zba-
vena své hlavy. Zemřel otec a jemu ve smrti násle-
dovala brzy na to 17letá dcera, kvetoucí dívka, šťa-
stná nevěsta vroucně milovaného, mladého muže
6
article
V sousedství obou jich hrobů za nedlouho vykopán
byl třetí... Našel v něm sídlo poklidu ženich, jenž
beze zbožňované družky nechtěl býti živ a tudíž volil
smrt násilnou. Mladý onen muž byl 24letý úřadník
firmy Girardovy Josef Zay. Před rokem seznámil se
se sličnou 17letou Aninkou, dcerou zřízence prešpur-
ské společnosti pro stavbu mostů Pavla Boroše. Mi-
lenci zahořeli k sobě láskou a poněvadž rodiče proti
tomu ničeho nenamítali, byl také již stanoven den
sňatku. Štěstí jich však bylo překaženo bezohledným
osudem. Otec nevěstin se roznemohl a zemřel přes
úsilovnou péči ošetřujících jej lékařů i domácích lidí.
Zay
Aninka
Pavel Boroš
Girardův
pro stavba most
7
article
Když rakev, ve které spočívalo tělo zvěčnělého, vpou-
štěna byla do hrobu, padla dcera hořekujíc na ko-
lena a pozbyla litostí vědomí. Brzy po pohřbu otcově
počala si naříkati dívka na palčivou bolest rtů;a
opět netrvalo dlouho i musil k ní býti povolán lékař,
neboť rty počaly otékati a v ráně povstalé konstato-
vána otrava krve. Stalo se totiž, že dívka mrtvolu
otcovu několikráte políbila, čímž právě utrpěla ná-
kazu. Přivolaný lékař dostavil se již pozdě. Děvče
skonalo ve strašných bolestech, aniž se mu dalo po-
moci. A smrt jeho zničila i ženicha. Při pohřbu nevě-
stině počínal si jako šílený. Všichni smuteční hosté
opustili již hřbitov, Zay však dosud nad rovem mi-
lované dívky setrval a hořce plakal ještě několik ho-
din potom, když hrob byl zarovnán se zemí. K ve-
čeru odebral se ke správci hřbitova a složil tam pe-
něžitý obnos, žádaje, aby vykopán byl třetí hrobv
sousedství rovů o cova a dceřina. Správce udiven na
mladého muže vytřeštil zrak a konečně dal mu na
přijatý obnos potvrzenku. Ženich se na to vzdálil ze
hřbitova a bloudil do druhého dne po městě, až ko-
nečně o 4. hodině odpolední vstoupil do bytu vdovy
Borošové v Szallagově třídě a prohlašoval, že si
půjde lehnout do hrobu, který si zakoupil a ve kte-
rém spáchati hodlá sebevraždu. Při tom vytáhl ze
spod šatů ostře nabitý revolver a chtěl se vzdáliti.
Boroš
8
article
Když jej paní objala a úpěnlivě prosila, aby se vzdal
svých úmyslů, mladík nicméně se vyprostil, ve chvíli
té zaduněla rána a nešťastník byl mrtev. Nebobá
žena, kteráž v posledních dnech prodělala zkoušku
ohněm tak krutou, klesla rozčilením do mdlobi
musila býti dopravena na lože, Když se úřadní ko-
mise dostavila na místo a zjistila podrobnosti afféry,
dala mrtvolu Zayovu dopraviti do umričí komorya
sepsala o věci protokol. Sebevrah zůstavil po sobě
dopis, adresovaný svému bratru a obsahující prosbu,
aby zvěčnělý pochován byl v hrobě vedle své ne-
věsty.
= Fraška na ulici. V noci z pátku na sobotu
odehrála se v pařížské třídě rue Saint Honoré tato
scéna, kteráž by se obsahem svým znamenitě hodila
do každé působivé frašky. Byly dvě hodiny z rána.
když domovník jedné z nejvýstavnějších budov vy-
burcován byl z hlubokého snění cinkotem elektri-
ckého zvonce. Domovník vyskočil z postele a spěchal
otevřít vrata, avšak nikoho tam nespatřil. Zvonek
však spustil za chvíli znova a zvonil nepřetržitě již
půl hodiny, když domovník znova cestu vážíl do ši-
rého průjezdu budovy, svému dozoru svěřené. A ted
teprve spatřil věrný strážce domu státi na ulici jed-
noho z nájemníků, jenž pobřížen do rozmluvy s ji-
nými dvěma občany, opíral se loktem o elektrický
zvonek. Domovník ujal se slova ne právě nejušlechti-
lejší formou a vyzýval nájemníka, aby se opíral o
něco jiného než o elektrický zvonek. Nájemuí kk
Zvonek
Saint Honoré
9
article
slovům těm nezůstal dlužen odpověď a tak nastala
mezi oběma stranami dosti prudká hádka. Oba
přátelé nájemníkovi, kteří začali pochopovati, že věc
asi nijak dobře neskončí, ustoupili do pozadí, kdežto
domovníkovi přiběhla na pomoc manželská polovice,
ženština neobyčejně výřečná. Oba manželé prodlévali
tu, jak vstali z postele, v nejnutnějším úboru nočním:
totiž v košilích. Nájemník vída, že s rozkvašenými
manžely ničeho nesvede, usmyslil si zrádný plán.
10
article
V kritickém okamžiku, kdy manželé hněvem přímo
soptili, skočil rychlostí blesku nájemník do domua
manžela i s manželkou vystrčil na ulici, zamknuv
za sebou vrata a vstrčiv klíč do kapsy. Pak odešel
do svého bytu a zůstavil domovníka i jeho ženu
jich osudu. Domovník jal se sice nyní zvonitio
překot, ale nikdo mu nepřicházel otevřít, neboť jej
nikdo neslyšel. Následkem toho rozhodli se manželé,
že se obhlídnou po patrole, i rozešli se každý jiným
směrem, hodlajíce věc udati policii, aby zavedla
s nájemníkem úřadní řízení. Ale policie, spatřivší je
v košilích, byla pevného přesvědčení, že se manželé
minuli s rozumem, že totiž sešíleli následkem po-
sledních veder a sebrala je. Každý z manželů zatčen
byl na jiné straně města a setkání jejich událo se
až teprve v úřadovně. Zde však domovník, místo aby
věc klidně vyličoval, spustil na plné kolo a vynadal
strážníkům i komisařům, v čemž mu následovala
věrná jeho polovice opět velmi vydatně. Následkem
toho byli oba ponecháni přes svůj protest ve vazbě
až do bílého dne, kdy v průvodu stráže bezpečnosti
dopraveni byli domů a tam teprve po náležitém vy-
jasnění ponecháni na další svobodě. Ovšem že zod-
povědnost z přestupku urážky stráže se sebe ne-
smyli a že se tudíž před příslušným soudem setkají
dodatečně i s — — nájemníkem, jenž byl příčinou
jejich osudné afřéry a jenž také již dostal obsílku,
aby se pro rušení nočního klidu před soudce do-
stavil.
11
article
= Trojnásobná vražda spáchána byla minulé
neděle v ruskopolské Lodži. Jevištěm činu byl byt
místního lékaře dra. Benjamina Marguliesa. Dva dny
před tím navštívil lékaře jeho dobrý přítel Mikuláš
Grünberg, kupec z Varšavy, jenž míval v obyčeji
nositi při sobě větší obnosy. Grünberg setrval u
dra. Marguliesa přes noc a spal v saloně na divaně,
kdežto lékař spal ve své ložnici. V předsíni a v ku-
chyni spala služka Kateřina Szczesniakova, její bratr
a dvě děti. O páté hodině ranní bylo zaklepáno na
dveře. Jedva že služka otevřela, pocítila ránu, již
zasadil jí sekerou neznámý člověk, objevivší se ve
dveřích. Služka klesla na zem s rozpoltěnou lebkou
mrtva. Zatím však probudil se její bratr a vyskočil
z postele. Ale ještě ani nestál na nohou, když byl
rovněž prudce udeřen, tak že upadl bez vlády na
zem. Rána zasazena mu byla takovou prudkostí,
že za nedlouho zahynul. Povstalým šumotem pro-
buzen byl kupec Grünberg a vstoupil do předsíně.
Sotva že však učinil několik kročejů, zasadil vrah
také jemu smrtelnou ránu sekyrou do hlavy, tak že
kupec pozbyl vědomí. Na to vplížil se vrah do sa-
lonu, zmocnil se zde kupcovy peněženky, jeho zla-
tých hodinek a prstenů, načež prchl. Dr. Margulies,
jehož ložnice umístěna jest poněkud v odlehlejší
vzdálenosti od salonu, neměl o tom, co se přihodilo,
ani nejmenšího zdání. Teprve k 9. hodině z rána,
když jej navštívil kollega dr. Lichticki, viděl před
sebou tři mrtvoly domácích lidí. Děti, jež se vté
Benjamin Marguliesa
Grünberg
Szczesniakův
doktor
Margulies
Lichtický
Lodž
Varšava
Grünberg
12
article
Beryllon nahnul se prudce za ním, aby ho znovu
zachyti
Rozmach jeho byl ale příliš prudký, agent pozbyl
rovnováhy a spadl do moře.
Pád do vody byl tak prudký, že vlna vzedmuvši se,
přelila se až přes palubu, ale to vše ještě nestačilo, aby
loď se překotila
Rochemond zuřil
»Tisíc hromů! Jaké to neštěstí!«
Ruky Morelovy ale Rochemond, ač sám zalit vlna-
mi, přece nepustil.
Vězeň, maje nyní nohy uvolněny, držel hlavu nad
S vlasy, k čelu vodou přilepenými, z očima vystu-
pujícíma z důlků a s ústy jektajícími René de Riverolle
skýtal pohled strašlivý.
Oba mužové pohledli na sebe v okamžiku jen tak,
jakoby se byl blesk mihl.
Rochemond v zápasu svém byl ztratil modré brejle.
René de Riverolles pocítil dojem rychlý a neur-
čitý, jakoby tvář tuto byl už někde viděl.
Rukou volnou zachytil se zábradlí, držel se ho
křečovitě a opřev se nohama o bok lodi, pokusil se nad-
zvednouti se.
Ale Rochemond, rozehnav se hlavou svou proti
němu a udeřiv ho jí do obličeje, omráčil ho tím na-
dobro . .
Morel pozbyl vědomí a sklesl nazpět.
Agent policejní, jenž ho nebyl i nyní pustil, vy-
křikl radostně
»Konečně — jest náš!«
Rochemond
Morelův
Riverolle
Riverolles
Morel
14
article
Beryllon nemohl zaplašiti myšlenky na to, že za
nedlouho snad již spočívati bude na dně moře a čím
podstatnější byly tyto obavy jeho, tím větší byla jeho
odvaha osobní.
Na Renéa de Riverolles pohled na vlajku francouz-
skou, třepetající se se stožárů »Tridentu« a volání »Vive
la France«, kteréž byl slyšel dříve již za přehlídky vá-
lečných lodí ruských, jíž se byl i francouzský křižák zú-
častnil, nezůstaly bez dojmu.
Před očima jeho vyvstával obraz matky a sestry
jeho.
I připadalo mu, jakoby slyšel ozývati se ozvěnou
jakous dalekou slovo: »Vlast . . .«
Nepozorovatelně skorem malá loď ustávala v běhu
svém i ociťovala se nyní přímo vůči křižáku francouz-
skému, nejsouc od něho vzdálena více nežli 800 metrů.
V okamžiku tom Rochemond nechal kormidla.
Beryllon, jenž ho s očí nepouštěl, zachvácen byl
v okamžiku tom takým rozčilením, že povstal.
»Lodník« obrátil se k oběma mužům, jsa napořád
velice klidným.
Vykročil pak jediným krokem k Renéovi a Beryl-
lonovi a stanuv jen na několik vteřin, aby dechu popadl,
vrhl se na ráz na Morela.
Tento, sedě na lodi, obrácen zády k zábradlí, nebyl
se té chvíle ani z daleka nadál nějakého útoku.
Rochemond pravou rukou uchvátil mladého muže
za hrdlo.
Levou rukou agent chytil pravou ruku Renéovu,
aby mladík nemohl se brániti.
Zaprodání nepříteli.
Riverolles
Beryllon
Morel
Creative le Franca