1
masthead
V Praze, v sobotu dne 13. srpna.
Praha
2
masthead
K číslu 223.
Číslo v Praze za 2
a na venkově za 3h
Praha
3
article
Na »Národní Listy-
ranní a odpolední
předplácí se
v P:zze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Paštou
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou
Pašta
6
article
Ruská loďstva se spojila.
Ruská loďstva se spojila.
Z Petrohradu, 13. srpna. Telegramyz
Čifu potvrzují zprávu, že všechny ruské
válečné lodi portarturské po ná-
mlořní bitvě s admirálem Togem
japonskou blokádu prolomily a
plnou parou vladivostockému lod-
stvu v ústrety odpluly. Obě tato
loďstva, vladivostocké a portarturské
se již spojila a budou nyní zahá-
jeny velké operace proti Japon-
sku a jeho loďstvu. Zdejší časopisy
přikládají vyplutí loďstva z přístavu portartur-
ského velikou důležitost.
Před rozhodnou bitvou.
Z Petrohradu, 12. srpna. Japonci postu-
pují, jak jen terén a rozmočené cesty dovolují,
také proti levému ruskému křídlu. Rusové obsa
diliopět Japonci opuštěné posice na jihu.
Všechny branné síly japonské za-
blájily už postup směrem k Lja
o jia mu.
Z Londýna, 13. srpna. Dopisovatel »Daily
Mai!«, nacházející se v táboře generála Kuro-
kia, sděluje, že Rusové zaujímají postavení na
čáře mezi Ančančanem a Hajčenem a že se
koncentrují u Ljaojanu a Anpinu. Zároveň hlí-
dají bedlivě ruskou trať, do Mukdenu vedoucí.
S nepřátelským předvojem jsou v nejbližšíeh
stycích.
Japonské ztráty v námořní bitvě.
Z Londýna, 12. srpna. (C.„B.) »Reuterova
kancelář« oznamuje z Tokia: Ztráty Japoneů
Japonec
Rus
Kura
Petrohrad
Togo
Londýn
Daily Mai
Reuterův
KIA
7
article
v námořní bitvě dne 10. t. m. obnášely 170
mužu.
Z bojů o Port Artur.
—ch. Z Londýna, 12. srpna. Kapitán ru-
ského torpédoborce »Rešitelný«, jenž po výpadu
ruského loďstva portarturského přístavu do Čifu
unikl, přinesl také zprávu o nových bojích na
pozemní straně Port Arturu. Japonci zahájili v
pondělí s udatností a odvahou, jež životy po-
hrdá, všeobecný útok na ruskou hlavní obran-
nou čáru. Strhl se krutý zápas mezi blízkými
vojsky a bodáky způsobily při tom hrozné
krveprolití.
Ačkoli generál Stessel řady bojujících Rusů
neúnavně objížděl a vojáky k neústupnému od-
poru povzbuzoval, nebyli přece Rusové s to zu-
řivému útoku Japonců, kteří značnou přesilu
měli, trvale odolati, nýbrž byli posléz nuceni
ustoupiti a Takušanský vrch zůsta
v moci Japonců. Avšak v úterý ráno uči-
nili Rusové zoufalý pokus, aby ztracené důležité
posice této zase nazpět dobyli. Tento útok
Japonce naprosto překvapril.
Válečné lodi ruské, jež tou dobou ještěv
přístavu na kotvách stály, útok vojska vydatnou
palbou podporovaly. Japonci nebyli s to
tomuto kombinovanému útoku
odolati a ustoupili z posice den
před tím vítězně dobyté. Kapitán
soudí, že má japonská oblehací armáda příliš
málo dalekonosných děl bouracích.
Artur
Japonec
Stessel
Rus
Londýn
Čif
8
article
Nebezpečí roste.
Nebezpečí roste.
Z Nového Yorku, 13. srpna. Vláda je zne
pokojena zabráním torpedoborce »Rešitelného«
Japonci. Jsou obavy, že Čina bude str-
žena do války jako spojenec Ja-
ponska, kdyby Rusko ji chtělo činiti zodpo-
Japonec
Nový York
Rusko
9
article
LSIY.
LSIY.
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
10
article
vědnou za násilí Japonců. Jsou obavy, že dojde
k vážným mezinárodním komplikacím, protože
zabránímlodi byla neutralita
hrubě porušena.
Japonec
11
article
Neutralita Číny.
Čína
12
article
Z Washingtonu, 12. srpna. (C.-B.) Úřad-
níci státního departementu obávají se, že útok
na ruského torpédoborce »Rešitelného« jest
porušením neutrality se strany Číny,
čímž by mohla býti Čína zapletena do
války jako spojenec Japonska.
Spojené státy učiní nepochybně vše možné, aby
sjednaly s jinými mocnostmi nápravu, jíž by
byla v plném dosahu dodržena smlouva, a by
byly válečné operace omezeny na
Mandžursko a Koreu.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně.)
Washington
Čína
Japonsko
spojený stát
Korea
13
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Potvrzený zemský zákon.
Z Vídně, 13. srpna. Císař potvrdil zákon,
usnesený sněmem markrabství moravského v pří-
čině pokračování a ukončení regu-
lace řeky Bečvy.
Narození ruského následníka.
Z Petrohradu, 13. srpna. Zpřáva o naro-
zení následníka trůnu vzbudila všude velký jásot.
Ulicemi proudí zástupy lidu a radostně si ozna-
mují tuto zprávu. Cesarevič, jenž se narodil
včera o půl 1. hod. odpolední, bude pokřtěn
jménem Alexěj. V Petěrhofu konají se přípravy
k rozsáhlým nebývalým slavnostem.
Z Berlína, 13. srpna. »Berliner Tagblatt«
sděluje z Petrohradu: »Jméno Alexěj dostane
nově narozený princ na výslovné přání carovo;
car je totiž velkým ctitelem cara Alexěje Mi-
chajloviče, jenž byl druhým z rodu Romanova.
Cesarevič
Vídeň
Bečva
Petrohrad
Berlín
Romanův
15
article
O mladé slečně.
O mladé slečně.
Všichni mluvili o Zdeňčině svátku — jenom
Zdeňka, ta mlčela, a když Vláda počítal za kolik
dní to bude, mrkla a usmála se.
„Zdeňko — to jsi ráda! To se těšíš, vid?“
povídá Vláda.
„Já? Na co?“ A věděla zatím dobře —
ó však my Zdeňku dobře známe — takhle hloupě
se nikdy nedívá! A prsty jí hrály!
„No — na svůj svátek.“ — „Hm — to
je mi jedno.“ — Ale Vláda myslil, že jí to ne
může být jedno, protože dostane něco vázaného
No, ne?
„Ph, ph, ph! Kloučku! Ph — jsem já ně-
jaké malé dítě?“ A už svolávala celou rodinu,
kde kdo. „Koukejte — on si myslí, že já se
ještě těším na svátek — snad taky jako on,
abych se ptala „Mamíí — za kolik dní to bu
déé?“ (A opičila se po něm.) A za chvíli zase
„A mamíí — ukaž mi to na prstech!“ — jó jo.
kloučku, z toho jsem už dávno a dávno vy
rostlal
„Vládičku, velcí už nemají takové radost
jako malí,“ řekla služka a Zdeňka se tak podí
vala na Vládu! Div že si boky nepodepřela.
„A Zdeňka není velká — tuhle šla po ulie
a pořád si popotahovala punčochu — a jeden
pán se zastavil a smál se — strýček to povída
„To není pravda!“ vykřikla Zdeňka a v ob
ličeji zahořela. „Strýček neviděl nic — já si
sla punčochu vytáhnout do domu! A mně vůbec
žádná punčocha nepadala, víš!“
„A tuhle,“ řekla maminka a smála se —
„tuhle běhala po pokoji v košili a bosa a z pro-
tějšího domu je sem vidět jako do zrcadla.“
Vy jste se všichni na mne navedli, že mne
budete snižovat — i ten kluk tady — capart
takový,“ řekla Zdeňka a div že neplakala.
Všechno se to smálo, jenom Zdeňka ne. Ta
taky!
Zdeňčin
Zdeňka
Strýček
16
article
si myslila: „Já vám ukážu, jestli jsem už vy
rostla z dětských let! A s tou košilí — no, já
si dám teď pozor, abych ještě přeběhla pokoj
v košili! A punčochu radši nechám spadnout.
než abych si na koleno sáhla. Pak se i takové
vyžle o mne otře!“
Několik dní před svátkem přinesl tatínek
bnědý balíček — a rovnou s ním do pokoje.
Vláda hned: „Tatí — co je to?“ — „Hádače.
Byl bys brzo starý!“ povídá tatínek a Zdeňka
se jen usmála. Tedy šel Vláda na Zdeňku, ale
Zdeňka jenom řekla: „I mlč!“ A něco jí v očích
hrálo — a šup — už byla v kuchyni.
„Běto — viděla jste? Tatínek něco nesl,“
šeptala v kuchyni. — „Já vím“ zaburácela Běta.
„Nové bačkory.“ — „Jo! Bačkory!“ — „N
tak se jděte podívat!“ — „Já se nepotřebuju
dívat!“
Dvéře bouchly, až se okna zatřásla. A rovnou
do tatínkova pokoje. Tam stály — ty nové ba-
čkory. Zdeňka jimi šmikla — letěly až pod poste
a pak je tahala hůlkou, až se udýchafa.
Už byl den před svátkem. Zdeňka měla jít
na návštěvu, a měla to uděláno na dvě hodiny.
Ale dvě už byly dávno pryč — a Zdeňka pořád
seděla u Běty v kuchyni, a jak někdo zazvonil.
vyskočila a řekla: „Jen zůstaň, já otevřu.“ Když
už bylo 1/23. sebrala se a k mamince.
„Mami — čím to, že tati tak dlouho nejde?“
„I nečekej a jdi.“ — „Já nečekám — ale
přece nepůjdu z domova, než tatínek přijde.“ —
„Však nepůjdeš poprvé! Najednou! Jen jdi —
tatínek má nějakou cestu.“ — „Tak?“ řekla
Zdeňka — očička poskočila — Zdeňka takya
pokojně šla.
Ale když přišla! Oči měla široké — roz-
hledla se na všechny strany — a zas už byla
v kuchyni.
„Bětko, venku — to je hezky.“ — „Je.“ —
Ticho, a Bětka žehlí dál.
„E — — Bětko — — nevíš — tatínek
nesl něco, když šel domů.“ — „Ale kde pak!“
— „Ale Bětko — já nevím, jaká ty jsi za
pomnětlivá! No, vzpomeň si přece!“ — „No.
ne, když řeknu.
Zdeňka
Běta
Bačkora
Bětka
17
article
Zdeňka hlavu sklopila a šla do pokoje.
Vláda byl s Bětkou sám v kuchyni a nikdo jiný
dema. A protože se Vláda sám v kuchyni bál,
šel do pokoje, když si šla Bětka pro dřevěné
No, v pokoji — to byl pořádek! No, ty klo-
bouky — krabice — všechno ze skříně na hro-
madě, a Zdeňka v tom všechna zahrabaná. A jak
vrzly dvéře — vylítla a jen jen hořela. To asi,
jak se shýbala.
„Co hledáš?“ ptá se Vláda. — „Svoje
háčkování — a co ty se vlastně ptáš? Kluku
smělý.“ — „Háčkování? Vždyť je tamhle něco
na stole.o
Zdeňka ani muk, jen cucala prst a krabice a
klobouky už házela zpátky. A pak si sedla,
háčkovala, ale každou chvíli hodila po Vládovi
okem a myslila si: „Beztoho to kluk vybrebent
— jako o té punčoše.
„Vládo, jdi do kuchyně! No, nekoukej tak
— ať už jsi venku — pleteš mne a já to všecko
zmatu.“ — Jo, do kuchyně, když se Běta ještě
nevrátila. „Vždyť já se ani nehýbám,“ řekl —
a tak byl maliličký na své židli, chudáček. —
„A tady je zatracené háčkování,“ vykřikla a ho-
dila tím na stůl. — „A ty jsi protiva! Protiva
protivný!“ A sebrala košíček — odešla, ani ne-
řekla kam, a jak přišla, rovnou do postele.
To bylo divné ráno. Rozednít se nějak ne-
chtělo — peřiny, ty všechny pálily — a tak se
provalovala po polštářích a celá postel byla
protivná.
Při snídani nemluvila, jenom žbluňkala
z koflíku a dívala se po očku na tatínka. Jindy
po snídani je první od stolu, až se tatínek zlo-
bívá. Ale dnes zůstala sedět a pořád koukala na
všechny strany.
„No, povinnost volá,“ povídá tatíneka
„Tati — dneska je můj svátek,“ zašeptala
Zdeňka. — „A pravda — svátek. No — to
lehce odbudeme — tobě je to beztoho jedno —
vždyť už nejsi žádné malé dítě.“ — A všichni
přáli — ale Zdeňka se nesmála jako se smál
Vláda na svůj svátek, jen se po tatínkovi dívala.
Zdeňka
Bětka
Běta
Protiva