ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 b519dba0-71f1-11dc-942c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 14 celkem · entity: place 23, person 22, org 3
1 masthead
V Praze, v úterý dne 2. srpna.
Praha
2 masthead
K číslu 212. a na venkově za 3h
3 masthead
Číslo v Praze za 2h
Praha
4 article
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
Praha
5 article Válka.
Válka. O cílech japonské armády. Z Petrohradu, 2. srpna. Generál Drago- mirov píše ve vojenském odborném listě: »Kuroki ohrožuje ruskou armádu s boků, Oku stojí proti ní čelem. Dosavadní klid Ja- ponců je tím vysvětlitelný, že úkolem jejich jest chrániti oblehatele Port Arturu. Kuroki ma- névruje skoro stále na témže místě: dnes krok v před, zejtra dva nazpět. Pokud se týká po- stupu části armády Nodzuovy na východ, jest příčinou toho obsazení Dašičaa Japonci, čímž zajištěna výhodnější a kratší cesta pro dopravu přes Inkou. Cíle Japonců nemohou směřovati dále než k Liaojanu a Port Arturu; pro jednu válečnou výpravu jest to dosti, snad ještě více než dosti. Jen konečný úspěch Japonců na Liaotanu mohl by býti podkladem nového ta- žení a to jen tehda, kdyby uzavřeli spolek s Čínou. Neboť jen Čína mohla by dostatečně zaopatřovati japo nské koňstvo a rozmnožiti do- pravní prostředky, když nepočítáme ani na roz- množení vojska japonského Číňany.« K obsazení Inkou Japonci. Z Petrohradu, 2. srpna. Dopisovatel časo pisu »Rus« sděluje o uvítání Japonců angli- ckými obyvateli v Inkou a praví, že to byli jen angličtí hostinští a holiči, kteří se uvítání tohoto súčastnili. Na všechen způsob že se jedná však o beztaktní afféru, kteráž by, až Rusové obsadí opětně Inkou, mohla způsobiti anglo-ruské ne- pokoje. Afféra »Arabie« před kořistním soudem. Z Petrohradu, 1. srpna. Kapitán »Ara bie vypovídal před námořním soudem ve Vladivo- stoku v ten rozum, že hned, jakmíle seznal ob- sah nákladu, podal ohražení proti němu a sou- časně zaslal zprávu do Hamburku, odkud také bylo protestováno. Ale Američané oproti tomu ujišťovali, že parníku nehrozí na východním pobřeží japonském zcela žádné nebezpečí.
Drago Artur Japonec Číňan Rus Inka Američan Petrohrad Čína Rus Inka Arabia Hamburk
6 article Dráha kolem Bajkalského jezera.
Dráha kolem Bajkalského jezera. Z Petrohradu, 2. srpna. Zelezniční ministr kníže Chilkov odebeře se v několika dnech opětně k jezeru Bajkalskému, aby přítomen byl posledním pracím na okružní dráze kolem je- zera. Veškeré tunely jsou již prokopány a ko- lejnice z větší části položeny. Koncem září, tedy v době, kdy jezero bajkalské se stává bouřlivým a pro dopravu lodní nebezpečným, bude trat tato, vyžadující si ohromné práce a nákladu, odevzdána veřejnému užívání. Ruští zranění a jejich doprava. Z Moskvy, 2. srpna. Včera přibyl sem vlak s raněnými, mezi nimiž byli důsto jníe Babčenko, Smirnov, Sakarov a Smernov. Po- slední byl tak těžce zraněn, že musil býti pře- nesen v nosítkách do nemocnice. Obyvatelstvo jeví s nimi velikou účast.
Chilkov Smirnov Sakarov Smernov Petrohrad Moskva
7 article Syn hr. Lva Tolstého na bojiště.
Syn hr. Lva Tolstého na bojiště. Z Petrohradu, 2. srpna. Jako nepřímý ná sledek brožury hr. Tolstého a na doklad opáč ného smýšlení odebral se nejmladší syn hrab Tolstého na bojiště jako dobro volník. Ruští zajatci v Japonsku. Z Petrohradu, 2. srpna. Jak se oznamuje. smějí nyní zajatci ruští v Japonsku dopisovati si se svými příbuznými v Rusku, ale listy je- jich nesmějí býti psány v ruském jazyku, nýbrž buď ve francouzském nebo anglickém (?). Ve- škeré dopisy podrobeny jsou censuře velice přísné, jež každé místo nesrozumitelné začerní. Ruští prostí vojínové, dávají si listy, zasílané domů, překládati. Obyčejně jim tuto službu konají důstojníci ruští, z nichž značná většina jest francouzského jazyka mocna. Velkokníže Cyrill. — »Divoký Linevič.« Z Paříže, 1. srpna. Velkokníže Cyrill, který pomýšli na manželský sňatek teprve po skon- čení války, přijede v nejbližších dnech z Ko- burku do Petrohradu. Odebere se do Vladivo- stoku a nabídne své služby Skrydlovu. Vladi- vostocká divise »Divokého Lineviče« — tak ho
Tolstý Cyrill Petrohrad Japonsko Rusko Paříž ko Vladivo Vlad
8 article
Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
9 article
nazval Kuropatkin — dostane co nejdříve velkou posilu z oddělení, stojícího nyní u Liaojanu. Myslí se, že v srpnu podnikne Linevič na Ko- reji závažné akce. Z ruského vojska. Z Petrohradu, 1. srpna. Dle zpráv, z Liao janu došlých, vře to v ruském vojsku nezkroti- telnou bojechtivostí proti Japoncům. Vojáci ne- chtějí již dále ustupovat, čemuž nejsou zvyklí. Nevěří, že mohou býti někým poraženi. »Kdy už konečně půjdeme na Japonce ?« Takové hlasy slyší důstojníci každou chvíli. Nic nepo- máhá vysvětlování, že Japonci jsou daleko po- četnější, nic nepomáhá poučování o spletitosti taktického postupu. Jich vlastenecké city a vo- jenská ctižádost již dychtí po činech. Ruský voják jest nynějším stavem na bojišti do duše roztrpčen.
Kuropatkin Japonec ko Petrohrad Liaojan
10 article
Jak píše japonský důstojník o ru- ském vojáku. Japonský jeden důstojník napsal do časo- pisu »Šiši«, vycházejícího v Tokiu, článek, z něhož je patrno, jak Japonci uznávají osobní statečnost ruského vojína. Pařížská »Patrie« při- náší z uvedeného, článku důstojníkova tento stručný výtah: »Během nynější války naučil jsem se hledět na ruského vojína docela jinak než před ní. Ruský voják co do srdnatosti ne- stojí nijak za Japoncem. Stačí, vzpomenu-li si jen na bitvu u Tjurenču, kde Rusové vydrželi dvojí náraz, pokaždé kombinovaný s dvou stran. Přes hroznou palbu děl, přes mrtvoly padlých soudruhů hnali se proti útočícímu našemu voj- sku s bajonetem v rukou, zhrdajíce tak svými životy. Působili dojmem starodávných reků. Rusko je nepřítelem respekt vzbuzujícím a na to nezapomínejme! Viděl jsem také, jak raněný důstojník byl odváděn do zajetí. Dojemný byl pohled na jeho sluhu, jak se naň vrhl, nechtěje ho opustit. Šel s ním také do zajetí. U nás by se však něco podobného nemohlo státi. Nebot naš vojín ví, že vysoko nad láskou k předsta- venému stojí láska k vlasti, která mu velí, aby stál k její obraně, když ho potřebuje«. (Ostatní zprávy viz na 3. straně).
Šich Japonec Tokio Rusová Rusko Patria Tjurenč
11 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Tajemství. Napsal Petr Fink.
Fink
12 article
Slabé podvečerní příšeří uléhalo tiše na kraj, snoubící se s posledním, opozděným pruhem dohasinajících červánků. V celodenním vedru podřimující příroda okřávala zvolna v příjemném chladu, vydávajíc nezvykle mdlou, trochu nasládlou vůni, jež ptoužila se líně nízkým., jako skrčenými keř k hustě obrostlým, zvadlým trávníkům, zachy- cujíe se dále v korunách mírně ševelících stromů. aby konečně ztratila se kdesi pod zadumaným obzorem. Bylo pojednou tak neskonale hezky v osvě- žující té lázni chladnoucího vzduchu i země. Na zápraží četných, dosti pravidelně stule ných chaloupek i pod kvetoucí lipou uprostřed větší podbrdské dědinky rozproudil se čilý ruch a šum. Rovněž starý Roškota, vyhuliv na cestu několik mohutných bafů, vyšoural se kamsi za humna, nejspíše, aby dle zvyku prozkoumal „zejtřejší časy“ Znal jsem také tak „na skok“ živou tu „meteorologickou stanici“ oné pohorské vesnice. Veliký, poněkud nahrbený člověk, s hube- ným, dobráckým obličejem, pomalou chůzí, pří- jemné, nestrojené řeči, plný ochoty vždy a ke každému. Zajímavý ten staroch, jehož primitivní před- povědi příroda až ku podivu často pečetila a jenž sám o sobě s patrnou samolibostí říkal, že „oči jeho nikdy zbůhdarma k obloze na procházku nechodí“ — požíval v celém okolí neobyčejné důvěry a vážnosti.
Roškot
13 article
Ba, za jistých okolností, na příklad o sen - seči, v době žní nebo za proměnlivého počasí, stával se muž ten spoluobčanům svým osobou přímo nenahraditelnou. Kd kdo, věřil mu jako evangeliu, bez jeho „pranostiky“ nikdo ne- odvážil se dáti rány na louce ni v poli. „Jářku, Roškoto, jak bude s neděle? Rádi bychom na druhý týden dali se do toho.“ — „Co soudíte, kmotře, jaké budou letošní žně?“ — Tak a podobně křižován byl každé chvíle vesnický tento prorok, jehož zkušené před- povědi a rozklady zrodily mezi lidem lichotivé pořekadlo, „tak pánubohu nahlížeti do karet“ že doved jen on — starý Roškota. Tu a tam ovšem stalo se také, že „prano- stika“ jehe střetla se silně s pravdou, to však mu na reputaci ani dost málo neublížilo, spíše považováno to za velikou událost, plnící celou dědinu nezměrnou starostí. „Pánbůh s námi a zlé pryč! Starý Roškota tentokráte „neuhod'“1 Jen aby z toho nebyly kroupy nebo náhlá potopa,“ soudívalo se vše- obecně. Škoda, že v příčině svého umění staroch tak málo byl vždy sdílným. „Měl byste tomu, kmotře, dokud ještě čas někoho přece přiučit,“ dotírali naň co chvíli sou- sedé. „Jsme tu, bohužel, dnes a zejtra kdes — věčná škoda byla by vzíti krásné to „umění“ někdy s sebou do hrobu.“ — Roškota při narážkách toho druhu mlěky buď fajíčil aneb nanejvýš protřásal se smíchem „To by tak — tento! Vlastní vinou konku- renci! Ani bychom se tu, myslím, dva na „to. neuživili! Toť, holenkové, tajemství, jehož, do kud poněkud jen zdráv a silen budu, nesvěřím nikomu !“ —
Roškota Roškot
14 article
Pozoruje však, jak trpce zklamání toto na každého působilo, vyjel v zápětí ihned nějakou tou útěchou: „Nu — uvidíme, uvidíme! Myslim, že „to tam s sebou také jen tak nevezmu! Až uhlí- dár svůj čas —“ více však nikdy neřekl, na- opak býval rád, že nit podobného rozhovoru tak záhy přestřihl. Měl opravdu pevnou vůli, podržeti prorocké žezlo co nejdéle pro sebe. Také zdraví jeho zdálo se býti takřka skálo- pevným, až na ty nohy, nohy, jež nechtěly mu poslední dobou valně již sloužiti. Jinak závratný let času prchal stále vedle něho, jakoby ho tu vůbec nebylo. Co však nejvíce zdá se býti oddáleným, se- dívá člověku obyčejně v samotném již týle. Jednoho zimního rána klátil sebou po zvyku stařec pomocí nezbytné berličky z kostela ke své, opodál stojící chatce. Chůze toho dne byla opravdu dosti proble- matickou, jelikož jemný sněhový poprašek po- zakryl přes noc spoustu nebezpečného náledí. Roškota nechtěl a nebyl by se dal vésti an' za živý svět. Toť také! Jako nějaký snad prastarý jiže silně neduživý chlap! Tak daleke to dosud přece ještě s ním nedošlo. Ce by to bylo, aby — když vždycky, nedošel i tentokráte domů sám. Ale běda — nedošel! Pojednou sklouz) na zvláště choulostivém místě a již ležel, chuděra, na zkostnatělé zemi. Byl v úplném bezvědomí s neprobrai se již z mrákot ani v útulné své světničce, tak že ne- šťastné to tajemství — chtěj nechtěj — přece jen odešlo s majitelem svým do hrobu.
Roškot