ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 b510b3e0-71f1-11dc-afc0-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 16 celkem · entity: place 18, person 24, org 2, work 1
1 masthead
V Praze, v sobotu dne 30. července.
Praha
2 masthead
K číslu 209.
3 article
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách
Praha
4 article NAl
NAl na měsíc 2 K 30h Poštou na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
Nal
5 article Zavraždění ministra Plehva.
Zavraždění ministra Plehva. Z Paříže, 30. července. Dle zpráv, sem z Petrohradu došlých, byly v posledním měsíci vykonány čtyři attentáty na život mi- nistra Plehva. Tři nezdařené attentáty byly petrohradskou policií úplně utajeny. Z Londýna, 30. července. Ujišťuje se, že včerejší attentát jest pokračováním nezdařeného attentátu, který byl spáchán před několika mě- síci v hotelu »Du Nord«, při kterém dva útoč- níci sami zahynuli. Z Petrohradu, 30. července. Útočník byí včera dopraven do nemocnice Alexandrovy. Operace na něm vykonaná zdařila se tak, že život jeho jest mimo nebezpečí. Byv podroben výslechu, tvrdošíjně mlčel. Měl dva spolupa- chatele, Leglova a Nuveševa. Z Petrohradu, 30. července. Choť a děti Plehvovy včera přibyly z letního pobytu do hlavního města. Z Londýna, 29. července. Zavraždění mi- nistra Plehva vyvolalo zde sice značný dojem, ale pražádných sympatií se zavražděným. Naopak zdá se, že anglické listy považují tuto afféru za jakési zadostiučinění. Úvodní články včerejších ranních listů jsou aspoň psány tímto tonem, ač samotná vražda způsobem co nejrozhodnějším se odsuzuje. Z Petrohradu, 29. července. Byl zde zatčen jistý muž, jenž dal se dopraviti loďkařem až do středu Něvy, do blízkosti obrněnce »Sláva« a zde hodil do řeky plechovou krabici, když lodař žádal na něm vysvětlení, nabízel mu muž za mlčení značnou odměnu. Když přistál ke břehu, odevzdal jej loďař policii. Zatčený zdrá- hal se udati své jméno. Při prohlídce jeho na- lezeno několik dynamitových patron. Z Londýna, 29. července. »Daily Telegr.« tvrdí, že v Helsingsforsu tamější policie věděla již před čtyřmi dny, že spiknutí proti Plehvovi se chystá. Sídlem spiklenců jest Petrohrad, a tvrdí se v kruzích anarchistů, že attentát tento není ojedinělým. Největší účasť na něm maj
Plehv Nord Alexandrov Plehvův Paříž Petrohrad Londýn Něva Daily Telegr
6 article Finové.
Finové. Pohřeb Plehvův bude v neděli Car a velkoknížata se ho zúčastní Papež zaslal velmi srdečný soustrastny telegram carovi.
Fina Papež
7 title
Málka.
Málek
8 article Japonský rádce pro Koreu.
Japonský rádce pro Koreu. Z Berlína, 30. července. Z Tokia sdělují »Local Anzeigru«: Japonská vláda navrhla opětně vládě korejské, že vyšle do Seulu ja- ponského rádce. Navrhla některé osobnosti, ale císař korejský žádá, aby úřad ten převzal mar kýz Ito, bude-li s tím srozuměn. Obléhání a všeobecný útok na
Korea Berlín Tokio Seul Vocal Anzeigra
9 article Port Artur.
Port Artur. Z Londýna, 29. července. (C.-B.) »Reute- rova kancelář« oznamuje z Čifu ze včerejška Včera sem přibyla z Port Arturu džonka se 30 příslušníky různých států, kteří ve čtvrtek město opustili. Sdělují, že v úterý, ve středu a ve čtvrtek na východě a severovýchodě, jak na zemi, tak na moři, došlo k tuhému boji, takže se možno domnívati, že došlo ke všeobecnému útoku na Port Artur. Všíchni tvrdí, že čtvrteční bombardování města bylo nejprudčí ze všech, jež až dosud se udála, z ruských pevností nebylo nikterak zdatně odpovídáno. Maršál O j a ma
Artur Londýn Reut východ Port Artur
10 article
Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3h Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
Praha
11 article
se svým štábem opustil v úterý Dálný, aby osobně řídil obléhání. K obsazení Inkou Japonci. Z Petrohradu, 29. července. (C.-B.) »Ruská telegr. agentura« oznamuje dnes z Mukdenu: Z Inkou sem přibylé osoby vypravují, že ruská posádka dne 25. t. m. o 5. hod. ranní, vzavši s sebou veškeré zásoby a železniční materiál, opustila město. Všechny cenné papíry filiálky rusko-čínské banky byly již dříve uvedeny do bezpečí. Po odchodu posádky počaly čínské od- díly pustošiti nádraží a různé soukromé budovy. 120 mužů japonské armády vtrhlo o 5. hodině odpolední do města a obsadilo všechna veřejná místa a státní budovy. Čínské úřady vyšly Ja- poncům vstříc. V Inkou zbyvší Rusové nalézají se pod ochranou francouzského konsulátu. Účastenství Kuropatkina na po- sledním boji. Z Tokia, 29. července. (C.-B). Generál Oku sděluje, že dle zprávy zajatého ruského důstojníka zúčastnil se generál Kuropatkin po- sledních bojů a že generálové Sakalo v a Kudratovič byli zraněni. Ztráty ruské činí prý 2000, japonské 1000 mužů. Japonské ztráty u Dašičan. Z Petrohradu, 29. července. Japonské ztráty v bojích u Dašičaa dne 23. a 24. t. m. obná- šejí 5000 mužů, ztráty ruské 1000 mužů. (Ostatní zprávy viz na 3. straně).
Japonec Inka Rus Kuropatkin Sakala Petrohrad Tokio
12 article Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy. Jmenování.
13 article
Z Vídně, 30. července. (C.-B.) »Wiener Zeitung« oznamuje: Ministerský předseda ja- kožto správce ministerstva vnitra jmenoval re-
Vídeň Wiener Zeitung
14 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Znovuzrozený. Historie pořád stejná! Již to jiné snad ani nebude! Říká se, „nepsat o lásce“, ale kdyby lásk nedávala tolik popudů k zbytečnému popsávání papíru! Vyjdete si večer na procházku — ne musí to třebas ani večer být — a potkáte dva zamilované lidi — jdete kousek dál a uvidíte ttéž! A než přejdete město, třebas i dost malé spatříte, máte-li ovšem oči, zjevů podobných tolik, že věru nemůžete o ničem jiném psáti. Nuže, malou historku, zachycenou za pří jemného pobytu v městečku K.! Snad nikdo nebyl dnes tal. vesel jako stař přátelé Láďa Jožka. Tak jim bylo volně, tak se dnes rozradostnili, snad proto, že nalokali se zase jednou za týden čerstvého vzduchu. Pro- cházeli se za klidného večera kaštanovým stromořadím, jež mile zaclánělo útulné chatky venkovské. Zastavili se. Z okna jednoho dívala se na postavy, tudy se ubírající, hlava dívčí. Bohyně! Očka zářila jí jaksi svátečně a celá její bytost vábila oba přátele k okénku, před nímž roz- kládal své větve široko kaštan. Dali se do hovoru. Byli to dva šíbalové. Zvláště Láďa rád škádlil dívčiny. A Jožka! Tím právě se nejraději zabýval. Ale měl při tom vždy úmysl šlechetný: zpytovati povahy. By psycholog. S velkou zálibou pozoroval tvářea svého zpytování užíval ke studiím. Jinak byl Jóža jinoch asi dvaadvacetiletý, příjemného ze- vnějšku, vlasů havraních a vždy pečlivě uhla- zených, povahy dobrácké. Nikomu nikdy ne- ublížil, ale také každému vždy i nejtrpčí pravdu řekl přímo. Byl chud, osudu přízně nepoznal. A usmálo-li se přece někdy naň štěstí, byl to věru jenom přelud, snad zásvit té mocné For- tuny, jež tak si zahrává s člověkem.. Ale přece veselí neopouštělo ho nikdy. A tak ani tento- kráte. Nenuceně bavili se s Láďou u okénka rozmarně přetřásali rozmanité maličkosti a snad
Jožko Očka Láďa
15 article
nepronesli slova, z něhož by nebyl zazníval humor. Byli v nejlepší zábavě. Jožka pojednou umlkl. Kolem něho ubíraly se dvě dívky, jedna z nich zvláště hezká. Černé vlasy sčesány měla poněkud do obličeje, tak že zakrývaly oko jeji přívětivé a přec také přísné. Kráčela s hlavou sklopenou vedle své družky lehce, jakoby an země se nedotýkala. Zrak její setkal se s Jožkovým. Jóža uctivě pozdravil svou milku. Ona poděkovala slabým hlasem. Jožka oněměl. I kouřit zapomněl. Láďa vyrušil jej z dumání. Bavili se dále než humor jim již neplynul od úst tak vesele Ba opravdu! Te rozjařenost, s níž dnes procitl byla ta tam. Zraky jejich střetly se ještě několikráte. A ačkoli měla ona hlavu skloněnu, neustále přece pálilo oko její Jožku tak, že v hovoru svén úplně ustal. Láďa mluvil sám. Pozdě večer rozloučil se oba přátelé s postavou v onom okénku a brzy i navzájem přáli si dobré noci. Jóža nemohl dnes dlouho usnouti. Nepro- hřešil se nikdy proti své lásce a dnes takové nešťastné fatum. Přemýšlel, uvažoval. Nedoved si však ze spousty myšlenek, jež mu přicházely nic kloudného vybrati. Přemítal, jak se má omluviti, znal spousty omluv a přec zase věděl, že Boža — tak totiž jmenovali jeho milku — mu neuvěři. Konečně usnul. Měl hrozný sen. Zdálo se mu, že stojí před soudem. Byi úplně nevinen, ale vše svědčilo proti němu. By obžalován z těžkého zločinu. Stál zničen, za- hanben, ač duše jeho byla čista. Téměř ani ne- promluvil. Soudili ho. Povstal obhájce : skvělou řečí ujímal se Jožky. Vše marno. Jóža odsouzen k smrti. Zapotácel se. Již viděl před sebou šibe- nici, již opouštěl vše, co mu bylo tak drahé, již loučil se s přírodou, kterou tak miloval, již, již ubíral se poslední cestou, již kat k němu při- stupoval a —
Jožko Jožkův Láďa Jožka Boža
16 article
Procitl. Bylo ráno. Byl bledý jako smrt, před níž ve snu stál. Slunce již mile hřálo —. Téhož jitra zahlédl Božu. Zdálo se mu, že se usmála na něj. Za soumraku šel k ní. Seděla před domem jako každého letního večera. Začal hovor. Boža utekla před ním dovnitř. Chvilku se honili. Konečně přece dostali se k rozhovoru. Začal všedními věcmi. Myslil, že snad přece příliš se nehněvá. „Jak jste se měla po celý den?“ otázal se opatrně. Neodpověděla a pohledla naň tak pronikavě a skoro pohrdavě, jako včera. Hovořil dále. Boža ani nepromluvila. Omlouval se — jakoby ne- slyšela. Jožka vzpomněl si na svůj sen. Stál pře soudcem. Skvěle obhajovala ho jeho vlastní řeč, však přece ho odsoudili — nevinného. Ba byl skutečně nevinen. Odsoudili ho- Jožka sotva došel domů. Viděl, že je marno vše. Prosit nechtěl. Byl příliš hrd. Jenom bolelo jej, že Boža byla tak nespravedlivá, tak ne- milosrdná. Klesl opět na lůžko. Vzpomněl si na modlitbu Páně. A když modlil se: „Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme...“ zarosily se mu oči slzami bolesti a hrozné ironie. „Jakož i my? My že odpouštíme? Jako snad ona! Bože, proč trpíš, aby lid Tě urážel? Odpustila! Co posměchu leží v tom slově. Od- soudila a zejtra — popraví. Lide, nevěř! ni- komu nevěř! Vše klame a podvádí tě, jsi lout- kou jiných, osudu a — Jožka hrozně se za- chvěl. Pojednou divoce zařval, vyskočil z lože a vyšel ven. Byla jasná, teplá noc. Nebe poseto hvězdič- kami, jež tulily se k sobě tak mile. Jožka zadíval se na ně dnes poprvé bolestně — tak opuštěn. Zakryl si tvář rukama a plakal — — Zvonili ranní klekání. Jožka odebral se teprve nyní na lože jako člověk úplně znovuzrozený. K. D.
Jožko Boža