1
masthead
V Praze, v sobotu dne 30. července.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
Praha
4
article
NAl
NAl
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Nal
5
article
Zavraždění ministra Plehva.
Zavraždění ministra Plehva.
Z Paříže, 30. července. Dle zpráv, sem
z Petrohradu došlých, byly v posledním měsíci
vykonány čtyři attentáty na život mi-
nistra Plehva. Tři nezdařené attentáty byly
petrohradskou policií úplně utajeny.
Z Londýna, 30. července. Ujišťuje se, že
včerejší attentát jest pokračováním nezdařeného
attentátu, který byl spáchán před několika mě-
síci v hotelu »Du Nord«, při kterém dva útoč-
níci sami zahynuli.
Z Petrohradu, 30. července. Útočník byí
včera dopraven do nemocnice Alexandrovy.
Operace na něm vykonaná zdařila se tak, že
život jeho jest mimo nebezpečí. Byv podroben
výslechu, tvrdošíjně mlčel. Měl dva spolupa-
chatele, Leglova a Nuveševa.
Z Petrohradu, 30. července. Choť a děti
Plehvovy včera přibyly z letního pobytu do
hlavního města.
Z Londýna, 29. července. Zavraždění mi-
nistra Plehva vyvolalo zde sice značný dojem,
ale pražádných sympatií se zavražděným. Naopak
zdá se, že anglické listy považují tuto afféru za
jakési zadostiučinění. Úvodní články včerejších
ranních listů jsou aspoň psány tímto tonem, ač
samotná vražda způsobem co nejrozhodnějším
se odsuzuje.
Z Petrohradu, 29. července. Byl zde zatčen
jistý muž, jenž dal se dopraviti loďkařem až
do středu Něvy, do blízkosti obrněnce »Sláva«
a zde hodil do řeky plechovou krabici, když
lodař žádal na něm vysvětlení, nabízel mu muž
za mlčení značnou odměnu. Když přistál ke
břehu, odevzdal jej loďař policii. Zatčený zdrá-
hal se udati své jméno. Při prohlídce jeho na-
lezeno několik dynamitových patron.
Z Londýna, 29. července. »Daily Telegr.«
tvrdí, že v Helsingsforsu tamější policie věděla
již před čtyřmi dny, že spiknutí proti Plehvovi
se chystá. Sídlem spiklenců jest Petrohrad, a
tvrdí se v kruzích anarchistů, že attentát tento
není ojedinělým. Největší účasť na něm maj
Plehv
Nord
Alexandrov
Plehvův
Paříž
Petrohrad
Londýn
Něva
Daily Telegr
6
article
Finové.
Finové.
Pohřeb Plehvův bude v neděli
Car a velkoknížata se ho zúčastní
Papež zaslal velmi srdečný soustrastny
telegram carovi.
Fina
Papež
8
article
Japonský rádce pro Koreu.
Japonský rádce pro Koreu.
Z Berlína, 30. července. Z Tokia sdělují
»Local Anzeigru«: Japonská vláda navrhla
opětně vládě korejské, že vyšle do Seulu ja-
ponského rádce. Navrhla některé osobnosti, ale
císař korejský žádá, aby úřad ten převzal mar
kýz Ito, bude-li s tím srozuměn.
Obléhání a všeobecný útok na
Korea
Berlín
Tokio
Seul
Vocal Anzeigra
9
article
Port Artur.
Port Artur.
Z Londýna, 29. července. (C.-B.) »Reute-
rova kancelář« oznamuje z Čifu ze včerejška
Včera sem přibyla z Port Arturu džonka se 30
příslušníky různých států, kteří ve čtvrtek
město opustili. Sdělují, že v úterý, ve středu a
ve čtvrtek na východě a severovýchodě, jak na
zemi, tak na moři, došlo k tuhému boji, takže
se možno domnívati, že došlo ke všeobecnému
útoku na Port Artur. Všíchni tvrdí, že
čtvrteční bombardování města
bylo nejprudčí ze všech, jež až
dosud se udála, z ruských pevností nebylo
nikterak zdatně odpovídáno. Maršál O j a ma
Artur
Londýn
Reut
východ
Port Artur
10
article
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Praha
11
article
se svým štábem opustil v úterý Dálný, aby
osobně řídil obléhání.
K obsazení Inkou Japonci.
Z Petrohradu, 29. července. (C.-B.) »Ruská
telegr. agentura« oznamuje dnes z Mukdenu:
Z Inkou sem přibylé osoby vypravují, že ruská
posádka dne 25. t. m. o 5. hod. ranní, vzavši
s sebou veškeré zásoby a železniční materiál,
opustila město. Všechny cenné papíry filiálky
rusko-čínské banky byly již dříve uvedeny do
bezpečí. Po odchodu posádky počaly čínské od-
díly pustošiti nádraží a různé soukromé budovy.
120 mužů japonské armády vtrhlo o 5. hodině
odpolední do města a obsadilo všechna veřejná
místa a státní budovy. Čínské úřady vyšly Ja-
poncům vstříc. V Inkou zbyvší Rusové nalézají
se pod ochranou francouzského konsulátu.
Účastenství Kuropatkina na po-
sledním boji.
Z Tokia, 29. července. (C.-B). Generál
Oku sděluje, že dle zprávy zajatého ruského
důstojníka zúčastnil se generál Kuropatkin po-
sledních bojů a že generálové Sakalo v a
Kudratovič byli zraněni. Ztráty ruské činí
prý 2000, japonské 1000 mužů.
Japonské ztráty u Dašičan.
Z Petrohradu, 29. července. Japonské ztráty
v bojích u Dašičaa dne 23. a 24. t. m. obná-
šejí 5000 mužů, ztráty ruské 1000 mužů.
(Ostatní zprávy viz na 3. straně).
Japonec
Inka
Rus
Kuropatkin
Sakala
Petrohrad
Tokio
12
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Jmenování.
13
article
Z Vídně, 30. července. (C.-B.) »Wiener
Zeitung« oznamuje: Ministerský předseda ja-
kožto správce ministerstva vnitra jmenoval re-
Vídeň
Wiener Zeitung
14
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Znovuzrozený.
Historie pořád stejná!
Již to jiné snad ani nebude!
Říká se, „nepsat o lásce“, ale kdyby lásk
nedávala tolik popudů k zbytečnému popsávání
papíru! Vyjdete si večer na procházku — ne
musí to třebas ani večer být — a potkáte dva
zamilované lidi — jdete kousek dál a uvidíte
ttéž! A než přejdete město, třebas i dost malé
spatříte, máte-li ovšem oči, zjevů podobných
tolik, že věru nemůžete o ničem jiném psáti.
Nuže, malou historku, zachycenou za pří
jemného pobytu v městečku K.!
Snad nikdo nebyl dnes tal. vesel jako stař
přátelé Láďa Jožka. Tak jim bylo volně, tak
se dnes rozradostnili, snad proto, že nalokali se
zase jednou za týden čerstvého vzduchu. Pro-
cházeli se za klidného večera kaštanovým
stromořadím, jež mile zaclánělo útulné chatky
venkovské.
Zastavili se. Z okna jednoho dívala se na
postavy, tudy se ubírající, hlava dívčí. Bohyně!
Očka zářila jí jaksi svátečně a celá její bytost
vábila oba přátele k okénku, před nímž roz-
kládal své větve široko kaštan.
Dali se do hovoru. Byli to dva šíbalové.
Zvláště Láďa rád škádlil dívčiny. A Jožka! Tím
právě se nejraději zabýval. Ale měl při tom
vždy úmysl šlechetný: zpytovati povahy. By
psycholog. S velkou zálibou pozoroval tvářea
svého zpytování užíval ke studiím. Jinak byl
Jóža jinoch asi dvaadvacetiletý, příjemného ze-
vnějšku, vlasů havraních a vždy pečlivě uhla-
zených, povahy dobrácké. Nikomu nikdy ne-
ublížil, ale také každému vždy i nejtrpčí pravdu
řekl přímo. Byl chud, osudu přízně nepoznal.
A usmálo-li se přece někdy naň štěstí, byl to
věru jenom přelud, snad zásvit té mocné For-
tuny, jež tak si zahrává s člověkem.. Ale přece
veselí neopouštělo ho nikdy. A tak ani tento-
kráte. Nenuceně bavili se s Láďou u okénka
rozmarně přetřásali rozmanité maličkosti a snad
Jožko
Očka
Láďa
15
article
nepronesli slova, z něhož by nebyl zazníval
humor.
Byli v nejlepší zábavě. Jožka pojednou
umlkl.
Kolem něho ubíraly se dvě dívky, jedna
z nich zvláště hezká. Černé vlasy sčesány měla
poněkud do obličeje, tak že zakrývaly oko jeji
přívětivé a přec také přísné. Kráčela s hlavou
sklopenou vedle své družky lehce, jakoby an
země se nedotýkala.
Zrak její setkal se s Jožkovým. Jóža uctivě
pozdravil svou milku. Ona poděkovala slabým
hlasem.
Jožka oněměl. I kouřit zapomněl.
Láďa vyrušil jej z dumání. Bavili se dále
než humor jim již neplynul od úst tak vesele
Ba opravdu! Te rozjařenost, s níž dnes procitl
byla ta tam.
Zraky jejich střetly se ještě několikráte.
A ačkoli měla ona hlavu skloněnu, neustále
přece pálilo oko její Jožku tak, že v hovoru svén
úplně ustal.
Láďa mluvil sám. Pozdě večer rozloučil
se oba přátelé s postavou v onom okénku a brzy
i navzájem přáli si dobré noci.
Jóža nemohl dnes dlouho usnouti. Nepro-
hřešil se nikdy proti své lásce a dnes takové
nešťastné fatum. Přemýšlel, uvažoval. Nedoved
si však ze spousty myšlenek, jež mu přicházely
nic kloudného vybrati. Přemítal, jak se má
omluviti, znal spousty omluv a přec zase věděl,
že Boža — tak totiž jmenovali jeho milku —
mu neuvěři.
Konečně usnul. Měl hrozný sen.
Zdálo se mu, že stojí před soudem. Byi
úplně nevinen, ale vše svědčilo proti němu. By
obžalován z těžkého zločinu. Stál zničen, za-
hanben, ač duše jeho byla čista. Téměř ani ne-
promluvil. Soudili ho. Povstal obhájce : skvělou
řečí ujímal se Jožky. Vše marno. Jóža odsouzen
k smrti. Zapotácel se. Již viděl před sebou šibe-
nici, již opouštěl vše, co mu bylo tak drahé, již
loučil se s přírodou, kterou tak miloval, již, již
ubíral se poslední cestou, již kat k němu při-
stupoval a —
Jožko
Jožkův
Láďa
Jožka
Boža
16
article
Procitl. Bylo ráno. Byl bledý jako smrt,
před níž ve snu stál. Slunce již mile hřálo —.
Téhož jitra zahlédl Božu. Zdálo se mu, že
se usmála na něj.
Za soumraku šel k ní.
Seděla před domem jako každého letního
večera. Začal hovor. Boža utekla před ním
dovnitř. Chvilku se honili.
Konečně přece dostali se k rozhovoru.
Začal všedními věcmi. Myslil, že snad přece
příliš se nehněvá.
„Jak jste se měla po celý den?“ otázal se
opatrně.
Neodpověděla a pohledla naň tak pronikavě
a skoro pohrdavě, jako včera. Hovořil dále. Boža
ani nepromluvila. Omlouval se — jakoby ne-
slyšela.
Jožka vzpomněl si na svůj sen. Stál pře
soudcem. Skvěle obhajovala ho jeho vlastní řeč,
však přece ho odsoudili — nevinného. Ba byl
skutečně nevinen.
Odsoudili ho-
Jožka sotva došel domů. Viděl, že je marno
vše. Prosit nechtěl. Byl příliš hrd. Jenom bolelo
jej, že Boža byla tak nespravedlivá, tak ne-
milosrdná.
Klesl opět na lůžko. Vzpomněl si na
modlitbu Páně. A když modlil se: „Odpusť nám
naše viny, jakož i my odpouštíme...“ zarosily
se mu oči slzami bolesti a hrozné ironie.
„Jakož i my? My že odpouštíme? Jako
snad ona! Bože, proč trpíš, aby lid Tě urážel?
Odpustila! Co posměchu leží v tom slově. Od-
soudila a zejtra — popraví. Lide, nevěř! ni-
komu nevěř! Vše klame a podvádí tě, jsi lout-
kou jiných, osudu a — Jožka hrozně se za-
chvěl. Pojednou divoce zařval, vyskočil z lože
a vyšel ven.
Byla jasná, teplá noc. Nebe poseto hvězdič-
kami, jež tulily se k sobě tak mile. Jožka zadíval
se na ně dnes poprvé bolestně — tak opuštěn.
Zakryl si tvář rukama a plakal — —
Zvonili ranní klekání.
Jožka odebral se teprve nyní na lože jako
člověk úplně znovuzrozený.
K. D.
Jožko
Boža