Románová přiloha

„Národních Listů“ k číslu 157, ze dne 9. června 1 905

Různé zprávy.

= Prazvláštním způsobem krádeží zabýval sev poslední době bývalý pařížský kavárník Gabriel Garric, jemuž choť jeho Adela byla v »živnosti« té pravou rukou. Garric vyhledával pařížská nádraží. Býval oděn moderním a vzhledným šatem a přes ruku no- síval nedbale přehozený svrchník. Zakoupiv si vstupní lístek na perron, vyčíhal příležitost před odjezdem bleskových vlaků, kdy si některý z cestu- jících vnésti dal zavazadla do vozů. Jakmile tam sluha položil elegantní kufřík a z vozu se pak vzdá- lil, vskočil dovnitř pan Garric a tváře se, jakoby mu zavazadlo patřilo, schoval je rychle pod široký svrchník, jejž před tím na sebe oblékl a pak opět zmizel. Činnosti té byla minulé soboty udělána pří trž. neboť následkem množících se stížností, že se cestujícím v poslední době ztratilo množství vakůa zavazadel, dala policie střežiti veškerá nádraží a bedlivě pásti po záhadném milovníku kufříků a ji- ných cestovních potřeb. V bytě Garricově, policií po dlouhé námaze vypátraném, nalezeno bohatě záso- bené skladiště deštníků, kufrů, holí a jiných před- mětů a pak přes 50 zástavních lístků, vykazujících, že veškeré věci tyto pan Garric s paní manželkou dobře zpeněžili. Podle továrních známek, jimiž kra- dené předměty byly opatřeny, možno souditi, že od- cizeny byly cizozemcům, zvláště Angličanům a Vla- chům, Z příčiny té uveřejnila policie v pařížských listech obsáhlý seznam těchto věcí a vyzvala ma- jitele jich, aby se o ně na příslušných místech hlá- sili. Manželé Garricovi byli ovšem zatčeni.

= Karriéra žurnalistova. Mr. Whitelaw Reid, nově jmenovaný americký velevyslanec iv Londýně, jest mužem životní karriéry velmi skvělé. Diplomat, je- muž dnes 58 roků, zahájil svoji dráhu existenční jakožto žurnalista, byv po léta zpravodajem menších krajinských listů v Americe. Po delší době poštěstilo se mladému muží, dostati se do redakce novoyorské »Tribuny«. Tam navázal užší přátelské stykys Johnem Hayem a oba žurnalisté učinili karriéru přímo nádhernou. Mr. John Hay jest za dnešní doby státním sekretářem Unie a hraje v politice svě- tové jednu z nejpřednějších rolí. Dřívější kollega jeho Reid převzal svého času vrchní řízení »Tri- buny« a postupem doby stal se i majitelem toho listu, jenž bedlivostí a železnou prací jeho vyšinul se do řad nejlepších amerických denníků. Jakožto majitel »Tribuny« stal se z Reida netoliko millionář, ale žurnalista nabyl i pro vynikající duševní vlast- nosti své jména a věhlasu slynoucího politika. Za posledních dob byl Reid původně určen kandidátem pro hodnost vicepresidenta Unie, byl americkým velevyslancem v Paříži, speciálním vyslancem při korunačních slavnostech krále Eduarda v Londýně, jakož i parlamentářem smíru v záležitosti španělsko- americké války. Avšak toužebného cíle svých přání, aby se totiž stal velevyslancem v Londýně, dosáhl americký self made man teprve nyní. Mr. Reid ho- nosí se až dosud, že první počátky jeho měly původ v činnosti novinářské a že za svoji skvělou karriéru povděčen jest výhradně žurnalistickému povolání.

= Tíže korun královských. V článku velmi za- jímavém rozepisuje se jeden z anglických listů o ceně a váze korunovačních klenotů evropských. Vypravuje se tam, že nejlehčí korunou — pokud se váhy týká — est koruna velkobritská, pořízená pro zemřelou krá- lovnu Viktorii zvlášť. Váha korunovačního klenotu toho obnáší 2 a půl anglické libry. Cena páčí se na 2 a půl millionu zlatých. Jeden z největších safírů. korunu anglickou zdobících, pochází z nejstarších věků. Dvě, dle váhy velmi lehké koruny, jsou také majetkem Vatikánu. Jedna jest darem Napoleonovým, jenž ji vlastnoručně přinesl a odevzdal papeži Plovi VII. Korunu tuto zdobí největší smaragd světa a cena odhaduje se na 4 milliony zlatých. Druhá vatikánská koruna jest darem papeži Piu IX. od královny Isa- belly španělské. Koruna tato representuje cenu 2 mil- lionů zlatých. Žádná z obou těchto papežských ko- run však neváží více nežli 3 libry. = Právě proto! Při příležitosti, kdy v Paříži konán byl pohřeb barona Rothschilda, kolovala ve veřejnosti historka, kteráž se před léty udála při pohřbu jiného z pařížských Rothschildů. Před vraty Nabobova paláce stál žebrák a hořce i usedavě pla- kal. Když jeho žal neustával, ba naopak stále vzrů- stal, přistoupil k naříkajícímu muži jeden ze sluhů Rothschildových a pravil k němu: »Jest velmi dojí- mavé, že našeho pána tak oplakáváte. Měli jsme jej také rádi, ale tak, jako vy, přece jen nepláčeme. A podle všeho nejste ani jeho příbuzným, jak se zdá — —.« »Ano a právě proto tak naříkám,« od- větil žebrák a z hluboka si povzdechl.

= Na útěku smrtelně zraněn. Zasáhnut kulí pro- následujícího policisty, lupič Langer v Manhattanově baltimorské ulici napjal časně z rána poslední síly, aby společně s dvěma kumpány onoho polici- stu přemohl a zavraždil. Celou čtvrt hodiny musil policista odrážeti zoufalé útoky raněného a současně brániti se dvěma jiným lupičům, až konečně dosta- vila se pomoc. Na to byl nebezpečný trojlístek za- tčen a uvězněn. Raněný, kterého policista na útěku střelil do zad, nalezá se ve stavu kritickém v ne- mocnici, jest to 24letý Patrick Smith. Jeho dva spo- lečníci, 20letý Farrell a 19letý Jones z Filadelfie, ocitli se ve vazbě pro pokus loupeže. Policista konal v noci na včerejšek službu, když náhle spozoroval tři podezřelé muže, kteří se nápadně skrývali ve stínu domů, načež zmizeli ve dvoře Gunersova ho- stince. Na to Farrell a Jones vnikli zadními dveřmi do nálevny, kdežto Smith zůstal venku na stráži. Když pak spozoroval policistu, dal umluvené zna- mení; na to Farrell a Jones vyběhli na ulici a pak všichni tři lupiči prchali ulicí dolů. Policista byl jim v patách a když na vyzvání, aby zůstali státi, neuposlechli, vytáhl revolver a střelil za nimi. Smith, který byl střelen do zad, klesl k zemi, načež se jeho druhové zastavili. Pak následoval zoufalý boj, který, jak shora uvedeno, skončil zatčením trojlístku.

Zemřeli v Praze. Dn 2. června 1905: Kohnova Hertha, 7 měs., 1193—II. Popperova Helena, 8 roků, 1117—II. Strej- ček Ladislav, syn figuranta, 7 měs., 423—II. Hanii- cová Anna, vdova po domovníku, 75 roků, 428—III. Vocetková Kateřina, soukromnice, 82 roky, 471—II. Štraubová Anna, manželka krejčíno, 35 roků, 3—VI. Vileta Václav, kovář, 48 roků, 22—VI. Šulc Miroslav, syn obchodvedoucího, 31/2 měs., 400—VII, Sklenář Václav, hudebník, 55 roků, 609—VII. — U Milosrd- ných sester: Doubrava František, čeledin, 61 rok. — Ve všeobecné nemocnici, Kuničková Aloisie, žena dělníka, 26 roků. Nováková Anna, služ- ka, 43 roky. Očenášková Antonie, dělnice, 26 roků.

Dne 3. června 1905: Malá Terezie, dcera děl- níka, 4 roky, 606—III. Kroupa Čeněk, střihac, 53 roky, 368—VII. Šantora Antonín, 6 neděl, 218—VII Váňova Albína, dcera tesaře, 91/2 roku, 595—VII. Černý Heř- man, vdovec, 73 roky, 342—VIII. Eckstein Josef, syn jircháře, 13 roků, 416—VIII. Dvořák Jan, trafikant, 54 roky, 106—VIII. Mirovský Antonín, výměnkář, 77 roků, 203—VIII. Neuber Augustin, dělník, 57 roků, 235—VIII. — U Milosrdných saster: Červa Václav, c. k. sluha v. v., 76 roků. Tůma Jan, cihlář, 54 roky. — V městském chudobinci: Stin- glová Anna, vdova po zámečníku, 69 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Hrdý Vojtěcn, želedin, 75 roků. Kaucká Františka, 61 rok. Plachý Václav, soukromník, 55 roků. Wagnerová Kateřina, žena děl- níka, 24 roky.

Král. české zem. divadlo v Praze.

Národní divadlo.

208. hra v předpl. (4. čtvrtka.) Pohostinsku vystoupí Janina Korolewiczova- Waydová od císařské opery ve Varšavě a divadla Čoventgarden v Londýně. Faust a Harkétka. Velká romanticků opera o pěti dějstvích. Složil Ch. Gounod. Text napsali Barbier a Carré. Přeložil J. Böhm. Dirigent Frant. Jílek j. h. Režisér Adol Krössing. Začátek o 7. hod.

V pátek 9. června. Konec o 10. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. V pátek 9. června. Začátek o 7. hod. Jako host vystoupí Arturo Bernardi, proslulý umělec v proměnách. Slib za pecí. (Sehrají členové »Uranie«.) Komická operetta o dvou obrazech. Zpracoval J. Kühnl. Hudba od B. Zeplera. Režisér Fr. Hlavatý. Dirigent E. Starý.

Aréna na Smichovň (bliže Palaskéh mostu). Začátek o 7. hod.

V pátek 9. června. Novinka. Jockey. (Le Jockey malgre lui.) Vaudeville-operetta o 3 jednáních. Napsali M. Ordo- neau a P. Gavault. Přeložila Olga Nápravníková. Hudbu složil Viktor Roger. Režisér Josef Kubík. Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka v Praze, vedle Národního divadla a v trafice proti zimnímu divadlu na Smníchově. 13000

Pištěkovo lidové divadlo vinahradosn na Král. V pátek 9. června. Začátek o 7. hod. Lidové představení při malých cenách. Pražské švadlenky. Fraška se zpěvy o ó jednáních. Hudbu i slova napsal O. Faster. — Zejtra představení při malých cenách : — Ouklady a láska. 12996

Hrozba budoucnosti. »Železo čeká!« zvolal hlas jeden. A oba obři, kteří v koutě pracovali, počali rythmicky kladivy bušiti, mohutný to hudební doprovod k scéně té. Kov zazářil daleko jasněji nežli před tím a poskytl tak Redwoodovi jasnějšího pohledu na tábor, nežli jakýž by! až dosud měl. Otec viděl podlouhlý prostor v celém rozsahu jeho. Veliké stroje válečné byly pohotově po ruce všem Za nimi a na místě vyvýšeném stál dům Cossarův. Kol něho stáli mladí obři, mocní a krásní, záříce v brněních svých, ve zbroji pro den příští. Pohled na ně vzmužoval srdce starého Redwooda Kypěli silou tak samozřejmou! Byli tak velcí a tak pěkně urostlí ! Byli tak pevni v pohybech svých ! Tamo stál mezi nimi syn jeho a první všech žen obrovitých, princezna . .. 373 -

»Růsti a stále dále růsti, od počátku až na konec, to jest Býti — to jest zákon života, jakýž jiný zákon byl by možným? »Jiným pomoci? »Růsti. Dosud platí: růsti. Leda, že bychom jim po- mohli opomenouti . . .« Hlas jeden pravil: »Budou bojovati ztuha, aby nás přemohli.« A jiný děl: »Co na tom ?« Mladý Redwood děl: »Budou bojovati. »Odmítneme-li toto narovnání, nepochybuji, že budou bojovati! Doufám dokonce, že budou upřímnými a že budou bojovati ! »Nabídnou-li nám pak na konec přece mír, bude to proto jenom, aby nás potom nenadále tím lépe a tím účinněji zmocniti se a napadnouti mohli! Nedopouštějte se tedy žádné chyby, bratři, tak či onak budeme musiti bojovati! »Nebudeme-li moudří, mohli bychom objeviti náhle, že jsme žili proto jen, abychom malým lidem poskytli lepší zbraně proti dětem našim a proti našemu druhu a našemu způsobu! Až dosud byl to vlastně jenom úsvit bitvy pouhý! »Někteří z nás budou usmrceni v bitvě samé, některé z nás přepadnou jinak! »Vítězství nebude snadné — žádného vítězství, kteréž by nebylo pro nás více, nežli půl porážky ! „Zápas s obry.-