Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 156. ze dne 8. června 1905

Různé zprávy.

= Za živa pohřbený dělník. V athénské ulici Roma kopali dělníci základy pro nový dům. Jeden z dělníků zpozoroval při tom, že pod ním jest v zemi nějaká dutina. V domněnce, že snad v ní nalezne po- klad, sdělil to tajně podnikateli stavby, vyjednav s nim zároveň, že se spolu rozdělí o věci, které tam naleznou. Když večer ostatní dělníci odešli, vrátili se oba šťastní nálezci na místo a dotýčný dělník počal kopati. Brzo dokopal se hlubokého prázdného pro- storu, do něhož se rychle spustil, by hledal skrytý tam poklad. Jáma však sáhala až k postranní hliněné stěně a když pod ní začal kopati, sřítila se na děl- níka a pohřbila jej za živa. Podnikatel, postřehnuv neštěsti, přivolal hned lidi, by nešťastníka vyhrabali, ale než pomoc přibyla, utekl sám a lidi nevěděli. kde se vlastně dělník nalezá. Konečně počali kopati na jiném místě Potom zavolali hastče z požární sta- nice, kteří po delším hledání nalezli dělníka — udu- šeného. Druhého dne zatkla policie vzorného podni katele, kterýž udal, že utekl ze strachu a zoufalství Proto byl dodatečně opět puštěn na svobodu. = Humor z amerických škol. K nevyčerpatelné kapitole so školním humoru« přispěl jeden z ame- rických učitelů slušnou sbírkou svých zkušeností Natrhal ty květy na luzích své vlasti a vydal jev objemné knížce, kteráž dle došlých zpráv jde prý jako na dračku, protože obsah její v době nesnesi- telných veder jest nejhledanější zábavnou lekturou.

Ve spisku uvedena jest na prvém místě spousta de- finic, podávajících nepopíratelný důkaz o tom, jak zvláštním, ba podivným způsobem pracují mozečky Američanů při ztravování duševní látky ve školních světnicích. »Co jsou žlázy?« »Žlázy jsou malé, ole- jem naplněné rourky, lidským tělem probíhající. Do- dávají oleje srdci, jatrům a plicím, aby nezůstávaly stát a svou činnost řádně zastávaly.« Že ovšem i matka někdy přispěje k povznesení školní nálady. rozumí se samo sebou, zvláště napíše-li svému mi- láčku omluvenku asi tohoto znění: »Omluvtn mého synáčka, že včera scházel při školním vyučování. A nekárejte jej, zvláště nebudeli ve škole.« Ve kte- rémsi kanadském městě kázal učitel žákyním, aby si koupily nový zeměpis. Matka jedné ze žaček se z příčiny té nemálo rozzlobila i došla si na učitele, aby se ho zeptala, proč vlastně má míti její dcera novou knihu. Učitel ji odbyl, že kniha jest nezbyt- nou věcí a že ji žákyně mít musí. »Dobře,« vyklá- dala matka, »naučte ji, jak se vydělávají peníze má dcera, až jich bude mít dost, postará se již sama o to, aby někde na zeměkouli dostala dobré místoa nebude k tomu potřebovati vašeho zeměpisu.« — Jedné soboty přibyl učitel do místa nové působnosti, kamž právě několik dní před tím byl přeložen. V podvečer procházel se obcí a mimoděk zastavil se také před domem rodiny Smithovy, jejíž malý John hrál si na zápraží. Učitel promluvil k děcku několik slov: »Zde bydlí tvoji rodičové, hochu?« ptat se Johna. »Ano,« zněla odpověď. »A bydlíš tu po celý život?« John zamyslil se na chvíli a pak lakonicky odpověděl: »Ještě ne« —

Weigner Metzl v Praze Josefské náměstí, palác Obchodní komory. Telefon č. 2388.

= Zatčení nebezpečného vyděrače v Berlíné. Následkem dopisu, jejž před spáchanou sebevraždou napsal berlínské policii jistý restauratér, vypátraly bezpečnostní úřady odvážného vyděrače a darebu vyššího stylu, jenž po drahná léta, přisvojuje si šlech- tické jméno, v Berlíně vystupoval. Švindléř nazýval se baronem Egloffstemem. Před nedávnem dostal se do rukou berlínské policii dopis restauratéra z ber- línského předměstí. Pisatel oznamoval, že se stal obětí vydíráním se strany barona Egloffsteina, jenž pod záminkou, že ví cosi o trestním činu, jehož se restauratér dopustil, lákal na něm značné sumy. Pá- tráním kriminální policie se skutečně prokázalo, že odesilatel přípisu skončil sebevraždou. V listě zmi- ňoval se restauratér mimo jiné též o tom, že jest velmi pochybnou a záhadnou věcí, užíváli Egloffstein šlechtického titulu právem čili nic, neboť prý jej jednou kterýsi z jeho známých oslovil v hostinské místnosti jménem »Wolfgran«. Oznámení toto vedlo na stopu, že se skutečně věci mají tak, jak je pisa- tel vyličuje. Jakýsi Wolfgran byl totiž před rokem stíhán a trestán pro vyděračskou činnost, kterou zni- čil jednoho z vyšších úřadníků. Wolfgran čili Egloff- stein meškal těchto dnů právě v Lucernu, kde opět pod baronským titulem páchal podvody a vydírání Při návratu do Berlína byl zatčen. Odveden na po licii, vyznal se obšírně z činů, z nichž byl podezří- ván a uváděl, že prý jenom bída a touha po bezsta- rostném žití svedly jej na cestu nepravosti.

= Lékař millionářem. V Drážďanech zemřel těchto dnů praktický lékař a majitel léčebného ústavu dr. Lahmann, jenž po sobě zůstavil jmění mnoha millionů marek. Čítal pouze 46 roků. Cena pozemku, na němž zbudován jest jeho ústav, odhaduje se se zařízením sanatoria nejméně na osm millionů marek. Roční příjem zemřelého lékaře páčil se v různých dobách ročních až na 700 000 marek. O rozsáhlosti léčebného podniku, ve kterémž umístěno mohlo býti velmi pohodlně 3500 lidí, možno si učiníti bližší představu již z okolnosti, že mimo lékaře-chéfa za- městnáni byli v ústavě čtyři vrchní lékaři, tři lékaři assistující, jeden výpomocný lékař, jakož i jedna vý- pomocna lékařka. K sanatoriu patřilo mimo jiné také 12 vill, jakožto dependancí. Minulé zimy a letos na jaře přikoupil dr. Lahmann k sanatoriu ještě značné množství pozemků, jež připojil k svému závodu, roz šířiv tím podnik opět značnou měrou. Dle obsabu poslední vůle má býti ústav veden nadále výpomoc- nými lékaři, v podniku dosud zaměstnanými a řízení to trvati má do doby, až oba zůstavitelovi sy- nové složí lékařské zkoušky a ve správu ústavu nastoupí sami. Zemřelí v Praze Dne 31. května 1905: Malá Milada, modistka, 21 rok, 889—I. Polák Vilém, obchodník, 53 roky, 692—I. Boudník Jan, c. k. vrchní stavební správce v. v., 72 r., 190—II. Foges Bernard, 83 roky, 1180—II. Pick Karel, syn obchodního příručího, 6 ned., 655—II. Buberlová Josefa, vdova po krejčím, 76 roků, 481—III. — U Milosrdných bratří: Votruba Josef, bed- nář, 64 roky. — U Milosrdných sester: Hra- bánek Antonín, pekař, 80 roků. Chválová Ludmila,

Ledničk

soukromnice, 63 roky. Řezníčková Anna, dělnice, 2 roky. Šťastný Antonín, nádenník, 28 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Fajfr Josef, obuvník, 20 roků. Fajfrolíková Barbora, vdova, 82 roky. Hai- sová Kateřina, žena knihaře, 37 1oků. Málkova Anna, dělnice, 15 roků. Prokůpková Marie, 75 roků. Strán- ská Růžena, tovární dělnice, 14 roků. Svojík Karel, horník, 53 roky. Šťastný Antonín, železniční zřízenec, 66 roků. Dne 1. června 1905: Bloch Eduard, soukrom- ník, 81 rok, 1622—II. Mayova Růžená, dcera úřád- níka, 7 roků, 1432—II. Šídova Blažena, dcera horníka, 11/2 měs., 1857—II. Vránová Barbora, vdova po tru- hláři, 58 roků, 370—III. Herzogová Antonie, majitelka domu, 68 roků, 582—VIII. Kopecký Karel, barvíř, 52 roky, 503—VIII. Kudrna Ludvík, syn dělníka, 2 roky, 408—VIII. — U Milosrdných sester: Kobylka Josef, tesař, 35 roků. Novák Antonin, tkadlec, 21 rok. Srba Josef, nožíř, 38 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Bušek Jan, kočí, 45 roků. Fanta Salo- mon, býv. obchodník, 71 rok. Novotný Jan, zlatník, 31 rok. Rieger Otto, holičský učeň, 18 roků. Viktorová Barbora, kuchařka, 39 roků.

Král. české zem. divadlo v Praze.

Národní divadlo. Ve čtvrtek 8. června. Mimo předplacení. Na počest přítomnosti anglických žurnalistů. Po 428. Prodaná nevěsta. Komická zpěvohra o třech dějstvích. Hudbu složil Bedřich Smetana. Text napsal K. Sabina. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Josef Šmaha. Začátek o 71/2 hod. Konec po 10. hod.

Lidové divadlo „Uranla“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Ve čtvrtek 8. června. Začátek o 7. hod. Jako host vystoupí Arturo Bernardi, proslulý umělec v proměnách. Krásná kajícnice. Sehrají členové »Uranie«.) Žert se zpěvy o 1 jednání. Napsal A Langer. Pře- ložil E. Z. Hudba od J. Brandla. Režisér Fr. Hla- vatý. Dirigent E. Starý.

Arna na Smíchov (bliže Palackéh mostu).

Ve čtvrtek 8. června. Začátek o 7. hod. Jan Výrava. Drama o pěti dějstvích. Napsal Frant. Ad. Šubert. Řežisér Jan Kubík.

Pištěkovo lidové divadlo vinehratook. na Král. Ve čtvrtek 8. června. Začátek o 7. hod. Zejtra ve prospěch sl. Mař. Seifertovy. Anežka z Meranu. Truchlohra o pěti jednáních. Dle Gust. Pavikovského vzdějal J. V. H. 12932 každého provedení z cinku, terrakotty se sklem nebo kameniny. 1154 Zvlářtnost: Ledničky s nádržkou na pitnou vodu

»Co jiného zbývá ?«

»Není nás nyní ani půl sta a jich jest mnoho millionův.« »Ale uhájili jsme se.« »Až dosud.«

»Bude-li to vůle boží, můžeme se ještě i na dále ubrániti.« »Ano, avšak pomněte mrtvých.« Jiný hlas chytl se téže struny. Hlas tento opáčil: »Pomněte mrtvých!... Avšak pomněte i nezro- zených . . .« Potom promluvil i hlas mladého Redwooda. »Bratři, co můžeme učinit jiného, nežli bojovati proti nim a porazímeli je, donutit je, aby Herakleoforbi přijali ? Nemohou pomoci jinak nežli tím, že budou Hera- kleoforbie požívati! »Dejme tomu, že bychom odřekli se dědictví svého a že bychom spáchali pošetilost, kterouž nám Caterham navrhuje. Dejme tomu, že bychom mohli tak! Dejme tomu, že bychom zřekli se Velikého, jež v nás tkví, že bychom odmítli, co naši otcové pro nás učinili, co ty, otče, pro jsi nás učinil, a že bychom, až by nadešel čas náš, zmizeli rozkladem v nic! Co potom? »Oni mohou zápasiti proti Velikému v nás, kteří jsme dětmi lidí, ale mohou-liž zvítěziti? I když nás, kaž- dého jednotlivého zničí, co potom? Zachránilo by je to ?« »Nikoli! Neboť Veliké žije nejen v nás, nejen v Krmi bohův, nýbrž v účelu všech věcí! Jest v povaze všech věcí, jest částí prostoru a času !

»Vím, jsou to nemožné podmínky, vím to nyní, když vás tu vidím všechny shromážděny; jsou to nemožné pod- mínky, ale přínáším je vám, poněvadž jsem vás chtěl všechny viděti — a syna svého. Ještě jednou . . . chtěl jsem viděti syna svého . . .« Cossar radil: »Rcete jim ihned ony podmínky a návrhy Cater- hamovy.« »Takové jsou nabídky Caterhamovy: on chce, byste odešli od nás a abyste tento svět opustili.« »Kam máme jíti?« »To on neví. Někde ve světě, sám neví kde, má býti odtrženo veliké území, odloučeno pro vás . . . A ne- máte robiti již žádné Herakleoforbie, nemáte míti žádných dětí vlastních, máte vyžiti čas svůj svým způsobem a po- tom má býti konec vás na vždy.« Redwood opět zmlkl. »A to jest vše?« »To jest vše.« Zavládlo hluboké ticho. Temnota, jež obry zastírala, zdála se zamýšleně na Redwooda se dívati. Vědec cítil, jak se dotkl někdo lokte jeho. Cossar podával mu stolici, podivuhodný to fragment, kterýž vypadal jako nábytek pro hračku mezi těmito na- vršenými nezměrnostmi. Redwood sedl si a zkřížil nohy a potom položil jednu nohu přes koleno nohy druhé a nervósně chytl se za obuv svou. -Zápas s obr.“