2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 22. března 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. llst
plodplácí se:
Prazé v sl slaistn
r retadli .
s drojí donáško
a náe
Btvrí lt-
mě vanka h
rošlon
na něslo
n čtvrt leta
dvojí zle ji
n nirrtk nei
5
article
Dr. Körber chce dělit královstv
Dr. Körber chce dělit královstv
české!
Nic platny všechny vládní odklady.
všechno úlisné obcházení hlavního jádra ve-
liké otázky rakouské, všechno vymykání se
určitému slovu, všechno pohrávání s trpěli-
vostí a dobromyslností národa českého: věc
už pukla a vyšla na jevo. Vláda Körbrova
zamýšlí k vůli otázce jazykově parcelo-
vat královsitví české. Lze-li vůbee
jen vymysliti si větší dějinný a zeměpisný
hřích, lze-li připadnouti na větší, oproti vši
přirodě namířený nesmysl a lze-li představiti
si hroznější polilický a pro říši rakouskou
záhubnější zločin!? Všechen svět, jemuž
zbylo pět zdravých smyslův, musí užasnouti
nad myšlenkou, aby království české přestalc
býti jediným dějinným, zeměpisným, politi-
ckým a státoprávním celkem, jako nad vrcho-
lem vší šílenosti. A což teprv má k tako-
vému záměru říci národ český? A přece
návrh, jejž minulého, pondělka ve dvou
exemplárech podal předseda ministerstva
účastníkům smiřovaček vídeňských, neobsa-
huje v sobě nic jiného, než naplnění nej-
vroucnější tužby našich nejúhlavnějších ne-
přátel a škůdcův: rozdělení tohot
království pa okresy a kraje ná-
rodně ohraničené jedině za tím úče-
lem, aby touto cestou v jednolité vlasti naší
konečně mohlo se prohlásiti za zvláštní poli-
tický útvar samestatné uzavřen
území německé, a za druhé, aby z to-
hoto uzavřeného území německého, vykroje-
ného ze zeměpisného a státoprávního celku
českého, národ náš s právy svými jazyko-
vými, občanskými a státními byl nadobro vy-
leučen! Nic jiného, než parcelaci
likvidaci staroslavnéhokrálov-
ství českého, nic jiného, ne
úplné zničení odvěkého, tisíci-
letého samostatného státní h
ůtvaru českého, neobsahuje v sobě
páně Körbrův návrh na uklizení národního
sporu česko německého. S tímto svým pro-
jevem a záměrem odkládal po dva měsíce
den ode dne, od hodiny k hodině.
Körber
Körbrův
6
article
Vědělť sám, co vlastně obmýšlí a váha
říci to veřejně. Němcům řekl to ovšem už
dávno, konečně ve způsobu prý pouhéh
návrhu a žádné předlohy vládní řekl to
i českým účastníkům vídeňských smiřovacích
pletich a úskoků. Ale co platno z-
pírat, co platno tvrdít, že jest to pouhý ná
vrh, se kterým účastníci porad vídeňských
mohou naložiti jak chtějí: jedna věc jest už
zcela jista, totiž ta, že předseda ministerstva
pro rozřešení těžkého sporu česko-německého
nezná jiného receptu, nežli rozdělení krá-
lovství českého na tolik a tolik pásem! Na
kolik, zdali na dvě, nebo na tři nebo na
pět, nebo na deset, na tom už pranic ne-
sejde. On poprostu chce jednolitou půdu
království českého dělit; on chce tento
samou přírodou ehraničený celek zeměpisn
a tisíciletými dějinami po celém světě slavně
vyznačený celek kulturní a politický roz
kouskovat na okresy a kraje.
A k vůli čemu? K vůli zavedení jazy-
kové nespravedlnosti a nerovnoprávnosti v
státních úřadech na půdě tohoto království,
k vůli potlačení práva, zaručeného každému
příslušníku národa českého na celé oblasti
této země kabinetním listem krále Ferd-
nanda V. z r. 1848 a znova prohlášenéh
článkem XIX. základních zákonů státních
z r. 1867. Dříve než by i podle zákonuv
rakouských posud platných bylo možno jed-
Němec
7
article
NAR
NAR
nati o parcelačním návrhu dra. Körbra, mu-
sily by býti prohlášeny za úplně neplatny
i dotčený kabinetní list Ferdinanda Dobroti-
vého i řečený článek ústavy prosincové.
Pokud jen oba tyto zákony jsou
v platnosti, jest a zůstává každý i pouhý
návrh na rozdělení království českého dle
okresů a krajův, v nichž všech by na příšt
nevládla nejůplnější rovnoprávnost jazyka
českého s německým ve všech oborech
správy státní, snahou protizákon.
nou, pokusem trestuhodný m.
Z celého návrhu, jejž minulého pon-
dělka předseda ministerstva dvěma účast-
níkům vídeňských porad mimoparlamentních,
jednomu Čechovi a jednomu Němci svěřil
jako své největší tajemství, jest nad
slunce jasnější jedna věc, že národ český
s právem svého jazyka i ve správě státní
má býti vytištěn z veliké části své rodné
země, kdežto jazyku německému po celém
obvodu tohoto království má býti přiznáno
úplné právo s jazýkem českým, ba přednost
před ním!
To znamená, národní, politickou a ústavn
porobu českého národa v zemi jeho rodné,
v zemi, kterou on svou prací duchovní, svou
chrabrostí, svým rekovstvím a svým utrpe-
ním vznesl na vrchol dějin světových.
v zemi, z které on zřídil zvláštní středo-
evropský stát, v zemi, kterou o n potem svě
tisícifeté práce a krví svého hrdinství skro-
pil a zúrodnil!
Ferdinand Dobrot
Čecho
Němec
Nara
8
article
Tedy dělit chtějí pánové toto králov-
ství české, dělit nikoli pro konečné zjednání
národní spravedlnosti, nikoliv pro konečné
provedení jazykové rovnoprávnosti ve správě
státní na půdě této celé vlasti naší, ale jen
aby vyhověli vlastizrádným, panovačným
záměrům nesmiřitelných nepřátel našeho
národa. Nuže, vláda Körbrova ve svých ná-
vrzích přiznává se k těm názorům. Chce
království české rozdělit. Opakujeme, že
nesejde na tom, na kolik okresův a krajů
dle — obcovací řeči — nikoliv dle
národnosti!! — takové dělení provésti
chce. Národ český vzepře se kaž-
dému dělení tohoto královstvi
na takovém základě a k tomu
účelu, jaký jest vyložen v ná-
vrhu p. Körbrově, silou elemen-
tární.
Zeměpisnou jednotu, politickou celistvost
a státoprávní nedílnost věkoslavného králov-
ství českého bohdá obhájí i proti » smiřo-
vací« vládě Körbrově, jako si troufá vymoci
na vládě vídeňské, této nebo jiné, která
přijde po ní, úplnou rovnoprávnos t
jazyka svého s německým ve
státní správě na celém obvodu
rodné své vlasti. Království české ne-
budete dělit, leda byste v něm dříve zničili
a vyhubil i český národ!
Körbrův
9
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 21. března. (Dojmy z po
sledního zasedání říšské rady.
Jako ostatní orgány polského kola, tak i »Ruch
Katolický« je ovšem spokojen s kunktátorskou
politikou dra. Körbra, ba vidí zvláštní jeho zá-
sluhu v tom, že »nepřestává s trpělivostí na-
vazovati niti, ač se mu stále trhají.« »R. K.-
se těší, že v presidiu sněmovním mohli klidne
vedle sebe zasedati zástupcové nacionálních
Němců i Čechů a že se levice již zbavila torro-
rismu Schönererova. Podobně jako »Gazeta Na-
rodowa« poukazuje k možnosti kooperace pra-
vice s umírněnými živly na levici. Jen jedna
věc mrzí »R. K.« — že se Čechové nezřekl
Katolický
Němec
Čecho
Praha
10
article
obstrukce na dobro a že jí ohrožují »nejdůlezi
tější potřeby státní«
»Dziennik Polski« nazývá výsledek posle
ního sněmování »nad pomyšlení chudičkým-
Pozoruhodným zdá se mu jen spatrný rozklud
levice, jenž se ještě zvětšil. Jednotlivé strany
levice praví »D. P« — jak v plenárnie
schůzích, tak i ve výborech dotíraly na sebe
co nejostřeji. Otázka změny volebního řádu pro
město Vídeň přiostřila osudně spor mezi libe-
rály a křesťanskými sociály. V okamžiku, kdy
se tato otázka stane aktuální, vypukne jiste
bratrovražedná vojna pod strechou německého
souručenství. Odročení sněmovny také přispělo
k rozkladu mezi stranami, poněvadž levice úkon-
čila zasedání s nevýhodnou pro sebe bilancí.«
Z Vídně, 21. března. (Výslužka pol-
skému kolu) Poláci nevracejí se z říšské
rady domů s prázdnýma rukama. Za jich dobr
chování vláda Körbrova předložila panovňíkovi
k sankci osnovu zákona, na níž se usnesl ha-
ličský sněmv lonském zasodání a jíž se mění
zemský a volební řád haličský v ten smysl, že
viřilní hlasi na sněmu přiznán. také předsedovi
krakovské akademie věd a počet poslanců
města o několik rozmnožen. Polské listy ne-
jednou si stěžovaly, že vláda otáli se sanki
tohoto zákona, ač je rázu čistě domáciho a so
žádné strany proti němu věených námitek ne-
bylo činěno. Nyní konečně vyhovéno těmto
steskům.
Dziennik Polski
Polák
Vídeň
krakovský akademie věda
11
article
Z Terstu, 19. března. (Vlachové pirot
smíru se Slova ny.) Vlaský politický spolek
pro Istrii konal v Terstu schůzi, v níž přijal
resoluci, vyslovující se proti všelikým ústupkům
pro Chorvaty a Slovince, jež by se dotýkaly
nynější vlaské državy, aneb by poškozovaly
vlaský význam istrijského sněmu. Tuto od
Němců učelivě opsanou resoluci vlaský spolek
odůvodnil »dobře prý známými tendencemi a
bezmeznými pretensemi« istrijských Slovanů,
tak že by každý smír s nimi musil vésti ke
škodě národních zájmů vlaských. Každý ústupek
Slovanům podnítil by ještě více jejich neústup-
nost a odvahu, a proto prý nelze činiti nijakýeh
ústupků zejmena ve sněmu, poněvadž jeho vla
ský ráz je zároveň výrazem vlašství celé země.
Vlach
Chorvat
Němec
Terst
Istria
Slovan
12
article
Slovanům istrijským jde, jak známo, o to, ab
směli na sněmě mluviti svým jazykem a jicl
řeči aby se zapisovaly do protokolu. Toho vět
šina vlaská nechtěla dosud dopustiti přosi to, že
v Istrii je Vlachů sotva dvě pětiny, Slovanů pak
dobré tři pětiny všeho obyvatelstva. Ale Vlachům
nejde jen o to, aby, jak hlásá výše uvedená
resoluce, udrželi dosavadní svou národní državu.
nýbrž prohlašují veřejně, že država tato mus
býti rozšířena, ovšem na úkor Slovinců a Chor.
vatů. Hlavní výbojný spolek vlaský »Dante Ali-
gheri« měl tyto dni valnou schůzi v Messině
tam předseda spolku Villari výslovně ukázal n
rakouské Přímoři a Dalmacii jako na země-
které mají býti spojeny s »mateřskou zemí-
Italií a ve kterých za tou příčinou má býti ší-
řeno vlašství. Jihoslovanské časopisy a jiho-
slovanští poslanci marně upozorňují vládu n
rejdy vlaské irredenty; Vlachům jako Němcům
nesmí býti v Rakousku sublíženo«, a proto se
nečinně přihlíží, jak se celé rakouské Přímoři
znenáhla upravuje pour le roi d' Italie.
Z Černovců, 19. března. (Pěkné hospo
dářství.) Telegraficky sděleno, že předseda země-
dělské rady bukovinské bar. Styrča se vzdal své hod-
nosti pro útoky, jež na něho učinil na říšské radě
bar. Vasilko. Vlastní příčina odstoupení Styrčova leži
však ve skandálních událostech, jimiž se obírá nyn
soud sučavský. Styrča má statky v okrese radove-
ckém, jež dal do nájmu židovi Rudichovi. Tému
Rudichovi pronajal však jako jeden z ředitolů pro-
pinačního fondu vybírání potravní daně z nápoe
v okrese radoveckém za 79.000 zl., ač daň ta vyná
150.000 zl. ročně. Nájem Rudichův měl skončiti
Vlach
Slovinec
Chor
Dante
Němec
Vasilko
Rudichův
Istria
Messina
Rakousko
Černovec
Villari
d ' Italia
Slovan
13
article
r. 1903. Aby si však zajistil nájemči nardalších osm
let, smluvil se Rudich se Styrčou a ten svolal na
rychlo schůzi ředitelstva, v níž jako poslední bod
dáno na program prodloužení nájemné smlouvy
s Rudichem, který se uvolil přidati k dosavadnímu
nájemnému 1000 zl. ročné. Přes to, že zákon žádá,
aby na pronájem byl vypsán veřejný konkurs, návrh
Rudichův přijat 3 hlasy proti 2 a smlouva s ním
uzavřena přes noc a podepsána i zástupcem zem-
ského presidenta dvor. radou Pompem, jemuž bylo
předstíráno, že smlouvu uzavírá starý nájemce, ačkoli
Rudich na místo bývalého svého společníka Barbera
přijal nyní za společníka svého syna. Avšak bývalý
společník Rudichův Bárber podal proti nájmu stíž-
nost, nabídí se, že za pronajetí daně zaplatí o 109.000
zl. více, než zač dáno Rudichovi a nečisté jednání
Styrčovo stalo se předmětem veřejného jednání, až se
dostalo i před soud. Věci ujala se finanční prokura-
tura, jež se domáhá zrušení smlouvy; dvorní rada
Pompe zvěděv, že byl podveden, podpis svůj odvolal.
Rudich trvá však na tom, že smlouvá uzavřena pravo-
platně. Prvé přelíčení, jež se ve věci té konalo v Su-
čavě, skončilo hez výsledku. Proces protáhnul se
delší dobu, ale bar. Styrča odešel již z prvého pře
líčení jako politická mrtvola.
Rudi
Styrča
Rudichův
Pomp
Barber
Rudich
Styrčovo
14
title
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 21. března.
Praha
15
article
Štvanice prati Rusku.
Štvanice prati Rusku.
Rakouštf officiosově znova udeřili na poplach
že Rusko na svém jihu zbrojí. Ještě ani ne-
uschl inkoust, kterým napsali vyvrácení zpráv
o ruském zbrojení, a již opět se o něm do-
vidají — tenfokrát až ze Říma. Zdá se, že páni
officiosové mysli, že Rusko již má dosti po-
hnutek, aby ukázalo svým spřátelům« zuby.
Pověsti o ruském zbrojení, jak jsme vy-
ložili, mají původ v německém vyslaneciví
v Cařihradě. Účelem jejich jest poštrašiti Tu-
recko a přiměti je, aby ještě úže přitulilo se
ku svému dobrodinci, Německu, a dělalo vše
podle jeho napovídání. Německo chce zůstali
jediným majitelem železníc maloasijských. Sultán
nojprve sám chtě! dáti koncessi na stavbu dráhy
na severu Malé Asie Rusům, ano vyslovil se,
že nikdo jiný ji obdržeti nemůže. Avšak už po-
volil nátlaku a protiruským intrikám Němcův
a prohlásil, že žádné jiné koncesse neudělí
kromě té, kterou již dal Němcům. Němei do-
sáhli svého. Budou v Malé Asii bez konkurénta
a vliv jejich nebude nikým paralysován. Jinde
jsme ukázali, že Rusům nejde tak o to, aby
svůj vliv a obchod zanesli do Malé Asie, nýbrž
aby hájili svůj vliv a obchod v Persii, jenž
bude německou drahou bagdadskou ohrozen,
jakmile bude spojena odbočkou s hranicí perskou.
Německé intriky proti Rusku v Cařihradě
nezůstaly bez oyoce. Jak oznamuje cařihradský
dopisovatel »Honocrei«, ve všech k ru-
zlch tureckých, sultanovým
dvorem počínaje, pozoruje se
velmi silné rozdráždění proti
Rusku. K protiruskému obratu přispěla také
anglická vítězství v Zaválsku. Turci chtějisi
vitěze předejíti a domnívají se, že se to stane,
když zaujmou stanovisko naproti všem poža-
davkům Ruska v Asii.
Rus
Němcův
Němec
Turek
Rusko
Řím
Cařihrad
Německo
Asie
Persie
16
article
Kdo zbroji?
»Köln. Zeitung« dovídá se telegrafieky
Anglická vlláda v Indii obávajíc se,
aby Rusové neobsadili Herat, sou stře di l
mnoho nových pluků ve Kvetě
vojska, která tam ležela posád-
kou, posunula do Kandaharu. Afgan-
ský emir (jenž jednou polovicí tváře koketuje
s Ruskem a druhou s Atglil) dal k tomu svo-
lení, a tak mohlo anglické zbrojení proti Rusku
provedeno byti ve vší tichosti a po-
taji. Ani afganské obyvatelstvo o tom nevě-
dělo. Když anglické voje přitrhly do Kanda-
haru, ti Nfganci, kteří symputisují s Ruskom,
Köln
Rus
Indie
Kandahar
Rusko
Kanda
18
article
a je jich velká většina obyvatelstva, začali pro-
jevovati nad tím svou nespokojenost a také
Rusové byli zpraveni o tom, co se stalo.
Dopisovatel dodává, že Rusko nesesílilo
své voje na afganské hranici-
Jeví se tedy všecky pověsti. o ruském
zbrojení naproti Afganistanu anglickým mane-
vrem, jehož účelem bylo maskovati anglické
zbrojeni proti Rusku v Indii. Podobá se, že
podobný účel kromě zastrašení. Turecka mají
nyní úsilovně roztrušované pověsti o ruském
zbrojení na jihu a na Černém moři, a že se
jimi maskovati má zbrojení a posunování vojsk
na Balkáně.
Srbsko a Švýcary.
Švýcarská vláda nedovolila, aby Srbsko
zřídilo v Ženevě svůj konsulát, jehož úlohou
bylo by »dozirati« na tamní srbské emigranty
a studenty a podávati o nich zprávy do Běle-
hradu. V odpovědi své švýcarská vláda řekla,
že má dobrou policii a je s to, aby sama kon-
trolovala, co dělajt srbšti uprchlici a zabránila,
kdyby chtěli podniknouti něco zločinného. Co
píšou ve svých orgánech, nemá nic společného
s anarchismem a žádný ze srbských emigrantů
v Ženevě nedal dosud policii svým chováním
příčinu, aby proti němu jakkoli zakročila. Že
tisknou a rozšiřují svobodomyslné publikace,
neodporuje ani dost málo zákonům švýcarským.
Švýcary nemohou nikterak dopustit, aby cizí
agenti míchali se do jejich vnitřního politického
života.
Podobnou odpověď dal srbské vládě pan
Betan v Ženevě, jemuž nabídla úrad konsulský.
Srbská vláda rozhodla prý se, že svého vy-
slance v Italii akredituje i v Bernu. Srbský
výslanec v Italii bude zároveň vyslancem ve
Švýcarech a jeden jeho tajemník bude mlti
stálé bydliště v Bernu. Tomu švýcarská vláda
bránit nemůže, ale o to zajisté se již postará,
aby »tajemník« nevykonával na jejím území
úřad policejního emissara.
Švýcar
Betano
Rusová
Rusko
Afghánistán
Indie
Turecko
Balkán
Srbsko
Ženeva
Bern
Bělahrad
Italia
19
article
Neobyčejná usnesení francouzské
sněmovny.
Stalo se, že francouzská sněmovna sama
obmezila vlastní práva svá, aniž k tomu vládou
neb veřejností nucena byla. Jules Roche a Ber-
thelot podali nedávno návrh, aby sněmo v na
zřekla se práva, výdaje vládou navrhované,
zvyšovati. V důvodech k návrhu svému připo-
menul Berthelot, že výdaje státní následkem
návrhů, výcházejících od poslanců, ročně prů-
měrně o 44 mill. se zvýšily. Sněmovna zděsila
se vlastní štědrosti i přijala návrh Berthelotův a
Rochův velikou většinou. V sezení následujíelm
odhlasován ovšem návrh Rouvierův, dle něhož
žádný článek dodatečný, jehož schválení zna-
menalo by zvýšení výdajů, nesmí býti podán
po uplvnutí tří dnů, po podání rozpočtové
zprávy. Tím prvotní usnesení sněmovny bylo
poněkud oslabeno. Berthelot nespokojil se ale
tím i podal ihned další návrh, dle něhož každé
zvýšení platů, zavedení nových pensí neb zří-
zení nových míst pouhou cestou rozpočtu se
zakazuje. Návrh byl přijat a tím ovšem zame-
zeno mrhání státními penězi na osobní prospěch
různých přátel a mílostníků pánů poslanců. Al
sněmovna měla vždy na vůli — i bez Berthe-
lotova návrhu — takové škodné návrhy od pří-
padu k případu prostě zamítati, kdežto nyní
stížila si odhlasovati případné návrhy obecně
prospěšné, jakmile se jimi zvýšení výdajů pod-
miňuje, usnadnila vládám na př. mstíti se kra-
jům, jež volí proti ní, zapomínáním na ně v
položkách rozpočtových atd. »Temps« a »Jour-
nal des Débats« sice si chválí usnešení sně-
Jules Roche
Berthelotův
Rochův
Berthelot
Al sněmovna
Berthe
francouzský sněmovna
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 21. března.
5— (Kronika.) Paní Marcellová z Va
šavy vedle své zajímavé známosti nám přivezl
i malou lekci z estetiky jeviště. Jistě proti svému
úmyslu.
Sklamání četli jsme zprávu o volbě úloh
— Takové prázdné, nepravdivé, přežil
zboží ! pošklebovali jsme se.
Ale po prvém, druhém představení byla
nevole odstraněna. Zprávy zněly v jediný ohl
obdivu a uznání.
— Jaká hra hluboká, pravdivá, silná.
Teď je chvilenka volná k rozvaze.
Jak tedy vlastně? Hrdinka dramatu je ne
chutná, frásovitá, skrz na skrz neživotná, f-
lešná figura. To je ujednáno. O tom ať nepo
chybuje, kdo se nechce prohřešiti proti lepšímu
vkusu. A teď přijde herečka, paní dobrodziejka,
sehraje frásovitou a prázdnou úlohu a vyvolaný
dojem podle souhlasného svědectví je hluboký.
pravdivý, úchvatný?
Co to za řeči?
Není v tom nějaké nedopatření? Mohou
slovo, děj, hra míti nějakou hloubku a zárove
býti prázdné, býti pravdivé a lživě, úchvatn
a přežilě zároveň? Není v tom nějaký n-
smysl? Možno-li, aby jedna věc byla zárove
drahocenná a ničemná? Nejvyšší chvály a zá-
roveň opovržení hodná?
Pravda, opovržení jde na vrub role, chvál
na vrub herečky. Ale je otázka, není-li práv
v té distinkci odpor. Stává se arci, že dobrý
herec hraje špatnou, hloupou, nesmyslnou rol
Je také jisto, že špstný herec pokazí dobrou roli
Ale možno-li, aby dobrý herec z role, která je
lživá, nepravdivá, nesmyslná, udělal roli prav
divou a hlubokou?
To už je takřka naivní otázka.
Patrně tu v pojmech, běžné fraseoloi
vězí někde rozpor.
Ale věc je známa. Táž role, dvakrát hrána,
poprvé zanechá dojem prázdný, lživý, podruhe
plný, pravdivý.
Marcellová
Praha
Virginie
21
article
Ale pak, není-li pravda ? vina
dvojakosti neleží — v roli.
Kde leží?
Je to jako s pohledem do kukátka. Jednou
se na předmět díváš takhle a předmět je blízký
rozeznáváš zřetelně i jemnější rvsy. Pak se ku-
kátko obrátí. Předmět se nepohnul, ale najednou
je tak vzdálen, tak nejasnýl
Otázka dojmu. A dojem, bůh ví, od jakýeh
podminek závisi! Od vzdálenosti sklíček,od
čistoty brusu, od optických poměrů čoček atd
A na divadle je také všecko — dojem
A sto podmínek spoluutváří divadelní dojem .
A kde pak zůstává divadelní — pravda
Tedy dojem ! A jen pravdivý si přejeme.
Kde jej nalézti? Ve které hře? V mo
derní nebo ve staré? Z let sedmdesátých nebo
z devadesátých? Z konce osmnáctého neb
z počátku dvacátého stoleti? Kterému kusu
slohu dáme přednost?
Starost na starost!
Především na tom sejde, aby kus byl účinný
to je jisto. Bez účinnosti není dojmu.
A co je účinné na jevišti? Stoletá komedie
bavíli, je vám milejší, než moderní drama, nudí-li.
Doba nerozhoduje. Doba je sklíčko v kukátk
skličko s optickými zákony. Jednou se hodí to
podruhé jině.
Na podstatě teprv sejde.
A podstata divadelní zábavy ? Co to je ?
V dramatě vidíme někoho zápasiti, někoh
trpěti. Vášeň tu burácí, stly se srážejí. Někdo
podléhá, někdo vítězí. A to nás baví. Mám
takovou přirozenost. Pohled na cizí bolest, n
cizí strast nás vábí. A takovému pohledu říkám
divadlo. Ukájíme jakýsi dravčí pud na divadle.
Ted
bůh vědět
22
article
Hrdina se svíjí v bolestech? Umírá
Vydechí naposled ? Jaká krása ! .
Vnitřnosti člověka, drásuné, živým masem
na vrch obracené, nám ukazují na jevišti. A to
tak dráždí šelmu skrytou v našich prsou. Aneb
snad znáte divadelní hru, aby měla za obsah
klidný život, spokojenost a lidské štěstí? Neexi-
stuje žádná. Existovati na jevišti, znamen
libili se, baviti diváka. A to by zivou duši
v sále nebavilo, viděti na scéně blažené lidi
jak jim potichu uplývá život. Vypískali bychom
takový nejapný kus. Dramatism je umělecky
zapředený zájem o cizí strast. Časy už nejsou
podle toho, aby se dav mohl rváti o misto
v okolí popravišť, oblehat chtivě zapálené hra-
nice a šibenice. Opatřena tedy náhrada. Staví
se domy s širokými galleriemi, s pohodinými
lóžemi kolem zvláštního vyvýšeného mista,
odkud se podle uměleckých zákonů chtivému
obecenstvu dráždí nervy. Krev při tom sice
žádná nestříká! Oh, nel Ale příroda na štěstí
zná i proces vnitřního krvácení! A to není méně
zábavné. Provozuje se, zvláště u člověka kul-
turního, s raffinementem, důstojným všeobecného
rozvoje. Plejte se jen sensací a emocí milovnéh
diváctva intimních jevišť! Doby cirků a gladiá-
torů sice minuly. Štvanice zvěře leda ve Školsku
a v Indii prý ještě ve zbytcích se udržely.
Býčí zápasy ve Španělích. Ale štvanice dušl,
vivisekce lidských útrob, pytva lidského mozku,
dá bohudík také možnost dostalečnéhio rozčilení
bez něhož divadelní zábavu si nelze mysleti.
Tolik tedy podstata zábavy.
A teď umění! V čem umění jevis
záleží?
Španěl
Indie
23
article
Skutečná muka lidí nelze na jevišti provo
zovati. Nezbývá než umělá úprava, zdání
skutečnosti! A to je podmínka. Zdání musí
být klamné. Tak klamné, aby dojem se rovnal
ději skutečnému. Čím dokonalejší klam, lim
větší máme požitek, tim výše si ceníme umění.
— Jaká věrnost! Jaká pravda] libujem
si a vytrženi tleskáme.
A teď proti umění — vnímavostl
Někdo má obraznost živější, někdo střízl
vější, ten unavenou, linou, druhý svěží, čilou.
Prostoduchému stači nápověď, pochybovač volá
po dokumentech. Nepodleháme stejně klamu.
Dělíme se na druhy a třídy obecenstva. Sta-
noviska, hlodiska, vychování, zkušenost, vkus
*) A což veselohra? — Nechte být! Snad ni-
komu o život neběží ve veselohře. Ale přece jen
nejraději cizí škodě a slabosti se smějeme. A nej-
méně veselé bývají, jak víte, právě ty frašky, kde se
popadají smíchem za břicho osoby — na jdvišti.
a tíste okolností života nás děli. Rozeznávám
romantism, realism, naturalism, potíráme se
všelijak a opovrhujeme sebou navzájem a ne-
shodneme se nikdy, leda v tom, že všichni
dohromady jsme a zůstaneme chtiví, nodočkavl,
žízníví svého požitku.
24
article
A když představení v nás vyvolalo klam
a s klamem se dostavil dojem a s dojmem po-
žitek, názýváme zažitý dojem — pravdou. Pro-
slulá divadelní pravda! Máme každý svou,
rozumí se. A protože častým požitkem olirá se
a ochabuje smysl, dostavuje se záhy poměrná
neschopnost požitku. A s ní potřeba, stále do-
konalejších prostředků na vyvolání klamu. Vo
láme po nových pravdách. Co nás před dvacet
lety poutalo, dnes nám je otřelé, naivní, čemu
dnes jásáme vstříc, nad tím za pět roko
ohrneme nos. Ještě dnes většina diváků, kteří
nechodí ob den do divadla a nenapínají od rána
do večera nervy nad vysílující četbou, trne
rozkoši, nad mravní útrapou Kláry de Beaulieu,
jak ubohá svíjí se u nohou »neuprosného«
pana Derblaye. Nám zkušenějším je ta podívaná
bůh ví proč, jaksi k smíchu
Ale někdy, přeje- li chvile, vyskytne se h
rečka, vyskytnou se příznivé klamu okolnosti
žádoucí sdokumenty« se najdou, na okamžik
překonajt bdělost našich smyslů a ejhle ! —
něco v nás zatrnulo někdejší rozkoší ..
Voláme hosanna! Vynášíme »umělcee
kterému se podařilo oklamati na moment naše
smysly
To dravectví naší záliby na divadle má
arci svůj eufemism. Nejsme tak lačni z pouhe
lačnosti. Cizí bolest nás zajímá jen proto, žev
ni vidíme — svoji vlastní. Je kus sobectvív
naši návštěvě divadla. Chceme vidět a poznávat
na jevišti sebe, svůj život, svoji snahu, své
úsili, svoji úlrapu, svůj boj, svůj pád a —
možno-li — svoje vítězství. Tím vice nás dei
baví, čím lépe se v něm sami poznáváme. Čim
ja nám hrdina bližsí a přibuznější citěním
myšlenim, čim lépe si s ním rozumníme, tm
dokonalejí se s jeho zápasem stotožňujeme
Klár Beaulieu
Derblay
25
article
Tím »hlubší« si odnášíme dojem.
A z toho sobectví požitku pramení všecky
spory v otázkách »vkusu«. Někomu je blizší
Ohnetův hrdina se širokým obrysem svých
názorů o cti a věrnosti manželské. Jinému,
kdo rýčem modernistické četby rozbrázdil plochy
svého niterného žití, bližší jsou achy a vzdechy
postav Ibsenových a Hauptmannových.
A tu jsme u hlavního vtipu: není žádná
pravda na jevišti! Žádná nová a žádná stará,
žádná odbytá a žádná pokročilejší. Jsou jenom
dojmy. A každý si povahu svého dojmu urču-
jeme sám. Pravdivost či nepravdivost jeho po-
sime v sobě. Primitivní divák — ne Indián,
třeba vynikající ve svém oboru intelligent, ale
v uměleckých věcech nehoněný, snad řídší ná-
vštěvník divadla — dostane od primitivního děje
dojem tak hluboký a pravdivý, jako »vyspělý«,
čti přesycený, divák od složitého a přirozeného.
Ohnetův
Ibsenův
Hauptmannův
Indián
26
article
A divadlo je mnohostný ústav. Ve hledišti
množství zasedá. A množství má svůj jedno-
duchý, prostý způsob cítění. Hrdinové Ohnetovi
jsou mu bližší, nežli postavy s morálkou mo-
derního individualistického ražení. A herec je
pokorný nástroj množství. O soucit a souhlas
plného domu se uchází. Odtud jeho záliba pro
úlohy starého repertoaru, kde je bližší citům
a názorům množstvi, jež nikdy necítí a nemůže
cititi individualisticky. A dá-li herec přece někde
přednost roli modernistické, zase jen proto, že
se mu hodilo, nadběhnouti někde danému chtiči
davu. Viz Zacconova paralvtika v » Příšerách«.
V širokých konturách role starého rázu má
heree mhohem vice volnosti pro svoje doved-
nůstky, má více slova, více pohybu, více hlasu,
více přiležitosti na sebe upozorniti. Modernism
rozplývající se na jevišti v tichou povětšíně
akci poměrů a vlivů je pro herce osobně málo
vděčný. Moderní hra předpokládá dobrý cn-
semble, ve kterém jedinec spíše zanikne. Staro-
módní hře stačí jeden dva zástupci vynikající
rolí. A tak už račte omluviti nápadnou náklonnost
hercům ohutnější potence pro úlohy — starého
repertoaru.
Ohnet
Zacconův