1
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“
Po řeči dra. Šusteršiče.
Z Vídně, 24. srpna. Nedávná řeč dra.
Šusteršiče poskytla »Neue Freie Presse
vhodnou příležitost, aby si schladila žáhu
na bývalé majoritě pravice a aby allarmo-
vala parlamentní strany do šiku proti mla-
dočeským poslancům. List praví:
Zda-li se splní očekávání vlády, a říšská
rada bude k pařlamentární práci lépe dispo-
nována, nežli v červnu, o tom se ještě pořád
a důvodně pochybuje. Že všák zůstane
bezvýslednou snaha, opětně slepiti rozbitou pra-
vici, možno pokládati téměř za jisté. Nie
není po této stránce poučnější nežli bratrský
spor, vypuklý mezi Šukljem a
Šusteršičem.
Že člen autonomistické majority také od
rozšíření autonomie ničeho neočekává a také
není proti centralisaci státu, na niž již po
40 let bylo žalováno jako na pramen všeho
zla, je ovšem tím pozoruhodnější, že pan
Šusteršič v tomto názoru na pravici není
sám jediný. Autonomie nebyla nikdy svazkem
spojujícím frakce pravice. Co je spojovalo,
byla snaha, zajistiti sobě podíl na prospěchu,
jejž poskytuje výkonná moc v parlamentě.
Šusteršič
Vídeň
Neue Frei Presse
2
article
Autonomistický program není však než
jednou z konvencionálních lží parlament-
ních, jež nemohou vzdorovati lučavce nynější
krise. Pravice nenazývala se pouze autono-
mistickou, nýbrž přes spolek s Čechy také
konservativní. To nepřekáží p. Šusteršičovi,
který se ostatně počítá ke klerikálním Slo-
vincům, žádali všeobecné hlasovací právoa
vyzývati proti sobě ke hněvu feudální orgán,
který nikoli neprávem poukazuje na to, že
ze tří skupin, tvořících svazek pravice, dvě.
totiž konservativní velkostatek a katolické
centrum spočívají na privilegovaném voleb-
ním právu, prohlašovaném p. Šusteršičem
za pramen všeho zla.
Z toho je zřetelně viděti, že na pravici
není ani jednota státoprávního názoru, ani
společného smýšlení. Že užitek, jejž měly
strany pravice ze svého příslušenství k ma-
joritě, často nebyl v žádném poměru k obě-
tem, jež za to musily přinášeti, na to bylo
ci v posledních letech opětně a hlasitě stě-
žováno. Stalať se pravice naposledy výhradně
toliko strojem ve službě českých postulátů.
To samo musilo by již býti dostatečným dů-
vodem, by se pomýšlelo na nové sku-
pení a nejblíže musil by býti spolek
proti českému terrorismu.
Na trvání říšské rady a na jejím opět-
ném dosazení v její ústavní právo mají vše-
chny strany stejný zájem. S názorem, aže
říšská rada je zralá ke zničení, ne-
může-li již déle býti nástrojem k. prosazení
českých požadavků, jsou Čechové osa-
moceni. Dle toho musila by se politika
všech stran orientovati bez ohledu na pře-
žilé tradice. Bude-li to vše pochopeno, ne-
bude také obstrukce již nepřemožitelnou. Ale
k tomu, jak se zdá, je ještě daleko.
Šusteršič
Čecho
3
article
Ke sporu rumunsko-bulharskému.
Z Vídně, 24. srpna. »Nenes Wiener
Tagblatt« uveřejňuje rozm kuvu s ra-
kouským vyslaneem vBukure-
šti, markrabětem Palavicinim a s jistým ru-
munským státníkem.
Onen se vyslovil,( ze znalci I poměrů v
zemích těch mají pevné přesvědčení, že ne-
třeba očekávati války mezi oběma státy.
V rumunských dvorních kruzích
převládá rozhodněklidnější
smýšlení v této věci, což dokazuje také
cesta krále Karola do Išlu. Jsem pevně pře-
svědčen — pravil vyslanec — že v nej-
bližší době bulharsko-rumunsk y
konflikt bude odklizen.
Rumunský státník pravil, že spor byl
značně zmírněn posledním prohlášením vlády
sofijské. Státník sváděl ovšem všecku vinu
na vládu bulharskou a na makedonský ko
mitét, o němž vypravuje hrůzostrašné věci.
Státník ten tvrdí, že makedonský komitét
byl ve spojení s vlivuplnými bulharskými
vojenskými osobnostmi.
Máme v rukou — pravil — doklady
o jednání makedonského komi-
tétu a o spojení jeho s vlivuplnými bulhar-
skými osobnostmi vojenskými.
Známe velmi dobře úmysly členů komi-
tétu toho; víme také, které osoby jím byly
na smrť odsouzeny. Je nevysvětlitelno, jakým
způsobem komitét rozhodoval o životěa
smrti lidí. Tam se to zrovna hemží zamý-
šlenými vraždámi osob, které nejsou make-
donskému komitétu po chuti. Jednání komi-
tétu je zkrátka nevysvětlitelno. Rumunští
poddaní byvají dle svých příjmů odhadováni
a vyzýváni, aby skládali určité poplatky.
Aby měli pokoj a aby byli jisti svým ži
votem, mnozí rumunští kupci složili sku-
tečně žádanou sumu.
Státník na konec pravil také, že konflik
bude urovnán, a že v nejbližší době nastane
opět klid.
Wiener
Palavicini
Karol
Vídeň
Išlu
5
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 24. srpna. (C.-B.) »Wiener
Zeitung« sděluje: Císař vydal tento nejvyšší
vlastnoruční list: Milý dre. šl. Körbrei
U příležitosti slavnosti mých sedmdesátých
narozenin došlo mě od veškerého obyvatel-
stva tolik blahopřání a bylo dáno na jevo
tolikero loyálních projevů, že všeobecná pří-
chylnost kmé osobě povznášejícím způsobem
došla výrazu. Hluboce pohnut ukládám vám,
abyste ohlásil na všechny strany můj nej-
vřelejší a nejvroucnější dík, který má i do
nejzazší chaty vniknouti. Ať všichni moji
národové vědí, že jejich blahu zasvětil jsem
svůj život, že se cítím šťastným, podporuje
jich zdar, že v lovalitě, vlastenectví a vzá-
jemné důvěře spatřuji pevné opory, na kte-
rých spočívá budoucnost vlasti.
Bůh všemohoucí žehnej a ostříhej pásky,
obepínající mne a mé národy!
Išlu, dne 19. srpna 1900.
František Josef m. p.
Úřadní list peštský uveřejňuje totožný
královský vlastnoruční list.
Z Vídně, 24. srpna. »Wiener Zeitung-
oznamuje: Ministr vyučování jmenoval., řel
ditele měštanské školy pana Ant. Raise
v Sobotce okresním školním inspektorem pro
české školy školního okresu mnichovohradišt-
ského.U
Z Kodaně, 23. srpna. (C.-B.) Prin
cezna Walesská a král řecký přibyli večer
na zámek Fredensborg
Z Washingtonu, 23. srpna. (C. -B.,
Ministerstvo vejenství vydalo rozkaz, aby
4000 mužů, jež jsou na cestě do Taku, bylo
nyní dopraveno do Manily.
František Josef
Antonín
Rais
Vídeň
Išlu
Sobotka
Kodaň
Washington
Wiener Zeitung
Wiener Zeitung
6
article
Uz Lonáýna, 23. srpná. (C.-B.) Telegram
Uz Lonáýna, 23. srpná. (C.-B.) Telegram
Gaseléem z Pekina ze dne 15. t. m., odeslaný
z Čifu dne 24. t. m., sděluje: „V konferenci
velitelů spojeného ojska bylo dne 120 srpna
usneseno, že se vojsko cizích států 5 mil před
Pekinem dne 14. spojí a příštího dne pod-
nikne na město útok. Tento zahájen byl však
již dne 14. t. m. ráno. Anglické vojsko musilo
za velkého vedra vykonati rychlý pochod 15
mil z Tunčanu, při čemž zkusilo zvláště levé
křídlo a napadlo jihovýchodní bránu čínského
města, u nížnenarazilo celkem na žádný od-
por. Indické mužstvo prolomilo bránu a ostatní
vojsko vtrhlo za ním s dělya jízdou. Jedno
oddělení odesláno bylo ku »chrámu nebes«, by
chránilo levé křidlo, kdežto hlavní voj táhl
k vyšlanectvům, kam přibyl o 3. hodině od-
polední.
IMezitím přichystalo se polní dělostřelectvo
ku střelbě na bránu tatarského města. Americké
a ruské vojsko dobylo jí však dříve, nežli
střelba zahájena. Dvě děla dopravena byla do
anglického vyslánectví, ostatní odeslána pak ke
»chrámu nebes«. Na počátku noci bylo ve vy-
slanectví 400 vojínů. Za večera sveden bojv
»chrámu nebes«. Vojsko způsobilo Číňanům
velké ztráty a obsadilo jižní bránu čínského
Z Brusselu, 23. srpna. (C.-B.) Jak ča-
sopis »Soir« sděluje, rozhodla ministerská rada,
konaná za předsednictví králova, že není pří-
činy, té doby úřadně uznati belgickou legii, od-
cházející do Číny. Svolání parlamentu není
města.
Uz Lonáýn
Číňan
spojený ojsko
Peking
Tunčan
Brusel
Čína
7
article
nutno.
Z Washingtonu, 23. srpna. (C. -B.)
»Reuterova kancelář« sděluje: Vláda není
ochotna vyhověti přáním, obsaženým ve dneš-
ních zprávách »American Associationu«, ježto
sdělené obavy Associace se nepotvrdily. S vy-
sokého úřadního místa se popírá, že Spojené
státy pouze z té příčiny, že jiná velmocenská
vojska přistávají v Šanchaji, učiní totéž.
Washington
American Association
Reuterův kancelář
8
article
Praha a cizinci.
Ku článečku uveřejněnému o této otázce
ve včerejším odpoledním čísle dochází nás
následující ještě úvaha: Je málo evropských
měst, o nichž tolik by se bylo toho již napsalo,
jako o Praze.
Výmluvný to doklad, jak zajímavé je toto
naše hlavní město. Jest toho tolik, že z toho v pa-
měti utkvěly jen některé povšechné črty a ně-
které zvlášť praegnantní výroky. Kdosi napsal
o Praze, že mu připadá jako král Lear. Zjev
královský. Vypelichaný hermelín a zčernalé
zlato, pozpod ale vetchý cár. Ti, kteří Praze
hlavě bohatého velikého království, nejvíce po-
vinni by byli vděkem za lesk a slávu svou,
necitelně se jí zřekli, věrnou Cordelii jí zůstal
jedině český lid. — Každý, kdo Prahu na-
vštívil, nalezl v ní pomník zašlé velikosti a
slávy, takže ne pouze co do architektonického je-
jího rázu, nýbrž i co do charakteru dějinného
nejraději porovnávají cestovatele Prahu s vla-
skými Benátkami! Boli nás to, poněvadz
chceme žíti, poněvadž nechceme, aby stala
se Praha snad jen nádherným sarkofagem
zapadlé slávy naší, nýbrž městem živých,
středem bujně proudícího života mladého
národa a nikoli archaeologickým museem. Ve-
směru tom, budiž to vděčně uznáno, pracuje
se u nás ne zrovna s tempem urychleným, ale
tak, jak tomu poměry dovolují. Tolik peněz, co
stálo na příklad překlenutí Vídeňky, my zde
ovšem nemáme. Zakopne-li u nás obec do země,
nucena je na to potřebný groš si vypůjčit a
dluh umořovat a zúrokovat. A poněvadž na to.
Lear
Cordelie
Vídeňka
Praha
Benátky
9
article
přispěti nemůže ani chudá co do finančních
zdrojů země, aniž chce tak učiniti nenasytný stát,
má obyvatelstvo čest zaplatiti všechno z kapes
vlastních. A sice zvláště ve formě obrovského
nájemného, jež jest v Praze největší ze všech
evropských měst. Dnes dospěly veřejné instituce
pokud se týče uvalování břemen na poplatníky
ku hranici, za kterouž dále jíti nemohou. Praha
nalezá se ke všemu tomu v postavení mimo-
řádném. Jest to město staré, nalezající se ve
stavu svého obrození. Právě v době, kdy národní
nepřítel náš měl také toto město ve svých spá-
rech, nedělo se pro Prahu pranic, naopak
Praha se spíše pustošila a ničila. Tak se
stalo, že když správy této obce ujali se
opravdoví její přátelé, neměli před sebou snad
jeden, nýbrž velenutných obrovských podniků
najednou několik. Na čem jinde pracovalo se
znenáhla po celá století, mělo býti v Praze vy-
konáno za dvacet let. Však i jinak byla a je
Praha
10
article
Praha dosud ve strašné nevýhodě. Každé jiné
město šířilo se a vyvinovalo zvláště na periferii,
na té vznikaly moderní části, kdežto vnitřek
byl upraven a chován jako domácí klenot jaksi
pod sklem.Tím, že na levnějších pozemcích
vznikaly nové části města, mohutněl též proud
obecních příjmů, které umožňovaly správě obecní
konati v plné míře poslání, k němuž byla po-
volána. Jinak v Praze. Tato je se všech stran
obklopena na svou samostatnost žárlivými před-
městími, která právem se tomu bránila a brání
dosud, aby výnosnost jejich realit a tím též
všechen hospodářský efekt stlačen byl po při-
pojení na mnohem horší míru, na míru pražskou,
nemohla se šířiti nikam, nýbrž na to klidně pohlížeti
musila, jak se šíří — předměstí. To všechno je.
příčinou, že Praha nevypadá dnes ještě tak, jak
bychom si přáli, aby vypadala a nikoli přílišná
péče obecní správy o české uličné tabulky a
o český hovor tramwayových konduktorů. Ne-
normální tyto poměry, v jakýchž nalezá se
Praha
11
article
Praha, pokud se týče jejího vývoje, ovšem
nejsou obecně známé a tím vysvětliti se dá, že
uvaluje se vina příliš loudavého zvelebování
Prahy na činitele, který vinen je snad jen z ne-
patrné míry. My chápeme, že nás Němci v lásce
chovati nemohou, neboť poměry jsou již takové,
že národně se povznášeti nemůžeme jinak, než-
částečně na jejich konto. Jakkoli jim dopřáti
chceme všeho práva, na jakéž nároky činíme
sami, uznáváme, že mnohem více lahodí sebe-
vědomí býti pánem nad porobeným, než rovným
vedle rovného. A již proto nás nikdy tak hojně
navštěvovati nebudou, jakoby snad bylo za po-
měrů jiných. Němci jsou nám ale co do kilo-
metrů nejbližší a je známo, že nejvíce návštěv-
níků je všude z nejbližší ciziny. Jaké to fari-
zejství tedy, lamentovati nad nepatrnou cizine-
ckou návštěvou, když sami o Praze rozhlašují,
že zde Němec neni na ulici jist svým ži-
votem. V mnohém ohledu — buďmež upřímni
— jsme také my vinni, že Praha je tak
málo přítažlivou. Máme zde na příklad spolek,
jehož chvalitebným je účelem, chrániti před vanda-
Němec
Praha