hluchoněmých a slepých. Kdežto v Kěmecku as pro 5340 hluchoněmých dětí zřízeno jest 75 ústavů s dobou, stačící k úplnému a dů- kladnému vzdělání, takže návštěva školy tako- véto je přo hluchoněmou mládež povinna,u nás pro přibližný počet 1300 hluchonémých dětí máme ústavy pouze čtyři, které poskytují vzdělání na čtyř-, nejvýše pětileté období vy- měřené; mimo to v Německu jsou již tím ve výhodě proti nám, že v jednotlivých třídách počet chovanců až o polovici je menší nežu nás, čímž i výsledky jsou patrnější. Jest nejen neštěstím pro hluchoněméh nebo slepého, že postižen je neduhem tím, ale i rodina jeho toho pociťuje. Jest to v přiroze nosti lidské, že s nešťastnými máme buď více soucitu a jakési shovívavosti, než s lidmi nor- málně vyvinutými a nemůžeme se profo diviti matce, která hluchoněmému nebo slepému dítku svému často lásku u větší míře na jevo dává, než ostatním jeho sourozencům. Ona ovšem v mnohých případech nerozváží, že vlastně tím jemu pro budouchost jen škodí, vychovávajíe z něho buď rozmazlence aneb domýšlivce, který chce míti vše po svém. Mnohá rodina však, považujíc ditko příro- dou zanedbané za své neštěstí a břemeno, na- kládá s ním přímo barbarsky, čímž vyspěje ob- zvláště hluchoněmý v člověka nebezpečného jak pro majetek a bezpečnost rodiny, tak pro jeho

Mají-li takovéto děti patřičně vzdělány býti, nestači k tomu pouze 4 nebo 5 let, tu třeba mnohem Více času, by pro praktický život při- praveny byly. Dítko plnosmyslné přináší si do školy již řeč úplnou, hluchoněmý má se teprve řeči učiti a zároveň vědomostí nabývati; zákon sám pak ukládá dětem bez rozdílu, ze povinny jsou 8 let školu navštěvovati. Přihledněme ku statistickým výpočtům, tý kajícím se tělesnými vadami stižených. Tak na- počteno v království českém 5105 hluchoně- mých, kteří v odborném ústavu vzdělávacím umístěni nebyli. Zde arciť dlužno v první řadě vzíti zřetel ku stáři ubožáků těch, pročež citu- jeme zde dotyčná data. Ve stáří pod 5 let bylo 62, od 5 do 10 let 457, od 10 do 15 let 436, od 15 do 20 let 750 a starších 20 let

3400 Z tohoto přehledu výsvítá, že 893 dět ve stáří od 5 do 15 let a valná část obsaže- ných v kategorii stáří od 15 let ponechána byla domácímu vychování, kterýmž tedy nedostalo se žádoucího vzdělání v ústavech odborných, vezmeme-li za základ pouze děti ve stáří od 5 do 15 let, seznáme, že vzdělání v trvajících ústavech odborných dostalo se ani ne celým 32% všech děti hluchoněmých. Ostatní cvičeny ve školách obecných, kdež ovšem při vší svě- domitosti a pečlivosti učitelstva nemůže seVjim dostati výchovy toho druhu, jaké poskytuje ústav odhorný. V tomto navykají si hluchoněmé děti pořádku a poslušnosti, školní kázni, snáše- livosti, vystříhají se toulek a s nimi spoj né úhony mravní i tělesné. Co koná v naší době pro dítky hluchoněmé škola obecná, jest vlastně jen více méně vydatnou průpravou k další vý chově na ústavech odborných, kteréž však za dnešních poměrů, jak zde prokázáno, jen ne- patrné části přírodou zanedbané mládeže se do- stává. Při tak velikém počtu na všecky hlucho- němé děti dojíti nemůže a ty, které přece sta- nou se účastny. dobrodiní, býti přijaty do ústavů, spokojiti se musí pouze se vzděláním na čtyř-, nejvýše pětileté období vyměřeným.

A tu jest té tak dosti nepatrné části dět hluchoněmých opustiti ústav právě v době, kdy duševní jich vlohy nejlépe počínají se vyvíjeti, kdy počínají se vpravovati do řeči a chápati bohatost obsahu jejího, kdy počinají poznávati povinnosti a práva lidská, křesťanská a občan- ská. Musí proto nadejíti v brzku doba, vy níž bude veškera naše hluchoněmá mládež účastna a to ale osmiletého vzdělávání, jakého se dostává mládeži normálních smyslů na škole národní a kdy založen bude pro děti přírodou zanedbané přiměřený hojnější počet ústavů s dostatečným obdobím vyučovacíml Tak jako o vzdělání mládeže hluchoněmé, jest u nás pranepatrnou měrou postaráno o vý- chovu děti slepých; soukromý vychovávací a léčebný ústav pro chudé slepé dítky a na oči choré v Praze, na král. Hradčanech, jest ústa- vem jediným v Čechách, který pečuje o cvičení slepých dětí. Dle statistických výpočtů nachází se v zemi naší 3561 slepců, vesměs domácímu opatrování ponechaných a to ve stáří pod 5 roků 34, od 5 do 10 let 97, od 10 do 15. let 87, od 15 do 20 let 126 a starších 20 le t 3217 ; vezmeme-li zřetel ku slepcům ve stáří

od n do 20 let, seznámo, že výchovy v ústavě zmíněném dostalo se pouze ne celé čtvrtině dět slepotou stižených, Jakkoliv v jiných zemích a státech, v po- sledních letech i v sesterské Moravě otázce vzdělávání přírodou zanedbaných dětí věnuje se veškera péče, zdá se, že u nás záležitost tato dosud pošinuta jest do nedozírna; jsou toho arciť nejvíce příčinou zubožené finanční poměry naší vlasti, rozhodující činitel však zemský sněm království českého, uznal již nut- nost řešení palčivé otázky této a nařídil šetření v příčině zařizování nových ústavů, dosud však věc sama nedospěla dále než ku přesvědčení kruhů rozhodujících, že záležitost ta je vysoce pilná a důležitá. Nežli poukážeme na kroky, které v pří- čině této zařídil zemský sněm markrabství mo- ravského, zmíníme se krátee o dějinách vý chovy hluchoněmých vůbec. Jest známo, že staří národové dítky nedu- živé způsobem barbarským utracovali; teprve křesťanství počalo hlásati zásadu rovnosti, takže i tyto znenáhla počaly na duševním životě po- dílu míti, pouze hluchoněmí, považováni jsouce za nevzdělatelné, byli i v pozdější době ještě napořád odstrkáváni. Uplynula drahná doba po Krstu, než ojedinělé pokusy se učinily s vy- učováním hluchoněmých, které však nenalezly následovníků. Teprve po objevení Ameriky, kdy různá odvětví vědy počala se ve větší míře rozvíjeti, došlo i na četnější pokusy s vyučo- váním hluchoněmých. V době prvých začátků důležit je Španěl Juan Pablo Bonnet, který seznal, že hluchoněmý vlastně němým zůstává následkem své hluchoty, čímž přiveden na myšlenku, že možno hluchoněmému opatřiti řeč jiným způso- bem, než sluchem; zanechal po sobě v ohledu tom úvahu písemnou. Práce jeho zůstala však ojedinělou, až koncem 17. století německý lékai Jan Konrád Aman položil pevný základ vyučování hluchoněmých.

Vynikajícím odborníkem v době pozdější byl SamueDHeinicke, za něhož zařízen první ústav v Německu r. 1778. U Franpouzů ujali se vyučování hlucho- němýeh po většině kněží a byl zde první ústav pro hluchoněmé založen r. 1770. V zemích rakouského mocnářství zakládány ústavy pro hluchoněmé něco později. Prvním byl ústav ve Vídni, založený roku 1779. Po něm založila pražská lože zednářská r. 1786 ústav v Praze. Na Moravě zařízen první ústav pro hlucho- němé teprve roku 1832, který byl utrakvistický až do roku 1894 a do něhož přijímány odr. 1867 také dítky ze Slezska. V našem království po ústavě prážském, zednářskou loží založeném, založili brzy všichni biskupové ve svých diecesích ústavy pro hlucho- němé, takže v Čechách nalezají se ústavy pro hluchoněmé v Praze, v Českých Budějovicích, Králové Hradci a Litoměřicích, kteréž však, jak jsme výše prokázali, počtu hluchoněmých ne- vyhovují a hojným způsobem rozmnoženy býti musí, ježto jich dle procentního poměru říše německé zapotřebí 18 a to s dostatečným ob- dobím vyučovacím, tedyo daleko rozšířenější než naše nyní trvající. Věc hluchoněmých i slepých jest velice nutnou a zasluhuje nejen pilné úvahy, ale vy- žaduje též naléhavé a brzké pomoci. Zajímavé jest proto pozorovati, jak v ohledu tom zachovala se Morava. Poněvadž dalo se předvídati, že jeden ústav jak pro české tak i německé chovance nedostačí, usnesl se zem- ský sněm dne 6. dubna 1892, hy zřízeny byly pro české chovance dva ústavy z emské a to v Ivančicích a v Lipníku, které také r. 1894 účelu svému odevzdány byly; brněnský ústav pak ponechán pro chovance německé. V těch letech zemský sněm moravský usnesl se také na prvém všeobecném organisa- čním zemském zákonu o výchově hluchoněmých a slepců moravských. Jest to zákon ze dne 18. února 1890 č. 33 zák. zem.

Hlavní zásady zákona toho jsou tyto: Vý- chova hluchoněmých (a slepců) dle možnosti obstarávána buď hlavně ústavy; ústavy takové mohou býti zřizovány buď nákladem veřejným (zemským nebo za součinnosti země, okresůa obcí) neb i nákladem soukromým; zřízení jich závislo na jistých podmínkách a na schválení ministerstva vyučování; celkem pro ústavy ta- kové platí předpisy pro školy o becné. Kde ústavů nebude a pokud zemské ústav nestačí, myslí zemský zákon, že by bylo lze ve větších obcích nebo ve skupině obcí sobě blíz- kých zaříditi zvláštní oddělení žáků hlucho- němých (nebo slepců), v nichž od zkoušených a zemí honorovaných učitelů byli by methodami pro hluchoněmé (nebo slepce) vzděláváni. Ná- klad na zřízení těchto zvláštních oddělení má pak se uhrazovati hlavně péčí zemského výboru a zemské školní rady způsobem přiměřeným. Celkem zákon ten provanut zásadou, že hluchoněmým a slepcům přísluší týž nárok na úplnou výchovu na úroveň cílů školy obecné, jako dětem plnosmyslným a že náklad na opa- tření potřebné připadá do řádného rozpočtu škol obecných markrabství moravského. Nežli nastane u nás velice nutné rozmno- žení ústavů dotčených, což v brzké době státi se musí, a rozšíření ústavů trvajících, obra- címe prozatím pozornost veřejnosti k ústavům již nyní působícím, jichž blahodárná činnost hodna jest ocenění všeobecného i upřímného a jimž nastávají stále úkoly nové, obtížné i s ve- likým nákladem spojené. Kéž štědrá blahovůle, která humanní, za vznešenou ideou lásky k bližnímu kráčející ústavy tyto podporovala, zůstane jim věrna i na dále a kéž příští století v snaze rozmnožené pomůže jim vydatně a ochotně plniti úkoly, šle- chetné činnosti jich předepsané.

L. M. Pořičský.

Různé zprávy. = Osudné »ne«. Těchto dnů přišla na úřad civilní matriky v Gentilly blíže Paříže svatba. Nevěsta v dlouhém bílém závoji byla velmi roztomilá a všichni s největší radostí očekávali průběh svateb- ního obřadu. Oddávající úřadník, opásán šerpou, po- ložil nejprvé ženichovi obvyklou otázku: »Berete si přítomnou N. N. za manželku ?« Načež mladík odpo- věděl důrazným »Ano.« — Na to se otázal úřadník týmž způsobem nevěsty, jež však v pohnutí a rozči- lení nevědouc kudy kam, vyhrkla ze sebe: »Ne!« — Všechno bylo zaraženo. Tu zvolala nevěsta: »Můj Bože, zmýlila jsem se, chtěla jsem říci »ano«. A vy- pukla v pláč. Ale bylo již pozdě. Úřadník byl nelí- tostný a jednal přísně dle litery zákona, jenž usta- novuje, že v takovémto případě musí býti sňatek od- ročen, Musí býti nové ohlášky a nešťastný párek musí prozatím čekat.

= Nesmí »umřít.« Z Madridu se oznamuje: Sláva pověstného italského mistra postu, Succia, ne- dala pokoje Španělu Bobillovi. Umínil si, že rovněž se bude postit 40 dní a 40 nocí a sice za přitěžu- jících okolností; chtěl ztráviti dobu svého postu ve skleněné rakvi. První pokus chtěl podniknouti ve Va- lencii. Stěnami své skleněné rakve pozoroval Bobill diváky a počítal v duchu, jaký výtěžek mu vynese toto pohřbení za živa. Dva černě odění sluhové vě- jířem a měchem vháněli otvorem ve víku rakve do vnitř vzduch. Vedle rakve stál balvan ledu, aby po- někud mírnil africké vedro v rakvi. Síň, ve které se Bobill postil, byla otevřena ve dne v noci, aby obe- censtvo kdykoli se mohlo přesvědčit, jsou-li pečetě a obvazy na rakvi neporušeny. Přicházeli neustále lidé, což nastávajícícímu vírtuosu postu bylo velkou útěchou. Některý ze sluhů občas mu pověděl do rakve, jaké výše příjmy dosud dosáhly a na osvě- žení podával mu trochu étheru na cukru. Vše bylo v nejkrásnějším pořádku, když pojednou policie na- řídila, aby »nebožtík« okamžitě opustil rakev. Žádala, aby Bobill jako každý civilisovaný člověk umřel za pomoci lékařské. Jinak prý nelze pokus dovolit. Na nejvýš pohněván opustil Bobill svoji skleněnou rakev a zvolal rozhorleně: »Ani pokojně umřít člověk ne- může«. Pak usedl se svými přáteli, a svým velmi pěkným přijmem do vagonu tramwaye, vyjel za město, aby se na čerstvém vzduchu poněkud zotavil po namáhavém ležení v rakvi.

= Sběratelská manie. »Daily Chronicle oznamuje z Pretorie: Sběratelská horečka Krügro- vých mincf a poštovních známek jest velmi nakaž- livá. Po několik měsíců již velký počet lidí den ode dne čeká, aby získali úplnou sbírku neporušených transválských mincí. Avšak úplnou sbírku nelze nyní levně koupit, poněvadž obyčejný 5 shilling stojí 21 st. 10 sbillingů. Tak zvaná »neobyčejná koruna« stojí nyní as 10 l. st. Příčina toho jest, že roku 1892 udál se ve státni mincovně omyl, jenž objeven teprv pak, když velký počet desetishillingů a menších peněz byl již v oběhu. Za každou z těchto mincí platí se nyní více než libra sterlingu. Za to transválské penny ne- jsou tak vzácné, jak se zdálo a všichni, kdožv Bloemfonteinu za takovýto peníz platili po 10—30 sbillingách, počínají poznávati, že obchodníci oranž- ští byli velmi obratní obchodníci. Poptávka po po- štovních známkách byla rovněž ohromná, tím spíše, jelikož se každý domníval, že zásoba záhy bude vy. čerpána. Avšak úřadník, jenž má kontrolu poštov- ních známek, prohlásil, že bylo tištěno poštovních známek v ceně 300.000 I. st.

Denní zprávy. Dnešní číslo přináší pokračování ro- mánu „Chouani čili Bretoňsko v roce 1799“, jejž sepsal Honoré de Balzac, str. 25—28. — Konečně tedy veliké tajemství od- haleno. Nyní se tedy ví, jak dr. Körber v na- stávající kampani se zachová. Především budiž konstatováno, že nynější chef vlády nemá nej- menšího úmyslu vybočiti snad z dosavadní tra- dice státnického umění vídeňského. Naopak půjde vyšlapanou cestičkou i pokusí se po aaffovsku »vuřtlovati« dál. Myšlénka na ener-