V Praze, v sobotu dne 18. srpna.

K číslu 227. Čisto v Praze za 26 a na venkově za 3h.

Na »Národní Listyo ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80p

NARUDN

Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Potvrzený zákon. Z Vídně, 18. srpna. Zákon usnesený sněmem markrabství moravského, týkající se příspěvku na úpravu řeky Hané byl císařem schválen. Osobní. Z Vídně. 18. srpna. Císař povolil. aby tajnému radovi a sekčnímu chefu v mini sterstvu vnitra Juliu ryt. Sagasserovi, odcházejícímu na vyžádaný trvalý odpočinek, byla za jeho mnohaleté, věrné a výtečné služby opětně vyslovena nejvyšší spokoje- Ministerský rada v ministerstvu vnitra Edvard Swoboda šl. z Fernova byl jme nován na místo ryt. Sagassera sekčním che fem v témže ministerstvu. Sekční rada v ministerstvu vnitra dr Karel ryt. Preyer jmenován byl mínister- ským radou extra statum. Soudnímu sluhovi v Přerově Frant Spurnému byl při odchodu na trvaly odpočinek udělen stříbrný záslužní kříž. Anarchisté. Z Říma, 18. srpna. Luigi Alfieri z Ankony, jenž praví, že je bývalým členem anarchistického sdružení v Patersonu, zaslal jednomu listu dopis, ve kterém podává toto sdělení o komplotu, usneseném anarchisty v Patersoně: Dne1. května usnesl se anarchistický klub na za- vraždění několika panovníků. Pak byl Bressi vylosován, aby zavraždil krále Humberta. Byly usneseny attentáty na presidenta Spojených států Mac Kinleye, na cara Mikuláše, na císaře něme- ckého a na předsedu francouzské repu- bliky Loubeta. Alfieri tvrdí dále, že ital- skému konsulovi již 16. května podal obšír- nou zprávu o tomto komplotu, a že byla o něm uvědoměna také novoyorská policie. Avšak ani policie ani konsulát nepřikládaly odhalení tomu významu. Naproti tomu pro- hlašuje italský konsul, že Alfiera neznáa

nost. nikdy o něm neslyšel. Novoyorská policie pátrá po tomto Alfierovi, jenž prý se skrývá, by ušel pomstě anarchistů. Z Padovy, 18. srpna. V noci byl zde zatčen jakýsi muž, který v kavárně schva- loval královraždu a kavárníkem jsa napomenut, aby se choval klidně, chtěl jej nožem probodnouti. Jen energickým zakročením několika občanů byl kavárník za- chráněn. Neznámý muž byl zatčen. Zdráha se tvrdošijně udati své jmeno. Z Gorice, 18. srpna. Byl zde zatčen zlatník bez zaměstnání Brocki z Verony. přišedší před nedávnem z Ameriky. V jeho bytě byla vykonána domovní prohlídka. Je podezření, že Brocki náleží k anarchisti- ckému sdružení. Z Vídně, 18. srpna. Z Affelina sem telegrafují: V sousední vesnici byl zatčen mladík, oblečený v kněžské roucho. Bylu něho nalezen padělaný pas. Policie vyslovila domněnku, že je to přestrojený anarchista. Mladík přiznal se, že není knězem, dále však nechtěl ničeho udati. Byly u něho na- lezeny četné dopisy, jež byly zabaveny.

Telegrafcké zprávy. Z Vídně, 18. srpna. (C.-B.) Císař udělil kancelářskému officiálu u krajského soudu v Mostě Frant. Kozlovi u příležitosti odchodu na trvalý odpočinek zlatý záslužní Z Išlu, 17. srpna. (C.-B.) Arcivévod- kyně Alžběta a arcivěvoda Josef August při- byli sem k vůli císařovým narozeninám. Na počest císařských narozenin zvonilo se od7 do 8 hodin večer všemi kostelními zvony. V divadle uspořádáno bylo slavnostní. před- stavení. Za soumraku zahájeno osvětlení města, jež mělo nanejvýš skvělý průběh. Arcivévodové František Salvator, Ludvík Viktor, Josef August, arcivévodkyně Alžběta, princezna Gisela a princové Leopold a Jiří prohlíželi si osvětlení.

Předplaceni a inseräty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Boje v Čině. Z Tokla, 15. srpna. (C.-B.) O postupu spojeného vojska na Pekin se sděluje: Dne 4. srpna opustilo vojsko spojeneů Tjencin a ob- sadilo dne 5. a 6. t. m. Peičan a Yančun. Oddíl žaponského vojska pronikl dne 7. srpna do Namtsaio-Čunu. V boji byl generál dřívější čínské posádky v Tjencinu zabit a generál Ma zmizel. Velitelé spojených vojsk měli dne 7. srpna v Yančunu válečnou poradu, na které se usnesli postup proti Pekinu okamžité provésti. Postupovali v tomto pořadí: 1. žapon- ské vojsko, 2. Rusové, 3. Angličané, 4. ame- rické vojsko. Francouzské oddělení zůstalov Yančunu, protože zaopatřování jeho vázlo. My- slilo se, že dne 11. srpna dorazí vojsko do Tunčan. Rusové počali hned po dobyti Tjencina opravovati železnici u Tjencina do Pekinua doufá se, že trať do Yančunu bude do 20. srpna sjízdnou. Rusové opravují také trať Šanchan- Kwan-Taku a proslýchá se, že 800 mužů ru- ského železničního sboru přibude do Tjeocinu z Usuri. Z Petrohradu, 17. srpna. (C.-B.) Gene- rální štáb obdržel následující zprávy: Vice- admirál Alexejev vrátil se dne 22. čer- vence ze své cesty na sever poloostrova Liao- tunu do Port Arthuru a sdělil, že Číňané za- ujali pevné postavení v Haičenu jižně od Ljao- janu; 3000 Číňanů jest u Njučvangu a 5000 s dělostřelectvem u Mukdenu. Dostali posily od severu a pevně se ohražují. Prohlídka kozáků podél řeky Noru mezi Amurema Ussuri shledala, že tamější mandžurské obyva- telstvo, jež bylo klamnými zprávami čínskými vejice znepokojeno, opět se již uklídnilo a vě- nuje se svým hospodářským pracím. K otázce nutného zřizování vzdě- lávacích ústavů pro dítky hlucho- němé a slepé. Všeobecně jest pociťováno, že u nás pra- nepatrnou měrou postaráno jest o výchovu vzdělání přírodou zanedbané mládeže : dští

FEUILLETON. Z potulek světovou výstavou. Pařížské dojmy. Každému, kdo nyní prochází se výstavou světovou a pařížskými ulicemi, je nápadné množství Němců, jež všude potkává. Stala se velká změna. Před několika lety nebylo radno mluviti v Paříži příliš ostentativně německy. »Zut! Sale Prussien!« ozvalo se na ulici nebo v restauraci. Pařížané byli chauvinistya nemohli zapomenout na Sedan. Němec byl jim tak protivný, že snadno dovedl je vyrušiti z jejich příslovečné zdvořilostí. Letos je vše jiné. Na boulevardech je slyšet vice němčení nežli u nás na promenádě ne- dělní na Příkopě. Němci plní divadla a kavárny. Německá hudba ovládá značně operu, koncerty německé umění a německá práce na světové výstavě vystupuje velmi imposantně do popředí. »Němci podruhé dobili Paříž!« pravil přítel, s nímž jsme v »ulici národů« vyměnovali své myšlenky o německé invasi do Paříže »Deutschland! Ale jak směle a vyzývavě září ten nápis na nádherném průčelí německého representativního pavillonu.« »A což ten druhý hrdý nápís na »Unser Zukunft ist am Wasser« na budově německého námořnictví — ten je též výmluvný.« »Němci vyšli do mezinárodního boje zrovna tak připraveni a vycvičeni, jako do válek s Francii před 30 lety.« »A Rakousko!« praví třetí z nás, »jak to se uboze tratí vedle německé říše. Vídeň je zase poražená Berlíc en.« »Ach, ano, a náš rakouský cit vlastenecký velice tím trpí . . .« A hluboce zarmouceni šli jsme povznésti své rakouské sebevědomí do pavillonu, který nejkrásněji representuje naší říši, do secessioni- stického vídeňského restaurantu, s dobrým plzeňským. Tedy i zde to muselo vytrhnout — české pivo.

Ale zcela vážně musíme uznati význam ně- mecké práce na světové výstavě. Naší sousedé zá- vodí s Francouzi v pracovitosti, s Angličany v pod- nikavosti. Jejich průmysl dobývá si svět, jejich koloniální politika a námořní obchod vzbuzují žárlivost“Anglie i Ruska, jejich umění neostává v originalitě své, ve výrazu domácího ducha za uměním latinských národů. Znáte z cest odporné, vtíravé, žvanívé po- lovzdělance německé, vychovance hospoda tingl-tanglů. Není odpornějších lidí — kromě nevdaných, plochoprsých a velkonohých Němkyň. Ale pravým opakem těchto lidí, kteří jsou ostatně protivní u všech národů, jsou Němci pra- cující, vážní obchodníci, průmyslníci, hospodáři a umělci. Jsou to rozšafní, opatrní, hovorní páni, kteří však dovedou vzbudit sympatii, nebot činí dojem lidí, kteří velmi dobře znají svou věc, velmi učelivě vás poslouchají, dovedou odkoukat přednosti cizí práce, a mají dobrou disciplinu a ekonomii ve všem svém počínání. Tito Němci, z říše, dosáhli velkých úspě- chů na světové výstavě a okázali svou sílu, schopnost, houževnatou vytrvalost i seriosnost, okázali jak hrozné a mocné oapůrce má v nich raca slovanská a latinská. Němci cítí se již v Paříži jako doma. v »brasserie Universelle« v avenue d'Opera, v re- staurantu nacionalistů, kam chodíval Déroulěde, připijejí si chlazeným rýnským otylí jacísi to- várnici porýnští, ve »Folie-Bergěre a v podob- ných zábavních místnostech slyšíte němčinu mladých pánů, větším dílem obchodních zří- zenců a úřadníků.

Francouzský žurnalista Gaston Jollivetv »Gaulois« věnoval německým hostům pařížským zábavný článek. Pan Jollivet je spíše chauvi- nista, Němce nekochá asi příliš, ale snaží se být spravedlivým. Uznává mnohé přednosti Němců. Má je radši, nežli Angličany. Jsou prý prý méně dotěrní a bezohlední. Jsou přívětiví a skromni. Ale vkus pana Jolliveta uráží ne- ohrabanost a ledabylost německého zevnějšku. Turgeněv tvrdí, že Němci nejhůře jedí. Jollivet praví, že Němci se nejhůře šatí. Německé listy přinesly podrážděné play- doyery na ochranu německé elegance. V berlínském »Tagblattu« kdosi tvrdí, že podle německých turistů, kteří cestují velmi še- trně, jsou to většinou maloměšťáci, menší ob- chodníci, řemeslníci a úřadníci, nelze souditi na vkus Němců, že prý té francouzské vyhlá- šené elegance je též málo vidět na ulicích. A to je též pravda. V Paříži nepotkáte šviháků. Elegance pařížských světáků, aristo- kratů, sportsmanů a klubmanů je umírněná, korrektní. Na ulicích pařížských vidíte známé osobností v úborech dosti nedbalých. Jistý malíř mne upozorňoval v ulici Royale na známého politika, kráčejícího po boku krásné, velmi elegantní dámy: »Podívejte se na toho chlapíka, má starý cilyndr, ošumělý svrchník — ale toaleta jeho ženy ho stoji ročně sto tisíc franků. To je tak pařížský způsob.«