1
masthead
Tyrolský zněm.
2
masthead
Z Vídně, 17. září. Mezi zemskými sněmy
císařským patentem ze dne 11. září nesvola-
nými, nalezá se také tyrolský. Dnes se
oznamuje, že sestoupí se v měsíci prosinci a že
ve vládnoucích kruzích se doufá, že Vlachové
v nastávající kampani tohoto sněmu nebudou
pokračovati v obstrukci a že tento stane s
opět dělným.
Vlach
Vídeň
3
masthead
Z úřadního věstníku.
4
article
Z Vídně, 17. září. Děkanu a faráři v Ho
doníně Františku Čermákovi byl udělen ry
tířský kříž řádu Františka Josefa. — Adjunkt
mužské věznice v Praze František Erhard
byl jmenován dozorcem ženské věznice ve Va
lašském Meziříčí. — Cvičný učitel na paeda-
gogiu-v Černovicích Vojtěch Žukowski byí
jmenován hlavním učitelem na paedagogiu v Tě-
šíně. — Supplent státního gymnasia v 8. vídeň-
ském okresu dr. Karel Köchl byl jmenován
učitelem 9. služební třídy na státní průmyslové
škole v Záhřebu.
Čermák
František Josef
František Erhard
Žukowski
doktor
Köchl
Vídeň
Praha
Virginie
lašský Meziříčí
Černovice
Záhřeb
státní průmyslový škola
5
article
Japonci v Moskvě.
Japonci v Moskvě.
V Moskvě, 9. září.
Dopis »Nár. Listů«.
Dnes přibylo do Moskvy 28 zajatých ja
ponských důstojníků.
Ačkoliv teprve několik hodin před jejich
příjezdem ze Samary proskočilo do veřejnosti,
že japonští zajatci přijedou, přece již k páté
hodině, kdy měli přijeti, seskupilo se před vja
zaňským nádražím několik tisíe lidí, dychtivých
spatřiti zajaté nepřátele. Důstojníci rostovského,
a jekatěrinoslavského pluku komandováni te-
legraficky, aby Japonce očekávali na nádražía
doprovodili je do hotelu.
Rozumí se samo sebou, že na nádraží
byly aspoň dva tucty fotografů — a zajímavo
— sotva že Japonci vystoupili z vlaku, prová-
zející je vůdčí ruský důstojník žádal jménem
japonských kollegů, by jich nefotografovali. Než
představitelé »mrtvé živosti« jsou nemilosrdní
prosba vyzněla na plano, v nedělních illustrova-
ných přílohách »Ruského Slova« a »Moskev-
ského Lístku« i jiných bude míti nejširší ruské
obecenstvo příležitost viděti moskevský průvod
japonských zajatců.
Obyvatelstvo k zajatcům, kráčejícím v prů-
vodu ruských důstojníků po ulici, chovalo se
velmi šetrně.
Zajatí důstojníci vedeni byli do hotelu
»Zeleznodorožnaja«, kde se měli posilniti a po-
tom rozděliti, a odjeti po různu a po skupinách
do dalšich měst svého určení.
Japonec
Moskva
6
article
Mezi zajatci nejvíce bylo setníků. Mimo
pět z pěších pluků, všichni ostatní byli námoř-
níci z parolodí »Kiušiumaru« a »Sadomaru«, a
zajati byli dne 5. a 7. června vladivostockou
eskadrou. Šest zajatých téhož večera odjelo do
Jaroslavi a dva do Nižního Novgorodu. Onino
v Moskvě budou přebývati v uvedeném hotelu
pod dozorem důstojníků výše jmenovaných
pluků.
Snad zajímati bude čtenáře i několik po-
drobnosti z chování Japonců při večeři.
V hotelu uchystáno pro důstojnické zajatce
tak nazývané »dvorjanskoje“) otdělenije«. Po-
něvadž Japonci přijeli neočekávaně rychle, pří-
prava k večeři konala se za jejich přítomnosti.
A zřejmo bylo, že je okolí zajímá.
Měvše příležitost krátkou dobu je pozoro-
vati, můžeme říci, že v živém rozhovoru
oblehli okna a pozorovali šumíci davy před ho-
telem na »kalančevskoj ploščadi«, ba i stavby
Všichni zajatí umějí rusky, většina mluví lámaně,
ale jeden docela plynně. Vidno, že touto vál-
kou značně se rozšíří užívání ruského jazyka
v Asií a tím i kulturný vliv Rusů.
Jaroslav
Japonec
Rus
Novgorod
Moskva
Asie
7
article
Když je vyzvali k jídlu, vrhli se — v pra-
vém slova smyslu — na vodku, která brzy
konala své dílo. Podaný po té chléb snědli do
drobtů. Polévku zapíjeli pivem. Vůbec jim
znamenitě chutnalo. Byli veselí, ba i do zpěvu
se některým v ohnivé náladě zachtělo. Jediný
z nich jenom, starší muž s několika řády na
prsou, byl zachmuřen a smuten a odolával
všechněm domluvám svých druhů. Na konec
oběda podána jim dýně — i tu jedli někteří
s cukrem a jiní zapíjeli pivem. A co sluší ještě
dodati, neobyčejně mnoho kouřili.
Jejich způsob poklony byl: tisknouce jeden
druhému ruku, dvakráte hlavou dotekli se ra-
men navzájem.
Do Moskvy očekává se ještě co nejdříve
5000 japonských zajatých vojínů; musili však
býti cestou zadrženi, poněvadž uchystaného jim
bytu v továrně Bělajeva užito bylo pro rozmno-
žený pluk trojicko-sergievského praporu.
Podaná
Moskva
9
article
Z malých českých lázní.
Z malých českých lázní.
V Jičínsku, na úpatí Krkonoš, rozkládá se
na Zlatnici útulné, vzkvétající městečko Bělo-
hrad, jež svými slatinnými lázněmi slibuje se
státi daleko široko hledaným útočištěm stráda-
jících i příjemným pobytem klimatickým. Za-
řízení lázní, úprava bažantnice a vřídla mine-
rálního jest věcí vrchnosti, bohužel, zemi i ob-
čanstvu dost cizí. Pokud jest na pilném a při-
činlivém občanstvu zdejším, činí toto pobyt ho-
stům zde co nejpřijemnější. Malý park pře
školní budovou pojmenovali po rodáku svém
sady K. V. Raisovými, a na pobůdku prof. Ant.
*) šlechtické.
Friče zbudovali v těchto chrámek přírody, jenž
po úsilovné práci jediného roku, dne 12. září
t. r. slavnostně veřejnosti byl odevzdán. Slav-
nost měla tak důstojný a zvláštní ráz, že stojí za
zaznamenání v našem českém životě.
Krajina zdejší jest předem geologicky za-
jímavá. Již Cordou staly se světoznámými zkře-
menělé kmeny psaronií a arancaritů, hlavně od
blízké Nové Paky, z nichž pěkně zbarvené kusy
ode dávna průmyslně se zpracovávají na zboží
ozdobnické. Po krajině jsou sice roztroušeni
jednotliví milovníci, kteří dělají si sbírky, neb
chovají jednotlivé zajímavější kusy. Jaký jest
však osud podobných památností, ať pří-
rodních, ať zbytků lidového umění místního?
Roztahují, pohodí neb různě se zašantročí do
ciziny.
Raisův
profesor
Antonín
Frič
Corda
Jičínsko
Krkonoše
Běla
Nová Paka
10
article
Máme-li domovinu svou si zamilovati, jest
třeba poznati nejen minulé dějiny, ale pocho-
piti též vznik a utváření se krajiny v nynější
její fázi, poznati bohatství přírody domácí a
naučiti se těžiti z pokroku věd, zvlášť přírod-
ních. Krásná báje o Antaiovi, jenž zůstal nepře-
možitelný, dokud se dotýkal matky své Gaie
(Země), má dosud svůj význam hluboký. Jsou
všude skály, pole, lesy, ale příroda domoviny
od prvního mládí nejvíce v nás zanechá dojmů,
a vybízí ve věku dospělém ku pochopení a po-
rozumění.
A více snad nežli kde jinde jest třeba lid
poučovati o skutečnosti e přirozeném běhu věcí,
neb nikde snad není větší náklonnost u lidu pro-
stého i polovzdělaného, vrhnouti se v náruč růz-
nému, neplodnému mysticismu a spiritismu,
s jich vším poblouzněním.
Nuže, malé museum bělohradské má podati
obraz krajiny a vystaviti význačné ukázky hor-
nin, minerálů, zkamenělin, s vysvětleníma
obrazy, jež znázorňují zvířata a rostliny pra-
věku, v jich celosti a habitu. Malá, přehledná
všeobecná sbírka všech útvarů slouží k orien-
taci. Do sbírky lokální nepojato však ničeho, co
skutečně nepochází z okolí Bělohradu. Veliká
mapa geologická poučuje o rozloze křídového,
permského útvaru 1 hornin vyvřelých, a jest
držena v barvách, odpovídajících skutečné barvě
hornin, zde vyložených; tedy červený pískovec
od Lomnice, slepenec od Pecky, šedý slín vrstev
bělohorských, bělavé opuky vrstev jizerských,
čedič, melafýr, porfýr až po rašelinu a štěrk na-
neseny i na naleziště přirozenou barvou. Jest
zde i ukázka geologického útvaru do hloubky
až 182 m. ze Lhoty Šárové, kterou sestavil ří-
dící p. Danihelka. Ptactvo a ssavectvo nynější
bude tu úplně zastoupeno i s poučením o stavbě,
hnízdění, škodě a užitku.
Antaios
Danihelka
Bělohrad
Lomnica
Pecka
Lhota Šára
11
article
Doba předhistorická jeví dosud sporé kusy,
ale časem jistě bude doplněna ukázkami doby
kamenné a bronzové zdejšího okoli.
Ve sbírce starožitností nalezáme mince,
různé listiny, knihy, pouta, svícny a pod. Před-
měty národopisné vděčně se zde přijmou, až po
památky současné, z nichž vidíme tu zatím
trosky z pruské války r. 1866.
Pěkná budova v řeckém slohu z pískovce
bělohradského vystavěna s podezdivkou ze sle-
pence,*) má tu výhodu, že slouží jen vytknu-
tému účelu, má osvětleni s hora šesti okny, tak
že možno všech čtyř stěn použiti pro umístění
výkladních skříní. Místo pro sbírky zaujímá
60 m2.
A vše to pořízeno s poměrně malým ná-
kladem. Frič nalezl porozumění i ochotu u zdej-
šího probuzeného občanstva; první náčrteka
rozpočet z ochoty učinil stavitel p. Poličanský,
plán ke stavbě architekt p. Tille, majetníci
cihelen dodali stavivo, jiní povozy. Na mladší
generaci bude, aby další náklad hradila před-
staveními, koncerty, sbírkami atd. Lví podí
práce připadl ovšem prof. Fričovi, jenž
dobu lázeňského odpočinku v bluze a s kladi-
vem trávil na uspořádání a uskutečnění zamilo-
vané své myšlenky.
Nuže, dnes museum v hlavních rysech stojí
a jest odevzdáno veřejnosti.
Slavnost dne 12. t. m. započala „Chorálem
českého národa“ od Bendla, sborem výtečně pod
šírým nebem předneseným. Na to předstoupil na
balustrádu prof. Frič a jasnými, krátkými slovy
vyložil účel musea, odevzdal je v ochranu měst-
skému zastupitelstvu, a odevzdávaje sbírky ve-
řejnosti, appelloval zvláště na mladší generaci,
by učila se vlast milovati a úsilovně pracovati.
Měšťanosta p. Vlach děkoval pak jménem města
původci za všechnu práci a blahovůli městu vě-
novanou, pan řídící Al. Hoch vyložil, v čem zá-
leží vzdělávací moment sbírek a proč vážiti si
máme památek po předcích, načež vřelými slovy
Frič
Till
profesor
Bendl
Vlach
m 2
12
article
„Podívám se, ale pochybuji, že tu ještě
bude,“ omlouval se kupec a počal vyhazovati
krabice, balíky zástěr a složených kartounů.
Zatím co kupec hledal kalendář, utkvěly
zraky Šibraváčkovy na krásné hlavičce, dýmce,
„pocunálce“. Ale byla to hlavička! Jelen n
ní : v rošti seděl myslivec. „Safikot, to je hla-
vička, čo ža ni dám?“ ptal se Šibraváček.
„Tahle?“ ptá se kupec přes pult, „ta sto
čtyři šestáky.
„I prach mordión jahelník, to je drahota,
to u náš nemá ani štarošta takovou. Pošlechněte
Mityško, dejte ji za tři!
„Nemohu, Šibraváčku, vezměte si jinouz
tři, třeba tuhle tu s pannou.
„Pannu nechči,“ odmítl rozhodně Šibra-
váček, „pannu jsem měl a žlomila se jí no-
žička. Tuhle ale chči.“
„Zde je kalendář, ale — —.
„Dobrá, dobrá,“ libuje si Šibraváček, který
hned poznal své zboží, „žrovna jako náš! To
je ten, a vy, filuto, pěkny věči šchováváte. No,
jen když mám kalendář. Tak čo s tou hlavičkou
dohromady?“
Kupec v duchu hned spočítal. „Sedm še
stáků.
„Dám šest, no, Pámbů dej štěstí!“
Kupec se chvíli zdráhal, ale pak plácl do
nastavené dlaně Šibraváčkovy.
Šibraváček zaplatil, vzal obě vzácné věci
a šel — ale ne domů, nýbrž na „anýzovou“
Teprve, když z utržených peněz mu nic ne-
zbylo, vydal se k domovu.
Byl již netrpělivě očekáván. V nejlepší ná-
ladě došel domů a když viděl ženu na prahu,
ukazoval ji už z daleka „žnamenitou porcu-
nálku“
Zena však toužila po kalendáři. Dnes ani
Jelen
Šibraváček
Šibraváčka
Šibraváčkův
Zeno
13
article
nevyčetla mužovi, že mohl býti dříve doma, ba
zdálo se, že ani nepozoruje, jak svítí oči mu-
žovy a jak Šibraváček dýchá dnes samým aný-
zem. Nedočkavě rozevřela kalendář a hned po-
čala slabikovati. Zakroutila hlavou, převrátila
několik listů a zase slabikovala, ale hned na to
zase hlavou zakroutila. Když pak objevily se
oba obrazy „Svatého Otče“ a papeže, tu již
vyhrkla.
„Co's to přinesl, blázne? Vždyť jsme již
tenhle kalendář měli loni.
„I ty jedna šojko, čo to mluvíš? Loňšký
kalendář je už rožtrhaný a tenhle nový; jen
koukej, číště nový, dyť ho nešu ž krámu.
To byla ovšem pravda. Šibraváčková znov
převrací listy. Zase je tu loď, čili „koštel a fa-
brika na vodě“; zase je tu povídka o Krákorovi
Václavoví a Verunce, zase je tu: „Pro zasmání“
a tytéž „anekdoty“ jsou tu jako loni.
Vzala starý kalendář a přirovnávala; inu
všecko jako loni. V Indii mor, na Balkáně ne-
pokoje, ve Španělsku bída. „Co pak to je pořád
stejné?“ ulevila si konečně.
Šibraváček musil otevříti studnu svě
moudrosti, nechtěl ale poučiti, nýbrž přesvěd
čiti, proto důmyslně vedl pošetilou ženu oklikou
k cíli.
„Teď se podívej, na který den připad
„škaredá středa“
„Na středu.
„A Želený čtvrtek?“
„Na čtvrtek.
„Tak vidíš! To je teda dobře, tak je taky
to druhy dobře a že tam není nič nového, to je
aši tím, že těm pánům došly rožumy. A teď to
máš na dlani!“
Václavový
Verunka
Šibraváček
Indie
Balkán
Španělsko
Company ' s ten
14
article
*) Vyobrazení musea bělohradského přinesla Zlat
Praha v čísle 45.
Zlata
Praha
muzeum bělohradský