1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národních Listü“ k číslu 199. ze dne 22. července 1905.
národní Listü
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Francouzští inženýři a loupežníci v Thessalii.
Přítel našeho listu píše nám z Larissy: Jak známo,
rozdělili si loupežníci selské velkokrálovství na okresy.
v nichž takřka neobmezeně vládnou a nejen pořá-
dek, ale i »veřejnou bezpečnost« obstarávají. Za to,
rozumí se samo sebou, musí jim obyvatelé odváděti
poplatky a tito dělají to obyčejně velmi rádi, nebot
požívají za to ochrany před hladovými státními zří-
zenci a spravedlností soudů. Slavné centrální vládě
není taký stav příjemný, ale musí si ho nechati lí-
bit, neboť nemá tolik moci, by něco na něm změ-
nila a musí se obávati, že by padla u mnohých
mocných osobností v nemilost. Tyto poměry neznala
francouzská společnost, která převzala stavbu želez-
nice Pireus-Larissa a vymohla si toliko koncessi od
vlády v Athénách, nedbavší vzpomenutých okresních
vladařů. Z počátku nechali si tito z různých příčin
urážku tu líbiti a dovolili francouzským inženýrům
vystavěti kousek železnice, aniž by od společ-
nosti žádali poplatků. Nyní však nahlédnuvše,
že z podniku mají užitek výhradně někteří lidév
Pireus
Larissa
Atény
4
article
Athénách, dělají i oni nároky a prohlásili hlavnímu
inženýru Montymu, že mu unesou celou jeho rodinu
a že pošlou do řeckého nebe všecky inženýry, neza-
platí-li jim velký obnos. Ač pan Monty není dlouhý
čas v Řecku, pochopil tolik, že s těmito pány nesmí
žertovati, ale jako cizinec nemůže pochopiti opráv.
něnost nároků jejich. Proto poslal officiální vyzvání
pánů loupežníků vládě v Athénách, by ta je vyří-
dila, oznámiv jí zároveň, že zastaví další stavbu, ne-
vyrovná-li záležitost tu s uvedenými lupiči a nepo-
stará-li se o bezpečnost života inženýrů. Že poža-
davek tento není přemrštěný a že by mu i turecká
vláda vyhověla, jest zřejmo, ale v Athénách způsobil
mnoho starostí a zmatek ve vládních kruzích. Obsa-
diti celou trať vojskem jest vládě nemožno, nebot
vojáci nežijí rádi v pustých krajinách; četníci by
zase okrádali vesničany a policisté by se spolčili
s loupežníky.
Monty
Atény
Řecko
5
article
= Žena usmrcena elektrickým proudem. Z Pirea
se oznamuje: Této středy padl čtvrtý lidský živo
za oběť nebezpečnému zařízení elektrické dráhy
Athény-Pireus. Mladá žena dělníka v továrně na le
u Falera, nedbavší výstrahy strážců, chtěla překročiti
koleje právě v okamžiku, když silný elektrický proud
procházel postranní povrchní koleje. Sotva že učinila
krok přes kolej, srazil ji proud a dříve než jí při-
spěli strážcové na pomoc, zčernala na uhel.
= Železniční attentáty pro zhrzenou lásku. Ve-
liký počet attentátů, jež udály se v Durinkách v měsíc
únoru, došel sensačního vysvětlení zavedeným vyše-
třováním. Zjistilo se totiž, že páchány byly šablono-
vitě, vždy jedním a týmž člověkem, dle všeho šílen
cem. Pátráno tedy v tomto směru a v nedaleké ve
snici Zell nalezen jakýsi selský synek jménem Beil
duševně chorý, jenž po krátkém vyptávání se přiznal
že chtěl se mstíti na lidstvu za to, že jedna dívkaz
vesnice vzala si jiného. Beil byl dopraven k soudu
a odtud do ústavu choromyslných.
Beil
Pireus
Atény
Faler
6
article
= V nemilé situaci ocitl se, jak nám přítel na-
šeho listu sděluje, správce velkostatku v Patrasu
v Řecku. Pan správce od několika let jest vdovcem,
otcem devítiletého, jako obrázek hezkého děvčátka
sám jest mužem spořádaným a zámožným. Mnoho
žen v okolí nabídlo švarnému vdovci již své srdce,
ale pan správce, jak se zdá, buďto má již manžel-
ských radostí dost, nebo nemůže ženy nebožky za-
pomenouti, či příliš si vybírá — slovem nechce o že-
nění ani slyšet. Ne tak heroické srdce však jako
správce, má jistá vdova, jež při svých pětatřiceti lé-
tech zamilovala se do správce jako šestnáctiletá dív-
čina. Plným žárem a kalubem. Ledový pan správce
ji však odbyl, netuše, jakých nepříjemností mu za-
milovaná vdova nadrobí. Vdova za jeho zády získala
si náklonnosti vdovcovy dcerušky a v sobotu s ní
z Patrasu zmizela. Uděšený otec byl tím celý bez
sebe. Chvátal na policii a vypsal značnou odměnu
na dopadení vdovy a vypátrání uneseného děvčete.
Patras
Řecko
7
article
Policie zahájila horlivé pátrání a skutečně druhého
dne podařilo se jí nalézti vdovu v jednom hotelu,
ale bez děvčete. Při výslechu udala vdova, že dítě
unesla a skrývá, že však nepoví nikomu, ani kdyby
ji mučili, kam je dala, dokud si ji pan správce ne-
vezme za ženu. Po svatbě že dítě okamžitě přivede.
A neřekla a neřekla ani, když otec dítěte klekl před
ní na kolena. Nešťastný správce, nevěda si jiné rady.
poslal k zbláznění zamilované vdově popa, abyjí
pohrozil čertem a peklem; ale ani domluvy tohoto
ctihodného muže nic nespomohly. Nezbude tudíž
správci asi ničeho jiného, než aby do kyselého jablka
kousl a vedl vdovu z vězení policejního k oltáři.
= Pasť na liknavého milence. V Řecku, kde si
každý člověk zjedná právo dle libovůle a nikdo ne-
uznává státní zákony a soudy, stávají se věci, jež
se zdají jiným smrtelníkům k víře nepodobnými.
Unosy dívek jsou na denním pořádku a nikdo se
nad tím nepozastavuje, byť by i byly barbarskými.
Řecko
8
article
Řecká zvláštnost jest ale únos milovníků, kteří mají
úmysl, spasiti se před manželským stavem nedodrže-
ním slibu. Tohoto prostředku užili příbuzní a přátelé
hezké, ale chudé Melpomeny ve vesnici Psary. Její
vyvolený Giorgi Giropulos přislíbil jí, že ji pojme
za ženu, ale jak se Melpomeně zdálo, jaksi otálel
se svatbou. I obrátila se na své příbuzné, by likna-
vého ženicha přivedli k rozumu. By toho docílili,
uspořádali v neděli odpoledne rodinný výlet do okolí,
kde připravili i bohatou hostinu. Nevěrný ženich ne-
mohl odepříti své účastenství na výletu, ale když
přišli na ustanovené místo, sdělili mu příbuzní jeho
milenky, že vše připravili k svatbě a že pop je oče-
kává v kapli u blízkého lesíka. Radostná zpráva ta
nepřekvapila jej právě radostně, ale když víděl, že
laskaví příbuzní mají v rukou revolvery a nože, ne-
pokusil se ani odmlouvati a kráčel ke kapli jako
skrocený beránek na jatky. Tam před oltáříčkem
zoufale pohlížel na popa, když mu kladl svatební
věnec na hlavu, jako by ho chtěl prositi o spásu,
ale pop neznal milosrdenství a skončil rychle po-
svátný obřad, doporučiv ženicha milosti boží a jeho
drahé polovice, které radostí stékaly veliké slzy
s černých očí. Než i pan novomanžel smířil se brzo
potom při jídle a víně se svým osudem a odpustil
všem účastníkům zdařeného attentátu na jeho svo-
bodu ..
Giorgi Giropulos
Melpomené
9
article
= Sebevražda z nešťastné lásky. Z Chalkis se
oznamuje: Všeobecnou soustrast vzbudilo neštěstí,
jež potkalo jednu zdejší váženou rodinu. V neděli,
jak se obyčejně stává, odebrala se uvedená rodina
za město, by ztrávila na břehu moře před kavárnou
večer. Zde u jednoho stolu seděla příbuzná rodina
s dcerou a jejím ženichem. Když je zpozoroval deva-
tenáctiletý syn prvé rodiny, studující práv a dlící zde
na prázdninách, přistoupil ke stolu a pozdraviv shro-
mážděné, obrátil se k dívce slovy: »Mariko, pro tebe
zemru.« V témž okamžiku vytáhl z kapsy revolvera
střeliv se do prsou, klesl smrtelně raněn k zemi.
Marika
Chalkis
10
article
Odnesen pak domů, skonal po několika hodinách.
Tisíce lidí ho provázelo na hřbitov, projevujíce ne-
šťastné rodině soustrast. Do velkého zármutku upadla
i dívka, jež nechce se nyní provdati, ač vlastně ne-
zavinila sebevraždu jinocha, neboť i ona ho milovala,
ale pokrevní příbuzenství bylo nepřekonatelnou pře-
kážkou jejich spojení.
= Okraden, uvězněn a zkrýzněn místo zlo-
děje. Rozmarná episoda odehrála se tuto středu v
Athénách na ulici Ecola. Patnáctiletý syn jednoho
lékaře šel se služkou nakupovati některé maličkosti
k jednomu židovskému obchodníku. Při té příleži-
tosti chtěl obchodníku jeden předmět žertem odci-
ziti; byl ale mládencem při krádeži přistižen. Ob-
chodník nerozuměl žertům a poslal hocha s mlá-
dencem na policejní stanici. Na ulici počal však
mladý zloděj plakati a křičeti tak, že se sběhlo
mnoho zvědavých lidí, kteří je obklopili a zadrželi.
Atény
Ecol
Ob
11
article
Dříve než mohl mládenec zvědavcům záležitost vy-
světliti, vykřikl někdo z davu: »To je žid a chtěl
chlapce zabíti.« Panuje zde všeobecné přesvědčení,
že židé používají krve křesťanských dětí a na Korfu,
kde žije dosud mnoho židů, jest takřka každoročně
jejich pronásledování. Proto povstal následkem vý-
křiku toho nesmírný vzruch mezi shromážděnými a
poněvadž nepřináleželi právě ke vzdělaným třídám,
vrhli se na ubohého židáčka a počali ho nemilosrdně
bíti a trýzniti. Snad by ho byli utloukli, kdyby na
jeho zoufalý nářek a volání o pomoc nepřispěli mu
strážníci na pomoc. Ti ho osvobodili z neskonale
rozzuřeného davu a odvedli na policii, kam ho zvě-
daví provázeli. Tam povstala nová komedie. Když
policejní komisař hledal svědky, by s nimi zavedl
protokol, zmizeli všichni, kteří židáčka obviňovali a
trýznili a tento byl dopraven do nemocnice. Teprv
druhého dne vysvětlila se záležitost a mládenec byl
puštěn na svobodu, ale slavné policii se nepodařilo,
což se v Athénách samo sebou rozumí, vypátrati ani
jednoho z jeho trýznitelů.
Korf
Atény
12
article
= Novoyorský poustevník. »Novoyorské Listy«
sdělují: V polosbořené chatrči, jež obklopena jest
domy nejbohatších obyvatelů, žije zde »Mattapoisett
Wille«, jeden z nejpodivnějších charakterů v Novo-
anglicku. Jest to poustevník, který zanevřel na svět
pro zhrzenou lásku. Dávno před lety byl znám jako
Wm. C. Radigan. Jest sice ke každému zdvořilým,
avšak dává přednost zátiší a klidu své chatrče se
dvěma svazky Shakespearových děl a časopisy týden
starými. Jest 55 roků stár a narodil se ve Skotsku.
Dostalo se mu dobrého vychování a stal se učitelem
zpěvu a hudby. Kdesi setkal se se sličným děvčetem,
do něhož se s celou duší zamiloval. Dívka však jej
odmítla a tu stal se poustevníkem a podivínem. Až
do předešlé zimy nikdy nespal v domě. V létě stačilo
mu k spánků jakékoliv místo, avšak v zifně zalezl
do stodoly nebo kůlny toho či onoho souseda, aniž
by jej proto tento znepokojoval. Když dostavilo se
špatné počasí a on pokročil také v letech, činěny
byly pokusy dostati jej do chudobince. Avšak silné
proti tomu protestoval a ježto nikdy neplatil žádných
daní, aniž kdy volil, zástupci obecní neviděli cesty,
aby jej donutíli k přijmuti jejich nabídky. Na počátk
Radigan
Shakespearův
Nova
Skotsko
Mattapoisett Will
13
article
svého nitra; a když poodcházel od shromáždění, před
nímž stál usvědčen ze slušnosti, cítil se spíše vinným než
šlechetným. Také jiná věc jej znepokojovala — tedy Lin
MeLean obletuje učitelku! Přece však se připojil k Ben
Swintovinovi, v náladě zdánlivě dobré. Připil si whisky
a chválil obsah sudu, rozmlouvaje takto se svým ho-
stitelem:
»Snad věru nebude škodit ještě jedna.«
»Ovšem že ne. Ale měli bychom míti více druhů
jídel. Nedostává se nám kachen.«
»Máte sud. Viděl to Lin MeLean ?«
»Ne. Sháněli jsme se po kachnách až dole u La-
parelovic skotína. Pravé hody —e
»Medvědí říčka je náramně žíznivá. Lin MeLean an
si nevzpomene na kachny.«
»Lin není tento měsíc žíznivý.«
»Zařekl se snad na měsíc?«
»Zařekl! Nadbíhá naší učitelce!«
»Je prý to velmi miloučká dívka.«
»Ano, ano; náramně příjemná. A hned na tosi
z tebe udělá blázny.«
»Ale jděte!«
»Hledí si učení těch zatrolených dětiček a tak se
zdá, že ji dospělý muž ani nezajímá.«
»Ale jdětel«
»Tam u Laparelů bývalo vždycky kachen, mnoho-li
jsme potřebovali, ale co ten jejich přihlouplý kuchař
zemřel, pustili se letos do chovu krůt.«
»To bylo asi právě tou dobou, když se slečna uči-
telka topila u South Forku.«
»Jak, tuším, že ne. Kdy? Ona nikdy o ničem tako-
vém nemluvila — pokud jsem slyšel.«
Lin Melean
ben Swintovin
Lin
Laparel
South Fork
14
article
»Tak přece!« přisvědčoval obratný komediant. »Tak
on je Holej koupil. A na cestě k její chýžce tam vedle
Taylorových ho napadlo, že by mohly být veliké a počal
uvažovat, co počít. A rozhodl se pověděti jí, že si není
jistý, jak budou a aby mu řekla, kdyby jí padaly, žejí
je vymění a když došel k jejím dveřím, achich, tu ztratil
kuráž. A tak strčil balíček s pantofli pod plot a spustil
jí serenádu. Ale ona nebyla vůbec doma. Byla u večeře
vedle u Taylorů a Holý zpíval prázdnému domu »Láska
přemohla pýchu i hněv.« Lin MeLean přicházel kolem
Taylorovic ohrady, tam, co je Taylorovic býk Texas. Nu,
bylo to ukrutně smutné. Holýho pantalony se přetrhly,
ale padl za plot a Lin odtáhl býka zpátky a někdo ukradl
ty medicine-bowské galoše. Budeš plésti jiné, Dýně?«
»To není ani z polovice pravda,« vykládal dobro-
srdečně Holý.
»Ta polovice, co se utrhla od tvých pantalonů?
Nu, nic si z toho nedělej, Holej; však on Lin dostane
také jako my všichni.«
»Je jich mnoho?« vyzvídal Virgiňan. Byl dosud na-
tažen na zádech, dívaje se na oblohu.
»Nevím, na kolik jich byla zvyklá tam, kde byl
vychována,« odpověděl Kazatel. »Přišel sem takový dě-
tinský pošťák ze Skalního mysu a druhého dne zase šel.
Potom hospodářský ze 76. skotína a pojezdný z Ohrulu I.
a dva místodozorci přibyli sem s pastevci — utržili všichni
porážku. Starý soudce Burrage z Cheyenne přišel v srpnu
na hon a zdržel se tady a vůbec ani nehonil. Přišel sem
také koňský zloděj — náramně hezký. Taylor ji chtěl
před ním varovati, ale pí. Taylorová řekla, že na ni sama
dohlédne, bude-li třeba. Mr. Koňský-zloděj toho nechal
rychleji než ostatní; a přece mohla učitelka až později
„Virgiňan.-
— 101 —
Holý
Taylorův
Taylor
Holá
Lin Melean
Lin
Virgiňan
Cheyenn
Taylorová
Texas