1
masthead
V Praze, v sobdtu dne 22. července.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Čislo v Praze za 2n
a na venkově za 3h
Praha
6
article
LISIY
LISIY
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam' je též redakce
arexpedice.
7
article
Události na Rusi.
Události na Rusi.
Protivládní demonstrace v Moskvě.
Z Moskvy telegrafuje se německým časo-
pisům ze dne včerejšího: O půl noci uspořá-
dali dělníci na nádraží revoluční projev. Když
žandarm Ivanov jednoho z demonstrantů chtěl
zatknouti, byl bodnut dýkou do zad
klesl krví zbrocen na zem. Jeho sou-
druzi vrhli se na vraha, porazili jej a odvedli
pak na hlavní strážnici. Dav lidu zaujal hrozivé
postavení a jal se volati: »Pryč s vládou !«
podobně. Policie povolala na pomoc vojsko. De-
monstranti byli zatčeni, do železničního vlaku
vtlačeni a za silné vojenské assistence z ob-
vodu města Moskvy vyvezeni.
Ivanov
Rus
Moskva
8
article
Pumový attentát.
Z Bělostoku, 21. července. V jedné z nej-
živějších tříd Bělostoku byla dnes o polednách
vržena puma. Na 200 kroků kolem byla
všechna okna roztříštěna. Náčelník poli-
cie, jeho syn — gymnasista — a tři jine
osoby, byli těžce poraněni a větš
počet lidí lehce. Attentát provedl dobře ošacený,
patrně k tak zvaným lepším třídám patřící muž.
K sjezdu zemstevnímu.
—ch. Z Paříže, 22. července. Moskevský
sjezd zemstev skutečně proklamoval revo-
luci (?). Jak se z Moskvy oznamuje, prohlá-
sil, že nelze od cara ničeho očekávati a že jest
již pozdě, zdržovati revoluci, která následkem
chabosti a neschopnosti vlády byla rozpoutána.
Následkem toho prohlásil kongres, že jest třeba
soustřediti veškery síly, aby zamezilo se krve-
prolévání a že jest povinností, předcházetí lidu
příkladem a poučovati jej o občanských povin-
nostech. Sjezd neprohlásil se za ústavní sbor,
jak se Trepov obával, ale schválil ústavu a
dnes podnikne ještě významnější krok: vydá
provolání k lidu.
Kníže Trubecký u cara.
Z Petrohradu, 22. července. Představitel
moskevské šlechty kníže T ru be c k ý, který
svého času poslal carovi známý list a ještě před
nedávnem s představitelem petrohradské šlechty
měl u cara audienci v Petěrhofu a sdělil mu
že šlechta úplně schvaluje snahy zemstev, opu-
stil krátce před sjezdem jejich Moskvu a odebral
se do ciziny na 3 měsíce. Na cestu vydal prý
se z vyššího rozkazu, aby nemohl zúčastniti se
sjezdu zemstev.
Attentát
Trubecký
Bělostok
Paříž
Moskva
Petrohrad
Petěrhof
9
article
Pobědonoscev.
Z Petrohradu, 22. července. Domnělý at-
tentát na Pobědonosceva vyličuje »Pra-
vitel. Věstník« jako pouhé nedorozumění, ale
jiné noviny naproti tomu líčí jej v jiných ver
sích. Podle jedné jest útočníkem chudý krejčí,
který měl v úmyslu pomstíti se na svůdci své
ženy. Rozhodně však tato afféra jest důkazem,
že osoba Pobědonosceva jest co nejvíce střežena.
Důtka 3 ruským listům.
Z Petrohradu, 22. července. Včera dostaly
důtku 3 časopisy: »Slovo«, »Novosti« a »Ru-
ské Vědomosti«. Časopis »Slovo« proto, že při-
nesl obšírnou zprávu o moskevském sjezdu
zemstev, »Novosti«, že uveřejnily posudek pe-
trohradských právních zástupců o jednání vo-
jenských a policejních úřadů za lednových udá-
lostí v Petrohradě a »Ruské Vědomosti«, že
přinesly několik závadných článků.
Na měsíc zastavený časopis.
Z Petrohradu, 21. července. Časopis »Slovo«.
kterýž přes zákaz censury uveřejnil zprávuo
sjezdu zástupců zemstev, byl na měsíc za-
staven.
»Potemkin«.
Při prohlídce »Potemkina« v kajutě býv.
velitele Golikova nalezeny dvě zápisky. Antov,
námořník, sděluje s Golikovem, že na obrněnei
připravuje se vzpoura a uvádí jména hlavníe
spiklenců. Poznámky ty napsány byly dva mě-
síce před vzpourou.
K nynějším poměrům.
Vzhledem k postupující epidemii rychle
se dostavuje isolační dům v Petrohradě, jenž
státi bude přes 100.000 rublá.
Golikov
Petrohrad
10
article
V »Novém Vremeni« v dopise z amur-
ského území se praví, že Rusko zanedbávalo
dosud otázku vystěhovaleckou, pokud jdeo
Amursko, kde by mohlo na jeden million vy-
stěhovalců ruských hezky žíti a ulevilo by se
bídě v ruských vsích doma.
Praví se, že car upustil od cesty do
Moskvy následkem přijatých návrhů protivlád-
ních na sjezdě zástupců zemstev a měst.O
cestě carově po lodi praví se v Petrohradě, že
se chce car posílit, jsa v poslední době velice
nervově stížen.
Polská šlechta se usnesla podati
vládě pamětní spis za zavedení samosprávyv
ruském Polsku.
Nový Vremit
Rusko
Amursko
Moskva
Petrohrad
Polsko
11
article
álka.
Jednání o mír.
12
article
Z Vídně, 22. července. »Neue Freie Pres-
se« uveřejňuje rozmluvu svého paříž-
skéhodopisovatelesruskýmzmo-
něncem Wittem, který prohlásil, že ne-
může se nijak vyjádřiti o svém poslání a že
naprosto nezná možného výsledku
vyjednávání. »Moje poslání,« pravil, »jest
takové, že vyžaduje největší diskretnosti. Vešel.
jsem ve vyjednávání s japonskými plnomocníky
za tím účelem, abych zjistil, zdali
jest možno mír uzavříti. To, přesně
řečeno, jest mojí úlohou, kterou mne pověřil
car. Na provedení tohoto úkolu nemají žádného
vlivu moje osobní názory.« — Na otázku, jak
dlouho zůstane v Americe, Witte odpověděl:
»To nemohu říci. Můj pobyt v Americe nenl
vypočten na určitou dobu.«
Ministr Witte v Pařížl.
Z Paříže, 22. července. Dnes navštíví Witte
ministerského předsedu Rouviera a presi-
denta republiky Loubeta, který v poledne
odcestuje do Rambouilletu.
Z Paříže, 22. července. Ministr Witte
hned po svém příchodu do hotelu přijal pro-
Neue Frei
Witt
Rouvier
Loubet
Vídeň
Amerika
Paříž
Rambouillet
13
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Rybáři.
14
article
Večerní soumrak padl na řeku. Nebe, za
tažené bělavými obláčky, hrálo na západě bo
hatou stupnicí barev. Z pravého břehu řeky vy
bíhala úzká regulační hráz, tvořící prostorn
záliv. Zde byla voda klidnější, stojatá, jenom
měkce šeptajícími vlnkami čeřil ji vítr, jež na
kamení hráze laškovně vyskakovaly, na druhe
straně pak travnatý, povlovně se nížící břeh
omývaly.
Za hrázi jako napjatá, ocelově lesklá stuha
prudce letěla řeka, bez ustání, bez odpočinku
spějíc v dálné cizí kraje. V sadě za řekou,
z vysokého topolu, jehož černý stín ve vlnách se
koupal, písničku za písničkou hvízdal drozd
v ticho večerní.
Dva muži krčili se ke hrázi, jako dvě černé
sochy nehybně sedíce. Jeden švihl chvílemi pru-
tem, jejž v ruce držel a vzduchem zatřepetala
se stříbrolesklá bělička. Muž vyskočil, vrhl se
po rybce, zmítající se v kamení, stiskl ji drsnou
velikou dlaní a vytrhnuv jí udici, vložil ji do
sítě. Za chvíli, vhodiv udici do řeky, schouli
se zase.
Druhý, výrostek asi dvacítiletý, mrzutě pře-
valil se na bok, očima bedlivě sleduje konec
prutu, nad hladinou šikmo vybíhajícího a ve
břehu zaraženého.
Šero houstlo. Linie okolních strání rozplý-
valy se v něm a hráz, řídce vrbovím porostlá.
jako černý pruh tratila se mezi vodami s obou
stran ji obklopujícími. Na pravém břehu ne-
rozeznal's již ani dlouhou silnici podél řeky
vroubenou ovocnými stromy a bílými pilíři. Od-
lesk červánků na západě dávno již zmizela
15
article
mráčky na nebi se potemnily. Někdy se protrhly
a mezerou k zemi nahlédl stříbrný půlkruh mě-
síce. Tu prosvětlily a vznitily se jejich okraje
modravým jasem a obraz luny jako dlouhý
ohnivě lesklý sloup zahoupal se na vlnách.
Ptactvo dávno již umlklo. Do zbožného.
ticha, v němž jenom vlny ševelily, zalehlo zdál
štěkání psa. Mladší rybář chopil se prutua
táhl jej z vody. Z počátku ztěžka, ale ke konei
zcela hladce. Zaklel.
„Zase uškubla,“ řekl prohlížeje udici n
tenkém, žlutém drátě, obtěžkaném olověným
kuličkami.
„Mně taky jen tak ,ťukají'. Ani to dnes n
stojí za řeč. Pár běliček a ňáký okounek.
„Psina!“ zasykl mladší, házeje udici s n
vým vnadidlem.
„Hm... Nedá dnes, dá zejtra. Však ná
nenechá hladovět matka Vltava. A takováhle
noc u řeky, není-li to překrásné?“ řekl starší.
oddechuje dlouze, plnými plicemi v čistém,
svěžím vzduchu. Vzpřímil se a protáhl nehyb-
ností strnulé údy, zachvácen jaksi radostí a roz-
koší nad čarovnou, něhyplnou krásou noci. Byl
stařec již, ale mohutného těla, rozložitých plec
a svalnatých paží. Bez mála půl věku přeletělo
mu nad hlavou, zbělelo vlasy jeho sněhem, ale
sílu jeho nezlomilo, ani neshrbilo jeho šíji.
„Podivno, jak mám tu řeku rád. Nežil bych
snad ani vzdálen od ní, tak mně k srdci při-
rostla. A přece, přece odňala mi kdysi tu, již
jsem nad život miloval,“ řekl tišším hlasem.
„Nežil jsem vždycky takhle. Chodil jsem
do Prahy do továrny a tamhle dole ten domek,
přilepený ke skále, byl můj. Byl malý sice, ale
dvou lidí štěstí skrýval. Pod jeho okny řeku
šumět jsem slýchal a myslil si, že lásce naš
píseň zpívá.
„Bylo z jara. Čekali jsme, že vrána zalet
do bílého domku s červenou střechou a zatím..
Vltava
Praha
16
article
„Sněhy tály, ledy hnuly se na řece. Divoká,
rozběsněná valila se řeka kolem, unášejíc k se-
veru ohromné kry posněženého ledu, vyvrácené
kmeny, kusy plotů, vše, co jí přišlo do cesty a
řvala jako zběsilá. Stále výše dmuly se špinavé
vlny a již zasáhly domek. Musili jsme prchati
před dravým živlem. Do malé lodičky jsme se
uchýlili, aspoň pouhé životy hodlajíce zachrániti.
„Musili jsme plouti kus dolů, podél břehu,
abychom obepluli skalní stěnu. Nebezpečná ce-
sta! Řídil jsem lodku, žena klečíc, modlila se.
Již myslil jsem, že máme vyhráno, když tu veliká
kra ledová řítila se k nám. Chtěl jsem ji odraziti,
ale sochor mi ujel z ruky. Vykřikl jsem hrozně.
Lodička se zvrátila. Padaje zahlédl jsem ještě
zděšený, smrtelně bledý obličej ženin a zaslechl
křik lidí chvátajících nám ku pomoci. Pak dostal
jsem hroznou ránu do hlavy a pozbyl vědomí.
Zachránili mne sice, ale přál jsem si tehdy,
kdybych raději pod vodou mrtev ležel.
„Od té doby silou tajemnou byl jsem váben
k řece. Často, když veslem rozehnal jsem prudce
lodičku, že jako šíp vystřelený po vodní pláni
letěla, pomyslil jsem, že třebas tady, zrovna
někde pode mnou, spočívají kosti mé ženy.
Když podařilo se mi někdy zachrániti to-
noucího, urvati jej proudu, v tuhém zapasu s od-
bojnými vlnami, byl jsem nejšťastnější. V létě
lovil jsem ryby, tahal písek, nebo plavil vory,
někdy též na přívoze vypomáhal, v zimě sekal
led a pletl sítě či vrše. Žiju s řekou a beztoho
také jednou hrob v ní najdu. A nechtěl bych ani
jinak zemříti . .
Rybář zahleděl se po černé, k severu ply-
noucí ploše. Chvíli ještě seděli na břehu mlčky.
Nebe se vyjasnilo, tisíce hvězd zaplálo na něm
Temna ubývalo.
„Svítá,“ řekl stařec. „Složímel
17
article
A. V. Fink.
A V Fink