1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 198. ze dne 2l. července 1905.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Záhadná historie. Na železniční trati nedaleko
Lutychu nalezen byl těchto dnů v strašlivě zubože-
ném stavu elegantně oděný muž asi čtyřiceti let. Obě
nohy měl přeraženy, dle všeho pádem nebo skokem
se vlaku. Opodál ležel revolver, z něhož dle patron
v bubínku vypáleny byly dvě rány. Nešťastník byl
živ, ale záhy zjištěno, že jest to pomatenec. Nebylo
pochyby, že nešťastník vyskočil v noci z vlaku, je-
doucího k Lutychu, aniž by kdo toho byl zpozoroval.
Ale krátce po jeho nalezení vrženo bylo do záhadné
historie trochu světla. Když vlak v Lutychu zastavil,
nalezena byla v jednom kupé na podlaze mrtvola
mladé dámy, jež byla střelena dvěma ranami do
prsou. Zavedeným vyšetřováním a také dle dopisů,
nalezených v kapsách pomatence, zjištěno, že byli
manželé a cestovali na světovou výstavu v Lutychu
z Německa. Mezi jízdou ve vlaku stižen byl muž ší-
lenstvím, zastřelil svoji choť a vyskočil z vlaku. Dle
tvrzení konduktora nalezal se ve vagonu ještě jeden
cestující, jenž zmizel beze stopy a s ním zmizela i
zavazadla tak tragicky skončivších manželů. Dle
všeho byl svědkem hrozného výjevu a použil příhodné
chvíle ke krádeži. Celá záhadná historie jest předmě-
tem horečného vyšetřování.
Lutych
Německo
3
article
= Strašidelnou a příšernou histozku vypravuje
»Frankf.-Zeitung« z Montrealu v Kanadě, odkud
se řečenému listu píše: Zde v Montrealu, počínaje
koncem listopadu, nekonají se žádného roku pohřby
na hřbitovech, neboť tou dobou jest již země zmrzlá
na kámen a z pravidla vysoce sněhem pokryta.
Mrtvoly v rakvích se sice na hřbitovy odnesou, ale
zde uloží se rakve do beden, které postaví se do
rozsáhlých sklepení, vytesaných za tím účelem ve
skalách Mount Royal, jež se hřbitovy sousedí. Dle
toho, jak zima uleví, buď koncem dubna nebo máje
začíná se s kopáním hrobů a ukládáním nebožtíků
do země. Práce tato trvá přirozeně vždy několik
neděl, než pochován jest poslední, v zimě zemřelý
k věčnému odpočinku. Tohoto roku smutná práce
zakončena byla hrobaři, jichž je značný počet, asi
před desíti dny, načež sklepení důkladně se větrají
a desinfikují a bedny, v nichž rakve přes zimu se
nalézaly, odvážejí. V sobotu minulého týdne, před sa-
mým večerem, sedělo několik hrobařů v jednom z po-
nurých těchto sklepeních na bednách; pokuřovali a
vyprávěli si při rostoucím přítmí všelijaké historky.
Montreal
Kanada
Mount Royal
Zeitung
4
article
Lidem těmto nepřipadá totiž pobyt v nehostinných
těch místech nějak příšerným; zvykli si tam za
dlouhá léta. Rozhovor hrobařů však nenadále byl
přerušen šramotem, který přicházel z kouta sklepení,
kde nahromaděno bylo plno beden. Zraky všech
upřely se udiveně v tato místa, ale nikdo neměl
chuti jít se přesvědčit, kdo šramot způsobil. Pojed-
nou však za jednou bednou vynořila se mrtvolně
bledá hlava muže, jenž strnulým zrakem po hroba-
řích se rozhlížel. Krev jim sice tuhla v žilách, ale
strach přemohl strnutí. Vyrazili jedním letem ze
sklepení, přirazili za sebou těžké kovové dvéře a bez
dechu letěli ke správci hřbitova. Ten byl zvěstí je-
jich nemálo zaražen, ale přece vyzval je, aby se
s ním do sklepení vrátili. »Mais non, monsieur,«
odvětili. »K chytání duchů a strašidel nebyli jsme
zjednání. To je věcí policie.« Posláno tedy do blízké
obce Outremont, kde nalezen jediný strážník. Byla
to sice pro něho těžká povinnost jít zatknouti stra-
šidlo, ale přece se k tomu odhodlal, zejmena když
správce hřbitova dodával mu odvahy, že půjde
s ním. Dvéře sklepení byly otevřeny a skutečně na-
lezen tu na bedně sedící muž, jenž dal se zatknopti
a odvésti bez hlesnutí. Při předvedení jeho na úřad
zjistilo se, že jest to jeden slabomyslný nebožák, je-
muž zemřela v zimě matka a který přišel, nepozo-
rován dělníky, do sklepení ji vyhledat.
Outremont
5
article
= Štěstěna v kuchyni. Nedávná hlavní výhra
100.000 franků při tahu losů města Paříže připadla
kuchařce Josefině Durové, zaměstnané u zámožnější
jedné rodiny pařížské. Josefinka neměla ani tušení,
jaké štěstí ji potkalo, ale pán její, jenž znal čísloa
serii losu, krátce po tahu již věděl, že kuchařku jeho
navštívila Štěstěna. I zaslal časopisu »Gauloise tyto
podrobnosti o dojmu, jaký jeho sdělení o výhře na
děvče učinilo. »Josefině je teprve osmnácte let. Je
malá, blondýnka, dosti hezká, má nevyčerpatelnou
zásobu humoru a docela slušně vaří. Z počátku byl
jsem na rozpacích, jak jí sdělit radostnou novinu,
aby snad nad nenadálým štěstím nezešílela. Ale
když jsem ji k tomu náležitě připravil, byla po sdě-
lení, že ona jest tou šťastnou, zcela klidnou. První
její otázkou bylo: »Ale jak proboha tolik peněz od-
nesu. A kam je dám? Můj kufr na ně nestačí?« Pak
vzpomněla si na svého otce, který je železničním
hlídačem a prosila mne, abych mu dopsal, by přijel,
že mu dá peníze, by si mohl koupiti krávu. Sestře
své rozhodla se postarati se o slušnou výbavu. Sama
pak prohlásila, že službu u nás neopustí, protože se
jí tu líbí. Jen hezčí šaty a nový klobouk že si koupí.
Josefin durový
Jozefínka
Paříž
6
article
Jinak v jednání se nikterak nezměnila. Že ale přece
trochu byla nenadálým štěstím překvapena, to pozo-
rovali jsme na polévce, jež nebyla k jídlu. Ostatně
nelze jí toho zazlívat.«
= Tvrdošíjná přetvářka. Trestním soudem
Bayreuthu odsouzen byl těchto dnů opětně starý
stálý host vězení v Plassenburku, kde před osmi
léty, když si tam měl odsedět svůj trest, stavěl se
němým, hluchým a blbým. Počal tehdáž předstíráním
velikých bolestí v hlavě a provedl svoji přetvářku se
železnou důsledností, ač mu nikdo nevěřil od začátku
do konce. Po celých osm let svého trestu byl pozo-
rován v oddělení pro nemocné v Plassenburku, aniž
by promluvil jediné slovo, nebo vydal jediného
zvuku; přese všechno bedlivé střežení dnem i nocí
nebyl dopaden v takové situaci, jež by ho byla pro-
zradila. Jakmile si však svůj trest odbyl, spáchal
opětně loupežnou krádež a na novo odsouzen byl
do žaláře na dobu desíti let. Při přelíčení opětně se-
trval při přetvářce, ač byli svědkové, kteří tvrdili, že
po propuštění z trestnice na svobodu a před spáchá-
ním loupežné krádeže mluvil.
= K zatčení lékaře pro pokus vraždy. Jak již
jsme se stručně zmínili, byl zatčen v jednom mni-
chovském hotelu 40letý lékař dr. Karel Roth, na
němž lpí podezření, že pokusil se zavražditi svoji
manželku. Zavedeným vyšetřováním zjištěno, že mi-
nulost lékařova jest nadmíru zajímavou. Sotva před
rokem oženil se se zámožnou vdovou z Norimberka.
Krátce po sňatku došlo mezi manželi k různicím, jež
vedly konečně k úplné rozluce a rozpadnutí společné
domácnosti. Dr. Roth prodal svoji praxi za 10.000 mk.
a usadil se v Mnichově. Ale krátce po jeho příchodu
vyskytly se pověsti, že byl už čtyřikráte ženat a že
manželky jeho jsou na živu. V Mnichově přijímal
časté návštěvy dam, z nichž jedna byla prý jeho
doktor
Karel Roth
Roth
Bayreuth
Plassenburk
Norimberk
Mnichov
7
article
třetí paní, které dal odbytného 20.000 mk. Tímto od-
bytným byl přiveden do finační tísně, ze které si
pomohl, pojav zámožnou vdovu za čtvrtou ženu. Dále
vypráví se o dru. Rothovi, že druhou svou ženu, se
kterou měl čtyři dítky, opustil, stav se lodním lé-
kařem. Dle jedné verse chtěl nyní čtvrtou svojí chot
otráviti. Při zatčení, jež stalo se v jednom hotelu
mnichovském, nalezeno bylo u něho 6000 mk. na
hotovosti.
= Slepá zpěvačka. V Londýně vystoupila ne-
dávno při soukromém jakémsi koncertu mladistvá,
neobyčejně sličná dáma, jež přítomnou společnost
uchvátila znamenitým svým hlasem. Zpívala na po-
hled z not, ač nebylo tomu tak, jak záhy se ukázalo,
Když podávány jí kytice, zpozorováno, že toho ne-
pozoruje. Z prvu vykládáno jí to za nepochopitelnou
hrdost, ale když přišel na podium pro ni její oteca
odvedl ji za ruku, teprve pak rozneslo se, že je sle-
pou. Byly jí uspořádány bouřlivé ovace.
Londýn
mk
8
article
Zemřelí v Praze.
Praha
9
article
Dne 15. července 1905: Hoblová Rozalie,
manželka hodináře, 29 roků, 451—II. Kreutzerová
Rozalie, soukromnice, 91 rok, 1360—II. Kohnová Kle-
mentina, manželka zedníka, 52 roky, 26—V. Draxlová
Veronika, vdova po kočím, 83 roky, 790—VII. Vacek
Josef, syn klempíře, 1 rok, 884—VII. Sysel Bohumil,
krejčí, 23 roky, 8—VIII. — U Milosrdných se-
ster: Bělková Anna, dělnice, 77 roků. — V měst-
ském chorobinci: Neumannová Aloisie, býv.
posluhovačka, 67 roků. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Klabíková Marie, manželka zedníka, 59
roků. Kracík Bohumil, knihař, 42 r. Poršova Antonie,
dělnice, 16 roků. Schäffnerova Jana, dcera úřadníka,
40 roků.
Kreutzerová
V Draxlová
Veronika
Vacek
Josef
Bohumil
Poršův
Schäffnerov Jan
Hoblová Rozalie
Kohnová Kle
krejčí
Bělková Anno
Neumannová Aloisie
Klabíková Marie
Kracík Bohumil
Antonia
10
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V pátek 21. července.
Začátek o 7. hod.
Praha
lidový divadlo
11
article
Novinka. Naši žebráci.
Lidová hra se zpěvy a tanci o 5 obrazech. Napsal
A. Neidhart. Hudba od K. J. Fromma. Přeložila O.
Fastrová. Režisér B. Kovář. Dirigent E. Starý.
A Neidhart
Fromm
O Fastrová
E Stará
12
article
Aréna na Smíchově (bliže Palaokéh
Aréna na Smíchově (bliže Palaokéh
mostu).
V pátek 21. července.
Začátek o 7. hod.
Smíchov
13
article
Novinka. Neviděli jste Bobeše? Poprvé.
Vaudeville o 3 jednáních. Dle Anatola Felixe a H.
de Guidneau »Cache-Cache« pro české divadlo upra-
vil V. Táborský. Hudbu složil Rudolf Piskáček. Rež.
Josef Kubík.
Anatol Felix
H Guidneau
V Táborský
Piskáček
Kubík
český divadlo uprvít
14
article
Pištěkovo lidové divadlo vinesradoon
Pištěkovo lidové divadlo vinesradoon
na Král.
Začátek o 7. hod
Třetí pohost. hra A. Bernardiho, umělce proměn.
Hloupý kousek p. Jeroma.
Manželova pomsta
Slavní komponisté, imitovaní Bernar-
dim jako dirigenti orchestru.
Před tím:
Mušketýrová první láska.
Král
A Bernardi
Jerome
Pištěkův lidový divadlo
15
article
V pátek 21. července.
17
article
»Jak pak daleko jsi stál, když jsi to uviděl?« vy
zvídal povalující se Jižan.
»Nu, hoši,« děl Kazatel, »myslím, že nám to slečna
učitelka poví dnes večer, kdo je číslo prvé.«
»Tak ona sem už přijela?« poznamenal Virgiňan,
náramně nahodile.
»Přijela!« řekl opět Trampas. »Kde pak jsi pásl
v posledním čase?«
»Hezky daleko od mezků.«
»Nebraska a hoši mi říkali, že tě postrádali v řadě,«
vložil se opět Kazatel. »Pověz, Nebrasko, komu jsi dal
toho kanára, jak ti učitelka řekla, abys jí ho ne-
dával ?«
Nebraska se nuzně ušklíbl.
»Nu, je to dáma a je řádná, že nevezme dar od
muže, když si ho samého nechce vzít. Ale ty bys měl
dát si vrátit od ní všechna psaní, co's jí psal. Měl bys ji
věru požádat o ty povídačky.«
»Ha, bodejť, Medovej!« přisvědčovala mládež. Bylot
dobře známo, že se nedovede ani podepsati.
»Na mou věru, že to je Holá Dýně!« volal čilý
Kazatel, vrhnuv se na novou oběť. »Našel jsi už pantofle,
Holej? Povídám vám, hoši, Holej měl hroznou smůlu.
Slyšeli jste o tom? Víte, on Holej udrží se na krotkém
koni skoro tak pěkně jako učitelka. Ale jen mu dejte
pár nových drátů pletacích a uvidíte, jak s nimi umí!
On vám vyšil pár elegantních pantoflíčků s růžovou ka-
pustou pro slečnu Woodovu.«
»Já jsem je koupil v Medicine Bowu,« vypleskl
Virgiňan
Holý
Woodův
Nebraska
Medicine Bowa
18
article
chal pro sebe; ani si tábor nepovšiml, že přestal zpívati
onu osmdesátou sloku o abecedě — onu sloku, jež se
nedala vypsati. Vymazal ji nepozorovaně, zpívaje hochům
v rozumných přestávkách ostatních devětasedmdesáte.
Ani se jim nesnilo o nějakém podvodu, viděli v něm
prostě, ať dleli v táboře či v městě, téhož druha nijak
nadandělského, jehož si však vážili a jehož nemohli
dobře pochopiti.
Po celé jaro objížděl při výhonu pastviny, v létě
pracoval ve strouhách a teď právě dokončil podzimní
odhon skotu. Včera, když utrácel trochu peněz pro po-
těchu na vepřové farmě v Drybonu, byl tam náhodou
cestující ze severu a rozprávěl o Medvědí říčcea
o tamějších ohradách a o žních na farmách, o West-
fallových a mladé učitelce z Vermontu, pro niž po-
stavili Taylorovic domeček vedle sebe. Pocestný ji ne-
viděl, avšak paní Taylorová a ostatní hospodyně si na
ni Bůh ví jak zakládají a Lin MeLean mu říkal, že
je pryč v Husím vejci. Na těch Swintovic hodech
bude míti hojnost tanečníků.
To je velký zdar pro zemi, že ano, když tak býci
podražili?
Virginan poslouchal, netázaje se; a za hodinu opustil
město s vázankou a kalhotami zabalenými v nepromokavém
plášti za sedlem. Popatřiv opět na bystřinu, třeba byla
suchá a nebylo to totéž místo, cestoval nepozorně. Když
člověk pracuje těžce po měsíce a nemá ani času mysliti,
tu věru mnoho přemýšlí za prvého volného dne. »Stupej,
ty Monte koníku!« pravil, vyrušiv se po chvíli z myšlének.
Poučoval Monta, který oddaně větřil ušima a frkal. »Aj,
snad si o sobě nedomýšlíš, že's hrdina? Vždyť ona by se
„Vlrgiňan“.
West
Taylorův
Taylorová
bůh
Lin Melean
Mont
Aj
Vermont
Mont koník