ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 b299c080-7af1-11dc-8e18-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
Chunky — 18 celkem · entity: place 17, org 4, work 12, person 34
1 masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 198. ze dne 2l. července 1905.
2 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Záhadná historie. Na železniční trati nedaleko Lutychu nalezen byl těchto dnů v strašlivě zubože- ném stavu elegantně oděný muž asi čtyřiceti let. Obě nohy měl přeraženy, dle všeho pádem nebo skokem se vlaku. Opodál ležel revolver, z něhož dle patron v bubínku vypáleny byly dvě rány. Nešťastník byl živ, ale záhy zjištěno, že jest to pomatenec. Nebylo pochyby, že nešťastník vyskočil v noci z vlaku, je- doucího k Lutychu, aniž by kdo toho byl zpozoroval. Ale krátce po jeho nalezení vrženo bylo do záhadné historie trochu světla. Když vlak v Lutychu zastavil, nalezena byla v jednom kupé na podlaze mrtvola mladé dámy, jež byla střelena dvěma ranami do prsou. Zavedeným vyšetřováním a také dle dopisů, nalezených v kapsách pomatence, zjištěno, že byli manželé a cestovali na světovou výstavu v Lutychu z Německa. Mezi jízdou ve vlaku stižen byl muž ší- lenstvím, zastřelil svoji choť a vyskočil z vlaku. Dle tvrzení konduktora nalezal se ve vagonu ještě jeden cestující, jenž zmizel beze stopy a s ním zmizela i zavazadla tak tragicky skončivších manželů. Dle všeho byl svědkem hrozného výjevu a použil příhodné chvíle ke krádeži. Celá záhadná historie jest předmě- tem horečného vyšetřování.
Lutych Německo
3 article
= Strašidelnou a příšernou histozku vypravuje »Frankf.-Zeitung« z Montrealu v Kanadě, odkud se řečenému listu píše: Zde v Montrealu, počínaje koncem listopadu, nekonají se žádného roku pohřby na hřbitovech, neboť tou dobou jest již země zmrzlá na kámen a z pravidla vysoce sněhem pokryta. Mrtvoly v rakvích se sice na hřbitovy odnesou, ale zde uloží se rakve do beden, které postaví se do rozsáhlých sklepení, vytesaných za tím účelem ve skalách Mount Royal, jež se hřbitovy sousedí. Dle toho, jak zima uleví, buď koncem dubna nebo máje začíná se s kopáním hrobů a ukládáním nebožtíků do země. Práce tato trvá přirozeně vždy několik neděl, než pochován jest poslední, v zimě zemřelý k věčnému odpočinku. Tohoto roku smutná práce zakončena byla hrobaři, jichž je značný počet, asi před desíti dny, načež sklepení důkladně se větrají a desinfikují a bedny, v nichž rakve přes zimu se nalézaly, odvážejí. V sobotu minulého týdne, před sa- mým večerem, sedělo několik hrobařů v jednom z po- nurých těchto sklepeních na bednách; pokuřovali a vyprávěli si při rostoucím přítmí všelijaké historky.
Montreal Kanada Mount Royal Zeitung
4 article
Lidem těmto nepřipadá totiž pobyt v nehostinných těch místech nějak příšerným; zvykli si tam za dlouhá léta. Rozhovor hrobařů však nenadále byl přerušen šramotem, který přicházel z kouta sklepení, kde nahromaděno bylo plno beden. Zraky všech upřely se udiveně v tato místa, ale nikdo neměl chuti jít se přesvědčit, kdo šramot způsobil. Pojed- nou však za jednou bednou vynořila se mrtvolně bledá hlava muže, jenž strnulým zrakem po hroba- řích se rozhlížel. Krev jim sice tuhla v žilách, ale strach přemohl strnutí. Vyrazili jedním letem ze sklepení, přirazili za sebou těžké kovové dvéře a bez dechu letěli ke správci hřbitova. Ten byl zvěstí je- jich nemálo zaražen, ale přece vyzval je, aby se s ním do sklepení vrátili. »Mais non, monsieur,« odvětili. »K chytání duchů a strašidel nebyli jsme zjednání. To je věcí policie.« Posláno tedy do blízké obce Outremont, kde nalezen jediný strážník. Byla to sice pro něho těžká povinnost jít zatknouti stra- šidlo, ale přece se k tomu odhodlal, zejmena když správce hřbitova dodával mu odvahy, že půjde s ním. Dvéře sklepení byly otevřeny a skutečně na- lezen tu na bedně sedící muž, jenž dal se zatknopti a odvésti bez hlesnutí. Při předvedení jeho na úřad zjistilo se, že jest to jeden slabomyslný nebožák, je- muž zemřela v zimě matka a který přišel, nepozo- rován dělníky, do sklepení ji vyhledat.
Outremont
5 article
= Štěstěna v kuchyni. Nedávná hlavní výhra 100.000 franků při tahu losů města Paříže připadla kuchařce Josefině Durové, zaměstnané u zámožnější jedné rodiny pařížské. Josefinka neměla ani tušení, jaké štěstí ji potkalo, ale pán její, jenž znal čísloa serii losu, krátce po tahu již věděl, že kuchařku jeho navštívila Štěstěna. I zaslal časopisu »Gauloise tyto podrobnosti o dojmu, jaký jeho sdělení o výhře na děvče učinilo. »Josefině je teprve osmnácte let. Je malá, blondýnka, dosti hezká, má nevyčerpatelnou zásobu humoru a docela slušně vaří. Z počátku byl jsem na rozpacích, jak jí sdělit radostnou novinu, aby snad nad nenadálým štěstím nezešílela. Ale když jsem ji k tomu náležitě připravil, byla po sdě- lení, že ona jest tou šťastnou, zcela klidnou. První její otázkou bylo: »Ale jak proboha tolik peněz od- nesu. A kam je dám? Můj kufr na ně nestačí?« Pak vzpomněla si na svého otce, který je železničním hlídačem a prosila mne, abych mu dopsal, by přijel, že mu dá peníze, by si mohl koupiti krávu. Sestře své rozhodla se postarati se o slušnou výbavu. Sama pak prohlásila, že službu u nás neopustí, protože se jí tu líbí. Jen hezčí šaty a nový klobouk že si koupí.
Josefin durový Jozefínka Paříž
6 article
Jinak v jednání se nikterak nezměnila. Že ale přece trochu byla nenadálým štěstím překvapena, to pozo- rovali jsme na polévce, jež nebyla k jídlu. Ostatně nelze jí toho zazlívat.« = Tvrdošíjná přetvářka. Trestním soudem Bayreuthu odsouzen byl těchto dnů opětně starý stálý host vězení v Plassenburku, kde před osmi léty, když si tam měl odsedět svůj trest, stavěl se němým, hluchým a blbým. Počal tehdáž předstíráním velikých bolestí v hlavě a provedl svoji přetvářku se železnou důsledností, ač mu nikdo nevěřil od začátku do konce. Po celých osm let svého trestu byl pozo- rován v oddělení pro nemocné v Plassenburku, aniž by promluvil jediné slovo, nebo vydal jediného zvuku; přese všechno bedlivé střežení dnem i nocí nebyl dopaden v takové situaci, jež by ho byla pro- zradila. Jakmile si však svůj trest odbyl, spáchal opětně loupežnou krádež a na novo odsouzen byl do žaláře na dobu desíti let. Při přelíčení opětně se- trval při přetvářce, ač byli svědkové, kteří tvrdili, že po propuštění z trestnice na svobodu a před spáchá- ním loupežné krádeže mluvil. = K zatčení lékaře pro pokus vraždy. Jak již jsme se stručně zmínili, byl zatčen v jednom mni- chovském hotelu 40letý lékař dr. Karel Roth, na němž lpí podezření, že pokusil se zavražditi svoji manželku. Zavedeným vyšetřováním zjištěno, že mi- nulost lékařova jest nadmíru zajímavou. Sotva před rokem oženil se se zámožnou vdovou z Norimberka. Krátce po sňatku došlo mezi manželi k různicím, jež vedly konečně k úplné rozluce a rozpadnutí společné domácnosti. Dr. Roth prodal svoji praxi za 10.000 mk. a usadil se v Mnichově. Ale krátce po jeho příchodu vyskytly se pověsti, že byl už čtyřikráte ženat a že manželky jeho jsou na živu. V Mnichově přijímal časté návštěvy dam, z nichž jedna byla prý jeho
doktor Karel Roth Roth Bayreuth Plassenburk Norimberk Mnichov
7 article
třetí paní, které dal odbytného 20.000 mk. Tímto od- bytným byl přiveden do finační tísně, ze které si pomohl, pojav zámožnou vdovu za čtvrtou ženu. Dále vypráví se o dru. Rothovi, že druhou svou ženu, se kterou měl čtyři dítky, opustil, stav se lodním lé- kařem. Dle jedné verse chtěl nyní čtvrtou svojí chot otráviti. Při zatčení, jež stalo se v jednom hotelu mnichovském, nalezeno bylo u něho 6000 mk. na hotovosti. = Slepá zpěvačka. V Londýně vystoupila ne- dávno při soukromém jakémsi koncertu mladistvá, neobyčejně sličná dáma, jež přítomnou společnost uchvátila znamenitým svým hlasem. Zpívala na po- hled z not, ač nebylo tomu tak, jak záhy se ukázalo, Když podávány jí kytice, zpozorováno, že toho ne- pozoruje. Z prvu vykládáno jí to za nepochopitelnou hrdost, ale když přišel na podium pro ni její oteca odvedl ji za ruku, teprve pak rozneslo se, že je sle- pou. Byly jí uspořádány bouřlivé ovace.
Londýn mk
8 article
Zemřelí v Praze.
Praha
9 article
Dne 15. července 1905: Hoblová Rozalie, manželka hodináře, 29 roků, 451—II. Kreutzerová Rozalie, soukromnice, 91 rok, 1360—II. Kohnová Kle- mentina, manželka zedníka, 52 roky, 26—V. Draxlová Veronika, vdova po kočím, 83 roky, 790—VII. Vacek Josef, syn klempíře, 1 rok, 884—VII. Sysel Bohumil, krejčí, 23 roky, 8—VIII. — U Milosrdných se- ster: Bělková Anna, dělnice, 77 roků. — V měst- ském chorobinci: Neumannová Aloisie, býv. posluhovačka, 67 roků. — Ve všeobecné ne- mocnici: Klabíková Marie, manželka zedníka, 59 roků. Kracík Bohumil, knihař, 42 r. Poršova Antonie, dělnice, 16 roků. Schäffnerova Jana, dcera úřadníka, 40 roků.
Kreutzerová V Draxlová Veronika Vacek Josef Bohumil Poršův Schäffnerov Jan Hoblová Rozalie Kohnová Kle krejčí Bělková Anno Neumannová Aloisie Klabíková Marie Kracík Bohumil Antonia
10 article Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. V pátek 21. července. Začátek o 7. hod.
Praha lidový divadlo
11 article
Novinka. Naši žebráci. Lidová hra se zpěvy a tanci o 5 obrazech. Napsal A. Neidhart. Hudba od K. J. Fromma. Přeložila O. Fastrová. Režisér B. Kovář. Dirigent E. Starý.
A Neidhart Fromm O Fastrová E Stará
12 article Aréna na Smíchově (bliže Palaokéh
Aréna na Smíchově (bliže Palaokéh mostu). V pátek 21. července. Začátek o 7. hod.
Smíchov
13 article
Novinka. Neviděli jste Bobeše? Poprvé. Vaudeville o 3 jednáních. Dle Anatola Felixe a H. de Guidneau »Cache-Cache« pro české divadlo upra- vil V. Táborský. Hudbu složil Rudolf Piskáček. Rež. Josef Kubík.
Anatol Felix H Guidneau V Táborský Piskáček Kubík český divadlo uprvít
14 article Pištěkovo lidové divadlo vinesradoon
Pištěkovo lidové divadlo vinesradoon na Král. Začátek o 7. hod Třetí pohost. hra A. Bernardiho, umělce proměn. Hloupý kousek p. Jeroma. Manželova pomsta Slavní komponisté, imitovaní Bernar- dim jako dirigenti orchestru. Před tím: Mušketýrová první láska.
Král A Bernardi Jerome Pištěkův lidový divadlo
15 article
V pátek 21. července.
16 title
Holý.
17 article
»Jak pak daleko jsi stál, když jsi to uviděl?« vy zvídal povalující se Jižan. »Nu, hoši,« děl Kazatel, »myslím, že nám to slečna učitelka poví dnes večer, kdo je číslo prvé.« »Tak ona sem už přijela?« poznamenal Virgiňan, náramně nahodile. »Přijela!« řekl opět Trampas. »Kde pak jsi pásl v posledním čase?« »Hezky daleko od mezků.« »Nebraska a hoši mi říkali, že tě postrádali v řadě,« vložil se opět Kazatel. »Pověz, Nebrasko, komu jsi dal toho kanára, jak ti učitelka řekla, abys jí ho ne- dával ?« Nebraska se nuzně ušklíbl. »Nu, je to dáma a je řádná, že nevezme dar od muže, když si ho samého nechce vzít. Ale ty bys měl dát si vrátit od ní všechna psaní, co's jí psal. Měl bys ji věru požádat o ty povídačky.« »Ha, bodejť, Medovej!« přisvědčovala mládež. Bylot dobře známo, že se nedovede ani podepsati. »Na mou věru, že to je Holá Dýně!« volal čilý Kazatel, vrhnuv se na novou oběť. »Našel jsi už pantofle, Holej? Povídám vám, hoši, Holej měl hroznou smůlu. Slyšeli jste o tom? Víte, on Holej udrží se na krotkém koni skoro tak pěkně jako učitelka. Ale jen mu dejte pár nových drátů pletacích a uvidíte, jak s nimi umí! On vám vyšil pár elegantních pantoflíčků s růžovou ka- pustou pro slečnu Woodovu.« »Já jsem je koupil v Medicine Bowu,« vypleskl
Virgiňan Holý Woodův Nebraska Medicine Bowa
18 article
chal pro sebe; ani si tábor nepovšiml, že přestal zpívati onu osmdesátou sloku o abecedě — onu sloku, jež se nedala vypsati. Vymazal ji nepozorovaně, zpívaje hochům v rozumných přestávkách ostatních devětasedmdesáte. Ani se jim nesnilo o nějakém podvodu, viděli v něm prostě, ať dleli v táboře či v městě, téhož druha nijak nadandělského, jehož si však vážili a jehož nemohli dobře pochopiti. Po celé jaro objížděl při výhonu pastviny, v létě pracoval ve strouhách a teď právě dokončil podzimní odhon skotu. Včera, když utrácel trochu peněz pro po- těchu na vepřové farmě v Drybonu, byl tam náhodou cestující ze severu a rozprávěl o Medvědí říčcea o tamějších ohradách a o žních na farmách, o West- fallových a mladé učitelce z Vermontu, pro niž po- stavili Taylorovic domeček vedle sebe. Pocestný ji ne- viděl, avšak paní Taylorová a ostatní hospodyně si na ni Bůh ví jak zakládají a Lin MeLean mu říkal, že je pryč v Husím vejci. Na těch Swintovic hodech bude míti hojnost tanečníků. To je velký zdar pro zemi, že ano, když tak býci podražili? Virginan poslouchal, netázaje se; a za hodinu opustil město s vázankou a kalhotami zabalenými v nepromokavém plášti za sedlem. Popatřiv opět na bystřinu, třeba byla suchá a nebylo to totéž místo, cestoval nepozorně. Když člověk pracuje těžce po měsíce a nemá ani času mysliti, tu věru mnoho přemýšlí za prvého volného dne. »Stupej, ty Monte koníku!« pravil, vyrušiv se po chvíli z myšlének. Poučoval Monta, který oddaně větřil ušima a frkal. »Aj, snad si o sobě nedomýšlíš, že's hrdina? Vždyť ona by se „Vlrgiňan“.
West Taylorův Taylorová bůh Lin Melean Mont Aj Vermont Mont koník