1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, ve středu 7. května 1913.
Praha
4
article
Ma ranni a večerní llaty
předpláol se
V Praze v administraclr
na měslo. . . . . . 9 K —b
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvají donáškou
na měsío..
na čtvrtoista .. 7R Es
ve pliálkkch
na měslo. 9 K no
Poštoui
na měslo,
na štvrt feta . . . . 9 K 60
a dvojí zásflkou
na měsío, . .
na čtvrtista : . . . k e
Dnešní číslo pro Prahu jest o8
stranách, s přílohou pro venkov
o 12 stranách.
Praha
R eso
5
article
Pochybné vítězství.
Pochybné vítězství.
Bursy měly včera slavný den. P
dlouhé době napětí a klesání kursů přišly
zprávy uklidňující, nastaly živé obchody
a papíry stoupaly rychle v cenách. Černá
Hora upouští od dobytého Skadru, skládá
svůj osud v ruce moudré a spravedlivé
Evropy; londýnská vyslanecká konference
se nerozbila, nýbrž bude příští čtvrtek po-
kračovati ve svých pracích, jichž účelem
jest zachovati Evropě mír; dokonce i z
Albanska došly zprávy, že Essad paša se
podřizuje rozkazům turecké vlády a ne-
přinutí tedy Rakousko a Italii k válečnému
zakročení: to všechno přijato na bursách
s jásotem a hnalo pokleslé kursy hbitě
nahoru.
Bursa
Evropa
Rakousko
6
article
Vítězné fanfáry vyznívají také z oné
části vídeňského tisku, která nejhlučněji
hlásala nezbytnost vojenského zakročen
v Černé Hoře a Albanii buď za souhlasu
velmocí, nebo třebas i bez jejich zmocnění
Křesťansky poctivá „Reichspost“, která
před dvěma lety, když Italie začala válku
o Tripolis, radila, aby Rakousko vpadl
Italii do týla a vysvobodilo ubohého „věz-
ně vatikánského“, a která po vypuknutí
války balkánské ukazovala, jak pohodlnou
cestu by měla rakouská armáda do Srb-
ska, z něhož všechno zbraně schopné muž-
stvo odtáhlo proti Turkům, tato „Reichs-
post“ je nadšena, že 50milionová rakou-
ská velmoc „zlomila vzdor“ krále Nikoly.
vládnoucího čtvrtmilionovému národu čer-
nohorskému. Ale její radost už není tak
čistá a nezkalená, jako radost pánů na
burse. Nezapírá to a příznává se, že konce
válečného poplachu představovala si skvě-
lejší. Když prý roku 1909 byla uklizena
annekční krise, bylo jí zjevno, že by bylo
bývalo lépe srbský konflikt „odstraniti
definitivně“. Také nyní se teprve ukáže,
nezanechá-li nynější vyřízení konfliktů na
jihovýchodě „neztrávené zbytky“, jež bu-
dou mařiti klidný a spolehlivý rozvoj na
našich jihovýchodních hranicích. Těmi ne-
ztrávenými zbytky jsou ovšem dvě samo-
statná srbská království na rakouských
hranicích.
Italia
Srb
Turek
Černá hoře
Albánie
Tripolis
Rakousko
7
article
Jiné starosti kalí vítěznou náladu v
„N. Fr. Pr.“. Orgán vídeňské bursy jest
velice spokojen spojeneckou věrností ital-
ského kabinetu. Obává se však, aby v Al-
banii, až tam rakouské vojsko s italským
přijdou dělat pořádek, příliš blízké styky
obou armád nevytvořily nebezpečné třecí
plochy a zejména aby se Italii ve Valoně
nezalíbilo tak, že by se vůbec neměla od-
tud k odchodu. Vláda je dnes a zítraj
může vystřídati jiná; obyvatelstvo italské
nebylo nikdy pro spolek s Rakouskem
valně nadšeno a jeho přání mohlo by no-
vou italskou vládu přiměti k jiným názo-
rům na državu východního pobřeží Adrie,
než má vláda nynější.
Silně zchlazuje vítězné nadšení vídeň-
ských bojovných kruhů také spolupracov-
ník „N. W. Tagblattu“, sedící v minister-
stvu vnějších věcí. Vyklizení Skadru jest
mu jen předehrou hlavní akce, která mus
býti teprve provedena v Albanii. A tam
nestačí jen vypuditi samozvance Essada
pašu a dosaditi nového, Evropou jmenova-
ného knížete. Rakousko a Italie, které
byly kmotrami u kolébky rodícího se sa-
mostatného albanského státu, budou po-
vinny starati se o svého kmotřence tak
dlouho, až se naučí choditi na svých vlast-
ních nohou. Snad nebude třeba — dodává
pisatel — rozvinouti za tím účelem vá-
lečnou moc, ale na vojenské zakročení
mohlo by přece dojíti, kdyby pašové
Adrie
N W
Francie
Rakousko
Albánie
Evropa
Italia
8
article
Essad a Džavid si rozmyslili zmařiti svý-
mi armádami, jak o nich píšou řeckéa
srbské listy, albanský program rakousko-
italský. Již dosavadní „vojenská opatření
stála Rakousko bezmála miliardu. Kolik
set milionů pohltilo by pokoření odbojných
albanských pašů, majících k disposici ar-
mádu 50.000 mužů, a kolik dalších set
milionů ošetřování Albanie, než by se na-
učila choditi na vlastních nohou?
Takové otázky namanuly se asi také
redaktoru „N. W. Journalu“, který vůbee
už nejeví nijakého nadšení nad povolností
krále Nikoly a v jeho rozhodnutí i v akc
londýnské konference tuší jakousi novou
past na Rakousko, z níž nevyjde jako ví-
těz, nýbrž jako poražený.
N W
Rakousko
Albánie
9
article
„Zeit“, střízlivá nyní, jako za celé
balkánské války, o vítězství Rakouska
nemluví vůbec, ale uznává, že značného
úspěchu se dodělala diplomacie italská.
Intervence v Albanii není prý myšlenka
rakouské diplomacie, nýbrž byla jí vnu-
cena diplomacií italskou. Rakousku šlo
jen o vypuzení Černohorců ze Skadru. O
společném vojenském zakročení s Italiív
Albansku nechtělo slyšeti. A tu dle zprá-
vy, kterou obdržel „Temps“ z římských
diplomatických kruhů, markýz San Giu-
liano vzkázal prý do Vídně: „Půjde-li Ra-
kousko-Uhersko do Skadru, jsme my nu-
ceni obsaditi Valonu, abychom obhájili
zásadu samostatné Albanie a zavedli tam
pořádek.“ Ve Vídni volky nevolky kousli
do kyselého jablka, odpor proti vojenské-
mu zakročení Italie v jižní Albanii byl zlo-
men a šachový tah italské diplomacie zví-
tězil.
Tím však Rakousko dovoluje samo
Italii, co po léta prohlašovalo za největší
nebezpečí pro rakouský námořní obchod
a zejména pro rakouské válečné loďstvo:
obsazení a snad trvalé zabrání Valony. A
proto možno jen souhlasiti s radou, kterou
dává po „skaderském vítězství“ rakouské
diplomacii „Arb. Ztg.“. Nechce-li otrant-
skou úžinu vydati samoděk Italii a tíms
navždy uzavříti cestu z Adrie do širého
moře, ať se všemožně přičiní, by se al-
banská otázka rozřešila společně všemi
velmocemi, zejména ať se varuje jakého-
koli kondominia s Italií na východním po-
břeží Adriatického moře. Sice by po ví-
tězství skaderském mohlo Rakousko stih-
nouti i stejně cenné vítězství albanské.
Temps
Valon
Rakousko
Albánie
Vídeň
Adrie
Sana Gio
RakouskýUhersko
Italia
10
article
Válka na Balkáně.
Válka na Balkáně.
K rozřešení skaderské otázky.
Z Kolína n. R., 5. května. (K. k.) V ber-
línské depeší „K öln. Ztg.“ o řešení skader-
ské otázky praví se ke konci: Neblahá, pro
vážnost evropské diplomacie zajisté nepro-
spěšná tahanice bývala by odpadla, kdyby by-
lo již dříve proniklo správné poznání nezbyt-
nosti rozhodného postupu. Mocné stanovisko
jaké Rakousko-Uhersko a jeho spojenci za-
ujímali od začátku, bylo jediným prostředkem
odvrátiti Černou Horu od jejího postupu
Uznání zasluhuje výslovně také politi ka
italská.
O náhradě, slíbené králi Nikolovi, bu-
de jednatí se nejspíš v mezinárodní finančn
komisi pařížské.
Z Paříže, 6. května. (K. k.) Noviny vyslo-
vují povděk nad rozřešením skaderské otáz
ky. „Petit Parisien“ prohlašuje, že vče
rejší den byl pro evropský mír význarvn.ým
Rakousko-Uhersku dostalo se ve skaderské
otázce úplné satisfakce.
Z Berlína, 6. května. (K. k.) Veškerý tisl
vítá uvolnění politické situace a soudí, že nen
třeba míti již obav po rozřešení skaderské
otázky o zbytek albanské otázky.
Petit Parisien
Balkán
Kolín
Rakousko
Uhersko
Paříž
RakouskoUhersko
Berlín
11
article
Mírové podmínky.
Z Londýna, 6. května. (Reuter.) Včera
večer sdělili velevyslancí telegraficky svým
vládám text mírových podmínek, sestavený
na základě vyjednávání velevyslanců v Lon-
dýně. Očekává se, že vlády vysloví do
čtvrtka souhlas.
První článek registruje skutečnost, že
mezi válčícími stranami byl zjednán mír
přátelství.
Druhý článek pravi, že Turecko po-
stoupí všechna území západně od čáry Enos-
Midije.
Další článek stanoví: Válčící strany
svolují, že stanovení hraníc a statutu Al-
baníe ponechává se mocnostem. Kréta bud
postoupena Řecku.
O osudu Egejských ostrovů a o statutu
hory Athos rozhodnou mocnosti.
šestý článek praví: Všechny hospodář-
ské a finanční otázky, vyplývající z války
budou upraveny jinanční komisí v Paříži
Bude nutno uzavříti zvláštní smlouvy
jimíž budou upraveny otázky soudnictví
a jiné obdobné otázky.
Očekává se, že státy balkánské přistoup
na tyto podmínky, ale přes to domnívají se
ve zdejších řeckých kruzích, že není ne-
pravděpodobno, že Řecko bude napřed žá-
dati o jisté sliby v příčíně Egejských ostro-
vů a hraníc Epiru.
Al
Londýn
Lon
Turecko
Kréta
Řecko
Athos
Paříž
Epirus
Reuter
12
article
Prostředkovací návrhy srbské a bulharské.
Ze Sofije, 6. května. Zdejší srbský v-
slanec Spalajkovič odjel do Bělehradu po kon-
ferenci s m.-př. Gešovem. Ujišťuje se, že od-
vezl prostředkovací návrhy, které nejspiš bu-
dou přijaty a tudiž nastane v srbsko-bulhar-
ském napětí jakási obleva.
Z Bělehradu, 6. května. Ve zdejších po
litických kruzích se tvrdí, že po dlouhých vy-
jednáváních zdařilo se docíliti mezi srbskou
a bulharskou vládou po intervenci ruské vlá-
dy dohody ve příčině částečného ohraničen
dobytých území. Vedle této dohody obdrž
Srbsko celé území na pravo o
jižního Vardaru, Bulharsko pak
levý břeh. O osudu Velesu má býti te-
prve později docíleno dohody. S touto doho-
dou souvisí také poslední pobyt srbského vy
slance Spalajkoviče v Sofiji.
Bělehrad
Srbsko
jižní Vardar
Bulharsko
13
article
Vyřízené záležítosti Paličova a Hubkova.
Z Vídně, 6. května. (.Politisehe Korr.“
Sdružená vyšetřující komise v záležitosti za
vražděni františkána Paliče sepsala po růz
ných obtižích a překážkách 14. m. m. proto
kol, dle něhož nedospěla k rozhodujícímu vý-
sledku. Třeba však nebyl podán úplný důkaz
že Palič byl usmrcen bez dostatečného dů-
vodu, přece bylo vyšetřováním zjištěno, že
Palič byl v poutech a pěšky eskortován jak
obyčejný zločinec a že byl ve vězení ztýrán
Ve příčině záležitosti Paličovy, jakož i ve
příčině násilných konversí, při čemž bylo vy-
šetřování u zastrašeného obyvatelstva velm
obtížné, podalo Rakousko-Uhersko černohor-
ské vládě řadu požadavků a to: zřízení kříže
na památku Paličovy smrti, neprodlené za-
hájení stavby katolického chrámu, jenž má
býti ze stejné příčiny zbudován, při jehož vy-
svěcení dá se černohorská vláda zastupovat
vyšším funkcionářem, opatření na převezení
Paličovy mrtvoly do Zumbi, zastoupení černo-
horské vlády při jeho pohřbu a konečně —
protože k odpadnutí donucení katolíci byl
by snad ohroženi, na životě a bezpečnosti.
kdyby vrátili se ke staré víře — záruky, kte-
rými černohorská vláda manifestačním způ-
sobem vyhláškami na zdech, veřejným vyhlá-
šením atd. slíbí svobodu volby pobytu event.
že nebude překážeti přechodu na cizí území
Černohorská vláda, která k tomuto kroku nej-
prve neuspokojivě a vyhýbavě odpověděla
oznámila konečně rakousko-uherskému vy-
slanci svob. p. Gieslovi na jeho energické re-
klamace, že bez výhrady souhlasí se všemi
podmínkami rakousko-uherské vlády v zále-
žitosti usmrcení Paliče, jakož i v záležitosti
násilného obracení na víru. — Konečně pro-
hlásila černohorská vláda, že chce vyhověti
požadavku zadostučinění za známé zadržení
vojenského zmocněnce setníka Hubky n
cestě z Cetyně do Kotoru.
Hubkův
Hubka
Vídeň
Palič
Rakousko
Uhersko
Cetyně
Kotor
14
article
Srbové a Bulhaři.
Od pražských Srbů.“)
Srbové a Bulhaři.
Od pražských Srbů.“)
Srbové zásadně žádají revisí spojenecké smlou-
vy, rebus sic stantibus, poněvadž podmínky, z
kterých smlouva byla uzavřena, přestaly následkem
válečných událostí, jak se rozvinuly. Své požadav-
ky opírají o tyto zásady.
Šporné území: Bitolje, Prálep a Ochrida obydleno
je ethnografickou směsí Srbů a Bulharů, která tvoři
přechod od jedněch ke druhým. Toto obyvafelstvo
má stejné disposice, aby se stalo plně srbským, ja-
ko plně bulharským; dle jazyka však, tradicí ná-
rodních a kulturních památníků jsou dosud bližš
Srbům než Bulharům. Hledíme-li tedy pouze k zá-
sadě národopisné, Srbové mají na toto území aspoř
tolik práva, jako Bulhaři
Jelikož Srbsku ve smlouvě nezabezpečen vý-
chod na Jaderské moře, hospodárská
nutnost je odkazuje k Solunskému zálivu. Kdy-
by Srbsko obdrželo to sporné území, přiblížilo by
se tomuto zálivu. Kdyby tedy Bulharsko na ta-
kové řešení bralo ohled, rehabilitovalo by poněku
svou spojeneckou loyalitu, kterou porušilo v otáz-
ce rozšíření Srbska k Jaderskému moři. Snad je
spravedlivější, aby Srbsko, jemuž Evropa odřízl
dost veliký kus území dobytého, smlouvou mu urče-
ného, dostalo to sporné území, než Bulharsko, jel
nejen že dostalo území dle smlouvy, nýbrž ještě
mnobem více.
Rozřešením této sporné otázky ve zmíněném
smyslu bylo by také na vždy zadostučiněno země-
pisnému principu, t. j. tím, by mezi Srbskem a Bul-
harskem byla ustanovena přirozená hranice
— řeka Vardar.
Srba
Bulhar
Ochrid
Srbsko
jaderský moře
Solunský záliv
Bulharsko
Evropa
Vardar
Prálep
15
article
Princip rovnováhy také důrazně mluv
pro takové řešení dané otázky, jak v sobotním člán-
ku obšírněji bylo pojednáno. Čísla čtverečných
kilometrů, která se dotud ve veřejností objevila.
všechna se shodují v tom, že Bulharsko žádá pro
sebe území mnohem rozlehlejší, než celé území do-
hromady, které ponechává všem svým ostatním
spojencům. Bulhaři žádají také to, čeho druzí spo-
jenci svými zbraněmi dobyli, spojenci pak jen to.
čeho sami dobyli.
Konečně Srbové byli to, kteří tohoto spornéh
území dobyli jedině svými vlastními zbraněmi
prostředky. K tomuto právu vítězství při-
družuje se také národně psychický mo-
ment. Srbové každou píď území, na které si čin
nárok, zalili jedině krví srbskou. Nevývrat-
nými toho důkazy jsou krvavé bitvy na skalách
Prilepu a v močálech kolem Bitolje.
Poněvadž pan Sis píše, že Srbové „ubfjejí mo-
rálku národa“, neponechávajíce sporného územi
Bulharům, obracíme se k principům a hlediskům
Bulharů. Zatím co Bulhaři požadují od Srbů tohoto
sporného území, odvolávajíce se jedině n
ethnografický princip, žádají zase na př
Solun právem hospodárské nutnosti a dl
principu zeměpísného.
Bulhar
Srba
Bulharsko
Prilep
16
article
V této trojnásobné logice ať hledá p. Sís „mo-
rálku národa“l
Pan Sís vznáší na srbský národ obžalobu ze
zrady slovanské myšlenky. Totě největší utrhání
křivda, jaká kdy srbskému národu byla učiněna
Srbové nikdy nebyli zrádci Slovanstva. Po třicel
roků pronásledovali krále Milana a byli od něho
pronásledováni, a posléz dokonce dynastii jeho vy-
hladili, že chtěl srbský národ stůj co stůj zavésti
na bludné cesty protislovanské politiky.
Při logickém a spravedlivém řešení každé poli-
tické otázky má se bráti ohled na všechny prin-
cipy a momenty. Bulhaři mimo to všechno nesmějí
zapomenouti na skutečnosti, že jim Srbové bez re-
klamy a v největším tichu podali pomoc na krviu
Odrinu, kde dobyli — to podškrtáváme — nejsil-
nějších opevnění: Papaz-Tepe a Kazan-Tepe (dle
úsudku evropských vojenských odborníků, a tak
p. Vladimír Sís psal tak, byla to vlastně jediná
opevnění odrinská, která odpovídají všem novo-
dobým požadavkům). U Lule Burgasu v rozhodujíe
bitvě rozhodla srbská kavalerie, rozehnavši divoké
Kurdy, a u Bulairu právě srbská těžká děla rozbila
turecké válečné lodi, jež měly umožniti vyloďování
tureckého vojska pod velením Envera beje. T
nám milostivě i vídeňská „N. Fr. Presse“ přiznává
Připomínáme to proto, že bulharský tisk nám ne-
loyálně dílem upírá, dílem zmenšuje účast ve ví-
tězstvích.
A dnes?
Dnes srbský národ může s největší slovanskot
hrdostí ukázati, že obě dvě jeho dynastie, srbská
i černohorská, jsou co do krve i co do politiky
nejryzeji slovanské.
Na poznámku p. Síse, že Srbové, žádajíce zmí
něné sporné území pro sebe, vhánějí Bulharsko d
obětí, které Slovanstvu není ani trochu přátel
ské“ a že „Bulharům nikdo nebude směti zazlívati“
Sís
Srba
Milan
Bulhar
Enver
Bulharsko
Lule Burgas
Odrin
KazanTep
17
title
) Viz „N. L.“ ze soboty.
18
article
V drobném prodejlt
ranní číslo v sobě . . za Bh
večerní
. . . . na db
Ve fliálkách na venkově
ražmslo . . . . . . . 10h
. . . . . . 5 b
Innerátv
platí se hotově napřed.
Přodplncení a inserty příjima
administraco v Marianské ul. u
Tam nacházují se táž
redakce, tiskárna a expedice
„Národních Listů“
Rukopisy se nevracei
19
article
odpovídáme se všemi opravdovými a poctivými
Slovany naším slovanským axiomem: žádný slo-
vanský národ nikdy — opakujeme: nikdy
a za žádných poměrů a podmínek ne-
smí se ani zanášeti myšlenkou na ta-
kové transakce, kde by se octl v obětí
slovanských nepřátel, a to jak z ohle-
dů na Slovanstvo, tak také k vůli pra-
videlnému pochopení své národní o-
sobitosti.
20
title
Politický přehled.
21
article
Země české.
Země české.
Reminíscence . ..
22
article
Ve včerejším „Času“ čteme denní kroniku
se steskem na konfiskaci, která stihla pon-
dělní číslo řečeného listu pro tři sloupce
resoluce širš, výk. výboru čes, strany pokro-
kové. „Čas“ připojuje k faktu své konfiskace
toto pozorování:
„Opět nastala praxe konfiskační tak ostrá,
jako bývá jen za výjimečných stavů. Je tudíž
pochopitelno, že časopisy zdržují se
co možná kritiky událostí a pone-
chávají čtenářům samým, aby si utvo-
řili úsudek.
Taková moudrá a chvalitebná životo-
správa, jakou ukládá si „Čas“ v nynějších do-
bách, vybavuje v nás vzpomínku na náš člá-
nek ze dne 4. září 1893, kdy jsme se obraceli
k našemu čtenářstvu pro čas tehdáž na-
stávající zkoušky, kdy nám nezbývalo
než uložiti si největší opatrnost, aby poroz-
umělo i mírnému našemu slovu a vzpomnělo
si při tom na slova Havlíčkova v stejně
těžké době pronesená, že „jest lépe, když není
jiné pomoci, raději s jedním podvázaným
křídlem létati a snažiti se, aby hlas ná-
roda docela neumlkl.
Havlíčkův
23
article
Těžko spočítati, kolikráte za těch dvacet
let „Čas“ citoval proti nám Havlíčkovo pod-
vázané křídlo při každé nevhodné příležito-
sti, nemoha se nikdy navoliti a nasytiti tohoto
sousta. Ejhle, dnes sám navazuje se svým čte-
nářstvem kompromis o samostatný jeho úsu-
dek, jehož utvoření mu ponechává. Než jaký
rozdil mezi touto dnešní praxí a mezi oka-
mžikem tehdáž nastávající zkoušky, kteréhož
jsme se my dovolávali porozumění našeho obe-
censtva! ..
Náš článek o podvázaném křídle byl na-
psán bezprostředně po prohlášení vý-
jimečného stavu nad Prahou, něko-
lik hodin po té, kdy byl nám dodán známý ú-
řadní výnos policejního ředitele Döríla o tři-
hodinné preventivní censuře a nasa-
zena nám na hrdlo eventualita z astavení
„Národních Listů“
„Čas“ umoudřil se mnohem spíše, jemu
stačilo několik konfiskací a jíž křídlo svěsil.
Havlíčkův
Praha
24
article
Posl. Lodýman o české otázce.
V sobotu mluvil posl. Lodgman před
voliči ve Varnsdorfu a průběhem delšího vý-
kladu o vlivu národnostní myšlenky na vnitř-
ní politiku v Rakousku přišel i k česko-něme-
ckému vyrovnání. Podle dra. Lodgmana prý
ani sami poslanci nevěří, že vyrovnání v Če-
chách jest možno v rámci zemském, nejvýše
snad ve společném rámci rakouského problé-
mu. Co se týče otázky učitelské, má za to
posl. Lodgman, že požadavky úpravy platů
nebude lze tak brzy splniti, neboť na uschop-
nění sněmu českého bez zajištění německých
nacionálně-politických nároků nelze prý ani
pomýšleti. Slibují-li prý si čeští poslanci od
nátlaku učitelstva povolnost německých po-
slanců, budou prý zklamáni, neboť němečti
poslanci nikdy prý nedopustí sněm, nebudou-li
povoleny německé nacionální požadavky.
Českým poslancům ani nenapadne oče-
kávati něco od nátlaku německého učitelstva
na německé poslance, spekulace podobného
druhu jsou z českých účtů vždy vyloučeny.
To je čistě interní otázka německá, tu ať si
vyřídí německé učitelstvo s německými po-
slanci. Českým poslancům stačí prozatím, že
i němečtí učitelé byli nuceni uznati stano-
visko o nepřípustnosti každého provisoria
úpravy učitelských platů, o nutnosti řešiti ji
Posl
Lodgman
Varnsdorf
Rakousko
25
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
(Pošetilost?) — Mám se přiznat?
Mám to zamlčet? Mám se přiznat, že ve
dnech, kdy od břehu skaderského jezera ří-
tily se k nám nové události, dalekosáhlé a
nedopočítatelné svým dosahem, prožíval jsem
já cosi tak naprosto jiného, tak vzdále-
ného a do základu neúměrného řinkotu zbraní
a cinkající mluvě politických telegramů? A že
to „cosi“ uzdá se kde komu velmi banálním
a snad i velmi pošetilým, pro mne však, že
to bylo přímo osou života? Tak nesnadno se
člověk vyznává ze svých pošetilostí. Ale ne
nezamlčím. Když jsem přijímal pohostinství
které mi zde pod čarou bylo nabídnuto, slíbil
jsem si, že se v těchto sloupcích rozhovořím
vždy o tom, co v danné chvíli nejživěji poutá
můj denní zájem. Feuilleton, dle mne, má jen
potud význam, pokud se jím zpovídám ze
svých nejosobnějších sklonů, sympathií i anti-
pathií, pokud věci, o nichž píši, dovedu pro-
hřáti teplem svého vnitřního prožití. Jen
velká, horoucí láska probouzí němou hmotu
z jejího spánku, křísí v ní život, propůjčuje
jí řeč. Ale milovat, to značí procítit své lid-
ství až do posledního nervu, nehanbit se za
to, že jsi člověkem, nýbrž proživovat vše, co
je v tobě lídského, co jak nejmocněji dovedeš,
zušlechtit jím vše, s čím přijdeš ve styk, byt
i ty's se někdy setkal — s pošetilostí.
Ta, o níž dnes napíši, jmenuje se: stěho-
vání. Ne duší, nýbrž předmětů, které v tvém
býtě tě obklopují, židlí, stolů, skříní. Ano,
stěhoval jsem se. Poprvé ve svém životě na
26
article
vlastní pěst, na vlastní zodpovědnost. Dopo-
sud vždy se mi postarala dobrá maminka
abych, při cestě z bytu do bytu, nalezl v no-
vém vše upraveno, připraveno, hotovo uvítat
svého pána a vládce. Tentokrát poprvé vzal
jsem všechnu starost na sebe. Bylo to kruté.
ale zároveň rozkošné; a hlavně: poučné, více
než kdybych přečetl několik velmi učených
knih.
Nejprve: péče o nové Tuskulum. Čtrnácí
dní žil jsem s malíři pokojů, kamnáři, čalou-
níky, truhláři a natěrači. Prohlížel jsem vzor-
níky maleb, vnikal do cizích příbytků, divně
sešeřených, natlačených lidmi i nábytkem
Přicházel jsem do obchodů, v jejichž regálech
pestřily se koberce, tísnily se lambrekýny
záclony, polštáře, ubrusy: a do jiných, kde
bylo nakupeno zásob železa, od nejdrobnějšícl
hřebíčků až k mohutným irským regulačním
kamnům a opět do jiných, mrazem sesmut
nělých, v nichž truhláři na hoblících hobloval
a fornýrovali křídla dveří.
Jaký to příliv doposud nepoznaných fy
siognomií, nikdy ještě nenavštívených pro-
středí! Jednal jsem, objednával, vyjednával —
a to vše nabývalo pro mne dramatické ruš-
nosti. Poněvadž ti lidé byli oblečeni v jiný
hrubší šat než já, zdáli se mi plni obmyslů
lstí. O, ty nekonečné chvíle nočního bdění.
kdy nelze usnout, kdy se mi zdálo, že se vší-
chni proti mně spikli, že mí strojí úklady
že vylákají peníze a nedodají objednávku
Pravda, našel se mezi nimi ojedinělý nespole-
hlivý. Ale celkem vzato, dostáli svým závaz-
kům s přesností, která udivovala předevšín
mne.
27
article
Zatím však bylo nutno zastavovat se v
bytě, který byl upravován. Jaká spoušt
Podlaha plná odškrábané malty, nečistá, se
stropem, jímž prosvítal rákos. Napolo odne-
sená kamna; kachlíky válely se na podlaze.
A oběma místnostmi, jako nějaký ohromný
brouk, tančil na žebříku malíř se štětkou
v ruce. Cože? — tázal jsem se — zde máš
bydlit, zde bude tvůj nový domov? A při
pouhém pomyšlení naskakovala mi husí kůže.
Posléze se přiblížily velké dny vlastního
stěhování. Bylo nutno se domluvit se zasíla-
teli, porovnat ceny jednoho s tarifem dru-
hého, zvolit toho, který nejméně žádal, a to
vše telefonicky. Telefon mi případá jednou
z nejkrutějších trýzní moderního života, tím
spíše, poněvadž se dnes nelze bez něho obe-
jit. Tento podivný stroj vymstí se mi vždy
kdykoli zazvoním: buď mi neodpoví z cen-
trály, nebo se nedomluvím s tím, s kým mlu-
vit chci, nebo mne přeruší právě uprostře
hovoru. Nu, také toto martyrium jsem pod-
stoupil a šťastně je přestál, nyní jen čekat na
nábytkový vůz.
Ale kolik útrap jsem zkusil, než zahrčel
pod mými oknyl Bylo nutno připravit toči
ono, předem uchystat na cestu knihy. Mé
dobré, drahé knihy! Kolikrát jste se mi ochot-
ně propůjčily ve chvílích smutku i radosti, jak
pokorně jste stávaly na svých poličkách při-
praveny, abyste utěšovaly tak jako růže na
koři chystá svou vůni ruce neznámého chod-
ce, který ji utrhne! Ale tentokrát byly jste
něčím jiným: když jsem vás přenášel z vašeho
zátiší ve skříni a ukládal do nenatřených,
drsných, sukovitých a tříškami naježených b-
den, jakoby se pojednou ve vás probudil duch
vzpoury: vzpíraly jste se, klouzaly jste m
z rukou, dýchaly jste na mne prachem, ne-
vlídně, pohněvaně jste se ubíraly do těch do-
časných dřevěných klecí, v nichž jste moc
mermo nechtěly zaujmout místo, které jsem
vám určoval.
Podlaha
28
article
A spolu s vámi i vše ostatní v mém po-
koji. Všechny ty věci, s nimiž jsem po dlouhá
léta žil jakoby v klidné manželské důvěrno-
sti, pojednou zcela milenecky začínaly mít
roupy a steré rozmary. Žasnul jsem nad touto
proměnou a, přiznám se, že jsem se nemálo
hrozil, jakoby v mém království, kde jsem do-
posud vládl jako samoděržavý, volalo to p
konstituci.
A jak podivného vzhledu to vše nabý
valo! Prázdná skříň bibliotéky šklebila se na
mne svými holými stěnami. Pojednou se všal
ukázalo, že lze ji naplnit, ne již knihami
nýbrž poduškami. Psací stolek, zbavený své
jednopatrové galerie, civěl na mne smutně,
jako starý kůň, určený na porážku. A řada
drobných věciček s této galerie — sova —
pečetítko z kodaňského porcelánu, alpská
kravka z polévané hlíny, tak jímavě hloupá ve
výrazu svých očí, bíle namalovaných, holand-
ské porcelánové střevičky, japonská, z kosti
vyřezaná opička, bílá kočka i bronzový zvo-
nek v podobě tančící ženy — celý ten můj
soukromý církus stěhoval se teď do útrob
skříně, kde jsem si dotud navykl vídat jen
prádlo. I starodávná vykládaná truhla, ba-
chratá a neohrabaná jako želva, teď, kdyžz
ní byly vyprázdněny mé rukopisy, dívala se
na mne hrozivě.
29
article
Ukládal jsem se k spánku s děsivou otáz-
kou: kterak budou tyto předměty, jež pojed-
nou se vymknuly z navyklé vlády, dopraveny
na místo? Kolika srážkám jdou vstříc? Jaký
vzpurný kousek mi provedou?
A druhého dne přišli lidě, obratní jako
kočky, přenášející břemena tak virtuosně,
jako podloudníci, které jsem kdysi viděl v Or-
lických horách. Uchopili se věcí zcela zvlášt-
ním, obeznalým pohybem — a vymohli si po-
slušenství. Povšiml jsem si, že cizí člověk la-
skavé tváře přiblížil se ke psu, s nejlepšími
úmysly, byl však odbyt nevrlým zavrčením?
A že příšel druhý, také cizí, o nic laskavější,
a jakýmsi tajemným hmatem získal psa na-
dobro a bez výhrady? Ti lidé, když odnášeli
mé věci, zdáli se mi nadáni jakousi podobnou,
tajemnou schopností můj nábytek je slepě po-
slouchal . ..
Dopravili jej šťastně do mého nového do-
mova, v němž sedím teď při svitu lampy. Mé
věci jsou nově rozestaveny, urovnány, každá
vrácena svému původnímu účelu. Podstoupily
již opět mé samoděržaví. Je tu milo a útulno.
Můj strach, má úzkost z neznámého příští se
nevyplnila: vše dopadlo líp, nesrovnatelně líp
než jsem se nadál. Vždyť život není tak dě-
sivý, jak se ti zdá, díváš-li se naň z dáli. Život.
stejně jako smrt, jsou strašné, jen pokud my-
slíme na jejich hrůzu. Vyjdeš-li však jim vstříc,
najdeš v nich soudruhy, snad trochu drsné, ale
v jádře dobré. Odvážíš-li se činu, život ne-
děsí a pošetilosti činí tě moudřejším. O. T.
Orlický hora