ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 b2945590-8f0f-11dd-a7a7-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 29 celkem · entity: place 56, work 7, person 28, org 3
1 masthead
Ročník padesátý třetí.
2 masthead
V Praze, ve středu 7. května 1913.
Praha
3 masthead
Číslo 124.
4 article
Ma ranni a večerní llaty předpláol se V Praze v administraclr na měslo. . . . . . 9 K —b na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvají donáškou na měsío.. na čtvrtoista .. 7R Es ve pliálkkch na měslo. 9 K no Poštoui na měslo, na štvrt feta . . . . 9 K 60 a dvojí zásflkou na měsío, . . na čtvrtista : . . . k e Dnešní číslo pro Prahu jest o8 stranách, s přílohou pro venkov o 12 stranách.
Praha R eso
5 article Pochybné vítězství.
Pochybné vítězství. Bursy měly včera slavný den. P dlouhé době napětí a klesání kursů přišly zprávy uklidňující, nastaly živé obchody a papíry stoupaly rychle v cenách. Černá Hora upouští od dobytého Skadru, skládá svůj osud v ruce moudré a spravedlivé Evropy; londýnská vyslanecká konference se nerozbila, nýbrž bude příští čtvrtek po- kračovati ve svých pracích, jichž účelem jest zachovati Evropě mír; dokonce i z Albanska došly zprávy, že Essad paša se podřizuje rozkazům turecké vlády a ne- přinutí tedy Rakousko a Italii k válečnému zakročení: to všechno přijato na bursách s jásotem a hnalo pokleslé kursy hbitě nahoru.
Bursa Evropa Rakousko
6 article
Vítězné fanfáry vyznívají také z oné části vídeňského tisku, která nejhlučněji hlásala nezbytnost vojenského zakročen v Černé Hoře a Albanii buď za souhlasu velmocí, nebo třebas i bez jejich zmocnění Křesťansky poctivá „Reichspost“, která před dvěma lety, když Italie začala válku o Tripolis, radila, aby Rakousko vpadl Italii do týla a vysvobodilo ubohého „věz- ně vatikánského“, a která po vypuknutí války balkánské ukazovala, jak pohodlnou cestu by měla rakouská armáda do Srb- ska, z něhož všechno zbraně schopné muž- stvo odtáhlo proti Turkům, tato „Reichs- post“ je nadšena, že 50milionová rakou- ská velmoc „zlomila vzdor“ krále Nikoly. vládnoucího čtvrtmilionovému národu čer- nohorskému. Ale její radost už není tak čistá a nezkalená, jako radost pánů na burse. Nezapírá to a příznává se, že konce válečného poplachu představovala si skvě- lejší. Když prý roku 1909 byla uklizena annekční krise, bylo jí zjevno, že by bylo bývalo lépe srbský konflikt „odstraniti definitivně“. Také nyní se teprve ukáže, nezanechá-li nynější vyřízení konfliktů na jihovýchodě „neztrávené zbytky“, jež bu- dou mařiti klidný a spolehlivý rozvoj na našich jihovýchodních hranicích. Těmi ne- ztrávenými zbytky jsou ovšem dvě samo- statná srbská království na rakouských hranicích.
Italia Srb Turek Černá hoře Albánie Tripolis Rakousko
7 article
Jiné starosti kalí vítěznou náladu v „N. Fr. Pr.“. Orgán vídeňské bursy jest velice spokojen spojeneckou věrností ital- ského kabinetu. Obává se však, aby v Al- banii, až tam rakouské vojsko s italským přijdou dělat pořádek, příliš blízké styky obou armád nevytvořily nebezpečné třecí plochy a zejména aby se Italii ve Valoně nezalíbilo tak, že by se vůbec neměla od- tud k odchodu. Vláda je dnes a zítraj může vystřídati jiná; obyvatelstvo italské nebylo nikdy pro spolek s Rakouskem valně nadšeno a jeho přání mohlo by no- vou italskou vládu přiměti k jiným názo- rům na državu východního pobřeží Adrie, než má vláda nynější. Silně zchlazuje vítězné nadšení vídeň- ských bojovných kruhů také spolupracov- ník „N. W. Tagblattu“, sedící v minister- stvu vnějších věcí. Vyklizení Skadru jest mu jen předehrou hlavní akce, která mus býti teprve provedena v Albanii. A tam nestačí jen vypuditi samozvance Essada pašu a dosaditi nového, Evropou jmenova- ného knížete. Rakousko a Italie, které byly kmotrami u kolébky rodícího se sa- mostatného albanského státu, budou po- vinny starati se o svého kmotřence tak dlouho, až se naučí choditi na svých vlast- ních nohou. Snad nebude třeba — dodává pisatel — rozvinouti za tím účelem vá- lečnou moc, ale na vojenské zakročení mohlo by přece dojíti, kdyby pašové
Adrie N W Francie Rakousko Albánie Evropa Italia
8 article
Essad a Džavid si rozmyslili zmařiti svý- mi armádami, jak o nich píšou řeckéa srbské listy, albanský program rakousko- italský. Již dosavadní „vojenská opatření stála Rakousko bezmála miliardu. Kolik set milionů pohltilo by pokoření odbojných albanských pašů, majících k disposici ar- mádu 50.000 mužů, a kolik dalších set milionů ošetřování Albanie, než by se na- učila choditi na vlastních nohou? Takové otázky namanuly se asi také redaktoru „N. W. Journalu“, který vůbee už nejeví nijakého nadšení nad povolností krále Nikoly a v jeho rozhodnutí i v akc londýnské konference tuší jakousi novou past na Rakousko, z níž nevyjde jako ví- těz, nýbrž jako poražený.
N W Rakousko Albánie
9 article
„Zeit“, střízlivá nyní, jako za celé balkánské války, o vítězství Rakouska nemluví vůbec, ale uznává, že značného úspěchu se dodělala diplomacie italská. Intervence v Albanii není prý myšlenka rakouské diplomacie, nýbrž byla jí vnu- cena diplomacií italskou. Rakousku šlo jen o vypuzení Černohorců ze Skadru. O společném vojenském zakročení s Italiív Albansku nechtělo slyšeti. A tu dle zprá- vy, kterou obdržel „Temps“ z římských diplomatických kruhů, markýz San Giu- liano vzkázal prý do Vídně: „Půjde-li Ra- kousko-Uhersko do Skadru, jsme my nu- ceni obsaditi Valonu, abychom obhájili zásadu samostatné Albanie a zavedli tam pořádek.“ Ve Vídni volky nevolky kousli do kyselého jablka, odpor proti vojenské- mu zakročení Italie v jižní Albanii byl zlo- men a šachový tah italské diplomacie zví- tězil. Tím však Rakousko dovoluje samo Italii, co po léta prohlašovalo za největší nebezpečí pro rakouský námořní obchod a zejména pro rakouské válečné loďstvo: obsazení a snad trvalé zabrání Valony. A proto možno jen souhlasiti s radou, kterou dává po „skaderském vítězství“ rakouské diplomacii „Arb. Ztg.“. Nechce-li otrant- skou úžinu vydati samoděk Italii a tíms navždy uzavříti cestu z Adrie do širého moře, ať se všemožně přičiní, by se al- banská otázka rozřešila společně všemi velmocemi, zejména ať se varuje jakého- koli kondominia s Italií na východním po- břeží Adriatického moře. Sice by po ví- tězství skaderském mohlo Rakousko stih- nouti i stejně cenné vítězství albanské.
Temps Valon Rakousko Albánie Vídeň Adrie Sana Gio RakouskýUhersko Italia
10 article Válka na Balkáně.
Válka na Balkáně. K rozřešení skaderské otázky. Z Kolína n. R., 5. května. (K. k.) V ber- línské depeší „K öln. Ztg.“ o řešení skader- ské otázky praví se ke konci: Neblahá, pro vážnost evropské diplomacie zajisté nepro- spěšná tahanice bývala by odpadla, kdyby by- lo již dříve proniklo správné poznání nezbyt- nosti rozhodného postupu. Mocné stanovisko jaké Rakousko-Uhersko a jeho spojenci za- ujímali od začátku, bylo jediným prostředkem odvrátiti Černou Horu od jejího postupu Uznání zasluhuje výslovně také politi ka italská. O náhradě, slíbené králi Nikolovi, bu- de jednatí se nejspíš v mezinárodní finančn komisi pařížské. Z Paříže, 6. května. (K. k.) Noviny vyslo- vují povděk nad rozřešením skaderské otáz ky. „Petit Parisien“ prohlašuje, že vče rejší den byl pro evropský mír význarvn.ým Rakousko-Uhersku dostalo se ve skaderské otázce úplné satisfakce. Z Berlína, 6. května. (K. k.) Veškerý tisl vítá uvolnění politické situace a soudí, že nen třeba míti již obav po rozřešení skaderské otázky o zbytek albanské otázky.
Petit Parisien Balkán Kolín Rakousko Uhersko Paříž RakouskoUhersko Berlín
11 article
Mírové podmínky. Z Londýna, 6. května. (Reuter.) Včera večer sdělili velevyslancí telegraficky svým vládám text mírových podmínek, sestavený na základě vyjednávání velevyslanců v Lon- dýně. Očekává se, že vlády vysloví do čtvrtka souhlas. První článek registruje skutečnost, že mezi válčícími stranami byl zjednán mír přátelství. Druhý článek pravi, že Turecko po- stoupí všechna území západně od čáry Enos- Midije. Další článek stanoví: Válčící strany svolují, že stanovení hraníc a statutu Al- baníe ponechává se mocnostem. Kréta bud postoupena Řecku. O osudu Egejských ostrovů a o statutu hory Athos rozhodnou mocnosti. šestý článek praví: Všechny hospodář- ské a finanční otázky, vyplývající z války budou upraveny jinanční komisí v Paříži Bude nutno uzavříti zvláštní smlouvy jimíž budou upraveny otázky soudnictví a jiné obdobné otázky. Očekává se, že státy balkánské přistoup na tyto podmínky, ale přes to domnívají se ve zdejších řeckých kruzích, že není ne- pravděpodobno, že Řecko bude napřed žá- dati o jisté sliby v příčíně Egejských ostro- vů a hraníc Epiru.
Al Londýn Lon Turecko Kréta Řecko Athos Paříž Epirus Reuter
12 article
Prostředkovací návrhy srbské a bulharské. Ze Sofije, 6. května. Zdejší srbský v- slanec Spalajkovič odjel do Bělehradu po kon- ferenci s m.-př. Gešovem. Ujišťuje se, že od- vezl prostředkovací návrhy, které nejspiš bu- dou přijaty a tudiž nastane v srbsko-bulhar- ském napětí jakási obleva. Z Bělehradu, 6. května. Ve zdejších po litických kruzích se tvrdí, že po dlouhých vy- jednáváních zdařilo se docíliti mezi srbskou a bulharskou vládou po intervenci ruské vlá- dy dohody ve příčině částečného ohraničen dobytých území. Vedle této dohody obdrž Srbsko celé území na pravo o jižního Vardaru, Bulharsko pak levý břeh. O osudu Velesu má býti te- prve později docíleno dohody. S touto doho- dou souvisí také poslední pobyt srbského vy slance Spalajkoviče v Sofiji.
Bělehrad Srbsko jižní Vardar Bulharsko
13 article
Vyřízené záležítosti Paličova a Hubkova. Z Vídně, 6. května. (.Politisehe Korr.“ Sdružená vyšetřující komise v záležitosti za vražděni františkána Paliče sepsala po růz ných obtižích a překážkách 14. m. m. proto kol, dle něhož nedospěla k rozhodujícímu vý- sledku. Třeba však nebyl podán úplný důkaz že Palič byl usmrcen bez dostatečného dů- vodu, přece bylo vyšetřováním zjištěno, že Palič byl v poutech a pěšky eskortován jak obyčejný zločinec a že byl ve vězení ztýrán Ve příčině záležitosti Paličovy, jakož i ve příčině násilných konversí, při čemž bylo vy- šetřování u zastrašeného obyvatelstva velm obtížné, podalo Rakousko-Uhersko černohor- ské vládě řadu požadavků a to: zřízení kříže na památku Paličovy smrti, neprodlené za- hájení stavby katolického chrámu, jenž má býti ze stejné příčiny zbudován, při jehož vy- svěcení dá se černohorská vláda zastupovat vyšším funkcionářem, opatření na převezení Paličovy mrtvoly do Zumbi, zastoupení černo- horské vlády při jeho pohřbu a konečně — protože k odpadnutí donucení katolíci byl by snad ohroženi, na životě a bezpečnosti. kdyby vrátili se ke staré víře — záruky, kte- rými černohorská vláda manifestačním způ- sobem vyhláškami na zdech, veřejným vyhlá- šením atd. slíbí svobodu volby pobytu event. že nebude překážeti přechodu na cizí území Černohorská vláda, která k tomuto kroku nej- prve neuspokojivě a vyhýbavě odpověděla oznámila konečně rakousko-uherskému vy- slanci svob. p. Gieslovi na jeho energické re- klamace, že bez výhrady souhlasí se všemi podmínkami rakousko-uherské vlády v zále- žitosti usmrcení Paliče, jakož i v záležitosti násilného obracení na víru. — Konečně pro- hlásila černohorská vláda, že chce vyhověti požadavku zadostučinění za známé zadržení vojenského zmocněnce setníka Hubky n cestě z Cetyně do Kotoru.
Hubkův Hubka Vídeň Palič Rakousko Uhersko Cetyně Kotor
14 article Srbové a Bulhaři. Od pražských Srbů.“)
Srbové a Bulhaři. Od pražských Srbů.“) Srbové zásadně žádají revisí spojenecké smlou- vy, rebus sic stantibus, poněvadž podmínky, z kterých smlouva byla uzavřena, přestaly následkem válečných událostí, jak se rozvinuly. Své požadav- ky opírají o tyto zásady. Šporné území: Bitolje, Prálep a Ochrida obydleno je ethnografickou směsí Srbů a Bulharů, která tvoři přechod od jedněch ke druhým. Toto obyvafelstvo má stejné disposice, aby se stalo plně srbským, ja- ko plně bulharským; dle jazyka však, tradicí ná- rodních a kulturních památníků jsou dosud bližš Srbům než Bulharům. Hledíme-li tedy pouze k zá- sadě národopisné, Srbové mají na toto území aspoř tolik práva, jako Bulhaři Jelikož Srbsku ve smlouvě nezabezpečen vý- chod na Jaderské moře, hospodárská nutnost je odkazuje k Solunskému zálivu. Kdy- by Srbsko obdrželo to sporné území, přiblížilo by se tomuto zálivu. Kdyby tedy Bulharsko na ta- kové řešení bralo ohled, rehabilitovalo by poněku svou spojeneckou loyalitu, kterou porušilo v otáz- ce rozšíření Srbska k Jaderskému moři. Snad je spravedlivější, aby Srbsko, jemuž Evropa odřízl dost veliký kus území dobytého, smlouvou mu urče- ného, dostalo to sporné území, než Bulharsko, jel nejen že dostalo území dle smlouvy, nýbrž ještě mnobem více. Rozřešením této sporné otázky ve zmíněném smyslu bylo by také na vždy zadostučiněno země- pisnému principu, t. j. tím, by mezi Srbskem a Bul- harskem byla ustanovena přirozená hranice — řeka Vardar.
Srba Bulhar Ochrid Srbsko jaderský moře Solunský záliv Bulharsko Evropa Vardar Prálep
15 article
Princip rovnováhy také důrazně mluv pro takové řešení dané otázky, jak v sobotním člán- ku obšírněji bylo pojednáno. Čísla čtverečných kilometrů, která se dotud ve veřejností objevila. všechna se shodují v tom, že Bulharsko žádá pro sebe území mnohem rozlehlejší, než celé území do- hromady, které ponechává všem svým ostatním spojencům. Bulhaři žádají také to, čeho druzí spo- jenci svými zbraněmi dobyli, spojenci pak jen to. čeho sami dobyli. Konečně Srbové byli to, kteří tohoto spornéh území dobyli jedině svými vlastními zbraněmi prostředky. K tomuto právu vítězství při- družuje se také národně psychický mo- ment. Srbové každou píď území, na které si čin nárok, zalili jedině krví srbskou. Nevývrat- nými toho důkazy jsou krvavé bitvy na skalách Prilepu a v močálech kolem Bitolje. Poněvadž pan Sis píše, že Srbové „ubfjejí mo- rálku národa“, neponechávajíce sporného územi Bulharům, obracíme se k principům a hlediskům Bulharů. Zatím co Bulhaři požadují od Srbů tohoto sporného území, odvolávajíce se jedině n ethnografický princip, žádají zase na př Solun právem hospodárské nutnosti a dl principu zeměpísného.
Bulhar Srba Bulharsko Prilep
16 article
V této trojnásobné logice ať hledá p. Sís „mo- rálku národa“l Pan Sís vznáší na srbský národ obžalobu ze zrady slovanské myšlenky. Totě největší utrhání křivda, jaká kdy srbskému národu byla učiněna Srbové nikdy nebyli zrádci Slovanstva. Po třicel roků pronásledovali krále Milana a byli od něho pronásledováni, a posléz dokonce dynastii jeho vy- hladili, že chtěl srbský národ stůj co stůj zavésti na bludné cesty protislovanské politiky. Při logickém a spravedlivém řešení každé poli- tické otázky má se bráti ohled na všechny prin- cipy a momenty. Bulhaři mimo to všechno nesmějí zapomenouti na skutečnosti, že jim Srbové bez re- klamy a v největším tichu podali pomoc na krviu Odrinu, kde dobyli — to podškrtáváme — nejsil- nějších opevnění: Papaz-Tepe a Kazan-Tepe (dle úsudku evropských vojenských odborníků, a tak p. Vladimír Sís psal tak, byla to vlastně jediná opevnění odrinská, která odpovídají všem novo- dobým požadavkům). U Lule Burgasu v rozhodujíe bitvě rozhodla srbská kavalerie, rozehnavši divoké Kurdy, a u Bulairu právě srbská těžká děla rozbila turecké válečné lodi, jež měly umožniti vyloďování tureckého vojska pod velením Envera beje. T nám milostivě i vídeňská „N. Fr. Presse“ přiznává Připomínáme to proto, že bulharský tisk nám ne- loyálně dílem upírá, dílem zmenšuje účast ve ví- tězstvích. A dnes? Dnes srbský národ může s největší slovanskot hrdostí ukázati, že obě dvě jeho dynastie, srbská i černohorská, jsou co do krve i co do politiky nejryzeji slovanské. Na poznámku p. Síse, že Srbové, žádajíce zmí něné sporné území pro sebe, vhánějí Bulharsko d obětí, které Slovanstvu není ani trochu přátel ské“ a že „Bulharům nikdo nebude směti zazlívati“
Sís Srba Milan Bulhar Enver Bulharsko Lule Burgas Odrin KazanTep
17 title
) Viz „N. L.“ ze soboty.
18 article
V drobném prodejlt ranní číslo v sobě . . za Bh večerní . . . . na db Ve fliálkách na venkově ražmslo . . . . . . . 10h . . . . . . 5 b Innerátv platí se hotově napřed. Přodplncení a inserty příjima administraco v Marianské ul. u Tam nacházují se táž redakce, tiskárna a expedice „Národních Listů“ Rukopisy se nevracei
19 article
odpovídáme se všemi opravdovými a poctivými Slovany naším slovanským axiomem: žádný slo- vanský národ nikdy — opakujeme: nikdy a za žádných poměrů a podmínek ne- smí se ani zanášeti myšlenkou na ta- kové transakce, kde by se octl v obětí slovanských nepřátel, a to jak z ohle- dů na Slovanstvo, tak také k vůli pra- videlnému pochopení své národní o- sobitosti.
20 title
Politický přehled.
21 article Země české.
Země české. Reminíscence . ..
22 article
Ve včerejším „Času“ čteme denní kroniku se steskem na konfiskaci, která stihla pon- dělní číslo řečeného listu pro tři sloupce resoluce širš, výk. výboru čes, strany pokro- kové. „Čas“ připojuje k faktu své konfiskace toto pozorování: „Opět nastala praxe konfiskační tak ostrá, jako bývá jen za výjimečných stavů. Je tudíž pochopitelno, že časopisy zdržují se co možná kritiky událostí a pone- chávají čtenářům samým, aby si utvo- řili úsudek. Taková moudrá a chvalitebná životo- správa, jakou ukládá si „Čas“ v nynějších do- bách, vybavuje v nás vzpomínku na náš člá- nek ze dne 4. září 1893, kdy jsme se obraceli k našemu čtenářstvu pro čas tehdáž na- stávající zkoušky, kdy nám nezbývalo než uložiti si největší opatrnost, aby poroz- umělo i mírnému našemu slovu a vzpomnělo si při tom na slova Havlíčkova v stejně těžké době pronesená, že „jest lépe, když není jiné pomoci, raději s jedním podvázaným křídlem létati a snažiti se, aby hlas ná- roda docela neumlkl.
Havlíčkův
23 article
Těžko spočítati, kolikráte za těch dvacet let „Čas“ citoval proti nám Havlíčkovo pod- vázané křídlo při každé nevhodné příležito- sti, nemoha se nikdy navoliti a nasytiti tohoto sousta. Ejhle, dnes sám navazuje se svým čte- nářstvem kompromis o samostatný jeho úsu- dek, jehož utvoření mu ponechává. Než jaký rozdil mezi touto dnešní praxí a mezi oka- mžikem tehdáž nastávající zkoušky, kteréhož jsme se my dovolávali porozumění našeho obe- censtva! .. Náš článek o podvázaném křídle byl na- psán bezprostředně po prohlášení vý- jimečného stavu nad Prahou, něko- lik hodin po té, kdy byl nám dodán známý ú- řadní výnos policejního ředitele Döríla o tři- hodinné preventivní censuře a nasa- zena nám na hrdlo eventualita z astavení „Národních Listů“ „Čas“ umoudřil se mnohem spíše, jemu stačilo několik konfiskací a jíž křídlo svěsil.
Havlíčkův Praha
24 article
Posl. Lodýman o české otázce. V sobotu mluvil posl. Lodgman před voliči ve Varnsdorfu a průběhem delšího vý- kladu o vlivu národnostní myšlenky na vnitř- ní politiku v Rakousku přišel i k česko-něme- ckému vyrovnání. Podle dra. Lodgmana prý ani sami poslanci nevěří, že vyrovnání v Če- chách jest možno v rámci zemském, nejvýše snad ve společném rámci rakouského problé- mu. Co se týče otázky učitelské, má za to posl. Lodgman, že požadavky úpravy platů nebude lze tak brzy splniti, neboť na uschop- nění sněmu českého bez zajištění německých nacionálně-politických nároků nelze prý ani pomýšleti. Slibují-li prý si čeští poslanci od nátlaku učitelstva povolnost německých po- slanců, budou prý zklamáni, neboť němečti poslanci nikdy prý nedopustí sněm, nebudou-li povoleny německé nacionální požadavky. Českým poslancům ani nenapadne oče- kávati něco od nátlaku německého učitelstva na německé poslance, spekulace podobného druhu jsou z českých účtů vždy vyloučeny. To je čistě interní otázka německá, tu ať si vyřídí německé učitelstvo s německými po- slanci. Českým poslancům stačí prozatím, že i němečtí učitelé byli nuceni uznati stano- visko o nepřípustnosti každého provisoria úpravy učitelských platů, o nutnosti řešiti ji
Posl Lodgman Varnsdorf Rakousko
25 article FEUILLETON.
FEUILLETON. (Pošetilost?) — Mám se přiznat? Mám to zamlčet? Mám se přiznat, že ve dnech, kdy od břehu skaderského jezera ří- tily se k nám nové události, dalekosáhlé a nedopočítatelné svým dosahem, prožíval jsem já cosi tak naprosto jiného, tak vzdále- ného a do základu neúměrného řinkotu zbraní a cinkající mluvě politických telegramů? A že to „cosi“ uzdá se kde komu velmi banálním a snad i velmi pošetilým, pro mne však, že to bylo přímo osou života? Tak nesnadno se člověk vyznává ze svých pošetilostí. Ale ne nezamlčím. Když jsem přijímal pohostinství které mi zde pod čarou bylo nabídnuto, slíbil jsem si, že se v těchto sloupcích rozhovořím vždy o tom, co v danné chvíli nejživěji poutá můj denní zájem. Feuilleton, dle mne, má jen potud význam, pokud se jím zpovídám ze svých nejosobnějších sklonů, sympathií i anti- pathií, pokud věci, o nichž píši, dovedu pro- hřáti teplem svého vnitřního prožití. Jen velká, horoucí láska probouzí němou hmotu z jejího spánku, křísí v ní život, propůjčuje jí řeč. Ale milovat, to značí procítit své lid- ství až do posledního nervu, nehanbit se za to, že jsi člověkem, nýbrž proživovat vše, co je v tobě lídského, co jak nejmocněji dovedeš, zušlechtit jím vše, s čím přijdeš ve styk, byt i ty's se někdy setkal — s pošetilostí. Ta, o níž dnes napíši, jmenuje se: stěho- vání. Ne duší, nýbrž předmětů, které v tvém býtě tě obklopují, židlí, stolů, skříní. Ano, stěhoval jsem se. Poprvé ve svém životě na
26 article
vlastní pěst, na vlastní zodpovědnost. Dopo- sud vždy se mi postarala dobrá maminka abych, při cestě z bytu do bytu, nalezl v no- vém vše upraveno, připraveno, hotovo uvítat svého pána a vládce. Tentokrát poprvé vzal jsem všechnu starost na sebe. Bylo to kruté. ale zároveň rozkošné; a hlavně: poučné, více než kdybych přečetl několik velmi učených knih. Nejprve: péče o nové Tuskulum. Čtrnácí dní žil jsem s malíři pokojů, kamnáři, čalou- níky, truhláři a natěrači. Prohlížel jsem vzor- níky maleb, vnikal do cizích příbytků, divně sešeřených, natlačených lidmi i nábytkem Přicházel jsem do obchodů, v jejichž regálech pestřily se koberce, tísnily se lambrekýny záclony, polštáře, ubrusy: a do jiných, kde bylo nakupeno zásob železa, od nejdrobnějšícl hřebíčků až k mohutným irským regulačním kamnům a opět do jiných, mrazem sesmut nělých, v nichž truhláři na hoblících hobloval a fornýrovali křídla dveří. Jaký to příliv doposud nepoznaných fy siognomií, nikdy ještě nenavštívených pro- středí! Jednal jsem, objednával, vyjednával — a to vše nabývalo pro mne dramatické ruš- nosti. Poněvadž ti lidé byli oblečeni v jiný hrubší šat než já, zdáli se mi plni obmyslů lstí. O, ty nekonečné chvíle nočního bdění. kdy nelze usnout, kdy se mi zdálo, že se vší- chni proti mně spikli, že mí strojí úklady že vylákají peníze a nedodají objednávku Pravda, našel se mezi nimi ojedinělý nespole- hlivý. Ale celkem vzato, dostáli svým závaz- kům s přesností, která udivovala předevšín mne.
27 article
Zatím však bylo nutno zastavovat se v bytě, který byl upravován. Jaká spoušt Podlaha plná odškrábané malty, nečistá, se stropem, jímž prosvítal rákos. Napolo odne- sená kamna; kachlíky válely se na podlaze. A oběma místnostmi, jako nějaký ohromný brouk, tančil na žebříku malíř se štětkou v ruce. Cože? — tázal jsem se — zde máš bydlit, zde bude tvůj nový domov? A při pouhém pomyšlení naskakovala mi husí kůže. Posléze se přiblížily velké dny vlastního stěhování. Bylo nutno se domluvit se zasíla- teli, porovnat ceny jednoho s tarifem dru- hého, zvolit toho, který nejméně žádal, a to vše telefonicky. Telefon mi případá jednou z nejkrutějších trýzní moderního života, tím spíše, poněvadž se dnes nelze bez něho obe- jit. Tento podivný stroj vymstí se mi vždy kdykoli zazvoním: buď mi neodpoví z cen- trály, nebo se nedomluvím s tím, s kým mlu- vit chci, nebo mne přeruší právě uprostře hovoru. Nu, také toto martyrium jsem pod- stoupil a šťastně je přestál, nyní jen čekat na nábytkový vůz. Ale kolik útrap jsem zkusil, než zahrčel pod mými oknyl Bylo nutno připravit toči ono, předem uchystat na cestu knihy. Mé dobré, drahé knihy! Kolikrát jste se mi ochot- ně propůjčily ve chvílích smutku i radosti, jak pokorně jste stávaly na svých poličkách při- praveny, abyste utěšovaly tak jako růže na koři chystá svou vůni ruce neznámého chod- ce, který ji utrhne! Ale tentokrát byly jste něčím jiným: když jsem vás přenášel z vašeho zátiší ve skříni a ukládal do nenatřených, drsných, sukovitých a tříškami naježených b- den, jakoby se pojednou ve vás probudil duch vzpoury: vzpíraly jste se, klouzaly jste m z rukou, dýchaly jste na mne prachem, ne- vlídně, pohněvaně jste se ubíraly do těch do- časných dřevěných klecí, v nichž jste moc mermo nechtěly zaujmout místo, které jsem vám určoval.
Podlaha
28 article
A spolu s vámi i vše ostatní v mém po- koji. Všechny ty věci, s nimiž jsem po dlouhá léta žil jakoby v klidné manželské důvěrno- sti, pojednou zcela milenecky začínaly mít roupy a steré rozmary. Žasnul jsem nad touto proměnou a, přiznám se, že jsem se nemálo hrozil, jakoby v mém království, kde jsem do- posud vládl jako samoděržavý, volalo to p konstituci. A jak podivného vzhledu to vše nabý valo! Prázdná skříň bibliotéky šklebila se na mne svými holými stěnami. Pojednou se všal ukázalo, že lze ji naplnit, ne již knihami nýbrž poduškami. Psací stolek, zbavený své jednopatrové galerie, civěl na mne smutně, jako starý kůň, určený na porážku. A řada drobných věciček s této galerie — sova — pečetítko z kodaňského porcelánu, alpská kravka z polévané hlíny, tak jímavě hloupá ve výrazu svých očí, bíle namalovaných, holand- ské porcelánové střevičky, japonská, z kosti vyřezaná opička, bílá kočka i bronzový zvo- nek v podobě tančící ženy — celý ten můj soukromý církus stěhoval se teď do útrob skříně, kde jsem si dotud navykl vídat jen prádlo. I starodávná vykládaná truhla, ba- chratá a neohrabaná jako želva, teď, kdyžz ní byly vyprázdněny mé rukopisy, dívala se na mne hrozivě.
29 article
Ukládal jsem se k spánku s děsivou otáz- kou: kterak budou tyto předměty, jež pojed- nou se vymknuly z navyklé vlády, dopraveny na místo? Kolika srážkám jdou vstříc? Jaký vzpurný kousek mi provedou? A druhého dne přišli lidě, obratní jako kočky, přenášející břemena tak virtuosně, jako podloudníci, které jsem kdysi viděl v Or- lických horách. Uchopili se věcí zcela zvlášt- ním, obeznalým pohybem — a vymohli si po- slušenství. Povšiml jsem si, že cizí člověk la- skavé tváře přiblížil se ke psu, s nejlepšími úmysly, byl však odbyt nevrlým zavrčením? A že příšel druhý, také cizí, o nic laskavější, a jakýmsi tajemným hmatem získal psa na- dobro a bez výhrady? Ti lidé, když odnášeli mé věci, zdáli se mi nadáni jakousi podobnou, tajemnou schopností můj nábytek je slepě po- slouchal . .. Dopravili jej šťastně do mého nového do- mova, v němž sedím teď při svitu lampy. Mé věci jsou nově rozestaveny, urovnány, každá vrácena svému původnímu účelu. Podstoupily již opět mé samoděržaví. Je tu milo a útulno. Můj strach, má úzkost z neznámého příští se nevyplnila: vše dopadlo líp, nesrovnatelně líp než jsem se nadál. Vždyť život není tak dě- sivý, jak se ti zdá, díváš-li se naň z dáli. Život. stejně jako smrt, jsou strašné, jen pokud my- slíme na jejich hrůzu. Vyjdeš-li však jim vstříc, najdeš v nich soudruhy, snad trochu drsné, ale v jádře dobré. Odvážíš-li se činu, život ne- děsí a pošetilosti činí tě moudřejším. O. T.
Orlický hora