1
masthead
V Praze, ve středu dne 19. července.
Praha
2
masthead
K číslu 196.
čislo v Praze za 27
a na venkově za 3
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
5
article
Předplaeení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
6
article
Válka.
Válka.
K jednání o mír.
7
article
Z Berlína, 19. července. »Local Anzeigere
oznamuje z Petrohradu: Cesta Witta
ke konferenci mírové do Ameriky jest definitivně
stanovena na příští středu. Protože vstoupí n
loď v Cherbourgu, pojede přes Paříž.
O poslání Witta, resp. o jeho plné moci
sděluje se od dlouholetého důvěrníka jeho, že
ministr je chmurně rozpoložen, ba zhola nespo-
kojen. Japonsko dosud ruské vládě nenaznačilo
svých nároků, ale pokud ze soukromých
zpráv dá se souditi, nebudou nikterak
skromné. Wittova plná moc jes
poměrně obmezena a akce jeho není
nijak úplně volna.
Proto mezi Washingtonem a Petrohradem
vyměňovány budou četné tele-
gramy. Jmenování za mírového komisaře při-
šlo mu zcela neočekávaně. Witte bude musiti
při vyjednávání počítati se závažným činitelem:
duchlem vojska ve východní As ii.
V poslední době přicházejí z bojiště zprávy, že
vojsko nepřeje si za žádnou cenu
miíru, protože přípravy po mukdenské bitvě
jsou neobyčejně čilé a úspěšné a také jest na
bojišti mnohem vície řadového voj-
ska a strojových pušek. I taktika jes
změněna, zkrátka vše jest odčiněno, aby pio-
kračováno bylo ve válice. Kdyby vláda
uzavřela potupný mír, mohly by se o pa-
kovati případy na Černém moři
také v armádě pozemní. Proto s vel-
kým očekáváním ministr za oceán nejede.
Poprava důstojníků s překážkou.
Z Frankfurtu n. M., 18. července. »Frank-
furter Zeitung« oznamuje z Varšavy, že ta-
mější vojenský velitel. odsoudi
k smrti 47 důstojníků, kteří dne
10. července odepřeli odebrati se na mandžur-
ské bojiště. Důstojníci tito náležejí skoro ve-
směs k reservě. Vojáci pěší setniny, jež ortel
smrti provésti měla, zdráhali se tak učinit a
z ahlázeli pušky. Na to byli povoláni ko-
záci, kteří exekuci provedli.
Anzeiger
Witt
Wittův
Frank
Berlín
Petrohrad
Amerika
Cherbourg
Paříž
Japonsko
Washington
Frankfurt můj
Varšava
cesta Witt
8
article
Ještě o Port Arturu.
—ch. Z Petrohradu, 18. července. Účast-
ník portarturské posádky, jenž prodělal celé
oblehání, píše v »Slovu«, že v tom složení, v
jakém byla posádka, bylo nutno očekávati vzdání
každou chvíli. Vinníkem toho všeho
považovali gen. Stesselja, všichni ho
prý nenáviděli ano posádká sama chtěla ho od-
straniti. Divili se prý velice, jakou aureolu mu
učinili mimo pevnost. Spoustu zásob vydal Ja-
poncům a posádka v pravém slova smyslu hla-
dověla. Nemocní a ranění neuzdravovali se ná-
sledkem špatné stravy. Ohromné zásoby mouky
se udržely, ale lidem dávali shnilé suchary. Za
takových okolností posádka hájila pevnost. Ne-
lidsky se choval gen. Stesselj, pečuje úzkostlivě
o své záležitosti soukromé.
Japonské posice na bojišti.
Z Petrohradu, 18. července. (Pův. tel. »N
L.«) Novosilcev telegrafuje »Ruskému Slovu«
z Kadidi: Na předních posicích jest klid. Ar-
máda Nogiho zaujímá Kanj. Pin-Czjaňczja-
tun-Fakumin, její fronta zkrátila se k východu
o 20 verst; armáda Nodzuova stojí východně
od dráhy, armáda Kurokiho postoupila
k doliné řeky Kaoche a přední oddíly alunč-
žanské armády zabraly okoli Erdagou, západně
od Julanczy. Během měsíce na ma-
džurském poli ukázaly se tři nové
divise polního typu. Divise ty soustře-
dily se v obvodě Sinzintin-Ginminpu. Současně
objevily se oddily japonsko-chůnchuzské v hor-
ním Sungari; značná část jich objevena též na
pobřežní části podél Japonského moře.
Ruské posily na bojiště.
—ch. Z Paříže, 10. července. Z Londýna
sděluje »La Patrie«, že ruská armáda jest da-
leko silnější na bojišti, než se soudí v Evropě.
Nové posily stále přicházejí. Dva sbory přišly
nedávno. Všichni velitelé a vojsko přejí si utkat
Artur
Petrohrad
Pino
Czjaňczja
Fakumin
Paříž
Londýn
Evropa
Kadidi
Ara
Le Patria
N L
SinzintinGinminp
9
article
se s Japonci a oplatit jim vše, důvěřujíce v
vítězství. Generál Miščenko pokračuje ve
svých objížďkách v Mongolsku a chystá se pře-
padnouti Japonce v týlu. Lijáky zničily cesty.
Obchod za války.
Z Tomska, 18. července. (Pův. tel. »N.
L.«) Dle sdělení ruských kupců, obchodujících
s Mongolskem, věci jdou v tomto roce velice
úspěšně.
Japonské lodi.
Dle pověsti došlé do Nikolska-Ussurijského
dne 14. července japonské lodi připluly do zá-
livu sv. Vladimíra a sv. Olgy.
Japonec
Miščenko
svatý . Vladimíra
svatý . Olga
Mongolsko
Tomsk
Nikolsko
11
article
Do Petrohradu přijel plukovník 23. vý-
chodo-sibiřského střeleckého pluku Favorov
a plukovník Žukov.
Správa východo-čínské železnice
koná dále objednávky pro obnovení linie
Ljaoj an-Port Artur, objednává kolejnice
a vše pro úplné obnovení stanie.
Žukov
Artur
Petrohrad
Ljaoj an
12
article
Události na Rusi.
Události na Rusi.
Dementi.
Rus
13
article
Z Petrohradu, 19. července. Admirálský
štáb zmocňuje časopis »Slovo« k prohlá-
šení, že zpráva o vzpouře na lodi
»Alexandru II.« a »Mininu« jest ne-
pravdiva. »Novosti« dementují rovněž zprávu
tuto a dodávají, že jenom na lodi »Angare«,
na kteréž jsou dílny a na níž opravovány byly
torpédové lodi, došlo následkem otázky mzdová
ke sporu s dělníky.
Car nepojede do Moskvy.
Z Petrohradu, 19. července. »Novosti«
oznamují, že přípravy kuvítání cara
byly zastaveny. Car Mikuláš chtěl přijeti
tam v červenci v den narozenin svého syna
Alexěje, aby uveřejnil tam svolání lidového za-
stupitelstva. Jak se zdá, nyní z cesty té
sešlo.
Alexandr II
Mikuláš
Alexěj
Petrohrad
Moskva
14
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Pozor na ssací papír!
Rodiče Lydie toho dne, kdy vrátila se
z pensionátu, byli radostí celí bez sebe.
„Jak vyrostla za ten čas a jak je sličná,“
v mateřské pýše obdivovala ji matka.
„A jak rozumně se dívá do světa!“ přizvu-
koval otec, advokát Martineau, přesvědčen, že
krásu zdědila Lydie po matce, moudrost alep
„Mně se zdá býti na svůj věk příliš váž
nou,“ mínila teta Olympie, aby také něco pro-
nesla.
„Vážnou?“ odporoval advokát. „Usedlou
je, milá Olympie! Přece nemůže být pořád hra-
vým dítětem, vždyť jí bude pomalu osmnáct let.
Jiná děvčata v tom věku jsou již vdaná.“
Tahle poznámka o vdavkách v osmnácti
létech nějak nelibě dotkla se tety Olympie, která
zmeškala ten termin o třicet let. Vzdychla
jakoby ji někdo ušlápl, zdvihla se a šla do svého
pokoje, kde čekala záchvat migrény.
„Myslíš, že je Lydie opravdu vážnou?“
řekla paní doktorová v zamyšlení.
„Hlouposti — to teta vždycky něco vidí
Chtěla by ji pořád míti dítětem, aby sama ne
pozorovala, kterak stárne.
Náhodou však teta Olympie tentokráte měla
pravdu. Nevolila pouze dosti vhodně výraz
který správně označil by onu „vážnost“ Lydie
Byla to zamyšlenost.
Na slovíčko, vzácné dámy! Stalo se vám
snad, že při hromadných procházkách z pensio-
nátu, při bystrozraku učitelek a při vší té úzko-
stlivé ochraně před mužským světem, vyhledá-
val vás z počátku jen očima, pak drobounkými
psaníčky a konečně — ach, v nestřežené chvilce
něm.
Lydia
Martineau
Olympie
15
article
osobně, mladý, roztomilý a řekněme i hezký
muž? Nuže, nestalo-li se tak vám, stalo se tak
Lydii. Zahořela sice jako rudý mák v poli, když
propašováno jí obratně do pensionátu jednou
přítelkyní růžové psaníčko, ale přece je ote-
vřela, neboť tušila, od koho asi bude.
Achill se jmenuje tedy! Jaké hezké jméno.
A jak krásně psal. Slušnost žádá slušně odpo-
vědět. A tak stalo se, že Lydie během posled-
ního roku v pensionátu dostala a zodpověděla
řadu dopisů, z nichž láska ostla divokými
skoky. Ještě spolu ani nepromluvili, ale užsi
v dopisech tykali. Dva milující lidé dokáží velice
mnoho. Nebudu prozrazovat, jak se stalo, ale
tolik je jisto, že došlo k schůzkám obou mla-
dých lidí a ta poslední, po odchodu z pensio-
nátu, byla nejkrásnější a nejdelší. Neublížím pa-
nenské cti Lydie ani slovem, řeknu-li, že krátce
nežli vlak se hnul, Achill vtiskl jí políbení na
rty a než se nadála, druhé a třetí. Celou cestu
vzpomínala na to Lydie a třásla se strachy, ne
pezná-li matinka na ní, že políbil ji mladý muž
Jelikož však políbení, vyjma kominíkova, ne-
zanechávají viditelných stop na tváři, nepoznala
matinka ničeho.
Ale Lydie byla opravdu zamyšlenou. P
celý den vzpomínala na tu kratičkou a tolik bla
ženou chvili. Však 2náte ty sny rozvíjejícíhose
poupěte!
A když večer v otcovském domě všechn
usnulo, rozžala ve své ložnici světlo, vytáhla ze
zásuvky psacího stolu vonný, růžový papír
psala:
„Drahý Achille! Tedy doma! Nikdo ani ne
tuší, jak hluboké a sladké tajemství mám ulo
ženo v srdci, jak Tě ráda mám. S rozechvěním
vzpomínám na předvčerejší caše rozloučení. Jak
to jenom přišlo? Cítila jsem Tvé políbení až
domů na rtech a rděla jsem se při vzpomínce
na to. Kéž bys tu byl, aby štěstí moje bylo celé
Lydia
Achilles
16
article
Mám se přiznat matince neb otci, že Tě miluji?
Bojím se a odkládám. Snad, snad jednou na-
hodou se o tom dovědí a jak znám své dobré
rodiče, nepochybuji, že svolí. Jsem to pošetilá,
viď? Piš hodně a brzo — poste restante, jak
víš a nezapomínej své milující Tě Lydie.
Lydie psala kvapně a krátce. Bála se pře-
kvapení. Když dopsala, rychle osušila dopis bí-
lým pijákem, napsala adresu, zhasla světloa
ulehla.
Co se jí zdálo, nevím. Ale vím, co násle-
dovalo.
Druhého dne, když Lydie byla s matkou
v zahradě, vkročil do jejího pokoje rozšafný pan
Martineau. Hledal pečetítko, které přece ještě
včera měl na stole a jež zmizelo. Dojista, že
Lydie psala některé přítelkyni!
Arciže! Na stole ještě ležel piják a psací
náčiní, nedaleko i pečetítko. Jak pan Martineau
vzal pijavý papír do ruky, viděl obrácené otisky
řádek.
„Co asi si píšou ta děvčata,“ prohodil pro
sebe se shovívavým úsměvem, čekaje dětské
nějaké nápady.
Dal piják proti zrcadlu a četl.
Obličej jeho za tu chvíli prodělal několik
změn. Z prvu to byl údiv, jenž přelétl jehc tváří,
pak to byl úsměv, opětné zvážnění, a na kone
zavrtění hlavy provázené slovy:
„Hleďme, hleďme — kdo by byl tušil. Lydie
je zamilována! Ale do koho u čerta?“
Obrátil pijavý papír a opět v zrcadle četl:
„Pan dr. Achill Demolies, advokátní kon-
cipient v Paříži, rue Y.“
„Aj, tedy kollega! Hezká věc!“
Pan doktor položil piják zase na stůl, přešel
dvakráte pokojem a pak zaznamenal si adresu
pana Achilla
Lydia
Martineau
doktor
Achill Demolies
Aj
Achilles
Paříž