Románová přiloha

„Národních Listů“ k číslu 192. ze dne 15. července 1905.

= Vzkříšen ze zdánlivé smrti. Neobyčejný pří- pad v lékařských kruzích udál se v městské nemoc- nici v St. Louisu, kde lékaři pomocí solné sloučeniny přivedli znovu k životu člověka, jehož tepna již čtyři nebo pět minut přestala bíti a jejž dva operující lé- kaři prohlásili za mrtvého. Mužem tím jest Petr Eidam, kterýž za dnešních dob nalezá se již v ta- kovém stavu, že by mohl býti z nemocnice pro- puštěn. Eidam pokusil se o sebevraždu v Towerově parku, střeliv se do levé strany prsou. Byl rychle dopraven do městské nemocnice a tam provedena na něm operace. Kule pronikla jeho tělem a žíly byly již téměř bez krve. Když operace byla prováděna, jeden z lékařů prohlásil: »Pacient jest mrtev; srdce přestalo tlouci.« Při slovech těch dva jeho pomocníci opustili sál a u pacienta zbyl pouze operující lékař a jeden assistent, kteří zkoušeli přivésti jej opět k životu. Čtyři sta a padesát kubických centimetrů solné sloučeniny vpravili do Eidamových vláken sva- lových. Břišní dutina byla rovněž vymyta solnou sloučeninou. Potom byl pacient bedlivě pozorován. Když uplynula doba čtyř nebo pěti minut, aniž by byly pozorovány jakékoliv známky pohybu srdce pa- cientova, dostavily se slabounké, sotva znatelné křeče do těla jeho. Za půl hodiny na to jevil již Eidam značné zlepšení. Od té chvíle střežen a opatrován byl pacient s neobyčejným zájmem a bráněno všemi známými prostředky, aby opět neupadl do mdloby anebo aby stav jeho se nezhoršoval. Po každých třech hodinách vpraveno mu do svalů 24.350 centi- metrů označené již sloučeniny a nyní prohlašují lékaři. že jest Eidam prost veškerého nebezpečí a že se po- zdravuje.

= Na stará kolona. Pešťské listy zabývají veřej- nost zprávou, kteráž v nejširších místních kruzích budí značnou sensaci. Prohlašují, že 80letá herečka Kornelie Briellová, čestný člen pešťského Národního divadla, na jehož jevišti působila plných 45 roků, hodlá se na stará kolena — provdat... Ženichem sta- řeniným jest prý spisovatel a bývalý herec Koloman Rozsnay, muž teprve s třetím křížkem iet na dosud vzpřímené páteři... Noviny vypravují, že milenc seznámili se před 12 roky a že k sobě „zahořeli“ prud- kou láskou... V rodině stařičké dámy, beztoho již jednou nohou v hrobě stojící, působila zpráva o za- mýšleném sňatku jako ledová sprcha a příbuzenstvo zabývá prý se plánem, aby prý paní Briellová o pošetilého nápadu byla mocí odvrácena. Upozorňují ji, že mladý muž, za něhož vejíti hodlá, jedná z úmy- slů zištných a vyvozují, že by matronu nikdy, jakožto svou ženu, od níž liší se dle stáří polovinou století, ani rád míti nemohl — ale paní Briellová jest prý na vše připravena i ke všemu odhodlána a nechce prý ani slyšeti, že by od své původní myšlenky jen o píd ustoupila. Lidé z nejbližšího okolí pošetilé stařeny, vidouce veškeru námahu marnu, pohrozila prý staré paní, že ji postaví pod kuratellu, provede-li svou. Ale umělkyně odbývá prý veškeré tyto výhrůžky, námitky a výčitky prostě klidným úsměvem a těší prý se na svůj svatební den... O ženichovi Rozsayovi není pešťským listům nic bližšího známo. Uvádí se toliko, že prý byl bezvýznamným hercem a později dopiso- vatelem krajinských listů. Před smrtí Oskara Wilda meškal prý v Paříži a udržoval prý se známým auto- rem „Salome“ přátelství. Až sem zprávy listů pešt- ských. S jiné strany prohlašuje se prostě zpráva o zamýšleném sňatku staré divy za naprostou nepravdu.

Jeden z vídeňskýcn žurnalistů, v Pešti ánodou me- škající, navštívil paní Briellovou a tázal se ji, srov- nává-li se s pravdou, že se herečka skutečně provdá. A paní Briellová k tomu odvětila: „Zdá se, že ve psích dnech tropického vedra a v saisoně kyselých okurek jest dost lidí na světě, kteří nemaj pranic jiného na starosti, nežli vymýšleti si největší nlouposti za úče- lem, aby staré lidi mohli olupovat o poslední špetku duševního klidu. = Hrozné neštěstí při lovení ryb dynamitem. Již několikráte podali jsme zprávu o neštěstích, jež se v Pireu tak často stávají při lovení ryb dynamitem. Musila by vyburcovati netečnost řeckých policej- ních orgánů, kdyby se jen trochy staraly o veřejnou bezpečnost. Než v nich panuje anarchistická svoboda. jaké nenajde se ani v říši padišahově, kde má kouzel- ný „bakšiš“ tolik moci. Stává se často, že když lovci ryb dynamitem výbuchy na sebe upozorní někte- rého policistu, nelení si policista a zajde si k lovcům s prosbou, by mu dali několik rybiček pro hladovící rodinu... Tak tresté pachatele, aniž by obtěžoval soudy. Když pak lovci prodávají usmrcené ryby na trhu nebo na ulici, zadrží je občas jiný strážníka vezme si také několik ryb. Musí to provésti slušným způsobem, aby nedostal misto ryb výprask nebo ránu nožem do žeber. Jest to opravdu idyllický život v říši ideální svobody a orientálského pořádku! Minulou středu najali si čtyři zámožnější občané rybářskou lodku, by podnikli výlet a lovili ryby dynamitem.

Když přijeli mezi předhoří Sunion a ostrůvek Fleon, zapálil jeden z nich šnůru silné dynamitové patrony, by ji hodil do moře. V tom okamžiku však vybuchla mu patrona v ruce a s hrozným třeskotem roztříštila mu hlavu tak, že byl ihned mrtev. Jeho přítele, vedle sedícího, ranila patrona taktéž do hlavy a do prsou, třetího pak na rukou. Na štěstí Byli ve vzdálenosti asi jedné míle rybáři s loďkou, kteří výbuch zpozo- rovali a seznali, že se stalo neštěstí. Proto veslovali. co jim síly stačily k místu a přispěli nešťastníkům ku pomoci. Jelikož byla výbuchem i loďka poškozena přivázali je ke svému člunu a dovezli rychle na břeh, odkudž byl usmrcený dopraven na hřbitov do umričí komory, oba pak ranění byli doneseni do nemocnice. Tam skonal prvý z nich druhého dne po velkých útrapách, druhému bezpochyby bude odňata ruka. Čtvrtý účastník vyjížďky zůstal bez pohromy, nebot seděl na loďce u kormidla, kdežto ostatní byli na přídě, odkudž chtěli hoditi onu dynamitovou patronu.

= Noviny místo čitanek. V Australii učiněn po- čátek s odstraňováním školních čítanek a nahražová- ním jich novinami, vydávanými jednou za měsíc. Noviny tyto (reader) dostávají se každému ze žáků zdarma a obsahem jich v podstatě jest vše, co se v politickém i vědeckém světě nejnověji událo a co se hodí k pochopení dětským mozkům. Školní tyto no- viny vydává zvláštní komise, kteráž koná užší redakční porady a každý z článečků, jež uveřejněny býti mají, důtklivě uvažuje. Noviny takové rozdávány jsou ve Victorii a v městech jižní a západní Australie. Také v Queenslandě má býti tato z brusu zvláštní novinka školní zavedena. Za důvod odstranění čítanek se uvádí, že je žáci brzy přečtou, takže obsah jich stává se později pro ně naprosto nezajímavým. = Děsná bouře v Harlemu a v Bronzu. Prorok povětrnosti předpovídal, že v pondělí odpoledne do- staví se bouře, která se přiblíží od oblasti velkých

Různé zprávy

jezer přes severní a střední Nový York. Na místo této bouře přikvačilo však od Jerseye tornádo s prpd- kým lijavcem a způsobilo mnoho škod, zejmena v Harlemu a v Bronxu, načež zaniklo směrem k Islandu. Během patnácti minut bylo vše odbyto. Oby- vatelstvo v jižní části Harlemu nevědělo o bouři téměř praničeho. Během bouře sbořil se jeden z řady ne- dostavených domů, při čemž byl stavitel Lawler za- bit a dva dělníci těžce poraněni. Na budovách, které jsou postaveny až k třetímu poschodí, pracovalo 25 dělníků, kteří si zažloutlých mračen, ženoucích se od Jerseye, z počátku nevšímali. Náhle zaburácela vi- chřice, rozestavené domy se zakolísaly a jeden z nich se sřítil. Dotyční tři mužové byli v troskách pohřbeni, kdežto ostatní dělníci, zmodření a lijavcem oslepení hleděli se rychlým útěkem zachrániti. Sta- vitel Lawler byl 38 roků stár a zůstavil po sobě manželku a sedm dítek. Při blížení se bouře podpírali dělníci západní zeď budovy a když byli hotovi, spěchali dolů na 1. poschodí, kde je postihl neblahý osud. Policejní soudce Scholer, kterýž se později na místo dostavil a zavedl předběžné vyše- třování, dal zatknouti stavebníky Abrahama Pearl- mana a Abrahama Vordocka; oba složili později zá- ruku po 2000 doll. a byli zase propuštěni na svo- bodu. Policie a hasiči zahájili spojenými silami za- chraňovací práce, při čemž zaslechli pod troskami bolestné sténání a po delším úsilí vytáhli polomrt- vého Lawlera. Na místo neštěstí dostavil se též farář Barrington z blízkého kostela a udělil umíra- jícímu poslední pomazání. — Plnou prudkostí bouře byly podivuhodným způsobem postiženy pouze Har- lem a Bronx. Bouře hnala se rychlostí 43 milv hodině a zanikla rovněž tak rychle, jak se přihnala.

Trvala, jak uvedeno, toliko 15 minut, za to však po celou dobu řádila nemilosrdně. Zejmena bylo též mnoho stromoví z kořene vyvráceno. Pětiletý Tomáš Mermody, který si před domem na ulici hrál, byl zasáhnut sřítivší se cihlou, již vítr srazil a hoch byl tak těžce poraněn, že musil býti dopraven do har- lemské nemocnice. Na nároží nejbližší ulice vyvrá- cený strom padl na svítilnu, kterou rozbil a od stře- pin skla byla poraněna 15letá Zuzana Luhrova. Ne sice tak prudce jako v Harlemu řádila bouře téžv Bronxu, kde rovněž byla způsobena dosti značná škoda a mnoho stromů bylo vyvráceno. = Tisíc obětí povodně. Rozkvétající malé horni- cké město Guanajuato ve státu téhož jména, 160 mil severně od Mexika vzdálené, jest zaplaveno násled- kem dvou průtrží mračen, v pátek a v sobotu se udavších a ztráta na lidských životech odhaduje se na 1000 osob. Škoda na majetku nemohla býti ani vy- počtena, neboť velký počet důlních strojů byl poško- zen. Několik sporých zpráv, které došly z postiže- ného místa, popisuje scény divoké zkázy. Město, si- tuované v hlubokém údolí, jest zatopeno a sice tak, že voda stojí tam od 3 do 20 stop zvýší. Dráha z Guanajuato k nádraží v Marfilu jest z části ode- rvána a vlaky svrženy byly do propastí, podél trati se vinoucích. Pouliční trať mezi těmito dvěma místy jest poškozena, i bude muset být přestavěna. Mnohá stavení byla odplavena a jediné osoby, jež zůstaly na živu, jsou ony, kterým šťastně se podařilo pro- drati se dravými proudy v ulicích na bezpečná mi- sta. Bouře, která měla zkázu tuto za následek, za- počala v pátek deštěm. Déšť lil se proudem a pano- vala obava, že nádržka Laolla, která tvoří reservoir

slýchati. Mohla býti zapsána v »Bostonské čajové společ- nosti,« ve spolcích: »Ethan Allen Ticonderogaský«, »Dcery Zelených Hor«, »Svatý Kroužek Saratogský« a »Spojené Kastelánky Osadní«. Odvozovala svůj přímý původ od oné historické ženy, jejíž jméno měla, od oné Molly Starkové, jež nebyla vdovou po bitvě, v níž její manžel kapitán Jan*) tak statečně bojoval, že znění jeho jména bude rozechvívati krev školáků po mnohá pokolení. Pro tuto svou předkyni měla hlavně nárok státi se členem těchto skvělých společností, jež jsem vyjmenoval. Avšak ona neměla v úmyslu přistoupiti k nim, ačkoliv se jí do- stávalo od nich pozvání. Nemohu vám říci, proč nepřistu- povala. Ale toto vám mohu pověděti. Když se mluvívalo v její přítomnosti o těchto společnostech, její čilá tvář oživla ještě více a připojila se svou chvalořečí neb slovy úcty ke všeobecnému sboru. Jakmile obdržela však po- zvání, aby se zúčastnila těchto sdružení, přijala její tvář, když četla takové poslání, onen výraz, o němž její přátelé říkali, »že ohrnuje nos«. Nemyslím, že by slečna Woodova měla skutečně důvodnou příčinu, proč nechtěla přistoupiti. Měl bych ještě dodati, že jejím nejdražším majetkem — pokladem to, kterýž ji provázel všady, i když se vzdálila. pouze na jediný den — bylo dědictví, maličká miniaturní podobizna bývalé Molly Starkové, malovaná, kdy oné dávné dámě bylo sotva přes dvacet let. A pokaždé v létě, kdy mladičká Molly jezdívala do Dunbartonu, Nový Hampshire, na obvyklou rodinnou návštěvu k posledním pamětníkům z jejího příbuzenstva, kteří sluli rovněž Stark, nic ji tak netěšívalo z toho, co slýchala v Dun-

*) John Stark, 1728—1822, americký generál, porazil Angličany u Benningtonu r. 1777.

Odmítl rozhodně peníze za své služby po čas honu, ujišťuje, že nepracoval ani dosti, aby si zasloužil stravy. A výprava skončila v neprocestované dosud části Yelow- ston Parku blíže průsmyku Přikré skály, kdež zažil s mladým MeLeanem a jinými truchlivé a strašlivé drama, o němž byla zpráva jinde zaznamenána. Jeho prorocký duch předvídal správně, jak se vy- tvoři poměry na Mizíci říčce. Jedině, co netušil, byl do- jem, jejž učinilo jeho chování na soudce. Koncem zimy navštívil soudce s pani Henryovou východ Spojených států. Tu mně odhalili mnoho věcí Virgiňan jest opět na Mizici říčce. »A nebyl by tě nikdy opustil, soudče Henry,« pra- vila paní Henryová, »kdyby bylo po mém!« »Ne, paní soudcová,« bránil se její manžel. »To já vím. Neboť ty jsi sobě vždycky vážila pěkného zevnějšku u muže.« »Pravdaže,« přiznávala paní vesele. »A ten jeho způsob, s jakým mi předvádíval mého koně, jeho černé kadeře, pečlivě nad čelem sčesané a jeho modrý tečko- vaný šátek, tak effektně uvázaný kolem krku, to vše jsem silné postrádala po jeho odchodu,« »Děkuji ti, má milá, za tuto výstrahu. Mám již ho- tový plán, jak jej udržeti pro budouenost stále v dáli.« Na to mluvili méně povrchně. »Věděla jsem dávno,« pravila paní, »že jsi našel poklad, když ten člověk přišel.« Soudce se smál. »Když mi svitlo,« pravil, »jak obratně mně dal poznati cenu svých služeb tím, že mne o ně připravil, byl jsem na rozpacích, je-li radno vzíti jej zpět.« „Virgiňan.“