Románová příloha

„Národních Listů“ k číslu 190. ze dne 13. července 1905

Různé zprávy. = Je chrápání projevem mínění? Purkmistr menš obce nedaleko Versaillu dal protokolem zaznamenati, že jeden z členů obecního zastupitelstva počal hlasitě chrápati v úřadní schůzi, čímž rušil v řeči pana purkmistra. Hlava obecní representace chová pevné přesvědčení, že hlasitým chrápáním byla nejen jeho řečí, nýbrž i městskému zastupitelstvu projevena chrá- pajícím členem neúcta. Člen sboru proti tomu namítá že se vůbec na to nepamatuje, zdali chrápal a jestliže tomu přece tak bylo, svaluje příčinu chrápání na ne- obyčejnou délku a fadessu purkmistrovy řeči. Soudn líčení v této věci bude zajisté nemálo zajímavým Dostane se při něm opětně na přetřes otázka, zdali spaní jest také jakýmsi projevem osobního náhledu čili nic? Možno-li spaní přirovnávati k jakési kritic bude člen obecní správy, jenž chrá pal, odsouzen, protože se dal svésti ku projevům, směřujícím proti hlavě obce. Zdá se však, že jeho obhájce přesvědči- vým způsobem prokáže, že spaní a chrápání jsou dva různé úkony. Spaní přece může býti dobrovolným nebo aspoň takovým stavem, jemuž se člověk vě- domě a rád oddává, kdežto chrápání na naší vůli naprosto nezávisí, ba do jisté míry zdá se býti i chu- ravostí. Ostatně nestalo se poprvé, že neblahé chrá- pání zavdalo příčinu ke krokům soudním. Budiž jen připomenut zvláštní proces, konaný roku 1898v

Londýně. Komorná Johanka Shipova musila opustiti všechny své služby, protože, jakmile usnula, začala silně chrápati. Když ji z jedné služby opět propustili, najala si Shipova pokoj v hotelu a zapravila povinný poplatek na dobu 8 dnů do budoucna. O osmě hodini večerní šla spáti. Za hodinu na to proběhali hosté hotelu budovu jako šílení, psi štěkaii, děti plakaly, matky bědovaly, ženy jemnější soustavy upadaly do mdlob a chytaly se za hlavy. A při tom ozývalo se z pokoje chrápání, jakoby někdo pilou řezal dupová polena. Majitel hotelu přikvačil k pokoji, z něhož vycházely příšerné zvuky a vyzval nešťastnou dívku, aby ihned opustila hotel. Děvče však odporovalo tomu namítajíc, že má zaplaceno celkem na 8 dní. Potom dostavila se obligátní policie, kteráž však prohlásila, že chrápání není ani rušením nočního klidu, ani žád- ným jiným zlořádem. S nálezem však nebyl majitei hotelu spokojen. Z obavy, aby se mu z budovy hosté hromadně nevystěhovali, zažádal u soudu, aby dívka byla z místností násilím vypuzena. Soud usnesl se na tom, aby jeden z votantů v hotelu přes noc probděl za účelem bližšího zjištění stavu věci. Výsledek všeho byl, že konečně musila komorná z hotelu, ba že budovu musila neprodleně opustiti, když jí před tím hotelier do haléře vrátil nájemné, jež před tím u něho složila.

= Anarchie na Krétě. Možno tvrditi, že na Krétě panuje úplná anarchie. V pobřežních městech a osa- dách úřadují zřízenci prince Jiřího pod ochranou mezi- národního vojska, v ostatních pak krajinách vládnou buď povstalci nebo loupežnické bandy. Z počátku měio povstání jakýsi význam politický a osobní zájmy jeho vůdců hrály hlavní úlohu; nyní však oddělily se roz- bojné živly od povstalců a utvořily zvláštní bandy, které vraždí, provádějí loupeže a provozují takové ne- řesti, že si sami povstalci nevědí rady a obávají se. že způsobí ještě krvavější srážky s vojskem, než pyly posledně u Platanie, kde ruská minonoska byla nu- cena bombardovati osadu, by zahnala loupežníky.

Nejvíce tím trpí mohamedánští venkované, kteří ne- mají žádné ochrany a které Kréťané dosud jen proto nepovraždili všecky, poněvadž se obávají velmocí Za krátko nezůstane z nich ani jeden a Krétě, což bude míti za následek, že zemědělství na dlouhý čas úplně klesne a ostrov zchudne. Kréťané totiž štíti se práce právě tak, jako Řekové a vedou nejraděj lehký život. Pod svobodou rozumívají právo dělati vše, co jim libo a asi jako anarchisté. Z té příčiny domáhají se sjednocení s Řeckem, kde panují tytéž anarchistické poměry. Jest omyl, kterého se dopouštějí zahraničné listy, považovati krétské povstání za vla- stenecký projev. Každý znalec poměrů musí přisvěd- čiti, že Kréta zamýšleným splynutím s Řeckem pro- vádí jer klam. = Město věčné žízně. Spotřeba piva v Mnichově stoupla za doby právě minulých dnů netušenou měrou. V Mnichově pořádů se, jak známo, hospo- dářská výstava. Četná návštěva venkovských hosti a pak obrovská vedra měly za následek, že cifry mnichovské statistiky o spotřebě piva dosáhly neoby- čejné výše. Pouze pivovarské podniky Hacker Löwenbräu vytočily ve svých ochutnávárnách na vý- stavišti 1130 hektolitrů Gambrinova moku za šest dní. Dvorní pivovar za tu dobu proda! 1030 hekto- litrů a poněvadž patrně žízeň výstavních účastníků byla nezměrná, dopravováno v té době do Mnichova o několik nákladních vlaků s plzeňským pivem více než obyčejně.

= Zvědavý zločinec. Soud v Rochestru zabýval se těchto dnů zločincem zvláštního druhu. Žod- povídal se vrchnosti ze zločinu loupežné krádeže. K otázce, jak se jmenuje, odvětil, že John Smith, zá- roveň však dodal, že jeho pravé jméno zní docel jinak. Jméno vymyšlené prý si jen z té příčiny při- dává, aby zjistil, zdali theorie, ve příčíně prstových otisků panující, na nějakém podkladě spočívá čili nic. Smith byl prý dvakráte trestán. Poněvadž pak v obou případech policie si pořídila otisky jeho prstů, jest prý také její povinností, aby udala, kým vlastně Smíth jest. Bude li pravé jméno jeho uvedeno, přízná prý se beze všeho k tomu, co provedl a kým jest. Rochesterská policie nanovo pořídila otisky vězňo- vých prstů a zaslala je do skotského Yardu, kdež jsou všechny otisky zločinců pečlivě uchovány. Za krátký čas na to bylo oznámeno Smithovi úřadně, že se pravým jménem nazývá Frank Gotton a že při druhém potrestání odsouzen byl na tři měsíce do vězení. Okolnost, že otisky prstů jsou tak důle- žitým prostředkdm, vedoucím ke zjištění zločinců, zdá se, že má pro Gottona více zájem nežli právě faktum, že se mu tentokráte dostalo deset měsíců kriminálu pro čin, k němuž se také po daném uji- štění — nepřiznal.

= Zlatem vážení vládcové. Z řady prazvláštních obyčejů, jež se v Indii od nepamětných dob do dneš- ních časů zachovaly, jest jeden, o kterémž se tuto zmiňujeme, nejméně znám, jakkoliv se s ním shle- dali možno ve většině států, indickým vladařům pod- řízených. Jakmile totiž nový panovník nastupuje trůn, bývá v pravém slova smyslu vyvážen zlatem, čili v trůnním sále pořídí se obrovská váha, na jejíž jednu mísu přídává se stále tolik zlata, až se po- zvedne druhá miska, na níž stojí nový panovník. Zlato se pak rozdá chudým poddaným. V Travan- core byl obyčej tento prováděn naposledy před ně- kolika týdny při příležitosti nastolení nynějšího vládce. V mnohých krajinách indických datuje se

obyčej ten od doby prvého století dle našeho leto- počtu. Ze samozřejmých příčin těší se tedy v Indii asi největší oblibě panovníci náležitě — obtloustlí . .. = Šilený nádražní dozorce. Následkem tropi- ckých veder, jež nyní v Anglii panují, byl dozorce Severní dráhy Storev na trati mezi Bradfordem a Leedsem náhle o polednách stížen náboženským ší- lenstvím. Stalo se jen pouhým zázrakem, že dráha uchráněna byla velké katastrofy. Dozorce totiž uzamkl domek, v němž službu konal, na klíč a vyšel na sil- nici, kudy se ubíralo procesí. Poděšeným lidem ohla- šoval šílenec, že jedná z příkazu božího a že opouští službu, aby se věnoval cestujícímu procesí. Z po- čátku mělo se za to, že jedná z opilosti, i nepřiklá- dal nikdo spletené řeči jeho důležitějšího významu. Zatím však projelo místem dvanáct vlaků různým směrem. Byla by se jistě udála srážka, kdyby nebý- val Storey před tím, nežli služební místo opustil, vydal signály, znějící na zastavení parostrojů. A tak se stalo, že všechny jedoucí vlaky se tam zasta- vily. Když pak po příčině té bylo blíže pátráno, zji- stilo se, že domek dozorcův jest prázdný. Proto po- volán byl tam z nejbližší stanice jiný dozorce a pra- videlná vozba byla opět zahájena. Štorey dopraven byl pak do ústavu choromyslných.

Král.české zem. divadlo v Praze, Národní divadlo. Ve čtvrtek 13. července.

240. hra v předpl. (4. čtvrtka.) Byl jednon jeden král. Pohádková komedie o 7 obrazech. Dánsky napsal Holger Drachmann. Pro české divadlo upravil Bohdan Kaminský. Hudbu složil Lange-Mü ller Režisér Florentin Steinsberg. Dirigent Frant. Picka. Začátek o 7. hod. Konec o 10. hod.

Lldové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Ve čtvrtek 13. července. Začátek o 7. hod Ve prospěch režiséra p. Bohumila Kováře. Poprvé. Novinka. Naši žebráci. Lidová hra se zpěvy a tanci o 5 obrazech. Napsal August Neidhart. Hudba od K. J. Fromma. Přeložila O. Fastrova. Režisér B. Kovář. Dirigent E. Starý. hliže Palackého mostu).

Aréna na Smíchově Ve čtvrtek 13. července. Bum-Bum. Komická operetta o 3 odděl. Dle sujetu Mailhaca Halévya zpracoval H. Osten. Přel. J. P. Hudbu složil Julius Stern. Režisér Josef Kubík.

Začátek o 7. hod.

Pištěkovo lidové divadlo vinehrade na Král. Ve čtvrtek 13. července. Začátek o 7. hod Zejtra ve prospěch režiséra p. Jos. Strouhala. Pohostinské vystoupení slč. E. Jeřábkovy. Růžena a Růženka. Obraz ze života o 4 jednaních. Napsala K. Birch- Preiflerová.

dujíc jak mohla svou kvočnu Co že se to stalo s ustano- venou dobou k sezení? V prvém okamžiku se to zdálo být nějakým znamením a byl bych sám málem tak straš- livě překvapen jako Emila, až jsem poznal, jak se to stalo. Virgiňan vzal vejce pod kvočnou, která seděla již tři neděle. Oblékal jsem se spěšně, slyše poplašený Emiliin křik. Zněl bez ustání, ani nebylo pozorovati pausu od- dechu a vyznačoval její bludnou cestu sem tam stá- jemi, cestičkami mezi ploty, ohradami Tato pronikavá výtržnost nás vylákala všecky z domu, podívati se na ni a v kurníku jsem objevil, že nová ná- sada se přesně klubá. Avšak toto přirozené vysvětlení jsme nemohli sděliti potřeštěné slepici. Vymetala dále všecky kouty, kosý oca s jedním převráceným pérem ji vlál, jak běhala bez cíle, našlapujíc z vysoka nepřirozeným pohybem svýma statný- ma nohama, hlavu nataženou, div z krku neodlétla a ve svém jasném, žlutém oku ještě pohoršenější výraz, že se takto zvrátil přirozený zákon. Za ní pobíhal její poto- meček úplně zanedbán a opuštěn. Ani se naň nepodívala. Šli jsme každý po svém zaměstnání a onen nekonečný, kovový zvuk pronikal po celičký jasný, slunný den všemi kouty. Virgiňan jí dal vodu a potravu, ona se toho však ani nedotkla. Kuřátko, bohudík, zobalo. Myslím, že asi její oko nevidělo, leda jen po způsobu náměsičných. Vedro již mizelo ze vzduchu a v průsmyku se ob- jevovalo ono fialové světlo. Minulo již mnoho hodin a Emila neustávala. Náhle vylétla na strom, křičíc dále; avšak v křiku jejím vznikly nedávno jakési tony táhlého, ostrého přízvuku hrůzy a nepodobal se jíž stroji, vůbee

tvárným sídlem u porovnání s jídelnou a naše společnost mnohem vábnější a sympatičtější než společnost jejich štěňat. Příliš rozmazlený styk s naší vyšší racou vyvinul její psí intelligenci nad přirozenou úroveň a učinil z ní nepřirozenou, nedbalou matku, jež zapomínala pro světské radosti neustále na své vychovatelské povinnosti. V určitých dobách denních se odebrala sice ke ště- ňatům a nakrmila je, jakmile byla však tato povrchní cere- monie odbyta, odešla ihned a byla ráda, že má pěstoun- ku, jež je opatrovala a vychovávala. Neprala se s Emilou a rozuměly si spolu velmi dobře. Neviděl jsem u zvířat tak civilisovaného a tak převráceného zařízení. Emila byla dokonale šťastna. Bylo to již dosti zvláštní, viděti ji, jak sedí po celičký den, žárlivé prostírajíc křídla nad slepými štěňaty; když však štěňata dosti povyrostla a mohla vy- lézti z pod domu a batolila se sem tam za hrdého slepi- čího dozoru, tu bych si byl přál, míti zde nějakého vyni- kajícího znalce přírody. Cítil jsem, že naše nevědomost nás učinila nevhodnými diváky takovéhoto zjevu. Emila hrabala a kvokala a štěňata běžela k ní a capala na ni svými tlustými, měkkými tlapkami a schovávala se pod její křídla, hrajíce si na schovávačku. Představte si, můžete-li, jaký asi vládl zmatek v je- jich dětských myslích, co že to je za křepelákal »Myslím, že ji považujou za chůvu,« pravil Vir- giňan. Když již štěňata se stávala nevázanějšími, pozo- roval jsem, že Emiliin úkol se schyluje ke konci. Štěňata byla pro ni příliš těžká a vzrůstající jejich náklonnost k hravosti nebyla jí po chuti. Jednou neb dvakráteji stěňata povalila, načež Emila vstala a přísně je klovlaa štěnata utekla na bezpečnou vzdálenost a sedice v kruhu, „Virgiňan.-