Na »Národní Listy«

V Praze, ve čtvrtek dne 13. července.

K číslu 190.

ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilko na měsíc 3 K 80h

NARU

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Zbytek narlamentní kampaně. Z Vídně, 13. července. Konají se poslední ostatky parlamentní kampaně. Předseda panské sněmovny kníže Alfred Windischgraetz včera sem přijel a vydal pro zejtře j š schůzi program, jenž obsahuje 6 před- mětů, poslaneckou sněmovnou vyřízených. Sta- nou se pokusy, aby všechny zejíra se odbylya aby ještě zejtra z rozkazu císařova říšská rada byla prohlášena odročenou na dobu neurčitou. Dlužno vyčkati, zdali pérové buď bez debaty aneb jen s debatou krátkou potřeby tak daleko- sáhlé, jaké jsou obchodní smlouva rakousko- německá nebo zákon o dodatečných úvěrech na dráhách alpských, schválí. Ministerský předseda baron Gautsch byl dnes dopoledne o 11. hodině císařem přijat v Išlu ve zvláštním slyšení, ve kterém referoval o prošlé kampani a zároveň vyžádal si disposice pro kampaň příští. Projekt nové dráhy v Sibíři. Z Londýna, 13. července. (»Zeit«.) Ru- ská vláda najala v Londýně a něko- lika přístavech pevniny evropské několik velkých parníků, na které naloží se materiál pro stavby železniční a pošlese k ústí Jeniseje. Rusko zamýšlí vystavěti s pojovací drá hu od sibířské dráhy k ústí Jeni- seje a založí tam později přístav.

Telegrafické zprávy. Tituly a jmenování. Z Vídně, 13. července. (C. B.) Panovník udělil hlavnímu učiteli českého učitetského ústavu v Praze Jaroslavu Zdeňkovi u příleži- tosti jeho odchodu na vyžádaný odpočinek titul školního rady s prominutím tax. Z Vídně, 13. července. (C.-B.) Ministr kultu a vyučování jmenoval inženýra a stavebního adjunkta při komisi pro zemskou regulaci řek v Praze Antonína Váchu učitelem v IX. tř. hodnostní na odborné škole sochařské a kamennické v Hořicích. Francie a spor švédsko-norský. Z Paříže, 12. července. (C.-B.) D'Estou- nelles zaslal ministerskému předsedovi Rou- vierovi dopis, ve kterémž ho prosí, aby za-

sáhl do sporu melzi Švédskema Norskem. D'Estournelles soudí, že smířlivé slovo nikým nebude považováno za nepříslušné zakročování, nýbrž naopak, že bude od obou národů s díky vyslechnuto. Císař Vilém na cestách. Z Gefle, 12. července. (C.-B.) Yachta »Ho henzollern« s německým císařem na palubě jakož i její průvodčí lodi stanuly o půl 8. hod. večerní u Grabergetu na kotvách. Nepadl. Z Tangeru, 12. července. (C.-B.) »Agence Havas« oznamuje: Pověsť, že Buamam av boji ze dne 9. července padl, je bezpodstatna. Buamama prchá před sultánovým vojskem.

Otázka marocká. Z Fezu, 12. července. (C.-B.) Německý vyslanec hrabě Tattenbach, který za po- sledních 24 dní, po čas francouzsko-německého vyjednávání, v sultánském paláci žádné návštěvy neučinil, měl včera se sultánem' r oz- mlu v u. Události na Rusi. Nepokoje v Tiflisu. Z Berlína, 13. července. Z Petrohradu sdě- lují: Revoluční hnutí v Tiflisu šíři se s neoby- čejnou rychlostí. Krvavé nepokoje čekají se podle všeho ve dnech již nejbližších. Předevčí- rem v předměstí Adlaber vypáleny 3 rány na poručíka policejní stráže, který byl smrtelně zra- něn. Hned potom byla s vozu na nejzazší čtvrti města hozena člověkem přestrojeným za studenta puma a účinek jejího výbuchu byl hrozný. Za- bito bylo 15 lidí, mezi nimi několik policejních úřadníků, žen a dětí. Útočník byl zatčen. K nynějším poměrům. Veškeré poslednější práce po umělci V. V Vereščaginu z cesty japonské získalo carské museum Alexandra III. v Pe- trohradě za 100.000 rublů, v museu bude upraven pro díla ta zvláštní Vereščagin- ský sál. Pomoeník finského gen. gubernát. V. Dej trich brzy opustí své místo a dostane nový Ve vojenských vyšších ško- lách dojde na velké změny za nového mi- nistra války. Velitelé vojsk byli uvědoměni, že se má úřad.

Čislo v Praze za 2 a na venkově za 3

LlS Předplaceni a inseráty přijímá administrac v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

s uvalením trestů na provinilce vojen- ské posečkati až po ukončeni války. V onemocněné spisovatele pol- ského Boleslava Prusa nastal pří- znivější obrat. Moskevské ženy podaly petici s 1208 podpisy za udělení volebního práva ženským do městského zastupitelstva a zemstva. K ruské mobilisaci. Osmá částečná mobilisace na Rusi zastihla nyní části vojenského okruhu petrohradského, moskevského, kyjevského a varšavského. Dosud mobilisace nepostihla Kavkaz, za to sibiřské ob- vody jsou celkem mobilisací záložníků vyčer- pány. V Petrohradě byla mobilisace částečná. Zbývá ještě v evropské Rusi s guberniemi zá- padními, nadbaltickými a zemí kozáků donských 64 krajů a okresů, v království polském mimo Varšavu a Loď 47 okresů nedotčených mobi- lisací.

Válka. Žádné příměří. Z Berlína, 13. července. »Berl. Zeitungs oznamuje z Londýna: Podle zpráv washington- ských možno seznati, že japonská vláda vůči zámyslům ruské vlády v příčině míru chová ještě velkou nedůvěru. Ja- ponci nejsou pořáde ještě přesvědčeni, že Ru- sko mír skutečně chce. Amerika navrhla příměří na dobu jednání 6 mír, aby za- bráněno bylo zbytečnému krveprolití. Japon- ská vládja oznámila vládě americké, ž e mi- kado nesvoluje k píříměří, naopak že ve válce bude pokračováno stejně rozhodně, jako dosud. Japonská vláda nechce připustiti, aby Rusko nabylo za příměři nějaké vojenské výhody a pak mír odepřelo. Nový ruský plnomocník pro jednání o mír. Z Paříže, 13. července. Z Petrohradu sdě- lují: Hr. Lamsdorf vymohl od cara, že místo nemocného vyslance Muravěva bude poslán dů- věrný přítel Wittův Pokotilov s bar. Ri- cenem do Washingtonu. Instrukce pro Muravěva byly tak neurčity, že Muravěv pochy- boval o zdaru svého poslání. Nalézalo se v nich na příklad: 1. Nikdo nemá práva mlu- viti o poraženém Rusku; 2. máme

FEUILLETON. Podivné psaní.

Napsal Eug. z Eabdakowičů. Melanie byla sice Češkou, než zdržujíc se dlouho se svým otcem v Italii, nevěděla, co vlastně je, když se potom vrátila do své otčiny; přivyklať tamějšímu životu a způsobům takovou měrou, že se z ní stala dokonalá Italka. Vzpomínky na Italii zaměstnávaly často její mysl, na ty krásné doby, jež prožila ve stínu palem, nezapomněla ani když se potem vdala. Svému muži, mladému úřadníku, vyprávěla často o půvabech Italie, líčila mu živými bar- vami krásu moře, snivých lagun, v nichž se projíždějí pestré gondoly, ověnčené sítí barev- ných lampionů, kreslila mu v mysli poetický chládek pod palmovými listy, kolem nichž se šíří opojná vůně datlí a pomorančů. A on zahleděl se vždy oknem do dálky touže shlédnouti sár krásu země, již znal tolik z mapy. V jarních měsících oznamován byl v no- winách společný výlet do Vlašských Benátek. V té době přistoupil Rudolf ke své žínce a pro- sil: „Ženuško, rád bych se podíval tam, kde' ty trávila tak dlouho, jen na týden mně dovol uvidíš, že ti zůstanu věren.“ Pokývla němě hlavou, on pak ji objal jo lem krku a vtiskl iehký polibek na červené jej rty . .. Jede jich mnoho, většinou mladí muži. proč by se oň bála, přijede zase, o tom je pře- svědčena — — to projelo jí myslí, když od- jížděl. Výletníci dostali se šťastně k cíli. Ubytoval se v předním hotelu. Druhý den vyšel si Rudolf k moři, aby se pokochal jeho krásami. Stál zadumán, hledě na hravé vlnky, jež jakoby líbaly jedna druhou, když pojednou se přitočila k němu neznámá dáma, oděná všecka v černý šat, a podala mu psaní. Zmizela pak stejně rychle, jak se byla k němu přikradla.

Co to značí? Nevěděl. Roztrhl obálku. Ně- kolik řádek, psaných italštinou. Nerozuměl tomu. Nevěda co si počíti s psaním, odebral se do hotelu, v němž byl ubytován. Na schodech zastihl náhodou hoteliera. Podal mu psaní, žá- daje více posuňky než slovy, aby mu vysvětli záhadu. Hötelier přečetl dopis, hned na to však zamumlal cosi hrozivého, a v malé chvíli vy- nášel podomek užaslému úřadníkovi zavazadla na ulici. Všecek se chvěje, čekal, až se vrátí průvodce výpravy. Po dlouhé chvíli se dočkal. Leč průvodce, jakmile přečetl lístek, zamračil se a zvolal: „Hned se kliďte z naší společnosti dále k nám nepatříte. Polovička cestovného bude vám zaslána po našem návratu.“ Hodil mu psaní a odešel.

Úřadník div nepadl do mdlob. Byla to skutečnost, či jenom mámení smy- slů? Ještě si vzpomněl na rakouského konsula, u něhož doufal dojíti konečného vysvětlení. Leč i ten po přečtení psaní se zachmuřil a silně křikl, že se mladý muž otřásl: „Ined se vzdalte z tohoto území! Neučiníte-li tak do nejbližšího vlaku, dám vás stíhati.“ Úřadník vyšel ven. Byl na pokraji šílenství. Co měl dělat? Vzal zava- zadla a ubíral se k nádraží. Spolehal, že mu žena jistě vysvětli podivné to psaní. .. „Ty's již zde?“ přivítala jej ženuška, „eo's tak rozčilen, ó — mluv!“ Vypravoval krátce, co se mu bylo přihodilo. „Zde je to osudné psaní!“ Podal jí dopis. Nedočetla a dala se do usedavého pláče: „Ne, Rudolfe, já tu s tebou nebudu, odjedu k rodičům!“ Než se vzpamatoval z rozčilení, byla pryč. „Pro Krista Pána,“ vzkřikl úřadník, a vy- běhl na ulici. Zaměřil k advokátoví. „Pane doktore, jsem nešťasten, dostal jsem psaní, přečtěte, prosím vás — —“ koktal. „Nu a kde máte jaké psaní? Podíváme se, co v něm je. Úřadník sáhl do náprsní kapsy, kam dopis ukládal. Než nebylo tam ničeho. Prohledal všeck kapsy. Marně. „Pane doktoce, já jsem je ztratil!“