1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v pátek 3. července 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předpláeí se;
v Praze v adm inistraei
a měsíe
na čtvrt lita . . . . 6 K —
s dvojí čenáškou
na měsíe . . ..
na čtvit 14a . . . . 7 K 60 h
vs slisásh: a K 3o
na něsíe ..
Toštout
na něsíe
na čtrrt lela . . . . 9 K oo
s drojí zísilko
na miěsí
Praha
K 3
6
article
Obrat ve smýšlení polském.
Obrat ve smýšlení polském.
Za týden sejde se v Praze druhá slo
vanská konference, aby rozhodla, je-li na
čase, svolati v nejbližší době všeslovanský
sjezd, který by se dle dosavadních disposie
shromáždil v Petrohradě. Za posledních šest
neděl, jež minuly od zahájení porad petro-
hradských, situace se změnila jen nepatrně
přece však ve prospěch připravovaného slo
vanského dorozumění. V Petrohradě domlou-
vali se jen Rusové s Poláky; rakouští dele
gáti byli při jejich domluvách jen prostřed-
níky. Na konferenci pražskou přijedou kromě
delegátů ruských a polských též zástupei
jižních Slovanů, takže v Praze budou za-
stoupeni již všichni slovanští národové jako
úplně rovnoprávní činitelé. Poněvadž konfe-
rence bude věnována pouze kulturným a
hospodářským stykům slovanských národů
a politika bude ještě vyloučena, nebudou
v Praze zastoupeny politické parlamentní
kluby, nýbrž jen různé národní strany.
V tomto vzhledě nebude však konference
ještě kompletní, poněvadž zástupci některých
národních stran dosud se zdráhají vyslati do
Prahy své zástupce a proto zastoupení ně-
kterých slovanských národů bude kusé. Bude
to stinná stránka pražské konference, ale
bez stínu není světla.
Rus
Polák
Praha
Petrohrad
7
article
Druhou známkou lepšíci se situace jest
trvalý zájem slovanského tisku další mezi
slovanské porady. Netoliko v tisku ruském
a polském, jichž se připravovaný sjezd týká
v prvé řadě, objevují se bez ustání úvahy
o konferencích; také tisk jihoslovanský, jenž
se za porad petrohradských choval ještě
velmi zdrželivě a skepticky pohlížel na pokus,
přivodití sblížení rusko-polské, jeví nyní větší
zájem pro další porady.
Vyskytují se ovšem i výtky. Některým
listům jest ohlášený program pražské konfe
rence příliš úzký; postrádají v něm zejmena
otázky politické.
Nám naopak se zdá, že program jest
až příliš široký, uvážíli se, že se má učiniti
prvý nesmělý krok na dráze svorné součin-
nosti všech slovanských národů. Politiku
nebude možno vyloučiti ze slovanských sjezdů
ale dříve, než se začne mluviti o politice,
nutno umožniti samotné sjezdy. Sjezdy mohou
se státi trvalou slovanskou institucí jen v tom
připadě, když budou míti reálný účinek, když
bude možno ukázati, že to neb ono sjezdové
usnesení skutečně se provádí, že vešlo
v život u všech slovanských národů. Máme
v tom vzhledě nevalně příznivé zkušenosti
ze sjezdů slovanských novinářů. Deset let
již trvají tyto sjezdy, odhlasováno na nich
množství krásných resolucí, ale uzavřeme-
jejich účty, shledáme, že celý čistý zisk
spočívá pouze v tom, že účastníci sjezdů se
navzájem požnali, že na vlastní oči shlédli
kraje a lid, o němž jsou nuceni psáti. Při
jaté resoluce zůstaly doposud mrtvou literou
Tedy program třebas sebe užší, ale
s podmínkou, že bude přesně proveden. Ale
tím ocitáme se opět u sporu rusko polského
který jest alfa i omega svorného postupu
Ruska
8
article
všech slovanských národů. Jaká jest nálada
u Poláků, jaká u Rusů?
Smýšlení u Poláků jest rozdělené.
Umírněné strany ve všech třech »záboreche
jsou pro svorný postup se slovanským
světem, jako byly pro něj už před petro-
hradským slovanským týdnem. Ale národní
demokracie polská, která má v ruském
Polsku rozhodující slovo, rozstoupila se ve
dva tábory. Pravé křídlo, jež vede posl
Dmowski a s nímž jdou i haličtí na-
rodní demokraté, jest pro účastenství Polák
ve všech slovanských společných schůzkáchi
levé křídlo, soustředěné ve Varšavě, trvající
na starých zásadách všepolských, vydalo
však ostrý protest proti vedení strany.
protože vstoupilo ve styk s ostatním Slo
vanstvem.
Polák
Rus
Dmowski
Polsko
Varšava
9
article
»Protestujeme — pravi se v jeho pro-
jevu — proti ponížení a pohaně jména pol
ského v panslávských orgiích! Protestujeme
hlasitě a veřejně proti vůdcům národní de
mokracie, kteří neváhali utopiti důstojnost
národní v bahně demonstrací na oko slovan
ských, ve skutečnosti moskalofilských! Pro-
testujeme proti celé smiřovací politice naš
representace, proti politice, přinášející na
šemu národu pokoření a do hloubi jej de
moralisující ! . . «
Ale tento protest krajního křídla ná-
rodně demokratického nenalezl ozvěny, nebot
z rakouských polských stran žádná nevystu
puje zřejmě proti obeslání pražské konfe
rence a také v Rusku radikální demokraté
zůstali se svým protestem osamoceni. K udr-
žení stanoviska aspoň vyčkávacího přispěla
nemálo vydaná právě ve Lvově politická
studie Romana Dmowského: »Němci, Rusko
a otázka polská«, v níž autor, opíraje seo
důvody historické, hájí politický obrat.
vzniklý v jeho straně a dokazuje, jak jest
pro Poláky nezbytno opírati se ve svých
národních snahách o Slovanstvo, jak jest
jim třeba silného, ovšem ku Polákům spra-
vedlivého Ruska. »Od té doby, co bylo po-
valeno poslední povstání polské — píše tu
— mezinárodní situace evropská změnila se
tak dokonafe, že všechny naše sny o cizí
pomoci vyprchaly na dobro.« Autor snaží se
převésti své krajany od politiky citů na půdu
reálné práce politické. Neváhá vysloviti
hořkou pro Poláky pravdu, že v jejich by
valých politických snahách nebylo rovnováhy
mezi národním citem a politickým rozumem
Romanus Dmowský
Němec
Polák
Rusko
Lvov
10
article
Dnowski ukazuje svým krajanům truchlivý
historický hřbitov polský, ale jedním dechem
je varuje, aby neklesali na mysli, aby se
nedali pohřbíti za živa, nýbrž na svém hřbi-
tově budovali chutě novodobé tvrze na obranu
ohroženého národního bytu.
Akci poslance Dmowského mezi Poláky
v říši ruské horlivě podporuje v Haliči »Slowo
polskie«. V řadě článků, nadepsaných »Pře
konferencí pražskou«, objasňuje poměr Poláků
k ostatním Slovanům. Tu čteme: »Máme-li
Slovanstvo vzíti do výpočtů našeho politi-
ckého myšlení, činíme to jen proto, aby se
historičtí slovanští národové sestavili
v jeden šik a sice jen potud, pokud je spo-
jují společné, reálné zájmy osvětové, sociální
neb politické. Můžeme tedy mlüviti o soli-
dárnosti slovanských národů, nikoli však o slo-
vanské jednotě. Na poli osvětové práce soli
dárnost vzniká sama sebou. Buď co bud
jsme si bližší povahou, schopnostmi, náklon-
nostmi, než s národy germánskými a román-
skými a pro rozvoj každého slovanského ná
roda jest stejně nebezpečna odvislost o
Němců, od jejich umění, vědy a literatury
Dnowski
Dmowský
Polák
Němec
Halič
11
article
Naše civilisace může však nalézti mnoho cen
ných prvků v kultuře jiných slovanských ná-
rodů, jako navzájem oni naleznou zase hojne
popudy v polské vědě, poesii a na konec i
historii ... Obtížnější jest — píše dále —
nalézti společnou formuli, vymezující hranice
a působnost slovanské solidárnosti na poli
politickém. Všeobecně možno říci jen tolik,
že vidouce hrozící nám stejně, jako všem
ostatním Slovanům, bistorické nebezpečenství
se strany říše německé, musíme uznati z
želané i pro nás zmohutnění každého slo-
vanského národa a zvláště, pokud jde o Ru
sko, vzrůst jeho sil jako protiváhy říše ně
mecké.«
A na jiném místě píše týž list: »Aby
směr naší polské politiky mohl jíti souběžně
s politikou státu ruského (při čemž nezbytno
bude sblížení Rakousko-Uherska s Ruskem
jest třeba, aby se Rusko vymanilo přede-
vším ze vlivu pruského a změnilo se ve stát
opravdu slovanský, nedychtící po despotickém
panství nad Slovanstvem, nýbrž snažící se.
aby jako zástupce slovanských zájmů získalo
v politice evropské patřičného mu významu
a vlivu.«
Rakousko
Uhersko
Rusko
12
article
Nálada na straně polské jest tedy smíru
dosti přízniva; podá-li se Polákům se strany
ruské ruka, nebude odmitnuta. Na strane
ruské nestalo se však od petrohradských slo-
vanských dnů ještě nic, co by sblížení ury-
chlilo. Za debaty o rozpočtu ministerstv
osvěty chystala se v ruské dumě resoluce.
doporučující užívání polského jazyka ve ško-
lách království polského. Ale s resoluce
sešlo, poněvadž prý nebyla pro ni zajištěna
většina. Škoda! Byl by to aspoň projev
dobré vůle, která jinak jasně vyzněla ze slov
některých ruských řečníků, zejména prof.
Rodičeva, jenž prohlásil přímo za pohanu
ruského jazyka, vnucuje-li jej vláda násilím
ve školách národa jinoslovanského, toho ru-
ského jazyka, o němž Turgeněv napsal
»O slavný, veliký, svobodný, pravdy plný
jazyku ruský! Tebe může míti jen náro
veliký !« Svou velikost ruský národ prokáže
nejšlechetněji přísnou spravedlností k náro-
dům menším, jež osud postavil pod jeho
ochranné křídlo.
Polák
Rodičev
Turgeněv
13
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 94.)
Ve Vidni, 2. července
(Původní telef. zpráva »Nár. Listů«.)
Sodm hodin trvala dnešní schůze posla
necké sněmovny, ale udělalo se v ní pramálo
Ukončena bylo rokování o pilnosti návrhu po
slance Breitera a soudruhů a Romančuka a sou
Romančuk
poslanecký sněmovna
necký sněmovna
14
article
druhů o zavraždění sedláků černichovských. P o
pilnost hlasovalo 123, proti ní 103 poslanců
byla tedy pro pilnost většina prostá, nebyla všal
jednacím řádem stanovená většina dvoutřeti
nová. Přes to sociální demokraté a Rusové uví
tali výsledek hlasování demonstrativním potle
skem, volajíce: „My máme většinu.“ Ze součtu
obou vot jest patrno, že v zasedací sini, ba lze
říci ve Vídni vůbec, chybělo poslanců skoro 300.
Pak načata byla rozprava o pilnosti návrhu
dra. Trylovského a soudruhů, kteří si stěžoval
na pronásledování ruských spolků tělocvičných
v Haliči. O návrhu tom promluvil také bývalý
ministr hr. Dzieduszycki. Rokování to nebylo
skončeno. Sněmovna rozešla se za všeobecn
nechuti a rozmrzelosti. Všeobecný té-
měř jest odpor proti velikým pracím
jaký dostavuje se pravidelně po veliké únavě
za velikých veder. Ani kdyby nebylo věcné opo-
sice sociálních demokratů proti zvýšení daně li-
hevé, jest ve sněmovně jakýsi instinktivní odpon
proti snaze vlády, ukládati parlamentu, jehož
fysické i duševní sily jsou vyčerpány zasedá-
ním skoro devítiměsíčním, úkoly tak veliké, tal
dalokosáhlé a pronikavé, jakými jsou oba zákony
o nové daní lihové.
Z Vídně, 2. července. (K. k)
Rus
Vídeň
Halič
15
article
Předsed dr. Weiskirchner zahájil schůz
v 11.10 hod.
Kárný výbor zvolil posl. Hagenhofera předse
dou a posl. Stapiňského zapisovatelem
Dotazy podali poslanci: Dr. Hajn a s
proč nebyla uveřejněna v úřadních novinách dola
zovatelova česká řeč ze dne 16. m m.: — Glabin
ski a sp. po násilnostech, spáchanýc
28. m. m na polském obyvalelstvu v T
šíně. V dotazu se praví, že německo-radikální ži
vlové dopustili se za výletu polských katolických
mladíků v Těšíně výtržností a násilností. 15 oso
bylo kamením a holemi více méně raněno. Těšínská
policie a politické úřady nechránily polské obyvatel
stvo, ač byly na nebezpečí upozorněny. Polské oby
valelstvo chovalo se klidně a vystříhalo se všelik
provokace. Tazatelé žádají přísné vyšetřování z
účelem vypátrání vinníků nestrannými úřadníky
ochranu polského obyvatelstva před násilností.
V dalším svém dotazu konstatují titíž poslanei
že jako při uvedené příležitosti žáci německých škol
zvlášté německé rešlky po 11 let účastní se všech
demonstrací politických, nost německo-nacionáln
odznaky a jseu dvěma prolesory dokonce ve škole
štváni. Dne 28. m. m. dělali si smích z polského
obyvatelstva a házeli po něm shnilými vejci. Interpe
lanti se táží, jakých proslředků chice ministr po-
užíti, aby zamezil všeněmeckou agitaci mezi žáky
německých stát. středních škol v Těšíně proti klid-
nému obyvatelsivu polskému
Sněmovna rokovala dál o pilném návrhu stra
černichovských události.
doktor
Weiskirchner
Hajn
Těšín
16
article
Posl. Lazarski uznává nezbytnost opravy poli
tické správy, zvláště v Haliči, odmítá však útoky n
polský klub a haličské úřady pro černichovské udá-
lesti Ty byly zaviněny přodpisy četníků o použí-
vání zbraně. Pilností nedocílilo by se nic jiného, než
zdržení jiných důležitějších porad. (Hlučná pochvaln
a potlesk mezi Poláky)
Posl. Vityk vytýkal kolu polskému, že se ří
jen zájmy kapitalistů. Události černichovské lze vy-
světliti záští četnictva proti ruským sedlákům, jim
musí dostati se také lidských práv. Vinni oněmi kr
vavými událostmi jsou četníci a myslivec hr. Kor
tow ského, jenž vystřelil nejdříve. Sněmovna nem
smyslu pro prolitou krev sedláků, avšak zodpově-
nest padne na ty, kdo trpí takové hospodářství v H
liči. Sociální demokraté budou hlasovali pro návrh
(Hučná pochyala)
Po doslovech posl. Breltena a Romanču
ka a věcných opravách posl. Tomaszew ské h
a Markova, jemuž předseda odňal slovo, zamít
Posl
Polák
Vityk
Markov
Halič
17
article
V drobném prodejín
ranní číslo o sobě . . . za 8h
odpolední . . . . . . . za zh
Ve tlialkách na venkově-
ranní čislo. . . . . .
věpolední . . . . . . . . 4i
Inserát
platí se hotevé napřeí
Předplacení a inaerty přijímá a dmini-
strace v Míarisnské ulici č. .
Tum nacházají se t4l redakae
Uiskárna n ozpedice „Národnich Listá“
Rukopisy se nevracsji.
10h
Míarisnský ulice
Tuma
Národnich Listat
18
article
nuta pilnost návrhu 123 proli 103 hlasůmí (pro ne-
dostatek 2/4 většiny)
Dál rokovalo se o pilném návrhu Trylov sk-
h o stran
hasičských a tělocvičňých spolků „Sič“
Posl. Trylovský, odůvodňuje návrh, stýskal
na pronásledování těchto spolků haličskými úřady.
Řečník je povděčen, že polské noviny po vyneseném
rozsudku nad Sičynským nevystupovaly proti Ru-
sům tak, jako po atentátu. Ať ukáží Poláci, že jsou
bratry rského národa a hlasují pro pilnost, tak
jako všechny ostatní strany.
Ministi vniíra svob. pán Bienertli sděluje, že
podhné stížnosti nejsou ještě vyšetřeny. Až bude
předležen celý materiál, prozkoumá ho a učiní nále-
žitá opatření. Bezpodstatné je tvrzení, že nynější
místodržitel dal okresním hejtmanům ve vých. Ha-
liči nově a přisnější rozkazy ve příčině „Siče“. Dl
ministrova mínění podanému návrhu pilnost nepří
sluišl. (Pochvala.)
Posl. Buzek prohlašuje, že spolky „Síč“ mus
býti všeobecně považovány za hlavní organisace r-
dikální strany ruské. Čin Sičynského jest pro Ha-
lič největším neštěstím. V boji východohaličském ne-
jde o národní rovnoprávnost, nýbrž i pollačováni
polského živlu. (Souhlas mezi Poláky; odpor Rusů)
Po ministrových vývodech bude hlasovali proti pil
nosti. (Illučná pochvala.)
Sič
Posl
Polák
Bienertnout
Buzek
Rus
19
article
Posl. Pospíšil vytýkal vládě, že neodstraňuje ne
švary haličské správy. Mluvě o slezských poměrech,
praví: Čeští a polští dělníci v podnicích jsou jak p
stránce hospodářské, tak i národní vydáni úplněv
žane kapitalistům. Stěžuje si do odstrkování českého
národa u soudů, u politických a berních úřadů, li
tuje, že polská obecní představenstva nejsou soli-
dární s českými proti germanisaci a prohlašuje, ž
nápravu zjedná pouze zdemokratisování zemského
sněmu a samosprávných sborů, jakož i zrušení k-
pitalistického vlivu Jeho strana bude hlasovati pro
návrhy, poněvadž má smysl pro žaloby a stížnost
ruského lidu
Posl. Zamorski vzdal se slova a Cegliáský
mluvil zevrubně o blahodárné činnosti „Siče“ v
vých. Haliči, načež rokování bylo uzavřeno a hlav-
ními řečníky zvoleni poslanci Dzieduszycki (protí
a Pihuljak (pro
Posl. hr. Dzieduszycki je proti pilnosti. Není prý
urážkou, tvrdí-li, že tento návrh je návrhem agitač-
ním. Také i ostatní návrhy politických přátel dra.
Trylovského čelí k tomu, aby potěšily nepřátele všech
Slovanů, poněvadž předvádějí sněmovně nejkrva-
vější bratrský svár. (Souhlas Poláků; odpor Rusů.)
Posl. dr. Trylovský: To jste neslyšel, co
jsemí řekl. Mluvil jsem ve smyslu zcela jiném.
Posl
Pospíšil
Sič
Dzieduszycký
Pihuljak
Polák
Rus
doktor
Trylovský
Halič
20
article
Posl. hr. Dzieduszycki: Zli lidé tvrdí, ž
agilace, jež v zemi vybočuje ze všech mezí, slouží
zrovna tomu účelu, aby urovnala cestu přes slovan-
ské mrtvoly, přes morální a mnohdy přes skutečné
mrtvoly oné mocnosti, jež chce jednou sáhati z Ber-
lina do Bělehradu. (Výkřiky u Poláků: Tak jestl)
Nechci připisovati pánům tak zlý úmysl, avšak ji-
stěho výsledku se dosahuje, který — zajisté bezděčně
— umožňuje vznik bájí. (Hlučná pochvala a potlesk
mezi Poláky.)
Rokování přerušuje se.
Posl. Choc naléhal v dolazu na zodpovědění
dolazů po hrubém porušování rovnoprávnosti češti-
ny úřady
Mistopředseda podá vládě zprávu o tomnto do-
tazu
Přiští schůze Bude z ejtra
Z parlamentních výborů.
Z Vídně, 2. července. (K. k.)
Národohospodářský výbor rokoval o předloze v
příčině obchodních pomocníků, hned ze-
vrubně o 88 1. až 3.
Ref. ryt. Duleba soudí, že novými doplňky
změnami zlepší se hmotné a sociální postavení zří-
zenců. Konkurenční klausule byla zachována v zájmu
jistých podniků, avšak změněna tak, že vlastně její
škodlivost vůči zaměstnanému téměř úplně zmi zela.
V předloze odboru vyslovuje se zásadně, že ustano-
vení živn. řádu o nedělním klidu a pracovní době
mají býti nařízením rozšířena též na zřízence pod-
niků, které živn, řádu podrobeny nejsou. Podobné
Posl
Polák
Choc
Bělehrad
Vídeň
22
article
Literatura.
Literatura.
Naše k nih v.
* J. K. Šlejhar: Povídka z výčepu. Ilustrov
J. Panuška. Šnajdrovy knihovny lidové výchovy
sv. 2. a 3. Edice a tisk J. Šnajdra na Kladně 1908
Cena 2 K.
Jako jeho učitel Dostojevský, J. Šlejhar se zvlášt
ní zálibou schází do nejnižších vrstev pro své sujety
a scenerie. Tam, u samého kraje společenského roz-
kladu, kde hřích, hniloba a bnus jsou domovem, na-
cházi reky svých prací i výjevy pro své umělecké
obrazy, na nichž nemilosrdnou rukou kreslí proklel
rokliny bídy a mravní zpustlosti. Jeho borvy jsou
temné, bizarrně nahromaděně a úděsný účin, který
znůsobují, prochvivá mocně srdce cillivého čtenáře
Tolo rozbouření nervů a citů jest však jen vhodně
volený prostředek k dosažení výchovného cíle auto-
rova, který touží probuditi lhostejná lidská sráce
naplniti se soucitem a šlechetností. Každý z těchto
odstrašujících obrazů je zároveň svérázným projevem
autorova protestu proti trvajícím zlořádům spole-
čenským a výkřikem po zlepšení poměrů velkoměst.
ského bahina.
Z těch také důvodů zařadění „Povídky z vý-
čepu“, v program Šnajdrovy výchovné knihovny mé
svoje oprávnění a podklad.
Šlejhar
J Panuška
Šnajdrův
J Šnajdr
Dostojevský
J Šlejhar
Kladno
Tolo
23
article
Oboáhlá a dosud nelištěná „Povidka z vý
čepu“, ačkoli staršího data (z r. 1898), nese již všech-
na znamení osobité vlohy p. Šlejhara: zvolnou slav
bu dějovou, hustý, místy až přehuštěný styl, vple-
lání nových slov, jejichž významu jen stěží se do-
mýšlíme (vzryv, vhlášení, zachrul a j.) a pevně se-
tkané přástvo ideové, vedené jistou rukou k závěreč-
nému tragickému vyvrcholení. Pochmůrný děj povíd-
ky odehrává se v předměstském činžáku, plném
špíny, krye a zpustlé nemravnosti, ve výčepu pro-
tivně zapáchajícím, v němž scházejí se lotři ze ře-
mesla, ztracené existence, pijani a darmošlapové.
A každá z těch poslav: od záletnické ženy poli-
tikářského typografa k nabubřelému a surovému „i-
rovi“, který krade z vojenského magazinu, ničí rodin-
ný klid a v konec vraždí s promyšleným úmyslem
muže své milenky pod rouškou obrany vojenského
stavu a cli, od sestárlého zabiječe na jatkách, jenž
se posléz oběsí, až k souchotinářské zoufající ženě
stále opilého kamnáře — každá je líčena s obvyklo
u p. Šlejhara věrností a pravdivostí.
A uprestřed tohoto ovzduší hnilobného živoi
a umírá, ohlodán krysami, malý hoch, hrbáček, umu-
čen katanskou svou matkou, oloupen o jedinou svoj
radosi, chycenou křečici, jež zmírá v kleci steskem
po svých mláďatech
V něžném soucitu aulorově rýsuje se tu tklivě
jeden z ubohých oněch zjevů, od nichž vždy zůmy-
slně a spěšně se odvrací člověk ve své zálibě a uspo-
kojenosti nad sebou samým, aby ani pouhý nepří-
jemný dojem, ani pouhé rušivé ulkvění nemohlo
vniknouti v duši a nějak ji znepokojiti. Leda, je-li te
jen okázalá sensace, v níž pak rád se popase velko
městský slověk,
Šlejhar
24
article
Mrzáček ten ztělesňuje v celé hrůze obraz velko
měslského rozvratu, z něhož vyzírá bezmocnost bídy
u dětí ještě nechápajících, proč se jo vše děje s nimi
proč takto je jim usouzeno.
„Zavěšují se takové pohledy často na nárož
nádherných pasáží velkoměstských, za vražedný
mrazů, uprostřed třesknuté zimy, na všechny ty li
výhodně obslarané, věím přebytkem se honosící, kte
v bobrových kožiších, s útrobami nasycenými, roze-
hřátými vybranými pochoutkami se tu procházejí —
je tak příjemno a zdravo procházet se v mrazu —
jsouce nejhroznější výčitkou lidskosti. Jest však dob
vyšších zájmů a snah, než milosrdenství a scucitu.
nikdo nevšímá si dnes pohledů takových
A líčení útrap nebohého ditěle, jehož vlastn
matka, vymykající se kontrole lidskosti (jak čast
v životě potkáváme se s podobnými případy a ja
nevysvětlitelně shovívavě chovají se zákony k těri
největším zločincům lidstva!), donucuje, aby klečel
nahýma kolinkama na ostrých polinkách, jež stibá
pouze ranou nebo kopnutím, jemuž rve vlásky, z
uši vyzvedá, do úst s násilnou brutalitou rozvíra ných
hnusně plivá, za košilku pomeje leje, chodidla ná-
koskou krvácí, horkou cihličkou spaluje tvář —— te
vše naplňuje nejsmutnější stránky „Povídky z vý-
čepu“, ale já nepochybuji, že právě ty svoje vých ov-
né poslání u čtenářů vykonají nejlépe.
Útočí příliš ohnivě na lhostejné svědemí, ne
aby mohlo zůstat nerozechvěno. Výprava knihyj
neobyčejně vkusná. Barevné kresby Panuškovy jsou
výstižné a krásné, řez písma účelný. Kniha zasluhuje
opravdu nejširší pozornosli
Panuškův
25
article
* Časký katalog bibliografický za léta 1898
1903. Nové řady ročník X—XV. Sestavil Vojtěc
Kudlata V Praze. 1906. Str. (8) 848. Část
Věcný rejstřík, Sestavil Karel Novotný. V Praze 190
Str (8) 118. Nákladem Spolku česko-slovanskýci
knihkupeckých účetních v Praze. Cena 20 K.
Není snad starší bolesti naší literatury nad b-
bliografii. Do r. 1846 práci vykonal Jungmann, dor
186 doplňoval a opravoval Doucha, ale od r. 1863
do r. 1889 máme jenom jednotlivé náběhy a zásluž-
né pokusy, ale žádný soustavný přehled, jako na př
mai Němci, Francouzi, Angličané... nebo jako u Po-
láků seslavoval Estreichor, u Rusů Mežov. Mof
knih — a není map ani kompasu. Nejnověji pokusil
se o vědeckou bibliografii českou dr. Zd. V. Tobolk
podporou Akademie: vyšly tři svazky za r. 1902
1904 — a pokračování zápasí s novými obtížemi
nesná zemi.
Každá bibliografie, jako všechny slovníky, ta-
bulky, statistiky..., je práce nevděčná a suchopárná.
ale přece nanejvýš potřebná a výmluvná. Autorům
nekyne ani sláva, ani zisk, jen vědomí vykonané po-
ctivé práce může přenést přes neporozumění zde
pohrdání onde. Spolek českých účetních se svrcho-
vaným idealismem chopil se této nevděčné a náklad-
né práce a od r. 1889 vycházely ve svazečcích čím
dál tím silnějších jeho soupisy českých knih, jediné
u nás a nezbytné každému lilerárnímu pracovníku.
Trudná a nezištná práce nedošla pochopení ani
uznání na místech náležitých. Spolek rozčarován,
práci r. 1897 zastavil. Nebylo ani chuti do práce an
povzbuzení z venčí. Přede dvěma lety proniklo však
Vojtěc Kudlata
Novotná
Jungmann
Doucha
Němec
Francouz
Angličan
Rus
Mežov
doktor
Zdeněk
V Tobolk
Praha
Praga 190
26
article
poznání, že třeba konati povinnost až do konce
i kdyby všichni vlivní činitelé krčili rameny a i kdy
by obecenstvo nechalo Spolek se zakrváceti. Nebo-
konečně nejvyšším soudcem každého jest jenom
vlastní svědomí.
A tak spolek vydal soupis českých knih za rok
1898—1903 s důkladným rejstříkem. Kniha skor
o tisíci stran, bez nároků a pretensí. Není tu nic, ne
abecední soupis českých knih za šest let (bez čase-
pisů; časopisy sebral V. Kudlata ve zvláštní kníže
samostatné); nic, než jmena a čísla
Ale i ta čísla jsou zajímavá. Za těch šest let vy
šlo víc než jedenáct tisíc českých knih. Do r. 184e
všech českých knih, rukopisných i tištěných, napočí-
tal Jungmann něco přes 7000; není tedy daleka doba
kdy za rok vyjde více knih, nežli kdysi za celé tisíci-
letř. Kalendářů vyšlo přes 400 — slušné číslo. K nej-
plodnějším autorům náleží Jirásek (přes 30 znih)
Vrchlický (60 — šedesát: průměrně každý měsíc kni-
ha). Naříká e na nechuť k literatuře zábavné a že
se mysl lidstva vyzouvá z dětských střoviců poesie-
Není to pravda. Z tčch 11.000 knih je přes 1300 svaz-
ků básní, dramat, besedníků atd. a skoro 1500 ro-
mánů (spisy pro mládež v to nepočítaje). Za 6 l
skoro 3000 svazků belletria — noní to snad dosti?
V Kudlata
Jungmann
Jirásek
Vrchlický
27
article
Může skutečně někdo z nás je vskutku přečíst —
ve dvou dnech tři svazky? A že by klesalo nábožen-
ství — 1000 svazků modliteb a kázání za 6 let: nen
to dost? Úpadek antiky je i tu zřetelný: jen 8
svazků literatury staroklasické (ale tu jsou do ní po-
čítány i texty latinské i řecké, opatřené pouze če-
ským úvodem nebo titulky) — to je snad troch
málo na veliký vliv, jaký se jí obyčejně přičítá
Velmi zajímavé je také stopovati, jak silně jsou
v bibliografii zastoupeni naši „staří páni“, ti v těch
rokokových parukách anebo s těmi několikanásoh-
nými vysokými límci našich pradědečků. A zvláště
ti, kteři jsou aspoň 30 let mrtví... Vysoká čísla vy-
kazují olisky Havlíčka, Němcové atd.; Hálek má jen
tři čísla (vyšší jistě zaznamená bibliografie za rol
1905). Palacký děkuje jen stoletému jubileu za svých
7 čísel (musíme zas počkati až na bibliografii za rok
1907) — i tu pozorujeme, jak pomalu stává se liter-
tura jenom obchodním artiklem, průmyslem štk
kazdí jiná výroba Jak vidno — i pouhá bibliografi
podněcuje někdy k přemý šlení . .
Havlíček
Němcová
Hálek
Palacká
28
title
Quido Marie Vyskočil.
Quido
Marie
Vyskočil
29
article
* Jaroslav Didlo: Dějiny Ruska v XIX. sle-
letí. (Dva díly. Světové knihovny č. 601—603 a č
655—657. Cena K. 1. 20. )
Přitomné dílko není a nechce býti snad nějakou
hlubší analysou ruského vývoje a rozvoje. Svým
rozměrem mohla by nenajvýše stručně shrnouti
poslední vývody takevé analyse, kdyby o ni bylo
autoru šlo. Ale poznatky, jež v knížce čtenář najde.
jsou více povahy vnějši, pro první orientování: vy-
týčení mezníků zahraniční i vnilrní poliliky, ukázky
státních aktů (zvláště t. zv. velikých reforem
Alexandra II), stručný obraz určilých hnutí spole
nosti s některými jmény a fakty, tu a tam podmalo-
vaný náladou, nastrojením, ale bez uvedení posled-
ních příčin«.. Vystupují ty obrázky jeden za druhýmn
tu vlna se zdvihá a tu klesá — hnutí za selskou r-
formu a po ní a pak reakce polského povstání, nihi-
lismus a zase slovanský boi 1877—78, a zase vo
lání po konstituci a náhlá reakce i utišení za Alexan
dra III., podivné vítězství principů slavjanofilskýcl
proti kterému konečně zase reakce za Mikuláše II.l
Často se člověk maně táže, proč a jak, zda lo zá
konem přílivu a odlivu či čím? Na to nestačí odpově-
děti malá knížka orienlační, zde třeba ponořiti se d
živých bouří, sporův a bojů ruské společnosti, aby
chom našli odpověď. Teprve pak uvídíme vše s jinéh
stanoviska, než s jakého a pro jaké psána populárn
knížka českého historika. Nebude to stanovisko vzdá
leného pozorovatele, sledujícího zajímavý obraz no
vého života a srovnávajícího jej se svými poměry
nýbrž stanovisko účasiníka, pátrajícího nutně po
vlastních kořenech tohoto vlastního živola, nemají
cího ohledův a nevázamého rovněž tolik cizími ná
zory a příměry. Tu pak opravily by se leckteré zdán
Didlo
Mikuláš
Rusko
30
article
livě nepatrné odchylky autorovy, které překážejí pře
ce nemálo jasnému světlu poznání. Uviděli bychom
na př., že slavjanofilství od kolébky až po rozkvě
svůj za Mkaakových a Dostojevského nebylo tím,c
se za ně často vydávalo, zvláště později a co přivo
dilo konečně opět renkci poslední. Byl by tím vy
světlen zdánlivý rozpor, proč ruská společnost jednou
dovedla se nadchnouti šovinismem a klerikalis
mem (!), aby zase po čase vrhala se v objetí nihilis
mu a revoluce! Potom udělali bychom si o ruské
celkové společnosti přece jen také trochu jinaké po
nějí, než k jakému mohl, bohužel, dojíti někter
méně opatrný členář dílka a jakého autor jistě an
nezamýšlel, ani by si nepřál, ba které by ho možní
překvapilo. Toliž to, jež mimovolně aspoň na chyíi
kmitne se, myslím, každému, kdo bedlivě přečte
tuto práci: že Rusku, zdá se, podle tohoto vylíčení
bylo vždy nejlépe, když nad ním vládla silná, renkční
ruka a že každá snaha po uvolnění a pokroku byla
provázena rozkladem! Jak pravíme, překvapující
málo žádoucí, ale přečtěte sami a uvažujle o tom
uvidíle. Tento resultát je ovšem to nejslabší, co může
knížka o Rusku komu pověděti a v něm nesmím
proto hlodati jejího poslání. To určili jsme již předem.
řeknuvše, že knížka nepodává hlubší analysy, nýbrž
je rázu orientačního, při čemž najde však v ní i čte-
nář, více Ruskem se inferesující, leccos zajímavěho
a nového, třeba že jí nejsou antikvovány ovšem
zase ani v příslušných partiích práce starší a vělší
(u nás na př. Rambaudova, dosud nejznámější), kter
jdou též dále zpěl a proto plněji ozřejmují již i obra
Pelrův i jeho následky až v konečných jejich důsle
cích, jež v knihách těch — proti naší — přirozeni
ještě uvedeny býti nemohly.
V. Štěpánek.
Dostojevský
Toliž
Rambaudův
Pelrův
V Štěpánek
Rusko
31
title
V. Flajšhans.
V Flajšhans
32
article
Bibliografie.
* Radoslné vzrušení v mládeži vzbu
zuje každoročně před prázdninami vycházející Ka
lendář »Malého Čtenáře«. Také letos již vyšel a sluší
konstatovati, že s obsahem ještě bohatším a zajíma
vějším než jiná léta. Je to sice pestrá, ale při tom
veskrze účelná a spořádaná směs rozmanitosti, jel
mohou mládež bavit a jí býti k užitku. Vážné
poučné články střídají se tu s humoristickými obrázky
a četné hádanky velmi případně doplňují i celý obsah
Kalendář »Malého Čtenáře« sestavil opětně Fr.
Procházka a vyšel nákladem Jos. R. Vilímka v Praze
* »Platonův Jon«. Soustavný úvod s překladem.
Napsal Rud. Neu höter. Otisk z 41. programu
prvního čes. stál. gymnasia v Brně za školní rok
1907—1908. Tiskem moravské akc. kn hl. v Brně.
* »Svělová knihovna« (J. Otto). Čís. 662 — 664.
Marie z Ebner-Eschenbachů: »Nevěrece
Čís. 660—661. Eug Lee-Hamilton: »Sonety
imaginární a sonety bezkřídlých ho-
din«. (Rediguje Jar. Kvapil.
* Lidové rozpravy lékařské«. (Pořádá prof. dr.
L. Haškovec.) Čís. 81. Dr. Rich. Fibich: »O skři-
veninách páteře, zvláště u dětíe
* »Poděbradsko«. Místopis okresu králové-měste-
ckého, nymburského a poděbradského. Práce uči
telstva okresu. Díl III. Seš. 3—4.
* »Pokrokové epištoly«. Čís. 5. Dr. J. Petrus
»Rakouské hříchy a česká práce«. Jubi-
lejní úvaha. V Olomouci 1908. Tisk národní knih-
kamenotiskárny Kramář a Procházka. Náklad Pokro-
kového polit. spolku v Olomouci.
Procházka
R Vilímek
Platonův
Jon
Otta
Marie
Ebner Eschenbach
Hamilton
Kvapil
profesor
doktor
L Haškovec
Rich
Fibich
J Petrus
Ka
Praha
Brno
Poděbradsko
Olomouc
Svělová knihovna
Eug Lea
33
article
* Dr. Václav Posejpal: Arithmetik
pro ústavy učitelské. S přílohou: Úloby
k arithmetice. V Praze 1908. Nákladem »Unie«. —
Vilímkova knihovna sv. XIV.; A. Conan
Doyle: Paměti lékařovy, díl II. Přeložil Josel
Pachmayer. — JUDr. Alíred Maria Maver
Die nationalen a sozialen Verhält-
nisse im böhmischen Adel und Gross-
grundbesitz. Zvláštní otisk z »Čechische Re-
vue«. — Dr. Fr. Zachoval: Nauka o obchodu
pro obchodní školy jednoroční. Se 4 formuláři. Ná-
kladem »Unie«. — Jiří Mahen: Ballady. Ná-
kladem A. Píše v Brně. — Výcvik a utvrzení
paměti. Na základě nejlepších odborných spisu
vzdělali Chaire a Jan Misárek, úř. opráv. účetní re-
vident. Nákladem »Nové Myšlenky«. V komisi Ú.
Píšvejce v Praze. — Ich weiss Bescheid in
Berlin. Jlustr. průvodce Berlínem. S plány města.
Vydání 1908-9. Nákladem B. Behra v Berlíně. —
Pryní česká vegetářská kuchařka,
sbírka vyzkoušených předpisů ku přípravě chutných
a zdravých pokrmů bez masa. Sestavila pí. Ludmila
Barthová, se stanoviska zdravotního přehlédl dr. Jar.
doktor
Posejpal
Arithmetikum
Vilímkův
A Doyle
Josel Pachmayer
JUDr
Alíréd
Maver
Adel
Gross
Zachoval
Mahen
A Píš
Misárek
Ú Píšvejc
Behr
Barthová
Praha
Francie
Brno
Berlín
knihovna svatý . XIV
34
article
Barth. Nákladem »Nové Kultury« v Praze. — Gustav
Kobliha: Fysika ku potřebě nižších
škol hospodářských. Se 125 obrazci. Nákla-
dem »Unie«. — Památky archasologick
a místopisné. Orgán archaeologické komise při
České Akademii císaře Františka Josefa pro vědy.
slovesnost a umění a archaeologického sboru Musea
království českého. Hlavní redaktor dr. Jos. Lad. Pič.
Dílu XXIII. sešit I. a II. 1908. Obsah »Památek
dilu XXII. Ročník 1906 - 1908. V komisi Fr. Řivnáče
v Praze.
* Románu zkupeckého života »U sně-
deného krámu« od Ignáta Herrmanna vyšel právě
7. sešit. (Subraných spisů Herrmannových sešit to 78
nákladem F. Topiče v Praze, za 32 haléřů.
* Prof. Ferdinanda Strejčka spis
»0 Svalopluku Čechovi«, který vychází nákladem
F. Topičev Praze v sešitech kvartového formátu po
40 haléřích, dospěl právě k sešitu sedmému. Rovněž
k sedmému sešitu dospělo druhé vydání »Se-
braných apisů Svatopluka Čecha« (týmž
nákladem jako předešlý spis, sešit po 32 haléřích).
jež zahájeny jsou »Drubým květem«, románo-
vou to skladhou, vystihující vlastní autorův život.
Barth
Kobliha
František Josef
doktor
Jos
Řivnáč
Román
Herrmann
Herrmannův
profesor
Strejček
Čecho
Svatopluk
Praha
Náklo
Francie
muzeum království
Topičev Praga