1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v úterý 25. února 1913.
Praha
4
article
Baranní avečerní listy
předplácl set
V Praze v administraci
na měslaco.o . .
na čtvrt lota . . . . 6 K —
s dvoji donáškou
a měste
ne čtvrt leta . . . . 7 K 62h
ve fllálkách
na měsíe . . . . . 2 K 30
Pošton:
měslu,
na čtvrt leta : . . . 9 K o0
s dvoji zásllkou
na měsíc. .
na čtvrt leta : . . . 1I k do
Dnešní číslo pro Prahu jest oa
stranách, s přílohou pro venkov
o 16 stranách.
Sebevědomá řeč markýze
San Giuliano.
Kdežto Německo druhdy tak hovorné
po dobu balkánské války stalo se skoro
moltkeovsky málomluvným, rozvazuje
nadnáší se za to druhý náš „přítel“ v tro
spolku mluvou sebevědomí antického Ří-
Řeč, kterou minulé soboty v římské
sněmovně proslovil nynější ministr zahra-
ničních záležitostí Italie, markýz di San
Giuliano, jest pozoruhbdna pra tento svů
pádný, téměř velitelský ton, jakýmvyklá-
dá stěžejné zásady politiky italské vzhle-
dem k balkánské krisi, k otázce rovnováhy
v Jaderském a Středozemním
moři, kde sobě Italie vyhražuje, vděk
svému centrálnímu položení zeměpisnému
přednost „mezi sobě rovnými“ velmocemi
Evropy.
Hned úvodem, v němž velebil zásluhy
evropské diplomacie o zachování míru me-
zí velmocemi po dobu čtyřiceti let, pře-
hodil si pan Giuliano velebně togu výteč-
ného prostředníka mezi Rakouskem
Ruskem. Polibovav si, že „všickni ná-
rodové a všechny vlády mají nadmíru vy-
soký a pevně vštípený názor o své zod-
povědnosti za to, že pro nepřímě-
řené příčiny nesmí býti rozpou-
tán velice vážný a strašný konflikt“ —
markýz Giuliano doložil honosivě: „Naše
intimní dohoda s Rakousko-Uher-
skema srdečnost našich styků
Ruskem přispějí zajisté k tomuto blaho-
dárnému výsledku.
San
Giuliana
Praha
Německo
Evropa
Rakousko
Rusko
Uhry
Sana Giuliana
Italia
5
article
Jako úhoř vyprostil se z výtky, že a
do nedávna také diplomacie ital-
ská hleděla udržet tyranii tureckou
Evropě zabořilou formulí o neporušitelném
statu quo na Balkáně. Činila prý moudře
tak, aby pozdržela shroucení evropského
Turecka až do dne, „kdy balkánští náro-
dové budou tak zrali, aby převzali své dě-
dictví. Jakmile ten den nadešel, Italie hned
hodila status quo do starého železa a vztý-
číla vlajku s formulí „Balkán balkánským
národům“. A nyní kochá se pan markýz
Giuliano zrovna v libánkách s touto
zdravou, osvobozující formulí.
Užití této zásady jest rozřešením, kte-
ré nejlépe odpovídá zájmům, jakož i libe-
rálním principům Italie a rovně všeobec-
nému zájmu evropského míru. Takovéto
rozřešení budiž provedeno co možná bez
odkladu. A budiž to rozřešení defi-
nitivní, které zabezpečí balkánské
mu poloostrovu, jakož i Evrope
mír pro mnohá léta. Tohoto výsledku mož-
no však dosíci pouze tehda, budou-li terri-
toriální poměry na Balkáně, seč možná
přizpůsobeny národopisným a ze-
měpisným pomínkám země, ja-
koži zájmům a přáním lidu“. Tu
následuje bedlivě vybroušená věta diplo-
matické zavilosti. „Avšak tyto zájmy
musejí býti smířeny a vjistých pří-
padech podřízeny nejvyššímu
cíli civilisace míru, či jinými slo-
vy, musejí se podrobit nutnosti
aby hmotné i mravní zájmy vel-
mocí byly uvedeny v soula d.
zlvla
Giuliana
Evropa
Balkán
Turecko
Italia
6
article
V krisi, jakou nyní prožíváme, kde tolikeré
zájmy se příčí a kde všude tolik zápalných
látek jest roztroušeno, nemůže žádná, ani
velká, ani malá mocnost doufati, neřku
žádati, aby veškeré její zájmy a přání byly
uspokojeny úplně, nýbrž každá musí nut-
ně přinésti nějakou částečnou obět a svo-
lit, aby rozcházející se zájmy a sporné sna-
hy byly urovnány řadou vzájemných do-
hodnutí.“
Těmito, na všechny strany zakulace-
nými slovy hleděl italský epigon Cavourův
zakrýti dvojlikou hru své politiky vůč
Srbsku, Černé Hoře a Řecku jak v otázce
albánské, tak i v otázce srbského přístavu
na Jaderském moři, i v otázce ostro-
vů Egejského moře.
Co se tkne Jaderského moře
doufá markýz Giuliano, že „vděk vřelé
sečinnosti mezi Italií a Rakouskem, jakož
i ze spolupůsobení Německa a při vzneše-
ném, mírumilovném duchu spravedlnost
ostatních velmocí spěje otázka rov-
nováhy na moři tom svému rozře-
šení vstříc. Tyto mocnosti chtějí prý
pak rovněž zachovati vespolnou rovno-
váhu v moři Středozemním, což
jest též nejvroucnějším přáním a zájmem
Italie. Poněvadž pak také Rakousko má
stejný zájem — (po zachování všeobecné
rovnováhy mocností na moři Středozem-
ním) — tož posiluje tato shoda zájmů vzá-
jemné přátelství rakousko-italské.
Cavourův
Giuliana
Srbsko
Černá hoře
Řecko
egejský moře
Rakousko
Německo
Italia
7
article
A nyní pozvedá markýz Giuliano své-
ho hlasu, aby byl slyšán daleko v pravo
v levo, i na západě, i východě;
„Paklí by však dříve nebo později mo
událostí proti naší vůli a proti vůli našich
spojenců a všech velmocí přivodila značné
territoriální změny ve Středozemním moři.
nemohla by Italie při tom zůstati nečinným
divákem, nýbrž musila by žádat, aby jej
postavení jako velmoci středomoř-
ské bylo každým náležitě respektováno.“
Třebas prý není dnes moře Středo-
zemní jako ve starověku římsko-řeckém
pokládáno za jediné středisko vzdělanosti
tož nicméně nepozbylo svého významu,
naopaky stavši se středem vodních drah.
spojujících Evropu se všemí kontinenty a
oceány, dosáhlo důležitostí ještě větší.
„Nikdo nemá-dnes již práva a nebud
ho nikdy míti, aby nazýval Středozemní
moře svým, „mare nostrum“, nýbrž toto
moře jest a musí zůstatí volnou drahou
všem národům, z nichž žádný nemá miti
na něm nadvlády.
„Jedno z prvých míst mezi těmito ná-
rody vydobyla sobě Italie a také si ho
uhájí“. Na tomto základě potrvají prý
i na dále sousedské vztahy Italie s Angli
a Francií v severní Africe v přátelském
spravedlivém duchu posavadních smluv.
a tolikéž se Š panělskem chystá se Ita-
lie upevnit srdečné styky své uzavřením
smluv podobných.
Na konec pak přísahá šlechetný
uchvatitel Tripolska — Turecku věr-
nou lásku a záštitu jeho asijské
državy. Tedy nový „status quo“ za —
Bosporem. Řeč taková ovšem velice se líbí
v Berlíně, i gratulují hodně okázale
zmohutnělé, povznesené velmocí italské z
plných plic. Zajímavější bude, co řeknoujs
v Paříži a v Londýně.
Giuliana
Italia
Středa
Ted
Evropa
Francie
severní Afrika
Tripolsko
Turecko
Bospor
Berlín
Paříž
Londýn
8
title
Válka na Balkáně.
Balkán
9
article
Bulharsko přijímá sprostředkování
Bulharsko přijímá sprostředkování
velmocí.
Ze Sofije, 24. února. (K. k.) Vlád
odevzdala večer zástupcům mocnost
odpověď na jejich včerejší krok. Prohla-
šuje, že v důvěře ve vysoký smysl vel-
mocí pro spravedlnost příjme jejich ná-
vrh, aby se, pokud jde o řešení rumu-
sko-bulharského sporu, podrobila roz-
hodnutí šestí mocností, přistoupí-li i Ru-
munsko na návrh tento.
Rakousko a Srbsko.
Sl—k. Z Bělehradu, 24. února. (Zvl
telegr. »Nár. L.«) Orgán konservativn
oposíce »Pravda« zejtra přinese úvodník
o cestě Pašíčově do Vídně. List
poukazuje na naše informace a návštěvu
Pašičovu za dnešních okolností považuje
za vážnou událost, která možna je pouze,
bude-li ještě v Bělehrádě míti Pašíč posi-
tivní ujištění, že Rakousko přistoupí na
srbský návrh rozhraničení Albanie.
Sl—k. Z Bělehradu, 24. února. (Zvl.
telegr. »Nár. L.«) Rozmlouval jsem s mini-
strem obchodu Stojanovíčem o nejnovějších
projevech kompetentních osobností v mon-
archii v příčině obchodně politických styk
téže s Balkánem a zejména se Srbskem.
Ministrova sdělení jsem zplnompcněn otisk-
nouti a učiním tak dopisem. Zatím telegrafuj
následující z nich: Sledujeme obrat, který
nastal v Rakousko-Uhersku. Styky s námi.
zajímavé názory státníků Wekerla, Baern-
reitra a jiných mohou s jistými opravami
býti přijaty, ale dokud není skončena válka,
vyjednávání meritorní jest nemožno, nebot
nemůže býti zjištěno, v čem třeba oprav a
co přestává býti koncesí za nových poměrů.
Na příklad otázka vývozu živého dobytka
bude úplně podřízenou, neboť válkou stav
jeho značně byl seslaben a zmenšen, takže
bude třeba snad i učiniti prozatimní opa tření
k omezení vývozu.
Prohl
Pašičův
Stojanovíč
Wekerla
Baern
Bulharsko
Rakousko
Srbsko
Bělehrad
Vídeň
Albánie
Balkán
RakouskoUhersko
10
article
Z Bělehradu, -24. února. Oznámené
brzké zahájení vyjednávání mezi Rakouskem
a Srbskem za účelem úprávy vzájemných
obchodních styků poskytuje opětnou látku
k diskusi o otázce vídeňské návštěvy m.-p.
Pašíče. V informovaných srbských kruzích
se prohlašuje, že Pašič, jenž již několikráte
jednal o důležitých osužkách se správoem
rakousko-uherské zahraniční politiky, jistě
by byl ochoten osobně zasáhnouti do těchto
jednání. Nyní zdá se však směrodatným
srbským kruhům návštěva ve Vídní před-
časnou.
Z Bělehradu, 24. února. Zprávy o stálém
zlepšování mezinárodní zahraniční situace
vyvolávají v srbských kruzích naději, že
záhy budou veškeré sporné záležitosti vy-
řízeny. Ve vůdčích srbských kruzích se doufá
že Rakousko učiní v záležitosti albánské
koncese, poněvadž jen takovým způsobem
lze docílit brzké změny, nejen v mezinárodní
situaci, nýbrž ve stycích mezi monarchií
Srbskem.
Mírová jednání na obzoru.
M. Z Kolína nad R., 24. února. (Zvl.
telegr. zpráva »Nár. Listů«.) Ke zprávám o
opětném vyjednávání ve příčině míru ozna-
muje berlínský telegram »Köln. Zigu«, že
skutečně nová diplomatická akce jest v
proudu. Zprávy Hakiho paše z Londýnaa
Pašíč
Köln
Ziga
Bělehrad
Rakousko
Srbsko
Vídeň
Kolín nad R
11
article
jeho rozhovory s tamějšími diplomaty uspo-
kojily Porlu.
Zprávy z bojiště.
Z Cařihradu, 24. února. Zde panuj
vážné obavy o osud Gallipole.
Parníky, které propluly mořskými úžinami
oznamují, že jižně od Bulajru odehrává se
právě veliká bitva. V úřadních kru-
zích se o tom mlčí. Zprávy tvrdí, že M ah-
mud Šeíkeí paša uprchl na ně-
mecké velvyslanect ví.
Velitel jízdy u Čataldže, jenž je stou-
pencem Razima paše, byl povolán do Caři-
hradu, oznámil, že za nynějších po-
měrů v turecké říši bylo by
každé pokračování ve válee
marné. Dva pěší prapory vzbouřily se
v okolí města a požádaly, aby celý
kabinet podal demisi. Sultán svým
pobočníkem jim slibil, že po uzavření míru
stane se změna v kabine tu.
Razim
Cařihrad
carhrad
12
article
Z Londýna, 24. února. Angličtí kore-
spondentí oznamují různé pověsti, které ko-
lují v Cařihradě. Dle »Daily Chronicle« taj
se co nejúzkostlivěji návrat Mahmuda Šef-
keta paše z Gallipole. Je-li pravda, že Šefkel
paša se uchýlil na německé velvyslanectví,
utrpěli Turci opět u Bulajru velkou porážku
a je-li dále pravda, že u Čataldže nastalo
v posádkách tureckých vzbouření a že sulfán
slíbil prostřednictvím svého důvěrníka dů-
stojníkům změnu kabinetu, dlužno se při-
praviti v Turecku na nejhorší. Praví se, že
Euver bej řídí veškeré akce v Dardanelách.
Z Caříhradu, 24. února. (K. k.). Úřadní
vojenská zpráva praví: Včera bombardoval
nepřítel Drinopol, ale bombardování bylo
jenom slabé. Mezi hlavní čarou a nepřátel-
skými bateriemi došlo k menšímu boji délo-
střeleckému. Vojenská situace před Bulajrem
se nezměnila. U Čataldže se potoký rozvod-
nily a stěžují pohyby hlidkových oddilů.
V bojí, k němuž došlo západně od Albasanu
u Čataldže, mělo naše vojsko 5 mrtvých a
22 raněných. Ztráty nepřítele jsou značně
větší.
Bojiště pod sněhem.
Ze Sofije, 24. února. (K. k.) Z bojiště
došly zprávy, že na všech operačních
čarách napadlo obrovské množství
sněhu, čímž jsou vojenské operace
na několik dnů zamezeny.
Šef
Londýn
Cařihrad
Turec
Turecko
Dardanely
Drinopol
Albasan
Daily Chronicle
14
article
Z Caříhradu, 24. února. (K. k.) Porta
oznámila zahraničním diploma tém, že v po-
sledním týdnu byla u Nagary objevena plo-
voucí mina, po jejímž vyšetření se zjistilo.
že nejde o tureckou minu. Porta upozornila
diplomaty na nebezpečí, jaké by mohlo vý-
buchem těchto min, položených pravdě-
podobně Bulhary na pobřeží rodostském,
vzniknouti pro cizí lodi a prohlásila, že vté
věci odmítá veškeru zodpovědnost.
(Viz poslední zprávy.)
Port
Bulhar
Nagara
15
title
Politický přehled.
16
article
Země české.
Země české.
Dva pozoruhodné německé projevy k vyrov-
nání.
17
article
Zatím co úřadní orgán německo-nacionál-
ního Svazu ve všech téměř německých listech
dává prohlašovati, že vyrovnací jednání če-
sko-německé dlužno pokládati za delinitivně
zmařeno, k čemuž německý tisk kra-
18
article
V drobném prodejii
vanní člslo o sobě
za Sh
vederní . . . . . . . za th
Ve filiálkách na venkově
ranni čislo
. . . . . 10r
večerní
. . . . . . . 6k
Inseráty
plati sa laotově nnpřed.
ředplacení a inserty přijí
ndmnistrace v Marianské ul.,a
Tam nacházeji se též
rodnkce, tiskárna a expedige
„Národních Listů“.
Rukopisy se nevracail
19
article
jinský, jehož váhu v těchto otázkách nelze
podceňovati, horlivě přizvukuje, setkáváme
se právě v jednom z čelnějších německých
listů v Čechách, který ke všemu získal si do-
bře zasloužené pověsti ničitele dohody v Če-
chách, s úvahou, které nelze odepříti aspoň
zmírnění zdivočilé nálady. V nedělním svém
čísle uveřejňuje totiž „Pilsner Tagbl..
z parlamentních kruhů německých klidný po-
sudek v ten smysl, že tisk obou národních
stran ke svým názorům, že vyrovnací jednání
je zmařeno a všelikým z toho důsledkům do-
šel proto, že elaborát vlády nedoznal ani u Če-
chů ani u Němců souhlasu. Tím prý však vysoko
střeleno nad terč. Že se vládní elaborát setkal
s odporem obou stran, je prý přirozeno, nebot
musil se pohybovati na střední linii a hledati
diagonálu protivných požadavků obou spor-
ných stran. To zdá se, že zdařilo se a možno
prý doufati, že při bližším studiu vládního
návrhu, jež si Češi i Němci vyhradili, nastane
uklidnění na obou stranách a poznání, že ten-
to elaborát jest velmí vhodným k tomu, aby
tvořil základnu dalších vyrovnacích jednáni
Němec
Čech
Čechy
Pilsner Tagblishing
20
article
Tomu nelze se vyhnouti, že vyrovnání v Če-
chách jako každý jiný mír jest možno jenom
cestou kompromisu, to jest žádné z obou
stanovisek nelze provésti zúplna, každá
z obou sporných stran musí doznati jisté zkrá-
cení svých dosavadních požadavků. Přijde na
to nyní, probojuje-li se nálada v Čechách k to-
muto nevylnutelnému poznání, jestlíže ano,
k vyrovnání dojde, pakliže nikoliv, nezbude
než opětně pochovati naděje na konečný mir
v Čechách, jako již často před tím. Jiné kon-
sekvence se nedostaví a to již proto, že střed-
ní linie, jakou representuje Stürgkhův kabí-
net, musí býti aspoň vládou dochována. Na
konec ujišťuje list, že pohrůžky a požadavky
českého tisku proti kabinetu Stürgkhovu a
jeho jednotlivým členům míjí se cílem. V par-
lamentních kruzích ví prý se dobře, že ko-
runa při ministerstvu Stürgkhovu pevně stojí.
Stürgkhův
Čechy
21
article
Zmařena-li budou vyrovnací jednání, což prý
dnes nelze ještě naprosto říci, pak bude do-
kázáno, že nálada v Čechách pro vyrovnání
dosud neuzrála a pak se bude musit právě
na to pomýšleti, aby vlákno vyrovnání bylo
v příhodnější době navázáno. Z druhého pólu
vyrovnacích nálad německých píše „Reich.
deut. Volksztg.“, která je konsternována nad
ústupky, jež kabinet Stürgkhův činí Čechům
ve svém jazykovém elaborátu. Musí na ně-
mecké straně vyvolati hluboké roztrpčení.
O nějakém dochování Bienerthových jazyko-
vých zákonů, kteréž druhdy podány byly za
spoluzodpovědnosti ministerského předsedy
hr. Stürgkha, jakož i justičního ministra Ho-
chenburgera, není dnes ůž ani řeči. Tak zvané
zásady, kteréž vláda oběma národním stra-
nám sdělíla, zůstávaji daleko za tím, co Němeí
v Čechách oprávněni byli očekávatí a to ne-
jen co do nacíonálních německých požadavků,
kteréž týkají se sledování německých zájmů
v Čechách, nýbrž co do otázek, jichž sledo-
vání c. k. vládou by bylo bývalo docela a
úplně v zájmu státu. Vláda Čechům ustoupila
jednoduše na celé čáře, míjí na př. úplně vý-
raz „německý jazyk“ a Čechům činí ve všech
oborech ústupky. Požadavek Němců v jich
území po jednojazyčnosti nedoznává pražád-
ných ohledů, naproti tomu uznává se jedno-
jazyčnost Prahy v nížších úřadech a česká
praxe via facti doznává přímo sankce. O ně-
jakém provedení německého požadavku ne-
může býti ani řeči a protož prý není „roz-
hořčení“ na německé straně ničím jiným než
komedií, provozovanou k zastření dosaženého
úspěchu, aby vláda do jisté míry byla kryta.
List táže se, čeho se dostalo Němcům za to,
že v posledních letech státu dali, čeho potře-
boval, i dí: Díku, historického díku, Češi
Reich
Stürgkhův
Čecho
Bienerthův
Stürgkh
Němec
Čech
Čechy
Praha
Němeum
východ zákon
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z literárních začátků Anatola France.
Básníci, kteří vtělili do svých děl zraloua
vyrovnanou moudrost a kteří tlumočili pouze
osvobodivé a vyjasněné výtěžky svých život-
ních zkušeností, utajivše krise, jimiž se k ním
protrpěli, vzněcují illusi, jakoby aní nebyli měli
mladosti. Podobají se značně své bohyni a
ochranitelce Palladě Atheně, která vyskočila
plně vyzbrojena z hlavy Hřimatelovy, a o je-
jíchž dětských hrách a divčích nerozumech ne-
podává ni nejzevrubnější mythologie zprávy
Z těch mistrů klidného podzimního vinobraní
při jehož smyslných a zářivých slavnostech
sotva pomyslíme na úzkosti jarních mrazíků
a na pochybnosti melancholických letních de-
šíů, jest Anatol France snad nejtypičtější: kdo
by po četbě jeho knih tak vyzrálých ve svém
rozkošnictví i ironii, tak povznešených ve svém
přezíravém pohrdání, tak smířených s bohya
lidmi ve svém pochybovačném posítivismu —
kdo, táží se, kdo by byl ochoten věřiti, že i o
měl mladistvý vývoj, deroucí se po skalních
serpentinách jen velmi pozvolna a obtížně k
laskavému jasu náhorní roviny, vykoupané v
slunci dobrotivé jeseně?
Franc
Pallas
Hřimatelův
ší
23
article
Literární počátky Anatola France, ležící
před jeho prvním proslaveným dílem, před ro-
mánkem „Zločin Sylvestra Bonnarda“, vyda-
ným v třícátém sedmém roce básníkově, jsou
dnes skoro zapomenuty; jen občas některý mi-
lovník vzpomene těchto úzkostlivě ciselova-
ných skřínek na šperky, kam kritik, lyrický
básník, novellista a malebný epik zavřeli ta-
jemství vnitřního vývoje složitého a přejem-
nělého Anatola Francoise Thibaulta, Pařížana
a antikváře. Pozdější žák Epikurův a zlomy-
slný napodobitel rozpustilých fabliaux jestr.
1868 se svými dvaceti čtyřmi lety ctitelem vel-
kého stolka a nejduchovnějšího básníka fran-
couzského, Alfreda de Vignyt nepíše pouze
láskyplnou knihu o něm, ale osvojuje si jako
Franc
Sylvestr Bonnard
Francois Thibault
Pařížan
Epikurův
Vignyt
24
article
lyrik jeho zvláštní a podivuhodnou methodu
na formě objektivné, krajínomalbě, příběhu, le-
gendě, zátiší rozvíjí svůj duševní stav, svou zá-
dumčivost, svou touhu, svou tuchu vesměrnou
Jak ukazuje svazek Francových veršů, nade-
psaný „Básně zlacené“ („Počmes dorěs“
jest budoucí ironik a agnostik zachvácen smut-
kem poznání a steskem samoty, křehkosti lid-
ství a prchavostí krásy. Leč od plastického
zdrželivého Vignyho liší jej barevný smysl pro
starožitnickou přízdobu, malebné labužnictví
rozkoš obrazu, arabesky, epitheta. V tom ne-
hlásí se jen učený znalec kulturních dějin, filo-
logický starožitník, mínuciesní vykladač a vy-
davatel literárních památek, nýbrž i stoupene
družiny „Parnasu“, jejíchž publikací se účast-
nil. Odtud pochází jeho kult krásy tak rozdílný
od Vignyho náboženství mravního hrdinství
Právem dí Jaroslav Vrchlický, který Anatola
France — lyrika kommentoval a překládal.
o „Básních zlacených“: „Verše jeho zasluhuj
jména, kterým je označil. Jsou vskutku poro-
seny světlem, zlatým světlem míru a har
monie.
Francův
Vrchlický
Parnas
Anatol Franca
25
article
Druhá kniha Franceových básní značí dalš
krok k sobě samému. Ve „Svatběkorint
ské“ [„Les Noces corinthienne“) ocitá se po-
zdější tvůrce „Thais“ poprve na rozhraní helle-
nísmu a křesťanství, rozkošnictví a nábožen
ství, pohanství a spiritualismu a v tomto roz
pollěném světě, líčeném do široka, dospívá
objeklivnosti, jež bude pozdějí jeho největš
chloubou. Své složité já, oplodněné pronika-
vým studiem celé slovesné kultury hellensko-
latinské a vlašsko-francouzské, již tenkráte ne-
vyžívá Anatol France v jediném typu, nýbrž
v celé stupnici civilisačních a mravních oblasti
každá z nich má své životní právo, každá roz-
víjí po svém určitou možnost lidství; každá
zasluhuje jisté míry lásky a soucitu. Melancho-
lická soustava filosofického i básnického stol-
cismu ustupuje v této hodině volné doktrině
jarého diletantismu Renanova. Nesnesítelnou
tíhu osobního žalu rozděluje básník na podíly
které ukládá svým lirdinům; roztříděným dle
kulturního a charakterního příslušenství; leč
ke každé dávce duchovního žalu přiměšuje ra-
dostný skeptik kus smyslové rozkoše, takže
se bytí stává snesitelným. Takto přerozuje se
básník poprvé před zraky čtenáře, jenž musí
si již u Anatola France navyknouti na process
transsubstanciace, odkázaný jenom do boho-
slovecké nauky — zevním výrazem přerodu
jest, že France odkládá svůj verš malebný a
lahodný, ale trochu přetížený, aby psal prósou.
zprvu drsnou až ke grotesce, avšak charakte-
ristickou a francouzskou k nenapodobení.
Díla, jež Anatol France vytvořil po obdob
básnickém a před vítězným úspěchem „Syl-
vestra Bonnarda“, tedy v pětiletí 1876—1881.
jsou nejméně známa; z nich uvádějí k nám prá-
vě „Knihy dobrých autorů“ povídku „Hube-
ná kočka“ (Le chat maigre“ z r. 1879)v
překladu Em. Blahovcově, Tři roky dělí jen
Franceův
Franc
Renanův
Bonnard
Blahovcův
Anatol Franca
Les Noce
Anatol Franca
26
article
Franceova hellenistická díla dekoračního kle-
notnictví od této pitvorné grotesky, v niž již
tušíme tvůrce abbého Coignarda a v níž smě-
lost, s kterou jsou přehnány pokřivené karri-
katury exotiků, ztřeštěnců a ubožáků z nej-
spodnější bohémy pařížské, jest předstížena
pouze odvahou, jež učinila nahodilým středem
povídky nejsentimentálnější idyllu hloupé lás-
ky... ale bývalého Anatola France takřka ne-
poznáváme. Jakýsi posměšný a dobrodružný
humor, libující si v situacích bizzarních, shro-
máždil kolem bohémské družiny krčmy „u hu-
bené kočky“ dva zářivé mulaty z Haiti, jed-
noho zbědovaného kreola z Reunionu, černoš-
ského někdejšího generála císaře Soulonqua.
nyni hokynáře v předměstí pařížském a ko-
nečně francouzského měšťáka, měřícího archi-
tekturu umělou i přírodní na své deštníky, ru-
kojeti a kované hroty. V každé z těchto figun
přepiat jest však až k samé mezí směšné ne-
možnosti kus nejopravdovějšího, nejobnaženěi-
šího, nejubožšího lidství. Karikafurista tu zbás-
nil odvážné variace na typ polocivilisovaného
divocha s primitivními pudy špatně ovládaným
vzdělaným nátěrem, na typ umělce-naturalisty
zcela pořušeného studiem dokumnentů, na ty
Franceův
Coignard
Anatol Franca
Haiti
Reunion
27
article
ztřeštěného metafysika německé inspírace, na
revolucionáře-bohéma, vyšinutého ze skuteč-
nosti: vlastní komika vzniká teprve ensemblen
těchto groteskních figurek, jimž nechybí pří-
chuti satirické. žijí vedle sebe a nérozumís
vůbec; každý vykládá si po svém jednání dru-
hého a výsledkem jsou směšné a pitvorné
zmatky. Hle, symbol Paříže, hle symbol naš-
civilisace, hle symbol novodobé společnosti
kde uvědomělé tendence, rozumové zásady
promyšlené projevy neznamenají vlastně ni-
čeho a kde se lze dorozuměti nejlépe řeč
pudů.)
Zatím co záduměivý básník ciseleurz
„Zlacených básní nadobro zmízel, vynořuj
se vždy zřetelněji užaslému čtenáři před zra
ky ironický psycholog z „Červené lilie
„Traktéru královny Pedauky
„Komické historie“. Není posud ho
tov, nýbrž rodí se teprve. Ke skutečnosti do
stává se od básnické archaeologie groteskou
K duším současníků proniká milovník a znate
Pedauka
Paříž
28
article
) Na doklad úžasné grolesky, vznikající sráž
kou prarůzných, navzájem nesouvislých prvků, ci-
tuji popis stěn a dveří v atelieru dokumentárníh
sochaře Labanna „Stěny byly kdysi obíleny“. Jsouce
holé na nejhořejší části, byly počmárány uhlem do
výše člověkovy textem polou řeckým, polou fran-
couzským. Byl to výklad k Faidonovi, jejž napsah
Branchut za inspirace po bezesné noci. Dvéře byly
pokryty nápisy, načrtanými různě rozmanitými ru-
kamí. Nejhořejší nápis, vyrytý hrotem perořízk
kapitálkami, pravil: „Žena je trpčí než smrt
Druhý, napsaný černou křídou okrouhlým tisko-
vým písmem, pravil: Akademikové jsou šo-
sáci. Cabanel je ťulpas. Třetí, narýsovaný
olůvkem a kursivou, pravil: Slavená těl a ž en.
jenž po způsobu ahtickém — posvát-
nou hymnu zpívají o krásnu plasti-
ekém. Paul Díon. Čtvrtý, narýsovaný křidou ne-
dovednou rukou, pravil: Přinesla j sem čisté
prádlo. V pondělisi vyzvednu špinavé
od domovníka. Pátý, načrtnutý kreslící křidou
od Labanna, pravil: Athenyl město přecti-
hodně, kdybys nebylo existovalo, ze-
mě dosudbynevěděla, coje krás a. Šestý
výrytý vlásničkou, jež lehce vyškrábala nátěr, pra-
víl: Labanne je škrob. Kašlu na něj. Ma-
rle. Na dveřích byly ještě jiné nápisy.
zašlých kultur pomocí karikatury. K románo-
vému ději činí náběh anekdotickou bizarností.
Díon
Labann
Ma
Athenyl město přect
29
article
Již již přednášejí nejpitvornější figury ironi-
ckou moudrost skeptického pisatele; již již za
evropskou škraboškou se šklebí původní a
pudová gorilla; již již svrchovaný úsměv sho-
vívavého přírodopisce lidského zvěřince pod-
kopává všecko hrdinství ať v lásce, ať v oběti,
ať v službě ideí. Ale tento dobrosrdečný cy-
ník, tento frivolní lidumil, tento filosofický
faun, opakuji, není ještě hotov. Nezná ženské-
ho srdce a jeho tragické vášnivosti; nerozumí
jemným rozmarům raffinovaného intellektu
z konce XIX. století: nepronikl posud do me-
chanismu veřejné historie soudobé. Tyto kro-
ky bude učiniti jednostranně mužskému ar-
chaistovi a krasocitnému filologovi než na-
píše romány, jež slují „Thais“, „Červená
lilie“ nebo cyklus „Soudobé dějiny“.
30
article
Anatol France měl odvahu podniknouti
vše, aby se dostal k těmto vyšším možno-
stem svého více kultivovaného než bezpro-
středního nadání. Ale tu po „Zločinu Syl-
vestra Bonnarda“, který vývojově stojí
blíže „Hubené kočce“ než „Thaidě ,
končí doba umělecké průpravy Franceovy a
velké a překvapující metempsychosy, jež uči-
ní z něho prvního prosaika Evropy, podstu-
puje již jako mistr; nemíním dnes mluviti o
nich.
O jedné, literárně nejzávažnější — nebo
převrat při aféře Dreyfusově má hlavně hod-
noty lidské — neodpustím si přece několik
slov. Jest to Franceova kritická episoda v le-
tech 1888—1892, která povznesla sloupee
„Tempsu“ a jejíž dokumenty čtou se ve čty-
řech svazcích „Literárního životal
(„Lavie littéraire“). Neobdivuji se Anatolu
Franceovi, že tak rychle se vžil do formy kri-
tické, nýbrž že ji dovedl opustiti ihned, jak-
mile se v ní vyžil. Bylo to zázračné štěstí
jeho bohatého talentu, že od starých literatur
uměl ihned proniknouti k nervům a snům spí-
sovatelů nejmodernějších. Byla to líbezná
vlastnost jeho bytostného dilefantství, že pro
sto forem pochopení našel sto forem výrazu
Franc
Bonnard
Hubená
Franceův
Dreyfusův
France
Evropa
letechnický