ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 b1f33af0-8f0c-11dd-9046-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 30 celkem · entity: place 62, person 58, work 7, org 6
1 masthead
Ročník padesátý třetí.
2 masthead
V Praze, v úterý 25. února 1913.
Praha
3 masthead
Číslo 55.
4 article
Baranní avečerní listy předplácl set V Praze v administraci na měslaco.o . . na čtvrt lota . . . . 6 K — s dvoji donáškou a měste ne čtvrt leta . . . . 7 K 62h ve fllálkách na měsíe . . . . . 2 K 30 Pošton: měslu, na čtvrt leta : . . . 9 K o0 s dvoji zásllkou na měsíc. . na čtvrt leta : . . . 1I k do Dnešní číslo pro Prahu jest oa stranách, s přílohou pro venkov o 16 stranách. Sebevědomá řeč markýze San Giuliano. Kdežto Německo druhdy tak hovorné po dobu balkánské války stalo se skoro moltkeovsky málomluvným, rozvazuje nadnáší se za to druhý náš „přítel“ v tro spolku mluvou sebevědomí antického Ří- Řeč, kterou minulé soboty v římské sněmovně proslovil nynější ministr zahra- ničních záležitostí Italie, markýz di San Giuliano, jest pozoruhbdna pra tento svů pádný, téměř velitelský ton, jakýmvyklá- dá stěžejné zásady politiky italské vzhle- dem k balkánské krisi, k otázce rovnováhy v Jaderském a Středozemním moři, kde sobě Italie vyhražuje, vděk svému centrálnímu položení zeměpisnému přednost „mezi sobě rovnými“ velmocemi Evropy. Hned úvodem, v němž velebil zásluhy evropské diplomacie o zachování míru me- zí velmocemi po dobu čtyřiceti let, pře- hodil si pan Giuliano velebně togu výteč- ného prostředníka mezi Rakouskem Ruskem. Polibovav si, že „všickni ná- rodové a všechny vlády mají nadmíru vy- soký a pevně vštípený názor o své zod- povědnosti za to, že pro nepřímě- řené příčiny nesmí býti rozpou- tán velice vážný a strašný konflikt“ — markýz Giuliano doložil honosivě: „Naše intimní dohoda s Rakousko-Uher- skema srdečnost našich styků Ruskem přispějí zajisté k tomuto blaho- dárnému výsledku.
San Giuliana Praha Německo Evropa Rakousko Rusko Uhry Sana Giuliana Italia
5 article
Jako úhoř vyprostil se z výtky, že a do nedávna také diplomacie ital- ská hleděla udržet tyranii tureckou Evropě zabořilou formulí o neporušitelném statu quo na Balkáně. Činila prý moudře tak, aby pozdržela shroucení evropského Turecka až do dne, „kdy balkánští náro- dové budou tak zrali, aby převzali své dě- dictví. Jakmile ten den nadešel, Italie hned hodila status quo do starého železa a vztý- číla vlajku s formulí „Balkán balkánským národům“. A nyní kochá se pan markýz Giuliano zrovna v libánkách s touto zdravou, osvobozující formulí. Užití této zásady jest rozřešením, kte- ré nejlépe odpovídá zájmům, jakož i libe- rálním principům Italie a rovně všeobec- nému zájmu evropského míru. Takovéto rozřešení budiž provedeno co možná bez odkladu. A budiž to rozřešení defi- nitivní, které zabezpečí balkánské mu poloostrovu, jakož i Evrope mír pro mnohá léta. Tohoto výsledku mož- no však dosíci pouze tehda, budou-li terri- toriální poměry na Balkáně, seč možná přizpůsobeny národopisným a ze- měpisným pomínkám země, ja- koži zájmům a přáním lidu“. Tu následuje bedlivě vybroušená věta diplo- matické zavilosti. „Avšak tyto zájmy musejí býti smířeny a vjistých pří- padech podřízeny nejvyššímu cíli civilisace míru, či jinými slo- vy, musejí se podrobit nutnosti aby hmotné i mravní zájmy vel- mocí byly uvedeny v soula d. zlvla
Giuliana Evropa Balkán Turecko Italia
6 article
V krisi, jakou nyní prožíváme, kde tolikeré zájmy se příčí a kde všude tolik zápalných látek jest roztroušeno, nemůže žádná, ani velká, ani malá mocnost doufati, neřku žádati, aby veškeré její zájmy a přání byly uspokojeny úplně, nýbrž každá musí nut- ně přinésti nějakou částečnou obět a svo- lit, aby rozcházející se zájmy a sporné sna- hy byly urovnány řadou vzájemných do- hodnutí.“ Těmito, na všechny strany zakulace- nými slovy hleděl italský epigon Cavourův zakrýti dvojlikou hru své politiky vůč Srbsku, Černé Hoře a Řecku jak v otázce albánské, tak i v otázce srbského přístavu na Jaderském moři, i v otázce ostro- vů Egejského moře. Co se tkne Jaderského moře doufá markýz Giuliano, že „vděk vřelé sečinnosti mezi Italií a Rakouskem, jakož i ze spolupůsobení Německa a při vzneše- ném, mírumilovném duchu spravedlnost ostatních velmocí spěje otázka rov- nováhy na moři tom svému rozře- šení vstříc. Tyto mocnosti chtějí prý pak rovněž zachovati vespolnou rovno- váhu v moři Středozemním, což jest též nejvroucnějším přáním a zájmem Italie. Poněvadž pak také Rakousko má stejný zájem — (po zachování všeobecné rovnováhy mocností na moři Středozem- ním) — tož posiluje tato shoda zájmů vzá- jemné přátelství rakousko-italské.
Cavourův Giuliana Srbsko Černá hoře Řecko egejský moře Rakousko Německo Italia
7 article
A nyní pozvedá markýz Giuliano své- ho hlasu, aby byl slyšán daleko v pravo v levo, i na západě, i východě; „Paklí by však dříve nebo později mo událostí proti naší vůli a proti vůli našich spojenců a všech velmocí přivodila značné territoriální změny ve Středozemním moři. nemohla by Italie při tom zůstati nečinným divákem, nýbrž musila by žádat, aby jej postavení jako velmoci středomoř- ské bylo každým náležitě respektováno.“ Třebas prý není dnes moře Středo- zemní jako ve starověku římsko-řeckém pokládáno za jediné středisko vzdělanosti tož nicméně nepozbylo svého významu, naopaky stavši se středem vodních drah. spojujících Evropu se všemí kontinenty a oceány, dosáhlo důležitostí ještě větší. „Nikdo nemá-dnes již práva a nebud ho nikdy míti, aby nazýval Středozemní moře svým, „mare nostrum“, nýbrž toto moře jest a musí zůstatí volnou drahou všem národům, z nichž žádný nemá miti na něm nadvlády. „Jedno z prvých míst mezi těmito ná- rody vydobyla sobě Italie a také si ho uhájí“. Na tomto základě potrvají prý i na dále sousedské vztahy Italie s Angli a Francií v severní Africe v přátelském spravedlivém duchu posavadních smluv. a tolikéž se Š panělskem chystá se Ita- lie upevnit srdečné styky své uzavřením smluv podobných. Na konec pak přísahá šlechetný uchvatitel Tripolska — Turecku věr- nou lásku a záštitu jeho asijské državy. Tedy nový „status quo“ za — Bosporem. Řeč taková ovšem velice se líbí v Berlíně, i gratulují hodně okázale zmohutnělé, povznesené velmocí italské z plných plic. Zajímavější bude, co řeknoujs v Paříži a v Londýně.
Giuliana Italia Středa Ted Evropa Francie severní Afrika Tripolsko Turecko Bospor Berlín Paříž Londýn
8 title
Válka na Balkáně.
Balkán
9 article Bulharsko přijímá sprostředkování
Bulharsko přijímá sprostředkování velmocí. Ze Sofije, 24. února. (K. k.) Vlád odevzdala večer zástupcům mocnost odpověď na jejich včerejší krok. Prohla- šuje, že v důvěře ve vysoký smysl vel- mocí pro spravedlnost příjme jejich ná- vrh, aby se, pokud jde o řešení rumu- sko-bulharského sporu, podrobila roz- hodnutí šestí mocností, přistoupí-li i Ru- munsko na návrh tento. Rakousko a Srbsko. Sl—k. Z Bělehradu, 24. února. (Zvl telegr. »Nár. L.«) Orgán konservativn oposíce »Pravda« zejtra přinese úvodník o cestě Pašíčově do Vídně. List poukazuje na naše informace a návštěvu Pašičovu za dnešních okolností považuje za vážnou událost, která možna je pouze, bude-li ještě v Bělehrádě míti Pašíč posi- tivní ujištění, že Rakousko přistoupí na srbský návrh rozhraničení Albanie. Sl—k. Z Bělehradu, 24. února. (Zvl. telegr. »Nár. L.«) Rozmlouval jsem s mini- strem obchodu Stojanovíčem o nejnovějších projevech kompetentních osobností v mon- archii v příčině obchodně politických styk téže s Balkánem a zejména se Srbskem. Ministrova sdělení jsem zplnompcněn otisk- nouti a učiním tak dopisem. Zatím telegrafuj následující z nich: Sledujeme obrat, který nastal v Rakousko-Uhersku. Styky s námi. zajímavé názory státníků Wekerla, Baern- reitra a jiných mohou s jistými opravami býti přijaty, ale dokud není skončena válka, vyjednávání meritorní jest nemožno, nebot nemůže býti zjištěno, v čem třeba oprav a co přestává býti koncesí za nových poměrů. Na příklad otázka vývozu živého dobytka bude úplně podřízenou, neboť válkou stav jeho značně byl seslaben a zmenšen, takže bude třeba snad i učiniti prozatimní opa tření k omezení vývozu.
Prohl Pašičův Stojanovíč Wekerla Baern Bulharsko Rakousko Srbsko Bělehrad Vídeň Albánie Balkán RakouskoUhersko
10 article
Z Bělehradu, -24. února. Oznámené brzké zahájení vyjednávání mezi Rakouskem a Srbskem za účelem úprávy vzájemných obchodních styků poskytuje opětnou látku k diskusi o otázce vídeňské návštěvy m.-p. Pašíče. V informovaných srbských kruzích se prohlašuje, že Pašič, jenž již několikráte jednal o důležitých osužkách se správoem rakousko-uherské zahraniční politiky, jistě by byl ochoten osobně zasáhnouti do těchto jednání. Nyní zdá se však směrodatným srbským kruhům návštěva ve Vídní před- časnou. Z Bělehradu, 24. února. Zprávy o stálém zlepšování mezinárodní zahraniční situace vyvolávají v srbských kruzích naději, že záhy budou veškeré sporné záležitosti vy- řízeny. Ve vůdčích srbských kruzích se doufá že Rakousko učiní v záležitosti albánské koncese, poněvadž jen takovým způsobem lze docílit brzké změny, nejen v mezinárodní situaci, nýbrž ve stycích mezi monarchií Srbskem. Mírová jednání na obzoru. M. Z Kolína nad R., 24. února. (Zvl. telegr. zpráva »Nár. Listů«.) Ke zprávám o opětném vyjednávání ve příčině míru ozna- muje berlínský telegram »Köln. Zigu«, že skutečně nová diplomatická akce jest v proudu. Zprávy Hakiho paše z Londýnaa
Pašíč Köln Ziga Bělehrad Rakousko Srbsko Vídeň Kolín nad R
11 article
jeho rozhovory s tamějšími diplomaty uspo- kojily Porlu. Zprávy z bojiště. Z Cařihradu, 24. února. Zde panuj vážné obavy o osud Gallipole. Parníky, které propluly mořskými úžinami oznamují, že jižně od Bulajru odehrává se právě veliká bitva. V úřadních kru- zích se o tom mlčí. Zprávy tvrdí, že M ah- mud Šeíkeí paša uprchl na ně- mecké velvyslanect ví. Velitel jízdy u Čataldže, jenž je stou- pencem Razima paše, byl povolán do Caři- hradu, oznámil, že za nynějších po- měrů v turecké říši bylo by každé pokračování ve válee marné. Dva pěší prapory vzbouřily se v okolí města a požádaly, aby celý kabinet podal demisi. Sultán svým pobočníkem jim slibil, že po uzavření míru stane se změna v kabine tu.
Razim Cařihrad carhrad
12 article
Z Londýna, 24. února. Angličtí kore- spondentí oznamují různé pověsti, které ko- lují v Cařihradě. Dle »Daily Chronicle« taj se co nejúzkostlivěji návrat Mahmuda Šef- keta paše z Gallipole. Je-li pravda, že Šefkel paša se uchýlil na německé velvyslanectví, utrpěli Turci opět u Bulajru velkou porážku a je-li dále pravda, že u Čataldže nastalo v posádkách tureckých vzbouření a že sulfán slíbil prostřednictvím svého důvěrníka dů- stojníkům změnu kabinetu, dlužno se při- praviti v Turecku na nejhorší. Praví se, že Euver bej řídí veškeré akce v Dardanelách. Z Caříhradu, 24. února. (K. k.). Úřadní vojenská zpráva praví: Včera bombardoval nepřítel Drinopol, ale bombardování bylo jenom slabé. Mezi hlavní čarou a nepřátel- skými bateriemi došlo k menšímu boji délo- střeleckému. Vojenská situace před Bulajrem se nezměnila. U Čataldže se potoký rozvod- nily a stěžují pohyby hlidkových oddilů. V bojí, k němuž došlo západně od Albasanu u Čataldže, mělo naše vojsko 5 mrtvých a 22 raněných. Ztráty nepřítele jsou značně větší. Bojiště pod sněhem. Ze Sofije, 24. února. (K. k.) Z bojiště došly zprávy, že na všech operačních čarách napadlo obrovské množství sněhu, čímž jsou vojenské operace na několik dnů zamezeny.
Šef Londýn Cařihrad Turec Turecko Dardanely Drinopol Albasan Daily Chronicle
13 article
Bludná mina.
14 article
Z Caříhradu, 24. února. (K. k.) Porta oznámila zahraničním diploma tém, že v po- sledním týdnu byla u Nagary objevena plo- voucí mina, po jejímž vyšetření se zjistilo. že nejde o tureckou minu. Porta upozornila diplomaty na nebezpečí, jaké by mohlo vý- buchem těchto min, položených pravdě- podobně Bulhary na pobřeží rodostském, vzniknouti pro cizí lodi a prohlásila, že vté věci odmítá veškeru zodpovědnost. (Viz poslední zprávy.)
Port Bulhar Nagara
15 title
Politický přehled.
16 article Země české.
Země české. Dva pozoruhodné německé projevy k vyrov- nání.
17 article
Zatím co úřadní orgán německo-nacionál- ního Svazu ve všech téměř německých listech dává prohlašovati, že vyrovnací jednání če- sko-německé dlužno pokládati za delinitivně zmařeno, k čemuž německý tisk kra-
18 article
V drobném prodejii vanní člslo o sobě za Sh vederní . . . . . . . za th Ve filiálkách na venkově ranni čislo . . . . . 10r večerní . . . . . . . 6k Inseráty plati sa laotově nnpřed. ředplacení a inserty přijí ndmnistrace v Marianské ul.,a Tam nacházeji se též rodnkce, tiskárna a expedige „Národních Listů“. Rukopisy se nevracail
19 article
jinský, jehož váhu v těchto otázkách nelze podceňovati, horlivě přizvukuje, setkáváme se právě v jednom z čelnějších německých listů v Čechách, který ke všemu získal si do- bře zasloužené pověsti ničitele dohody v Če- chách, s úvahou, které nelze odepříti aspoň zmírnění zdivočilé nálady. V nedělním svém čísle uveřejňuje totiž „Pilsner Tagbl.. z parlamentních kruhů německých klidný po- sudek v ten smysl, že tisk obou národních stran ke svým názorům, že vyrovnací jednání je zmařeno a všelikým z toho důsledkům do- šel proto, že elaborát vlády nedoznal ani u Če- chů ani u Němců souhlasu. Tím prý však vysoko střeleno nad terč. Že se vládní elaborát setkal s odporem obou stran, je prý přirozeno, nebot musil se pohybovati na střední linii a hledati diagonálu protivných požadavků obou spor- ných stran. To zdá se, že zdařilo se a možno prý doufati, že při bližším studiu vládního návrhu, jež si Češi i Němci vyhradili, nastane uklidnění na obou stranách a poznání, že ten- to elaborát jest velmí vhodným k tomu, aby tvořil základnu dalších vyrovnacích jednáni
Němec Čech Čechy Pilsner Tagblishing
20 article
Tomu nelze se vyhnouti, že vyrovnání v Če- chách jako každý jiný mír jest možno jenom cestou kompromisu, to jest žádné z obou stanovisek nelze provésti zúplna, každá z obou sporných stran musí doznati jisté zkrá- cení svých dosavadních požadavků. Přijde na to nyní, probojuje-li se nálada v Čechách k to- muto nevylnutelnému poznání, jestlíže ano, k vyrovnání dojde, pakliže nikoliv, nezbude než opětně pochovati naděje na konečný mir v Čechách, jako již často před tím. Jiné kon- sekvence se nedostaví a to již proto, že střed- ní linie, jakou representuje Stürgkhův kabí- net, musí býti aspoň vládou dochována. Na konec ujišťuje list, že pohrůžky a požadavky českého tisku proti kabinetu Stürgkhovu a jeho jednotlivým členům míjí se cílem. V par- lamentních kruzích ví prý se dobře, že ko- runa při ministerstvu Stürgkhovu pevně stojí.
Stürgkhův Čechy
21 article
Zmařena-li budou vyrovnací jednání, což prý dnes nelze ještě naprosto říci, pak bude do- kázáno, že nálada v Čechách pro vyrovnání dosud neuzrála a pak se bude musit právě na to pomýšleti, aby vlákno vyrovnání bylo v příhodnější době navázáno. Z druhého pólu vyrovnacích nálad německých píše „Reich. deut. Volksztg.“, která je konsternována nad ústupky, jež kabinet Stürgkhův činí Čechům ve svém jazykovém elaborátu. Musí na ně- mecké straně vyvolati hluboké roztrpčení. O nějakém dochování Bienerthových jazyko- vých zákonů, kteréž druhdy podány byly za spoluzodpovědnosti ministerského předsedy hr. Stürgkha, jakož i justičního ministra Ho- chenburgera, není dnes ůž ani řeči. Tak zvané zásady, kteréž vláda oběma národním stra- nám sdělíla, zůstávaji daleko za tím, co Němeí v Čechách oprávněni byli očekávatí a to ne- jen co do nacíonálních německých požadavků, kteréž týkají se sledování německých zájmů v Čechách, nýbrž co do otázek, jichž sledo- vání c. k. vládou by bylo bývalo docela a úplně v zájmu státu. Vláda Čechům ustoupila jednoduše na celé čáře, míjí na př. úplně vý- raz „německý jazyk“ a Čechům činí ve všech oborech ústupky. Požadavek Němců v jich území po jednojazyčnosti nedoznává pražád- ných ohledů, naproti tomu uznává se jedno- jazyčnost Prahy v nížších úřadech a česká praxe via facti doznává přímo sankce. O ně- jakém provedení německého požadavku ne- může býti ani řeči a protož prý není „roz- hořčení“ na německé straně ničím jiným než komedií, provozovanou k zastření dosaženého úspěchu, aby vláda do jisté míry byla kryta. List táže se, čeho se dostalo Němcům za to, že v posledních letech státu dali, čeho potře- boval, i dí: Díku, historického díku, Češi
Reich Stürgkhův Čecho Bienerthův Stürgkh Němec Čech Čechy Praha Němeum východ zákon
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Z literárních začátků Anatola France. Básníci, kteří vtělili do svých děl zraloua vyrovnanou moudrost a kteří tlumočili pouze osvobodivé a vyjasněné výtěžky svých život- ních zkušeností, utajivše krise, jimiž se k ním protrpěli, vzněcují illusi, jakoby aní nebyli měli mladosti. Podobají se značně své bohyni a ochranitelce Palladě Atheně, která vyskočila plně vyzbrojena z hlavy Hřimatelovy, a o je- jíchž dětských hrách a divčích nerozumech ne- podává ni nejzevrubnější mythologie zprávy Z těch mistrů klidného podzimního vinobraní při jehož smyslných a zářivých slavnostech sotva pomyslíme na úzkosti jarních mrazíků a na pochybnosti melancholických letních de- šíů, jest Anatol France snad nejtypičtější: kdo by po četbě jeho knih tak vyzrálých ve svém rozkošnictví i ironii, tak povznešených ve svém přezíravém pohrdání, tak smířených s bohya lidmi ve svém pochybovačném posítivismu — kdo, táží se, kdo by byl ochoten věřiti, že i o měl mladistvý vývoj, deroucí se po skalních serpentinách jen velmi pozvolna a obtížně k laskavému jasu náhorní roviny, vykoupané v slunci dobrotivé jeseně?
Franc Pallas Hřimatelův ší
23 article
Literární počátky Anatola France, ležící před jeho prvním proslaveným dílem, před ro- mánkem „Zločin Sylvestra Bonnarda“, vyda- ným v třícátém sedmém roce básníkově, jsou dnes skoro zapomenuty; jen občas některý mi- lovník vzpomene těchto úzkostlivě ciselova- ných skřínek na šperky, kam kritik, lyrický básník, novellista a malebný epik zavřeli ta- jemství vnitřního vývoje složitého a přejem- nělého Anatola Francoise Thibaulta, Pařížana a antikváře. Pozdější žák Epikurův a zlomy- slný napodobitel rozpustilých fabliaux jestr. 1868 se svými dvaceti čtyřmi lety ctitelem vel- kého stolka a nejduchovnějšího básníka fran- couzského, Alfreda de Vignyt nepíše pouze láskyplnou knihu o něm, ale osvojuje si jako
Franc Sylvestr Bonnard Francois Thibault Pařížan Epikurův Vignyt
24 article
lyrik jeho zvláštní a podivuhodnou methodu na formě objektivné, krajínomalbě, příběhu, le- gendě, zátiší rozvíjí svůj duševní stav, svou zá- dumčivost, svou touhu, svou tuchu vesměrnou Jak ukazuje svazek Francových veršů, nade- psaný „Básně zlacené“ („Počmes dorěs“ jest budoucí ironik a agnostik zachvácen smut- kem poznání a steskem samoty, křehkosti lid- ství a prchavostí krásy. Leč od plastického zdrželivého Vignyho liší jej barevný smysl pro starožitnickou přízdobu, malebné labužnictví rozkoš obrazu, arabesky, epitheta. V tom ne- hlásí se jen učený znalec kulturních dějin, filo- logický starožitník, mínuciesní vykladač a vy- davatel literárních památek, nýbrž i stoupene družiny „Parnasu“, jejíchž publikací se účast- nil. Odtud pochází jeho kult krásy tak rozdílný od Vignyho náboženství mravního hrdinství Právem dí Jaroslav Vrchlický, který Anatola France — lyrika kommentoval a překládal. o „Básních zlacených“: „Verše jeho zasluhuj jména, kterým je označil. Jsou vskutku poro- seny světlem, zlatým světlem míru a har monie.
Francův Vrchlický Parnas Anatol Franca
25 article
Druhá kniha Franceových básní značí dalš krok k sobě samému. Ve „Svatběkorint ské“ [„Les Noces corinthienne“) ocitá se po- zdější tvůrce „Thais“ poprve na rozhraní helle- nísmu a křesťanství, rozkošnictví a nábožen ství, pohanství a spiritualismu a v tomto roz pollěném světě, líčeném do široka, dospívá objeklivnosti, jež bude pozdějí jeho největš chloubou. Své složité já, oplodněné pronika- vým studiem celé slovesné kultury hellensko- latinské a vlašsko-francouzské, již tenkráte ne- vyžívá Anatol France v jediném typu, nýbrž v celé stupnici civilisačních a mravních oblasti každá z nich má své životní právo, každá roz- víjí po svém určitou možnost lidství; každá zasluhuje jisté míry lásky a soucitu. Melancho- lická soustava filosofického i básnického stol- cismu ustupuje v této hodině volné doktrině jarého diletantismu Renanova. Nesnesítelnou tíhu osobního žalu rozděluje básník na podíly které ukládá svým lirdinům; roztříděným dle kulturního a charakterního příslušenství; leč ke každé dávce duchovního žalu přiměšuje ra- dostný skeptik kus smyslové rozkoše, takže se bytí stává snesitelným. Takto přerozuje se básník poprvé před zraky čtenáře, jenž musí si již u Anatola France navyknouti na process transsubstanciace, odkázaný jenom do boho- slovecké nauky — zevním výrazem přerodu jest, že France odkládá svůj verš malebný a lahodný, ale trochu přetížený, aby psal prósou. zprvu drsnou až ke grotesce, avšak charakte- ristickou a francouzskou k nenapodobení. Díla, jež Anatol France vytvořil po obdob básnickém a před vítězným úspěchem „Syl- vestra Bonnarda“, tedy v pětiletí 1876—1881. jsou nejméně známa; z nich uvádějí k nám prá- vě „Knihy dobrých autorů“ povídku „Hube- ná kočka“ (Le chat maigre“ z r. 1879)v překladu Em. Blahovcově, Tři roky dělí jen
Franceův Franc Renanův Bonnard Blahovcův Anatol Franca Les Noce Anatol Franca
26 article
Franceova hellenistická díla dekoračního kle- notnictví od této pitvorné grotesky, v niž již tušíme tvůrce abbého Coignarda a v níž smě- lost, s kterou jsou přehnány pokřivené karri- katury exotiků, ztřeštěnců a ubožáků z nej- spodnější bohémy pařížské, jest předstížena pouze odvahou, jež učinila nahodilým středem povídky nejsentimentálnější idyllu hloupé lás- ky... ale bývalého Anatola France takřka ne- poznáváme. Jakýsi posměšný a dobrodružný humor, libující si v situacích bizzarních, shro- máždil kolem bohémské družiny krčmy „u hu- bené kočky“ dva zářivé mulaty z Haiti, jed- noho zbědovaného kreola z Reunionu, černoš- ského někdejšího generála císaře Soulonqua. nyni hokynáře v předměstí pařížském a ko- nečně francouzského měšťáka, měřícího archi- tekturu umělou i přírodní na své deštníky, ru- kojeti a kované hroty. V každé z těchto figun přepiat jest však až k samé mezí směšné ne- možnosti kus nejopravdovějšího, nejobnaženěi- šího, nejubožšího lidství. Karikafurista tu zbás- nil odvážné variace na typ polocivilisovaného divocha s primitivními pudy špatně ovládaným vzdělaným nátěrem, na typ umělce-naturalisty zcela pořušeného studiem dokumnentů, na ty
Franceův Coignard Anatol Franca Haiti Reunion
27 article
ztřeštěného metafysika německé inspírace, na revolucionáře-bohéma, vyšinutého ze skuteč- nosti: vlastní komika vzniká teprve ensemblen těchto groteskních figurek, jimž nechybí pří- chuti satirické. žijí vedle sebe a nérozumís vůbec; každý vykládá si po svém jednání dru- hého a výsledkem jsou směšné a pitvorné zmatky. Hle, symbol Paříže, hle symbol naš- civilisace, hle symbol novodobé společnosti kde uvědomělé tendence, rozumové zásady promyšlené projevy neznamenají vlastně ni- čeho a kde se lze dorozuměti nejlépe řeč pudů.) Zatím co záduměivý básník ciseleurz „Zlacených básní nadobro zmízel, vynořuj se vždy zřetelněji užaslému čtenáři před zra ky ironický psycholog z „Červené lilie „Traktéru královny Pedauky „Komické historie“. Není posud ho tov, nýbrž rodí se teprve. Ke skutečnosti do stává se od básnické archaeologie groteskou K duším současníků proniká milovník a znate
Pedauka Paříž
28 article
) Na doklad úžasné grolesky, vznikající sráž kou prarůzných, navzájem nesouvislých prvků, ci- tuji popis stěn a dveří v atelieru dokumentárníh sochaře Labanna „Stěny byly kdysi obíleny“. Jsouce holé na nejhořejší části, byly počmárány uhlem do výše člověkovy textem polou řeckým, polou fran- couzským. Byl to výklad k Faidonovi, jejž napsah Branchut za inspirace po bezesné noci. Dvéře byly pokryty nápisy, načrtanými různě rozmanitými ru- kamí. Nejhořejší nápis, vyrytý hrotem perořízk kapitálkami, pravil: „Žena je trpčí než smrt Druhý, napsaný černou křídou okrouhlým tisko- vým písmem, pravil: Akademikové jsou šo- sáci. Cabanel je ťulpas. Třetí, narýsovaný olůvkem a kursivou, pravil: Slavená těl a ž en. jenž po způsobu ahtickém — posvát- nou hymnu zpívají o krásnu plasti- ekém. Paul Díon. Čtvrtý, narýsovaný křidou ne- dovednou rukou, pravil: Přinesla j sem čisté prádlo. V pondělisi vyzvednu špinavé od domovníka. Pátý, načrtnutý kreslící křidou od Labanna, pravil: Athenyl město přecti- hodně, kdybys nebylo existovalo, ze- mě dosudbynevěděla, coje krás a. Šestý výrytý vlásničkou, jež lehce vyškrábala nátěr, pra- víl: Labanne je škrob. Kašlu na něj. Ma- rle. Na dveřích byly ještě jiné nápisy. zašlých kultur pomocí karikatury. K románo- vému ději činí náběh anekdotickou bizarností.
Díon Labann Ma Athenyl město přect
29 article
Již již přednášejí nejpitvornější figury ironi- ckou moudrost skeptického pisatele; již již za evropskou škraboškou se šklebí původní a pudová gorilla; již již svrchovaný úsměv sho- vívavého přírodopisce lidského zvěřince pod- kopává všecko hrdinství ať v lásce, ať v oběti, ať v službě ideí. Ale tento dobrosrdečný cy- ník, tento frivolní lidumil, tento filosofický faun, opakuji, není ještě hotov. Nezná ženské- ho srdce a jeho tragické vášnivosti; nerozumí jemným rozmarům raffinovaného intellektu z konce XIX. století: nepronikl posud do me- chanismu veřejné historie soudobé. Tyto kro- ky bude učiniti jednostranně mužskému ar- chaistovi a krasocitnému filologovi než na- píše romány, jež slují „Thais“, „Červená lilie“ nebo cyklus „Soudobé dějiny“.
30 article
Anatol France měl odvahu podniknouti vše, aby se dostal k těmto vyšším možno- stem svého více kultivovaného než bezpro- středního nadání. Ale tu po „Zločinu Syl- vestra Bonnarda“, který vývojově stojí blíže „Hubené kočce“ než „Thaidě , končí doba umělecké průpravy Franceovy a velké a překvapující metempsychosy, jež uči- ní z něho prvního prosaika Evropy, podstu- puje již jako mistr; nemíním dnes mluviti o nich. O jedné, literárně nejzávažnější — nebo převrat při aféře Dreyfusově má hlavně hod- noty lidské — neodpustím si přece několik slov. Jest to Franceova kritická episoda v le- tech 1888—1892, která povznesla sloupee „Tempsu“ a jejíž dokumenty čtou se ve čty- řech svazcích „Literárního životal („Lavie littéraire“). Neobdivuji se Anatolu Franceovi, že tak rychle se vžil do formy kri- tické, nýbrž že ji dovedl opustiti ihned, jak- mile se v ní vyžil. Bylo to zázračné štěstí jeho bohatého talentu, že od starých literatur uměl ihned proniknouti k nervům a snům spí- sovatelů nejmodernějších. Byla to líbezná vlastnost jeho bytostného dilefantství, že pro sto forem pochopení našel sto forem výrazu
Franc Bonnard Hubená Franceův Dreyfusův France Evropa letechnický