Románová příloha

„Národních Listü“ k čislu 178. ze dne l. července 1905.

Různé zprávy — Povstání v Makedonii. Poslední neúspěchy řeckých band, jež byly z Larissy přes Volo vypra- veny do Makedonie, neodstrašily řecké důstojníky. by neuspořádali nové výpravy do Makedonie. Před několika dny vpadly tam zase tři čety za velení dů- stojníků, kteří obdrželi k účelu tomu delší dovolenou Nyní se připravuje čtvrtá banda, které budou vejeti dva důstojníci a která asi za tři týdny odjede s pla- chetní lodí z Volo do Chalkidiky. Nejhrozněji řádí nyní v Makedonii kapitán Melios se svou pandou. Minulý pátek přepadl vesnici Gulinitsu u Niansy, kde se skrývalo několik bulharských povstaiců. Povraždiv je a několik obyvatelů, spálil kapitán ceiou vesnici. V Nianse leží ovšem turecká posádka, ale jest velmi slabá, a neodhodlá se k tomu, by pronásledovala ban- du Melliovu. U vesnice Tachyna, nedaleko přístavu Kerkynitida, zastřelil neznámý muž tamějšího řeckého učitele, raniv jej do lopatky. Vraha hiedají úřady marně a Řekové podezřívají z vraždy té tamější Bul- hary. Nedaleko vesnice Vlachoklysury zastřelil jeden polní hlídač četníka Gurka, poněvadž chtěl zabaviti zbraně, jež nlídač skrýval ve své domácnosti pro po- vstalce. Střelnu ranou upozorněni jiní četníci, pro- následovali hned vraha a ranili jej smrteně. Za dů- stojníky v poslední době Turky zavražděné konány byly v celém Řecku slavnostní mše. V Athenách slou- žil ji sám metropolita a dostavili se k ní nejen všicnni důstojníci posádky, nýbrž i bývarý ministerský před- seda Thetokis a jiní ministři. Také oni schvalují lou- pežné podniky a nepomyslí, že demoralisují vojsko, které nezná discipliny. Prospěli by Řecku více, kdyby upotřebili důstojníků vojska k udržování pořádkua veřejné bezpečnosti doma, neboť se všech stran do- cházejí zprávy o hrozném řádění ioupežníků v okolí.

Příslušné kruhy nepomýšlejí dále na to, že až na pod- zim vráti se do Řecka všichni rozbojníci a loupežníci. nastanou hrozné časy a že zavládne anarchie, jakou si sotva dovedeme představiti. Jest již na čase, py velmoci zakročily proti jednání řecké vlády a ujaly se bezbranných Makedonců proti řeckým loupežni- ckým bandám, které tajně i veřejně jsou podporovány. = Miss Stoneová, odvážná americká missionárka. kteráž při prvé výpravě v Makedonii před několika léty zajata byla lupičskou bandou, zamýšií vydati se letos v srpnu na novou výpravu Jo makedonskýcn končin. Miss nahromadila značné obnosy pořádáním přednášek o palkánských poměrech i hodlá prý leto zaříditi na jihu z těchto sum chlapecké zymnasium O osudech srdnaté Američanky rozepsaly se listy ce- lého světa a nelze popříti, že zprávy ty vzpudily vše- obecný rozruch. Miss vyrazila se svým průvodem. jehož členem byl i pastor Žilka se svou chotí, dne 3. září 1902 ze stanice pouskovské v Makedonii, aby se odebraia opět jinam k trvalému pobytu. Avšak spo- lečnost postižena byla trpkým osudem, že ji zatkla banda upičů. S ní potulovala se miss od místa k mí- stu. Lupiči později udělili většině zatčených svobodu a toliko missionářku a pak paní Žilkovou podrželi v zajetí, neboť počítali na to, že jim za obě dámy za- placeno bude značné výkupné. Již za šest dní potom, kdy upadla v zajetí, donucena byla míss napsati dopis správci pokladů tureckých missionářstev mru. Pe- letovi s vyzváním, aby za ni a její společnici i spolu- trpitelku vyplatil iupičům 25.000 tureckých liber vý- kupného, jinak že to obě ženy odpykají životy. Po 11 dnech vrátil se zvláštní posel, jenž dopis Peletovi

odnesl s nepořízenou. Zajaté ženy měly za to, že udeřila poslední jejich hodina. Avšak zvláštní náhoda obě zachránila. Miss totiž prohlásila lupičům, že cho pastorova státi se má matkcu. Makedonský lid bez rozdílu povolání a výše vzdělání považuje za nej- hroznější zločin ublížiti tvorům nenarozeným, nebot pachatele stíhá v zápětí krutý trest — a z té příčiny obě ženštiny ušetřil také smrti. Od té doby změnila banda proti nim úplně své chování, jednala s nimi nadmíru laskavě e napjatý poměr mezi stranami změ- nil se skoro až v přátelství. Po době šesti měsíců — kdy již krajinou vál krutý listopadový vítr — došla zvěsť, že za obě zajaté dámy ochotno jest Turecko složiti žádané výkupné 25.000 liber. Suma skutečně také vyplacena a to na nátlak vlády americké a miss Stoneová se svou družkou dosáhly opět svobody.

= Výročí osudné katastrofy. Na den 15. června připadla tklivá upomínka na hroznou katastrofu, jež jest ojedinělou v dějinách města Nového Yorku. Mí- níme záhubu výletního parníku »General Slocum«, kterýž vzňal se v Hell-Gate a propadl úplné zkáze, jejíž obětmi stali se přečetní výletníci, po většině ženy a dítky. Hrůzy tehdejší naplňují bolestí ještě dnes nítro každého soucitného pamětníka. Výletní loď »General Slocum«, jež náležela rejdařské společ- nosti »Knickerbockeru«, najata byla osudného dne pro výlet nedělní školy luteránského kostela v6. ulici. Parník opustil kolem 9. hodiny ráno přístavi- ště, aby dovezl výletníky, jichž bylo dle pozdějšího policejního sčítání přes čtrnáct set, do výletního mí- sta Locustu na Long Islandu. Nebylo dosud zjištěno, kdy vlastně oheň na lodi vypukl a jaká byla jeho příčina. Při zavedeném výslechu udáno, že podnět ke katastrofě zavdal dle vší pravděpodobnosti výbuch petrolejové lampy v olejném skladišti a oheň že po- vstal v okamžiku, když loď opouštěla západní ra- meno Riveru, ačkoliv plně zpozorován byl až po- zději. Po objevení požáru vypukla na lodi panika, při níž odehrávaly se hrozné a nevypsatelné scény.

Kapitán lodi Van Schiak ztratil hlavu a ačkoliv na několika místech mohl s lodí ke břehu přiraziti, do- jel s ní až k North Islandu. Ostrým větříkem rozdmy- chaly se plameny, jež propukly v přídi a když konečně loď na mělčině nedaleko břebu uvázla, nalezala se již v jediné výhni. Nešťastníci, tak blízko pevného břehu a jisté záchrany, byli buď plameny zachváceni anebo utíkajíce před nimi, našli bídnou smrt v prudkých proudech hluboké řeky. Smrta zkáza slavily osudného dne orgie v řadách bezsta- rostných matek, které s miláčky svými vyjely si na výlet — za účelem osvěžení a radovánek! Policie napočetla, pátrajíc v postiženém okresu dolejší části města od domu k domu, 1031 obětí katastrofy, ač- koliv s mnoha stran bylo tvrzeno, že počet ten ob- náší 1086. Zachráněných naproti tomu napočteno 415, z nichž 179 utrpělo těžká zranění. Mnohý otec ztratil rázem vícečlennou rodinu, s kterou se byl krátce před tím ve zdraví a veselí rozloučil; jiná ro- dina opět želí ztráty dítek, manželky a matky, a ně- které dítky konečně katastrofou úplně osiřely. Těchto jest 15. Však i krajané naši nalezali se mezi obětmi. Utracenoť sedmnáct životů z řad českoamerických ... Byla to předně rodina p. B. Bredy, která těžce po- stižena, oplakává ztrátu 23leté dcery, 29leté snachy a rok starého dítěte této. Další oběti byli: 14letý August Kubera, bratr jeho Václav byl mezi poraně- nými, 19letý Alois Novotný, 18letý J. Seideman, je- hož matka jest Češkou, pí. Engrová, dvě dcerušky

pana A. Svobody, pí. Al. Bandelová roz. Nedomova se dvěma dítkami, pí. M. Králová z Middle Village na Long Islandě se dvěma dítkami a paní Kleinová z 5. ul. Mimo tyto poraněna byla 20letá česká služebná Marie Zabilanská, jež zúčastnila se osudného výletu s 5 dětmi svého pána, z nichž 3 utonuly. Ze celé neštěstí nabylo tak hrozného dosahu a vyžádalo si tolik obětí na životech lidských, zavinila v první řadě hamižnost nenasytného kapitálu, který nepo- staral se o náležité bezpečnostní prostředky na lodi.

Bylo to předně úplně nedostatečné náčiní hasičské, naprosto nedostatečné ochranné pásy, které tíží svojí, jak nezvratně dokázáno, spíše nešťastníky, jimž po- dařilo se z nepatrného počtu pás urvati, pod vodu stáhly a dále bylo to naprosto nezkušené a nespo- lehlivé mužstvo lodní, které v pochopitelné panice mezi tolika ženami a dětmi, nejen že dokázalo, že jest naprosto neschopné, ale že jest zároveň zba- bělým, neboť v kritické chvíli jedině pomýšlelo na své zachránění. Několik menších lodí, které přirazily ke zkáze propadlému parníku, vysvobodilo hrdinným způsobem počet nešťastníků a někteří zachránili se sami anebo byli zachráněni zřízenci nemocnice na Islandu. Při tom ovšem odehrávaly se scény stejně do- jemné jako rozčilující. Ti, kdož lonskou katastrofu přestáli, v celém svém životě budou ji míti na pa- měti. A zodpovědnost za katastrofu? Byla ovšem konána všestranná, důkladná vyšetřování, byl stropen křik a pronášeny výhrůžky z povolaných míst — avšak výsledek všeho rovná se veliké nule! Vina ne- štěstí uvalena na přístavního inspektora, který osudné lodi dal vysvědčení, že je »ailrighte, ale při soudu jeho porota již třikráte se nedohodla. »Páni ze spo- lečnosti Knickerbockeru pak provádějí vesele dále ob- chod svůj a výmluva jejich zní: »Kdož může za ne- štěstí!« Na luteránském hřbitově v Middle Village odhalen byl za příslušných obřadů pomník, postavený 61 nezjištěným obětem katastrofy, které pochovány jsou ve společném hrobě. O předběžné práce, s po stavením pomníku spojené, starala se organisace po zůstalých po zvěčnělých obětech nezapomenutelné katastrofy, při níž proti životu lidskému se spikl. tři mocní faktorové: oheň, voda a hrabivosi lidská . .

= Židé budou oslavovati usazení se v Americs. Výbor o sedmnácti členech byl v Novém Yorku usta- noven, aby uspořádal náležitou oslavu dvě stě pade- sátileté památky, kdy první židé se usídlili ve Spo- jených státech. Výroční památka ta připadá na 24. září 1905, neboť v den ten první židé přistáli ke bře- hům americkým. První výsadu udělila jim Dutch West India, která dovolila, aby se usazovali v Novém Nizozemsku. Výsada ta vydána byla 26. dubna 1655 a oslaveno to bylo hostinou 29. dubna letošního roku. Výbor zamýšlí uspořádati národní oslavuo příštím americkém posvícení a budou požádáni vši- chni židé po celých Spojených státech, aby na oslavě té podíl brali. Zamýšlí v stejnou dobu po celé zemi pořádati bohoslužby v každé synagoze. Budou usta- noveny výbory v každém místě, kde židé bydlí. Bylo podáno množství návrhů v té příčině, jak se oslava konati má a zmíněný sedmnáctičlenný výbor je vše- chny uvažuje. Možná, že to bude pomník aneb vzdě- lávací ústav nějaký. Dle Philipa Cowena, vydavatele časopisu »American Hebrew«, ve Spojených státech jest na 1,500.000 židů, z nichž téměř 800 000 jestv obvodu města Nového Yorku. Počet ten vzrostl za

její zlaté vlasy. Byly skutečně zlaté a hodny nejvyšší poklony; ale jeho způsob jí nebyl vhod. Nedbala jeho slov, odbývajíc je pouhým chladným, upřeným pohledem. Když se však loučil, jda platit jídlo, dostal se příliš

»Škoda, že se už rozcházíme,« řekl; a když se mu nedostalo odpovědi, vyzvídal: »Cestovala jste již? Tam, kam já jdu, bylo by místo pro párek.« »To uděláte nejlíp, když si najdete ještě jednoho osla,« odpověděla klidně. Byl jsem rád, že jsem jí nepožádal o čistý ručník. Odloučil jsem se od potulných obchodníků a bloudil jsem sám příjemně bez cíle. Bylo sedm hodin. Medicine Bow stál mlčelivý a liduprázdný. Pastevci se vytratili. Obyvatelé byli doma, sledujíce dopolední své zaměstnání neb zahálejíce. Nikde nebylo pozorovati ani hnutí. Žádná skořepina na suchém písku by nemohla ležeti více bez života než Medicine Bow. Nahlédnuv do krámu, viděl jsem kupce sedícího s vyhaslou dýmkou. Nahlédnuv do herny, viděl jsem tam hráče, jak dává sám sobě. Na obloze nebylo ani mráčku ani ptáčete a na zemi ležela i nejlehčí slámka v bezvětří. Jednou jsem zahlédl Vir- giňana v otevřených dveřích, kdež stála zlatovlasá ho- spodská, rozmlouvajíc s ním. Tu jsem se loudal mě- stem, tu opět venku v pláních jsem ulehal se svými sny dne do pelyňku ladního. V dáli byla světlá stáda antilo a na blizku seděli nerozhodní psouni stepní *), zpytujíce mne, Steve, Trampas, rej jezdců, můj ztracený vak, strýe

*) Cynomys ludovicianus, druh hlodavců, žijící na plani- nách severoamerických. Štěká jako pes. Žije pospolitě, v dou- patech, tvořících rozlehlé osady,

Hluboko do země pastevců.

Jitro v Medicině Bowu bylo již hezkou chvíli plno ruchu, než jsem opustil své prošívané pokrývky. Nový den a jeho činnost začínaly kolem mne v krámě, hlavně u pultu se smíšeným zbožím. Po střižném a ostatním zboží nebyla taková poptávka. Ranní pastevci chystali se opět po své práci; a ti, jimž po jejich nočním vyra- žení zbyl ještě nějaký dollar, utráceli jej nyní za tabák neb patrony, neb konservované potraviny na cestu do vzdáleného tábora. Byly žádány sardinky a nakládaná kuřata a kořeněná pečená šunka; na pohled nepravá po- trava pro tyto syny pelyňku ladního. Avšak lehce do- pravné, hotové potravě připadá z nutnosti veliký úkol, když se osazují nové země. Tyto piknikové hrnky a ple- chové krabice jsou prvou trofejí, již civilisace utrousila na panenskou půdu Wyomingu. Pastevec již odešel do neviditelného světa; vítr odvál bílý popel z ohňů jeho tábořiště, avšak prázdná krabice od sardinek leží, rezavíc, na tváři Západní země. Tak jsem sledoval přivřenýma očima prodej těchto plechovic a seznamoval jsem se s nevyhnutelnou obchodní „Virgiňan“.