K tomu z č. 171. odp. z 24. června 1905 K 5941.11

Flor. Coufal, obvodní lékař v Brušperku 2 K. Úhrnem.

posledních dvacet let ze 100.000. Bývala zde jenom jedna židovská čtvrt. Dnes jest jich tam pět; v jedné z nich v jižní části města na východní straně mezi Bowery a řekou, jest více než 400.000, v severní části města jest jich 125.000; v Brioux jest jich usa- zeno 50.000, ve Williamsburgu 60.000 a na Long Is- landu, ve vých. Nového Yorku je jich na 70.000 osadě známé jako Brownville. Jsou to většinou ruští židé. Většina jich pracuje v Novém Yorku. Kromě jmenovaných žije jich rozprášených po celém městě

Ústřední Matici školské. Smíchov. Z domácí divadelní hry odevzdá- vají účinkující dívky: Květena Svobo- dova, Karla Štvánova, Božena Svobo- dova, Ella Hénichova, Ella Kornicerova a Pavla Kornicerova Přerov na Moravě. Při svatbě p. dra. V. Keyře se sl. O. Frühbauerovou vybráno Habry. Pan Václav Seidl, c. k. soudní rada a jeho choť Alžběta zasílají jubilejní dar Kruh u Jilemnice Při valné hromadě Ho- spodářského spolku vybral p. A. Jebavý jako zvolený zástupce ku pořádání slav- nosti v obci k oslavě jubilea »Ú. M. Š.e mezi přítomnými Bohnice, p. Troja. K uctění památky zesnu- lého p. Fr. Kindla, býv. statkáře v Čimi- cích, věnují rodiny Matějovských a Šťast- ných místo věnce Vel. Jeřice u Hořic. Na výletě, pořádaném 18. m. m. na oslavu 20letého trvání Ob- čanské besedy, vybráno 17.40

Spolku českých feriálních osad v Praze. Praha. Pp. dr. Vil. Hüttl, městský školní lé- kař 5 K, dr. Fr. Holeček, městský školní lékař 2 K, Břet. E. Schleifer 5 K, dr Ign. Arnstein, advokát 2 K, Jan Rybička, úřad- ník městské plynárny 5 K, V. Zahrad- nický na Král. Vinohradech 9 K, K. Brand- mayer ve Vysočanech 10 K, spolek »Lud- mila« v Jindř. Hradci 2 K, V. Halousek, ředitel cukrovaru v Radotíně 2 K, dr.

V celku odevzdáno K 5985.1i Rodině zabitého dělníka Jos. Netrefy v Podhájí u Nalžova. Kyjev na Rusi. Pan Jos. Hübner, kotlářský mistr, věnuje se svou chotí Marií 3 ruble (výměnou) Národní divadlo. V sobotu 1. července. 228. hra v předpl (4. čtvrtka.) Excelsior. Velký balet o třech odděleních a 12 obrazech. Složil Luigi Manzotti. Hudbu složil Romuald Marenco. Choreograf Achille Viscusi. Dirigent Rudolf Zamrzla. Začátek o 7. hod.

známkou šunky — vinětou s čertem s rohy, kopyty a ohonem velmi jadrným, provedeným dušnou, úžasně na- chovou barvou. A každý jezdec, když nakoupil, vlekl své ostruhy po zemi a náhle po něm nezbylo nic než dusot kopyt jeho koně. V dřímotě zaslechl jsem různé úryvky hovorů a zvěděl jsem leccos užitečného. Tak na příklad jsem poznal pravou cenu rajských jablek v těchto končinách. Nějaký hoch jich kupoval dvě konvice. »Což je Luční říčka již suchá?« poznamenal k tomu kupec. »Už deset dní je vyschlá,« sděloval mladý pastevec. A tu se ukázalo, že po cestě, kudy pojede, nedostihne vody před západem slunce, ježto Luční říčka přestala téci. Rajská jablka měl za nápoj. A od oné doby mne již častokráte takto osvěžily. »Pivo žádné?« sváděl kupec. Hoch se zděšeně otřásl. »Nejmenujte mi ho ani !« zvolal. »Nemohl bych pozříti snídaní.« Zazvonil stříbr- ňáky na pultu. »Odpřísáhl jsem se ho na tři měsíce,« tvrdil. »Chci býti čistý jako sníh!« A odcházel, břin- kaje ze dveří, pojede pětasedmdesáte mil. Po třech mě- sících těžké práce bez přístřeší přijede opět do města se svou mladickou krví, hlasitě se dovolávající svého. »Děkuji vám,« řekl nový hlas, probudiv mne z dří- moty. »Je jí dnes lépel po tom léku.« Byl to inženýr, jehož churavá žena způsobila utišení v hýřícím Medicine Bowu. »Dám jí ty květiny hned, jak se probudí,« dodal.

»Květiny ?« opětoval kupec »Což jste nezanechal vy tu kytici u našich dveří?« »Přál bych si, aby mne to bylo napadlo.« květy.

»Ona má ráda květiny,« děl inženýr a odcházel zvolna se svými neudanými díky. Vrátil se však rázem s Virgiňanem, neboť Virgiňan měl za kloboukem asi tři »To nestojí za řeč,« tvrdil Virgiňan, pomaten všeli- kým projevem díků. »Kdybych to byl včera večer věděl — »Nijak jste ji nevyrušili,« vpadl inženýr. »Dnes jest jí lépe. Povím jí o těch květinách.« »Vždyť to nestojí za řeč,« bránil se opět Virgiňan, skoro drsně. »Ta drobotina vypadala tak svěží, proto jsem je natrhal.« Nyní padl jeho zrak na mne, ležícího na pultu. »Tuším, že již se podává snídaně,« prohodil. Byl jsem brzičko u mycího žlabu. Bylo teprve pů sedmé, ale již jich bylo mnoho přede mnou — jediný pohled na válec s ručníkem mi to prozradil. Bál jsem se požádati hostinskou o čistý, vyhledal jsem si tudíž čistý kapesník a prováděl jsem nepatrnou toaletu. Při tomto konání se ke mně připojovali kramáři jeden po druhém a ti používali bez váhání onoho zhrzeného ručníku. Částečně byli na tom lépe než já; ze špíny si nic nedělali. Vstali jsme v Medicine Bowu nejpozději i zasedli ke snídani pohromadě; a kramáři zkoušeli jakousi lehkou důvěrnost s hospodyní. Avšak jejich pokusy se setkaly s neúspěchem. Její oči to neviděly, ani uši jich nesly- šely. Přinesla kávu a slaninu, usedla tak, že by ji cud- nost sama sotva byla předčila. A přece z ní celičké něco jiného číhalo. Nedalo se určiti, jak to celkem bylo v ní smíšeno. Mlčelivost byla zdánlivě jejím zvykem a zbraní; avšak — kramář Američan se přesvědčil, že dovede i rázně mluviti, když se naskytne potřeba. Při jídle chválil