Strana2

NARODNÍLISTY

7. záři 1900. Číslo 247.

Politické zprávy domácí. V Praze, 6. září. Všecko v rozvalinách. »Glos Narodu« citelně tepe Kolo polské že pro pochybnou lásku páně Körbrovu opustilo v rozhodné chvíli Čechy. Tím zároveň pozbylo všeho vlivu. Körber za poslední tři měsíce po- třeboval mnoho dobrých rad, jen k Polskému kolu se o radu neobrátil. Ohlížel se po spáse v pravo v levo, jen na Polské kolo si ne- vzpomněl. Vo Vídni rozhodují Szoll a Chlume- cký, ale se »státníky« jako pan Javorský nikdo nepočítá. Fiasko politiky Kola polského je nej- hanebnější pod sluncem, zvláště po rozpuštění parlamentu. K vůli tomu Kolo polské odpadlo od Čechů! Rozpuštění parlamentu je důkazem, že p. Körber s Kolem polským nepočítá ani do budouenosti, a celé rozpuštění je pouze odro- čením konkretného rozřešení české otázky na několik měsíců v nedostatku jakékoli hlubší politické myšlenky. Rozhodujíeí činitelé nevědí si rady. Pravice je rozbita, ale na maděru již rozbita je vážnost Kola polského a jeho poli- tický význam. Všecko v rozvalinách! Doplňující volby v Haliči. Včera vykonáno v Haliči 9 doplňujícíeh voleb do sněmu. Zvoleni Struškevič, Milevský. hr. Mečislav Pininský, dr. Zbyhněv Olešnický František Majevský, dr. Ferdinand Maiss, Zik- munt Javorský a dr. Stanislav Schätzl. Volby jsou zajímavy tím, že židovsko- lidová strana (Rutovský, Madejský a spol.) po své »reorganisaci« po prvé tu kandidovala — propadla. Nešťastnými kandidáty jejími byl gorlieký purkmistr Běchoňský v okrese Gorlice Jaslo a prof. Baron v okrese Břežany- Zločov Více kandidátů »lidovci« pro poprvé nejmeno- vali, a učinili dobře, neboť by jinak byli utrpěl ještě více porážel,.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 6. září. Jubilej 40letého panování černo- horského knížete Nikoly. Již v den před slavností dne 27. srpna počalo se město plniti lidem, přicházejícímze všech stran Černé Hory. Množství různých krojů kupilo se před novou, v pravdě velkolepou erkvou a kolem nového knížecího dvorce, zbudo- vaného vedle chrámu. Knížecí rodina, sídlíci už delší dobu Nikšíči, očekávala příjezd následníka knížete Danila a choti jeho princezny Milice. Okolo 10. hod. dopol., když byl kníže za- světil svůj nový veliký palác, vystavěný mladým inženýrem černohorským p. Andrijou Rudovičem, četa obyvatelů Nikšice a ostatních glavárů černo- horských s princem Mirkem v čele vydala se naproti následníkovi až ku Carevu mostu, kde sjíždí se od Planinice do roviny nikšičské. Brzy pak střelba z děl s hradu nikšičského oznamo- vala příchod mladého knížete. Tryskem rozjela se družina kol kočáru jedoucí po prostranstvi před dvorcem, národní vojsko, tvořící špalír, vzdalo čest, národ hrnul se k paláci a při ohromujícím pokřiku národa mladý kníže vjížděl do dvorce. Jakmile celá knížecí rodina shromáždila se na balkonu paláce, lid, nedavší se zadržeti vojskem, za volání »Živio« valil se k paláci, metaje do vzduchu čapky. A byli tu shromážděni nejkrásnější typ z Černé Hory, horalé z Pivy, Šaranců a Drob- náků, samé statně, vysoké postavy, osmahle tváře, mužové plní ohně a jarosti. Po obyčeji, který se přísně zachovává v ro- dině knížecí, prine Danilo, provázen svým otcem, knížetem Nikolou i svojí mladou choti, vkročil do nové crkve, aby se pomodlil bohu. Po celý ostatní den sjížděli se se všech stran hodnostové zemšti i scházel se náro k zejtřejší slavnosti.

Možno říci, že nejlepší synové Černé Hory tu se sešli, aby účastní byli zasvěcení knížee zadužbiny. Zvlášť význačný byl příjezd znamenitého junáka, starého pivského vojvody Lazara Sočice. který se s čelnou družinou svých komandýro dostavil sem od hercegovské hranice, provázen jásotem národa. Když pak soumrak sešel do prostranné ro- viny nikšičské, celé město, ozdobené již černo- horskými prapory, zazářilo v jasu světel a skaln brda ověnčena byla věncem ohňů, jasně plápo- lajících v jasném horském vzduchu. Guslaři národní prozpěvovali písně junácké národ valem procházel pak po celou noc městem prozpěvuje a vesele se. Slavnost sama ustanovena byla na den ná- sledující, 28. srpna a dle vůle knížecí měla oslava 40 let jeho vlády býti tichá, bez okáza- losti a obmeziti se pouze na slavnost eírkevní na posvěcení chrámu. Nový chrám, který kníže jako svoji zadužbinu v jádru černohorské Hercegoviny postavil svému národu, jest vystaven dle plánu ruského archi- tekta Preobraženského v byzantinském slohu na t. zv. Petrově glavici. Sloupoví i klenba, obzvlášť kupole, majíc rozpjetí 813 m., vystaveno z čistého bílého mra- moru, bohatý ikonostas, taktéž z mramoru tesaný daroval řecký mecenáš Singros, a ikony samy umělecky provedeny jsou v Moskvě. Nádherně čtyři lustry skleněné poslala krá- lovna italská Jelena a zvony znamenitě harmo- nicky znějící věnoval zeť knížete Petar Kara- djordjevič na paměť své choti Zorky, svých zemřelých dítek a svého bratra. Na stěnách chrámových uvnitř jsou ve zlatých rámech napsána jmena všech 3600 padlých v poslední válce vojínů.

Prostranství před chrámem jest posázeno stromovím a vede od něho k úpatí hlavice 80 stupňů, rozdělených ve 4 oddily. Pohled o crkve jest velkolepý. Dole prostírá se město Nikšič a celá rovina, obklopena planinami, jimž k severu vévodí mohutný Vojník s temenem po- krytým sněhem. Kostel zasvěcen jest sv. Vasiliji Ostrožskému Divotvorci a může pojati na 2000 lidí. V den slavnosti od časně hodiny rannt národ ve svátečních krojích scházel se ku chrámu. A nejsou tu přítomni pouze Černohorci, přišlo i mnoho lidu z Boky Kotorské, Hercegoviny i Bosny, ano i ze Starého Srbska. Věru malebný jest pohled na kupícís u kostela davy. Také chrám pln jest národa i glavárů. Černohorské paní a dívky ve zlatem pro tkaných oděvech zaujaly levé křídlo chrámové, muži pravé. Přesně o 8. hod. dostavil se kníže Nikola Majestátná postava v černohorském rouchu, po- setém řády. S ním jeho mladší syn prine Mirko a jeho zeť kníže Petar Karadjordjevič. Družina knížete provázející nad míru je skvělá. U knížete nejblíže drží se jeho adjutanti Mišo Popovič, Mile Cerovič a Andrija Radovič. za nimi předseda ministeratva vojvoda Božo Pe- trovič, guvernéři nikšičský a ulcinský vojvodové Djuro a Marko Petrovičové, členové nejvyššího soudu Marko Vukotič a serdar Jagoš Rodovič. muž obrovské postavy, a president nejvyššího soudu vojvoda Djuro Cerovič. Dále komandýr stálého vojska Janko Vukotič a komandýr Mitan Martinovič. Za nimi nepřehledná řada důstojníků a úřadníků v čele se starými junáckými voj- vody Lazarem Sočicou a Mijajlem Nišinem Vučinicem.

Skvělá tato společnost zářící zlatem a řády vyplnila celé popředí chrámové. K uvítání knižete vyšli vstříc v nádherných eírkevních rouších mitropolita černohorský Mitroťan provázený bývalým bosenským vladykou Savem Kosanovičem a obklopen jsa archimandrity klášterů cetyňského, ostrožského, pivského moračského. Služby boží a osvěcení chrámu trvaly po celé tři hodiny. Slavnosti zúčastnili se offieiálně vyslanec ruský Gubastov se svým tajemníkem Lermontovem, ruský konsul ve Skadru Ščerbina. řecký generální konsul Logotetis a černohorský konsul ve Skadru Lazar Mijuškovič se spanilou svou chotí. Z Italie došlo poselství, sestávajíeí z gene rála, majora a nadporučíka. Ostatní státy ne byly zastoupeny. Když mitropolit, provázen knížetem, dru žinou i hostmi, obešel v průvodu třikráte chrám vysvěcuje ho, dostavila se ku slavnosti knězna Milena, stále krásná i majestátná, oděna jsou v roucho černohorské, barvy temněfialové, pak následník kníže Danilo s princeznou Míilicou, která měla kroj západní z fialového hedvábí, pak kněžna Xenie a Anna s chotém svým princem Battenbergem. Konečně 10letý syn knížele Pelar. Kněžnu provázel starý vojvoda Petar Vukotič. Průběhem bohoslužby kníže, provázen svými syny, rozžehl svíce postavené před deskami se jmeny padlých černohorských junáků, načež mitropolit Mitrofan v dojemném oslovení vystíhl význam přítomné slavnosti pro Černou Horu spolu s oceněním dosavadní vlády knížete Nikoly. Po skončené bohoslužbě národ prochází ulicemi zpívaje a vesele se mohutnými zástupy- Ve středu dne 30. srpna konán bude v nove zasvěcené crkvi purastos všem padlým v po slední válce bojovníkům černohorským, čímž tato národní slavnost bude zakončena. Dr. Vratislav Černý.

Irská samospráva- Při jedné schůzi »Sdružení irských lige v Limericku prohlásil irský poslanec sir John Redmond, dnes za vůdce celé strany irské uzná- vaný, že Irsko jest dosažení samosprávy blíže. nežli si mnozí myslí. Dosažení politické samo- správy pro království irské není méně možným, nežli dosažení místní správy pro irské kraje. Záhadné toto prohlášení Redmondovo, odhalujíeí snad jakýs ještě tajený kompromis mezi irskými poslanci a vládou londýnskou v době nejhoršt krise jihoafrické, jest v Irsku předmětem živých rozhovorů. Militarism v Německu. Pro vojsko německé robí se nové pušky Prvních 10.000 bylo již dohotoveno, následovati budou ještě statisíce. Za krátko opatřeno má býti vojsko to také novou zbraní poboční. Projev carův k Lonbetovi. Jak jsme již byli ohlásili, byl v ponděl s velikou okázalostí odevzdán presidentu repu- bliky p. Loubetovi na zámku rambouilletském řád sv. Ondřeje se všemi ostatními řády ruskými. Již předešle jsme uvedli jednotlivosti této vyni- kající slavnosti, než ty mizí před významem vlastnoručního listu carova, který kníže Urusov osobně presidentu republiky odevzdal. Nikdy list přítele a spojence Franeie neměl rázu důvěrněj- šího a lichotivějšího. Všude po vlastech francouz- ských bude čten s radostí velikou, byl již sdě- len s celým svělem, bude komentován žurnali- stikou veškerou. Neboť před celým světem pro- hlašuje car, že přátelství Ruska a Francie jest nerozborné. President byl překvapen tímto listem, plným sympatii nejvřelejších, a telegrafoval ihned carovi své diky. Dnes odpoví psaním vlastnoručním.

Prine Uurusov, odevzdávaje odznaky řádové, pravil, že car uděluje nejvyšší řád presidentu republiky francouzské, ukazuje tím, že nezměni- telné přátelství pojí jej a jeho říši k velikému národu francouzskému. President děkoval a pravil, že vždy praco- val a pracovati bude pro udržení těchto svazků a že jest přesvědčen, že vyznamenání, jehožse mu dostalo, jest jen utužením vřelého přátelstv již trvajícího. Ministr záležitostí zahraničních byl přítomen po boku presidentově a bylo to zajisté velikým potěšením i pro něho, že dosáhl tak skvělých překvapujících výsledků. Kromé ministra p. Delcassén byli přítomn ministři Caillaux, Lanessan, Dupuy a Leygues Ruský ministr Witte zúčastnil se také tél slavnosti. Vše se skvělo v parádních uniformách. Skvostná hostina ukončbvala tuto slavnost. O 11. hodině odjižděl zvláštní vlak s ru- skými hosty do Paříže. Ulice v Rambouilletu byly ozdobeny pra- pory francouzskými a ruskými a večerní po- chodňový průvod provázen hudbami a nesčet- nými davy lidu, jež volaly: »Vive la Russiel«, končil tento světodějný akt. Veškerý politický svět bez rozdílu odstínu politických jest nadšen významným projevem carovým. Zanecháť hluboký dojem v celém světě. Bylať postavena jím alliance na podstavecco nejpevnější. Tato manifestace má cenu velikou obzvláště za nynějších okolností, kdy odehráva se veliké drama na Východě. Jeslliže poměry nutkají Rusko, aby obno vilo své přátelské styky s Činou, Francie uvá živší o své situaci v Tonkině i o budoucnost svého protektorátu nad katoljky v jižní a střední Čině, nemůže než jíti se svým věrným spo jencem.

Denní zprávy. — Proti nám! Vláda Koorbrova pod- niká této chvíle nepatrný krůček k odstraněn krise, v níž nalezá se tento stát a jižjiž věsí se na ni to hrdé, sebevědomé, statečné Němectvo. aby v době zlé svezlo se s ní na druhý břeh a pod její ochranou seřadilo se ku nastávaji- eímu boji protí nám. Jakmile vláda brvou hne. tak že se z toho souditi dá na eventuální po- stup proti nám, zapomenou naší mili přátelé na všechno a dotěrným způsebem nabízejí vládě jim třeba nejodpornější, pomoc svou. Úkaz ten se opakuje již zase nyní. Hrr na Čechy! To je jim vždy a za každé okolnosti nejvítanější pro- gram. V tom obsážena všechna jejich politická moudrost a to jest extrakt nejsladších jejich tužeb. Jinak může to být vláda jakákoli, toje vécí vedlejší, jen když je válečným její pokřikem- Čechy porazit! Jestli se domnívají, že tento stát snese tak odvážný experiment a že se mu po- daři konečně, oč 280 let již marně usíluje co se mu nepovedlo, když národ náš zdecímo- ván a na smrt seslaben jižjiž ani dechem svým nerušil ticho v tomto státě, nechť to zkusl.

Nechť si nemyslí lidé z »Neue Freie Presse« a ostatních orgánů židovsko německé zběsilosti, že bez úvahy a rozmyslu, spekulujíce snad na velkodušnost nepřátel našich, odhodlali jsme se k odporu. Nikoli. Známe vztek a bezohlednost odpůreů svých, známe zehátralost jejich, pokud se týče jejich názorů právních, známe vůbec tu mravní bídu, kterouž je prosáklá všude ve- řejná jejich činnost a jsme na všechno to při- praveni. Ba my víme ještě víc; víme též, že kořistí z poměrů mezináredních, zejmena z po- měrů, v němž nalezá se tento stát k říší sou- sední a že proto zcela ve smyslu veliké my- šlenky německé chtějí býti v této říši buď pány neb v ní nebýti. My víme, že jim hlavněo nás jde, jako větev slovanskou, nejdál na východ posunutou, číselně četnou a kulturně pokročilou.

O nás, kteří obýváme země, jež byly své doby součástí německého bundu a jež Německo re- klamuje jako historickou součásť svou aneb aspoň o nich dokazuje, že země ty spadají ve sféru jeho moci. My známe to nebezpečné učení a jeho následky, my víme, že o nic jiného nejde, než o naše vyhlazení, navzdor všemu líčenému posměchu, jakým provázejí naši nepřátelé pro- jevy, v nichž nesměle tlumočíme obavy své v tomto směru. A právě proto, že všechnoto známe, nezbývá nám nic jiného, než znovu chopiti se zbraně, kterou tak rádi vyměnila bychom za nástroj míru, a vrhnouti se v nový boj. Což se nám může státi? Jakkoli víme. že škoda každého roku, škoda i té nejnepatr- nější na pohled posice námi dobyté, nemůžeme jinak, neboť jak u nás poměry se mají, zna- mená nejmenší krok dobrovolného ústupu cestu ku zkáze. Na lidu našem bude, opravdu-li vl deňská vláda pustí se budoucně do nás s persekucí, aby ve svorném jednotném postupu, jako vždy, když hnal se na něho nepřítel, splnil přísahy své na různých táborech a dokázal, že v něm dosud skutečně starý duch husitský, že dovede zápasii i trpět za velikou svatou myšlénku. Snad pošlou na nás zase své Kollery, své vojáky. neboť na těchto opatřeních dosud vždy státní- cké umění vídeňské přestalo. My ale těšme se. že tak jako po Schmerlingově době utrpení přišel Beleredi, po kletě v historii Rakousk dobé tak zvaného »bürgerministeria« Hohenwart. po Auerspergoví Taaffe, po koalici Badeni, že také po příštím krotiteli národa českého, který zrovna tak zbankrotuje jako jeho předchůdci. přijde jiný, který jinou spustí píseň a snad šťastnější bude, než jeho polovičatí, nedosti upřímní předehůdcové.

— Podivný plán. Není tomu ani týden. co přes všechno vídeňské harašení napsali jsme na tomto místě, že nevěříme prozatím zprávám o bouři ve vídeňské sklenici vody těm velkým skutkům, k nimž vláda — jak se zvěstovalo — byla odhodlána. Napsali jsme to proto, poněvadž známe dra. Körbra jako velice opatrného pána, který vůbec hluku ne- miluje a v překvapeních si nelibuje, jako stát- níka, který spíše se řídí heslem: »Pánové, chcete-li vládnouti, budu s vámi, nechcete-li vládnouti, budu proti vám. Pokud na to ústava stačí, dle ústavy, totiž dle § 14. a ne- stačí-li na to, tedy bez ní.« Proto nás od- hodlání jeho, rozpustiti říšskou radu, do jisté míry překvapilo, neboť tolik přece i on vi. že do nového domu nevrátili by se sesí- leni poslanci ochotnější k té tak zvané shodě, nýbrž naopak v náladě ještě ostřejší. Současně ale dochází zpráva, že provedeny budou volby bez otálení. Nu a potom? Nepře- nášíme se přes události, na něž teprve dojde, ale o tom nemůže býti pochybnosti, že volby v národě našem konati se budou za heslem obstrukce. Prostě a určitě řečeno že nebude-li formálně a úplně od- volán výnos ministra Clara ze dne 17. října, poslanci naši ani v no- vém domě od nynější taktiky sve noupustí. To prý ovšem pana Körbra za rmoutí, avšak nepřivede z rovnováhy. Bude prý míti v ruce konkretní doklad, že to s parlamentem, či vlastně s parlamentem

za nynějšího volebního a jednacího řádu nejde a potom teprve se odhodlá k oktrojírce. Po- divný plán! Pan Körber nezamýšli tedy nie ji- ného, než opatřiti si vysvědčení, že mezi jeho politikou a smýšlením lidovým je větší ještě propasť, než se dnes zdá a teprve potom chce odvážiti se k opatřením ne v intenci oby- vatelstva, nýbrž proti němu. To je nelogické, ba není to ani dost seriosni. Ještě o něčem jsme se zmíniti chtěli. Dobrý přitel vlády, jenž za dra. Körbra láme kopí v jistém německém listě peštském, vykládá o ústavě jako o bilate- rální smlouvě dvou rozhodujících činitelův státě a o povinnosti jejich ústavu tu hájiti Pán ten, pokud jde o prosincovou ústavu, se mýlí. Ústava tato není takovouto úmluvou. Ná- rod český aspoň ústavě té sanke svou nedal. Národu českému byla vnucena a národ náš nepřeista také svými poslanci do parlamentu vstupujícími protestovati prot legalitě tohoto sboru zákonodárného ve věcech českých. Však nejen to: Dne nade vši pochybnost většina ná- rodů rakouských a většina obyva- telstva tohoto státu je proti platné ústavě a žádá za její změnu úpl nou. Ba, dnes ani všickní Němci nejsou přátely prosincovky. Jakkoli nevalnou cenu kla- deme na programovou věrnost strany katolicko- lidové, máme přece za to, že i nyní byla by pro změnu ústavy ve směru autonomním. O anti semitech je známo, že jsou stoupenci národního federalismu a že by němečtí nacionálové dali se pro prosincovku ubit, rovněž nebude nikdo tvrdit.

Dnes vlastně ústava prosincová jen o tři pilíře se opírá: o německé liberály, o německé velko- statkáře a o — vládní Poláky, kteří jsou auto- nomisty jenom v theorii. Tu by bylo východišto ze zmatku. To by bylo hodno poctivého potu státníkova, aby se pokusil reformu ústavní kon struovati a sestrojit Rakousko také, aby v něm všickni národové cítili se šťastniým. O tom ale nikde ani slechu. — »Prager Tagblatt« zdá se postoná- vati po slávě, klerou získal si známý zpravodaj »Bohemie« a »N. F. Presse« svými »sensačními« zprávami z výkonného výboru strany mlado- české. Již po druhé konstatuje jmenovaný list, že prý rozhodnuti tohoto výboru o otázce, má-l býti pokračováno v obstrukci, odhlasováno bylo jen malou většinou hlasů. Naproti tomu konstatujeme my, že co tvrdí »Pr. Tagblatts je lež, již z té jednoduché příčiny, že o věci té vůbec nebylo hlasováno. Nebylo toho také zapotřebí, neboť od té doby, kdy stalo se usnesení, jež mělo za následek události ve schůzi ze dne 8. června t. r., nestalo se pranie, co by delegaci strany svobodomyslné bylo mohl zavdati příčinu ku změně tohoto usnesení. — Plukovník šlechtic Glotz, který po známé afřéře své na elektrické dráze u musea musil odebrati se na dovolenou a dli nyní ve Štyrském Hradci, už se do Prahy na dřívější své místo nevrátí. Od 1. t. m. převzal jeho agendu u pražského sborového velitelství plu- kovník Winter šlechtic z Lorseheimu, do té doby plukovník u pěš. pluku č. 98.

— První umělecká výstava Slovinců. V Lublani bude 15. září otevřena výstava umělecká. Pro Slovince má tato událost vý- znam neobyčejný, neboť je to první výstava, kterou pořádají malíři a sochaři slovinští. S radosti a se srdečnými sympatiemi vitáme tento nový projev kulturní zdatnosti a čilosti pobratimského národa, který tak houževnatě energicky musí zápoliti o své národní bytl. O první výstavě slovinské oznamuje se nám z Lublaně, že bude slavnostně otevřena 15. září a zahajovací řeč pronese starosta pan Hribar. Výstavy zúčastní se též chor vatské družstvo umělecké. V před- večer otevření výstavy bude se konati v Ná- rodním domě lublaňském umělecká akademie za účinkování předních divadelních a hudebních umělců, načež bude následovati ples. V jury I. slovinské výstavy umělecké jsou pp.: prot Ivan Franke, arch. Duffé, malíř Ferdinand Vesel, sochař Ivan Zaje, malíři Matě Strmen, Ivan Kobilac, J. Broch a a prof. Mis. Aranžování výstavy umistěné v městském domě převzali pp.: Vesel, Strmen, Jakobič, Grohar a Mis. Vystavena budou dila sochařská, malířská a architektonická. Dosud došlo 100 prací a ještě přes 50 je ohlášeno. Výstava slibuje býti velmi bohatá a zajímavá, ze slovinských umělců budou v nl zastoupen pracemi známí malíři: Kobilae, Grohar, Gvajz. Germ, Jakobič, Žnurtek, Šantl, Strmen, Rudoli sochaří: Zaje, Repič, Bernekr, Cesar, Grošl Krojar, Pogodnik. Přejeme umělcům slovin- ským největšího zdaru a úspěchu při tomto jejich důležitém prvním hromadném vystoupen na veřejnost a doufáme, že též naše kruhy umělecké projeví své účastenství k dílu bratři slovinských.

— Vyznamenání Alfonsa Muchy na světové výstavě. Všeohecné překvapení způ- sobila skoupost pařížské jury uměleeké k če- ským umělcům, kteří byli mezi ostatními uměle v rakouském oddělení uměleckém na světové výstavě macešsky podělení několika bronzovými a stříbrnými medaillemi. Velké ceny a zlaté medaille byly přiděleny Vídeňákům. Z Čechů obdržel zlatou medailli jediný Hynais. Osvědčil se tu opět vliv rakouských kruhů úřadních, ministerstva i výstavního komisariátu s výteč- ným p. Exnerem v čele. Tyto kruhy postaraly se o své vídeňské favority a Čechům i Polákům, jichž umělecké zastoupení na světové výstavě může velmi směle závoditi s vídeňskými pány ze Secesse i z Künstlerhausu, uštědřily několik podřízených cen. Tak se stálo, že Alfous Mucha, který je nyní jedním z nejpopulárnějších uměleů v Paříži, a jenž svým významem převyšuje všechny vídeňské výtečníky, byl milostivě obda- rován — bronzovou medailií. Avšak Alfonsu Muchovi dostalo se velmi skvělého zadostuči- nění. Umělci francouzšti, jichž jury nedostávala pokyny od »znalců« paláce rakouskému komi- sariátu v avenue d' Autin, ani od p. Berla

Frischanera, representanta »Neie Freie Presse«, udělili Muchovi »grand prix«. velkou cenu za jeho plakáty, pannenux dekorativní, litogra- fické práce a j. Jest to jediná »velká cena«, která byla udělena českému umění. Zajímav je též, že kromě této ceny byla našemu slav- nému krajanu udělena ještě bronzová medaille za vystavenou sošku, že byl tudiž třikráte vy znamenán: za cyklus illustrací »Otčenáš«, z plakáty a dekorativní pannenux a konečně jako sochar. Alfons Mucha, jenž bral nejživější podl na všech česko-francouzských přátelských mani- festacích v Paříži a ve svém atelieru pořádai umělecké slavnosti českým hostům, zejmena de- legaci města Prahy, zotavuje se nyní po krátké a dosti povážlivé chorobě hrtanu a na podzim snad přijde si odpočinouti do své vlasti mo- ravské, — Český večer v Petrohradě. Dodá- váme, co píšou o českém koncertu, uspořá- daněm paní Dolinou v Pavlovsku, jině ruské listy. »CBhTi« píše o koncertě po druhé- V prvém čísle byla zmínka hudebního referenta věnována výhradně p. Nedbalovi. V č. druhém praví o p. Nedbalovi jen tolik, že »nám bude

vždy vítaným hostem«, a pronáší úsudek o jed- notlivých bodech programu. Dvořákovu symfonii »Z Nového světa« a Smetanovu »Vllavu« pro- hlašuje za staré dobré známé petrohradského huďebního obecenstva. Jako úplně národní skladatel Dvořák i zde mnohým thematům při- dává český charakter. Skladba vyniká výtečným zpracováním, jasností podání, stkvostnou instru- mentovkou. »Nový svět« je vzácným vzorem symfonické hudby, v níž Dvořák vůbec stojí velmi vysoko. Themata »Vltavy« jsou Rusům blizká a poslouchají se s velkým interessem. Zde jako i v jiných skladbách svých Smetana jeví se úplně nezávislým a originalným duchem. Fibichův »Letní večer« vyznamenává se poe- tičností, upřímností nálady a krásnou instru- mentovkou. Úspěch solistů byl stkvělý, zvláště obdivu hodné paní Doliné. Pánové Serebrjakov a Smirnov krásně podali Čajkovského a Ná- pravníka. — »IlepóprKiBMCTH« Hlavní zájem nesousiřeďoval se tak na skladby vynikajících českých komaponistů, jako na jejich ztlumočení mladým českým dirigentem. Třeba vzdáti česť p. Nedbalovi. On jako dirigent ukázal živý umělecký temperament, energu a talent podati s uměleckými odstiny a skutečným mistrovstvím díla svých krajanů, jež nastudoval s patrnou láskou a dokonale. O Smetanově

»Vltavě« praví kritik, že se vyznamenává ma- lebností a effektnou instrumentovkou při pa- trném národním rázu své hudby. O »Novém světě«, že Dvořák dovedl dodati své skladbě rozmanitých orkastrových barev. O »Letním ve- čeru« Fibichově, že je to lahodný orkestrový kus, jenž přináleží k druhu tak zv. programové hudby. O »biblické písni« Dvořákově, že je to věc pretenciosná, dělaná a nevděčně pro hlas napsaná. Smetanova »Ukolébavka« je melodicky krásná a své náladě až do konce věrná. — »llei TO«: Oskar Nedbal už několikrát navštivil Petrohrad jako altista zna- menitého Českého kvarteta, jež u nás udělalo furor. Pokládán je za jednoho z nejlepších altistů v Evropě. Nynější koncert objevil v něm velmi energického ředitele orkestru, jejž pro- studoval do všech jemností. Za dirigentským pultem stál člověk nadprostřední velikosti, před- stavitelný, čístě slovanského typu, udávající od- stíny s energickou přesností, tak dobře se ho- dící k rythmicky zvláštní české hudbě, ale vy- lučující dělání pos a hru na originalného, čehož si tak pilně hledívají dirigenti, snažící se státi se známými. Pan Nedbal překvapí i ty, kdo jsou známi s dirigováním Riehterovým, Ner- gartenovým, Colonnovým, Šufovým. Ze skladeb kritik dává přednosť symfonii Dvořákově. Je t dílo dobře udělané, stručné ve formě, jehož ne- dostatkem je pouze zpracování negerských me- lodií v českém duchu; směs dvou národních

stylů nemůže se povésti. Na symfonii lze po- zorovat i mendelsohnovský vliv (Largo). Vůbee je to dílo konservativné, počestné. — »Vltavae je dosti podařené zpoetisování národní česká řeky, pokud se týče barev. Básní škodí pro- saičnosť a úryvkovitosť, nedostatek vlastní vůbee českým autorům, mezi nimi i Fibichovi, jenž je ještě nejpokročilejším. Z tohoto nadaného autora mohl být učiněn lepší výběr (proč neprovedeny jeho Vigilise?) »Letní večer« je napsán na příliš úryvkovitý program. V něm není úpinosti večerní idylly a autoru podařil se leda noční hmyz, »jenž se raduje, že nastal soumraka chlad«, jak nám pověděl program. Staromodně melodická kresba jaksi podivně tu kontrastuje s harmonií a orkestrovskou ve wagnerovském duchu. — Z Brna, 6. září. (Zvl. tel. »N. L. ) Dle pověstí zde kolujících bude dvorní rada Tersch z Brna povolán za náměstka presidenta zemského finančního ředitelství v Praze. Pověst tuto, vystupující s velikou určitostí, prozatím jen zaznamenáváme. — Politické schůze. Voličové do zem- ského sněmu a říšské rady katastr. obce k lá- šterecké pořádají v sobotu 8. t. m. o3. hod. odpol. v hostinci na »Rychtě« veřejnou voličskou sehůzi, na níž referovati bude pan František Hovorka, říšský a zemský po- slanec z Německé Rybné: »O politic ké situaci«.

— Úmrtí. Na Král. Vinohradech zemřela v středu večer u svých rodičů slečna Zdeňka Kur- kova, učitelka v České Skalici. Pohřeb bude v so- botu o 5. hod. odpol. na hřbitov vinohradský. — René Henry. Sympatický politik a publi- cista francouzský pan René Henry, který za úče- lem důkladných studií českých poměrů a osobních styků s českými politiky a novináři přijel do Čecho jak jsme již oznámili, pobyl též několik dnův Uhrách na statcích hraběte Zichya, proslulého cesto- vatele po Orientu a tyto dny opět se vrátil do Čech. Jak nám pravil, nezapomněl při skvělém pohostinství maďarských magnátů na bratrské přijetí, jehož se mu dostalo v Čechách, a zkráliv svůj pobyt uherský. zajel ještě jednou do Čech, aby navštívil pana dra. Fr. L. Riegra a pana dra. Pacáka. Pan Henry byl půldruhého dne v Malči, načež odjel do Kutné Hory k dru. Pacákovi. Velice nadšeně vyslovil se o obou těchto návštěvách, z nichž si přinášel mnoho zkušeností a dokumentů pro svá politická studia i hluboké dojmy. V Kutné Hoře byl předmětem srdečné pozornosti tamějších kruhů vlasteneckých. Odjel pak do Prahy a odtud druhého dne po pro- hlídce národopisného musea, jež jej neobyčejně za- jímalo, vrátil se do Paříže. Cesta pana Henry, jež neušla též více méně naivním a zlomyslným komen- tářům německého tisku, bude míti zajisté velmi blahodárný význam pro ony styky česko francouzské. jež jsou vyvolány opravdovou snahou mezi vážně smýšlejícími, jimž se jedná především o vzájemné poznání, o přátelství bez frásí a všelijakých platoni- ckých fantasií politických, které pro nás mohou míti takový význam, jako měly a mají pro Maďary. Že tyto v poslední době stále se množící a utužující styky s Francií mají hlubší význam, vysvítá již z toho, že německý tisk jim věnuje až příliš mnoho pozornosti.

— O návěštích Národního divadla. Správa Národního divadla konstatuje tato fakta: Plakálování zadáno bylo českému návěštnímu ústavu jen provi- sorně a jednáno o úmluvu definitivní, k niž nedošlo jednak proto, že český návěštní ústav, ač dopisy z 30. července a 16. srpna, pak ústně několikráte vyzván byl, seznam tabulí nepředložil a 200 kust návěští místo 400 výslovným prohlášením ze dne 31. srpna a 1. září lepiti odepřel. Plakáty od 1. d 27. července vydané obsahovaly pouhé oznámení, že hry započnou dne 28. července t. r. »Daliborem«. Návěští divadelní lepili za nové správy jako za staré závody dva. Nabídka ze dne 6. srpna neohsa- huje ničeho o výhradném lepení návěští. Tento ne- oprůvněný »požadavek« obnovil Český návěštní ústav v dopisu ze dne 22. srpna t. r., kdež píše do slova- »Ačkoli si s obchodního stanoviska plakátování Nár. divadla vážíme, proto přece jako upřímní Češi pro- hlašujeme, že s kasiňákem konkurovati nebudeme že raděj se vzdáme nalepování návěští Národního divadla. Žádáme tudíž zdvořile, aby slavná správa Národního divadla nám laskavě oznámila, zdali vý- hradně lepení návěští nám zada — v kterémžto pl-