ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 b08cb2e0-66ef-11dc-8642-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 18 celkem · entity: person 45, place 6, org 3
1 masthead
6. září 1901
2 masthead
Císlo 19.
Císlo
3 masthead
HLÍDKA LITERÁRNÍ.
Hlídek
4 masthead
ZVLASLNI PÍLOHA „NÁRODNICH
5 masthead
LISU
Lisa
6 article
Ze současné kritiky. 22— Jiráskovo jubileum zvířilo vlny našeho literárního života a vzbudilo též silný ohlas v naší kritice. Minuly již doby, kdy podobné významné dny odbývány dosti povrchně běžnými frasemi: dnes zavdávají odborným referentům příčinu k odborným studiím a budí též čistě lite- rární zájem. Z té řady pozdravů, jež jednotliví kritikové ve svých revuích Jiráskovi poslali k jeho padesátiletým narozeninám, zaujal mne jeden správnou ale trochu překvapující poznámkou. F. V. Krejčí v »Rozhledech« učinil totiž toto pozorování: »Nová naše kritika, která s takovou horli- vostí dovedla prorývat útroby každého dvaceti- stránkového lyrika a rozcupovati na padrť s ve- likým vynalozením ducha a času kde kterou literární nulu, dovedla přecházet s mlčením kolem spisovatele, který ze všech našich autorů, vyjímaje Vrchlického, nejvíce pracuje a nejvíce je čten.« Toto faktum, třeba bylo sebe podivnější je přece zplna pravdivé. Naše kritika a naše čte- nářstvo zdají se míti zálibu právě diametrální — ač možno-li souditi u kritiky na její zálibu dle toho, o čem nejhojněji píše. Pozorování učiněné netýká se pouze Jiráska, Kdybyste vě novali trochu času shledávání toho, co napsáne obšírnějšího a soustavnějšího na příklad o Ne- rudovi, Třebízském, o Čechovi, Sládkovi, Vrch lickém atd. našli byste toho tak málo, ma- lounko, až byste se podivili, vzhledem k té ob- sáhlosti, všestrannosti a zvučnosti naší kritiky současné.
Jiráskův Jirásek F V Krejčí Vrchlický Třebízský Čecho Sládek
7 article
Zdá se vám, čtete-li naši běžnou periodickou literaturu, jakoby — vyjímaje snad sport — o ničem nebylo mluveno tolik, jako o literatuře. Referáty. články, výtahy, polemiky, jen se to jimi hemží a přece, hledáte-li něco podstatnějšího a nutněj- šího o tom či onom současném literátu, hledáte z pravidla marně. V čem vězí tento nedostatek? Pan Krejč vykládá poutavě za příčiny toho pomíjení star- ších mladšími roždílem dvou generací. Rád bych však připojil k tomu ještě jiný důvod. Naše kritika vězí ještě z valné části v referentství, v registrování a zachycování běžné produkce, v posuzování, v odhadování ceny, ve snaze po kvapném, rozhodném vystižení kvalit toho kte- rého autora, krátce v té rozechvělé, nepokojné atmosfére, jež se neuklidnila dosud po před- chozích prudčích sporech. Jedná se jí ještě příliš o to, aby řekla o autorovi své mínění aby zaujala své určnté stanovisko vůči jeho pro blémům, látce, technice, stylu, a toto miněnía toto stanovisko je jí důležitějši než autor sám.
Krejč
8 article
Autoři a plody jich jsou ji spíše narážkou, zá- minkou k rozvití vlastních názorů než objektem trpělivého, zvolného studia. Tim dá se vysvětliti, že autoři produktivnější, pevně zakotvení velkou řadou prací v našem světě duševním, méně se hodilí naší kritice dosud za objekt, než řada drobných začátečníků, lapajících po časových otázkách. Autor vypracovaný a vyhraněný v celé řadě prací je problémem příliš složitým, prac- ným a nepodajným, než aby se hodil za před- mět běžné kritiky, byť byly její tendence sebe vážnější a upřímnější. Není pochyby však, že toto kritické stadium začíná ustupovat u nás nové periodě. Potřebu dobrých obsáhlých studií o předních auto- rech současných stává se přímo naléhavou Ne suchopárné biografie, ne nudné analysy ob- sahů, ne příkré polemiky, ale živé a barvité portréty našich předních lidí, ocenění jich ideí, jich látek, jich slohu, srovnání jich s příbuznými dušemi cizími — a to vše přímo a poctivě, bez zbytečné žluči a bez zbytečných sladkostí — toho myslím, máme dnes potřebí. Doufejme, že nebudeme dlouho čekati.
9 article České spisy.
České spisy. * Staří mládenci a jiné povídky. Napsala Božena Vikova-Kunětická. »Libuše«, ma- tice zábavy a vědění, ročn. XXXI. čís. 3. Nákl. F Šimáčka v Praze. Arabeskovita urobnomalba, plná intimního dechu a nenucené subjektivity, iakou vedle k číslu 246.
Vikův Libuše Praha
10 article
Čecha a Liera pěstovala se zdarem i řada jiných Lumírovců, ustoupila znenáhla v posledním deseti- letí toninám rodu téměř protilehlého. Nejširší vrstvy čtenářstva zůstanou arci i na dále věrny zálibě právě v onom lehkém stylu. To as také pí. Kunětickou při- mělo k tomu, aby v obligátní předmluvě k »Starým mládencům« omluvila vydání svých povídek, psaných pro »Lumír« a »Květy« v letech 1886—1894, jichž svěži, bezstarostná nálada překvapí čtenáře »Vzpoury« i jiných děl autorčiných, plných psychologické pytvy, bojovných thesí sociálních a smělých náběhů ke koncepci naturalistické. Autorka upřímně do- znává, že »byla velice šťastna a velice naivní, když psala svoje obrázky«, že však nyní jich »barvy jsou vybledlé a fagony zastaralé« a že sama zkušenost- mi došla k závěru, že život, jak tehdy jej líčila, by jen klamnou illusí. Ujišťuje čtenáře s trpkým po vzdechem »že mu závidí chvilku úsměvu, jestliže ji vyvolají tyto její povídky«.
Čecho Lier
11 article
Myslím, že u většiny čtenářstva ta chvilka vskutku se dostavila. Jsou to obrázky tak klidné milé, plné romantického kouzla a idillické pohody. sotva lehounce ironisující, že těžko se ubránit aspoň chvilkovému vyjasnění mysli při jich lektuře. Ačko- liv sujety jsou průhledny, zaujmou i vybíravého čtenáře roztomilým zpracováním a pointováním, jež pěkně přilehá ke střihu. Ovšem co má býti kresbou povah, je spíše zevní nátěr a vnější obraz postav přechází někdy až v jemné karrikování. Dějové tkanivo spředeno je výhradně situačně, čímž přivo- děna jakási napínavost — lze-li o jaké mluvit při knize tak mírumilovné, plné slunečního jasu, kde sotva několik mráčků kalí oblohu a čtenář hned tuší, že v nich nebude bouře. Takové chvilkové zakalení oblohy jest podkladem dvou povídek z manželských líbánek »Mladí manželée a »Hrdličky«. Oba kousky bez kombinací, bez bravur. po causeristickém úvodě o prvních dobách v manžel- ství svižně líčí naivní povahu hrdinčinu a žárlivost paně manželovu — ovšem s dobrým koncem. Karrika- tura jest základním rysem miniatury »Námluvy« v níž postavy — od zdlouhavého, opelichaného ženicha, jenž pro pět tisíc věna odkládá svatbu, přes nevěstiny rodiče a nevěstu samu, jíž autorka otevřeně přiznává »malou hlavinku« až k junáckému hrdinovi, panu
Hrdlička Karrik
12 article
Vernerovi, jenž má sice příjmy dosud o polovici menši, než dřívějš ženich, ale nechce o pět tisíc věna více a dostane tak královnu svého srdce, s níž promluvil všehovšudy jen několik slov, která stačí zviklati její »dětinskou« oddanost k prvnímu ženichovi — toť již docela zřejmé karrikatury. A snad právě, že v ostat ních dvou povídkách živel tento není tak generaliso- ván, anebo jest aspoň umírněn, staví je čtenář z knihy nejvýše. Je něco živě poutavého v těch »Starýcin mládencích«, třech bohatých pánech šedivých, kdysi sličných, dnes samotářích, jak na stará kolena za- touží z nahodilé události, aby aspoň jeden z nich se oženil a zpříjemnii tak jednotvárný, uzavřený jich život. Sklapne však naděje na majitelku výbavy, jež náhodou se octla v nádherných pokojích pánů Lukesů, staří mládenci ocitnou se opět v tísnící samotě. Ko- nečně koupí nejmladší pan Lukeš (padesátník) spousty drahého, něžného prádla ženského, aby obnovil spo- lečnou illusi, že mají mezi sebou paní Lukešvou — ale běda! Prádlo z krámu nevoní tou vůní důvěrnou. jež čišela z výbavy slečny Klotildy, nepojí k sobě také žádných nadějí na splnění tužeb a tak stař mladenci div nezapláčou nad prádlem, které jim při- padá, jako po nějaké »nebožce paní Lukešové«. Ještě zábavnější jest povídka »Strýček a tetička«, ač sujet její — láska z nepřátelství vzbuzená žárlivostí — jest skoro otřepán. U čtenářstva »Libuše« potkají se »Staří mládenci zcela jistě se znamenitým úspěchem a myslím, že i literarním požitkařům mohla by knížka připravil chvilku dobré nálady, zvláště sledují-li snahu autorky v poslednich její pracích.
Verner Lukes Lukešvá Klotilda Strýček Libuše ko
13 article Jan Havlas a.
Jan Havlas a. * Adolf Hevduk, Z rodných hor (1889 až 1890). Sebrané spisy sv. XXIV. Nakl. J. Otto. Čtyři cykly kratších básní, z nichž první »Drobné děje« obsahuje básničky rázu balladického, elegicky pojaté obrázky ze všedního života. Oddíl druhý »Z horské vesnice« obsahuje jedinou báseň, »Rýč a pluh«, jež zrobeny z nalezené staré zbroje, mají sloužiti na dále práci míru, plodné a požehnané. Cyklus »Třpyt na polích« podává drobné idyllky. elegicky i rozmarně přibarvené, plasticky podané a ostře pointované. Poslední cyklus, »Rok na vsie. obsahuje poetické obrázky jednotlivých měsíců roku v českém kraji, pěkně líčené s případnými vřelými vlasteneckými apostrofami. Eliza Orzeszkova, Jiskry. Přeložil Jaro- slav Rozvoda. Světová knihovna, red. Jar Kvapil, č. 223—224. Nakl. J. Otto. Autorka získala si plným právem místa po boku nejslavněj ších spisovatelů v literatuře své vlasti jak uměle ckou hodnotou svých prací, tak i nadšenou vůlí. pracovati svou literarní činností na prospěch svého lidu. Tak i v této knize. Tendence se nikde ne- vtírá, ale všude jest patrný upřímný soucit s trpí- cím i s chybujícím, přemýšlí spíše o prostředcích k nápravě než aby káraa, neřku-li pedantsky odsu- zovala, Všude pozoruje vliv vnějších poměrů na povahu člověka, ale za touto chladnou analysou skrývá se vřelé srdce. A znamenité její umění vv-
Havlas Hevduk svatý . XXIV Otta Orzeszkův Jiskra Rozvoda Kvapil rodný hora
14 article
pravovatelské dovede látku sebe prostší učiniti čte- náři zajímavou. * Vácslav Beneš-Třebízský, Pobělo- horské elegie. Pořadí druhé. Sebrané spisy, díl šestý. Druhé vydání. Nakl. F. Topič. Pročítate-li tyto historie o hrozných utrpeních českého lidu v nejtruchlivějších dobách domácích dějin, poci opíte, co cítil kněz vlastenec, kdyží vypravoval čtenáři o všech těch hrůzách. Cítíte hlubokou roztrpčenost českého srdce při líčení hrozných těch běd, .jež se skrývaly pod slovy »obracení na pravou víru«. A toto roztrpčení věrné české duše sdílí též čtenáří a tento bezprostřední dojem s dostatek vysvětluje ohromnou popularitu, jež právem se stala údělem spisů klecanského kaplana. Dovede roznítit českou duši až na samé dno tím svým vroucím vlastene- ckým citem. * Dr. Ant. Rezek a J. Dolenský, Obráz- kové dějiny národa českého. Páté, rozšířené vydání. S illustracemi V. Černého. Nakl. J. R. Vilímek. Tato dějepisná kniha doporučuje se ze- jmena pro mládež i jako čtení lidové svou praktickou úpravou. Jest dosti stručná, aby příliš neunavovala a při tom jest psána slohem populárním, suadno srozumitelným. Tyto vlastnosti vysvětlují dostatečné, proč dílo to během deseti let dospělo již k pátému vydání. A netřeba snad teprve dlouhých výkladů, kterak třeba, aby znalost dějin národa našeho byla rozšířena co nejvíce, k čemuž právě nejlépe přispívají populární, snadno přístupné dílo.
Beneš doktor Antonín Rezek J Dolenský Obráz Pátá V Černý Vilímek
15 article
Z českých listů.
16 article
* Není tomu dávno, co jsme v jednom z článků ukázali na rozvoj illustračního umění u nás a na nedostatky, jež u nás z přílišné snahy po vydávání illustrovaných knih vznikají. Úsudek náš dochází potvrzení v odborném článku, jejž uveřejňuje O světa od F. Harlasa: O illustraci a illustrování. Harlas podává především vývoj illustračního umění, stručně a přehledně, od nejstarších primitivních po- kusů, až po nádherné plody miniaturistů církevních, přechází k illustraci tištěné a skizzuje pak horečný rozvoj illustrace moderní. Dochází k závěru, že illu- struje se mnoho zbytečného a mnohé špatně. U nás máme sice nyní díla nádherně a cenně illustrovana, jež snesou dobře měřítko ciziny, ale nadprodukce illustrační, ona »nemoc, illustrovat za každou cenu«, řádící od pohlednic až k románům, zachvátila silně naši literaturu: »nemáme mnoho illustrovaných knih, máme mnoho illustrací.« * Z Nového Života několik řádek o po- měru autora ke kritikoví: »Nejlepší prostředek proti nespokojencům a kritikům jest: Zkoumati jejich výtky, jsou-li podstatny čili nic. Jsou-li nepravdivy, je třeba prohiasiti to a pravdu vyložiti. Jsou-li pře- hnany, jest třeba je na pravou míru uvésti. Jsou-li pravdivy, třeba se napraviti. Když kritik vidí, že se kritika přijímá s vděčností, snaží se kritisovat s laskou.«
Harlas
17 article
* Přes to, že se před nedávnem zástupci našich předních spolků usnesli, že není potřebí zakládati ústřední spolek lidových knihoven českých, neutuchá u nás snaha, směřující k rozmnožení dobrého če- ského čtení v českém lidu, a naše listy, bez rozdílu stran, věnují této důležité práci svoji pozornost. Posled- ním časem VLid. Nov.« vyzývají k příspěvkům kniž- ním na zřizování knihoven na moravském venkově, a »Samostatnost« pojednává ve zvláštním feuilletonu o způsobu zakládaní knihoven lidových. V »Naší Době« nalezám k témuž předmětu zajímavý příspěvek z Dánska. Týka se zvláštního způsobu knihoven ven- kovských tak zv. kočovných. Vylíčili jsme zřízení jich svým časem zevrubneji v této příloze a jak lze z několika praktických pokusů souditi, osvědčuje se všude systém tento znamenitě. Z noticky »Naší Doby« vyjímám, že vláda dánská vénuje na 26 tisic korun ročně na lidové čtení, spolek kupuje dobré spisya prodává je hluboko pod cenou, případně rozdáva chudobincům, nemocnicím, žalářům. * Z »České Revue«. V. Hübner pokusil se v posledním čísle o vylíčení počátků českého di- vadla v Brně. Čiánek tím pozoruhodnější, že městské divadlo brněnské ve svém archivu — dle vlastního tvrzení — nechová ničeho, co by mohlo sloužiti k sestavení vývoje českých divadelních her v Brně, jež, jak autor konstatoval, sahají až do r. 1815.
V Hübner Dánsko Brno lidový knihovna Český revue městský divadlo
18 article
Autor pokusil se o obtížnou práci, sebral aspoň to, co se dalo v jednotný, stručný ceiek, a líčí živými slovy zvolné, s překážkami zápasící a často přeru- šované provozování českých her divadelních na brněnském jevišti, jež na konec vedty ke zřízení samostatného českého divadla. Možno — a bylo by to opravdu prospěšné — že článek páně Hübneruv povzbudí některé pamětníky, ať z obecenstva, at z činně zúčastněných, aby podrobnostmi doplnili sou- stavný jeho přehled. V témž čísle »Č. R.« referuje B. Prusík o životě a působení Vladimíra Spasoviče, horlivého pěstitele shody rusko-polské, jenž nedávno v dvaasedmdesáti letech slavil jubileum půlstoleté práce literární. Čeští čtenáři znají z Pypinových dějin literatur slovan- ských dějiny literatury polské z péra tohoto vynika- jícího muže, jenž, ač právník, literatuře prokázal svými pracemi důležité služby. * V »Rozhledech« dokončuje K. J. Procházka studii o Janu Krejčím, jenž měl tak vynisající zá- sluhy o položení základů k soustavnému přírodo-
Hübnerův B Prusík Spasovič Krejčí